o poskytnutí informací, o odvolání žalobce a žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. března 2023, č. j. 72 Cm 108/2021-75

1. Žalobce se žalobou podanou soudu dne 21. 6. 2021 domáhal poskytnutí informací dle ust. § 156 odst. 2 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (dále jen „ZOK“), a to konkrétně nahlédnutí do všech smluv, dohod, dokumentů a kompletních účetních dokladů žalované za období od 20. 12. 2017 doposud.

2. Městský soud v Praze usnesením ze dne 7. července 2022, č. j. 72 Cm 108/2021-44 řízení podle § 96 odst. 2 věty prvé o. s. ř. z důvodu zpětvzetí žaloby zastavil (výrok I.) s tím, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám právního zástupce žalobce podle § 146 odst. 2 věty prvé o. s. ř. náhradu nákladů řízení ve výši 32 120,05 Kč [soudní poplatek ve výši 2 000 Kč, odměna advokáta žalobce za šest úkonů právní služby ā 3 100 Kč a jeden úkon ā 1 550 Kč {§ 151 odst. 2 o.s.ř., § 9 odst. 4 písm. c), § 11 odst. 1 písm. a), b) d) a g), § 11 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. (převzetí zastoupení, předžalobní výzva, žaloba, 2 x porada s klientem, účast na jednání, zpětvzetí žaloby)}, paušální náhrada hotových výdajů advokáta žalobce za sedm úkonů právní služby ā 300 Kč (§ 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.), cestovné na jednání k soudu a zpět z místa sídla advokáta žalobce osobním motorovým vozidlem Volkswagen, RZ [Anonymizováno], s průměrnou spotřebou nafty 5,1 l na 100 km při ujeté vzdálenosti [adresa] a zpět, 404 km v celkové[Anonymizováno]výši 2 642,60 Kč (§ 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, § 157 a násl. zák. č. 262/2006 Sb., § 1 a 2 vyhl. č. 47/2022 Sb.), náhrada advokáta za čas promeškaný cestou k soudu a zpět v rozsahu 10 půlhodin po 100 Kč za půlhodinu, tj. celkem 1 000 Kč, (§ 14 odst. 1, 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif) a náhradu DPH ve výši 21 % z odměny za zastupování a z náhrad, kterou je advokát povinen z odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 o.s.ř.) ve výši 5 227,46 Kč], neboť důvodná žaloba byla vzata zpět pro pozdější chování žalované, čímž žalovaná procesně zavinila, že řízení bylo zastaveno a žalobce tak má právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.). Usnesení neobsahovalo odůvodnění dle ust. § 169 odst. 2 věty druhé o. s. ř.

3. K odvolání žalované Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 25. 11. 2022, č.j. 7 Cmo 223/2022-67 usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. července 2022, č. j. 72 Cm 108/2021-44 ve výroku II. zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

4. Městský soud v Praze poté usnesením označeným v záhlaví rozhodl tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 21 312 Kč, a to do tří dnů od právní moci usnesení k rukám právního zástupce.

5. Soud prvního stupně v odůvodnění svého rozhodnutí konstatoval, že žaloba trpěla vadami, neboť žalobce v žalobě nespecifikoval konkrétní informace, které po žalované (dále i jen „Společnosti“) požadoval. Dne 5. 4. 2022, kdy se konalo jednání soudu, nebylo však zahájeno, neboť účastníci požádali soud o odročení z důvodu, že se pokusí věc mimosoudně narovnat s ohledem na nadcházející valnou hromadu žalované, která se měla konat dne 26. 4. 2022. Jednání bylo odročeno na den 3. 5. 2022. Následně dospěl soud prvního stupně k závěru, že k zastavení řízení došlo výhradně pro chování žalované, neboť žalovaná poskytla žalobci žádané informace až po podání žaloby. O této skutečnosti nelze mít pochybnosti, neboť v opačném případě by žalobce nepřistoupil ke zpětvzetí žaloby, ale v řízení by bylo dále jednáno. Tato skutečnost vyplývá i ze vzájemné emailové komunikace vedené mezi účastníky, která je součástí spisu. Žalovaná tedy procesně zavinila, že bylo řízení zastaveno pro její chování, neboť po zahájení uspokojila nárok žalobce, proto je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení. Náklady řízení byly podle soudu tvořeny vynaloženým soudním poplatkem ve výši 2 000 Kč, odměnou advokáta žalobce za sedm úkonů právní služby ā 1 550 Kč{§ 151 odst. 2 o. s. ř., § 9 odst. 4 písm. c), § 11 odst. 1 písm. a), b) d) a g), § 11 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. (převzetí zastoupení, předžalobní výzva, žaloba, 2 x porada s klientem, účast na jednání, zpětvzetí žaloby)}, paušální náhradou hotových výdajů advokáta žalobce za sedm úkonů právní služby ā 300 Kč (§ 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.), cestovným na jednání k soudu a zpět z místa sídla advokáta žalobce osobním motorovým vozidlem Volkswagen, RZ [Anonymizováno], s průměrnou spotřebou nafty 5,1 l na 100 km při ujeté vzdálenosti [adresa] a zpět, 404 km v celkové výši 2 642,60 Kč (§ 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, § 157 a násl. zák. č. 262/2006 Sb., § 1 a 2 vyhl. č. 47/2022 Sb.), náhrada advokáta za čas promeškaný cestou k soudu a zpět v rozsahu 10 půlhodin po 100 Kč za půlhodinu, tj. celkem 1 000 Kč, (§ 14 odst. 1, 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif) a náhradou DPH ve výši 21 % z odměny za zastupování a z náhrad, kterou je advokát povinen z odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 o.s.ř.) ve výši 2 719,15 Kč.

