o poskytnutí informací, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. 13 Cm 280/2019-83 ze dne 9. září 2021

1. Rozsudkem soud prvního stupně v bodě I. výroku rozhodl takto: „Žalobní návrh žalobkyně, jímž se žalobkyně domáhá poskytnutí požadovaných informací a listin specifikovaných v žalobě v bodě IV. pod bodem 1. - 24., se zamítá.“ V bodě II. výroku rozhodl takto: „Žalobkyně je povinna nahradit žalované náklady řízení ve výši 13 816 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [tituly před jménem] [Anonymizováno], advokáta, se sídlem [právnická osoba]., [adresa], PSČ [adresa].“

2. V odstavci 1 odůvodnění rozhodnutí soud uvedl, že „Žalobkyně se žalobou ze dne 25. 7. 2019 domáhá uložení povinnosti žalované poskytnout žalobkyni informace ve smyslu § 156 zákona o obchodních korporacích, své požadavky specifikovala v žalobním návrhu bod IV. písm.1.- 24. Žalobu odůvodnila tím, že je společníkem žalovaného s podílem 28 %, poukázala na řízení proběhnuvší u zdejšího soudu, které vyústilo v rozhodnutí č. j. 13 Cm 311/2018-49 a 13 Cm 447/2018-72, kdy bylo rozhodnuto o uložení povinnosti žalovanému poskytnout informace žalobkyni o hospodaření žalovaného. Další žádostí ze dne 16. 6. 2019 požádala žalobkyně žalovaného o poskytnutí informací a listin specifikovaných v žalobě pod bodem II. /č. l. rub 1 a č. l. 2 spisu/, které pak shrnula, jak je výše zmíněno v bodě IV. do žalobního návrhu /č. l. 2 a 3/ pod bodem 1. – 24. Žalovaný na podanou žádost nijak nereagoval, přestože byl na žádost upozorněn na valné hromadě žalované společnosti, která se konala dne 25. 6. 2019.“

3. Z odůvodnění rozsudku dále vyplývá, že žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby s tím, že informační povinnost splnil, když žalobkyni zaslal velmi podrobnou výroční zprávu s účetní závěrkou za rok 2018 včetně příloh a zprávy auditora. K podané žádosti ze dne 16.6.2019 se žalovaný nevyjádřil, neboť nad rámec poskytnutých informací má žádost šikanózní povahu, zcela jde nad informační povinnost jednatelů. Podobné žádosti zasílá žalobkyně pravidelně, jde o reakci na její odvolání z funkce jednatele dne 11.1.2018.

4. V odstavci 4 odůvodnění soud vymezil výčtem jednotlivých požadavků / bodů/, obsah žádosti ze dne 16.6.2019, jež se nachází na č. l. 9 a 10 spisu. Je zřejmé, že v předmětné žádosti jde o body 2.-25., v žalobě jsou označeny jako body 1. až 24.

5. V odstavci 5 až 8 vymezil zjištění, jak je zjistil z dalších provedených důkazů. V odstavci 6 odůvodnění mimo jiné porovnal žalobu v dané věci a ve věci sp. zn. 13 Cmo 447/2018, přičemž shledal, že „žalobkyně z valné části požaduje informace duplicitně za stejné období. Ostatní body ještě do větších detailů rozvádí požadavky žalobkyně na informace o hospodaření a konání společnosti, ať již se jedná o zdůvodňování poklesů tržeb a jejich dokládání, listin týkajících se kontokorentního úvěru, prodeje a nákupu zboží, služeb, jejich fakturace, otázky týkající se pracovních poměrů zaměstnanců žalovaného.“

6. Z textu, obsaženého v odstavci 5 odůvodnění je zřejmé, že na valné hromadě žalovaného, konané dne 25.6.2019, žalobkyně zmínila svou žádost ze dne 16.6.2019.

7. V odstavci 8 odůvodnění soud poukázal na pravomocná rozhodnutí soudu, jimiž bylo žalobkyni vyhověno v požadavku na nahlédnutí do faktur.

