o návrhu na nařízení předběžného opatření, o odvolání žalované do usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. 3. 2025, č. j. 2 Nc 1277/2025-12,

1. Návrhem doručeným soudu prvního stupně dne 5. 3. 2025 navrhli žalobci vůči žalované nařízení předběžného opatření ve znění uvedeném ve výroku I. písm. a). Současně vůči účastnici navrhli předběžné opatření, kterým by jí soud zakázal, aby sjednávala či jakkoliv měnila stávající smlouvy o půjčkách, úvěrech či jiných finančních výpomocích společnosti přesahující částku nezbytnou pro případné financování pokračování provozu účastnice a aktuální nezbytnou údržbu Hotelu Aneta, a to v každém případě až do pravomocného rozhodnutí příslušného soudu o žalobě na určení vlastníka podílu v účastnici. Žalobkyně a) uvedla, že dne 9. 1. 2025 uzavřela coby převodkyně se žalovanou coby nabyvatelkou smlouvu o převodu podílu v účastnici (dále jen „Smlouva o převodu podílu“). Žalobci b) a c) jsou společníci žalobkyně a). Jediným majetkem účastnice je Hotel Aneta umístěný v budově [Anonymizováno] na pozemku [Anonymizováno] v obci [adresa], Katastrální území [adresa], [Anonymizováno], jakož i přilehlé pozemky v obci [Anonymizováno], Katastrální území [adresa] (dále jen „Nemovitosti“). Podíl v účastnici byl jediným materiálním aktivem žalobkyně a). Podle § 190 odst. 2 písm. j) zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstev (zákona o obchodních korporacích [dále jen „ZOK], do působnosti valné hromady patří schválení převodu nebo zastavení závodu nebo takové části jmění, která by znamenala podstatnou změnu skutečného předmětu podnikání nebo činnosti společnosti. Žalobci jsou přesvědčeni, že převod podílu v účastnici patřícím žalobkyni a) na žalovanou dle Smlouvy o převodu podílu je neplatný především z důvodu absence schválení převodu tohoto podílu valnou hromadou žalobkyně a) podle § 48 ve spojení s § 190 odst. 3 písm. j) ZOK. Žádný souhlas valná hromada žalobkyně a) k uzavření Smlouvy o převodu podílu však neudělila, dokonce o tom ani nehlasovala. Podle § 48 ZOK platí, že právní jednání, k němuž nedal souhlas nejvyšší orgán obchodní korporace v případech vyžadovaných zákonem, je neplatné. Této neplatnosti se lze dovolat do 6 měsíců ode dne, kdy se o neplatnosti oprávněná osoba dozvěděla nebo dozvědět měla a mohla, nejdéle však do 10 let ode dne, kdy k takovému jednání došlo. Žalobci jsou tudíž názoru, že Smlouva o převodu podílu je neplatná podle § 190 odst. 1 písm. i) ve spojení s § 48 ZOK. Není-li platná Smlouva o převodu podílu, nemůže být platné ani odvolání [jméno FO] z funkce jednatelky účastnice, protože žalovaná není společníkem účastnice. Žalobce a) je přesvědčený, že na určení jeho vlastnictví k podílu o velikosti 100 % v účastnici má naléhavý právní zájem, když přišel o svou hlavní činnost a podíl v účastnici vlastnící Nemovitosti. Žalobci b) a c) mají taktéž na určení, že žalobkyně a) je vlastníkem podílu o velikosti 100 % v účastnici, naléhavý právní zájem, když jsou společníky žalobkyně a). Žalobci dodávají, že za tímto účelem připravují ve věci určovací žalobu proti žalované, ve které se budou domáhat určení, že vlastníkem podílu v účastnici je žalobkyně a) a že [jméno FO] je jednatelem účastnice. Tato žaloba bude podána nejpozději do 30 dnů od vydání předběžného opatření nebo ve lhůtě stanovené soudem v tomto rozhodnutí. Podle judikatury může mít i věřitel naléhavý právní zájem na určení neplatnosti smlouvy o převodu podílu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 387/2006). Může-li mít pouhý věřitel naléhavý právní zájem na určení neplatnosti smlouvy o převodu podílu, tím spíše ho může mít samotná společnost, která přišla o svou podstatnou činnost a aktivum, a též její společníci. Žalobci se taktéž ztotožňují s