6. Proti usnesení soudu prvního stupně podali včasné odvolání žalobce i žalovaná.

7. Žalobce zejm. nesouhlasí s výší odměny za jednotlivé úkony právní služby a namítá, že soud prvního stupně v novém rozhodnutí vycházel chybně z částky 1 550 Kč za jeden úkon právní služby (namísto původních 3 100 Kč), pokud jde o cestovné, nedůvodně ponížil počet ujetých kilometrů (vycházel celkově z počtu 404 km, byť vzdálenost mezi Brnem (sídlem právního zástupce žalobce) a Prahou (sídlem soudu prvního stupně) činí 207 km, tedy cesta tam a zpět činí 414 km celkem), nesprávně vyčíslil DPH (nezohlednil cestovné a náhradu za promeškaný čas) a nerozhodl o nákladech odvolacího řízení. Navrhuje, aby odvolací soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně ve výši 35 282, 47 Kč vč. DPH a náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 12 342 Kč vč. DPH, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, k rukám právního zástupce žalobce.

8. Žalovaná ve svém odvolání namítá nedůvodnost žaloby a s tím související nesprávné právní posouzení zavinění. Žalobci bylo umožněno do dokladů opakovaně nahlížet a byl to naopak žalobce, kdo se opakovaně nedostavoval na valné hromady žalované či nepřebíral poštu. Žalovaná nikdy žalobci neodpírala jeho právo podle § 156 ZOK, a tudíž nedošlo k naplnění zákonného důvodu pro podání žaloby. Žaloba ani žádná z předchozích výzev neobsahovala konkrétní požadované a prokazatelně neposkytnuté informace či jejich určité vymezení. Sám prvostupňový soud v odůvodnění napadeného usnesení uvádí a potvrzuje, že „lze konstatovat, že žaloba trpěla vadami, neboť žalobce v žalobě nespecifikoval konkrétní informace, které po žalované požadoval“ (str. 2 první věta prvého odstavce). Až v průběhu soudního řízení zaslal žalobce žalované podrobný seznam požadovaných dokumentů. Dále žalovaná poukazuje na zmaření soudního jednání, kdy na žádost žalobce bylo původně nařízené jednání odročeno ze dne 5. 4. 2022 na 3. 5. 2022 (po konání valné hromady svolané na 26. 4. 2022), na které se následně žalobce nedostavil, přičemž s ohledem na jeho pozdní omluvu již soud nestihl jednání odročit ani o tom uvědomit právního zástupce žalované, čímž žalované vznikly zaviněním žalobce náklady spočívající v účasti na tomto jednání. Žalovaná sdělila na uvedeném jednání soudu, že bude ve smyslu § 147 o. s. ř. požadovat separátní usnesení ohledně přiznání náhrady těchto nákladů žalované. Toto nebylo v napadeném usnesení nijak zohledněno. Žalovaná konečně namítá neúčelnost žalobcem účtovaných porad, které se s ohledem na průběh sporu, počet úkonů a načasování jeví jako zcela neúčelné. Prvostupňový soud v tomto směru nereagoval na odvolací důvody vytknuté žalovanou již v odvolání ze dne 19. 7. 2022 resp. jeho odůvodnění ze dne 8. 8. 2022 a akcentované v rámci rozhodnutí odvolacího soudu o tomto odvolání usnesením ze dne 25. 11. 2022, č. j. 7 Cmo 223/2022-67. Žalovaný uzavírá, že to byl žalobce, kdo procesně způsobil podáním bezdůvodné žaloby a jejím zpětvzetím zastavení řízení a tudíž by měl nést náklady právního zastoupení žalovaného za sedm úkonů právní služby ā 3 100 Kč {§ 151 odst. 2 o.s.ř., § 9 odst. 4 písm. c), § 11 odst. 1 písm. a), b) d) a g), § 11 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. (převzetí zastoupení, vyjádření k žalobě, 2 x účast na jednání, zpětvzetí žaloby 2x odvolání)}, paušální náhrada hotových výdajů advokáta žalovaného za sedm úkonů právní služby ā 300 Kč (§ 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.) a náhrada DPH ve výši 21 % z odměny za zastupování a z náhrad, kterou je advokát povinen odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 o.s.ř.) ve výši 4 998 Kč, proto navrhuje, aby odvolací soud rozhodl o povinnosti žalobce uhradit k rukám právního zástupce žalované částku 28 798 Kč jako náhradu nákladů soudního řízení žalované.

