o jmenování likvidátora, k odvolání navrhovatele proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 15. listopadu 2019 č. j. 41 Cm 91/2013-99,

1. V záhlaví označeným usnesením soud prvního stupně rozhodl tak, že „Řízení se podle § 107 odst. 5 o. s. ř. vůči účastníkům 2., 3., 4., 5., zastavuje, neboť účastníci 2., 3., 4. 5. po zahájení řízení dříve, než bylo řízení pravomocně skončeno ve smyslu § 107 odst. 1, věty první, o. s. ř., ztratili způsobilost být účastníkem řízení tím, že vystoupili z dobrovolného svazku obcí [Anonymizováno], se sídlem [adresa], identifikační číslo [IČO], a povaha věci neumožňuje v řízení s těmito účastníky pokračovat.“ (výrok I.) a dále, že „Žádný z účastníků nemá dle § 146 odst. 1 písm. b) o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení, neboť zastavení řízení nikdo nezavinil.“ (výrok II.). Rozhodnutí soud prvního stupně s odkazem na ustanovení § 169 odst. 2 o. s. ř. neodůvodnil.

2. Proti usnesení soudu prvního stupně podal navrhovatel včasné odvolání, a to ohledně výroku I., jak vyplývá z obsahu odvolání. V odvolání namítl, že nesouhlasí se zastavením řízení proti účastníkům 2, 3, 4 a 5. Tito účastníci řízení byli členy svazku obcí [Anonymizováno], prostřednictvím kterého čerpali dotaci na projekt reg. Č. [Anonymizováno] s názvem [Anonymizováno] ve výši 1.894.592,58 Kč. Tento projekt byl realizován, ukončen ke dni 27. 5. 2011, přičemž dotace byla příjemci dotace odeslána dne 2. 9. 2011. Tuto dotaci účastníci obdrželi prostřednictvím [Anonymizováno] a tuto dotaci použili. [Anonymizováno], potažmo členové tohoto [Anonymizováno], použili dotaci v rozporu s právními předpisy a předpisy [Anonymizováno] a byli povinni ji vrátit. [Anonymizováno] tuto dotaci nevrátil. Dle čl. 7 odst. 5 Stanov [Anonymizováno] ze dne 25. 2. 2004 na případném zisku nebo ztrátě se podílí členové svazku v poměru dle velikosti členských podílů. Všichni členové [Anonymizováno] jsou tak povinni nést ztrátu [Anonymizováno], resp. jsou povinni vrátit poskytnutou dotaci ve výši 1.894.592,58 Kč. Rada [Anonymizováno] rozhodla dne 28. 12. 2012 o zrušení [Anonymizováno], a to v souladu s čl. 11 odst. 6 písm. k) stanov [Anonymizováno], zároveň rozhodla rada [Anonymizováno] o vypuštění čl. 7 odst. 5 stanov svazku, dle kterého se na případném zisku nebo ztrátě svazku podílí členové svazku v poměru dle velikosti členských podílů. Likvidátorkou [Anonymizováno] byla jmenována paní [Anonymizováno], která se své funkce dne 22. 1. 2013 vzdala. Navrhovatel považuje Rozhodnutí rady [Anonymizováno] ze dne 28. 12. 2012, kterým bylo zrušeno ručení účastníků za ztrátu [Anonymizováno], za neplatné a v rozporu s právními předpisy. Navrhovatel považuje toto rozhodnutí za účelové, vedené snahou vyhnout se vrácení dotace. Dle změny stanov č. 2 [Anonymizováno] jsou členové svazku – [Anonymizováno] (IČO [IČO]), Obec [adresa] (IČO [IČO]) – členství ukončeno k 31. 12. 2012, [Anonymizováno] (IČO [IČO]) - členství ukončeno k 31. 12. 2012, Obec [adresa] (IČO [IČO]) – členství ukončeno k 31. 12. 2012, [Anonymizováno] (IČO [IČO]) – členství ukončeno k 31. 12. 2011, [Anonymizováno] (IČO [IČO]), Městys [Anonymizováno] (IČO [IČO]), Obec [Anonymizováno] (IČO [IČO]), Obec [Anonymizováno] (IČO [IČO]). Dle odvolatele by účastníkem řízení měli být všichni členové, kteří byli členy v době obdržení dotace (2. 9. 2011), a to z důvodu, že má navrhovatel za to, že členové, kteří se svazku obcí vystoupili po této lhůtě tak učinili účelově. S ohledem na uvedené má odvolatel za to, že vystoupení členů 2, 3, 4 a 5 ze svazku obcí [Anonymizováno] je neplatné, účelové, vedené snahou vyhnout se vrácení dotace, a z tohoto důvodu by měli být účastníkem řízení i účastníci 2, 3, 4 a 5. Navrhl, aby Vrchní soud v Praze zrušil napadené usnesení.

3. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné, byť z jiných, než odvolatelem namítaných důvodů.

4. Vzhledem ke stěžejní odvolací námitce, že by měli být předmětné obce účastníky tohoto řízení s ohledem na jimi obdrženou dotaci, odvolací soud uvádí, že tato námitka je - v tzv. statusovém řízení o jmenování likvidátora, zcela právně irelevantní, jak vyplývá z níže přijatých a odůvodněných závěrů.

5. Podle čl. II bod 2 zákona č. 293/2013, jímž byl s účinností od 1. 1. 2014 novelizován občanský soudní řád, se pro řízení zahájená před nabytím účinnosti tohoto zákona použije občanský soudní řád ve znění účinném do 31. 12. 2013. Předmětné řízení bylo zahájeno před 1. 1. 2014 (konkrétně dne 12. 9. 2013), proto se aplikuje občanský soudní řád ve znění účinném do 31. 12. 2013. S ohledem na přechodná ustanovení v § 3028 o.z. a § 775 z.o.k., odvolací soud posuzoval danou věc podle obch.zák. a obč.zák.

6. Soud prvního stupně vyšel při svém rozhodnutí z právního závěru, že v důsledku vystoupení obcí ze svazku obcí tyto tímto ztratily způsobilost být účastníkem řízení, jak je předpokládáno v ustanovení § 107 odst. 1 o. s. ř. a jelikož dle jeho názoru povaha věci neumožňuje pokračovat v řízení, řízení vůči nim zastavil dle § 107 odst. 5 o. s. ř. Takový právní závěr je však zcela nesprávný (z níže vyložených důvodů) a soudem prvního stupně aplikované zákonné ustanovení na věc vůbec nedopadá.

7. Dle § 19 o. s. ř. způsobilost být účastníkem řízení má ten, kdo má způsobilost mít práva a povinnosti; jinak jen ten, komu ji zákon přiznává. Dle § 18 odst. 1 obč. zák. způsobilost mít práva a povinnosti mají i právnické osoby. Dle § 18 odst. 2 písm. c) obč. zák. „Právnickými osobami jsou jednotky územní samosprávy. Za takovou jednotkou a tedy právnickou osobou je považována též obec coby veřejnoprávní korporace. Dle § 107 o. s. ř. jestliže účastník ztratí po zahájení řízení způsobilost být účastníkem řízení dříve, než řízení bylo pravomocně skončeno, posoudí soud podle povahy věci, zda v řízení může pokračovat.... (odst. 1), neumožňuje-li povaha věci v řízení pokračovat, soud řízení zastaví (odst. 5).

8. V § 18 občanský zákoník přiznává právnickým osobám způsobilost mít práva a povinnosti - právní subjektivitu coby institut hmotného práva, jež je určující i pro právo procesní. V této souvislosti hovoříme o způsobilosti být účastníkem řízení, tedy o procesní subjektivitě (viz výše citovaný § 19 o. s. ř.). Způsobilost být účastníkem řízení však nemá právnická osoba ztrativší právní subjektivitu.

9. V daném řízení však nebylo prokázáno, že by dotčeným obcím zanikla jejich právní subjektivita, když zákon v žádném případě nespojuje s vystoupením obce (coby právnické osoby) z dobrovolného svazku obcí (též právnické osoby) to, že by vystoupivší obec ztratila tímto svoji právní subjektivitu. Jelikož vystoupením obce neztratily svoji právní subjektivitu a nezanikly, nemohla jim zaniknout ani jejich způsobilost být účastníkem řízení (procesní subjektivita). V posuzovaném případě tudíž nebyly vůbec splněny zákonné předpoklady pro soudem prvního stupně nesprávně aplikované ustanovení § 107 o. s. ř., na jehož základě řízení vůči vystoupivším obcím coby účastníkům 2., 3., 4., 5. zastavil. Toto ustanovení totiž předpokládá existenci překážky postupu v řízení spočívající ve ztrátě procesní subjektivity účastníka řízení po zahájení řízení, k čemuž v daném případě nedošlo. Vůči těmto obcím tak nebyl dán zákonný důvod pro zastavení řízení, ale pro ukončení jejich účasti.

