o určení snížení dobytnosti pohledávky a nedostatečnosti poskytnutého zajištění, o návrhu na nařízení předběžného opatření, o odvolání žalobkyně, žalované 4), žalované 5), vedlejšího účastníka na straně žalované 3) proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. ledna 2024, č. j. 62 Cm 54/2024-33,

1. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením zamítl návrh na nařízení předběžného opatření, aby se

a) žalovaná 1), jako jediný společník žalované 3), zdržela výkonu práv jediného společníka v působnosti valné hromady společnosti, kterým by rozhodnul či schválil projekt přeměny rozdělení odštěpením sloučením ze dne 22. prosince 2023,

b) žalovaná 2), jako jediný společník žalované 4) a 5), zdržela výkonu práv jediného společníka v působnosti valné hromady společnosti, kterým by rozhodnutí schválil projekt přeměny rozdělení odštěpením sloučením ze dne 20. prosince 2023,

c) žalovaná 3) zdržela veškerých obchodních jednání a dalších úkonů a kroků směřujících k realizaci a dokončení projektu přeměny rozdělení odštěpením sloučením ze dne 22. prosince 2023,

d) žalovaná 4) zdržela veškerých obchodních jednání a dalších úkonů a kroků směřujících k realizaci dokončení projektu přeměny rozdělení odštěpením sloučením ze dne 22. prosince 2023 a

e) žalovaná 5) zdržela veškerých obchodních jednání a dalších úkonů a kroků směřujících k realizaci dokončení projektu přeměny rozdělení odštěpením sloučením ze dne 22. prosince 2023 (výrok I.).

Výrokem II. rozhodl, že po právní moci tohoto usnesení bude žalobkyni vrácena složená jistota ve výši 250 000 Kč. Výrokem III. soud prvního stupně vyzval žalobkyni, aby ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto usnesení sdělila bankovního spojení pro účely vrácení jistoty.

2. Rozhodl tak o návrhu žalobkyně na nařízení předběžného opatření, jímž by bylo žalované 1) jakožto jedinému společníkovi žalované 3) uloženo zdržet se výkonu práv jediného společníka působnosti valné hromady společnosti, kterým by rozhodl či schválil projekt přeměny rozdělení odštěpením sloučením ze dne 20. prosince 2023, žalované 2) jako jedinému společníkovi žalované 4) a žalované 5) uloženo zdržet se výkonu práv jediného společníka v působnosti valné hromady společnosti, kterým by rozhodl o schválení projektu přeměny rozdělení odštěpením sloučením ze dne 20. prosince 2023, žalované 3), 4) a 5) uloženo zdržet veškerých obchodních jednání a dalších úkonů a kroků směřujících k realizaci dokončení projektu přeměny rozdělení odštěpením sloučením ze dne 20. prosince 2023. Dovozovala, že je dána nutnost předběžné úpravy poměrů, a tedy jsou splněny podmínky pro nařízení předběžného opatření. Zdůraznila, že žalovaná 3) nepřestane existovat, avšak v rámci přeměny přijde o svůj majetek a zůstanou jí pouze závazky, zejména pohledávka na náhradu škody vůči žalobkyni. Závěrem opětovně zdůraznila, že vytunelováním žalované 3) formou přeměny je ohroženo 15 let jejího boje vůči protiprávnímu jednání a uspokojení jejích pohledávek na náhradu škody. Podotkla, že nikdo nesmí těžit ze své nepoctivosti a nepoctivé jednání se nesmí vyplácet.

3. V odůvodnění napadeného usnesení soud prvního stupně uvedl, že totožného předběžného opatření se žalobkyně domáhala již v řízení vedeném Městským soudem v Praze pod sp. zn. 2 Nc 1261/2024. Její návrh byl (dosud nepravomocně) zamítnut, neboť neprokázala obavu z možného ohrožení výkonu rozhodnutí. Žalobkyně návrh opírala v zásadě o stejné skutečnosti jako nyní. Přesto však novému rozhodnutí nebrání překážka věci zahájené ani rozhodnuté, neboť žalobkyně nově k ohrožení výkonu rozhodnutí argumentuje jednak údaji z účetní závěrky a dále údaji o provázání vlastnické struktury žalovaných.

