o určení neplatnosti usnesení valné hromady účastníka ze dne 31. ledna 2020, o odvolání účastníka proti usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. 49 Cm 37/2020-72 ze dne 25. listopadu 2020

1. Usnesením shora uvedeného čísla a data soud prvního stupně rozhodl v bodě I. výroku takto: „Vyslovuje se neplatnost usnesení valné hromady společnosti [právnická osoba], se sídlem Náměstí [adresa], IČ [IČO], konané dne 31. ledna 2020, přijatého pod bodem d) programu jednání ve znění „Valná hromada projednala a následně schvaluje Smlouvu o výkonu funkce jednatele ze dne 31. ledna 2020, a to ve znění, jak byla předložena dnešní valné hromadě, kdy toto znění je jako příloha č. 4 – Smlouva o výkonu funkce jednatele ze dne 31. ledna 2020 nedílnou součástí tohoto zápisu“. V bodě II. výroku soud rozhodl takto: „Účastník [právnická osoba], IČ [IČO advokáta] je povinna zaplatit navrhovatelům na náhradě nákladů řízení částku 40 387,72 Kč k rukám zástupce navrhovatelů, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.“

2. Z odůvodnění rozhodnutí vyplývá, že nárok, jak byl popsán ve výroku rozhodnutí soudu prvního stupně, navrhovatelé odůvodnili tvrzeními, jež soud rekapituloval v odstavci 2 odůvodnění takto: „Navrhovatelé uváděli, že smlouva obsahuje ustanovení, která jsou v rozporu s obecně závaznými právními předpisy, a to konkrétně článek II. odst. 2.6. smlouvy, když tento článek je v rozporu s ust. § 159 odst. 2 občanského zákoníku, který výslovně normuje osobní výkon funkce člena orgánu obchodní korporace a vzhledem ke svému kogentnímu charakteru nepřipouští možnost smluvní odchylky od zákonné úpravy a dále body 2.10. stejného článku, který je v rozporu s § 53 odst. 3 zákona o korporacích, který výslovně uvádí, že k právnímu jednání korporace omezující odpovědnost člena jejího orgánu se nepřihlíží. Dále se nelíbilo navrhovatelům, že majoritní společník a jednatel společnosti by si měl vyplácet částku 170 000 Kč měsíčně jako odměnu, což neodpovídá vykonané činnosti ve prospěch společnosti.“

3. Účastník se k podanému návrhu vyjádřil tak, že veškerá ustanovení smlouvy jsou řádná, přičemž odměna odpovídá tomu, že jednatel [tituly před jménem] [Anonymizováno] se jako jediný stará o společnost a jen díky němu dochází k rozvoji, k pronajímání nemovitosti, a tudíž i k zisku. Ostatní společníci nedělají nic. O nesrovnalostech se mohli zmínit a projednat je ještě před předmětnou valnou hromadou. Nelze dávat k tíži jednateli [Anonymizováno], že je společníkem, který má nadpoloviční sílu ve společnosti.

[právnická osoba] odůvodnění rozhodnutí soud dále popsal zjištění, učiněná z provedeného dokazování. V odstavci 4 odůvodnění konstatoval: „Z výpisu z obchodního rejstříku účastníka [Anonymizováno], soud zjistil, že jednatelem je [tituly před jménem] [Anonymizováno], i když počet členů statutárního orgánu by měl být dva jednatelé a každý jednatel by měl jednat ve věci sám. Společníkem této společnosti jsou všichni navrhovatelé a dále [Anonymizováno], přičemž navrhovatelé mají obchodní podíl 4/9 a [Anonymizováno] obchodní podíl ve výši 5/9 základního kapitálu 180 000 Kč.“

5. Ze zápisu z valné hromady soud zjistil, že valné hromady, konané dne 31.1.2020, se zúčastnili všichni společníci účastníka, bylo přijato rozhodnutí, jak je popsáno ve výroku rozhodnutí, a to v poměru 5/9 pro a 4/9 proti. Z pozvánky na tuto valnou hromadu vyplývá, že předmětem mělo být schválení smlouvy o výkonu funkce jednatele.

