o přiznání odměny a náhrady hotových výdajů likvidátorky, k odvolání likvidátorky Mgr. Markéty Pláteníkové, sídlem Trojanova 342/18, Nové Město, 120 00 Praha 2, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. ledna 2024, č. j. 81 Cm 5/2018-29,

1. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením výrokem I. přiznal likvidátorce [tituly před jménem] [Anonymizováno], narozené dne [Anonymizováno], sídlem [adresa] (dále jen „likvidátorka“), odměnu ve výši 8 000 Kč, která jí bude vyplacena účtárnou Městského soudu v Praze po právní moci usnesení. Výrokem II. přiznal likvidátorce náhradu nákladů spojených s likvidací obchodní společnosti [právnická osoba]. v likvidaci, IČ: [IČO], sídlem [adresa], ve výši 3 672 Kč, která bude vyplacena z účtu Městského soudu v Praze po právní moci tohoto usnesení. Výrokem III. uložil likvidátorce povinnost zaplatit nespotřebovanou část zálohy na náklady likvidace ve výši 6 328 Kč na účet Městského soudu v Praze, číslo [č. účtu] vedený u České národní banky, pod variabilním symbolem [var. symbol], a to do tří dnů od právní moci usnesení.

2. Usnesení soud prvního stupně odůvodnil s odkazem na §§ 5, 7 a § 9 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují se některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob (dále jen „nařízení“), tím, že ukončením likvidace vznikl likvidátorce nárok na odměnu. Likvidátorce přiznal odměnu ve výši 8 000 Kč, kterou s ohledem na obtížnost a délku trvání likvidace shledal jako přiměřenou. Dále přiznal likvidátorce náhradu účelně vynaložených hotových výdajů v celkové výši 3 672 Kč, sestávající se z náhrady za archivaci ve výši 2 000 Kč a za administrativní výdaje ve výši 600 Kč (výdaje za kancelářské potřeby, kopírování a telefon), když likvidátorkou původně požadovanou částku 5 000 Kč za archivaci a 2 000 Kč za administrativní výdaje shledal, s ohledem na výši těchto nákladů v obdobných věcech, za nepřiměřeně vysokou. Závěr, podle něhož by likvidátorka měla administrativní výdaje, které není možné pro každou jednotlivou likvidaci individualizovat (a tak spolehlivě doložit), nést ze své odměny, považuje za nespravedlivý a příliš formalistický. Rovněž přiznal likvidátorce náklady na poštovné a správní poplatky ve výši 1 072 Kč.

3. Požadovanou náhradu hotových výdajů za inzerci o vstupu společnosti do likvidace v Obchodním věstníku ve výši 2 178 Kč, zpracování a podání daňového přiznání ve výši 3 000 Kč likvidátorce soud prvního stupně nepřiznal, neboť se podle soudu prvního stupně nejedná o účelně vynaložené náklady, a to zejména s ohledem na skutečnost, že se v daném případě jednalo o nemajetnou společnost. V souvislosti s likvidátorkou nárokovanou náhradou nákladů za inzerci o vstupu společnosti do likvidace v Obchodním věstníku soud prvního stupně konstatoval, že zjistí-li likvidátor, že neexistuje majetek likvidované společnosti, z něhož by mohl uspokojit závazky společnosti vůči věřitelům, nelze považovat výdaj na zveřejnění oznámení o vstupu společnosti do likvidace za účelně vynaložený, když případné přihlášení pohledávky věřitele by na stav likvidace nemělo žádný vliv, přičemž samotný zápis likvidace v obchodním rejstříku lze považovat ve vztahu k věřitelům za dostatečný (srov. usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 14. ledna 2020, sp. zn. 5 Cmo 11/2020). Ve vztahu k požadované náhradě nákladů likvidace za zpracování daňových přiznání soud prvního stupně uvedl, že v případech, kdy se jedná o společnost zcela nemajetnou, není k dokončení likvidace a jejímu výmazu z obchodního rejstříku potřebné předkládat souhlas finančního úřadu s výmazem společnosti, postačí prohlášení likvidátora o neexistenci majetku, na jehož základě obchodní rejstřík společnost vymaže /srov. usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 8. dubna 2023, sp. zn. 8 Cmo 77/2023). Vzhledem k tomu, že likvidátorce byla vyplacena záloha ve výši 10 000 Kč, soud prvního stupně odečetl přiznanou výši náhrady nákladů spojených s likvidací od poskytnuté zálohy ve výši 10 000 Kč a rozdíl likvidátorce uložil výrokem III. k zaplacení.