4. Dále soud prvního stupně uvedl, že mezi žalobkyní a žalovanou 3) panuje po řadu let spor o přístup k pozemkům žalobkyně zapsaných na LV č. [Anonymizováno] pro k. ú. [adresa], na nichž provozovala svou podnikatelskou činnost. Soud prvního stupně vzal za osvědčenou pohledávku na náhradu škody, přiznanou nepravomocným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 27. června 2023, č. j. 18 C 116/2019-642. Současně vzal za osvědčené, že žalovaná 3) na žádost žalobkyně neposkytla jistotu k zajištění této pohledávky. Přesto však soud prvního stupně uzavřel, že žalobkyně neprokázala nutnost zatímní úpravy poměrů účastníků, ani ohrožení výkonu rozhodnutí. Dovodil, že skutečnost, že žalobkyně nebyla o přeměně jejími účastníky informována, načasování přeměny na konec roku, chybějící relevantní informace ve sbírce listin, komplexnost přeměny, převoditelnost akcií nástupnických společností ani vzájemná historie vztahů žalobkyně a žalované 3) obavu o výkon rozhodnutí nezakládají.

5. Soud prvního stupně dovodil, že žalobkyni lze dát za pravdu, že institut křížového ručení ve smyslu § 257 a § 258 zákona č. 125/2008 Sb., o přeměnách obchodních společností a družstev (dále jen „ZoP“), není sám o sobě dostatečným argumentem proto, aby vyvrátil obavu o možnost výkonu rozhodnutí. Není však úkolem soudu tuto obavu vyvracet, ale naopak je povinností žalobkyně (míní-li být v řízení o vydání předběžného opatření úspěšná) tuto obavu prokázat, což však neučinila.

6. Pro úplnost soud prvního stupně konstatoval, že žalovaná 3) je evidována jako vlastník řady pozemků v k. ú. [adresa], o nichž s ohledem na obsah účetní závěrky lze předpokládat, že tvoří v zásadě veškerý majetek žalované 3). Nelze však pominout, že tyto pozemky jsou již od roku 2009 zatíženy zástavním právem a jejich využitelnost k možnému uspokojení pohledávky žalobkyně je tedy přinejmenším neprokázaná. Nelze odhlédnout ani od dluhů uváděných v rozvaze, které mají přejít na nástupnické společnosti. Stále tak platí závěr, že nebylo prokázáno, že se žalovaná 3) zbavuje majetku, takovým způsobem, že její zbývající jmění s vysokou pravděpodobností neumožní úhradu předmětné pohledávky.

7. Z uvedených důvodů soud prvního stupně návrh na nařízení předběžného opatření zamítl, neboť nejsou splněny podmínky pro nařízení předběžného opatření. O vrácení jistoty rozhodl dle § 75b odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Výrokem III. vyzval žalobkyni ke sdělení bankovního spojení pro účely vrácení jistoty.

