o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady ze dne 5. 11. 2019, o odvolání navrhovatele do usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. února 2022, č. j. 80 Cm 243/201973,

1. Návrhem doručeným soudu dne 10. 12. 2019 se navrhovatel coby akcionář domáhal vůči společnosti [Jméno advokáta B]., IČO [IČO advokáta B], sídlem [Adresa advokáta B] (dále též jen „Společnost“) vyslovení neplatnosti všech usnesení valné hromady Společnosti konané dne 5. 11. 2019. Uvedl, že podal proti přijatým usnesením v průběhu valné hromady protest. Namítl, že valná hromada nebyla řádně svolána, k čemuž podrobně argumentoval. Dále namítl neurčitost obsahu pozvánky, rozpor dvou přijatých usnesení se smlouvou o převodu akcií ze dne 11. 4. 2019 a snížení reálné hodnoty akcií navrhovatele.

2. Usnesením ze dne 3. 12. 2020, 80 Cm 243/2019 52, soud prvního stupně ve výroku I. návrhu v celém rozsahu vyhověl. Ve výroku II. uložil Společnosti povinnost zaplatit navrhovateli na náhradu nákladů řízení 22 570 Kč do tří dnů od právní moci usnesení. K odvolání navrhovatele Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 29. 7. 2021, č. j. 7 Cmo 81/2021-69, usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Odvolací soud konstatoval, že podání včasného a řádného protestu podle § 424 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích (dále jen „ZOK“) je jednou z podmínek aktivní věcné legitimace navrhovatele pro podání návrhu na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady akciové společnosti podle § 428 ZOK. Soud prvního stupně se však v odůvodnění napadeného usnesení otázkou tvrzené existence protestu navrhovatele, jeho obsahu, včasností jeho podání a souladností obsahu protestu v návrhu tvrzenými důvody neplatnosti napadených usnesení valné hromady, vůbec nezabýval. Usnesení soudu prvního stupně je proto nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Odvolací soud uložil soudu prvního stupně, aby se zabýval protestem navrhovatele v intencích právního názoru odvolacího soudu (§ 226 odst. 1 o. s. ř.). Předtím však soud posoudí včasnost podání návrhu na zahájení řízení podle § 259 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Pokud soud dospěje k závěru, že návrh byl podán včas a osobou k tomu aktivně legitimovanou, bude se zabývat důvody neplatnosti usnesení valné hromady dle tvrzení navrhovatele, které však musí být souladné s obsahem podaného protestu. Bude přitom mít na zřeteli, že rozhodnutí jiných orgánů společnosti může podle § 428 ZOK přezkoumávat pouze v případě, že byla činěna v působnosti valné hromady (§ 430 odst. 1 ZOK). V případě závěru o neplatnosti některého nebo všech napadených usnesení valné hromady posoudí soud podmínky nevyslovení neplatnosti podle § 260 o. z., a to jednotlivě u každého usnesení valné hromady, nikoliv souhrnně. Pro úplnost odvolací soud uvedl, že z odůvodnění návrhu na zahájení řízení ani z odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně nevyplývá, která konkrétní usnesení valná hromada Společnosti dne 5. 11. 2019 přijala a zda v petitu označená „všechna usnesení přijatá valnou hromadou“ zahrnují i usnesení procedurální povahy.