6. Další zjištění soud popsal v odstavci / 7,8,9/ takto: „Z písemného sdělení protestů a námitek k valné hromadě a jednotlivým projednávaným bodům programu valné hromady z 31. 1. 2020 soud zjistil, že společník [Jméno navrhovatele A] nesouhlasil s body 2.6. a 2.10. článku II. smlouvy o výkonu funkce a dále s výší odměny, resp. způsobu jejího stanovení. Ze smlouvy o výkonu funkce jednatele uzavřené mezi účastníkem [právnická osoba] a společníkem, následně jednatelem, [Anonymizováno] dne 31. 1. 2020, soud zjistil, že pod bodem 2.6. článku II. bylo stanoveno, že jednatel je povinen vykonávat činnost osobně, popř. prostřednictvím svých zmocněnců. Dále bylo zjištěno, že pod bodem 2.10. článku II. se společnost zavázala, že vůči jednateli nebude uplatňovat žádný nárok z titulu jeho úkonů jménem společnosti, které jednatel provede na základě pokynů valné hromady či rozhodnutí společníků společnosti. Dále byla zde stanovena odměna na částku 170 000 Kč měsíčně jako odměna jednatele. Z dodatku č. 1 smlouvy o výkonu funkce jednatele bylo zjištěno, že ta je ze 30. 7. 2015 a není zde uvedena žádná částka odměny jednatele.“

7. V odstavci 11 odůvodnění soud s odkazem nad dikci ustanovení § 191 odst. 1 zákona č. 90/2012 Sb. dovodil včasnost podaného návrhu

8. Poté soud přistoupil k věcnému hodnocení nároku.

9. Z odstavce 12 odůvodnění rozhodnutí vyplývá, že „Soud nejdříve posuzoval článek II. odst. 2.6. smlouvy o výkonu funkce, který hovoří o tom, že jednatel je povinen vykonávat činnost osobně, popř. prostřednictvím svých zmocněnců.“

10. Soud odkázal na dikci ustanovení § 159 odst. 2 zákona č.89/2012 Sb. a poukazem na předchozí právní úpravu, danou § 66 odst. 2 obchodního zákoníku dovodil neplatnost článku II. odst. 2.6. smlouvy o výkonu funkce. „Soud shledal toto ustanovení tedy neplatné, ale ve své podstatě je to tak závažné porušení této smlouvy, že soud shledal neplatnou celou smlouvu a usnesení valné hromady, kterým byl tento text schválen “. Soud měl za to, že „nelze bod 2.6. smlouvy o výkonu funkce jednatele pod článkem II. považovat za neplatný jenom v této dílčí části, ale z důvodu opatrnosti se stává neplatnou celá smlouva, a tedy vlastně i usnesení valné hromady, neboť usnesením valné hromady došlo ke schválení neplatné smlouvy“ / uvedeno v odst. 16 odůvodnění, věta in fine /.

11. Pokud jde o bod 2.10. článku II. ten soud shledal neplatným bez dopadu na platnost celé smlouvy.

12. Soud dále zdůraznil, že nelze vyloučit práva společnost vůči jednateli, pokud by jí způsobil škodu. Ve vztahu k výši odměny 170 000 Kč, jako dalšího tvrzeného neplatného ujednání smlouvy, soud uvedl, že se „netřeba tímto vůbec zabývat, a to z důvodu hospodárnosti řízení. Jelikož soud zrušil rozhodnutí valné hromady ohledně bodu d/, tak jak bylo uvedeno v žalobním petitu, z důvodů výše uvedených, netřeba zkoumat, zda-li odměna 170 000 Kč měsíčně odpovídá či neodpovídá odměně v čase a místě obvyklé pro jednatele ve srovnatelných společnostech jako účastník [Anonymizováno]. Toto dokazování by bylo v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení a zásadou rychlosti řízení.

13. Soud dále uzavřel, že rozhodně nedošlo k porušení povinností a zneužití dominantní síly společníka [Anonymizováno] tím, že prohlašoval na valné hromadě i bod, který je napadán touto žalobou. Je nutné si uvědomit, konstatoval soud, že „vyšší bere“, ale nesmí to být na úkor ostatních společníků, aby například nedocházelo třeba k tzv. ‚tunelování‘ nebo obohacování při výkonu jakýchkoliv funkcí osob v těchto funkcích mimo jakoukoliv ekonomickou realitu“/ odst. 21 odůvodnění /.