8. Proti výrokům I. a II. tohoto usnesení podala žalobkyně včasné odvolání. V něm namítá, že hrozí vytunelování žalované 3) a na to navazující nedobytnost soudem přiznaných splatných pohledávek žalobkyně na náhradu škody. Pokud bude žalovaným umožněno provést přeměnu, dojde k vytunelování žalované 3) o veškerý hodnotný majetek a k zamezení uspokojení pohledávek žalobkyně na náhradu škody vzniklých protiprávním jednáním žalované 3) a dalších žalovaných. Žalobkyně osvědčila své splatné pohledávky vůči žalované 3) minimálně ve výši 88 140 841,83 Kč. Celková aktiva žalované 3) přitom činila k datu 31. 12. 2022 částku 311 952 000 Kč. Pokud by došlo k vyvedení nemovitostí ze společnosti žalované 3) na základě projektu přeměny, zbývající aktiva žalované 3) by dle informací k 31. 12. 2022 činila pouze částku 8 957 000 Kč, což představuje přibližně pouze jednu desetinu z aktuální výše osvědčených pohledávek žalobkyně vůči žalované 3). Už ze samotného porovnání aktiv žalované 3) a výše pohledávek žalobkyně je tedy evidentní, že je zde dáno ohrožení výkonu rozhodnutí pohledávek žalobkyně vůči žalované 3) pro případ, kdy by bylo žalovaným umožněno přeměnu dle projektu přeměny realizovat, a rovněž je evidentní, že zbývající jmění žalované 3) by neumožnilo úhradu pohledávek žalobkyně. Nejenže by na základě projektu přeměny došlo k vyvedení nemovitostí ze společnosti žalované 3), ale žalovaná 3) by zároveň přišla o jedinou svou možnost vydělat si peněžní prostředky pronájmem nemovitostí žalované 3), což je její jediná aktivní činnost. Zástavní právo k nemovitostem žalované 3) bylo zřízeno pro pohledávky do výše 200 000 000 Kč, přičemž hodnota nemovitostí žalované 3) je cca. 311 000 000 Kč. I přes vydání usnesení o nařízení předběžného opatření v řízení o náhradě škody ze dne 15. ledna 2024, č. j. 18 C 116/2019-764, kterým bylo žalované 3) zakázáno disponovat s jejími nemovitostmi, má žalobkyně důvodnou obavu z vyvedení nemovitostí ze společnosti žalované 3) právě skrze přeměnu dle projektu přeměny, jelikož katastr nemovitostí, nehledě na případný vydaný zákaz zcizení zatížení nemovitostí, zapisuje nového vlastníka nemovitostí, když dle zákona o přeměnách dochází přeměnou k přechodu vlastnického práva ex lege, a nikoliv k převodu vlastnického práva. Navrhla, aby odvolací soud změnil napadené usnesení tak, že předběžné opatření nařídí.

9. Podáním ze dne 31. ledna 2024 vstoupila do řízení společnost [právnická osoba]., IČO [IČO], sídlem [Adresa žalované D] jako vedlejší účastník na straně žalované 3). Právní zájem na výsledku sporu odůvodnila tím, že je vlastníkem stožárů na částech pozemků parc. č. [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno] a [Anonymizováno] v k. ú. [adresa], které má vedlejší účastník v nájmu od žalované 3) na základě smlouvy o nájmu části pozemků uzavřené dne 15. května 2012.

10. Podáním ze dne 8. února 2024 podal vedlejší účastník na straně žalované 3) odvolání proti výroku I. a II. napadeného usnesení s odůvodněním, že nelze vyloučit, že rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

11. Podáním ze dne 9. února 2024 podaly odvolání do výroků I. a II. i žalovaná 4) a žalovaná 5).

12. Žalovaná 3) se k odvolání žalobkyně vyjádřila tak, že odvolání je bezpředmětné, neboť notářským zápisem ze dne 30. ledna 2024 NZ 344/2024, N 355/2024 schválila žalovaná 1) projekt přeměny. Notářským zápisem ze dne 30. ledna 2024 NZ 345/2024, N 356/2024 a NZ 346/2024, N 357/2024 schválila projekt přeměny žalovaná 2). Na základě nich byla v obchodním rejstříku zapsána skutečnost, že došlo k rozdělení žalované 3) ve formě odštěpení sloučením se žalovanou 4) a žalovanou 5), a to s rozhodným dnem 1. ledna 2024. Právní účinky přitom nastaly dnem zápisu přeměny do obchodního rejstříku. Navíc je dána překážka litispendence s předchozím řízením o nařízení předběžného opatření vedeným u soudu prvního stupně pod sp. zn. 2 Nc 1261/2024.

13. Podle § 201 o. s. ř. účastník může napadnout rozhodnutí okresního soudu nebo rozhodnutí krajského soudu vydané v řízení v prvním stupni odvoláním, pokud to zákon nevylučuje.

14. Podle § 218 písm. b) o. s. ř. odvolací soud odmítne odvolání, které bylo podáno někým, kdo k odvolání není oprávněn.

15. Zamítavým výrokem I. napadeného usnesení a výrokem II. nebylo nijak zasaženo do práv žalované 4), žalované 5), ani vedlejšího účastníka na straně žalované 3), ani jim nebyla rozhodnutím soudu prvního stupně způsobena žádná újma na jejich právech, proto nejsou oprávněni k podání odvolání proti těmto výrokům napadeného rozhodnutí. Odvolací soud proto dospěl k závěru, že nejsou subjektivně legitimováni k podání odvolání a jimi podaná odvolání podle § 218 písm. b) o. s. ř. odmítl.

