o určení vlastnického práva k podílu v obchodní korporaci, o nařízení předběžného opatření, o odvolání žalobkyně do usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. dubna 2022, č. j. 72 Cm 65/2022-27

1. Městský soud v Praze v záhlaví označeným usnesením výrokem I. návrh žalobkyně, aby žalovanému 3) společnosti [Jméno žalované], IČO [IČO žalované], sídlem [Adresa žalované], byla uložena povinnost zdržet se jakýchkoli právních dispozic s nemovitostmi – pozemek parc. č. [Anonymizováno], pozemek parc. č. [Anonymizováno], pozemek par. č. [Anonymizováno], pozemek parc. č. [Anonymizováno], vše v k.ú. [Anonymizováno], obec [adresa], spočívajících ve zcizení, včetně darování, převodu na společníka jako podílu na likvidačním zůstatku v nepeněžité formě, zatížení zástavním právem, věcným břemenem, předkupním právem, či jakýmkoli jiným věcným právem či omezením ve prospěch třetí osoby, a to vše, byť i částečně nebo jen dočasně, zamítl. Výrokem II. soud rozhodl, že žalobci se po právní moci tohoto rozhodnutí vrací složená jistota ve výši 50 000 Kč prostřednictvím účtárny Městského soudu v Praze a výrokem III. rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit České republice soudní poplatek za podaný návrh na nařízení předběžného opatření ve výši 1 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci usnesení.

2. Žalobou ze dne 28. 3. 2022 se žalobkyně domáhá určení, že je výlučným vlastníkem podílu v žalované 3), tj. společnosti [Jméno žalované], IČO [IČO žalované], sídlem [Adresa žalované] (dále jen „Společnost“) o velikosti 100%, odpovídajícímu vkladu do základního podílu ve výši 100 000 Kč. Žalobkyně v žalobě tvrdí, že žalovaná 3) (dále i jen „Společnost“) vznikla v roce 2000 a jediným jejím zakladatelem byla holandská společnost ze 100 % vlastněná [Anonymizováno], nar. [Anonymizováno] (dále také jen „pan [Anonymizováno]“). V roce 2005 byl pan [Anonymizováno] nucen eliminovat potencionální rizika v podnikání, což vyústilo do právního řešení, kterého výsledkem byl stav, že formálním, nikoliv skutečným, držitelem podílů pana [Anonymizováno] ve společnosti se stal žalovaný 1), a to v části 40 % jako fyzická osoba, a v části zbývajících 60 % žalovaná 2), kterou žalovaný 1) ovládá 100%-ně. Důvodem takového nastavení struktury (dva společníci) byl tzv. zákaz řetězení. Tento formálně zapsaný stav odpovídal vedlejším ústním dohodám obou pánů. V říjnu 2016 došlo ke zrušení žalované 3) rozhodnutím soudu. Společnost vstoupila do nevratné tzv. nucené likvidace a byl jmenován likvidátor. Vstup do likvidace byl v obchodním rejstříku zapsán dne 14. 2. 2017. Vstupem Společnosti do likvidace vyvstala urgentní potřeba napravit nesoulad mezi formální a faktickou držbou podílů ve společnosti tak, aby se po ukončení likvidace z ní vyplynuvší likvidační zůstatek dostal ke skutečnému majiteli, tj. panu [Anonymizováno], nikoliv k žalovaným 1) a 2). Výsledným zvoleným řešením bylo uzavření dvou smluv o převodech obchodních podílů ve Společnosti dne 18. 5. 2017 na žalobkyni, kterou pan Dalessi určil jako nabyvatele podílů. Jako konečnou částku tohoto vypořádání určili sumu 350 000 EUR, kterou měl ve výsledku obdržet žalovaný 1). Tuto částku pak rozdělili do obou dohod o zpětném převodu podílů jako „kupní ceny“ za každý z podílů. Dohody o zpětném převodu podílů byly vyhotovené a podepsané za součinnosti advokátů a v době, kdy už společnost byla v likvidaci, což zcela nepochybně není postup standardní ani obvyklý. O těchto krocích byl vyrozuměn také likvidátor společnosti. Krátce po podpisu dne 6. 6. 2017 zaplatila žalobkyně žalovanému 1) první část „kupní ceny“ ve výši 50 000 EUR. Žalovaný 1) tuto částku žalobkyni doposud nevrátil. Po uzavření dohod o zpětném převodu podílů a zaplacení první částky ve výši 50 000 EUR začal žalovaný 1) požadovat po žalobkyni vyšší částku, než bylo původně domluveno, a to 500 000 EUR namísto původních 350 000 [právnická osoba] důvodu požadavku vyšších částek doposud nedošlo k úhradě zbývající částky. Na přípisy žalobkyně reagovali oba žalovaní přípisem ze dne 12. 1. 2021, kterými její nároky a postup odmítli, a od předmětných smluv o převodech obchodních podílů odstoupili z důvodu nedoplacení ceny za převod obchodních podílů, tj. téměř po 4 letech. Posléze žalobkyně v žalobě obsáhle popsala kroky likvidátora směřující k likvidaci společnosti, tj. prodej nemovitostí za cenu, kterou žalobkyně považuje za nedostačující, kdy kupní cena nemovitostí by měla dle tržní analýzy činit 39 400 000 Kč. Dále za významné žalobkyně považuje, že dne 21. 2. 2022 byla ve formě notářského zápisu uzavřena dohoda žalovaných jako společníků společnosti o změně společenské smlouvy, kterou bylo přijato nové úplné znění společenské smlouvy a v jejím článku 10., odst. 3 se zavádí možnost výplaty podílu na likvidačním zůstatku společníkovi v nepeněžité formě. Po tom, co po intervencích žalobkyně bylo upuštěno od převodu nemovitostí na třetí subjekt, likvidátor změnil svůj původní postup a nově připravuje převod nemovitostí přímo na žalované, resp. některého z nich, a to formou převodu podílu na likvidačním zůstatku v nepeněžité podobě.