3. Usnesením uvedeným v záhlaví soud prvního stupně ve výroku I. návrh v celém rozsahu zamítl. Ve výroku II. uložil navrhovateli povinnost zaplatit Společnosti náhradu nákladů řízení ve výši 26 684 Kč k rukám jejího právního zástupce do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. Soud se nejdříve z úřední povinnosti zabýval otázkou včasnosti podání návrhu a z ní plynoucí aktivní legitimace navrhovatele. Vzhledem k tomu, že se valná hromada konala dne 5. 11. 2019 a návrh byl u soudu podán dne 10. 12. 2019, soud prvního stupně konstatoval, že jak subjektivní tříměsíční lhůta, tak i objektivní lhůta jednoho roku stanovená v § 259 o. z. byly dodrženy a návrh byl u soudu podán včas. Ze seznamu akcionářů ze dne 5. 11. 2019, který tvoří přílohu zápisu z jednání valné hromady, soud prvního stupně vzal za prokázané, že navrhovatel je akcionářem Společnosti, tedy osobou, která se dle § 428 odst. 1 ZOK může dovolávat neplatnosti usnesení valné hromady. Soud prvního stupně vyšel ze shodných tvrzení účastníků o tom, že pozvánka na valnou hromadu byla navrhovateli doručena dne 18. 10. 2019. Po dříve provedeném dokazování vzal soud za prokázané, že [tituly před jménem] [Anonymizováno] byl kvalifikovaným akcionářem, když vlastnil 20 % akcií Společnosti, tedy je osobou oprávněnou žádat představenstvo o svolání valné hromady. Dále vzal z pozvánky na řádnou valnou hromadu společnosti HyperMedia, a.s. (nyní [Jméno advokáta B].) ze dne 17. 10. 2019 za prokázané, že představenstvo, za nějž jednal předseda [tituly před jménem] [Anonymizováno] a člen [Anonymizováno], na základě žádosti kvalifikovaného akcionáře [tituly před jménem] [Anonymizováno] svolalo valnou hromadu účastníka na den 5. 11. 2019 od 10:00 hodin do sídla advokátní kanceláře [právnická osoba] s navrženým pořadem jednání: „1) Zahájení a volba orgánů valné hromady společnosti, 2) Odvolání člena představenstva [Jméno navrhovatele], 3) Odvolání a volba členů dozorčí rady, 4) Volba člena představenstva, 5) Rozhodnutí o zvýšení základního kapitálu společnosti, 6) Ukončení valné hromady společnosti.“ Ze zápisu z jednání valné hromady ze dne 5. 11. 2019 vzal soud prvního stupně za prokázané, že se valné hromady účastnili všichni tři akcionáři, navrhovatel se účastnil valné hromady prostřednictvím zástupce [tituly před jménem] [právnická osoba], navrhovatel vznesl proti rozhodnutím valné hromady protest, který tvoří přílohu tohoto zápisu, všechna navržená usnesení byla přijata hlasy ostatních dvou akcionářů. Z protestu navrhovatele soud prvního stupně vzal za prokázané, že obsahuje všechny v návrhu tvrzené důvody neplatnosti, a to jak důvody týkající se svolání valné hromady (nedostatky v přijetí rozhodnutí představenstva, nezveřejnění pozvánky na internetových stránkách Společnosti nejméně 30 dnů před jejím konáním, nedoručení pozvánky navrhovateli nejméně 30 dnů před konáním valné hromady, ale pouhých 19 dnů, vnitřní rozpornost obsahu pozvánky, když není patrné, zda se jedná o řádnou či mimořádnou valnou hromadu, tak i „další důvody neplatnosti usnesení přijatých pod body 2 a 5 navrženého pořadu jednání“). Na základě toho soud prvního stupně dospěl k závěru, že protest navrhovatele byl podán včas a je souladný s návrhem na zahájení řízení. Proto se dále zabýval námitkami uplatněnými navrhovatelem. Protože rozhodnutí představenstva ze dne 17. 10. 2019 o svolání valné hromady nebylo přijato v působnosti valné hromady, ani se nejedná o další výjimky uvedené v ustanovení § 430 odst. 1 ZOK, dospěl soud k závěru, že je třeba ho považovat za platné, navrhovatel se jeho neplatnosti pro rozpor se zákonem či stanovami dovolávat nemůže a soud není oprávněn jeho platnost nikterak zpochybňovat. Dále soud dospěl k závěru, že námitka, že pozvánka na valnou hromadu nebyla navrhovateli doručena minimálně 30 dnů přede dnem jejího konání, není důvodná, neboť dle § 367 odst. 1 ZOK se lhůta pro uveřejnění a zaslání pozvánky na valnou hromadu v případě svolání valné hromady představenstvem na žádost kvalifikovaného akcionáře zkracuje na 15 dnů, a navrhovateli byla pozvánka doručena dle jeho tvrzení dne 18. 10. 2019, tj. 19 dnů před konáním valné hromady, tedy včas. Námitka, že pozvánka na valnou hromadu nebyla uveřejněna na internetových stránkách Společnosti dle § 406 odst. 1 ZOK je sice důvodná, neboť nebylo zveřejnění pozvánky prokázáno, soud prvního stupně však shledal, že tímto došlo k porušení zákona, aniž to mělo závažné právní následky, neboť navrhovatel se o konání valné hromady dověděl řádně a včas. Společnost měla pouze tři akcionáře, a je tedy v zájmu účastníka hodném právní ochrany neplatnost rozhodnutí z tohoto namítaného důvodu nevyslovit dle § 260 odst. 1 o. z. Námitka, že obsah pozvánky je vnitřně rozporný, když není patrné, zda je svolávána řádná či mimořádná valná hromada, není důvodná, neboť zákon nerozlišuje mezi řádnou a mimořádnou valnou hromadou, a tato skutečnost nepůsobí její nesrozumitelnost. Rovněž námitka, že přijatá usnesení dle bodu 2 a 5 pozvánky jsou v rozporu se smlouvou o převodu akcií uzavřenou mezi navrhovatelem a dalšími dvěma akcionáři, není důvodem pro vyslovení neplatnosti těchto usnesení, jelikož podle § 428 ZOK lze neplatnost usnesení valné hromady vyslovit pouze pro jeho rozpor se zákonem, stanovami nebo dobrými mravy, což však navrhovatel ani netvrdil. S ohledem na to soud prvního stupně návrh na vyslovení neplatnosti všech usnesení valné hromady účastníka konané dne 5. 11. 2019 zamítl, neboť námitky navrhovatele neshledal důvodnými. O nákladech řízení pak rozhodl podle úspěchu ve věci podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“).

