o zaplacení 2 500 230,82 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, č.j. 38 Cm 36/2020-202 ze dne 6. října 2021

1. Rozsudkem shora uvedeného čísla a data soud prvního stupně v bodě I. výroku rozhodl takto: „Žaloba se zamítá“. V bodě II. výroku rozhodl takto: „Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů řízení částku ve výši 141 376,40 Kč, a to k rukám právního zástupce [tituly před jménem] [Anonymizováno], advokátem, evidenční číslo České advokátní komory [Anonymizováno], IČO [IČO], společníkem společnosti [právnická osoba], IČO [IČO], se sídlem [adresa].“

2. Z odůvodnění rozsudku je zřejmé, že po změně žaloby a jejím upřesnění, se žalobkyně domáhá zaplacení částky 2 350 000 Kč s 8,05 % úrokem ročně od 14.5.2015 do zaplacení, dále částky 85 700 Kč, představované smluvní pokutou ve výši 50 Kč denně za každý den prodlení od 14.2.2015 do 24.10.2019 a dále částky 64 530,82 Kč, představované smluvní pokutou ve výši 5% ročně z částky 275 000 Kč za dobu prodlení od 14.2.2015 do 24.10.2019.

3. Z obsahu spisu se podává, že Vrchní soud v Praze svým usnesením Ncp 177/2020-90 ze dne 9. března 2020 rozhodl v bodě I. výroku tak, že k projednání a rozhodnutí věci jsou v prvním stupni věcně příslušné krajské soudy.

4. V odstavci 5 odůvodnění soud vymezil žalobní tvrzení žalobkyně, jimiž odůvodnila svůj nárok tak, že „Žalobkyně i žalovaný byli společníky společnosti [právnická osoba]., IČO [IČO], se sídlem [adresa], že žalobkyně vlastnila 20 % podíl ve společnosti [právnická osoba]. a žalovaný, který by rovněž jednatelem společnosti, vlastnil 80 % podíl v této společnosti, že žalobkyně vedla mj. pro společnost [právnická osoba]., účetnictví, že smlouvou o převodu obchodního podílu ze dne 16.12.2009 žalobkyně převedla na žalovaného svůj 20 % podíl za cenu 2 700 000,00 Kč, přičemž částka ve výši 450 000,00 Kč byla uvedena jako cena přímo ve smlouvě o převodu obchodního podílu a zbylá částka ve výši 2 250 000,00 Kč byla řešena smlouvou o půjčce ze dne 16.12.2009, že žalovaný měl hradit cenu ve splátkách ve výši 20 000,00 Kč měsíčně splatných vždy k 15. dni v měsíci, že stejně byla sjednaná i splatnost ve smlouvě o půjčce, že se žalobkyně v dané smlouvě o převodu obchodního podílu ze dne 16.12.2009 zavázala, že žalovanému odpovídá do data převodu za řádné a přehledné vedení účetnictví a případné sankce a finanční postihy ze strany správce daně, a že případné postihy správce daně uhradí v plné výši, že finanční kontrola u společnosti [právnická osoba]. zjistila chybu v účtování v roce 2007 a společnosti byla správcem daně doměřena daň z příjmu ve výši 2 165 760,00 Kč a úrok z prodlení ve výši 942 202,00 Kč, že tento úrok z prodlení byl na žádost společnosti [právnická osoba]. prominut, že tato skutečnost nebyla žalobkyni sdělena, že žalovaný prezentoval oba dodatečné platební výměry jako sankci a požadoval po žalobkyni jejich úhradu, že následně žalobkyně uzavřela dne 13.2.2015 se žalovaným dohodou o narovnání, kterou se žalovaná vzdala svých nároků ze smlouvy o převodu obchodního podílu a ze smlouvy o půjčce, a to včetně těch, které by mohly vzniknout do budoucna, s tím, že tím jsou vzájemné nároky zcela a úplně vypořádány.“

5. Z odstavce 5 odůvodnění rozhodnutí dále vyplývá, že dle žalobkyně „ Dohoda o narovnání ze dne 13.2.2015 je neplatná, že žalovaný využil tíživé situace žalobkyně, která byla krátce před nástupem do výkonu trestu a byla ve špatném psychickém stavu, že se domnívá, že jednání žalovaného bylo v rozporu s dobrými mravy, že důvodem neplatnosti je i to, že se v této dohodě vzdává svých práv i do budoucna, což zakládá absolutní neplatnost tohoto právního úkonu, že žalovaný uvedl žalobkyni lstivým jednáním v omyl, že se jednalo o spornou skutečnost mezi stranami, ale vyvolanou podvodným jednáním žalovaného a [tituly před jménem] [Anonymizováno], která po žalobkyni převzala vedení účetnictví společnosti [právnická osoba]., když žalovaný a [tituly před jménem] [Anonymizováno] významné informace záměrně prezentovali jinak, že tak žalobkyně podepsala danou Dohodu o narovnání v situaci, kdy podpisem této dohody nevyjádřila svou svobodnou, pravou a vážnou vůli a už vůbec ne prostou omylu, že žalovaný na cenu za předmětný obchodní podíl ve výši 2 700 000,00 Kč uhradil pouze částku ve výši 350 000,00 Kč, když zaplatil žalobkyni dne 13.1.2010 částku ve výši 20 000,00 Kč, dne 14.2.2010 částku ve výši 20 000,00 Kč, dne 15.3.2010 částku ve výši 20 000,00 Kč, dne 15.4.2010 částku ve výši 20 000,00 Kč, a nakonec na základě dohody o narovnání dne 13.2.2015 částku ve výši 270 000,00 Kč, že žalobkyně tato plnění započítala rovným dílem, tj. 1/2, na cenu dle smlouvy o převodu obchodního podílu a na platby dle smlouvy o půjčce, že tak žalovaný dosud dluží žalobkyni na cenu za převedený podíl ve společnosti [právnická osoba]. částku ve výši 2 350 000,00 Kč, kdy tak žalovaný dosud dluží žalobkyni na cenu dle smlouvy o převodu obchodního podílu částku ve výši 275 000,00 Kč (450 000,00 Kč - 175 000,00 Kč) a na dluh dle smlouvy o půjčce částku ve výši 2 075 000,00 Kč (2 250 000,00 Kč - 175 000,00 Kč), že dále prodlením žalovaného se zaplacením částky dle smlouvy o půjčce vzniklo žalobkyni na základě článku pátého této smlouvy právo na smluvní pokutu ve výši 50,00 Kč za každý den prodlení se zaplacením dluhu, a to za dobu prodlení od 14.2.2015 do zaplacení, a že prodlením žalovaného se zaplacením částky dle smlouvy o převodu obchodního podílu vzniklo žalobkyni na základě článku II. odst. 4 této smlouvy právo na smluvní pokutu ve výši 5 % ročně z části ceny po splatnosti, tj. v daném případě ve výši 5 % ročně z částky 275 000,00 Kč za dobu prodlení od 14.2.2015 do zaplacení.“