16. Odvolací soud přezkoumal usnesení soudu prvního stupně podle § 212 a § 212a odst. 1, 6 o. s. ř. v napadených výrocích I. a II. a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné. Výrok I. a III. nabyl samostatně právní moci.

17. Podle § 102 odst. 1 o. s. ř. je-li třeba po zahájení řízení zatímně upravit poměry účastníků nebo je-li po zahájení řízení obava, že by výkon rozhodnutí v řízení posléze vydaného mohl být ohrožen, může soud nařídit předběžné opatření.

18. Podle § 75c odst. 1 písm. a) o. s. ř. nepostupoval-li podle § 75a odst. 1 nebo podle § 75b odst. 2, předseda senátu nařídí usnesením předběžné opatření, jestliže bude prokázáno, že je třeba, aby byly zatímně upraveny poměry účastníků, nebo že je tu obava, že by výkon soudního rozhodnutí byl ohrožen, a jestliže budou alespoň osvědčeny skutečnosti, které jsou rozhodující pro uložení povinnosti předběžným opatřením.

19. Odvolací soud považuje za vhodné uvést, že rozhodnutí o předběžném opatření (o návrhu na předběžné opatření) nespočívá na výsledcích dokazování, na závěru o skutkovém stavu a ani na právním posouzení věci. Nepředstavuje samo o sobě výsledek procesu, v němž (v jehož průběhu) by soud zvažoval, jaké provede důkazy (zda provede všechny navržené důkazy nebo jen některé z nich, popřípadě zda provede důkazy, které nebyly účastníky navrženy), jak bude provedené důkazy hodnotit a jaká skutková zjištění z nich učiní, v němž by přihlížel k argumentům účastníků (jejich názorům na věc) nebo v němž by aplikoval na zjištěný skutkový stav věci právní předpisy. Jediným podkladem pro rozhodnutí soudu o návrhu na předběžné opatření jsou (ve všech rozhodných hlediscích, uvedených zejména v § 75c odst. 1 o. s. ř.) údaje a informace, které jsou obsaženy v návrhu a v listinách předložených navrhovatelem, soud na jejich základě, aniž by vůbec umožnil druhému účastníku se k nim vyjádřit nebo přednést vlastní tvrzení a návrhy, zkoumá, zda jsou splněny podmínky a předpoklady pro nařízení předběžného opatření a přijaté předběžné opatření představuje jen prozatímní a dočasnou úpravu práv a povinností účastníků působící do konečného vyřešení věci nebo do nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce), aniž by jím byl (mohl být) předurčován průběh procesu samotného (řízení ve věci samé) nebo prejudikováno rozhodnutí o sporu nebo o jiné právní věci. Rozhodování o předběžném opatření není nalézacím řízením (a ani zvláštním druhem nalézacího řízení), ale jde o řízení „o prozatímním opatření“, jehož smyslem (účelem) je provést rychle (zpravidla bezodkladně) a účinně (zejména bez poskytnutí možnosti druhému účastníku zamýšlené opatření zmařit) prozatímní úpravu poměrů účastníků, aniž by tím byly (mohly být) sporné otázky konečným způsobem vyřešeny (stanovisko Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. června 2007, sp. zn. Cpjn 19/2006).

20. Z uvedeného je zřejmé, že pro nařízení předběžného opatření musí být současně splněny dva základní předpoklady - jeho navrhovatel musí prokázat potřebu zatímní úpravy poměrů účastníků řízení (či důvodnou obavu, že by výkon rozhodnutí v řízení posléze vydaného mohl být ohrožen) a zároveň osvědčit základní skutečnosti, které odůvodňují samotný nárok (k problematice srov. např. odůvodnění nálezu Ústavního soudu ze dne 21. listopadu 2001, sp. zn. IV. ÚS 189/01).