4. Do tohoto usnesení podal navrhovatel včasné odvolání. V něm vytkl soudu prvního stupně, že usnesení považuje za překvapivé rozhodnutí, neboť soud prvního stupně v této věci rozhodl zcela protikladně oproti svému předchozímu usnesení ze dne 3. 12. 2020, č. j. 80 Cm 243/2019-52, kterým návrhu navrhovatele ve věci v plném rozsahu vyhověl. Tímto procesním způsobem soud prvního stupně nadto postupoval, aniž by nařídil jednání ve věci. Soud prvního stupně zároveň navrhovateli ani neposkytl možnost vyjádřit se ve věci dále písemně s tím, že by avizoval nenařízení jednání. Navrhovatel tedy neměl možnost, jakkoliv se vyjádřit ke skutečnostem obsaženým v odůvodnění usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 7. 2021, č. j. 7 Cmo 81/2021-69. Namítl, že stanovami Společnosti udělená možnost člena představenstva svolat valnou hromadu (čl. VII. 3. 2) je rozporná se zákonem, konkrétně s ustanovením § 402 ZOK. Pro posouzení kogentnosti úpravy svolávání valné hromady je důležité, že se jedná o tzv. statusovou otázku, a lze se od ní proto odchýlit pouze v případě, že to zákon připouští. Zdůraznil, že žádost kvalifikovaného akcionáře Společnosti [tituly před jménem] [právnická osoba] nebyla řádně doručena představenstvu Společnosti, neboť nebyla doručena navrhovateli. Dále namítl, že ustanovení § 260 odst. 1 o. z. zakotvuje dvě samostatné podmínky pro to, aby soudem nebyla vyslovena neplatnost rozhodnutí. Tyto dvě podmínky musí být splněny kumulativně. Soud prvního stupně pouze kusým způsobem odůvodnil toliko první podmínku, tedy absenci závažných právních následků tím, že se navrhovatel o konání valné hromady dozvěděl řádně a včas, přičemž Společnost měla pouze tři akcionáře. Zcela zde chybí odůvodnění a úvahy směřující k naplnění druhé zákonné podmínky, tedy zájmu účastníka hodném právní ochrany. Soud prvního stupně v napadeném usnesení tento údajný zájem hodný právní ochrany nikterak nespecifikuje, tím spíše pak nemůže následně posoudit, zda je nevyslovení neplatnosti daných rozhodnutí s tímto zájmem souladné či nikoliv. V tomto směru je tedy usnesení nepřezkoumatelné. Tato nepřezkoumatelnost je pak o to závažnější ve světle toho, že soud prvního stupně zde seznal konkrétní porušení zákona v procesu svolávání valné hromady. Soud prvního stupně nadto ve vztahu aspektu zájmu účastníka hodném právní ochrany (v rozporu se závazným právním názorem odvolacího soudu) nerozlišuje mezi jednotlivými usneseními přijatými valnou hromadou a existenci zájmu účastníka hodného právní ochrany zde bez jakékoliv bližší argumentace dovozuje ve vztahu ke všem přijatým usnesením. Navrhl proto, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

5. Společnost k odvolání uvedla, že představenstvo není povinno posuzovat splnění podmínek ustanovení § 366 ZOK, natož k tomu přijímat usnesení. Představenstvo sice může odmítnout svolání valné hromady, pokud by žádost nesplňovala požadavky § 366 ZOK. Nemá však povinnost takové odmítnutí učinit. Pokud navrhovatel neustále omílá svoje argumenty o tom, že pozvánka nebyla učiněna představenstvem, pak je nutné poukázat na to, že tato argumentace je lichá. Společnost si je vědoma, že obecně musí k projevení vůle prostřednictvím jednání jednoho svého člena představenstvo jednat jako celek. Nicméně je třeba poukázat na stanovy Společnosti, které v čl. VIII. 5 oprávnění svolat valnou hromadu zakotvují pro každého z členů představenstva, čímž se Společnost od tohoto pravidla co do svolání valné hromady zjevně odchýlila, když delegovala působnost svolání valné hromady na každého jednoho člena představenstva. Valná hromada proto byla svolána osobou oprávněnou, neboť k jejímu svolání je oprávněn podle čl. VIII. 5 stanov Společnosti kterýkoliv člen představenstva. Navrhla proto, aby odvolací soud napadené usnesení potvrdil.

6. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací na základě přípustného odvolání (§ 201, § 202 odst. 1 o. s. ř.), které bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a se všemi náležitostmi (§ 205 odst. 1 o. s. ř.), dospěl k závěru, že vady napadeného usnesení brání jeho věcnému přezkumu.

7. Podle § 157 odst. 2 o. s. ř. není-li dále stanoveno jinak, soud v odůvodnění rozsudku uvede, čeho se žalobce (navrhovatel) domáhal a z jakých důvodů a jak se ve věci vyjádřil žalovaný (jiný účastník řízení), stručně a jasně vyloží, které skutečnosti má prokázány a které nikoliv, o které důkazy opřel svá skutková zjištění a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, proč neprovedl i další důkazy, jaký učinil závěr o skutkovém stavu a jak věc posoudil po právní stránce; není přípustné ze spisu opisovat skutkové přednesy účastníků a provedené důkazy. Soud dbá o to, aby odůvodnění rozsudku bylo přesvědčivé. Odůvodnění uvedené v písemném vyhotovení rozsudku musí být v souladu s vyhlášeným odůvodněním.

8. Podle § 169 odst. 4 o. s. ř. pro odůvodnění usnesení, jímž se rozhoduje ve věci samé, platí obdobně § 157 odst. 2 a 4.

9. Podle § 132 o. s. ř. důkazy hodnotí soud podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti; přitom pečlivě přihlíží ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci.

10. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že při ústním jednání konaném před soudem prvního stupně dne 3. 8. 2020 (č. l. 32 až 35) soud prvního stupně provedl kromě jiného k důkazu listiny označené jako NZ 1315/2019, N 1020/2019 ze dne 5. 11. 2019 a NZ 509/2019, N 381/2019 ze dne 11. 4. 2019. Skutková zjištění učiněná z těchto listin však soud v odůvodnění napadeného usnesení neuvedl, nehodnotil je a ani neuvedl, že posuzování skutečností obsažených v těchto listinách považuje za nadbytečné a z jakého důvodu. Z obsahu spisu nevyplývá, že soud provedl důkaz zápisem z valné hromady Společnosti ze dne 5. 11. 2019, přesto z odůvodnění napadeného usnesení je zřejmé, že z této listiny činil skutková zjištění a vyvozoval z nich právní závěry (odst. 15 a odst. 16 písm. e) usnesení). A konečně soud prvního stupně se v odůvodnění napadeného usnesení nevypořádal s námitkou navrhovatele, že valnou hromadu Společnosti konanou dne 5. 11. 2019 nesvolalo představenstvo Společnosti a ani s námitkou, že představenstvo Společnosti o svolání valné hromady na návrh kvalifikovaného akcionáře nerozhodlo.

11. Skutková zjištění soudu prvního stupně tak nemají oporu v provedeném dokazování, z odůvodnění napadeného usnesení není zřejmé, proč soud nehodnotil všechny provedené důkazy a proč nepřihlédl ke všem námitkám navrhovatele ohledně důvodů neplatnosti napadených usnesení valné hromady.

12. Následkem porušení § 157 odst. 2 a § 132 o. s. ř. je nepřezkoumatelnost rozhodnutí soudu prvního stupně.

13. Odvolací soud proto podle § 219a odst. 1 písm. b) o. s. ř. usnesení soudu prvního stupně zrušil a podle § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. mu věc vrátit k dalšímu řízení. V odůvodnění nového rozhodnutí ve věci bude soud dbát ustanovení § 132 a § 157 odst. 2 o. s. ř. V odůvodnění neopomene též uvést, která konkrétní usnesení valná hromada dne 5. 11. 2019 přijala, a podrobnější konkretizaci obsahu protestu. I tato zjištění však musí mít podklad v provedeném dokazování.

14. O náhradě nákladů tohoto odvolacího řízení rozhodne soud prvního stupně v konečném rozhodnutí (§ 151 odst. 1 o. s. ř.).