o přezkoumání přiměřenosti protiplnění, o ustanovení zástupce z řad advokátů, o odvolání navrhovatele do usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. ledna 2021, č. j. 49 Cm 120/2006-800

1. Návrhem doručeným soudu prvního stupně dne 26. 10. 2005 se navrhovatel jakožto vlastník účastnických cenných papírů společnosti [právnická osoba]., identifikační číslo [IČO], která zanikla fúzí sloučením s nástupnickou společností [právnická osoba]., (po fúzi [Jméno navrhovatele B]., se sídlem [adresa]), identifikační číslo [IČO navrhovatele B], domáhá přezkoumání přiměřenosti protiplnění poskytnuté hlavním akcionářem, společností [právnická osoba]., identifikační číslo [IČO navrhovatele B], ostatním akcionářům dle ustanovení § 183i a násl. obchodního zákoníku.

2. Městský soud v Praze návrh na určení rozsudkem ze dne 21. 8. 2013, č. j. 49 Cm 120/2006-430, zamítl, Vrchní soud v Praze, jako soud odvolací rozsudek soudu prvního stupně usnesením pod č. j. 7 Cmo 109/2014-516 potvrdil. Navrhovatel podal proti usnesení odvolacího soudu dovolání a současně požádal, aby mu byl ustanoven zástupce z řad advokátů. O této první žádosti bylo pravomocně rozhodnuto usnesením Městského soudu ze dne 8. 7. 2016, č. j. 49 Cm 120/2006-628, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 4. 2017, č. j. 7 Cmo 410/2016-658, a to tak, že se navrhovateli nepřiznává osvobození od soudního poplatku za dovolání. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 30. 5. 2017. Nejvyšší soud usnesením ze dne 20. 11. 2019, č. j. 27 Cdo 4444/2017-710, zrušil usnesení Vrchního soudu ze dne 21. 5. 2015, č. j. 7 Cmo 109/2014-516, a vrátil mu jej k dalšímu řízení, přičemž Vrchní soud následně ve věci samé rozhodl usnesením ze dne 13. 8. 2020, č. j. 7 Cmo 109/2014-759. Do tohoto usnesení podal navrhovatel dovolání dne 19. 11. 2020, ve kterém mimo jiné opět požádal o ustanovení zástupce z řad advokátů.

3. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením návrh navrhovatele na ustanovení zástupce z řad advokátů zamítl. Zamítavý výrok soud prvního stupně odůvodnil tím, že navrhovatel sice nedisponuje žádnými prostředky, ale jak již soudy ve shora uvedených rozhodnutích rozvedly, je to dáno tím, že navrhovatel je entitou sui generis vytvořenou za účelem vedení tohoto sporu, reprezentuje však de facto jiné osoby tj. vytěsněné akcionáře, které mají zájem na výsledku řízení a není nespravedlivé požadovat, aby tyto osoby přispěly navrhovateli na nevyhnutelné náklady v průběhu řízení, včetně nákladů právního zastoupení. Dle soudu tak nebyla splněna nezbytná podmínka pro ustanovení zástupce z řad advokátů, kterou je osvobození od soudních poplatků.

4. Do tohoto usnesení podal navrhovatel včasné odvolání doplněné podáním doručeným soudu prvního stupně dne 19. 3. 2021 (které je totožné s doplněním odvolání ze dne 12. 9. 2016, tj. odvolání do usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. července 2016, č. j. 49 Cm 120/2006-628). Odvolatel namítá, že je mu pro jeho majetkové poměry znemožněno uplatňovat a bránit své právo. Schopnost resp. souhra objektivních sdružením neovlivnitelných okolností vyúsťujících ve schopnost či naopak neschopnost získat finanční prostředky, nemůže být podkladem pro rozhodování o základních právech subjektů, tj. např. právu na přístup k soudu. Pouze objektivní skutečnosti o majetkových poměrech jsou rozhodné pro rozhodnutí o osvobození od soudních poplatků. Uvádí, že se snaží svou činností potřebné finanční prostředky pro naplňování svého poslání opatřit, nicméně v tom doposud nebyl úspěšný. Navrhuje, aby odvolací soud napadený výrok předmětného usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že se navrhovateli zástupce z řad advokátů ustanovuje, popř. napadené usnesení zrušil, a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

5. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené usnesení, aniž by za tím účelem musel nařizovat jednání (§ 214 odst. 2 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“). Poté dospěl k závěru, že odvolání navrhovatele není důvodné.