10. Odvolací soud se ve vztahu k dotčeným účastníkům (obcím) tedy zabýval otázkou, zda je okruh účastníků předmětného statusového řízení o jmenování likvidátora správně vymezen a dospěl k závěru, že nikoliv a je tak dán důvod pro ukončení jejich účasti. Odvolací soud totiž přehodnotil svůj dříve přijatý závěr obsažený ve svém usnesení ze dne 5. dubna 2017 č. j. 7 Cmo 124/2016-70 spočívající v tom, že účastníky řízení o jmenování likvidátora svazku obcí mají být všichni členové (tj. obce) tohoto svazku obcí ([Anonymizováno]).

11. Dle § 20a odst. 4 obč. zák. ustanovení obchodního zákoníku o likvidaci obchodních společností se přiměřeně použijí i pro likvidaci jiné právnické osoby, pokud z ustanovení upravujících tyto právnické osoby nevyplývá něco jiného. Dle článku 15 odst. 3 stanov předmětného svazku obcí ([Anonymizováno]) se likvidátor ustanovuje podle obchodního zákoníku.

12. Dle § 71 obch. zák. „Likvidátora jmenuje statutární orgán společnosti, není-li zákonem, společenskou smlouvou nebo stanovami určeno jinak. Není-li likvidátor jmenován bez zbytečného odkladu, jmenuje ho soud. Likvidátorem může být jen fyzická osoba, nestanoví-li tento zákon nebo zvláštní právní předpis jinak. (odst. 1), Zemře-li likvidátor, je-li odvolán nebo vzdá-li se své funkce anebo nemůže-li ji vykonávat, jmenuje se nový likvidátor způsobem, kterým byl jmenován předchozí likvidátor, a zapíše se místo dosavadního likvidátora do obchodního rejstříku. Soud jmenuje nového likvidátora, jestliže tak neučiní bez zbytečného odkladu orgán, který je k tomu podle odstavce 1 oprávněn. (odst. 3)“

13. Dle § 9 odst. 3 písm. b) o. s. ř. „Krajské soudy dále rozhodují v obchodních věcech jako soudy prvního stupně ve statusových věcech obchodních společností, družstev a jiných právnických osob podle části první, druhé a čtvrté obchodního zákoníku a o zrušení evropské společnosti a evropské družstevní společnosti s likvidací …“. Ustanovení § 200e o. s. ř. s nadpisem „Řízení o některých otázkách obchodních společností, družstev a jiných právnických osob“ stanoví: „Pro řízení ve věcech uvedených v § 9 odst. 3 písm. b), … o. s. ř. je příslušný krajský soud, u něhož je obchodní společnost, družstvo nebo jiná právnická osoba zapsána v obchodním rejstříku, … Jdeli o osobu, která se do těchto rejstříků nezapisuje, je příslušný krajský soud, který rozhoduje v obchodních věcech, v jehož obvodu má tato osoba svůj obecný soud. (1), Nestanoví-li zákon, že se řízení uvedená v odstavci 1 zahajují jen na návrh, lze je zahájit i bez návrhu. (odst. 2), Účastenství ve věcech uvedených v odstavci 1 se řídí ustanovením § 94 odst. 1 větou první o. s. ř. Rozhoduje se usnesením. (odst. 3)“.

14. Dle § 94 o. s. ř. „V řízení, které může být zahájeno i bez návrhu, jsou účastníky navrhovatel a ti, o jejichž právech nebo povinnostech má být v řízení jednáno.“ (odst. 1 věta první), „Jestliže se řízení účastní ten, o jehož právech nebo povinnostech se v řízení nejedná, soud usnesením jeho účast v řízení ukončí.“ (odst. 4).

15. Posuzované řízení o jmenování likvidátora právnické osobě zahájené dne 12. 9. 2013, tedy zahájené do 31. 12. 2013, je tzv. nesporným řízením ve statusové věci právnické osoby (jež lze zahájit jak na návrh, tak jako v posuzovaném případě, tak i bez návrhu - viz § 71 obch. zák.) ve smyslu § 200e o. s. ř., jehož účastníky jsou dle ustanovení § 200e odst. 3 o. s. ř., odkazujícího na ustanovení § 94 odst. 1 věta první o. s. ř., navrhovatel a ti, o jejichž právech nebo povinnostech má být v řízení jednáno (další účastníci).