9. K odvolání žalované se v průběhu odvolacího řízení vyjádřil žalobce (podáním ze dne 15. 5. 2023), který trvá na důvodnosti žaloby. Žalobce se zpřístupnění dokumentů domáhal systematicky po dobu delší než 2 roky. Nepopírá, že seznam konkrétních dokumentů byl vytvořen až v průběhu řízení před soudem prvního stupně, v návaznosti na poučení ze strany soudu prvního stupně o neurčitosti žaloby. Rovněž nepopírá, že v omezeném rozsahu získal některé dokumenty od žalovaného před podáním žaloby a následně je použil v řízení vedeném u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 8 Cm 184/202. Znovu se vyjadřuje i ke zmaření soudního jednání a účelnosti uskutečněných porad. Navrhuje, aby odvolání žalovaného bylo odvolacím soudem zamítnuto.

10. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal podle § 212 a násl. o. s. ř. usnesení soudu prvního stupně a bez nařízení jednání (§ 214 odst. 2 písm. e/ o. s. ř.) dospěl k závěru, že důvodné je pouze odvolání žalované.

11. Podle ust. § 146 odst. 2 o. s. ř. jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování žalovaného (jiného účastníka řízení) vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný (jiný účastník řízení).

12. Podle věty první uvedeného zákonného ustanovení, pokud některý z účastníků zaviní, že řízení musí být zastaveno, je povinen hradit druhé straně jeho náklady. V případě, kdy soud řízení zastaví, je třeba se zabývat při rozhodování o náhradě nákladů řízení nejprve tím, zda některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno. Zavinění je zde třeba posuzovat výlučně z procesního hlediska, tam, kde zastavení řízení bylo účastníkem zaviněno, soud přizná ostatním účastníkům (druhé straně) náhradu nákladů řízení, které v řízení účelně vynaložili na uplatňování nebo bránění svého práva. Pokud pouze jedna procesní strana zaviní, že řízení je zastaveno, a proto o věci nemůže být meritorně rozhodnuto a tím zjištěno, zda návrh byl podán důvodně, vzniká jí zásadně povinnost nahradit druhé procesní straně náklady řízení [z judikatury viz např. rozhodnutí uveřejněné v časopise SR, 2009, č.4, s.131-sp.zn. ÚS 315/07, S IV (s. 736) - NS sp. zn. 3 Cz 14/82]. Výjimkou z této zásady je ustanovení věty druhé téhož odstavce, podle něhož byl-li pro chování žalovaného vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný. Obě podmínky (důvodnost žaloby a chování žalovaného) musí být přitom splněny současně, a navíc důvodem zpětvzetí musí být výlučně jen chování samotného žalovaného.

13. Z žaloby se podává, že žalobce se domáhal poskytnutí informací dle ust. § 156 odst. 2 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (dále jen „z. o. k.“), a to dle jím formulovaného petitu, že žalovaná je povinna umožnit žalobci nahlédnout do všech smluv, dohod, dokumentů a kompletních účetních dokladů žalované za období od 20. 12. 2017 doposud.

14. Ze spisu plyne, že:

- žalobce se jako společník po Společnosti před podáním předmětné žaloby domáhal zpřístupnění a nahlížení do všech dokumentů Společnosti (viz výzvy Společníka k žalobě doložené).