6. Z odůvodnění rozsudku dále vyplývá, že žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby, když není dán žádný důvod zakládající neplatnost Dohody o narovnání ze dne 13.2.2015. Žalovaný uvedl, že účastníci dohody spolu řešili vzájemné nároky od roku 2011. Soud v odstavci 6 vymezil námitky žalovaného tak, že „Na jedné straně byly nároky žalobkyně vůči žalovanému ze smlouvy o převodu obchodního podílu a ze smlouvy o půjčce, na druhé straně nároky žalovaného z ceny za převedený podíl v důsledku snížení jeho hodnoty v důsledku doměření a doplacení daně z příjmu, což zavinila žalobkyně, a nárok z titulu odpovědnosti žalobkyně za chybně vedené účetnictví, a řešilo se jejich vypořádání, že není pravdou, že by žalobkyni nějak vmanipuloval do předmětné dohody o narovnání nebo že by zneužil její aktuální tísně, že v rámci dohody o narovnání se žalobkyně vzdala pouze nároků, které již byly splatné, že budoucích nároků se žalobkyně nevzdala, a že i pokud by se žalobkyně touto dohodou skutečně vzdala i budoucích nároků, zůstala by platnost dohody nedotčena, že žalobkyně nejednala v omylu, že žalobkyně věděla, že částky doměřené správcem daně představují daň z příjmu a úrok z prodlení, že tato informace byla mj. žalobkyni sdělena přípisem ze dne 9.1.2013, že podstatu daných nároků před žalobkyní nikdy nezastíral, a že mu není zřejmé, v čem by mělo spočívat jeho lstivé jednání, že žalobkyně uzavřela dohodu o narovnání s plným vědomím všech okolností, že tato předmětná dohoda o narovnání byla výsledkem dlouhodobého oboustranného jednání a žalobkyně tak měla dostatek času, vědomostí a odborných znalostí na to, aby uzavření předmětné dohody o narovnání a její důsledky dobře uvážila, že tak dle žalovaného je dohoda o narovnání ze dne 13.2.2015 platným právním jednáním, že žalobkyně zavinila neodvedení daně, v jehož důsledku správce daně doměřil společnosti [právnická osoba]. daň z příjmu a úroky z prodlení, že žalobkyni bylo nejpozději od 9.1.2013 zřejmé, že nároky na náhradu, kterou vůči ní žalovaný na základě ujednání ve smlouvě o převodu podílu požaduje, představují doměřenou daň z příjmu a úroky z prodlení, že žalobkyně uzavřela dohodu o narovnání ze dne 13.2.2015 s plným vědomím všech okolností, a že pokud jde o žalobou uplatněné smluvní pokuty, tak ani jedna z nich nebyla ke dni podání žaloby splatná.“

7. Poté, co soud vymezil žalobní tvrzení a vyjádření žalovaného k nim, konstatoval zjištění, učiněná na základě shodného tvrzení účastníků a na základě provedeného dokazování / odstavce 8-31 odůvodnění/.

8. Z odstavce 13 odůvodnění se podává, že „Z důkazu smlouvou o převodu obchodního podílu ze dne 16.12.2009 soud zjistil, že touto smlouvou žalobkyně převedla svůj podíl ve společnosti [právnická osoba]. o velikosti 20 % na žalovaného za cenu 450 000,00 Kč, že žalovaný měl uhradit žalobkyni tuto cenu v měsíčních splátkách po 20 000,00 Kč splatných vždy ke každému 15. dni kalendářního měsíce počínaje 15. dnem měsíce následujícího po měsíci, ve kterém dojde k vyznačení převodu obchodního podílu v obchodním rejstříku, že v této smlouvě v čl. II. odst. 4) byla sjednaná smluvní pokuta ve výši 5 % ročně z částí ceny po splatnosti, a že v článku IV. smlouvy se žalobkyně zavázala, že jako osoba, která vedla účetnictví společnosti do 31.12.2008, odpovídá za řádné účetnictví a za případné sankce a finanční postihy ze strany správce daně, a že případné postihy správce daně uhradí v plné výši.“

9. Z odstavce 14 odůvodnění vyplývá, že „Z důkazu smlouvou o půjčce ze dne 16.12.2009 soud zjistil, že tuto smlouvu uzavřela žalobkyně se žalovaným dne 16.12.2009, tedy ve stejný den, kdy žalobkyně se žalovaným uzavřela smlouvou o převodu obchodního podílu o velikosti 20 % ve společnosti [právnická osoba]., že touto smlouvou se žalobkyně zavázala půjčit žalovanému bezúročně částku ve výši 2 250 000,00 Kč, že žalovaný jako dlužník měl dle této smlouvy vrátit žalobkyni jako věřiteli půjčenou částku v měsíčních splátkách po 20 000,00 Kč, splatných vždy ke každému 15. dni kalendářního měsíce počínaje dnem 15.1.2021, že smlouva obsahuje ujednání, že žalobkyně vyplatila žalovanému celou částku ve výši 2 250 000,00 Kč ve splátkách před podpisem této smlouvy, a že smlouva obsahovala ujednání o smluvní pokutě ve výši 50,00 Kč za každý započatý den prodlení pro případ prodlení žalovaného se zaplacením dluhu. Ve spojení s jinými důkazy a tvrzeními účastníků soud dospěl k závěru, že tato smlouva byla simulovaným jednáním, že žalobkyně žalovanému žádnou půjčku neposkytla, a že mělo jít o úhradu části ceny za převod 20 % podílu ve společnosti [právnická osoba].“

10. V odstavci 15 odůvodnění se praví: „ Z důkazu dohodou o narovnání ze dne 13.2.2015 soud zjistil, že žalovaný se žalobkyní uzavřel dne 13.2.2015 písemně dohodu o narovnání, že v článku I. této smlouvy smluvní strany konstatovaly, že dne 16.12.2009 uzavřeli smlouvu o půjčce a smlouvu o převodu obchodního podílu, že žalovaný plnil pouze částečně na závazky z těchto smluv, že mezi nimi jsou sporné nároky z těchto smluv, protože žalobkyně na základě ujednání ve smlouvě o převodu obchodního podílu odpovídá a má uhradit závazky vzniklé sankcemi ze strany správce daně, že článek III. této smlouvy obsahuje dohodu o narovnání, kdy se žalobkyně vzdala svých nároků vůči žalovanému ze smlouvy o půjčce ze dne 16.12.2009 a ze smlouvy o převodu obchodního podílu ze dne 16.12.2009 a žalovaný se zavázal uhradit žalobkyni částku ve výši 270 000,00 Kč, s tím, že uhrazením této částky jsou veškeré závazky ze smlouvy o půjčce a ze smlouvy o převodu obchodního podílu mezi stranami vypořádané, že žalobkyně v této smlouvě potvrdila, že převzala od žalovaného částku ve výši 270 000,00 Kč, že strany konstatovaly, že touto smlouvou jsou jejich veškeré vzájemné nároky zcela a úplně vypořádány.“

