o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady ze dne 30. 6. 2019, k odvolání navrhovatele proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. října 2021, č. j. 74 Cm 134/2020-72,

1. Návrhem doručeným soudu dne 16. 8. 2019 se navrhovatel vůči společnosti [Jméno advokáta B]., IČO [IČO advokáta B], sídlem [Adresa advokáta B] (dále též jen „Společnost“) domáhal vyslovení neplatnosti usnesení přijatých na valné hromadě Společnosti konané dne 30. 6. 2019, konkrétně: a) usnesení, kterým byly schváleny body programu téže valné hromady, a to body 2, 3, 4, 5 a 6, b) usnesení o schválení návrhu rozhodnutí „Společníkovi se neumožňuje pořizovat si fotokopie účetních dokladů“, c) usnesení, kterým byla schválena řádná účetní závěrka Společnosti sestavena za hospodářský rok 2018 v předkládaném znění, d) usnesení, kterým byl schválen hospodářský výsledek vykázaný účetní závěrkou za hospodářský rok 2018 – ztráta 3 572 000 Kč, a kterým se rozhodlo o úhradě vykázané ztráty Společnosti za rok 2018 ve výši 3 572 000 Kč tak, že ztráta za rok 2018 ve výši 3 572 000 Kč bude uhrazena z účtu nerozděleného zisku Společnosti. Navrhovatel uvedl, že mu nebyla doručena pozvánka na valnou hromadu. Dne 14. 6. 2019 mělo dojít k odeslání pozvánky na řádnou valnou hromadu Společnosti konanou v neděli dne 30. 6. 2019 od 10 hodin na adrese Společnosti, v zasedací místnosti v prvním patře. Zmíněná pozvánka byla podepsána jednateli Společnosti. K doručení pozvánky si Společnost vybrala kurýrní společnost [právnická osoba] Tato pozvánka ovšem nebyla řádně vhozena do schránky, resp. nebyla doručena navrhovateli, nýbrž třetí osobě, která učinila na doručence podpis, který nebyl podpisem navrhovatele. Navrhovatel si musel informace o termínu konání valné hromady zjišťovat sám. Domnívá se proto důvodně, že nedošlo k řádnému doručení pozvánky ve smyslu § 184 odst. 1 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích (dále jen „ZOK“), tj. ve lhůtě 15 dnů před konáním valné hromady. V této lhůtě se pozvánka měla dostat do dispoziční sféry společníka. V souladu s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2008, spisová značka 29 Odo 1429/2006, by měli být společníci s dostatečným časovým předstihem informováni o tom, že se bude konat valná hromada a mohli si tak vytvořit předpoklady pro účast na ni. K tomu účelu musí společnost učinit vše, co po ní lze spravedlivě požadovat, aby takovou informovanost společníku zajistila. Navrhovatel se valné hromady konané dne 30. 6. 2019 účastnil společně se svým právním zástupcem. Na valné hromadě vznesl námitku pozdního doručení pozvánky založené na skutečnostech uvedených shora. Na valné hromadě navrhovatel z důvodu pozdního svolání valné hromady nehlasoval a posléze ji spolu se svým právním zástupcem a přizvanou odbornou poradkyní opustil.

2. Usnesením ze dne 18. 11. 2020, č. j. 74 Cm 134/2020-48, soud prvního stupně návrh v celém rozsahu zamítl.

3. K odvolání navrhovatele Vrchní soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 31. 5. 2021, č. j. 7 Cmo 54/2021-61, usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení z důvodu, že soud prvního stupně zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a za odvolacího řízení nemohla být zjednána náprava. V dané věci totiž navrhovatel původně učinil předmětem řízení dva nároky, které nemohou být spojeny ke společnému řízení. Řízení o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady společnosti s ručením omezeným je řízení ve statusové věci právnické osoby podle § 85 písm. a) ve spojení s § 2 písm. e) zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“). Jedná se o tzv. řízení nesporné. Řízení o splnění povinnosti poskytnout informace podle § 156 odst. 2 ZOK je řízením spadajícím pod ustanovení § 9 odst. 2 písm. e) o. s. ř. a jedná se o tzv. řízení sporné. Soud prvního stupně proto pochybil, když řízení o splnění poskytnout informace nevyloučil k samostatnému řízení podle § 112 odst. 2 o. s. ř.