3. Návrhem ze dne 31. 3. 2022 se žalobkyně domáhala nařízení předběžného opatření shora uvedeného znění. Naléhavost potřeby nařídit požadované předběžné opatření je dle ní dána tím, že dojde-li skutečně ke zcizení nemovitostí převodem na žalované, jako nepeněžitého podílu na likvidačním zůstatku, tj. k převodu bez náhrady, jak nepochybně plyne z doposud realizovaných kroků, zejména z přijetí nového znění společenské smlouvy Společnosti o podílu na likvidačním zůstatku, ztratí řízení o žalobě smysl. Z žaloby a z návrhu na nařízení předběžného opatření je dle žalobkyně zřejmé, že k tomuto likvidátor svoje kroky směruje. Nařízením předběžného opatření do doby rozhodnutí o žalobě budou eliminovány zásadní právní komplikace, kdy ponechání předmětných nemovitostí v majetku likvidované Společnosti po dobu tohoto řízení, jako ekonomické podstaty sporu, který žalobkyně usiluje žalobou vyřešit, je pro rozhodnutí o žalobě zásadní.

4. Soud prvního stupně své rozhodnutí odůvodnil tím, že žalobkyně osvědčila, že má naléhavý právní zájem na žalobou požadovaném určení dle § 80 o. s. ř., neboť byla vlastníkem 100% obchodního podílu ve Společnosti. Nicméně měl za to, že žalobkyně neosvědčila vlastnictví 100% ve Společnosti z důvodu smlouvy o převodu podílu č. 1 a smlouvy o převodu podílu č. 2, když žalobkyně pouze uvedla, že na základě těchto smluv o převodech podílů uhradila žalovaným celkem 50 000 EUR, a to dne 6. 6. 2017. Neuvedla však, kolik z této částky uhradila každému ze žalovaných. Z tohoto tvrzení žalobkyně a ze smluv o převodech podílů měl soud za osvědčené, že smlouvy o převodech podílů nenabyly ani účinnosti, neboť žalobkyně nesplnila povinnosti, k nimž se ve smlouvách o převodech podílů zavázala. Podle čl. 4 odst. 4.1. smlouvy o převodu podílu č. 1 a stejně tak podle smlouvy o převodu č. 2 nabyde smlouva účinnosti dnem úplné úhrady kupní ceny. Jelikož žalobkyně neuhradila žalovaným ani první části kupních cen za převody podílů, smlouvy o převodech podílů nenabyly účinnosti. Celkem měla žalobkyně uhradit žalovaným do 7 dnů ode dne 18. 5. 2017 částku 150 000 EUR, přičemž uhradila pouze dne 6. 6. 2017 částku 50 000 EUR. Vzhledem k tomu, žalobkyně v řízení o návrhu na nařízení předběžného opatření neosvědčila nárok ve věci samé, což je prvotním předpokladem pro nařízení předběžného opatření. Dle soudu neosvědčila ani potřebu prozatímní úpravy. Žalobkyně je od okamžiku zrušení Společnosti a jejím vstupu do likvidace (únor 2017) obeznámena s tím, kam směřují kroky likvidátora Společnosti, tedy že majetek Společnosti bude vypořádán a likvidační zůstatek bude rozdělen mezi společníky Společnosti. Žalobkyně po pěti letech od zrušení Společnosti navrhuje vydat předběžné opatření, kterým by žalované 3) byla uložena povinnost zdržet se „veškerých“ dispozic s nemovitostmi, když účelem likvidace je právě jejich vypořádání. Dle soudu žalobkyně neosvědčila ani naléhavost situace, návrh na nařízení předběžného opatření je nedůvodný, a proto jej soud ve výroku I. napadeného usnesení zamítl. Výrok II. odůvodnil soud ust. § 75b odst. 4 o. s. ř. a výrok III. ust. § 4 odst. 1 písm. h) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, položka 5 Sazebníku soudních poplatků.