odůvodněním, které je uvedeno v usnesení Městského soudu v Praze č. j. Nc 1272/2025-10 (dále jen „Usnesení“), ve kterém soud za použití § 54 ZOK došel k závěru, že k uzavření Smlouvy o převodu podílu vůbec nedošlo, neboť nebyl řádně notifikován střet zájmů [Jméno žalobce B] při uzavírání Smlouvy o převodu. Tento závěr učinil soud v Usnesení s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2022, sp. zn. 31 Cdo 1640/2022. S ohledem na to, že žalovaná, resp. pan [jméno FO] ml., jednal protiprávně bez souhlasu a vědomí ostatních společníků, žalobci se obávají, že žalovaná či pan [jméno FO] ml. jakožto jediný jednatel účastnice budou činit další úkony, které by zkomplikovaly navrácení podílu v účastnici žalobkyni a) či že dojde k účelovému znehodnocení hodnoty podílu v účastnici například zatížením společnosti novými závazky. O znehodnocení podílu v účastnici a zatížení Nemovitostí se pan [jméno FO] ml. již aktivně snaží. Dne 7. 2. 2025 podal jako jediný jednatel účastnice návrh na zatížení Nemovitostí zástavním právem a zřízením zákazu zcizení nebo zatížení ve svůj vlastní prospěch, což žalobci již dokládali ve svém předchozím návrhu. Žalobci jsou proto přesvědčeni, že je nezbytné, aby soud vydal co nejdříve předběžné opatření, které navrhují, neboť kromě zákazu nakládání s Nemovitostmi, který byl již vydán Usnesením, je nezbytné zakázat žalované převod podílu, jakož i jeho zatížení. Existuje důvodná obava, že by výkon soudního rozhodnutí o určovací žalobě na určení vlastníka podílu v účastnici byl ohrožen, pokud by tento podíl do rozhodnutí soudu ve věci samé žalovaná dále převedla, zatížila nebo s ním jinak disponovala, případně že by ve snaze vyhnout se důsledkům soudního rozhodnutí ve věci samé pan [jméno FO] ml. podíl v účastnici převedl či zatížil. Vzhledem k výše uvedeným důvodům a popsaným skutečnostem považují žalobci za nezbytné vydat předběžné opatření, kterým by došlo k zákazu jakýchkoliv účelových dispozic s podílem v účastnici, neboť pouze vydáním tohoto předběžného opatření lze zajistit, aby budoucí rozhodnutí soudu bylo efektivně vykonáno a nedošlo tak k poškození práv a zájmů žalobců. Ačkoliv účastnice, která je vlastníkem Nemovitostí, nutně dle názoru žalobců nemusí být účastníkem řízení v rámci určovací žaloby, je nicméně dána zatímní potřeba, aby bylo uloženo další omezení jednání účastnici spočívající v zákazu sjednávat či jakkoliv měnit stávající smlouvy o půjčkách, úvěrech či jiných finančních výpomocích společnosti přesahující částku nezbytnou pro případné financování provozu účastnice a nezbytnou údržbu Hotelu [Anonymizováno]. Takovýto zákaz nepředstavuje pro účastnici výrazný zásah do její činnosti a současně lze bez problému a jednoznačně doložit, zda a jaké prostředky účastnice vynaložila na svůj provoz či údržbu Hotelu [Anonymizováno]. Podle § 76 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) lze předběžným opatřením uložit povinnost někomu jinému než účastníku řízení jen tehdy, lze-li to na něm spravedlivě žádat. Žalobci jsou přesvědčeni, že v daném případě je možné po účastnici spravedlivě žádat, aby na sebe nebrala jakékoliv nové půjčky, úvěry či jiné finanční výpomoci či jakýmkoliv způsobem taková stávající ujednání měnila s výjimkou případného bezodkladného financování svého provozu a nezbytné údržby Hotelu [Anonymizováno]. Pokud by předběžné opatření nezavázalo i účastnici, nemohlo by být budoucí rozhodnutí soudu o určení vlastníka podílu v účastnici efektivně vykonáno a došlo by tak k poškození práv a zájmů žalobců. Žalobci se proto tímto návrhem podle § 74 odst. 1 o. s. ř. domáhají, aby soud nařídil navržené předběžné opatření, neboť mají důvodnou obavu, aby žalovaná nebo p. [jméno FO] ml. neohrozili budoucí výkon soudního rozhodnutí ve věci samé.