- podáním doručeným soudu prvního stupně ze dne ze dne 3. 7. 2022 vzal žalobce žalobu zpět. Zpětvzetí žaloby odůvodnil tím, že dne 26. 4. 2022 proběhla valná hromada Společnosti, na které bylo žalobci umožněno nahlédnout do části dokumentů společnosti. Část dokumentů však žalobci předložena nebyla, a to např. účetnictví bylo předloženo pouze za roky 2018 a 2019, za roky 2020, 2021 a část roku 2022 nebylo předloženo vůbec. Žalovaná pak zaslala elektronicky žalobci další dokumenty, a to v pátek 29. 4. 2022 v 15:39 hod., což dokládá emailem žalované z tohoto dne. Žalobce s ohledem na den, kdy účetnictví obdržel neměl možnost se se zaslaným materiálem seznámit a prostudovat jej do jednání soudu nařízeného na 3. 5. 2022, a proto požádal o jeho odročení; o své žádosti informoval žalovanou. Dále uvedl, že po prostudování materiálu zaslaného žalovanou má za to, že žalovaná splnila svou zákonnou povinnost (spolu s předložením dokumentů na valné hromadě), a žalobce proto vzal svou žalobu zpět a uplatnil náhradu nákladů řízení, neboť žalovaná svou povinnost splnila až po podání žaloby.

– společník (žalobce) opětovně po Společnosti požadoval poskytnutí dokumentů a informací ve smyslu ust. § 155 ZOK; jeho žádost (č. l. 55 spisu) byla Společnosti doručena dne 26. 4. 2022. V této žádosti společník specifikoval dokumenty týkající se účetnictví, požadoval veškeré smlouvy společností uzavřené včetně jejich dodatků a příloh, jakož i její jednostranná právní jednání, jako např uznání, zápočty apod., konkretizoval i jaké smlouvy mu mají být předloženy, a to včetně veškeré písemné komunikace (emaily, dopisy apod.) s Grónskem a současně žádal poskytnutí tam specifikovaných informací.

- na pořad jednání valné hromady svolané na 26. 4. 2022 byl zařazen bod 7 - Opakované nahlížení do dokumentů Společnost na žádost společníka [Jméno].

- emailem zaslaným dne 29. 4. 2022 v 15:39 zástupce Společnosti zástupci žalobce sděluje, že mu zasílá účetní výkazy ve formě zpracované účetním společnosti.

15. Odvolací soud shledal, že žalobce ve své žalobě (obdobně jako ve svých výzvách činěných před podáním žaloby) požadoval, aby žalovaná žalobci umožnila nahlédnout do všech smluv, dohod, dokumentů a kompletních účetních dokladů žalované za období od 20. 12. 2017 doposud. K žádosti žalobce jako společníka dle ust. § 155 ZOK adresované Společnosti, jež obsahovala i mimo jiné zcela konkrétní specifikaci jím požadovaných dokumentů, mu dle jeho vyjádření byla na valné hromadě konané dne 26. 4. 2022 poskytnuta pouze část jím požadovaných dokumentů a příkladmo uvedl ty, které mu poskytnuty nebyly. Po prostudování dokumentů (dodatečně zaslaných žalovanou dne 29. 4. 2022), žalobce sdělil soudu prvního stupně, že má za to, že žalovaná splnila svou zákonnou povinnost (zčásti na valné hromadě a zčásti jejich dodatečným zasláním), a že ji splnila po podání žaloby. Žalobce rovněž nepopíral, že některé žalobou požadované dokumenty mu byly žalovanou předloženy již před jejím podáním (viz vyjádření žalobce k odvolání žalované).

16. Odvolací soud konstatuje, že na to, zda šlo o důvodně podanou žalobu (§ 146 odst. 2 věta druhá o. s. ř.), je třeba při rozhodování o nároku na náhradu nákladů řízení usuzovat z procesního hlediska, nikoliv z hlediska hmotného práva. Proto v této věci není rozhodné, zda dle hmotného práva měla Společnost právní povinnost žalobce uspokojit, či zda splnila svou zákonnou povinnost dle ust. § 155 ZOK. Podstatné při posuzování nároku na náhradu nákladů řízení z hlediska toho, kdo zastavení řízení zavinil dle ust. § 146 odst. 2 o. s. ř., je, zda se žalobce nároku žalobou uplatněného domohl či nikoliv, tj. zda Společnost umožnila žalobci nahlédnout do dokumentů, tak jak se ve svém návrhu (viz petit žaloby) domáhal, a zda tak učinila po zahájení řízení.