4. Proti výrokům II. a III. usnesení soudu prvního stupně podala likvidátorka odvolání, navrhuje, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně změnil a přiznal jí náhradu hotových výdajů v plné požadované výši (tj. 13 250,01 Kč).

5. Odvolatelka nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně o neúčelnosti vynaložených nákladů na zveřejnění oznámení o vstupu společnosti do likvidace v Obchodním věstníku, neboť „nemajetnost“ likvidované společnosti je možno konstatovat až teprve při ukončení likvidace a při vyčerpání všech možností, jak zjistit, zda-li společnost nemá majetek. K tomu poznamenala, že likvidátor je při výkonu své funkce povinen jednat s péčí řádného hospodáře podle § 193 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), § 51 odst. 1 a § 52 odst. 1 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích) /dále jen „z. o. k.“/. Rovněž je povinen plnit zákonnou povinnost danou mu § 198 o. z.

6. Zpracování účetních výkazů, tj. podání daňových přiznání, odvolatelka rovněž považuje za účelně vynaložený náklad likvidace, neboť likvidátor je povinen zpracovat a podat daňové přiznání za příslušný rok, zajistit řádné vedení účetnictví a podle § 199 o. z. je povinen sestavit ke dni vstupu právnické osoby do likvidace zahajovací rozpis a soupis jmění společnosti. Pro tuto činnost je třeba mít odborné znalosti. Po likvidátorovi, který těmito odbornými znalostmi nedisponuje, nelze spravedlivě požadovat, aby tuto činnost vykonával výlučně sám na svůj náklad. K tomu odkázal na usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. listopadu 2016, sp. zn. 14 Cmo 322/2016, ze dne 21. prosince 2020, sp. zn. 7 Cmo 169/2020, či ze dne 6. února 2023, sp. zn. 7 Cmo 273/2022.

7. Výdaj za archivaci též považuje za účelně vynaložené náklady, požadovanou částku má za přiměřenou. K tomu poukázala na odlišnou rozhodovací praxi Městského soudu v Praze. Výše nákladů za archivaci na dobu 10 let odpovídá rozsahu předpokládaných činností s archivací spojených (např. zpracování a evidence dokumentů, skartace dokumentů, přeprava dokumentů apod.).

8. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadených výrocích II. a III. a dospěl k závěru, že odvolání je částečně důvodné. Výrok I. nabyl samostatně právní moci.

9. Z obsahu předloženého spisu se podává, že:

- odvolatelka byla jmenována likvidátorem společnosti usnesením soudu prvního stupně usnesením ze dne 3. ledna 2019, č. j. 81 Cm 5/2018-19, jež nabylo právní moci dne 2. února 2019;

- odvolatelka v rámci vyhledávací a zjišťovací činnosti vyzvala společnost i jejího společníka a předchozího likvidátora k předání veškeré dokumentace společnosti, zejména účetnictví apod.; k předání dokumentů však nedošlo;

- oznámení o vstupu společnosti do likvidace likvidátorka zveřejnila v Obchodním věstníku ve dnech 18. ledna 2022 a 1. února 2022 a současně vyzvala věřitele likvidované společnosti, aby ve stanovené lhůtě přihlásili své pohledávky;

- společnost nemá žádný movitý ani nemovitý majetek a nemá žádné zaměstnance;

- pohledávky společnosti ani závazky vůči třetím osobám zjištěny nebyly;

- se společností nejsou vedeny žádné soudní či jiné spory;

- likvidační zůstatek činí 0 Kč;

- společnost zanikla výmazem z obchodního rejstříku dne 1. listopadu 2022;

- dne 13. prosince 2022 doručila likvidátorka soudu prvního stupně zprávu o provedení likvidace společnosti datovanou dne 12. listopadu 2022, v níž likvidátorka požadovala náhradu hotových výdajů ve výši 13 250,01 Kč a odměnu za provedenou likvidaci. Likvidátorka vyčíslila výdaje, které jí vznikly v souvislosti s prováděním likvidace, následovně:

- zveřejnění v Obchodním věstníku – 2 178 Kč;

- zpracování daňových přiznání – 3 000 Kč;

- poštovné a správní poplatky – 1 072 Kč;

- administrativní výdaje (kancelářské potřeby, kopírování, telefon) – 2 000 Kč;

- archivace – 5 000 Kč.

10. Vzhledem k tomu, že odvolatelka byla jmenována likvidátorkou společnosti v roce 2019 (viz výše specifikované usnesení soudu prvního stupně), je třeba při zkoumání toho, zda likvidátorce přísluší náhrada uplatněných výdajů, vycházet z právní úpravy účinné v době, kdy byla likvidátorka soudem jmenována do své funkce, v daném případě tedy z nařízení.