8. Poté soud s odkazem na ustanovení § 155 a § 156 odst. 1 zákona č. 90/2012 Sb. konstatoval v odstavci 13: „V prvé řadě soud uvádí, že žaloba je podaná včas ve smyslu § 155 odst. 2 uvedeného ustanovení, neboť žalované společnost neodmítla poskytnout informace, žalovaná společnost pouze na žádost žalobkyně nereagovala.“

9. V rámci posouzení uplatněného nároku soud v odstavci 14 odůvodnění uvedl: „Jak vyplývá např. z rozhodnutí Nejvyššího soudu č. j. 27 Cdo 2708/2018, může společník požadovat výlučně takové informace, které jsou potřebné k tomu, aby získal rozumný přehled o záležitostech společnosti a mohl řádně vykonávat svá práva. Mezi takové informace nepochybně patří informace o rozsahu a struktuře jmění společnosti a o významnějších právních jednáních, která mohou mít na toto jmění vliv, ovšem, tak jako jiná práva i právo na informace musí společník vykonávat poctivě, čestně a nesmí je zneužít. Právo požadovat informace o společnosti, nahlížet do dokladů společnosti a kontrolovat údaje v předložených dokladech patří k základním právům společníka, které plynou z jeho účasti ve společnosti – v tomto případě s ručením omezeným – jak je též upraveno v § 31 zákona o obchodních korporacích, tj. podíl představuje účast společníka v obchodní korporaci a práva a povinnosti z této účasti plynoucí.“

10. Z odstavce 15 odůvodnění vyplývá, že soud s odkazem na ustanovení § 6 odst. 1 a § 212 odst. 1 věta prvá zákona č. 89/2012 Sb. shledal, že žalobkyně svá práva nevykonává poctivě a čestně, když se v 11 bodech žaloby domáhá téhož, co jí bylo pravomocně přiznáno v řízení sp. zn. 13 Cm 447/2018.

11. V odstavci 16 odůvodnění soud uzavřel, že ve zbytku uplatněného nároku jde o rozpracování detailů informací, které žalobkyně obdržela v rámci žalovaným jí již poskytnutých informací. Soud považuje povinnost žalovaného poskytnout žalobkyni informace za splněnu. Požadavky žalobkyně coby společníka / např. požadavky v bodě 5., 23, 24 žaloby/, se vymykají tomu, co je třeba k získání rozumného přehledu o záležitostech společnosti.

12. Soud žalobu jako nedůvodnou v plném rozsahu zamítl.

13. O nákladech řízení soud rozhodl dle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř.

14. Žalobkyně se proti rozsudku včas odvolala s tím, že rozhodnutí soudu prvního stupně je nesprávné po skutkové i právní stránce. Dle názoru soudu nevykonává žalobkyně svá práva poctivě a čestně ve smyslu ustanovení § 6 odst. 1 a § 212 odst. 1 věta prvá občanského zákoníku za situace, že se v 11 bodech žaloby domáhá duplicitně téhož jako žalobou v řízení, vedeném u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 13 Cm 447/2018, a v ostatních bodech jde pouze o rozpracování detailů požadovaných informací, přičemž tyto informace obdržela žalobkyně v rámci žalovanou předkládané zprávy auditora, obsahující účetní závěrku, výroční zprávu a zprávu o vztazích. Soud považuje povinnosti poskytnout informace žalovanou za splněné vyčerpávajícím způsobem a předmětná žaloba překračuje rámec povinností žalovaného poskytnout informace společníkovi ve smyslu § 156 zákona o obchodních korporacích.

15. Žalobkyně se závěry soudu nesouhlasí a naopak namítá, že je to právě žalovaný, respektive jeho jednatelé, kdo se vůči žalobkyni chová nepoctivě a nečestně, kdo jí systematicky a záměrně neposkytuje informace o stavu hospodaření společnosti.

16. Dále žalobkyně uvedla, že je od roku 2014 společníkem žalovaného s podílem 28%, v letech 2005 až 2018 byla jeho jednatelem. Od roku 2018 je jedním ze tří jednatelů [tituly před jménem] [Anonymizováno], dalšími dvěma jednateli a zároveň společníky jsou [Anonymizováno] a [Anonymizováno], kteří jsou společníky po svém otci [Anonymizováno], který zemřel, a jehož je žalobkyně bývalou manželkou. V řízení, vedeném u Krajského soudu v Českých Budějovicích, vedeném pod sp. zn. 13 Cm 151/2018, bylo o odvolání žalobkyně z funkce jednatele nepravomocně rozhodnuto, že je neplatné.

