o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady ze dne 11. 10. 2012, o odvolání účastnice proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. prosince 2020, č. j. 79 Cm 6/2013-138,

1. Městský soud v Praze rozhodl v záhlaví označeným usnesením tak, že usnesení valné hromady účastníka, konané dne 11. 10. 2012, následujícího znění: „Čl. XIV, bod 1. nově zní: 1. Společnost se zrušuje z důvodů uvedených v § 68 obchodního zákoníku. Tím se nahrazuje původní znění: 1. Společnost se zrušuje z důvodů uvedených v § 68 Obchodního zákoníku. Společník se mimo to může domáhat podle § 152 Obchodního zákoníku zrušení společnosti u soudu, pokud společnost po dobu delší než 2 roky nebude vyplácet podíly na zisku.“, je neplatné (výrok I.), že návrh, aby soud uložil účastníku povinnost zaplatit navrhovateli 15 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, se zamítá (výrok II.), a že účastnice je povinna zaplatit navrhovateli na náhradě nákladů řízení 51 026 Kč rukám jeho zástupce [tituly před jménem] [Anonymizováno], advokáta, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí (výrok III.).

2. V dané věci se jedná o druhé meritorní rozhodnutí soudu prvního stupně. Ve svém prvním usnesení ze dne 18. srpna 2016 čj. 79 Cm 6/2013-50, soud prvního stupně vyslovil nicotnost usnesení nově vložených bodů 4 a 5 do čl. XIII společenské smlouvy (výroky I a II) a zamítl návrh na vyslovení neplatnosti nového znění bodu 1 článku XIV, ze kterého bylo oproti původnímu znění vypuštěno: „Společník se mimo to může domáhat podle § 152 obchodního zákoníku zrušení společnosti u soudu, pokud společnost po dobu delší než dva roky nebude vyplácet podíly na zisku.“ (výrok III.), jakož i návrh na přiznání přiměřeného zadostiučinění 15 000 Kč (výrok IV.). O nákladech řízení rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok V.). K odvolání navrhovatele do výroků III., IV. a V. bylo rozhodnutí soudu prvního stupně Vrchním soudem v Praze usnesením ze dne 12. června 2017, č. j. 7 Cmo 502/2016-86, ve znění opravného usnesení ze dne 13. června 2017, č. j. 7 Cmo 502/2016-93, potvrzeno. Dovolací soud k dovolání navrhovatele usnesením ze dne 5. prosince 2019, č. j. 27 Cmo 5749/2017-109, usnesení Vrchního soudu v Praze ve znění opravného usnesení zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

3. Vrchní soud v Praze poté rozhodl dne 9. července 2020 usnesením č. j. 7 Cmo 502/2016-115, kterým první usnesení soudu prvního stupně se ve výroku III., IV. a V. zrušil pro jeho nepřezkoumatelnost, a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Usnesení s odkazem na jeho odůvodnění obsahovalo pokyny pro postup soudu prvního stupně v dalším řízení (bod 21 usnesení).

4. Předmětem řízení tak zůstala ta část návrhu navrhovatele (doručený soudu prvního stupně dne 8. 1. 2013), ve které se domáhal neplatnosti usnesení přijatého valnou hromadou účastnice (dále i jen „Společnost“) dne 11. 10. 2012, jímž bylo rozhodnuto tak, že „ Čl. XIV, bod 1. nově zní: 1. Společnost se zrušuje z důvodů uvedených v § 68 obchodního zákoníku. Tím se nahrazuje původní znění: 1. Společnost se zrušuje z důvodů uvedených v § 68 Obchodního zákoníku. Společník se mimo to může domáhat podle § 152 Obchodního zákoníku zrušení společnosti u soudu, pokud společnost po dobu delší než 2 roky nebude vyplácet podíly na zisku“. Navrhovatel svůj návrh odůvodnil tím, že usnesení bylo přijato v rozporu s právními předpisy, neboť výrazně zasáhlo do práv navrhovatele jako společníka daných společenskou smlouvou. Proto i bylo nezbytné, aby s tímto usnesením vyslovil navrhovatel souhlas, což se nestalo. Dále namítal, že notářský zápis [Anonymizováno], sepsaný dne 11. 10. 2012 o průběhu valné hromady neobsahuje náležitosti dle ust. § 141 odst. 3 zák. č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, (i jen „obch. zák.“), když v něm nejsou jmenovitě uvedeni společníci, kteří pro změnu společenské smlouvy hlasovali. Protože usnesení valné hromady, které navrhovatel svým návrhem napadá, jsou nezákonná, požaduje navrhovatel zadostiučinění za porušení základních práv společníka, a to ve výši 15 000 Kč.