11. Podle § 9 odst. 2 nařízení má likvidátor právo na náhradu účelně vynaložených hotových výdajů v prokázané výši, nejvýše však ve výši odpovídající ceně obvyklé v době a místě uplatnění těchto hotových výdajů. Podle odstavce 3 téhož ustanovení hradí-li stát náhradu hotových výdajů v případě, že ji nelze zcela nebo zčásti uhradit z majetku zrušené právnické osoby, uhradí ji v rozsahu, ve kterém ji nelze hradit z těchto zdrojů, nejvýše však ve výši 50 000 Kč.

12. Podle § 198 odst. 1 o. z. při vstupu do likvidace povolá příslušný orgán právnické osobě likvidátora; likvidátorem může být jen osoba způsobilá být členem statutárního orgánu. Zanikne-li funkce likvidátora ještě před zánikem právnické osoby, povolá příslušný orgán právnické osobě bez zbytečného odkladu nového likvidátora. Podle odstavce 2 téhož ustanovení je-li právnická osoba v likvidaci a nebyl-li likvidátor povolán, vykonávají jeho působnost všichni členové statutárního orgánu.

13. Odvoláním nastolenou otázkou v projednávané věci je, zda lze likvidátorce přiznat náhradu jí požadovaných hotových výdajů. Soud prvního stupně likvidátorce přiznal náhradu hotových výdajů toliko ve výši 3 672 Kč (výdaj za poštovné a správní poplatky ve výši 1 072 Kč, archivaci ve výši 2 000 Kč a administrativní náklady ve výši 600 Kč) z jím nárokované částky 13 250,01 Kč.

14. Odvolací soud se proto zabýval jednak účelností nákladů vynaložených likvidátorkou v souvislosti s učiněným oznámením o vstupu společnosti do likvidace v Obchodním věstníku (částka 2 178 Kč), jednak výší a účelností nákladů za archivaci (v požadované výši 5 000 Kč), jakož výdajů vynaložených za provedené účetní služby (částka 3 000 Kč).

Výdaje za zveřejnění oznámení o vstupu společnosti do likvidace v Obchodním věstníku

15. V poměrech projednávané věci odvolací soud nesdílí právní názor soudu prvního stupně, jímž s odkazem na výše uvedená usnesení Vrchního soudu v Olomouci odůvodnil nepřiznání hotových výdajů za zveřejnění oznámení vstupu společnosti do likvidace v Obchodním věstníku. Odvolacímu soudu je známo stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 14. února 2024, sp. zn. Cpjn 203/2023, podle něhož „nezjistí-li likvidátor jmenovaný soudem nebo jiným orgánem veřejné moci po provedení potřebného šetření žádný majetek právnické osoby, podá bez dalšího návrh na její výmaz z veřejného rejstříku podle § 82 odst. 1 věty druhé z. v. r., nebrání-li tomu překážky uvedené v § 82 odst. 2 z. v. r., popř. probíhající trestní stíhání proti právnické osobě nebo výkon trestu, který jí byl uložen podle zákona upravujícího trestní odpovědnost právnických osob a řízení proti nim (srov. § 90 odst. 2 z. v. r. ve spojení s § 32 zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim). Postup podle § 198 odst. 2 o. z. není v takovém případě zapotřebí. Pro účely posouzení, zda hotové výdaje vzniklé likvidátorovi v souvislosti s postupem podle § 198 odst. 2 o. z. lze považovat za účelně vynaložené ve smyslu § 9 odst. 2 nařízení č. 351/2013 Sb., je nutné zabývat se tím, zda likvidátorka mohla nejpozději v okamžiku, kdy uplynula lhůta „bez zbytečného odkladu“ ve smyslu § 198 odst. 2 o. z., důvodně předpokládat, že nezjistí žádný majetek právnické osoby“.

16. Jelikož byla likvidátorka jmenována do funkce usnesením soudu prvního stupně ze dne 20. května 2020, č. j. 77 Cm 18/2020-11, jímž byla též odvolána z funkce dosavadní likvidátorka společnosti z důvodu její dlouhodobé nečinnosti, má odvolací soud za to, že bylo namístě oznámit vstup společnosti do likvidace všem známým věřitelům podle § 198 o. z., zejména v situaci (jak se podává z obsahu spisu), kdy společnost, její společník a ani předchozí likvidátorka neposkytli odvolatelce přes výzvu dokumenty společnosti, z nichž by bylo možné zjistit její majetek, resp. byli zcela pasivní, když společnost byla zrušena s likvidací již v roce 2004, a bylo tedy třeba ověřit stav společnosti, stav jejích aktiv i pasiv, včetně případných věřitelů. V poměrech projednávané věci vzhledem k daným okolnostem považuje odvolací soud postup likvidátorky za správný, zejména se zřetelem na skutečnost, že ji tíží povinnost postupovat při výkonu své funkce s péčí řádného hospodáře a odpovídá třetím osobám za škodu, kterou jim způsobí porušením této povinnosti (§ 159 odst. 1 a 3 a § 193 o. z.).