6. Podle ustanovení § 30 o. s. ř. účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem osvobozen od soudních poplatků (§ 138), předseda senátu ustanoví na jeho žádost zástupce, jestliže je to nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů. O tom, že může tuto žádost podat, je předseda senátu povinen účastníka poučit. (1) Vyžaduje-li to ochrana zájmů účastníka nebo jde-li o ustanovení zástupce pro řízení, v němž je povinné zastoupení advokátem (notářem), ustanoví mu předseda senátu v případě uvedeném v odstavci 1 zástupce z řad advokátů. (2)

7. Podle ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř., může předseda senátu na návrh přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však nevracejí.

8. Ze spisu vyplývá, že soud prvního stupně dne 2. 12. 2020 doručil navrhovateli výzvu, aby ve lhůtě 30 dnů ode dne jejího doručení předložil soudu listiny osvědčující jeho majetkové poměry, a to zejména vyplněné Prohlášení právnické osoby o majetkových poměrech, přiznání k dani z příjmu právnických osob (minimálně za poslední dvě zdaňovací období), schválenou výroční zprávu za poslední období, výsledky účetní závěrky, výsledky auditu, seznam závazků a pohledávek spolu s jejich výší, seznam nemovitostí, seznam movitých věcí a další doklady prokazující majetkové poměry. Navrhovatele současně poučil, že nepředložení některé z uvedených listin může mít za následek zamítnutí žádosti o osvobození od soudního poplatku.

9. V reakci na výše uvedené doručil navrhovatel na adresu soudu prvního stupně prostřednictvím elektronické pošty kopii přípisu (shodného s přípisem ze dne 16. 11. 2015), v němž čestně prohlašuje, že s ohledem na svou specifickou právní formu (právnická osoba, která nebyla zřízena za účelem podnikání), charakter příjmů a specifická ustanovení zákona o dani z příjmů ve spojení s ust. § 18 odst. 3 zákona č. 586/2092 Sb., o daních z příjmů nebylo žádné daňové přiznání doposud podáváno, a proto nemůže být soudu doloženo. Dále uvádí, že schválená výroční zpráva za poslední období není k dispozici, výsledky auditu nejsou k dispozici (netvoří se). Navrhovatel nemá žádné pohledávky, nevlastní účet v peněžním ústavu, nevlastní nemovitý ani movitý majetek. V příloze předložil kopii vyplněného Prohlášení právnické osoby o majetkových poměrech a dalších rozhodných skutečnostech pro osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce, kde navrhovatel v předmětných rubrikách žádný majetek neuvedl a výslovně prohlásil, že žádný majetek nemá. Originál prohlášení soudu prvního stupně doručil spolu s doplněním odvolání dne 19. 3. 2021. Dále odkázal na vyčíslení závazků - originály soudních usnesení v tomto řízení, které jsou již založeny ve spise.

