o vyslovení neplatnosti usnesení mimořádné valné hromady účastníka ze dne 31. ledna 2005, o odvolání navrhovatele proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. 42 Cm 86/2005-335 ze dne 27. ledna 2021

1. Usnesením shora uvedeného čísla a data soud prvního stupně rozhodl takto v bodě I. výroku takto: „ Záhlaví usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 11. 2020 č. j. 42 Cm 86/2005-330 se opravuje tak, že správně zní:

Městský soud v Praze rozhodl soudkyní JUDr. Růženou Kučerovou ve věci

navrhovatele: [Jméno navrhovatele A], narozený [rodné přijmení] [Datum narození navrhovatele A]

bytem [Adresa navrhovatele A]

doručovací adresa: [adresa]

za účasti: [Jméno navrhovatele B]., IČO [IČO navrhovatele B]

sídlem [Adresa navrhovatele B]

zastoupená [Jméno Zástupce]

sídlem [Adresa Zástupce]

o vyslovení neplatnosti usnesení mimořádné valné hromady.“

2. V bodě II. výroku soud rozhodl takto: „Výrok I. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 11. 2020 č. j. 42 Cm 86/2005-330 se opravuje tak, že správně zní:

Soud odmítá druhé v pořadí odvolání ze dne 25. 2. 2020 navrhovatele do usnesení zdejšího soudu č. j. 42 Cm 86/205-264.“

3. Z odůvodnění rozhodnutí se podává, že tak soud postupoval dle ustanovení § 164 ve spojení s ustanovením § 167 odst. 2 o. s. ř. a opravil jednak písařskou chybu v záhlaví rozhodnutí, vymezeného v bodě I. výroku rozhodnutí soudu prvního stupně, jež spočívala v označení účastníků řízení jako žalobce, žalovaný, namísto správného navrhovatel, účastník / údaj „ za účasti“/, dále zřejmou nesprávnost v údajích účastníka, jenž je účastníkem řízení v dané věci. Účastník, s identifikačními údaji, jak jsou specifikovány ve výroku opravného usnesení, vstoupil do řízení na základě rozhodnutí soudu v odůvodnění rozhodnutí vymezeného, a soud s ním jako s účastníkem řízení jedná. Při vyhotovování opravovaného usnesení však došlo k písařské chybě.

4. V bodě II. výroku opravného usnesení soud opravil shodnou / jak shora / zřejmou nesprávnost, spočívající v označení účastníka řízení a uvedl správný údaj „ navrhovatele.“

5. Ve včas podaném odvolání, ve znění, pokud jde o obsaženou námitku podjatosti, doplněném k výzvě soudu na č. l. 346, 347 / jež obsahovala i poučení ve znění: „ nebude-li podání navrhovatele ze dne 2.3.2021, došlé zdejšímu soudu dne 9.3.2021, v části, v níž navrhovatel vznáší námitku podjatosti asistentky soudce [tituly před jménem] i všech soudců Městského soudu v Praze a Vrchního soudu v Praze ve stanovené lhůtě opraveno a doplněno, nebude soud k podání navrhovatele ze dne 2.3.2021, došlému soudu dne 9.3.2021, v části, v níž navrhovatel vznáší námitku asistentky soudce [tituly před jménem] i všech soudců Městského soudu v Praze a Vrchního soudu v Praze, přihlížet- § 43 odst. 2 o.s.ř.“ /, navrhovatel namítal, že napadené rozhodnutí bylo vydáno vyloučenou asistentkou soudce, která v této věci nemohla nepodjatě, nestranně a spravedlivě rozhodovat, navíc opravované usnesení vydala soudkyně JUDr. Růžena Kučerová. Napadené rozhodnutí odvolatel navrhuje buď zrušit a věc přikázat k dalšímu řízení jiným soudcům I. a II. stupně, neboť v řízení objektivně došlo opakovaně a zcela vědomě k závažným chybám, nebo rozhodnutí prohlásit za paakt. Vznáší „ objektivně důvodnou a včasnou námitku podjatosti asistentky [tituly před jménem] i všech soudců Městského soudu v Praze a Vrchního soudu v Praze / delegace nutná /, s návrhem na předložení věci k rozhodnutí podle § 12 odst.1 o.s.ř. a přikázání věci jiným soudům I. i II. stupně neboť se zřetelem na jejich poměr k věci a zejména k účastníkům a jejich zástupcům jsou tu důvody pochybovat o jejich nepodjatosti, „neboť nejenom čl. 90 Ústavy jsou soudy primárně povolány k tomu, aby zákonem stanoveným způsobem poskytovaly ochranu právům, když současně je tím v posledku sledován cíl, aby se ze soudnictví nestalo pouhé ‚ vyřizovačství‘ že je upřednostňována snaha o pokud možno věcné hodnocení problému po právní a/nebo faktické stránce tak, aby bylo ochraně práv / nejen základních / učiněno zadost- což bylo a je navrhovateli / i osobám mu blízkým / nejen v tomto řízení před zdejším soudem dlouhodobě zjevně upíráno, a to i s odkazem na § 6 o.s.ř.“