5. Proti usnesení soudu prvního stupně podala žalobkyně včasné odvolání, jelikož se domnívá, že vyhovění jejímu návrhu nebrání doposud nevyjasněná otázka jejího vlastnictví obou podílů ve Společnosti, kdy předmětného určení se domáhá žalobou. Odvolatelka namítá, že soud prvního stupně posoudil návrh striktně formálně a nevzal v potaz, že se jedná o spor o nemovitost. Časovou prodlevu mezi usnesením o zahájení likvidace a podáním návrhu odvolatelka odůvodňuje právě komunikací s likvidátorem mající za cíl řešení situace. S postupem likvidátora byla odvolatelka seznámena a právě proto vzhledem k tomu, že byl stranami projednán a odsouhlasen jistý postup, žalobkyně ničeho nečinila. Odvolatelka dále uvedla, že účinnost smlouvy o převodu podílu ve společnosti nelze vázat na zaplacení ceny podílu. Odkazuje přitom na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 2. 2006, sp. zn. 29 Odo 1241/2004, kde se uvádí, že „nelze odložit účinnost celé smlouvy ve vazbě na zaplacení ceny obchodního podílu, neboť při takovém postupu by nevznikla nabyvateli obchodního podílu povinnost cenu zaplatit a plnění z neúčinné smlouvy by bylo plněním bez právního důvodu a nikoliv plněním ze smlouvy a tudíž by ani nebylo možné, aby smlouva vůbec kdy nabyla účinnosti.“ Tyto závěry jsou dle odvolatelky potvrzeny i v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 8. 2016, sp. zn. 23 Cdo 3173/2014 a ze dne 5. 3. 2018, sp. zn. 23 Cdo 4996/2017. Odvolatelka tak trvá na tom, že účinnost Dohod o zpětném převodu podílu, jakož i skutečnost, že je 100% vlastníkem podílů na Společnosti, řádně osvědčila a tím též osvědčila svůj nárok ve věci samé. Pro úplnost uvedla, že při navýšení ceny bylo domluveno, že doplatek ceny bude uhrazen po tom, co žalobkyně dokončí jednání o poskytnutí potřebného financování, tj. žádný fixní termín nebyl domluven, nejednalo se o fixní závazek. Pan Vrinten zaplacených 50 000 EUR žalobkyni nevrátil a ani ji nevyzval k zaplacení či neposkytl jakoukoli lhůtu před případným odstoupením, přičemž odvolatelka uvedla, že je připravena sjednanou kupní cenu zaplatit. Vzhledem k výše uvedenému nespatřuje žádnou překážku pro nevyhovění návrhu na předběžné opatření, když v opačném případně dojde k dalšímu ohrožení výkonu soudního rozhodnutí ve věci samé, ale vzhledem k majetkové situaci Společnosti i ke zmaření smyslu její žaloby. Zamítnutím návrhu by vznikla nedůvodná výhoda na straně žalovaných. Odvolatelka proto navrhuje, aby odvolací soud napadené usnesení změnil a předběžné opatření v jí požadovaném znění nařídil.

6. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené usnesení dle § 212 a násl. o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.

7. Podle § 102 odst. 1 o. s. ř. je-li třeba po zahájení řízení zatímně upravit poměry účastníků nebo je-li po zahájení řízení obava, že by výkon rozhodnutí v řízení posléze vydaného mohl být ohrožen, může soud nařídit předběžné opatření.

8. Podle § 75c odst. 1 o. s. ř. nepostupoval-li podle § 75a nebo podle § 75b odst. 2, předseda senátu nařídí usnesením předběžné opatření, jestliže bude prokázáno, že je třeba, aby byly zatímně upraveny poměry účastníků, nebo že je tu obava, že by výkon soudního rozhodnutí byl ohrožen, a jestliže budou alespoň osvědčeny skutečnosti, které jsou rozhodující pro uložení povinnosti předběžným opatřením.

9. Podle § 75c odst. 4 o. s. ř. pro předběžné opatření je rozhodující stav v době vyhlášení (vydání) usnesení soudu prvního stupně.

10. Vzhledem k tomu, že předmětem řízení není spor o nemovitosti, jak odvolatelka tvrdí, ale určení, že žalobkyně je vlastníkem podílu ve Společnosti o velikosti 100%, odpovídajícímu vkladu do základního kapitálu ve výši 100 000 Kč, nepřichází do úvahy nařízení předběžného opatření dle ust. § 102 odst. 1 o. s. ř. pro obavu, že by výkon soudního rozhodnutí posléze vydaného byl ohrožen, když z povahy věci vyplývá, že rozhodnutí vydané v tomto řízení o určení vedeném dle ust. § 80 o. s. ř. se nuceně nevykonává podle ustanovení části šesté o. s. ř. upravující výkon rozhodnutí a není tak ani podle exekučního řádu exekučním titulem (viz § 40 odst. 1), neboť jím není žádnému z účastníků ukládána povinnost k plnění.

11. V dané věci tak jde o předběžné opatření podle ust. § 102 odst. 1 o. s. ř., které lze nařídit, je-li třeba po zahájení řízení, aby byly zatímně upraveny poměry účastníků. Prvotním předpokladem pro nařízení předběžného opatření je osvědčení nároku ve věci samé, aniž by však soud při posouzení návrhu na nařízení předběžného opatření mohl předjímat rozhodnutí ve věci samé. Institut předběžného opatření neslouží k tomu, aby sám o sobě vyřešil sporné vztahy účastníků, ale aby zatímně do doby, než bude známo, jak budou sporné vztahy účastníků vyřešeny pravomocným rozhodnutím soudu, poměry upravil. Předběžným opatřením není prejudikován výsledek sporu, ale zajišťuje, aby konečné rozhodnutí mohlo mít vůbec reálný význam. Teprve v rámci řízení ve věci samé pak je prováděno dokazování, kterým důvodnost či nedůvodnost tvrzení žalobkyně bude prokázána.

12. Z uvedeného je tak zřejmé, že rozhodnou skutečností při nařízení předběžného opatření dle ust. § 102 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ust. 75c odst. 1 o. s. ř., která sice nemusí být prokázána, ale je na žalobkyni, jež má procesní odpovědnost, aby jí osvědčila, je osvědčení nároku ve věci samé.

13. V řízení vedeném dle ust. § 80 o. s. ř. může být úspěšný jen ten, kdo je aktivně věcně legitimován a současně má na požadovaném určení naléhavý právní zájem.