11. V odstavci 16 je uvedeno: „Z důkazu dopisem ze dne 9.1.2013 soud zjistil, že tento dopis zaslala [tituly před jménem] [Anonymizováno] žalobkyni, že tímto dopisem [tituly před jménem] [Anonymizováno] reagovala na dopis žalobkyně ze dne 17.12.2012 a na následnou e-mailovou korespondencí ze dnů 25.-27.12.2021, že [tituly před jménem] [Anonymizováno] byla zmocněna firmou [právnická osoba]. k jednání se žalobkyní, že [tituly před jménem] [Anonymizováno] zde uvedla, že dle sdělení žalovaného jako jednatele společnosti [právnická osoba]. firma neeviduje žádnou odpověď týkající se prominutí penále (pozn. při svědeckém výslechu [tituly před jménem] [Anonymizováno] uvedla, že prominutí učinilo Ministerstvo financí, že žalobkyně o tom věděla, že se tak domnívala, že dotaz směřuje na to, zda bylo ještě nějaké jiné prominutí ze strany finančního úřadu), že [tituly před jménem] [Anonymizováno] v dopisu uvedla, že z korespondence žalobkyně vyplynulo, že žalobkyně počítá a souhlasí se zápočtem škody vzniklé v souvislostí s kontrolou provedenou finančním úřadem, že [tituly před jménem] [Anonymizováno] v dopisu uvedla, že doměřená daň z přijmu je jí a společností [právnická osoba]. považována za finanční postih, sankci vůči společnosti, že v případě řádného uhrazení daně v době směny nemovitostí, by tato daň mohla být uhrazena společností [právnická osoba]., že této skutečnosti si byla žalobkyně vědoma, když žalobkyně sama uvedla, že oslovila právníky, aby byl soudní spor se společností [právnická osoba]., vyhrán, že žalobkyni [tituly před jménem] [Anonymizováno] vytýkala, že nevěděla, jak se účtuje o směně nemovitostí, že nespolupracovala s finančním úřadem při kontrole, a že rovněž bylo žalobkyni vytýkáno, že nepředložila doklady a účetní závěrku za rok 2008.“

12. V odstavci 22 odůvodnění se praví, že „Z důkazu směnnou smlouvou ze dne 28.6.2007 soud zjistil, že tuto směnnou smlouvu uzavřely dne 28.6.2007 písemně společnosti [právnická osoba]., a [právnická osoba]., že předmětem této smlouvy byla směna nemovitostí, že v článku IX. této smlouvy bylo dohodnuto, že veškeré náklady spojené se směnou nemovitostí, včetně daňového zatížení, nese společnost [právnická osoba]., která za tím účelem vypracuje potřebné znalecké posudky.“

13. V odstavci 23-25 odůvodnění soud vymezil zjištění, jež se týkala doměření daně z příjmu, platebního výměru na úroky z prodlení a vyměřeného penále společnosti [právnická osoba].

14. Z důkazu dodatečným platebním výměrem Finančního úřadu v Liberci ze dne 31.5.2011 č.j. 226815/11/192913500806, soud zjistil, že finanční úřad na základě provedené kontroly doměřil společnosti [právnická osoba]. daň z příjmu právnických osob za rok 2007 ve výši 2 165 760,00 Kč, dále dodatečně zrušil daňovou ztrátu z příjmu právnických osob ve výši 585 217,00 Kč a uložil penále ve výši 462 412,00 Kč. Z důkazu platebním výměrem Finančního úřadu v Liberci ze dne 12.7.2011, č.j. 288620/11/192913500806, soud zjistil, že tímto platebním výměrem finanční úřad na základě výsledků provedené kontroly a doměření daně z příjmu právnických osob za rok 2007 předepsal společnosti [právnická osoba]. úroky z prodlení ve výši 942 202,00 Kč. Ve spojení s důkazem doručenkou datové zprávy soud zjistil, že tento platební výměr na úroky z prodlení byl dodán do datové schránky společnosti [právnická osoba]. dne 12.7.2011. Z důkazu rozhodnutím Ministerstva financí ze dne 2.1.2012, č.j. 904/108318/2011, soud zjistil, že ministerstvo financí částečně vyhovělo žádosti společnosti [právnická osoba]. ze dne 7.12.2010 o prominutí příslušenství daně z příjmu právnických osob za zdaňovací období roku 2007 a z vyměřeného penále ve výši 462 412,00 Kč prominulo částku ve výši 277 448,00 Kč a z úroků z prodlení ve výši 942 202,00 Kč prominulo částku ve výši 565 166,00 Kč, že tak společnosti [právnická osoba]. zůstala povinnost uhradit penále ve výši 184 964,00 Kč a úroky z prodlení ve výši 377 036,00 Kč, tedy že z původně vyměřeného příslušenství v celkové výši 1 404 614,00 Kč zůstalo po částečném prominutí příslušenství celkem příslušenství ve výši 562 000,00 Kč.“

15. V odstavci 29 soud podrobně popsal zjištění, učiněná z důkazu výslechem svědkyně [tituly před jménem] [Anonymizováno], daňové poradkyně. Z výslechu svědkyně mimo jiné vyplynulo, že žalobkyně vedla účetnictví společnosti [právnická osoba]. od roku 2008, v březnu 2010 byla finančním úřadem zahájena kontrola účetnictví společnosti [právnická osoba]., týkající se účetního roku 2007, při kontrole bylo zjištěno, že žalobkyně špatně zaúčtovala v roce 2007 směnu nemovitostí mezi společností [právnická osoba]. a společností [právnická osoba]., na základě finanční kontroly finanční úřad doměřil daň z příjmu za rok 2007 ve výši 2 165 000 Kč, společnost [právnická osoba]. doměřenou daň zaplatila, finanční úřad rovněž doměřil úroky z prodlení ve výši 942 tisíc Kč a penále ve výši 462 tisíc Kč. K žádosti společnosti byly úroky následně prominuty co do částky 565 tisíc Kč, Ministerstvo financí pak částečně prominulo penále ve výši 277 tisíc Kč, zbývající částky společnost zaplatila. Žalobkyně navíc způsobila společnosti [právnická osoba]. škodu ve výši 140 000 Kč, když vědomě nesprávně účtovala daňovou ztrátu, která ve skutečnosti nebyla. Dále, na podzim 2012 se uskutečnila schůzka svědkyně se žalobkyní, nejpozději na této schůzce se žalobkyně dozvěděla o částečném prominutí úroků a penále, na této schůzce byla žalobkyni předložena veškerá dokumentace k finanční kontrole.