4. V usnesení uvedeným v záhlaví soud prvního stupně ve výroku I. návrh opětovně v celém rozsahu zamítl. Ve výroku II. soud uložil navrhovateli povinnost zaplatit účastnici náklady řízení ve výši 16 456 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám jejího právního zástupce. Na zjištěný skutkový stav soud aplikoval ustanovení § 84 odst. 1 a 2, § 191 odst. 1 a 2, § 192 odst. 2 a 3 a § 259 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že:

- dne 30. 6. 2018 se konala valná hromada Společnosti, na které bylo přítomno osobně nebo v zastoupení 100 % společníků. Na valné hromadě vznesl navrhovatel námitku, že „pozvánka nebyla vhozena do jeho schránky, byla předána třetí osobě, která učinila podpis na doručence, pročež namítá vadu svolání valné hromady a dovolává se lhůty. Namítá pozdní doručení“;

- valná hromada byla svolána pozvánkou ze dne 14. 6. 2019. Pozvánka byla doručena navrhovateli e-mailem ze dne 14. 6. 2019, k čemuž navrhovatel uvedl, že e-mail obdržel, ale četl jej až následně. Písemná pozvánka byla doručována navrhovateli kurýrní službou tak, že „kurýr přijel na uvedenou adresu, zazvonil, vylezla paní, která tvrdila, že je manželka a převzala zásilku“;

- navrhovatel je výlučným vlastníkem pozemku p. č. 113 obec [adresa], na něm stojí budova s číslem popisným: [adresa], rodinný dům. Jde o stavbu umístěnou v oplocené zahradě, do které vede jeden vstup brankou, odkud je patrný pohled na vstupní dveře do domu;

- společenská smlouva Společnosti svolání valné hromady neupravuje.

5. Poté soud učinil následující závěry. Navrhovatel je ve věci aktivně legitimován jako společník Společnosti. Návrh byl podán včas, v tříměsíční lhůtě plynoucí ode dne 30. 6. 2019, kdy se navrhovatel dozvěděl o konání napadené valné hromady, které se účastnil. Řízení bylo zahájeno dne 19. 8. 2019. Na napadené valné hromadě navrhovatel vznesl námitku shora uvedeného znění, kterou soud vyhodnotil jako protest, který vyložil tak, že navrhovatel výslovně protestuje vadu svolání valné hromady spočívající v tom, že mu nebyla včas doručena pozvánka. Účast společníka na valné hromadě je jeho základním právem, jehož zmaření může mít za následek vyslovení neplatnosti valné hromady. Společnost nemá ve společenské smlouvě obsaženou úpravu svolání valné hromady, je tedy nutno postupovat podle zákona, tedy doručit společníku písemnou pozvánku na valnou hromadu nejméně 15 dnů před jejím konáním. Pozvánka byla doručena do bydliště navrhovatele dne 14. 6. 2019, tedy 15 dnů před konáním valné hromady. Byla splněna premisa, že svolavatel – Společnost učinila vše, co lze po ní spravedlivě požadovat, aby se pozvánka na valnou hromadu ve stanovené lhůtě dostala do sféry dispozice společníka. Soud nemá pochybnost o tom, že pozvánka se do dispoziční sféry společníka dostala, když byla předána osobě, která vyšla z domu patřícího navrhovateli. Tím, že tato osobě přijala zásilku obsahující pozvánku, dostala se pozvánka do dispozice navrhovatele, tedy k dojití do dispoziční sféry navrhovatele došlo dne 14. 6. 2019. Že přebírající osobou nebyla manželka navrhovatele, jak o sobě kurýrovi tvrdila, je zcela nerozhodné. Pokud zásilka obsahující pozvánku byla předána osobě, která se nachází v domě navrhovatele, nastala situace shodná, jaká je v rozhodnutí Nejvyššího soudu vydaného pod spisovou značkou 2 Cdon 1383/97 uveřejněného časopise Soudní judikatura ročník 2000, č. 10, podle něhož „případná ztráta písemného uvědomění o uložení zásilky na poště [pozn. nyní výzvy doručujícího orgánu k vyzvednutí uložené písemnosti], bylo-li doručeno do sféry ovládané adresátem, tedy např. do jeho – byť společné, poštovní schránky, jde (za jinak splněných podmínek vyžadovaných ustanovením § 47 odst. 2 [pozn. nyní § 49 odst. 2]) o. s. ř. na vrub adresáta.“ I kdyby snad tedy přebírající osoba nepředala navrhovateli zásilku obsahující pozvánku, nebo mu jí předala s prodlením, na závěrech soudu o včasném doručení pozvánky do dispoziční sféry navrhovatele to nic nemění. Účastnice informovala navrhovatele o svolání valné hromady též e-mailem, a soud uvěřil účastnici, že dle její vědomosti navrhovatel tuto e-mailovou adresu používá, když navrhovatel pokud jde o tento e-mail učinil nesporným, že mu doručen byl, četl jej až následně. I z toho lze uzavřít, že Společnost učinila vše, co po ní bylo možno požadovat, aby navrhovateli umožnila se napadené valné hromady účastnit. Soud tedy neshledal existenci navrhovatelem tvrzeného důvodu neplatnosti napadené valné hromady a návrh zamítl. Nákladový výrok je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř.