17. Ve svém odvolání žalobkyně dále popsala jednotlivé informace, jichž se domáhá s tím, že požaduje poskytnutí zcela konkrétních a věcných informací, nikoliv duplicitních ve vztahu k původně žádaným. Vzhledem k okolnostem nejde ze strany žalobkyně o šikanózní výkon práva, jedná se o legitimní požadavek. Jde buď o informace, jež nelze získat z veřejných zdrojů, přičemž realizace požadavku, jak je uplatněn v bodě 7, 14 žaloby, nepředstavuje pro žalovaného časovou náročnost. Pokud jde o požadavky pod bodem 3, 6, 7, 10,13,14, 17,18, 19, 20,21 původně zněl požadavek za období od ledna do srpna 2018, případně jiné období roku 2018, nově jde o požadavek za období celého kalendářního roku 2018. Dále žalobkyně uvádí, že „informace žádané pod body 4,5,8,9,12,15,16, 22-24 nebyly předmětem předchozích řízení.“

18. Dále žalobkyně předestřela argumentaci ke svému přesvědčení o oprávněnosti jednotlivých požadavků a zdůraznila, že „byla dlouhodobou jednatelkou společnosti a vždy se aktivně podílela na chodu této společnosti, kdy při řešení stavu hospodaření žalované společnosti bylo pracováno právě s těmito údaji, s nimiž je s ohledem na své vzdělání a profesní praxi žalobkyně schopna nakládat. Žalovaný zároveň v řízení neprokazoval, že by poskytnutí předmětných informací mělo být spojeno s nepřiměřeným a nadměrným zatížením.“

19. Dále ve svém odvolání žalobkyně s odkazem na ustanovení § 155 zákona o obchodních korporacích / zákon č. 90/2012 Sb. / zdůraznila, že požadované informace odpovídají kvalifikaci žalobkyně, a jak již soud rozhodl v řízeních sp. zn. 13 Cm 447/2018 a 13 Cm 311/2018, jejich poskytnutí je zcela legitimní, odpovídající snaze žalobkyně si udržovat kontakt se žalovaným do vyřešení otázky, zda zůstane jednatelem společnosti či nikoliv a také odpovídají kontrole hospodaření žalovaného společníkem v souladu s § 155 zákona o obchodních korporacích. Žalobkyně uvedla, že „Jak bylo navíc zohledněno v řízení vedeném pod sp. zn. 13 Cm 151/2018 o vyslovení neplatnosti valné hromady, situace v žalované společnosti velí jejím jednatelům povinnost chovat se čestně, aby se vůči žalobkyni zdrželi jednání, jež podstatným způsobem ohrožují její sporná práva ze závětního odkazu a příkazu Udo Keibela.“ Dále žalobkyně odkazuje na závěry, vyjádřené v otázce poskytnutí informací v odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu sp. zn. 6 Cmo 155/2019 a 6 Cmo 156/2019, kde odvolací soud konstatoval, že pokud nejde o utajovanou informaci podle jiného právního předpisu nebo informaci veřejně dostupnou, je třeba požadavku na její poskytnutí vyhovět, pokud nejde o šikanózní výkon práva.

20. V dané souvislosti žalobkyně rovněž odkázala na závěry, vyplývající z odůvodnění rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 27 Cdo 2708/2018, a sice, že společník má právo požadovat výlučně takové informace / a nahlížet do takových dokladů společnosti /, které jsou potřebné k tomu, aby získal rozumný přehled o záležitostech společnosti / včetně osob ovládaných, jsou-li společnosti takové informace k dispozici/, a mohl řádně vykonávat svá práva, přičemž mezi takové informace patří zejména informace o rozsahu a struktuře jmění společnosti a o významnějších právních jednáních, která mohou mít na toto jmění vliv.