21. Prvotním předpokladem pro nařízení předběžného opatření je osvědčení nároku ve věci samé tak, že se s ohledem na okolnosti případu jeví alespoň pravděpodobným [zákon nepředpokládá, že soud bude při rozhodování o předběžném opatření provádět dokazování, neboť zde převládá požadavek rychlosti řízení nad úplným prokázáním uplatněného nároku (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. srpna 2019, sp. zn. 28 Cdo 766/2019, či ze dne 31. ledna 2001, sp. zn. 20 Cdo 134/99, uveřejněného pod číslem 58/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek)].

22. Náhledem do obchodního rejstříku odvolací soud zjistil, že dne 12. února 2024 došlo k zápisu přeměny – rozdělení společnosti [Jméno žalované C]., IČO [IČO žalované C] na základě projektu přeměny ze dne 22. prosince 2023 ve formě odštěpení sloučením se společnostmi [právnická osoba]., IČO [IČO advokáta C] a [právnická osoba]., s rozhodným datem 1. ledna 2024. Rozhodnutím Katastrálního úřadu [Anonymizováno], Katastrální pracoviště [adresa] ze dne 28. března 2024 byl na základě předběžného opatření nařízeného usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 15. ledna 2024, č. j. 18 C 116/2019-764, kterým bylo žalované 3) zakázáno disponovat s jejími nemovitostmi v k. ú. [adresa], zamítnut návrh na vklad vlastnického práva k nemovitostem v k. ú. [adresa].

23. Se soudem prvního stupně lze souhlasit, pokud dovodil, že rozhodnutí nebrání překážka věci zahájené ani rozhodnuté, neboť žalobkyně oproti předchozímu návrhu na nařízení předběžného opatření zamítnutému usnesením soudu prvního stupně ze dne 10. ledna 2024, č. j. 2 Nc 1261/2024-33, předkládá nová tvrzení k obavě o ohrožení výkonu rozhodnutí týkající se vývoje vztahů mezi účastníky a nově vzniklých skutečností (např. údaje z účetní závěrky a dále údaje o provázání vlastnické struktury žalovaných).

24. Odvolací soud se ztotožňuje i se závěrem soudu prvního stupně, že žalobkyně osvědčila základní skutečnosti, které odůvodňují samotný nárok spočívající v pohledávce na náhradu škody, přiznané nepravomocným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 27. června 2023, č. j. 18 C 116/2019-642, kterým bylo žalované 3) uloženo zaplatit žalobkyni částku 41 746 023,87 Kč s úrokem z prodlení a náhradu nákladů řízení ve výši 4 043 461 Kč. Žalobkyně osvědčila, že žalovaná 3) na žádost žalobkyně neposkytla v souvislosti s přeměnou žalované 3) na základě projektu přeměny ze dne 22. prosince 2023, podle něhož má dojít k odštěpení sloučením a jediný nemovitý majetek žalované 3) má přejít právě na žalované 4) a 5), jistotu k zajištění výše uvedené pohledávky ve smyslu § 35 odst. 1 až 3 ZoP, kdy se žalobou, podanou u soudu prvního stupně spolu s návrhem na nařízení předběžného opatření dne 17. ledna 2024 žalobkyně domáhá určení podstatného snížení dobytnosti pohledávky a určení nedostatečnosti poskytnutého zajištění.

25. Dne 12. února 2024 došlo k zápisu přeměny – rozdělení společnosti [právnická osoba], IČO [IČO žalované C] do obchodního rejstříku na základě projektu přeměny ze dne 22. prosince 2023 ve formě odštěpení sloučením se společnostmi [právnická osoba]., IČO [IČO advokáta C] a [právnická osoba]., s rozhodným datem 1. ledna 2024. Podle § 59 ZoP tak zápisem do obchodního rejstříku dne 12. února 2024 nastaly účinky přeměny (konstitutivní zápis do obchodního rejstříku). Jednání, jichž se mají žalované společnosti zdržet, zjevně již byla učiněna. Ač je podle § 75c odst. 4 o. s. ř. pro rozhodování odvolacího soudu o odvolání proti usnesení soudu prvního stupně ve věci předběžného opatření rozhodující stav, který tu byl v době vyhlášení (vydání) napadeného usnesení, je nutné dle názoru odvolacího soudu přihlédnout k právní skutečnosti v podobě plynutí času. Předběžné opatření tak postrádá nezbytnou podmínku pro jeho nařízení, a to obavu z ohrožení budoucího výkonu rozhodnutí. Závěr soudu prvního stupně, že nejsou splněny podmínky pro nařízení předběžného opatření, je proto správný.