14. Postupem dle § 80 o. s. ř. se lze návrhem na zahájení řízení domáhat, aby bylo rozhodnuto o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, je-li na tom naléhavý právní zájem. Smyslem žalob podle § 80 o. s. ř. je vyřešit právní vztahy účastníků řízení - tedy účastníků, kteří jsou vzájemně v určitém právním vztahu, v jehož rámci je nutno najisto postavit, zda určité právo existuje. Soudní teorie i praxe je jednotná v tom, že naléhavý právní zájem je dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo právo žalobce nebo právní vztah, na kterém se účasten, ohroženo, popřípadě tam, kde by se bez tohoto určení jeho právní postavení stalo nejistým. Určovací žaloba má povahu preventivní; jejím účelem je poskytnout ochranu právnímu postavení (právu) žalobce dříve, než dojde k porušení právního vztahu nebo práva, a naopak, není namístě tam, kde právní vztah nebo právo již porušeny byly, a kde je žalobci k dispozici žaloba o splnění povinnosti podle § 80 písm. b) o. s. ř.; prevence již pozbývá smyslu a přiléhavou se stává reparace v podobě odstranění následků porušení práva, pročež žalobce právní zájem na určení právního vztahu nebo práva již mít nemůže.

15. Z žaloby a návrhu na nařízení předběžného opatření lze shrnout, že žalobkyně svůj naléhavý právní zájem na předmětném určení spatřuje v tom, že ačkoliv s žalovaným 1) a žalovanou 2) uzavřela smlouvy o převodu obchodního podílu, které měly být vypořádáním vztahů mezi ní a žalovaným 1), přičemž ale dosud podíly ve Společnosti drží žalovaní, kteří dopisem ze dne 12. 1. 2021 od předmětných smluv o převodech obchodních podílu neoprávněně odstoupili, neboť absentují náležitosti ve smyslu ust. § 1977 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále i jen „o. z.). Tím je dle ní ohroženo její právo společníka Společnosti, neboť s ohledem na změnu společenské smlouvy lze předpokládat, že podíl na likvidačním zůstatku bude v nepeněžité formě, tj. převodem nemovitostí ve vlastnictví Společnosti, vyplacen žalovaným 1) a 2), a nikoliv žalobkyni.

16. Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně, který je zjevný z jeho zjištění a postupu v řízení, že žalobkyně je ve věci aktivně věcně legitimována, neboť je subjektem práva, jehož určení se domáhá.

17. Neztotožnil se ale již s jeho závěrem, že žalobkyně osvědčila, že má naléhavý právní zájem na jí požadovaném určení dle ust. § 80 o. s. ř., neboť byla vlastníkem 100% obchodního podílu ve společnosti.

18. Podle § 209 odst. 2 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích (dále jen „z. o. k.“) ve znění účinném do 31. 12. 2020, které dopadá na tuto věc, převod podílu je vůči společnosti účinný doručením účinné smlouvy o převodu podílu s úředně ověřenými podpisy.

19. Odvolací soud shledal, že žaloba na určení, že žalobkyně je výlučným vlastníkem podílu v žalované 3), o velikosti 100%, odpovídajícímu vkladu do základního podílu ve výši 100 000 Kč, vyřeší pouze právní vztahy mezi žalobkyní a žalovanými 1) a 2), tj. vlastnické právo k obchodnímu podílu, ale nevyřeší, v jakém právním vztahu jsou žalobkyně, žalovaní 1) a 2) k žalované 3), tj. kdo z nich je skutečně společníkem společnosti. Jinak řečeno předmětná žaloba na určení vlastnického práva žalobkyně k obchodnímu podílu totiž sama o sobě nevyřeší otázku, zda vůbec a popř. kdy se žalobkyně skutečně stala společníkem Společnosti (§ 209 odst. 2 z. o. k.), neboť ta nebude v rámci tohoto řízení řešena, a to ani jako otázka předběžná, protože pro rozhodnutí o určení předmětného vlastnického práva není relevantní (srov. obdobně např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2. dubna 2001, sp. zn. 22 Cdo 2147/99, uveřejněný pod číslem 68/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a jeho rozsudek ze dne 31. března 2008, sp. zn. 33 Odo 693/2006, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. září 2009, sp. zn. 29 Cdo 673/2008, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 8, ročník 2010, pod číslem 116, nebo jeho usnesení ze dne 12. února 2015, sp. zn. 29 Cdo 278/2015; veřejnosti dostupné na www.nsoud.cz). Nutno dodat, že právě proto pak ani takové rozhodnutí soudu, kterým by bylo určeno, že žalobkyně je vlastníkem obchodního podílu, nemůže být samo o sobě podkladem pro změnu zápisu v obchodním rejstříku vedeným pro Společnost v osobách společníků, tedy že by místo žalovaných 1) a 2) byla do obchodního rejstříku vedeným pro Společnost jako její společník zapsána žalobkyně (srov. ust. § 81 zák. č. 304/2013 o veřejných rejstřících fyzických a právnických osob).