16. Ve smyslu definice účastníků řízení (viz § 94 odst. 1 věta první o. s. ř.), ve statusových věcech obchodních společností a jiných právnických osob (§ 200e odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 9 odst. 3 písm. b/), uplatnitelné jak na řízení, která lze zahájit i bez návrhu, tak na výlučně návrhová řízení, jsou účastníky řízení, tedy bez ohledu na způsob zahájení řízení, vždy ti, o jejichž právech a povinnostech má být v řízení jednáno (v případě řízení zahájeného k návrhu je účastníkem řízení samozřejmě i navrhovatel). Tedy jinak řečeno osoby, jejichž právního postavení se dané řízení přímo dotkne či může dotknout resp. osoby, u nichž by důsledkem řízení byl či mohl být vznik, změna či zánik jejích práv a povinností. Takovou osobou, o jejichž právech a povinnostech je v řízení o jmenování likvidátora jednáno, však není obec coby člen dobrovolného svazku obcí, stejně tak jako např. společník společnosti s ručením omezeným v řízení o jmenování likvidátora této právnické osobě, není-li on sám jmenován likvidátorem. Na postavení obce coby člena svazku obcí, stejně tak jako např. na společníka společnosti s ručením omezeným jmenování konkrétní osoby likvidátorem této právnické osobě nemá žádný přímý vliv. Práva a povinnosti obcí coby členů (stejně jako např. společníků s.r.o.) se jmenováním konkrétní osoby likvidátorem této právnické osobě nijak nemění, nevznikají ani nezanikají. K tomu by došlo v případě rozhodnutí soudu o jejím zrušení, kdy příslušná právnická osoba tzv. vstupuje do likvidace a s jejímž skončením je pro člena této korporace, tedy obce (či např. společníka s.r.o.) spojeno právo na likvidační zůstatek, nikoli však jmenováním likvidátora soudem. Odvolací soud v daném případě shrnuje, že osoba jsoucí v postavení osoby - člena korporace - obce coby člena dobrovolného svazku obcí, stejně tak jako např. společníka společnosti s ručením omezeným, v řízení o jmenování likvidátora této právnické osobě, není osobou, jejíhož právního postavení se dané řízení přímo dotkne či může dotknout a o jejíž právech a povinnostech má být v řízení jednáno. Účastníkem takého řízení je tak pouze navrhovatel, příslušná právnická osoba, jíž má být likvidátor jmenován a osoba, jež má být soudem jmenována likvidátorem.