16. Dále je z odůvodnění rozsudku / odst. 30/ zřejmé, že „Z důkazu výslechem svědka [tituly před jménem] [Anonymizováno] soud zjistil, že svědek vykonává advokacii, že poskytoval právní služby společnosti [právnická osoba]., že to byl on osobně, kdo připravoval smlouvu o převodu obchodního podílu a smlouvu o půjčce uzavřené mezi účastníky dne 16.12.2009, že to bylo v rámci poskytování právních služeb společnosti [právnická osoba]., že dle svědka v té době bylo poměrně obvyklé, že smlouva o převodu obchodního podílu řešila pouze část ceny za převod podílu, a že zbylá část ceny za převod podílu byla řešena jinak, dodatkem nebo fiktivní smlouvou o půjčce, a to z důvodu, že se smlouva zakládala do obchodního rejstříku a účastníci smlouvy o převodu podílu v obchodní společnosti nechtěli, aby ve smlouvě byla vidět skutečná cena, že neví kdo přišel s požadavkem, aby se v daném případě část ceny za převod podílu řešila fiktivní smlouvou o půjčce, že on zpravidla část ceny za převod podílu řešil dodatkem ve smlouvě, že obě smluvní strany se s obsahem smlouvy o převodu obchodního podílu a s obsahem smlouvy o půjčce seznámily, že návrhy těchto smluv měly smluvní strany k dispozici již dopředu, že i před podpisem těchto smluv dne 16.12.2009 se obě smluvní strany s jejich obsahem seznámily, obě smlouvy potvrdily a svou vůli projevili podpisem těchto smluv, přičemž svědek pravost jejich podpisů na daných listinách i ověřil.“

17. Soud vymezil zjištění i z dalších důkazů, v odstavci 34-53 konstatoval své skutkové a právní závěry, pokud jde o dohodu o narovnání, z odstavce 51-54 k tomu vyplývá závěr soudu, že dne 13.2.2015 uzavřela žalobkyně se žalovaným Dohodu o narovnání, kterou strany narovnávaly své vzájemné závazky tak, že žalovaný zaplatí žalobkyni částku ve výši 270 000,00 Kč, čímž budou veškeré vzájemné závazky mezi stranami ze smlouvy o převodu obchodního podílu ze dne 16.12.2009 a ze smlouvy o půjčce ze dne 16.12.2009 zcela vypořádané, že žalobkyně se v dohodě o narovnání ze dne 13.2.2015 písemně výslovně vzdala svých nároků vůči žalovanému vyplývajících ze smlouvy o převodu obchodního podílu ze dne 16.12.2009 a ze smlouvy o půjčce ze dne 16.12.2009, a že žalovaný na základě dohody o narovnání ze dne 13.2.2015 zaplatil žalobkyni téhož dne 13.2.2015 částku ve výši 270 000,00 Kč. Provedené dokazování vyvrátilo tvrzení žalobkyně, že v době uzavření dohody o narovnání nevěděla o tom, že došlo k částečnému prominutí předepsaných úroků z prodlení a vyměřeného penále, když bylo prokázáno výslechem svědkyně [tituly před jménem] [Anonymizováno], že tato seznámila žalobkyni již na podzim roku 2012 při jejich schůzce, že Ministerstvo financí částečně prominulo společnosti [právnická osoba]. předepsané úroky z prodlení a vyměřené penále a v jaké výši, přičemž i z komunikace mezi žalobkyní a žalovaným ze dne 25.12.2012 je zřejmé, že žalobkyně věděla, že došlo k částečnému prominutí a požadovala doložení tohoto, kolik bylo prominuto, aby mohli provést zápočet, což bylo prokázáno i komunikací mezi žalobkyní a žalovaným nebo s daňovou poradkyní [tituly před jménem] [Anonymizováno] z počátku roku 2013.“

18. Pokud žalobkyně v řízení argumentovala omylem při uzavření Dohody o narovnání, k tomu soud v odstavci 56-59 odůvodnění uvedl, že „Provedené dokazování vyvrátilo tvrzení žalobkyně, že byla žalovaným uvedená v omyl tím, že jí nebylo sděleno, že došlo k částečnému prominutí penále a úroků z prodlení. Naopak, provedené dokazování prokázalo, že žalobkyně o částečném prominutí penále a úroků z prodlení věděla již od konce roku 2012, a tedy si toho musela být dobře vědoma i v roce 2015, když dne 13.2.2015 uzavírala se žalovaným dohodu o narovnání. Provedené dokazování rovněž vyvrátilo tvrzení, že u dohody o narovnání ze dne 13.2.2015 absentovala její svobodná, pravá a vážná vůle takovou smlouvu uzavřít, když naopak bylo v řízení prokázáno, že to byla žalobkyně, která se domáhala vůči žalovanému uzavření dohody o narovnání a dořešení sporných nároků ze smlouvy o převodu obchodního podílu ze dne 16.12.2009 v souvislostí s důsledky kontroly provedené finančním úřadem, když nebylo tvrzeno ani prokázáno jakékoliv bezprávné působení na vůli žalobkyně v souvislosti s tímto právním jednáním, a když z provedeného dokazování bylo zcela zřejmé, že při uzavírání dohody o narovnání ze dne 13.2.2015 se jednalo o pravou a vážnou vůli žalobkyně. Provedené dokazování prokázalo, že žalobkyně dobře věděla, že na základě provedené finanční kontroly byla společnosti [právnická osoba]. doměřená daň z příjmu právnických osob za rok 2007 ve výši 2 165 760,00 Kč, dále byly finančním úřadem předepsány úroky z prodlení ve výši 942 202,00 Kč a vyměřeno penále ve výši 462 412,00 Kč, dále že žalobkyně již od konce roku 2012 věděla, že Ministerstvo financí částečně prominulo společnosti [právnická osoba]. úroky z prodlení co do výše 565 166,00 Kč a penále co do výše 277 448,00 Kč, že tak žalobkyně věděla jaké nároky a z jakého důvodu vůči ní žalovaný uplatňuje, a že s tímto vědomím žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 13.2.2015 Dohodu o narovnání. Provedené dokazování prokázalo, že v důsledku pochybení žalobkyně při vedení účetnictví společnosti [právnická osoba]. a následného doměření a doplacení daně z příjmu právnických osob, předepsaných úroků z prodlení po jejich částečném prominutí a vyměřeného penále po jeho částečném prominutí byla účetní hodnota společnosti [právnická osoba]. o částku 2 867 760,00 Kč nižší oproti stavu vyplývajícího z účetnictví k datu 16.12.2009, kdy byla uzavřená smlouva o převodu obchodního podílu, kterou žalobkyně převedla na žalovaného zbylý 20 % obchodní podíl ve společnosti [právnická osoba]., dále provedené dokazování prokázalo, že se žalobkyně v článku IV. smlouvy o převodu podílu ze dne 16.12.2009 zavázala nahradit žalovanému v plné výši případné postihy ze strany správce daně v souvislosti s vedením účetnictví společnosti [právnická osoba]. do 31.12.2008, včetně daňových přiznání za rok 2008.“