6. Do tohoto usnesení podal navrhovatel včasné odvolání. Uvedl, že s ním nesouhlasí, když jej považuje za právně a fakticky vadné, nesrozumitelné a nepřezkoumatelné. Dle názoru navrhovatele došlo ze strany soudu k protiprávnímu dotváření tvrzení a skutečností, když soud prvního stupně uvádí, že předání pošty doručované do vlastních rukou navrhovatele neznámé třetí osobě, ač nacházející se v místě nemovitosti ve vlastnictví navrhovatele, znamená řádné doručení zásilky. Navrhovatel je přesvědčen, že rozhodnutí Nejvyššího soudu vydané pod spisovou značkou 2 Cdon 1383/97, uveřejněné v časopise Soudní judikatura, ročník 2000, č. 10, je na tento případ nepřípadné. Navrhovatel tak soudí zejména proto, že dle uvedeného rozhodnutí došlo k doručení do poštovní schránky, nikoliv přímo třetí osobě. Tato skutečnost je pro věc velice podstatná, když navrhovatel nerozporuje, že schránka, označená k doručování konkrétní osobě, může být považována za sféru navrhovatele. Takto ale nejde postupovat v případě doručení neznámé třetí osobě, ať už vychází odkudkoliv. Dle rozsudku Nejvyššího soudu spisová značka 26 Cdo 33144/2018 platí, že k řádnému doručení dojde za situace, kdy byla vylučovanému členu poskytnuta možnost seznámit se s obsahem rozhodnutí, jímž došlo k jeho vyloučení. Jednající je povinen tvrdit a prokázat okolnosti svědčící o odeslání a přepravě hmotněprávního úkonu do sféry dispozice adresáta. Adresát je pak povinen tvrdit a prokázat okolnosti, jež by byly způsobilé založit pro něj překážku, která až do jejího odpadnutí objektivně (tj. nezávisle na jeho vůli) vylučovala možnost, aby se seznámil s obsahem jemu adresovaného projevu vůle. Podle mínění navrhovatele cílené předání doručované písemnosti cizí osobě je objektivní překážkou navrhovatele seznámit se s obsahem adresovaného projevu vůle. Soud prvního stupně ve svém odůvodnění opakovaně uvádí, že „uvěřil účastníku, že je mu známo, že navrhovatel tuto e-mailovou adresu používá…“. Pro navrhovatele je nicméně nepochopitelné, že soud „uvěřil účastníku“ bez toho, aniž by k prokázání takového tvrzení měl jakékoliv důkazy, které by navíc byly navrženy či ve spise založeny. Formulace, že soud uvěřil, je pro navrhovatele nepřijatelná, kdy z jedné věty soudu prvního stupně navrhovatel nedokáže seznat, na základě čeho soud uvěřil. Usnesení soudu prvního stupně je tak zejména z těchto důvodů nepřezkoumatelné a nesrozumitelné. Navrhovatel soudí, že soud prvního stupně mohl stejně tak uvěřit navrhovateli, ale bohužel z odůvodnění usnesení neplyne, proč tak neučil. Navrhovatel následně zopakoval svoji skutkovou verzi ohledně doručení pozvánky shodně, jak je uvedena v návrhu na zahájení řízení s tím, že dle jeho názoru nedošlo k řádnému doručení pozvánky podle § 184 odst. 1 ZOK. Navrhovatel navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení nebo aby rozhodl tak, že navrhovateli plně vyhoví.