17. Vzhledem k uvedenému odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl k závěru, že důvodem zpětvzetí žaloby není výlučně jen chování žalované. Jednak žalovaná zčásti nárok žalobce uspokojila již před podáním žaloby, a jednak po podání žaloby jeho nárok uspokojila pouze zčásti, a to s ohledem nejenom na znění petitu žaloby, ale i s přihlédnutím ke všem okolnostem tohoto případu. Těmi jsou bezesporu jak tvrzení žalobce o výzvách doručených Společnosti před podáním žaloby, jimiž se žalobce jako společník domáhal zpřístupnění všech dokumentů Společnosti dle § 155 ZOK, tak ale i jeho tvrzení, že po jeho výzvě Společnosti ze dne 26. 4. 2022, ve které již i některé jím požadované dokumenty specifikoval, mu dle ní všechny předloženy nebyly. Nutno dodat, že nelze souhlasit se soudem prvního stupně, že pro posouzení nároku na náhradu nákladů řízení je rozhodné chování žalobce, spočívající ve zpětvzetí žaloby, pro které dle úvahy soudu nelze mít pochybnosti, že jeho nárok žalovaná uspokojila po podání žaloby, neboť jinak by ke zpětvzetí žaloby nepřistoupil. Tato jeho úvaha je totiž subjektivním předpokladem vycházejícím toliko z procesního úkonu žalobce, který ale nic nevypovídá o vztahu výsledku chování žalované k požadavkům žalobce, jak to předpokládá ust. § 146 odst. 2 věta druhá o. s. ř., přičemž pouhé zpětvzetí žaloby není dle uvedeného zákonného ustanovení ani tou skutečností, na základě které, by žalobce měl nárok na náhradu nákladů řízení.

18. Odvolací soud proto uzavírá, že zastavení řízení z procesního hlediska zavinil žalobce, který je proto povinen dle ust. § 146 odst. 2 věta první o. s. ř. nahradit žalované náklady řízení.

19. Náklady žalované vzniklé v řízení před soudem prvního stupně a v prvním odvolacím řízení sestávají z odměny za poskytnuté dva úkony právní služby advokátem {příprava a převzetí zastoupení dle ust. § 11 odst. 1 písm. a) AT a vyjádření k žalobě dle ust. § 11 odst. 1 písm d) AT} ve výši 2 x 3 100 Kč dle § 9 odst. 4 písm. c) ve spojení s ustanovením § 7 bod 5 AT, z odměny ve výši ½ za poskytnuté tři úkony právní služby advokátem{2 x účast na jednáních soudu prvního stupně dne 5. 4. 2022 a dne 3. 5. 2022 dle § 11 odst. 3 AT ve spojení s § 11odst. 2 písm. g) AT, neboť na nich nebylo přistoupeno k projednání věci, přičemž konání druhého nařízeného jednání nebylo soudem odvoláno; a odvolání žalované dle § 11 odst. 2 písm. c) AT } ve výši 3 x ½ z 3 100 Kč dle § 9 odst. 4 písm. c) ve spojení s ustanovením § 7 bod 5 AT, z paušální náhrady hotových výdajů 5 x 300 Kč dle ust. § 13 odst. 4 AT, a z 21 % DPH (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) ve výši 2 593,50 Kč. Odvolací soud z obsahu spisu shledal, že úkon právní služby označený žalovanou v odvolání jako „zpětvzetí žaloby“ nevykonal její zástupce, ale zástupce žalobce, a ve spise se ani nenachází vyjádření zástupce žalované k tomuto zpětvzetí, pročež za něj žalované nepřísluší žádná náhrada.

20. Celkem se náhrada nákladů řízení žalované před soudem prvního stupně a za první odvolací řízení, kterou je povinen žalobce žalované zaplatit, určuje dle § 151 odst. 2 o. s. ř. částkou 14 943,50 Kč. Platební místo je určeno dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. a lhůta pro zaplacení je dána dle ust. § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.

21. Ze všech shora popsaných důvodů odvolací soud usnesení soudu prvního stupně dle ust. § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil tak, jak je uvedeno ve výroku I. výše.

22. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalovaná v něm byla zcela úspěšná.

23. Náklady odvolacího řízení žalované se sestávají z ½ odměny za poskytnutý jeden úkon právní služby advokátem (druhé odvolání žalované) dle § 11 odst. 2 psím. c) AT), a to ve výši ½ z 1 980 Kč ust. § 8 odst. 1 AT ve spojení s ustanovením § 7 bod 2 AT, z paušální náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč dle ust. § 13 odst. 4 AT, z 21 % DPH (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) ve výši 270,90 Kč.

24. Celkem se náklady odvolacího řízení žalované určují dle § 151 odst. 2 o. s. ř. částkou 1 560,90 Kč, a v této výši jí byla jejich náhrada přiznána. Platební místo je určeno dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. a lhůta pro zaplacení je dána dle ust. § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.