10. Z úplných výpisů ze spolkového rejstříku vedeného Krajským soudem v Ostravě oddíl L, vložka 11511 týkající se [právnická osoba] a oddíl L, vložka 6419 pro spolek [právnická osoba], odvolací soud zjistil, že oba tyto subjekty mají jako účel zapsáno: Ochrana minoritních akcionářů, Ochrana a pomoc subjektům či osob nacházejících se v hmotné nouzi nebo jiné majetkově nepříznivé situaci, Vzdělávání, školení a osvěta v oblasti finanční gramotnosti, a že Tomáš Taufer je předsedou jak zapsaného spolku, tak předsedou pobočného spolku. Ze stanov zakladatelského spolku [právnická osoba]., identifikační číslo [IČO] (dále jen „spolek“), ze dne 1. 10. 2016, odvolací soud zjistil, že podle článku II odst. 1 je cílem spolku kromě jiného sdružovat drobné akcionáře za účelem prosazování společných zájmů v akciových společnostech a využívat všech stávajících legislativních nástrojů daných českým právním řádem. Podle článku VI. hospodaří spolek s vlastním majetkem, k zajištění své činnosti využívá zejména následující příjmy: roční členské příspěvky, dotace a subvence, výtěžky z vlastní činnosti a sponzorské příspěvky. Převažující výdaje jsou kromě jiného náklady na odbornou a právní pomoc.

11. I při ustanovení zástupce účastníkovi soud zvažuje, zda to odůvodňují jeho (majetkové) poměry (není-li účastník sociálně potřebný, má majetek dostačující k tomu, aby si zvolil zmocněnce případně i z řad advokátů a platil jeho odměnu, resp. zálohu na ni), jakož i to, zda je poskytnutí zástupce pro účastníka v konkrétní věci účelné (zda má smysl ustanovit mu zástupce v situaci, kdy je zřejmé, že ve věci nelze očekávat jeho úspěch).

12. Při rozhodování o osvobození od soudních poplatků soud přihlíží k poměrům žadatele, k výši soudního poplatku, k nákladům, které si pravděpodobně vyžádá dokazování a k povaze uplatněného nároku. Důkazní břemeno tíží vždy žadatele. Smyslem ustanovení § 138 o. s. ř. je umožnit těm osobám, které by pro své majetkové poměry byly vyloučeny z práva na přístup k soudu zaručeného Listinou základních práv a svobod, aby mohly svá práva uplatnit či hájit u soudu. Osvobodit od placení soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody.

13. Odvolací soud již v usnesení ze dne 24. 4. 2017, č. j. 7 Cmo 410/2016-658, vyslovil názor, že: S odkazem na judikaturu Nejvyššího správního soudu České republiky (dále pouze „NSS“), která je použitelná i při aplikaci citovaného ustanovení § 138 o. s. ř. na předmětné řízení, odvolací soud uvádí, že navrhovatel je pobočným spolkem, jehož cílem je ochrana zájmů drobných akcionářů a prosazování těchto zájmů v akciových společnostech. Tedy navrhovatel si předsevzal vyvíjet činnost, jejíž součástí je nepochybně též uplatňování práv v soudním řízení, a proto nezbývá, než aby počítal s existencí povinnosti zaplatit soudní poplatky a nutností obstarat si vhodným způsobem potřebné prostředky. V rozhodnutí ze dne 26. 5. 2008, č. j. 4 AS 18/2008-32, dospěl NSS k závěru, že „ po sdružení, hodlá-li být aktivně činným, lze požadovat, aby si materiální prostředky pro svoji činnost (alespoň v základní a pro samostatnou činnost nezbytné míře) zajistilo samo. Rezignuje-li sdružení na jejich zajištění, není možné odpovědnost za nevytvoření těchto prostředků bez dalšího převést na stát prostřednictvím osvobozování od soudních poplatků“. Rozhodnutím ze dne 27. 5. 2010, č. j. 1 AS 70/2008-74, rozšířený senát NSS uzavřel, že „při posuzování podmínek pro osvobození od soudních poplatků soud podle § 36 odst. 3 věty první s.ř.s. zkoumá, zda právnická osoba má dostatečné prostředky. Pokud právnická osoba vědomě uspořádá svoji činnost tak, aby dlouhodobě setrvávala bez dostatečných finančních prostředků, ačkoliv jejich vynakládání v souvislosti s vykonávanou činností je obvyklé a nezbytné, nelze takovou právnickou osobu zpravidla osvobodit od soudního poplatku ve smyslu § 36 odst. 3 s.ř.s“.