7. Společnost ve vyjádření k odvolání navrhovatele vyvracela jeho odvolací námitky, podrobně k tomu argumentovala a navrhla, aby odvolací soud odvolání navrhovatele zamítl a uložil mu povinnost nahradit Společnosti náklady odvolacího řízení.

8. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené usnesení a dospěl k závěru, že odvolání navrhovatele důvodné není.

9. Odvolací soud zopakoval k důkazu zápis z jednání řádné valné hromady Společnosti konané dne 30. 6. 2019, z něhož zjistil, že navrhovatel byl na valné hromadě při prezentaci osobně přítomen. Při projednávání bodu 1 pořadu jednání – Zahájení a kontrola usnášeníschopnosti valné hromady, vznesl navrhovatel námitku tohoto znění: „Pozvánka nebyla vhozena do mé schránky, pozvánka byla předána třetí osobě, která učinila podpis na doručence a toto není podpisem p. Tydlačky, pročež namítá vadu svolání VH a dovolává se lhůty. Namítá pozdní doručení“.

10. Podle § 191 odst. 1 ZOK, ve znění účinném do 31. 12. 2020, každý společník, jednatel, člen dozorčí rady, je-li zřízena, nebo likvidátor se může v mezích tohoto ustanovení dovolávat neplatnosti usnesení valné hromady podle ustanovení občanského zákoníku o neplatnosti usnesení členské schůze spolku pro rozpor s právními předpisy nebo společenskou smlouvou. Bylo-li rozhodnuto mimo valnou hromadu nebo bylo-li rozhodnutí valné hromady přijato dodatečně, právo podat návrh zanikne uplynutím 3 měsíců ode dne, kdy se navrhovatel dozvěděl nebo mohl dozvědět o přijetí rozhodnutí podle § 174 odst. 3 nebo § 177, nejdéle však uplynutím 1 roku od přijetí tohoto rozhodnutí. Totéž platí, rozhodl-li v působnosti valné hromady jediný společník.

11. Podle § 259 o. z., ve znění účinném do 30. 6. 2020, právo dovolat se neplatnosti rozhodnutí zaniká do tří měsíců ode dne, kdy se navrhovatel o rozhodnutí dozvěděl nebo mohl dozvědět, nejpozději však do jednoho roku od přijetí rozhodnutí.

12. Podle § 192 ZOK (1) Nebylo-li právo podle § 191 uplatněno v zákonné lhůtě, případně nebylo-li návrhu na vyslovení neplatnosti vyhověno, nelze platnost usnesení valné hromady již přezkoumávat, ledaže jiný právní předpis stanoví jinak. (2) Neplatnosti usnesení valné hromady se společník nemůže dovolávat, nebyl-li proti usnesení valné hromady podán protest, ledaže nebyl podaný protest zapsán chybou zapisovatele nebo předsedy valné hromady nebo navrhovatel nebyl na valné hromadě přítomen, případně důvody pro neplatnost usnesení valné hromady nebylo možné na této valné hromadě zjistit. (3) Je-li sporné, zda byl protest podán, má se za to, že podán byl.