14. Soud návrhu vyhověl.

15. O nákladech řízení rozhodl dle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř.

16. Ve včas podaném odvolání, v němž navrhoval změnu rozhodnutí soudu prvního stupně ve smyslu zamítnutí návrhu, případně zrušení rozhodnutí soudu prvního stupně a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení, účastník poukázal na skutečnost, že závěr soudu o neplatnosti celé smlouvy v důsledku soudem prvního stupně dovozené neplatnosti jednoho ustanovení předmětné smlouvy, vede k destabilizaci poměrů účastníka a je zcela v rozporu se základní zásadou soukromého práva, že smlouvy mají být plněny. „Zcela jednoznačně je v souladu se zákonem /novou právní úpravou/ nezbytné hledat důvody, proč je uzavřená smlouva platná a účinná, a současně hledat způsob, jak práva a povinnosti účastníků vypořádat s ohledem na smlouvu řádně uzavřenou, než postupovat opačně, tedy ‚hledat důvody‘ pro vyslovení neplatnosti, v tomto případě neplatnosti celé smlouvy na základě neplatnosti jednoho ustanovení této smlouvy.“ Účastník je přesvědčen, že jako celek smlouva obstojí coby účinná a platná. Soudu prvního stupně dále vytýká, že neprojednal námitku navrhovatelů ve vztahu k výši odměny, což opět vede k právní nejistotě na straně účastníka.

17. Při jednání před odvolacím soudem účastník doplnil své odvolání odkazem na dikci ustanovení §§ 574 a 576 zákona č. 89/2012 Sb., přičemž zdůraznil své přesvědčení, že může být vyslovena neplatnost oddělitelné části smlouvy, v této souvislosti odkazuje na judikaturu Ústavního Nejvyššího soudu, konkrétně rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 658/18 ze dne 22. 5. 2018 a rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 19. 2. 2015, sp. zn. 33 Cdo 4001/2014. Rovněž poukazuje na dikci ustanovení § 260 zákona č. 89/2012 Sb. , kdy i za případného porušení zákona je možno neplatnost příslušného ujednání nevyslovit. Navíc bod 2.6. smlouvy obsahuje v podstatě nešťastnou formulaci. Soudu vytýká, že se nevěnoval otázce výkladu vůle smluvních stran a zdůrazňuje, že smyslem smluvních stran nebylo obcházení § 159 občanského zákoníku.

18. Navrhovatelé prostřednictvím svého právního zástupce při jednání odvolacího soudu uvedli, že se ztotožňují s výrokovou částí rozhodnutí soudu, nicméně soudem nebyl zohledněn a vyhodnocen celý kontext návrhu na vyslovení valné hromady. Poukazují v této souvislosti na průběh valné hromadě, při němž odkazovali na možnou neplatnost jednotlivých ujednání a možný důsledek v podobě vzniku škody. Ovšem vůle účastníka, vůle jednatele, byla uzavřít smlouvu ve znění, jak bylo přijato, i při vědomí dopadu na případnou odpovědnost za škodu.

19. Odvolací soud přezkoumal odvoláním napadené rozhodnutí a řízení, které předcházelo jeho vydání /§ 212, § 212a o.s.ř./ a po provedeném jednání /§ 214 odst.1 o.s.ř. /, v jehož průběhu byl proveden důkaz kopií listiny, nacházející se na č. l. 13 - 14 spisu, označené jako „Písemné sdělení protestu a námitek k valné hromadě a jednotlivým projednávaným bodům programu valné hromady obchodní společnosti [právnická osoba] svolané na 31.1.2020“, dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