21. Soudu žalobkyně dále vytýká nepředvídatelnost postupu v řízení. „ Soud prvního stupně řízení zatížil vadou též tím, když žalobu zamítl se závěrem, že se má žalobkyně předmětnou žalobou domáhat v jedenácti bodech duplicitně téhož, jako žalobou v dřívějším řízení, a že ostatní body jsou pouze rozpracováním detailů požadovaných informací, aniž by v tom smyslu v důsledku tohoto odlišného právního názoru žalobkyni poučil podle ustanovení § 118a o.s.ř. a umožnil jí případně doplnit vylíčení rozhodných skutečností ohledně odůvodnění požadavku na předmětné informace v návaznosti na informace řešené v předchozích řízeních. Citované ustanovení přitom slouží k zajištění předvídatelnosti rozhodnutí soudu, což je jedna z významných zásad, na nichž stojí soudní proces.“

22. Závěrem žalobkyně poukázala na skutečnost, že jí žalovaný, respektive jeho společníci a jednatelé [Anonymizováno] a [Anonymizováno] neposkytují, přes uloženou pokutu v souhrnné výši 145 000 Kč, žádné informace o žalovaném, jak jim tato povinnost byla stanovena soudními rozhodnutími. Závěr soudu o tom, že žalobkyně svými požadavky na informace neúměrně zatěžuje žalovaného, jsou tak zjevně bezpředmětné.

23. Žalovaný ve svém vyjádření k odvolání poukázal na argumentaci, v odůvodnění napadeného rozsudku soudu prvního stupně obsaženou, s ní se ztotožnil, závěry soudu považuje za správné. Jednak jsou některé z požadavků duplicitní, jednak požadavky na zcela detailní analytické informace zcela vybočují z rámce informační povinnosti společnosti vůči společníkovi dle ustanovení § 155 ZOK ve světle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 27 Cdo 2708/2018.

24. Dále žalovaný / v odstavci 9 vyjádření / uvedl, že „žalobkyně pak zcela přesně popisuje skutečný důvod vznesení požadavků na poskytnutí informací o společnosti v takovém rozsahu a natolik detailně, když uvádí, že nelze také odhlédnout od skutečnosti, že žalobkyně byla dlouholetou jednatelkou společnosti a vždy se aktivně podílela na chodu společnosti, kdy při řešení stavu hospodaření žalované společnosti bylo pracováno právě s těmito údaji…‘ “

25. V dané souvislosti žalovaný poukázal na skutečnost, že žalobkyně již od roku 2018 není jednatelkou společnosti, přesto nadále požaduje informace, na které byla z pozice jednatelky zvyklá, tedy zcela detailní a analytické informace, které odpovídají exekutivnímu a operativnímu vedení společnosti. S odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 27 Cdo 2708/2018 dále žalovaný uvedl, že nepopírá právo společníka na informace dle § 155 ZOK, ovšem toto právo však není bezbřehé a postrádající jakékoli mantinely, ale má sloužit k tomu, aby společník získal rozumný přehled o záležitostech společnosti a mohl řádně vykonávat svá práva. Žalovaný namítá, že ze strany žalobkyně jde o šikanózní požadavek, jak žalovaný namítal již v řízeních sp. zn. 311/2018 a sp. zn. 13 Cm 447/2018.“

26. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně podle ust. §§ 212, 212a o.s.ř., bez provedení jednání / § 214 odst. 1 o.s.ř. /, dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí nemůže obstát.

27. Podle ustanovení § 103 o.s.ř. kdykoli za řízení přihlíží soud k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může rozhodnout ve věci samé / podmínky řízení /.

28. Podle ustanovení § 104 odst. 1 věta prvá jde-li o takový nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, soud řízení zastaví.

29. Podle ustanovení § 159a odst. 4 o.s.ř. jakmile bylo o věci pravomocně rozhodnuto, nemůže být v rozsahu závaznosti výroku rozsudku pro účastníky a popřípadě jiné osoby, věc projednávána znovu.