2. Usnesením uvedeným v záhlaví soud prvního stupně ve výroku I. vyhověl návrhu na nařízení předběžného opatření vůči žalované. Návrh na nařízení předběžného opatření vůči účastnici ve výroku II. zamítl a ve výroku III. uložil žalobcům, aby do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení podali žalobu na určení, že žalobkyně a) je vlastníkem podílu o velikosti 100 % v účastnici.

3. Ohledně odůvodnění vyhovujícího výroku I. soud uvedl, že žalobci osvědčili nárok ve věci samé. Z osvědčeného skutkového stavu současně vyplývá, že v únoru roku 2025 došlo k nakládání s Nemovitostmi účastnice, když tyto měli být zatíženy zástavním právem a zákazem zcizení. Žalovaná po nabytí podílu v účastnici odvolala jednatelku a změnila společenskou smlouvu. Je proto zřejmé, že nabyvatelka podílu podstatě ovlivňuje chod účastnice, což může poškodit žalobkyni a) a taktéž její společníky. Soud proto vyhověl návrhu, kterým se žalobci domáhali zakázat žalované nakládat se 100 % podílem v účastnici, neboť byly splněny všechny zákonem předvídané předpoklady. V těchto skutečnostech soud spatřuje potřebu zatímní úpravy, přičemž má za to, že takové omezení lze žalované spravedlivě uložit a nejeví se nepřiměřené. Ohledně zamítavého výroku II. soud uvedl, že předběžné opatření navržené vůči účastnici je zcela obecné a vágní, neboť není zřejmé, které jednání účastnice činit nemůže, tedy by takto nařízené předběžné opatření nebylo pro jeho neurčitost vykonatelné. V tomto rozsahu proto soud návrh na nařízení předběžného opatření zamítl. Ohledně výroku III. soud uvedl, že navrhovatelům uložil, aby podali ve lhůtě 30 dnů od právní moci usnesení žalobu na určení, že navrhovatelka a) je jediným společníkem účastnice podle § 76 odst. 3 o. s. ř. (výrok III.). V dané věci soud aplikoval ustanovení § 74 odst. 1, 2, § 76 odst. 2 o. s. ř., § 190 odst. 2 písm. i), § 48, § 54 odst. 1 ZOK a § 437 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (§ dále jen „o. z.“).

4. Do výroku I. podala žalovaná včasné odvolání. Ze závěry soudu vedoucími k nařízení navrženého předběžného opatření vůči žalované nesouhlasí, podrobně k tomu argumentuje a navrhuje, aby odvolací soud napadené usnesení ve výroku I. zrušil a uložil žalobcům povinnost k náhradě nákladů řízení žalované.

5. Žalobci ve vyjádření k odvolání žalované vyvracejí její odvolací námitky, podrobně k tomu argumentují a navrhují, aby soud napadené usnesení ve výroku I. potvrdil.

6. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení soudu prvního stupně v napadeném výroku I. i v závislém výroku III. podle § 212 a násl. o. s. ř. a dospěl k závěru, že nejsou dány podmínky pro potvrzení ani změnu napadeného výroku I.

7. Podle § 74 3 o. s. ř. (1) Před zahájením řízení může předseda senátu nařídit předběžné opatření, je-li třeba, aby zatímně byly upraveny poměry účastníků, nebo je-li obava, že by výkon soudního rozhodnutí byl ohrožen. (2) Účastníky řízení jsou navrhovatel a ti, kteří by jimi byli, kdyby šlo o věc samu. (3) Příslušným k nařízení předběžného opatření je soud, který je příslušný k řízení o věci, nestanoví-li zákon jinak.

8. Podle § 75a o. s. ř. návrh na předběžné opatření, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, předseda senátu odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; ustanovení § 43 se nepoužije.

9. Podle § 76 o. s. ř. (2) Předběžným opatřením lze uložit povinnost někomu jinému než účastníku jen tehdy, lze-li to na něm spravedlivě žádat. (3) Předseda senátu při nařízení předběžného opatření uloží navrhovateli, aby ve lhůtě, kterou mu určí, podal u soudu návrh na zahájení řízení. Může také stanovit, že předběžné opatření bude trvat jen po určenou dobu.

10. „Třetí osobě lze předběžným opatřením uložit povinnost jen tehdy, je-li to nutné pro splnění povinnosti uložené účastníku a lze-li to po ní spravedlivě žádat. Třetí osobě (např. bance) nelze předběžným opatřením uložit povinnost k plnění, ale jen takovou povinnost, která představuje součinnost při splnění povinnosti účastníka (neprovádět výplaty z účtů apod.).“ (viz Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I., II., Komentář. 1. vydání. Praha: C H Beck, 2009 s 443).

11. Z odůvodnění navrženého předběžného opatření není zřejmé, zda navržené předběžné opatření vůči žalované vyžaduje dle názoru žalobců součinnost účastnice a zda tedy předběžné opatření navržené vůči účastnici je předběžným opatřením vedoucím k dosažení součinnosti při splnění povinnosti žalované, tj. zda se jedná o povinnost, která souvisí se splněním povinnosti uložené žalované, nebo zda předběžné opatření navržené vůči žalované žádnou součinnost třetí osoby nevyžaduje a předběžné opatření navržené vůči účastnici je samostatným předběžným opatřením navrženém vůči třetí osobě. Skutková tvrzení žalobců uvedená v návrhu na nařízení předběžného opatření jsou v tomto směru nesrozumitelná a neurčitá.