5. Soud prvního stupně v odůvodnění svého usnesení vyšel ze zjištění, že dne 11. 10. 2012 se konala valná hromada společnosti [právnická osoba]., které se zúčastnilo 100 % společníků a notářka, která ověřila průběh konání této valné hromady. Bylo hlasováno celkem o 19 změnách společenské smlouvy. Pro usnesení valné hromady, které zůstalo předmětem tohoto řízení, hlasovalo 87,60 %, a proti bylo 12,40 % hlasů (tj. hlasy navrhovatele). Společenská smlouva upravila čl. XIV, bod 1, který nově zní: „Společnost se zrušuje z důvodů uvedených v § 68 obchodního zákoníku.“ Tím se nahradilo původní znění bodu 1: „Společnost se zrušuje z důvodů uvedených v § 68 obchodního zákoníku. Společník se mimo to může domáhat podle § 152 obchodního zákoníku zrušení společnosti u soudu, pokud společnost po dobu delší než 2 roky nebude vyplácet podíly na zisku.“ Tato změna nebyla přijata 100 % společníků. Věc právně posoudil tak, že v daném případě byl porušen zákon, neboť usnesení nepřijalo všech 100 % společníků, přičemž vyšel z usnesení Nejvyššího soudu v této věci a to, že usnesení valné hromady, jímž se ze společenské smlouvy vypouští ujednání, jež nad rámec zákona upravuje další důvody, pro které se společníci mohou domáhat zrušení společnosti soudem (§ 152 odst. 2 obch. zák.), je usnesením o změně obsahu společenské smlouvy, jež zasahuje do práv všech společníků; k jeho přijetí je tudíž nezbytný souhlas všech společníků (§ 141 odst. 2 obch. zák.). V daném případě byl porušen zákon, neboť usnesení nepřijalo všech 100 % společníků. Dále pak uzavřel, že v souzeném případě není na místě postup dle ustanovení § 131 odst. 3 obch. zák., tj. nevyslovit neplatnost přijatého rozhodnutí valné hromady, vzhledem k tomu, že jeho důsledkem je podstatné porušení práva společníka; nedošlo zde k podstatnému zásahu do práv získaných v dobré víře třetími osobami, ani se jí nedomáhá osoba, která chybně svolala valnou hromadu. V tomto případě navrhovateli zrušovaným rozhodnutím nevznikla žádná škoda ani nemajetková újma a již samotné zrušení napadeného usnesení byla práva společníka sanována. Za dané situace, ač se jedná o symbolickou částku, přiměřené zadostiučinění navrhovateli soud nepřiznal. Dále uvedl, že o nákladech řízení měl rozhodnout vrchní soud, který však toto rozhodnutí přenechal soudu prvního stupně, který proto rozhodl dle ust. § 142 odst. 3 o. s. ř., protože navrhovatel mel neúspěch pouze v nepatrné části, když mu soud nepřiznal přiměřené zadostiučinění (dvě usnesení valné hromady soud prohlásil za nicotná, jedno za neplatné); jejich výši, kterou navrhovateli přiznal, určil celkem částkou 51 026 Kč.

6. Proti výroku I. a navazujícímu výroku III. usnesení soudu prvního stupě se včas odvolala účastnice, která namítala, že soud prvního stupně nedostatečně zohlednil závazný právní názor dovolacího a odvolacího soudu, a že dané ujednání společenské smlouvy, které z ní bylo předmětným usnesením valné hromady vypuštěno, obsahuje zcela neurčitou hypotézu, a že závěr o jeho neplatnosti je správný, když neurčitost daného ustanovení nelze ani za použití výkladových pravidel dle ust. § 266 odst. 2 obch. zák. odstranit. Čímž zopakovala svá předešlá tvrzení, včetně toho, že uvedené ujednání společenské smlouvy je i v rozporu s dobrými mravy. Odvolatelka namítala, že soud prvního stupně se v napadeném usnesení určitostí zrušeného ustanovení společenské smlouvy vůbec nezabýval, a k jeho výkladům dle výkladových pravidel dle uvedeného zákonného ustanovení nepřistoupil. Dokonce v tomto směru své rozhodnutí ani nijak neodůvodnil, a s argumentací účastnice se nijak nevypořádal. V důsledku toho je tak jeho právní posouzení nesprávné, což ostatně vyplývá i z bodu 29 usnesení Nejvyššího soudu. Dle odvolatelky, dříve než soud prvního stupně přijal závěr, že došlo k porušení zákona, když usnesení valné hromady nebylo přijato všemi společníky, bylo pro takový závěr logicky třeba nejprve postavit najisto, zda vůbec společníci určité právo měli, protože neplatné ustanovení společenské smlouvy by samozřejmě žádná práva nezakládala, což v řízení tvrdila opakovaně. Odvolací soud a ani dovolací soud ve svých rozhodnutích pak ani neuvedly, že by zrušené ustanovení společenské smlouvy mělo být posouzeno jako platné. Odvolatelka navrhla, aby odvolací soud změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že návrh na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady účastnice, konané dne 11. 10. 2012, následujícího znění: „Čl. XIV, bod 1. nově zní: 1. Společnost se zrušuje z důvodů uvedených v § 68 obchodního zákoníku. Tím se nahrazuje původní znění: 1. Společnost se zrušuje z důvodů uvedených v § 68 Obchodního zákoníku. Společník se mimo to může domáhat podle § 152 Obchodního zákoníku zrušení společnosti u soudu, pokud společnost po dobu delší než 2 roky nebude vyplácet podíly na zisku.“, se zamítá, a aby účastnici přiznal nárok na náhradu nákladů řízení.