20. Odvolací soud proto dospěl k závěru, aniž by předjímal rozhodnutí ve věci samé, že žalobkyně ke dni vydání napadeného usnesení (§ 75c odst. § 4 o. s. ř.) neosvědčila, že má naléhavý právní zájem na jí požadovaném určení dle § 80 o. s. ř., protože její žaloba na určení, že je výlučným vlastníkem obchodního podílu ve Společnosti o velikosti 100%, nemá preventivní povahu, neboť nevyřeší veškeré sporné vztahy mezi všemi účastníky řízení, a není ani sto poskytnou ochranu práv žalobkyni jako společníku Společnosti, jíž se jí dovolává.

21. Odvolací soud vzhledem k uvedenému ve shodě se soudem prvního stupně uzavírá, že žalobkyně neosvědčila nárok ve věci samé, byť z jiného důvodu, pročež nemohla být ani prokázána potřeba zatímní úpravy poměrů mezi účastníky ve smyslu ust. § 102 odst. 1 a 3 o. s. ř.

22. A ačkoliv to již není pro věc rozhodné, odvolací soud má za to, že je třeba k námitce odvolatelky, ohledně účinnosti předmětných smluv, kdy odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 2. 2006, sp. zn. 29 Odo 1241/2004, uvést, že v tam uvedené věci bylo řízení vedeno o zaplacení kupní ceny za převod obchodního podílu, nikoliv o určení vlastnického práva k podílu v obchodní korporaci tak, jak je tomu v tomto případě. A nelze přehlédnout, že citované usnesení obsahuje mimo jiné i závěr: „Pro úplnost je třeba dodat, že ale je možné „odložit účinnost smlouvy“ ve vztahu k nabytí obchodního podílu. Jinými slovy nabytí obchodního podílu lze vázat na zaplacení jeho ceny obdobně, jako lze podle výslovného ustanovení § 445 obch. zák. vázat nabytí vlastnického práva ke zboží na úplné zaplacení kupní ceny (výhrada vlastnického práva). Za situace, kdy obchodní zákoník (ani jiný právní předpis) takový postup nezakazuje a takový zákaz nelze ani dovodit ze zásad, na kterých obchodní zákoník spočívá (§ 1 odst. 2 obch. zák.) nelze totiž než dovodit, že takový postup je možný a dovolený.“ Uvedení platí i za současné platné právní úpravy, dle které si prodávající může vyhradit vlastnické právo do úplného zaplacení kupní ceny (srov. § 2132 o. z.).

23. Ze spisu se dále podává, že žalobkyně se svým návrhem doručeným Městskému soudu v Praze dne 11. 5. 2022, domáhá dle ust. § 107a o. s. ř., aby do řízení namísto žalovaných 1) a 2) vstoupil [Anonymizováno], dat. nar. [Anonymizováno], [Anonymizováno].

24. Protože toto odvolací řízení je vedeno o odvolání žalobkyně proti rozhodnutí soudu prvního stupně o předběžném opatření, nepřísluší v něm odvolacímu soudu o návrhu žalobkyně dle ust. § 107a o. s. ř. rozhodovat, neboť procesní nástupnictví dle uvedeného zákonného ustanovení je za odvolacího řízení možné, jen je-li předmětem přezkumu odvolacího soudu věc sama. Příslušný k rozhodnutí o předmětném návrhu je proto soud prvního stupně v řízení o věci samé.

25. Odvolací soud ze shora popsaných důvodů usnesení soudu prvního stupně dle ust. § 219 o. s. ř. potvrdil jako věcné správné, ale z jiných důvodů.

26. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodne soud prvního stupně při konečném rozhodnutí ve věci (§ 151 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ust. § 145 o. s. ř.).