20. Podle § 59 zákona č. 90/2012 Sb. ve znění účinném v rozhodném období, práva a povinnosti mezi obchodní korporací a členem jejího orgánu se řídí přiměřeně ustanoveními občanského zákoníku o příkazu, ledaže ze smlouvy o výkonu funkce, byla-li uzavřena, nebo z tohoto zákona plyne něco jiného. Ustanovení občanského zákoníku o správě cizího majetku se nepoužijí / odst. 1 /. Smlouva o výkonu funkce se v kapitálové společnosti sjednává písemně a schvaluje ji, včetně jejích změn, nejvyšší orgán společnosti. / odst. 2/. Není-li odměňování ve smlouvě o výkonu funkce sjednáno v souladu s tímto zákonem, platí, že výkon funkce je bezplatný. / odst. 3/. Budou-li sjednaná smlouva o výkonu funkce nebo v ní obsažené ujednání o odměně neplatné z důvodu na straně obchodní korporace nebo nebude-li smlouva o výkonu funkce z důvodu překážek na straně obchodní korporace uzavřena nebo ji nejvyšší orgán neschválí bez zbytečného odkladu po vzniku funkce člena orgánu obchodní korporace, odstavec 3 se nepoužije a odměna se určuje jako odměna obvyklá v době uzavření smlouvy nebo, nebyla-li smlouva uzavřena, obvyklá v době vzniku funkce za činnost obdobné činnosti, kterou člen orgánu vykonával./ odst. 4/. Člen orgánu obchodní korporace může ze své funkce odstoupit. Nesmí tak však učinit v době, která je pro obchodní korporaci nevhodná. Neurčuje-li společenská smlouva nebo smlouva o výkonu funkce jinak, oznámí odstupující člen své odstoupení orgánu, který jej zvolil, a jeho funkce končí uplynutím jednoho měsíce od doručení tohoto oznámení, neschválí-li příslušný orgán obchodní korporace na žádost odstupujícího jiný okamžik zániku funkce. Je-li tímto orgánem jediný společník, skončí funkce uplynutím jednoho měsíce ode dne doručení oznámení o odstoupení z funkce jedinému společníkovi, neujednají-li jiný okamžik zániku funkce. / odst.5/.

21. Podle ustanovení § 191 zákona č. 90/2012 Sb. ve znění účinném v rozhodném období, každý společník, jednatel, člen dozorčí rady, je-li zřízena, nebo likvidátor se může v mezích tohoto ustanovení dovolávat neplatnosti usnesení valné hromady podle ustanovení občanského zákoníku o neplatnosti usnesení členské schůze spolku pro rozpor s právními předpisy nebo společenskou smlouvou. Bylo-li rozhodnuto mimo valnou hromadu nebo bylo-li rozhodnutí valné hromady přijato dodatečně, právo podat návrh zanikne uplynutím 1 roku od přijetí tohoto rozhodnutí. Totéž platí, rozhodl-li v působnosti valné hromady jediný společník. / odst. 1/. Důvodem neplatnosti usnesení valné hromady je i rozpor tohoto usnesení s dobrými mravy. / odst. 2/.

22. Podle ustanovení § 192 uvedeného zákona nebylo-li právo podle § 191 uplatněno v zákonné lhůtě, případně nebylo-li návrhu na vyslovení neplatnosti vyhověno, nelze platnost usnesení valné hromady již přezkoumávat, ledaže jiný právní předpis stanoví jinak. / odst. 1/. Neplatnosti usnesení valné hromady se společník nemůže dovolávat, nebylo-li proti usnesení valné hromady podán protest, ledaže nebyl podaný protest zapsán chybou zapisovatele nebo předsedy valné hromady nebo navrhovatel nebyl na valné hromadě přítomen, případně důvody pro neplatnost valné hromady nebylo možné na této valné hromadě zjistit. / odst.2/. Je-li sporné, zda byl protest podán, má se za to, že podán byl. / odst. 3/.

23. Pokud jde o otázku včasnosti podaného návrhu, tou se soud zabýval v odstavci 11 věta in fine odůvodnění a správně v podstatě dovodil, že jestliže valná hromada, jíž byli navrhovatelé účastni, proběhla 31. 1. 2020 a sám návrh na vyslovení neplatnosti bodu d/ usnesení této valné hromady byl podán 29. 4. 2020, tedy ještě před uplynutím tříměsíční lhůty, která by uplynula až 1. 5. 2020, jedná se o návrh včasný.