17. Jelikož ustanovení § 20a odst. 4 obč. zák. ve znění do 31. 12. 2013 stanovuje přiměřené použijí ustanovení obchodního zákoníku o likvidaci obchodních společností v případě likvidace jiných právních osob, lze na podporu výše uvedeného závěru ohledně účastenství v řízení o jmenování likvidátora vyjít a argumentovat z níže vyloženého důvodu tím, že okruh účastníků řízení by měl být stejný jak v případě řízení o jmenování likvidátora, tak i v případě jmenování jednatele coby statutárního orgánu u společnosti s ručením omezeným. Dle § 70 odst. 3 věta první obch.zák. „Jmenováním likvidátora na něj přechází v rámci § 72 působnost statutárního orgánu jednat jménem společnosti.“ Z uvedeného vyplývá, že na likvidátora přechází jen zákonem vymezená část působnosti statutárního orgánu, nikoliv celá. Právě z tohoto důvodu by dle názoru odvolacího soudu neměl být činěn z hlediska okruhu účastníků řízení žádný rozdíl mezi tím, zda se jedná o řízení o jmenování statutárního orgánu - např. jednatele u společnosti s ručením omezeným či o řízení o jmenování likvidátora, na něhož přechází pouze stanovená část působnosti statutárního orgánu - jednatele. V poměrech příkladmé společnosti s ručením omezeným sám zákonodárce stanovil okruh účastníků řízení o jmenování jednatele, a to tak, že účastníky řízení jsou navrhovatel, společnost a osoba, jež má být jmenována jednatelem - viz § 135 odst. 2 obch.zák. odkazujíce na § 194 odst. 2 věta první až pátá…obch.zák. Po změně právní úpravy účinné od 1. 1. 2014 však koncepčně nedošlo v této otázce k žádné změně (vyjma toho, že zákon již účastníky řízení o jmenování jednatele nestanoví výslovně), a proto se závěry ohledně okruhu účastníků řízení uplatní i v poměrech společnosti s ručením omezeným v režimu právní úpravy účinné od 1. 1. 2014 (§ 193 o.z., 198 odst.3 z.o.k., § 6 odst. 1 z.ř.s., § 2 písm. e/ z.ř.s. a § 85 písm. a/ z.ř.s.), neboť i nadále se jedná o tzv. nesporné řízení ve statusové věci právnických osob, jehož účastníkem je navrhovatel a ten, o jehož právech a povinnostech má být jednáno. O tom svědčí také závěry odborné právní teorie prezentované v komentářové literatuře: „Účastníky řízení jsou navrhovatel, osoba, která má být jmenována jednatelem, a společnost.“ -viz komentář k § 198 z.o.k. in Štenglová, I., Havel, B., Cileček, F., Kuhn, P., Šuk, P. Zákon o obchodních korporacích. Komentář. 3. vydání. Praha : C.H. Beck, 2020. Z toho tedy vyplývá, že společník společnosti s ručením omezeným z titulu společníka účastníkem řízení o jmenování jednatele není (ledaže by byl sám navrhovatelem), když jeho práva a povinnosti nejsou takovým řízením dotčena. Ke stejnému závěru jako odvolací soud ostatně dospěla i judikatura Nejvyššího soudu - viz jeho usnesení ze dne 29. 11. 2018 sp.zn. 27 Cdo 1875/2018, jež bylo publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 94/2019, v němž Nejvyšší soud výslovně uvedl, že „…má za potřebné doplnit, že společník bez dalšího (jen proto, že je společníkem) účastníkem řízení o jmenování jednatele společnosti s ručením omezeným není (jeho práva a povinnosti řízením dotčeny nejsou).“ Otázka účastenství ohledně společníka s.r.o. v řízení o jmenování jednatele soudem byla ostatně posuzována i před Ústavním soudem - viz usnesení Ústavního soudu ze dne 9. dubna 2019 sp.zn. I. ÚS 940/19, v němž stěžovatel - v postavení společníka společnosti s ručením omezeným, brojil proti tomu, že s ním nebylo jednáno jako s účastníkem řízení a Ústavní soud dospěl k závěru, že práva stěžovatele coby společníka nebyla napadenými rozhodnutími obecných soudů jakkoliv dotčena a ústavní stížnost byla odmítnuta jako zjevně neopodstatněná. Lze tak v poměrech příkladné společnosti s ručením omezeným uzavřít, že okruh účastníků řízení v řízení o jmenování jednatele či o jmenování likvidátora bude zcela totožný, a to jak dle právní úpravy do 31. 12. 2013, tak i režimu právní úpravy účinné od 1. 1. 2014. Pro posuzovanou věc je však podstatné, že tento závěr ohledně okruhu účastníků řízení se díky ustanovení § 20a odst. 4 obč. zák. (ve znění do 31. 12. 2013), stanovující přiměřené použití ustanovení obchodního zákoníku o likvidaci obchodních společností v případě likvidace jiných právních osob, uplatní per analogiam i v poměrech posuzovaného řízení o jmenování likvidátora předmětné korporaci - svazku obcí a jeho členů - obcí.

18. Výše uvedené znamená, že soud prvního stupně neměl vůči obcím - účastníkům 2., 3., 4., 5. coby členům svazků obcí, řízení zastavit (jak vysvětleno výše), ale ve smyslu § 94 odst. 4 o. s. ř. ukončit jejich účast v řízení, neboť se v tomto řízení nejedná o jejich právech a povinnostech. Odhlédnuto od výše přijatého závěru odvolacího soudu ohledně účastenství obcí v tomto řízení, byl to sám odvolatel, jenž výslovně uvedl, že tito účastníci (obce) ukončili své členství ve svazku obcí ke dni 31. 12. 2012; tudíž by nemohli být účastníky daného řízení ani z tohoto důvodu.

19. Z vyložených důvodů odvolací soud usnesení soudu prvního stupně ve výroku I. podle ustanovení § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil tak, že účastníkům 2., 3., 4., 5. ukončil účast v tomto řízení.

20. Náhradově nákladový výrok je odůvodněn § 146 odst. 1 písm. a) o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 a odst. 2 o. s. ř., když předmětné řízení mohlo být zahájeno i bez návrhu a odvolací soud neshledal ani žádné okolnosti případu, jež by odůvodňovaly přiznání náhrady nákladů řízení některému z účastníků.