19. Poté co soud odkázal na související právní úpravu, kromě procesních zákonných ustanovení, mimo jiné na právní úpravu, danou ustanovením § 115 odst. 1 zákona č. 115 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., § 657 , zákona č. 40/1964 Sb. ve znění, účinném do 31.12.2013, § 1903 odst. 1 věta prvá , odst. 2, § 1904 zákona č. 89/2012 Sb. / odstavce 60-72 odůvodnění /, v odstavci 73- 76 uzavřel: „Na základě uvedených zákonných ustanovení a zjištěného skutkového stavu posoudil soud věc po právní stránce tak, že Dohoda o narovnání uzavřená mezi stranami dne 13.2.2015 byla uzavřená platně, tedy že se jedná o platné právní jednání, a že žalobkyni nesvědčí právo na nároky uplatněné žalobou. Jak již bylo uvedeno výše, provedené dokazování neprokázalo, že by existoval nějaký důvod relativní nebo absolutní neplatnosti Dohody o narovnání ze dne 13.2.2015. Toto dvoustranné právní jednání, tedy uzavření dohody o narovnání ze dne 13.2.2015, učinily osoby /žalobkyně a žalovaný/ zcela způsobilé k právnímu jednání, toto právní jednání učinily obě smluvní strany na základě své zcela svobodné a vážné vůle, kdy tato vůle byla projevena stranami smlouvy v písemné formě výslovně, zcela určitě a srozumitelně, a předmět tohoto právního jednání byl možný a dovolený. Provedené dokazování vyvrátilo tvrzení žalobkyně, že jednala v omylu ohledně nároků, který měl vůči ní žalovaný, a naprosto jednoznačně vyvrátilo tvrzení, že byla v omyl ohledně nároků žalovaného uvedena žalovaných lstí. Soud dále neshledal dané právní jednání v rozporu s dobrými mravy ani odporující zákonu. Soud tak dospěl k závěru, že dohoda o narovnání uzavřená mezi stranami dne 13.2.2015 byla platným právním jednáním. Soud tak uzavřel, že žalobou uplatněný nárok není po právu, proto žalobu zcela zamítl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku“

20. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl postupem dle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř.

21. Ve včas podaném odvolání, v němž navrhovala zrušení rozsudku soudu prvního stupně a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení, žalobkyně namítala neúplné zjištění skutkového stavu věci soudem, dále namítala, že soud neprovedl důkaz účetnictvím firmy [právnická osoba]. ani spisem Finančního úřadu v Liberci. Dále rozhodnutí soudu prvního stupně žalobkyně vytýkala, že jelikož soud uvedené důkazy neprovedl, není zřejmé, jak dospěl k závěru, že žalobkyně špatně zaúčtovala v účetnictví společnosti [právnická osoba]. směnnou smlouvu, když ji zaúčtovala jako nulovou hodnotu a nikoliv jako reprodukční cenu směnovaných nemovitostí na základě znaleckého ocenění. V dané souvislosti žalobkyně uvedla, obchodní podíl ve společnosti [právnická osoba]. nabyla až dne 17.7.2007, tedy v době uzavírání směnné smlouvy nebyla ještě společníkem této společnosti. Nemohla tedy jakkoli ovlivnit znění směnné smlouvy. Dále, žalovaný jí jako jediný jednatel společnosti [právnická osoba]. nepředal znalecké posudky k ocenění směňovaných nemovitostí. Skutková zjištění o špatném zaúčtování žalobkyní nemají žádnou oporu v provedeném dokazování a představují zjevnou libovůli soudu prvního stupně. Dále žalobkyně namítá, že ačkoliv soud provedl důkaz směnnou smlouvou, nijak tento důkaz nezohlednil. Dále, dle účetních standardů nevyplývá povinnost účtovat směnu tzv. reprodukční pořizovací cenou nemovitostí.

22. Ve svém odvolání žalobkyně dále namítala nepřezkoumatelnost rozsudku, pokud jde o závěr soudu o platnosti dohody o narovnání, a s odkazem na závěry, vyplývající z Nálezu Ústavního soudu ČR sp. zn. I.ÚS 403/03 ze dne 17.8.2005, zdůraznila, že je povinností soudu vypořádat se s argumentací účastníka řízení.

23. Odvolatelka dále namítá, že soud na základě provedeného dokazování dospěl k nesprávnému skutkovému závěru, že žalobkyně od svědkyně [tituly před jménem] [Anonymizováno] věděla o prominutí penále a úroků z prodlení. „Soud I. stupně zcela zjevně převzal tvrzení svědkyně [tituly před jménem] [Anonymizováno], která vypověděla, že žalobkyni na osobní schůzce informovala o výši prominutí penále a úroků z prodlení ze strany správce daně, a to přesto, že svědecká výpověď [tituly před jménem] [Anonymizováno] je v rozporu s dalšími v řízení provedenými důkazy a těmito rozpory se soud I. stupně nijak nevypořádal. V této souvislosti žalobkyně odkázala na znění textu odstavce 16 odůvodnění napadeného rozsudku.

