o určení odměny a náhrady hotových výdajů likvidátora, k odvolání navrhovatele proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 11. února 2020, č. j. 39 Cm 139/2013 – 53,

V záhlaví uvedeným usnesením soud prvního stupně ve výroku I. schválil konečnou zprávu o průběhu likvidace společnosti [Jméno navrhovatele B], posledně sídlem [Adresa navrhovatele B], identifikační číslo [IČO navrhovatele B] (dále jen „Společnost“). Ve výroku II. přiznal likvidátorovi [Jméno navrhovatele A] náhradu hotových výdajů spojených s likvidací Společnosti ve výši 11 103,88 Kč a ve výroku III. přiznal navrhovateli za likvidaci Společnosti odměnu ve výši 8 000 Kč plus DPH 21% 1 680 Kč, která mu bude poukázána v celkové výši 9 680 Kč.

Do výroku III. tohoto usnesení podal navrhovatel odvolání, které podáním doručeným soudu dne 2.4.2020 vzal v celém rozsahu zpět.

Podle § 207 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) je možno vzít podané odvolání zpět, a to dokud o odvolání nebylo rozhodnuto; v takovém případě odvolací soud odvolací řízení zastaví. Vzal-li někdo odvolání zpět, nemůže je podat znovu.

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací v důsledku zpětvzetí odvolání, což je procesní úkon odvolatele, který nepodléhá schválení soudu, odvolací řízení zastavil. Podle § 222 odst. 1 o. s. ř. platí, že vezme-li odvolatel zpět své odvolání, právní moc napadeného rozhodnutí nastane, jako kdyby k odvolání nedošlo.