12. Vedle toho neurčitostí trpí samotný navržený výrok předběžného opatření směřujícího vůči žalované, a to v části, ve které žalobci požadují žalované zakázat, aby „činila jakákoliv další případná právní jednání ohledně podílu ve společnosti [Jméno advokáta B], se sídlem [adresa], IČO [IČO], na který připadá peněžitý vklad do základního kapitálu ve výši 100 000 Kč, a to až do pravomocného rozhodnutí příslušného soudu o žalobě na určení vlastníka podílu ve společnosti [Jméno advokáta B], se sídlem [adresa], IČO [IČO].“ Žalobci použitý výraz „činila jakákoliv další případná právní jednání ohledně podílu“ v účastnici je neurčitý a tudíž nevykonatelný, neboť z něho není patrné, jaká konkrétní právní jednání jsou obsaženy pod pojmem „další případná právní jednání ohledně podílu“ v účastnici.

13. A konečně z odůvodnění návrhu na nařízení předběžného opatření vůbec nevyplývá, od čeho odvozují žalobci b) a c) svoji aktivní věcnou legitimaci v řízení ve věci samé, jehož předmětem má být určení, že žalobkyně a) je vlastníkem podílu o velikosti 100 % v účastnici. Jedná se o vlastnickou žalobu a žalobci by tedy již v návrhu na nařízení předběžného opatření měli tvrdit, že jsou vlastníky předmětného podílu. Není ani zřejmé, od čeho žalobci b) a c) odvíjí svoji aktivní legitimaci v druhém avizovaném řízení ve věci samé, a to o určení, že [tituly před jménem] [jméno FO], narozená [Anonymizováno], [adresa], je jednatelkou [Jméno advokáta B], se sídlem [adresa], IČO [IČO]. A konečně není ani zřejmé, ke kterému s žalobci avizovaných návrhů na zahájení řízení ve věci samé má být navržené předběžné opatření vydáno.

14. Odvolací soud proto uzavírá, že návrh na nařízení předběžného opatření neobsahuje všechny náležitosti a je též nesrozumitelný a neurčitý. Jsou zde tedy důvody k jeho odmítnutí podle citovaného ustanovení § 75a o. s. ř., když pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení a ustanovení § 43 o. s. ř. se nepoužije.

15. Odvolací soud proto postupoval podle ustanovení § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. a změnil napadené usnesení ve výroku I. tak, že navržené předběžné opatření vůči žalované odmítl.

16. Též v závislém výroku na výroku I., a to výroku III., odvolací soud usnesení soudu prvního stupně změnil podle § 220 o. s. ř., neboť odpadl důvod pro uložení povinnosti žalobcům, aby ve lhůtě určené soudem podali návrh na zahájení řízení ve věci samé (§ 76 odst. 3 o. s. ř.).

17. Pro úplnost odvolací soud dodává, že soud prvního stupně chybně stanovil počátek běhu 30denní lhůty pro podání návrhu ve věci samé od právní moci napadeného usnesení, namísto od jeho doručení žalobcům. Právní moc usnesení soudu prvního stupně o nařízení předběžného opatření je totiž nejistou skutečností, která nemusí nastat, a ustanovení § 77 odst. 1 písm. a) o. s. ř., dle kterého předběžné opatření zanikne, jestliže navrhovatel nepodal v zákonné lhůtě nebo ve lhůtě soudem určené návrh na zahájení řízení, by tak nemohlo být naplněno a stalo by se nadbytečným, což rozhodně nebyl úmysl zákonodárce.

18. Výroky II. a III. tohoto usnesení jsou zdůvodněny § 151 odst. 1, § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 a § 140 odst. 1 o. s. ř. Odvolací soud úspěšné žalované (odvolatelce) přiznal vůči žalobcům náhradu nákladů před soudy obou stupňů v celkové výši 15 689,40 Kč, sestávající z odměny za 2 úkony právní služby po 5 620 Kč, a to převzetí právního zastoupení a podání odvolání [§ 9 odst. 4 písm. b), § 7 bod 5, § 11 odst. 1 písm. a), k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném od 1. 1. 2025], paušální náhrady za 2 úkony právní služby po 450 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu), vše navýšené podle § 137 odst. 3 o. s. ř. o 21 % DPH, jehož je zástupce žalované plátcem, a náhrady soudního poplatku za podané odvolání ve výši 1 000 Kč (výrok II.).

19. Ve vztahu mezi účastnicí a žalobci odvolací soud žádnému z nich nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů, neboť účastnici dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly (výrok III.).