24. Ve vztahu k namítané neplatností Dohody o narovnání žalobkyně uvedla, že již v řízení před soudem prvního stupně namítala, že žalovaný coby fyzická osoba nebyl vůbec oprávněn disponovat s pohledávkou společnosti [právnická osoba]. „ Neplatnost dohody o narovnání je zřejmá rovněž z čl. II. dohody o narovnání, v němž smluvní strany konstatují, že mezi nimi jsou sporné finanční nároky ze smlouvy o půjčce a ze smlouvy o převodu obchodního podílu, a to z následujícího důvodu: ‚ Po převodu obchodního podílu dle smlouvy o převodu obchodního podílu byla společnost, jejíž podíl byl předmětem této smlouvy, nucena vyrovnat závazky, resp. uhradit sankce stanovené ze strany správce daně, i když za tyto postihy dle smlouvy o převodu obchodního podílu měla odpovídat a závazky uhradit [Jméno žalobkyně] / tj. žalobkyně /.‘ Neplatnost dohody o narovnání vyplývá dále ze skutečnosti, že v řízení před soudem I. stupně bylo prokázáno, že pohledávka žalovaného vůči žalobkyni vůbec neexistovala, kdy žalovaný navíc prezentoval žalobkyni platební výměry na doplacení daně jako sankce stanovené správcem daně, a soud I. stupně se s tímto závěrem ztotožnil / viz např. odst. 16 odůvodnění napadeného rozsudku /. Žalobkyně však trvá na tom, že daň není sankcí a posouzení dohody o narovnání soudem prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Ani v hypotetickém případě, že by žalobkyně skutečně směnnou smlouvu špatně zaúčtovala a za toto ‚ pochybení‘ by současně nebyl odpovědný žalovaný jakožto jediný statutární orgán společnosti, ani tehdy by nebylo možné uvažovat o platném vzniku pohledávky z titulu pochybení ve vedení účetnictví. Daň je totiž nezbytné zaplatit vždy, a proto ani doměřená daň společnosti [Anonymizováno] nemůže být sankcí. Jednání žalovaného ve spojení s jednáním svědkyně [Anonymizováno] tak zcela evokuje lstivé vyvolání omylu vůči žalobkyni, která na základě neúplných informací, kterých se opakovaně dožadovala, byla de facto nucena uzavřít dohodu o narovnání i přesto, že žádná tvrzená pohledávka / ať již žalovaného či společnosti [právnická osoba]. /vůči žalobkyni neexistovala, neboť neměla legitimní základ. Žalobkyně se v této souvislosti již v návrhu na změnu žaloby dovolávala neplatnosti dohody o narovnání z důvodu tzv. podstatného omylu ve smyslu § 583 občanského zákoníku. Soud I. stupně se však ani k této argumentaci žalobkyně nijak nevyjádřil.“

25. Ve svém odvolání žalobkyně dále poukázala na skutečnost, že na jedné straně soud dospěl k závěru, že smlouva o půjčce byla simulovaným / a tedy absolutně neplatným právním jednáním /, jelikož žalobkyně žalovanému žádnou půjčku neposkytla / odstavec 14 odůvodnění /, pominul ovšem, že za daných okolností neplatnost smlouvy o půjčce současně nutně zakládá rovněž neplatnost smlouvy o převodu obchodního podílu. „ Vzhledem k tomu, že ze shodných tvrzení účastníků vzal soud I. stupně za svá skutková tvrzení zjištění, že cena za obchodní podíl ve společnosti [právnická osoba]. byla částečně řešena ve smlouvě o převodu obch. podílu, v níž byla uvedena cena ve výši 450 000 Kč a zbylá část ceny za prodej podílu ve společnosti [právnická osoba]. ve výši 2 250 000 Kč byla řešena fiktivní smlouvou o půjčce ze dne 16.12.2009, kterou soud I. stupně posoudil jako simulované / a tudíž neplatné/ právní jednání, za daných okolností nemůže jako platná obstát ani smlouva o převodu obchodního podílu, jelikož simulovaný / předstíraný / právní úkon, tj. ten, který je obsažen v textu smlouvy a uvádí nižší částku, je neplatný pro nedostatek vážnosti projevu vůle ve smyslu § 41a odst. 2 občanského zákoníku. Disimulovaný / zastřený / právní úkon, tj. ten, jejž strany ve skutečnosti zamýšlely, ztroskotal na nedostatku formy. Důvodem je požadavek, aby skutečná vůle byla projevena ve formě předepsané zákonem, tj. písemně s ověřenými podpisy.

26. Soud platnost smlouvy o převodu obchodního podílu dle odvolatelky nesprávně právně posoudil a ve výsledku nesprávně právně posoudil i otázku platnosti dohody o narovnání.

27. Při jednání před odvolacím soudem žalobkyně odkázala na písemně učiněné odvolání a toto doplnila tak, že dodatečnou daňovou povinnost uplatnil žalovaný nejprve proti společnosti [Anonymizováno], ale v příslušném řízení byl neúspěšný, a až teprve potom toto požadoval po žalobkyni. Odvolatelka již v řízení před soudem prvního stupně napadala platnost článku IV. smlouvy o převodu obchodního podílu. Společnost nebyla účastníkem dané smlouvy, proto je příslušný článek neplatný, v podstatě se jednalo o přistoupení k závazku ze strany žalobkyně. Ten ovšem nebyl v příslušném článku dostatečně specifikován. Odvolatelka při jednání odvolacího soudu rovněž poukázala na nevěrohodnost svědkyně s tím, že si přesně není vědoma, zda toto již bylo namítáno v řízení před soudem prvního stupně. Každopádně poukazuje na to, co již namítali a sice, že společnost považovala nedoplatek daně za škodu. Poukazuje rovněž na již zmiňovanou skutečnost, že žalovaný nepředal žalobkyni znalecké posudky. V rámci svého doplnění odvolání odvolatelka ještě poukázala na odstavec 28 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, jenž se zabýval otázkou směnné smlouvy, respektive konstatoval zjištění z rozsudku Krajského soudu v Plzni, souvisejícího se směnou smlouvou.

28. Žalobkyně setrvala na svém důkazním návrhu listinnou označenou jako Zpráva o daňové kontrole Finančního úřadu v Liberci, podepsanou dne 17.5.2011.

29. Žalovaný prostřednictvím svého právního zástupce při jednání odvolacího soudu navrhoval potvrzení napadeného rozsudku, poukázal přitom na závěry, jimiž soud shrnul svou argumentaci v odstavci 73 a 76 odůvodnění. Uvádí dále, že řízení bylo rozsáhlé, není schopen uvést, zda některá argumentace zazněla již před soudem prvního stupně či nikoliv, nicméně má za to, že odvolací argumentace jde nad rámec poučení před soudem prvního stupně o koncentraci ve smyslu § 119 o. s. ř.

30. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně podle § 212, § 212a o.s.ř., a po provedeném jednání / § 214 odst. 1 o.s.ř. /, v jehož průběhu zopakoval dokazování Dohodou o narovnání ze dne 13.2.2015, konkrétně čtením preambule a článku II., IV., V., ve zbývajícím rozsahu sdělením obsahu dané listiny, dospěl k závěru o nedůvodnosti odvolání.

31. Podle ustanovení § 115 zákona č.513/1991 Sb. se souhlasem valné hromady může společník smlouvou převést svůj obchodní podíl na jiného společníka, nestanoví-li společenská smlouva jinak. / odst. 1/. Připouští-li to společenská smlouva, může společník převést svůj obchodní podíl na jinou osobu. Společenská smlouva může podmínit převod obchodního podílu na jinou osobu i souhlasem valné hromady. Má-li společnost jediného společníka, je obchodní podíl vždy převoditelný na třetí osoby. / odst. 2/. Smlouva o převodu obchodního podílu musí mít písemnou formu a nabyvatel, který není společníkem, v ní musí prohlásit, že přistupuje ke společenské smlouvě, popřípadě stanovám. Podpisy musí být úředně ověřeny. Převodce ručí za závazky, které přešly převodem obchodního podílu. / odst.3/. Účinky převodu obchodního podílu podle odstavců 1 a 2 nastávají vůči společnosti dnem doručení účinné smlouvy o převodu. / odst. 4./

32. Podle ustanovení § 3028 zákona č. 89/2012 Sb. tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. / odst. 1/. Není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. /odst. 2/. Není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. / odst. 3/.