6. Odvolací soud přezkoumal usnesení soudu prvního stupně podle § 212, § 212a o. s. ř. aniž za tím účelem nařizoval jednání / § 214 odst. 2 písm. c/ o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

7. Navrhovatel ve svém odvolání namítal, že soud byl nesprávně obsazen a rozhodoval vyloučenou asistentkou soudce.

8. Pokud navrhovatel namítal, že soud byl nesprávně obsazen, když asistentka soudce opravovala usnesení, vydané soudkyní, tak tato námitka je lichá.

9. Podle ustanovení § 11 zákona č. 121/2008 Sb. vyšší soudní úředník v občanském soudním řízení a v soudním řízení správním, může, nestanoví-li zvláštní zákon jinak, provádět veškeré úkony soudu prvního stupně, s výjimkou / ad b/ / rozhodování ve věci samé formou rozsudku. I kdyby snad bylo možno dovozovat, že za určitých okolností může opravu výroku rozsudku provést toliko soudce / např. by se jednalo o zřejmou nesprávnost při jednání vyhlášeném rozsudku /, tak v daném případě nešlo o opravu rozsudku / ať již vyhlášeného znění výroku, či písemného vyhotovení rozsudku /, ale šlo o opravu usnesení, jež by asistentka soudce mohla sama vydat. Asistentovi soudce obecně náleží rozhodovat o vydání opravného rozhodnutí k usnesení procesní povahy. V daném případě tedy nelze shledat, že při vydání napadeného rozhodnutí byl soud nesprávně obsazen.

10. Dále navrhovatel namítal, že v daném případě byla asistentka soudce [tituly před jménem] [Anonymizováno] vyloučena z rozhodování.

11. Podle ustanovení § 6 věta prvá zákona č. 121/2008 Sb. vyšší soudní úředník je vyloučen z provedení úkonu z obdobných důvodů, které zvláštní zákon stanoví pro vyloučení soudce.

12. Podle ust. § 14 odst. 1 o. s. ř. soudci a přísedící jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti.

13. Podle ust. § 14 odst. 2 o. s. ř. u soudu vyššího stupně jsou vyloučeni i soudci, kteří projednávali nebo rozhodovali věc u soudu nižšího stupně a naopak. Totéž platí, jde-li o rozhodování o dovolání.

14. Podle ust. § 14 odst. 3 o. s. ř. z projednávání a rozhodnutí žaloby pro zmatečnost jsou vyloučeni také soudci, kteří žalobou napadené rozhodnutí vydali nebo věc projednávali.

15. Podle ust. § 14 odst. 4 o. s. ř. důvodem k vyloučení soudce / přísedícího / nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce / přísedícího / v řízení o projednávané věci nebo jeho rozhodování v jiných věcech.