30. Podle ustanovení § 155 zákona č. 90/2012 Sb. má společník právo na valné hromadě i mimo ni požadovat od jednatelů informace o společnosti, nahlížet do dokladů společnosti, kontrolovat údaje v předložených dokladech a další práva na informace určená společenskou smlouvou, to platí obdobně pro společníkova zástupce, bude-li zavázán alespoň ke stejné mlčenlivosti jako společník a společnosti tuto skutečnost doloží.

31. Podle ustanovení § 156 zákona č. 90/2012 Sb. mohou jednatelé poskytnutí informace podle ustanovení § 155 zcela nebo zčásti odmítnout jen tehdy, pokud a/ jde o utajovanou informaci podle jiného právního předpisu, b/ požadovaná informace je veřejně dostupná / odst. 1/. V případě sporu rozhodne na návrh společníka o tom, zda je společnost povinna informaci poskytnout, soud, k právu uplatněnému po uplynutí jednoho měsíce o odmítnutí oznámení se nepřihlíží / odst. 2/. Po dobu řízení podle odstavce 2 neběží promlčecí lhůta pro uplatnění práv, která jsou na požadovaných vysvětleních závislá / odst. 3/.

32. Tak především, napadený rozsudek vykazuje vadu, spočívající v neurčitosti jeho výroku. Aby mohlo rozhodnutí soudu prvního stupně / bude-li v právní moci / zakládat překážku věci rozhodnuté, musí být z něho zřejmé / výrok je závazný ve spojení se záhlavím / o jakém konkrétním, individualizovaném nároku soud rozhodl. Tento požadavek rozhodně není v daném případě splněn za situace, kdy ani v záhlaví není uplatněný nárok konkrétně vymezen, respektive individualizován.

33. Dále je třeba uvést, že situaci, že není splněna povinnost, uložená předchozím rozhodnutím soudu, nelze řešit tak, že bude žalobkyní podána další žaloba, obsahující mimo jiné shodný požadavek, o němž již bylo dříve rozhodnuto, a to dokonce tak, že žalobě bylo vyhověno. Viz rozhodnutí Vrchního soudu v Praze č.j. 6 Cmo 155/2019-78 ze dne 25. září 2019, jímž bylo rozhodnuto o odvolání proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. 13 Cm 311/2018-49 ze dne 11. března 2019, a rozhodnutí č.j. 6 Cmo 156/2019-98 ze dne 25. září 2019, jímž bylo rozhodnuto o odvolání proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. 13 Cm 447/2018-72 ze dne 25. února 2019.

34. Lze podotknout, že dokonce sama žalobkyně připouští částečnou shodnost žalobou uplatněného nároku.

35. Bude tedy na soudu, aby v případě shodného požadavku, o němž již bylo pravomocně rozhodnuto, postupoval procesně odpovídajícím způsobem, tedy v příslušném rozsahu řízení zastavil pro překážku věci rozsouzené, jež představuje tzv. negativní podmínku řízení / § 159a odst. 4, § 103, § 104, odst. 1 o.s.ř. /. Nelze přisvědčit závěru soudu, jak je obsažen v odstavci 16 odůvodnění, a sice, že pokud je požadováno to, co již bylo přiznáno, jedná se o překročení práva na informace, respektive jde o nikoliv poctivý a čestný výkon práv. K tomu lze uvést, že v daném řízení není prostor pro věcné posouzení nároku v jakémkoli směru, pokud o němž již bylo pravomocně rozhodnuto, nýbrž je třeba v daném rozsahu řízení zastavit. Současně je ovšem třeba říci, že budoucí závěr soudu o tom, co konkrétně, který uplatněný nárok, představuje překážku věci rozsouzené, musí být přezkoumatelný. Musí být jednoznačně a konkrétně soudem specifikovány požadované informace, o nichž již dříve bylo pravomocně rozhodnuto.

36. Dále, nepřezkoumatelné je odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně, pokud jde o posouzení otázky včasnosti žaloby / odstavec 13 odůvodnění /, kdy soud se vůbec nezabýval otázkou počátku běhu jednoměsíční prekluzivní lhůty pro podání žaloby, stanovené v ustanovení § 156 odst. 2 zákona č. 90/2012 Sb. V odůvodnění rozhodnutí nijak nehodnotil výzvu k poskytnutí informace z pohledu v ní obsažené lhůty pro odpověď, respektive v tomto směru z daného důkazu ani neučinil žádná zjištění. K tomu je nutno uvést, že věcně bude možno uplatněný nárok posuzovat až poté, co bude otázka naplnění předpokladů ve smyslu ustanovení § 156 odst. 2 zákona č. 90/2012 Sb. objasněna.