33. Podle ustanovení § 1903 zákona č. 89/2012 Sb. dosavadní závazek lze nahradit novým závazkem i tak, že si strany ujednáním upraví práva a povinnosti mezi nimi sporné nebo pochybné. Týká-li se narovnání věcného práva k věci zapsané do veřejného seznamu, nastávají účinky narovnání zápisem do tohoto seznamu. / odst. 1 /. Narovnání nelze odporovat jen proto, že jím vznikl nepoměr mezi vzájemným plněním stran. / odst. 2/.

34. Podle ustanovení § 1904 zákona č. 89/2012 Sb. platnost narovnání není dotčena omylem v tom, co bylo mezi stranami sporné nebo pochybné. Ledaže omyl vyvolala některá strana lstí. Narovnání dohodnuté v dobré víře nepozbývá platnosti ani tehdy, zjistí-li se na základě skutečností vyšlých najevo dodatečně, že některá ze stran pohledávku neměla.

35. Podle ustanovení § 1905 zákona č. 89/2012 Sb. narovnání, kterým mají být mezi stranami upravena veškerá práva, nelze vztahovat k takovým právům, která byla vyloučena, ani k právům, která strany zřejmě nemohly mít na mysli.

36. Odvolací soud zopakoval dokazování Dohodou o narovnání, dle jejího záhlaví uzavřené dle § 1903 a násl. zákona ž. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění., mezi [Anonymizováno] a [Jméno žalobkyně] / dle identifikačních údajů v Dohodě o narovnání obsažených, jde o žalovaného a žalobkyni /.

37. Pokud jde o další relevantní zjištění z důkazů, jež jsou východiskem pro závěry odvolacího soudu, v tomto směru odvolací soud vyšel ze zjištění soudu prvního stupně, na něž odkazuje.

38. Pokud jde o Dohodu o narovnání, v článku I. je zejména vymezen obsah Smlouvy o půjčce, uzavřené mezi stranami dne 16. prosince 2009 a Smlouvy o převodu obchodního podílu, uzavřené téhož dne.

39. V článku II., prvním odstavci tohoto důkazu, se praví: „ Smluvní strany konstatují, že mezi nimi jsou sporné finanční nároky [Anonymizováno] z výše představených smluv, a to z následujících důvodů. Po převodu obchodního podílu dle smlouvy o převodu obchodního podílu ze dne 16. prosince 2012 byla společnost, jejíž podíl byl předmětem této smlouvy, nucena vyrovnat závazky, respektive uhradit sankce stanovené ze strany správce daně, i když za tyto postihy dle smlouvy o převodu obchodního podílu měla odpovídat a závazky uhradit [Jméno žalobkyně].“

40. Z článku II. odstavce druhého daného důkazu vyplývá, že se strany rozhodly uzavřít dohodu „ v zájmu udržení poklidných vztahů“ za účelem „ vyhnutí se případnému soudnímu sporu.“

41. Samotný obsah narovnání je vymezen v článku III. Dohody o narovnání. Je zřejmé, že [Jméno žalobkyně] se uzavřením této Dohody o narovnání zavázala nepožadovat po [Anonymizováno] úhradu zbylých nesplacených měsíčních splátek ze smlouvy o půjčce, nepožadovat příslušenství dané pohledávky ani smluvní pokutu ve výši 50 Kč za každý den prodlení [Anonymizováno]. Dále se zavázala nepožadovat po [Anonymizováno] úhradu ceny předmětného obchodního podílu, tj. úhradu jednotlivých měsíčních splátek, dále se zavazuje nepožadovat příslušenství dané pohledávky a ani smluvní pokutu ve výši 5% ročně z části kupní ceny po splatnosti.

42. Z obsahu daného článku Dohody o narovnání / odst. 3 / je dále zřejmé, že „ [Jméno žalovaného] před podpisem této Dohody o narovnání uhradil Ludmile Vítové částku ve výši 270 000 Kč s tím, že uhrazením této částky jsou veškeré závazky plynoucí ze smlouvy o půjčce uzavřené mezi účastníky dne 16. prosince 2012 , jakož i ze smlouvy o převodu obchodního podílu uzavřené mezi účastníky dne 16. prosince 2012 vypořádané. Převzetí částky ve výši 270 000 Kč [Jméno žalobkyně] stvrzuje podpisem na této smlouvě.“

43. V článku IV. Dohody o narovnání se praví: „ Účastníci této dohody shodně konstatují, že splněním povinnosti ze strany [Anonymizováno] tak, jak je specifikováno v předchozím článku této dohody pod bodem 3/, jsou jejich veškeré vzájemné nároky zcela a úplně vypořádány. Účastníci dohody staví najisto, že předmětný obchodní podíl převedený smlouvou o převodu obchodního podílu ze dne 16. prosince 2012 i po podpisu této dohody o narovnání zůstává vlastnictvím [Anonymizováno]. Podpisem této dohody o narovnání smluvní strany stvrzují, že nebudou mít vůči sobě v souvislosti s uzavřením smlouvy o půjčce ze dne 16. prosince 2012 žádné další nároky, kdy tyto nebudou uplatňovat, a to ani do budoucnosti.“

44. Článek V. Dohody o narovnání obsahuje prohlášení o pravosti, vážnosti a svobodě vůle při podpisu dané Dohody o narovnání.

45. Odvolací soud konstatuje, že s ohledem na skutečnost, že účastníci Dohody o narovnání danou dohodu uzavřeli v režimu nové právní úpravy, dané zákonem č.89/2012 Sb., tedy evidentně postupovali ve smyslu ustanovení § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb. , dopadá na ně tato právní úprava přesto, že Smlouva o převodu obchodního podílu a ostatně i Smlouva o půjčce, byly uzavřeny v režimu předchozí právní úpravy, dané obchodním zákoníkem a rovněž občanským zákoníkem v tehdy platném a účinném znění.