16. Podle ustanovení § 15a odst. 3 o. s. ř. v námitce podjatosti musí být vedle obecných náležitostí / § 42 odst. 4 / uvedeno, proti kterému soudci / přísedícímu směřuje, v čem je spatřován důvod pochybnosti o jeho nepodjatosti, popřípadě kdy se o něm účastník podávající námitku dozvěděl a jakými důkazy může být prokázán.

17. Podle ustanovení § 43 o. s. ř. předseda senátu usnesením vyzve účastníka, aby bylo opraveno nebo doplněno podání, které neobsahuje všechny stanovené náležitosti nebo které je nesrozumitelné nebo neurčité. K opravě nebo podání určí lhůtu a účastníka poučí, jak je třeba opravu nebo doplnění provést. / odst. 1/. Není-li přes výzvu předsedy senátu podání řádně doplněno a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, soud usnesením podání, kterým se zahajuje řízení, odmítne. K ostatním podáním soud nepřihlíží, dokud nebudou řádně doplněna nebo opravena. O těchto následcích musí být účastník poučen.

18. Jak již konstatoval Vrchní soud v Praze v usnesení č. j. 7 Cmo 200/2021-364 ze dne 10. listopadu 2021: „ Platí, že požadavek, aby ve věci jednal a rozhodoval soudce, u něhož není důvod pochybovat o jeho nepodjatosti, se z povahy věci může týkat jen soudců, kterým věc náleží podle pravidel stanovených v rozvrhu práce soudu. Z toho vyplývá, že námitku podjatosti lze uplatnit pouze ve vztahu k těm soudcům, kteří jsou povoláni podle pravidel stanovených v rozvrhu práce / srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23.2.2005, sp. zn. 25 Nd 26/2005 /. “

19. Vrchní soud v Praze rovněž podotkl, že obdobný závěr platí i podjatost jiných osob.

20. Lze konstatovat, že uvedené teze platí obecně, uplatní i v poměrech dané věci, s tím, že námitka podjatosti je uplatněna coby odvolací důvod, tedy pojmově je posuzována námitka podjatosti ve vztahu k tomu, kdo rozhodoval v odvoláním napadeném rozhodnutí.

21. [tituly před jménem] [Anonymizováno], asistentka soudce, k vznesené námitce podjatosti uvedla: „ Nemám žádný vztah k účastníkům řízení vedeného v této věci, právní zástupkyni účastníka, ani k věci samé, která je předmětem tohoto řízení.“

22. Pokud navrhovatel vznášel výhrady k postupu asistentky soudce v řízení, tak toto je jako důvod podjatosti výslovně vyloučeno ustanovením § 14 odst. 4 o. s. ř. V dané souvislosti možno podotknout, že obecně nesouhlas s tím kterým rozhodnutím soudu v tom kterém řízení vydaném, možno realizovat podáním řádných či mimořádných opravných prostředků zákonem stanoveným způsobem, pokud je zákon / občanský soudní řád / připouští, nikoliv snad jít cestou námitky podjatosti soudce / asistenta soudce, vyššího soudního úředníka /.

23. Dále, pokud navrhovatel namítá nepřípustný poměr asistentky soudce k účastníkům řízení jejich zástupcům či existenci poměru asistentky soudce k věci, tak nutno podotknout, že obecně existence poměru k věci znamená, že by výsledek sporu měl dopad do sféry asistentky soudce / osobní, majetkové atd./. Žádná relevantní konkrétní adresná tvrzení, respektive jakákoli tvrzení v daném směru, nebyla navrhovatelem ani tvrzena, natož dokládána.