17. V poměrech projednávané věci dospěl odvolací soud k závěru, že postup podle § 198 odst. 2 o. z. je souladný se smyslem a účelem právní úpravy likvidace, neboť v daném případě nelze uzavřít, že nově jmenovaný likvidátor mohl ve „lhůtě bez zbytečného odkladu“ důvodně předpokládat, že nezjistí žádný majetek společnosti. Výdaje vynaložené v souvislosti se zveřejněním oznámení o vstupu společnosti do likvidace v Obchodním věstníku považuje odvolací soud v daném případě za účelně vynaložené. A proto požadovaný náklad ve výši 2 178 Kč (doložený fakturou č. 9915064722, vystavenou společností [právnická osoba].) likvidátorce přiznal.

Výdaje za účetní služby

18. Odvolací soud rovněž posuzoval účelnost nákladů vynaložených likvidátorkou za účetní služby poskytnuté společností [právnická osoba], která tyto služby vykonávala a likvidátorovi za ně fakturovala (za „vedení účetnictví v rámci likvidace, včetně uzávěrek a DPPO za období likvidace“) částku 3 000 Kč se splatností 31. březen 2021 (předložená faktura č. 2021/008).

19. V poměrech projednávané věci odvolací soud ze své ustálené rozhodovací praxe, podle níž likvidátor není povinen vést účetnictví – včetně vyhotovení účetních závěrek a potřebných daňových přiznání – osobně, neboť i v případě, že společnost je nečinná a nevykazuje žádný majetek, je třeba pro tuto činnost mít příslušné odborné znalosti, včetně znalosti právě platné legislativy. Po likvidátorovi, který těmito odbornými znalostmi nedisponuje, nelze spravedlivě požadovat, aby tyto činnosti vykonával výlučně sám na svůj náklad a odpovědnost (srov. např. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. července 2018, sp. zn. 14 Cmo 22/2018, ze dne 2. listopadu 2016, sp. zn. 14 Cmo 322/2016, či ze dne 1. února 2023, sp. zn. 14 Cmo 244/2022, jež jsou dostupná např. v právním systému www.beck-online.cz). Skutečnost, že společnost nemá žádný majetek, by měla být reflektována ve výši úplaty požadované za poskytnuté účetní a daňové služby, jak je tomu v projednávané věci. Částku 3 000 Kč – s ohledem na poznatky z vlastní rozhodovací činnosti v obdobných věcech – považuje odvolací soud za přiměřenou. Z uvedených důvodů odvolací soud požadované hotové výdaje spojené s vedením účetnictví společnosti v likvidátorkou požadované výši 3 000 Kč odvolatelce přiznal.

Archivace dokumentů

20. Ani v případě likvidátorkou nárokované náhrady nákladů za archivaci dokumentů společnosti v celkové výši 5 000 Kč nepovažuje odvolací soud závěr soudu prvního stupně o neúčelnosti a nehospodárnosti výdajů (specifikovaných a vynaložených likvidátorkou), spojených s archivací dokumentů, za správný.