26. Tím, že došlo k zápisu přeměny do obchodního rejstříku, nelze ani podle § 57 odst. 1 ZoP vyslovit neplatnost rozhodnutí o schválení přeměny, nebo změnit ani zrušit projekt přeměny. Je třeba mít na zřeteli, že smyslem předběžného opatření je zabránit nevratným či těžko odčinitelným krokům, tak aby konečné rozhodnutí mohlo mít pro účastníka vůbec nějaký reálný význam. Tak tomu však v daném případě není. Je proto nutné uzavřít, že postrádá smyslu nařizovat předběžné opatření, které nemůže mít žádné právní následky. Případné návrhu na nařízení předběžného opatření vyhovující usnesení by nemohlo být vykonatelné za situace, kdy k zápisu přeměny do obchodního rejstříku již došlo.

27. Obava z ohrožení budoucího výkonu rozhodnutí nemůže být dána ani s ohledem na to, že na návrh žalobkyně bylo vydáno usnesení o nařízení předběžného opatření v řízení o náhradě škody ze dne 15. ledna 2024, č. j. 18 C 116/2019-764, kterým bylo žalované 3) zakázáno disponovat s jejími nemovitostmi v k. ú. [adresa], přičemž rozhodnutím Katastrálního úřadu [Anonymizováno], Katastrální pracoviště [adresa] ze dne 28. března 2024 byl na základě takto vydaného předběžného opatření zamítnut návrh na vklad vlastnického práva k nemovitostem v k. ú. [adresa] opírajícím se o projekt přeměny. Vzhledem k tomu, že sama žalobkyně v návrhu uvádí, že jediným hodnotnějším majetkem žalované 3), ze kterého by mohla uspokojit svoji pohledávku, jsou právě zmíněné nemovitosti v k. ú. [adresa], nemůže být dána obava z ohrožení budoucího výkonu rozhodnutí. Odvolací námitka žalobkyně, že „pokud bude žalovaným umožněno provést přeměnu, dojde k vytunelování žalované 3) o veškerý hodnotný majetek a k zamezení uspokojení pohledávek žalobkyně na náhradu škody vzniklých protiprávním jednáním žalované 3) a dalších žalovaných,“ je tak nedůvodná.

28. Nelze odhlédnout ani od toho, že žalobkyní navrhované předběžné opatření zasahuje nejen žalovanou 3), ale i další subjekty, a to fakticky nemožností dispozice (formou přeměny) s majetkem a pohledávkami, které mnohonásobně převyšují i jen tvrzenou pohledávku žalobkyně vůči žalované 3). Takové předběžné opatření by bylo v rozporu se zásadou přiměřenosti (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2002, sp. zn. III. ÚS 394/01). Pokud proto soud prvního stupně návrh na nařízení předběžného opatření zamítl, nepochybil.

29. Odvolací soud proto dospěl shodně se soudem prvního stupně k závěru, že není namístě navrhované předběžné opatření v požadovaném rozsahu nařídit. Vzhledem k učiněnému závěru se odvolací soud pro nadbytečnost nezabýval dalšími odvolacími námitkami žalobkyně.

30. Nepochybil – li soud prvního stupně ani ve výroku II., kterým rozhodl o vrácení složené jistoty ve výši 250 000 Kč žalobkyni po právní moci tohoto usnesení, odvolací soud ze shora vyložených důvodů usnesení soudu prvního stupně ve výrocích I. a II. podle § 219 o. s. ř. potvrdil, maje za to, že nejsou splněny předpoklady pro nařízení předběžného opatření.

31. O náhradě nákladů předběžného opatření včetně nákladů odvolacího řízení rozhodne soud prvního stupně v souvislosti s rozhodnutím ve věci samé (§ 211, § 145 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř.).