37. Dále, otázkou rozsahu práva na informace u společnosti s ručením omezeným, se zabýval Nejvyšší soud ČR v odůvodnění rozsudku sp. zn. 27 Cdo 2708/2018 ze dne 15.4. 2020, kde i poukazoval na rozdílnou úpravu, jež je u takového oprávnění dána v případě akciové společnosti.

38. V odstavci 26 odůvodnění Nejvyšší soud ČR uvedl, že „důvodem odlišného rozsahu práva na informace je především skutečnost, že ve společnosti s ručením omezeným / jež nemá kontrolní orgán, neukládá-li jí výjimečně zvláštní zákon, aby povinně zřídila dozorčí radu, popřípadě nezřizuje-li dozorčí radu dobrovolně společenská smlouvy- srov. § 201 odst. 1 z.o.k./ je to právě / každý/ společník /, kdo / bez ohledu na výši svého podílu / vykonává kontrolu nad tím, jak je společnost řízena a jak jsou spravovány její záležitosti / tedy kontrolu nad činností statutárního orgánu/. V akciové společnosti plní kontrolní funkci zásadně dozorčí / § 446 a § 447 z.o.k. / či správní rada / § 460 z.o.k. /“

39. V odstavci 23 odůvodnění Nejvyšší soud ČR uvedl, že „ právo požadovat od jednatelů informace o společnosti, nahlížet do dokladů společnosti a kontrolovat údaje obsažené v předložených dokladech / § 155 z.o.k./ představuje jedno ze základních práv plynoucích z účasti ve společnosti s ručením omezeným /§ 31 z.o.k. /. Jeho účelem je umožnit společníkovi podílet se na řízení společnosti / § 167 odst. 1 z.o.k./, resp. realizovat další práva, jež zákon společníkovi dává / právo hlasovat o návrzích usnesení valné hromady, právo podat společnickou žalobu atd. /“

40. V odstavci 30 odůvodnění se praví: „ S ohledem na smysl a účel právní úpravy práva na informace může společník požadovat výlučně takové informace / a nahlížet toliko do takových dokladů společnosti/, které jsou potřebné k tomu, aby získal rozumný přehled o záležitostech společnosti / včetně osob jí ovládaných, jsou-li společnosti takové informace k dispozici / a mohl řádně vykonávat svá práva. Mezi takové informace nepochybně patří zejména informace o rozsahu a struktuře jmění společnosti a o významnějších právních jednáních, která mohou mít na toto jmění vliv.“

41. V odstavci 27 odůvodnění pak Nejvyšší soud ČR zaujal stanovisko, že „ jelikož společnost s ručením omezeným nemůže odmítnout poskytnutí informace či nahlédnout do dokladu jen proto, že by to mohlo jí či osobě jí ovládané přivodit újmu, nemůže být důvodem pro odmítnutí informace či umožnění nahlédnutí do dokladů ani skutečnost, že požadovaná informace či údaje plynoucí z obsahu dokladu jsou chráněny jako obchodní tajemství / § 504 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen o.z. /. Z povinnosti loajality společníka / srov. § 212 odst. 1 větu první o.z. a v judikatuře např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31.8.2015, sp. zn. 29 Cdo 1436/2014/ se přitom podává, že ten nesmí zpřístupnit třetím osobám žádné informace, jež se dozvěděl v souvislosti se svým postavením společníka / a výkonem práv plynoucích z účasti ve společnosti, zejm. práva na informace / a jejichž zpřístupnění třetím osobám by mohlo způsobit společnosti újmu / stejný závěr je třeba vztáhnout na případy, ve kterých by újma hrozila osobám ovládaným společností/.“