21. Podle faktury č. 87/2022, vystavené společností [právnická osoba]., byla likvidátorce fakturována částka 5 000 Kč za „archivaci dokumentů společnosti na období 10 let (2023-2033)“. V této souvislosti odvolací soud dodává, že skartační lhůty vyplývají ze zákona č. 563/1991 Sb. o účetnictví (§ 31) a zákona č. 499/2004 Sb., o archivnictví a spisové službě a o změně některých zákonů, přičemž zjednodušeně řečeno se faktury, daňové doklady pro DPH, bankovní výpisy, přehledy pro [právnická osoba] a zdravotní pojišťovny, včetně účetních závěrek a výročních zpráv se uchovávají po dobu deseti let, pokladní doklady mají skartační lhůtu pětiletou, firemní korespondence má skartační lhůtu tříletou, mzdové listy, skartace evidenčních listů důchodového pojištění je možná po uplynutí 30leté archivační lhůty (dle doporučení činí skartační doba až 45 let). Likvidátorkou specifikované náklady zaplacené za archivaci jsou hotovými výdaji vynaloženými v souvislosti s likvidací společnosti, byly prokázány a jejich vynaložení nebylo nedůvodné, povinnost archivace listin společnosti vyplývá pro společnost ze zákona a cena za tyto služby je cenou obvyklou, když odvolací soud ověřil z obecně dostupných ceníků archivačních služeb (poskytovaných v sídle mimo sídlo zákazníka), že obvyklá cena za zpracování dokumentů, jejich sepsání a zařazení ve spisovně se pohybuje v částkách 500 - 1 000 Kč/1 bm, za archivaci dokumentů se pak pohybuje v rozmezí 0,80-1,2 Kč/1 bm/1 den, fyzická skartace je hrazena částkou 350-450 Kč/1bm, rovněž se započítává doprava dokumentů částkou 150 Kč/1 hod. + 25 Kč/1 km; ceny jsou bez DPH.

22. Proto odvolací soud likvidátorce požadované vynaložené výdaje za archivaci dokumentů ve výši 5 000 Kč přiznal.

Poplatky a poštovné

23. Odvolací soud likvidátorce rovněž přiznal požadovaný náklad ve výši 1 072,01 Kč za poštovné (dle podacího archu [právnická osoba]. ze dne 26. května 2021 a 18. listopadu 2019) a správní poplatky (dle faktury č. 221904563, vystavené společností [právnická osoba]., za „výpis z účtu majitele k zadanému datu včetně zástav a PPN“), neboť likvidátorka tyto výdaje soudu doložila a odvolací soud, shodně se soudem prvního stupně, tyto výdaje považuje za účelně vynaložené náklady spojené s likvidací společnosti.

Administrativní výdaje

24. Likvidátorka dále požadovala přiznat náhradu za administrativní výdaje (kancelářské potřeby, kopírování, telefon) ve výši 2 000 Kč. Nelze pominout, že likvidátorku tíží povinnost veškeré požadované výdaje jednoznačně specifikovat a doložit, což se v daném případě nestalo. Z jejího podání ze dne 22. listopadu 2022 nelze určit, jak likvidátorka k požadované částce dospěla. Při řešení otázky přiznání náhrady požadovaných hotových výdajů spojených s likvidací je třeba zohlednit (přihlédnout k němu) kritérium účelnosti vynaložených výdajů (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 2. října 2013, sp. zn. II. ÚS 736/2012, dostupný na www.usoud.cz). Přičemž předpokladem náhrady hotových výdajů účelně vynaložených v souvislosti s prováděním likvidace je podle § 9 odst. 2 nařízení jejich prokázání. Za účelně vynaložené náklady spojené s likvidací společnosti odvolací soud proto tyto (nedostatečně specifikované a nedoložené výdaje) nepovažuje. Právo likvidátora na paušální náhradu administrativních nákladů, jak je např. upraveno ve vztahu k advokátům v § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), nařízení vlády nestanoví. Tyto tvrzené výdaje nebyly ze strany likvidátorky blíže specifikovány a doloženy. Proto není možné tuto částku přiznat. Není-li likvidátorka schopna tyto výdaje blíže jednotlivě vyčíslit a doložit, nezbude, než aby je nesla ze svého v rámci přiznané odměny (srov. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. listopadu 2016, sp. zn. 14 Cmo 322/2016-73, či ze dne 29. srpna 2019, sp. zn. 14 Cmo 243/2019).

25. Vzhledem k výše uvedenému odvolací soud podle § 220 odst. 1 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadených výrocích II. a III. kterým bylo rozhodováno o náhradě hotových výdajů likvidátorky a jejího započtení na zaplacenou zálohu, změnil tak, že výše likvidátorce přiznané náhrady hotových výdajů činí částku 11 250,01 Kč [2 178 Kč (výdaj za inzerci v Obchodním věstníku) + 3 000 Kč (vedení účetnictví společnosti) + 5 000 Kč (archivace dokumentů) + 1 072,01 Kč (poštovné a poplatky)]. Likvidátorce byla poskytnuta záloha na náklady spojené s likvidací ve výši 10 000 Kč, tudíž po odečtení této již vyplacené (a spotřebované) zálohy od částky přiznané likvidátorce na náhradě hotových výdajů zbývá k vyplacení částka 1 251,01 Kč (tj. 11 250,01 – 10 000).

26. Jelikož je likvidátorka fakticky jediným účastníkem řízení, nepřichází v úvahu rozhodování o náhradě nákladů řízení.