24. Dále, na základě provedeného, respektive zopakovaného dokazování, jež proběhlo před odvolacím soudem, je prokázáno, že jeden ze společníků účastníka, [Jméno navrhovatele A], podal protest proti článku II. odst. 2.6. s odůvodněním, že jde o ujednání rozporné s ustanovením § 159 odst. 2 občanského zákoníku, proti článku II. odst. 2.10. s odůvodněním, že ujednání je v rozporu s ustanovením § 53 odst. 3 ZOK, proti článku II. odst.2.11. z důvodu vadné terminologie, neodpovídající dikci ustanovení § 55 odst. 1 a § 56 odst. 1 ZOK. Dále se v protestu praví, že „Smlouva o výkonu funkce obsahuje ustanovení, které stanoví výši odměny jednatele jako zjevně nepřiměřenou kvantitativnímu i kvalitativnímu rozměru vykonávané funkce.“, s tím, že navržená odměna jednatele ve výši 170 000 Kč je nepřiměřeně vysoká a způsobilá hospodářsky poškodit Společnost. Pokud bude rozhodnutí o výši odměny jednatele schváleno rozhodnutím majoritního vlastníka Společnosti, dojde tím k porušení ustanovení § 6, § 212, § 159 občanského zákoníku a § 51 a násl. ZOK.

25. Možno konstatovat, že z obsahu protestu v kontextu podaného návrhu ve věci lze učinit závěr, že je naplněna další zákonná podmínka pro možnost podat návrh na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady / § 192 odst. 2 zákona č. 90/2012 Sb. ZOK /.

26. Pokud však jde o samotnou možnost soudního přezkumu usnesení valné hromady, jímž byla schválena smlouva o výkonu funkce jednatele, tuto odvolací soud neshledává. Taková možnost v dikci ustanovení § 59 odst. 2 zákona č. 90/2012 Sb. /ZOK/ není stanovena ani z ní nevyplývá. Jinak řečeno, v rámci přezkumu platnosti usnesení valné hromady není soud oprávněn přezkoumávat obsah smlouvy o výkonu funkce, usnesením schválenou, neboť to zákon neumožňuje. V dané souvislosti odvolací soud rovněž odkazuje na závěry, jež vyplývají z odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Odo 984/2005 a jež jsou dle názoru odvolacího soudu aplikovatelné i v poměrech dané věci. Dle stanoviska Nejvyššího soudu, v judikátu obsaženém, „Soud při rozhodování o neplatnosti usnesení valné hromady zpravidla neposuzuje, zda opatření, o kterém rozhodla valná hromada, je věcně důvodné, zda odpovídá zájmu společnosti, respektive je v širším smyslu materiálně opodstatněné.“

27. Obecně pak lze doplnit, že ustálená judikatura stojí na tom, že soudy mohou zasahovat do vnitřních poměrů korporací, do jejich autonomního svobodného rozhodování, jen když k tomu je vážný důvod, jinak by došlo k nepřípustnému zásahu do vnitřních poměrů obchodní korporace. Pokud v daném případě navrhovatelé nastolili otázku vzniku případné škody, tak lze pro úplnost obecně uvést že případné porušení péče řádného hospodáře ze strany statutárního orgánu společnosti při uzavření smlouvy o výkonu funkce za společnost, a v důsledku uzavření takové smlouvy společnosti případně vzniklá újma, může být základem pro vedení případného jiného řízení. Společník má v daném směru k dispozici jiný právní institut. V předmětném / aktuálním / řízení nicméně jde o nepřípadnou argumentaci.

28. V poměrech dané věci lze uzavřít, že včasný a v souladu se zněním protestu / kdy postačuje protest podaný jedním ze společníků / podaný návrh na vyslovení neplatnosti předmětného usnesení valné hromady, není důvodný.

29. Odvolací soud usnesení soudu prvního stupně podle ustanovení § 220 odst. 1 o.s.ř. změnil, jak ve výroku uvedeno.

30. O nákladech řízení před soudy obou stupňů rozhodl dle ustanovení § 142 odst. 1 ve spojení s ustanovení § 224, odst. 1, 2 o.s.ř. a procesně úspěšnému účastníkovi přiznal náhradu nákladů v celkové výši 26 391,35 Kč, představované zaplaceným soudním poplatkem z odvolání v částce 2 000 Kč, a náklady právního zastoupení : 5x odměna za úkon právní služby po 3 100 Kč / převzetí věci, vyjádření k návrhu, účast na jednání před soudem prvního stupně, podané odvolání, účast na jednání před odvolacím soudem, cestovným /, 5x režijní paušál po 300 Kč, jízda osobním automobilem k jednání a zpět v částce 2 358,14 Kč, náhrada za promeškaný čas ve výši 8x 100 Kč, 21% DPH ve výši 4 233,22 Kč. Celkem 26 391, 35 Kč.