42. Je zřejmé, že žalobkyně se domáhá poskytnutí informací v rozsahu, v jakém jí tyto informace byly přirozeně přístupny z titulu funkce jednatele. Již v rovině tvrzení je zřejmé, že žalobkyně má za to, že jí informace náleží v rozsahu, které má k dispozici jednatel. Pokud žalobkyně uvádí, že tyto informace požaduje do doby, než bude postaveno najisto, zda je jednatelem či nikoliv, tak je třeba si uvědomit, že dokud případně není pravomocně vyslovena neplatnost usnesení valné hromady, jímž byla žalobkyně odvolána z funkce jednatele žalovaného, je třeba na předmětné usnesení pohlížet jako na rozhodnutí platné. Aktuálně tedy žalobkyně jednatelem žalovaného není. A žalobkyně se tak může dožadovat poskytnutí informací toliko v rozsahu, jak ve smyslu platné právní úpravy a ve světle konstantní judikatury, náleží společníkovi.

43. Pokud snad žalobkyně žalobou uplatněný nárok pojala jako jakousi formu zatímní úpravy, tak ale je třeba si uvědomit, že v daném případě nejde o řízení o návrhu na nařízení předběžného opatření v podobě zatímní úpravy do skončení toho kterého řízení. Nepřipadá tedy v úvahu postup, žalobkyní snad zamýšlený, aby v rámci řízení o poskytnutí informací společníkovi, formou „zatímní úpravy“ do doby pravomocného skončení řízení o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady, jímž byla žalovaná odvolána z funkce jednatele, byla žalovanému uložena povinnost poskytnout žalobkyni veškeré informace, jimž žalovaný disponuje, tedy i nad rámec, k nimž je oprávněn společník.

44. Dále, žalobkyně i dle svých tvrzení, se domáhá poskytnutí informací v rozsahu, jak k nim měla přístup z pozice jednatelky, tou ovšem již není. Uplatněný nárok ve věci se netýká funkce či práv jednatele. Bude tedy na soudu, aby žalobkyni poskytl příslušné poučení podle ustanovení § 118 a o.s.ř, a to v případě, že shledá, že žaloba je podána včas. A na žalobkyni bude, aby své požadavky společníka zdůvodnila z pohledu shora citované judikatury.

45. Kromě výše vytčených vad rozsudku, respektive procesního postupu soudu, je třeba dále uvést, že rozhodnutí soudu prvního stupně je nepřezkoumatelné v tom směru, že z odůvodnění rozhodnutí nevysvítá, proč a na které informace dle stanoviska soudu nemá žalobkyně právo. S ohledem na popsanou nepřezkoumatelnost odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně neposuzuje z věcného hlediska. Nicméně pro účely věcného posouzení věcného nároku soudem prvního stupně odvolací soud obecně odkazuje na zásadu proporcionality a na shora popsanou zásadu, že právo společníka na poskytování informací a zpřístupnění dokladů má zahrnovat ty doklady a informace, které jsou potřebné k tomu, aby společník získal rozumný přehled o záležitostech společnosti a které jsou tedy potřebné k tomu, aby bylo umožněno společníkovi podílet se na řízení společnosti a realizovat další práva, jež zákon společníkovi dává / právo hlasovat o návrzích usnesení valné hromady, právo podat společnickou žalobu. A pokud uplatněný nárok nevyhoví zásadě proporcionality a rovněž z principu nevyhoví pojetí, jak vysvítá z citované judikatury Nejvyššího soudu ČR, musí toto být v odůvodnění rozhodnutí soudem prvního stupně přezkoumatelným způsobem dovozeno a uzavřeno. To za předpokladu ovšem, že uplatněný nárok v rozsahu, v němž řízení nebude zastaveno, bude v případě naplnění předpokladů dle ustanovení § 156 odst. 2 zákona č. 90/2012 Sb., možno posuzovat věcně.

46. Odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně podle ustanovení § 219 a odst. 1 písm. a/ b/ o.s.ř. zrušil a věc vrátil tomuto soudu podle ustanovení § 221 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. k dalšímu řízení. V tomto novém řízení je vázán prezentovanými názory odvolacího soudu / § 226 odst. 1 o.s.ř. /.