13. Podle § 184 ZOK (1) Termín konání valné hromady a její pořad se společníkům oznámí písemně nejméně 15 dnů přede dnem jejího konání, neurčí-li společenská smlouva jinak; součástí pozvánky je i návrh usnesení valné hromady. (2) Pozvánka se zašle na adresu společníka uvedenou v seznamu společníků, ledaže společenská smlouva určí jinak.

14. Podle § 570 odst. 1 o. z., právní jednání působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí projev vůle dojde; zmaří-li vědomě druhá strana dojití, platí, že řádně došlo.

15. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, doplněných v řízení odvolacím, a dospěl k následujícím závěrům.

16. Odvolací soud se neztotožnil s odvolací námitkou navrhovatele, že napadené usnesení je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Pro účely odvolacího přezkumu je usnesení soudu prvního stupně odůvodněné dostatečně.

17. „V okamžiku, kdy projev vůle adresátovi dojde, dovrší se právní jednání (k dovršení, perfekci, dohotovení právního jednání bylo právě třeba, aby projev vůle došel adresátovi) a vyvolá právní následky („působí vůči nepřítomné osobě“, jak čteme v úvodu prvního odstavce zde komentovaného ustanovení), tj. v tomto okamžiku nastává jeho účinnost, jinak řečeno: právní jednání je účinné. Pro úplnost ještě zbývá zmínit tzv. teorii seznámení se, která (jak z použitého slova plyne) k perfekci právního jednání požaduje, aby se jeho adresát s obsahem projevu vůle skutečně seznámil. Co se ale rozumí výrazem, že projev vůle „dojde“ (srov. dojití - něm. „der Zugang“)? Zákon na tuto otázku neodpovídá, je tedy třeba použít obecná vykládací pravidla, popř. sáhnout k právní nauce nebo ustálené soudní praxi. Právní teorie se problematikou účinnosti projevu vůle mezi osobami „nepřítomnými“ zabývá již delší dobu (zhruba od konce 19. století - srov. např. Hasenöhrl, 1899, s. 630 a násl., Ehrenzweig, 1986, § 313, aj.). Teorie dojití požaduje, aby projev vůle došel do sféry dispozice adresáta, tj. dostal se tam, kde bude pro adresáta snadno dosažitelný (dopis ve schránce, popř. oznámení o uložení zásilky na poště zanechané ve schránce na/v domě atp.). Sférou dispozice lze nejspíš rozumět množinu všech bodů, které jsou (adresátem) potenciálně ovládnutelné, resp. ovládané. Jedná se o situaci obdobnou držbě, kde jedna z jejích esenciálních složek, corpus possessionis, spočívá v možnosti držitele předmět držby ovládat, což neznamená, že by jej musel držet v ruce. Stačí pouhá možnost. Zmíněná možnost, resp. dosažitelnost adresátovi dovoluje, aby se seznámil s obsahem projevené vůle, kdykoli bude chtít. A už není právně nezbytné, aby adresát své možnosti, resp. dosažitelnosti projevené vůle skutečně využil a s obsahem vůle se seznámil (srov. prve zmíněnou opačnou teorii).“ (srov. Autoři: Jiří ŠVESTKA, Jan DVOŘÁK, Josef FIALA aj. Občanský zákoník. Komentář. Svazek I. Praha: Wolters Kluwer, a. s., 2014, § 570).