46. Pokud jde o důkazní situaci, tak úvodem je třeba říci, že pokud výtky žalobkyně v odvolacím směřují k zjištěním a závěrům, učiněných soudem prvního stupně ve vztahu k rozhodnutí finančního úřadu, tak je třeba říci, že zjištění v tomto směru jsou dostatečná, soudu nelze ničeho vytknout, pokud neprovedl důkaz účetnictvím firmy [Anonymizováno]. ani spisem Finančního úřadu v Liberci. Pro účely daného občanskoprávního řízení by se nezjistilo více, než soud zjistil. Provedení navržených důkazů by bylo neúčelné, nadbytečné, v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení. Je třeba zdůraznit, že v předmětném občanskoprávním řízení není výrok finančního úřadu možno zpochybnit. Současně lze uvést, že o tom, že žalobkyně učinila nesprávné zaúčtování, finanční úřad rozhodl pravomocně.

47. Dále, pokud žalobkyně namítá, že soud převzal tvrzení svědkyně [tituly před jménem] [Anonymizováno], přestože svědecká výpověď [tituly před jménem] [Anonymizováno] je v rozporu s dalšími provedenými důkazy, tak k tomu je třeba uvést, že v případě [tituly před jménem] [Anonymizováno] v řízení nešlo o tvrzení, ale o výpověď svědka. Dále, žalobkyně ve svém odvolání neoznačuje žádné důkazy, s nimiž jsou v rozporu zjištění, učiněná soudem ze svědecké výpovědi [tituly před jménem] [Anonymizováno].

48. Shrnuto v daném směru: pokud žalobkyně namítá, že soud prvního stupně učinil nesprávný skutkový i právní závěr o tom, že žalobkyně špatně zaúčtovala směnnou smlouvu, jedná se o lichou odvolací argumentaci.

49. Dále žalobkyně namítala, že pohledávka žalovaného vůči žalobkyni vůbec neexistovala, kdy žalovaný navíc prezentoval žalobkyni platební výměry na doplacení daně jako sankce stanovené správcem daně a soud prvního stupně se s tímto závěrem ztotožnil. Přitom daň je nezbytné zaplatit vždy, a proto ani doměřená daň společnosti [Anonymizováno] nemůže být sankcí.

50. Pokud žalobkyně namítala, že žalovaný ve spojení se svědkyní [Anonymizováno] lstivě vyvolali v žalobkyni omyl a žalobkyně se dovolává podstatného omylu ve smyslu § 583 občanského zákoníku, tak je třeba říci, že žalobkyně musí / musela / vědět, co je doplatek daně a co je sankce, respektive že daň není sankce, jak nyní žalobkyně v odvolání správně uvádí. O tom nemohla být žalobkyně v omylu. Jednak má tento závěr oporu v provedeném dokazování před soudem prvního stupně, jednak to žalobkyni muselo být známo „ z povahy věci“, konkrétně z toho důvodu, že společnosti vedla účetnictví a nutně se musela v dané problematice orientovat.

51. Dále žalobkyně namítala, že pokud jde o pohledávku společnosti [Anonymizováno]., jak se o ní hovoří v Dohodě o narovnání, tak žalovaný neměl oprávnění s touto pohledávkou disponovat.

52. Odvolací soud v daném směru odkazuje na odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 3141/2020 ze dne 27.5.2021. Zde se dovolací soud mimo jiné podrobně zabývá podstatou právního institutu Narovnání. V odůvodnění daného rozsudku se mimo jiné praví: „Narovnání je dohoda účastníků závazkového právního vztahu, kterou odstraňují spornost nebo pochybnost vzájemných práv a povinností tím, že je ruší a nahrazují je novými. Dosavadní závazek tak zaniká a je nahrazen závazkem novým, který vyplývá z narovnání. Sporností nebo pochybností- pojmovými znaky narovnání- se rozumí rozdílný názor účastníků na otázku existence, platnosti závazku, jeho kauzy či obsahu / co, popř. v jakém rozsahu, má být plněno, kdy apod. / Právo je sporné, pokud jde určitá otázka s ním spojená předmětem různých názorů / neshody / účastníků / např. každý z nich má jiný názor na to, zda určité právo platně vzniklo, neshodují se v tom, jaká je výše předmětu plnění apod. / O pochybnost se jedná tehdy, je-li určitá otázka spojená s právem pro účastníky nejistá / např. si nejsou jisti, zda právo platně vzniklo či jaká je výše předmětu plnění./ Spornost i pochybnost jsou z podstaty věci výhradně subjektivní kategorie, mohou se týkat otázek skutkových i právních a jejich existence není podmíněna vedením soudního řízení mezi účastníky. Dohoda o narovnání je samostatným zavazovacím důvodem, tj. právním důvodem vzniku závazku. Po uzavření dohody o narovnání se již věřitel nemůže domáhat plnění z původního závazku, nýbrž jen plnění z nového závazku, založeného dohodou o narovnání.“

53. Možno rovněž podotknout, že z odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ČR se v dané souvislosti podává odkaz na další rozsáhlou související judikaturu Nejvyššího soudu ČR.

54. V poměrech dané věci je evidentní, že předmětná Dohoda o narovnání svým obsahem, svou podstatou, vyhoví pojetí, jak je vyloženo v citované pasáži rozsudku Nejvyššího soudu ČR, a s nímž se odvolací soud ztotožňuje, vyhoví právní úpravě Narovnání, dané zákonem č.89/2012 Sb., jak byla odvolacím soudem výše citována. A možno konstatovat, že v daném případě nebyly prokázány důvody, dané ustanovením § 1904 zákona č. 89/2012 Sb., jichž se žalobkyně ve svém odvolání dovolávala / lstivé vyvolání omylu /. Další odvolací argumentace žalobkyně jde proti obecné podstatě Dohody o narovnání a, popírá tezi, že „po uzavření dohody o narovnání se již věřitel nemůže domáhat plnění z původního závazku, nýbrž jen plnění z nového závazku, založeného dohodou o narovnání.“ A je tak z principu nedůvodná.

55. Odvolací soud uzavírá, že nárok v plném rozsahu, jak byl žalobou uplatněn, není po právu. A lze doplnit, že v řízení ani v rovině tvrzení nezazněla žádná argumentace, jež by byla s to zpochybnit danou Dohodu o narovnání z hlediska její platnosti.

56. Pokud soud žalobu zamítl, nelze tomuto postupu vytknout pochybení.

57. Odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný podle ustanovení § 219 o.s.ř. potvrdil.

58. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud dle ustanovení § 142 odst. 1 ve spojení s ustanovením § 224 odst. 1 o.s.ř. a přiznal procesně úspěšnému žalovanému účelně vynaložené náklady, představované náklady právního zastoupení, ve výši celkem 26 450 Kč: 1x odměna advokáta ve výši 18 340 Kč za úkon právní služby / účast na jednání /, 1x režijní paušál ve výši 300 Kč, cestovné, jízdné osobním automobilem k jednání a zpět ve výši 2 400 Kč, náhrada za promeškaný čas na cestě celkem ve výši 800 Kč / 8 půlhodin po 100 Kč /, 21 % DPH ve výši 4 590,60 Kč.