14. Navrhovatel v odvolání uvádí, že se snaží svou činností potřebné finanční prostředky pro naplňování svého poslání opatřit, nicméně v tom doposud nebyl úspěšný, tedy v řádech let není schopen zajistit pro svou činnost finanční prostředky. Toto své tvrzení však ani nikterak nedokládá ani blíže nerozvádí. K tomu pak odvolací soud odkazuje na rozhodnutí NSS ze dne 20. listopadu 2008, č. j. 6 ADS 102/2008-65, ve kterém dospěl k závěru, že stěžovatel, kterým bylo též občanské sdružení, si může částku potřebnou k zaplacení soudního poplatku ve výši 2 000 Kč opatřit například zvýšením členských příspěvků (uvedená rozhodnutí jsou zveřejněna na webových stránkách NSS). Nedostatek aktivity navrhovatele pro zajištění finančních prostředků by pak mohl vést k paušalizaci přiznání osvobození za všech okolností. Tato paušalizace by mohla vést k závěru, že určitá skupina osob má zaručen bezplatný a absolutní přístup k soudu, na rozdíl např. od fyzických osob, jež jsou nuceny zajistit si základní životní prostředky nebo podnikatelských subjektů, na jejichž činnost jsou kladeny požadavky řádného podnikání a nakládání s majetkem apod. (srov. rozhodnutí NSS ze dne 9. července 2009, sp. zn. 5 As 34/2009-35). Z uvedeného je tak zřejmé, že neobstojí ani tvrzení navrhovatele, že byl jako právnická osoba založen za účelem určitého poslání, a proto je vůči němu rozhodnutí soudu prvního stupně diskriminační. Pokud by totiž soud na tuto jeho tezi přistoupil, přiznal by mu tím více práv, než by náležela v řízení účastnici, která je právnickou osobou, založenou za účelem podnikání, neboť všichni účastníci jsou si v řízení rovni, což by bylo v rozporu s čl. 37 odst. 3 LISTINY ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD. Neboť „poslání“ navrhovatele nemůže být v této věci samo o sobě, a to i s ohledem na obsah zakladatelského dokumentu spolku (viz výše), předpokladem pro jeho osvobození od soudních poplatků podle ust. § 138 o. s. ř., a potažmo tak ani pro ustanovení zástupce z řad advokátů.

15. Odvolací soud neshledal důvodnou ani námitku odvolatele ohledně porušení práva na přístup k soudu. Připomíná, že podle čl. 36 odst. 4 Listiny základních práv a svobod podmínky a podrobnosti práva na soudní a jinou právní ochranu upravuje zákon. Jednou z těchto podmínek je i zaplacení soudního poplatku v případě, kdy je poplatková povinnost dána zákonem. Zákonný požadavek zaplacení soudního poplatku nemůže být proto považován za porušení práva na přístup k soudu, resp. práva na spravedlivý proces. Obdobně vnímá soudní poplatky rovněž Ústavní soud, který je řadí mezi podmínky realizace práva na soudní ochranu. V nálezu ze dne 3. 8. 1999, sp. zn. IV. ÚS 162/99, Ústavní soud uvedl, „že úprava poplatkové povinnosti či osvobození od ní provedená zákonem České národní rady č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, představuje jeden ze základních momentů podmiňujících právo na soudní ochranu ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen Listina). Stanovil-li totiž zákon i v tomto směru pevná pravidla umožňující přístup k soudu také splněním v něm obsažených podmínek, potom tyto podmínky musí respektovat nejen ten, kdo se dovolává práva na soudní ochranu, ale také stát prostřednictvím orgánu soudní moci.“

16. Ze všech shora popsaných důvodů ani odvolací soud neshledal, že by v tomto případě byly splněny předpoklady pro ustanovení zástupce navrhovateli z řad advokátů podle § 30 o. s. ř., a proto napadené usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné dle § 219 o. s. ř. potvrdil.