24. Pokud jde o otázku nepřípustného vztahu k účastníkům řízení, tak je třeba říci, že žádné konkrétní skutečnosti svědčící pro jakýkoliv vztah nad rámec úředního, s prvky rodinných či blízce osobních vztahů mezi rozhodující asistentkou soudce a účastníky / jejich zástupci / nebyly ze strany navrhovatele ani vzdáleně tvrzeny, natož prokazovány. Dokonce v daném směru nezazněla žádná konkrétní tvrzení.

25. A nezbývá než konstatovat, že vše, co mělo být dle námitky důvodem podjatosti asistentky soudce, představuje buď nepřípustný důvod v podobě výhrad k postupu asistentky v řízení, jimiž se obecně ani nelze věcně zabývat, případně jde o tvrzení, jež nepředstavují řádně vznesenou námitku podjatosti a nelze k nim přihlížet pro jejich bezobsažnost. Ani k výzvě soudu navrhovatel svou námitku nedoplnil o konkrétní tvrzení, jimiž by odůvodnil, konkrétně vymezil, namítaný poměr asistentky soudce k věci a účastníkům řízení a jejich zástupcům.

26. Tedy, jedná se o námitku, jíž se nelze věcně zabývat, respektive k ní přihlížet, daná námitka není s to založit důvod k pochybnostem o nepodjatosti rozhodující asistentky soudce, [tituly před jménem] [Anonymizováno].

27. Odvolací důvod, že rozhodovala vyloučená asistentka soudce, neobstojí.

28. K věcné stránce napadeného usnesení odvolací soud odkazuje na související právní úpravu:

Podle ustanovení § 164 o. s. ř. předseda senátu opraví v rozsudku kdykoliv i bez návrhu chyby v psaní a v počtech, jakož i jiné zjevné nesprávnosti. Týká-li se oprava výroku rozhodnutí nebo není-li možné provést opravu ve stejnopisech rozhodnutí, vydá o tom opravné usnesení, které doručí účastníkům, jde-li o opravu výroku rozhodnutí, může odložit vykonatelnost rozsudku na dobu, dokud opravné usnesení nenabude právní moci.“

29. Podle ustanovení § 167 odst. 2 není-li dále stanoveno jinak, užije se na usnesení přiměřeně ustanovení o rozsudku.

30. V daném případě šlo o zjevné nesprávnosti, soud nepochybil, pokud postupem dle citované právní úpravy tyto chyby opravil.

31. Odvolací soud usnesení soudu prvního stupně podle ustanovení § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil.

32. Vrchní soud v Praze doplňuje, že odvolatel sice vznesl rovněž námitku podjatosti všech soudců Vrchního soudu v Praze, neboť se zřetelem na jejich poměr k věci a zejména k účastníkům a jejich zástupcům jsou tu důvody pochybovat o jejich nepodjatosti, a odkázal na čl.90 Ústavy a § 6 o. s. ř. jako v případě rozhodující asistentky soudce , nicméně k výzvě soudu prvního stupně, učiněné usnesením č.j. 42 Cm 86/2005-346 ze dne 14. dubna 2021, v němž byl navrhovatel mimo jiné soudem vyzván, aby ve stanovené lhůtě konkretizoval, vůči kterým soudcům Vrchního soudu v Praze namítá podjatost, aby tyto soudce jmenovitě uvedl, a ve vztahu ke každému jmenovitě uvedenému soudci doplnil svá tvrzení tak, že z nich bude zřejmé, v čem navrhovatel spatřuje pochybnosti o nepodjatosti každého konkretizovaného, jmenovitě uvedeného soudce, a to včetně uvedení, kdy se navrhovatel o takovém důvodu dozvěděl, přičemž výzva obsahovala poučení o tom, že nebude-li specifikované podání v části, v níž navrhovatel vznáší námitku podjatosti všech soudců Vrchního soudu v Praze doplněno, nebude soud k podání, obsahující předmětnou námitku podjatosti, přihlížet, podání stanoveným způsobem však nedoplnil.

33. K námitce podjatosti soudců Vrchního soudu v Praze jako soudu nadřízeného, tedy nebylo možno přihlížet.