18. Odvolací soud se však ztotožnil s odvolací námitkou navrhovatele, že doručení písemné pozvánky na valnou hromadu třetí osobě, byť se v době doručení nacházela v místě bydliště navrhovatele, není doručením do dispoziční sféry navrhovatele. Převzetím zásilky obsahující pozvánku na valnou hromadu třetí osobou se projev vůle nedostává tam, kde by byl pro adresáta (společníka) snadno dosažitelný, jako vhozením do schránky nebo oznámením o uložení zásilky na poště zanechané ve schránce nacházející se na nebo v domě navrhovatele. Záleží totiž na vůli třetí osoby, zda adresátovi zásilku předá či ho seznámí s jejím obsahem. Nejedná se tedy o sféru dispozice, která je adresátem potencionálně ovládnutelná. Závěr soudu o tom, že se dne 14. 6. 2019 dostala pozvánka na napadenou valnou hromadu do dispoziční sféry navrhovatele, je v rozporu nejen s citovaným ustanovením § 570 odst. 1 o. z., ale též ze shora citovanou komentářovou literaturou a s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu (viz například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 1. 2004, sp. zn. 32 Odo 442/2003, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2008, sp. zn. 29 Odo 1429/2006, veřejnosti dostupné na jeho webových stránkách, jejichž závěry jsou použitelné i pro právní úpravu platnou od 1. 1. 2013). Tento závěr však není pro posouzení věci podstatným. Neplatnosti usnesení valné hromady se totiž společník společnosti s ručením omezeným může domáhat toliko z důvodu, které on sám, popř. jiná oprávněná osoba, uplatnili formou protestu (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 11. 2019, sp. zn. 27 Cdo 2363/2019, usnesení ze dne 17. 12. 2019, sp. zn. 27 Cdo 787/2018 a usnesení ze dne 24. 10. 2020, sp. zn. 27 Cdo 927/2020, veřejnosti dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu se závěrem použitelným i pro právní poměry společnosti s ručením omezeným).

19. Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že námitka navrhovatele vznesená na valné hromadě je dle obsahu protestem podle § 192 odst. 2 ZOK. Navrhovatel v protestu namítl pozdní doručení pozvánky na valnou hromadu, zatímco v návrhu na zahájení řízení tvrdil, že mu pozvánka nebyla doručena vůbec. Navrhovatel se však, jak shora uvedeno, nemůže domáhat neplatnosti valné hromady z jiných důvodů, než které uplatnil formou protestu. Vzhledem k tomu, že v dané věci navrhovatel v návrhu na zahájení řízení uplatnil jiný důvod neplatnosti napadených usnesení valné hromady než v protestu, návrhu na vyslovení neplatnosti napadených usnesení valné hromady (§ 191 odst. 1 ZOK) vyhovět nelze a soud prvního stupně postupoval správně, když návrh zamítl, byť z jiných důvodů, než které shledal odvolací soud.

20. Odvolací soud proto zamítavý meritorní výrok soudu prvního stupně potvrdil pro jeho věcnou správnost podle ustanovení § 219 o. s. ř. Pochybení odvolací soud neshledal ani v nákladovém výroku II.

21. Pro úplnost odvolací soud uvádí, že i kdyby navrhovatel v návrhu na zahájení řízení shodně s obsahem vzneseného protestu uvedl jako důvod neplatnosti napadených usnesení valné hromady pozdní doručení pozvánky, přesto by úspěšný nebyl. V protestu a ani na výzvu odvolacího soudu podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. totiž neuvedl, kdy mu písemná pozvánka na valnou hromadu konanou dne 30. 6. 2019 byla doručena. Soud by tak nemohl posoudit, zda navrhovateli byla pozvánka doručena skutečně pozdě a pokud ano, zda její pozdní doručení bylo takovou vadou při svolání valné hromady, které by znemožnilo navrhovateli vytvořit si předpoklady pro účast na valné hromadě (§ 260 o. z.).

22. Nákladový výrok je odůvodněn ustanovením § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť Společnost měla v odvolacím řízení plný úspěch. Odvolací soud ji proto přiznal vůči navrhovateli právo na zaplacení náhrady nákladů řízení spočívající v odměně za dva úkony právní služby po 3 100 Kč (vyjádření k odvolání a účast na jednání odvolacího soudu dne 20. 1. 2023), náhradu dvou režijních paušálů po 300 Kč, náhradu daně z přidané hodnoty v sazbě 21 % ve výši 1 428 Kč, celkem tedy za odvolací řízení 8 228 Kč.