7. K odvolání účastnice se vyjádřil navrhovatel tak, že je nedůvodné a usnesení soudu prvního stupně je věcně správné. Dále rozebírá důvody, pro které není argumentace odvolatelky o neurčitosti ujednání společenské smlouvy správná a navrhuje, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně potvrdil, jako věcně správné.

8. S ohledem na čl. II. bod 2. přechodných ustanovení zákona č. 293/2013 Sb. odvolací soud postupoval dle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen o. s. ř.) přezkoumal napadené usnesení § 212 a násl. o. s. ř., a to i jeho výrok II., který je výrokem závislým na napadeném výroku I. [§ 212 písm. a) o. s. ř.] a dospěl k závěru, že odvolání účastnice je důvodné, ale napadené usnesení nelze ani potvrdit (§ 219 o. s. ř.) ani změnit (§ 220 o. s. ř.).

9. Odvolací soud posuzoval danou věc s ohledem na ustanovení § 775 zákona č. 90/2012 Sb. o obchodních korporacích podle zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále i jen „obch. zák.“).

10. Podle ust. § 141 odst. 2 obch. zák. jestliže se mění obsah společenské smlouvy rozhodnutím valné hromady a zasahuje se tím do práv pouze některých společníků, je třeba i souhlasu těchto společníků. Zasahuje-li se změnou obsahu společenské smlouvy do práv všech společníků, je zapotřebí souhlasu všech společníků.

11. Podle ust. § 152 odst. 2 obch. zák. společníci se mohou u soudu domáhat zrušení společnosti z důvodů a za podmínek stanovených ve společenské smlouvě.

12. Odvolací soud vzhledem k postupu soudu prvního stupně v řízení a jeho odůvodnění napadeného usnesení předně rekapituluje, že:

- Vrchní soud v Praze v této věci rozhodl usnesením ze dne 13. června 2017 č. j. 7 Cmo 502/2016-93, ve znění opravného usnesení ze dne 13. června 2017 čj. 7 Cmo 502/2016-93, jímž bylo první usnesení soudu prvního stupně ze dne 18. srpna 2016 čj. 79 Cm 6/2013-50, ve výroku III, IV a V potvrzeno.

- Uvedené usnesení odvolacího soudu bylo usnesením Nejvyššího soudu ze dne 5. prosince 2019 čj. 27 Cmo 5749/2017-109 zrušeno a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení. V něm dovolací soud mimo jiné upozornil na to, že usnesení valné hromady, jímž se ze společenské smlouvy vypouští ujednání, jež nad rámec zákona upravuje další důvody, pro které se společníci mohou domáhat zrušení společnosti soudem (§ 152 odst. 2 obch. zák.), je usnesením o změně obsahu společenské smlouvy, jež zasahuje do práv všech společníků; k jeho přijetí je tudíž nezbytný souhlas všech společníků (§ 141 odst. 2 obch. zák.)[bod 30 usnesení].

- odvolací soud poté, co věc znovu posuzoval, shledal usnesení soudu prvního stupně ze dne 18. srpna 2016 čj. 79 Cm 6/2013-50, v části napadené odvoláním nepřezkoumatelným, což ve svém usnesení ze dne 9. července 2020 čj. 7 Cmo 502/2016-115 odůvodnil následovně: „Ačkoliv tedy soud prvního stupně zjistil, že napadené usnesení bylo přijato 87,60% hlasů všech společníků, nezabýval se nijak tím, zda bylo vzhledem k jeho obsahu přijato potřebnou většinou hlasů, a ani neučinil o této pro věc rozhodné skutečnosti žádný právní závěr. Z uvedeného je tak zřejmé, že soud prvního stupně se nijak nezabýval další navrhovatelem namítanou procedurální vadou, jež dle něj způsobuje neplatnost předmětného usnesení valné hromady pro rozpor se zákonem (bod 16 usnesení), pročež při respektování závěrů přijatých Nejvyšším soudem (§ 243g odst. 1 o. s. ř., věta první za středníkem a ust. § 226 odst. 1 o. s. ř.) uzavřel, že pokud se uvedenou pro věc rozhodnou skutečností dosud soud prvního stupně odpovídajícím způsobem nezabýval a neučinil žádný závěr o tom, zda je či není napadené usnesení přijaté valnou hromadou stiženo namítanou procedurální vadou, tedy zda zde jsou či nejsou dány důvody pro vyslovení jeho neplatnosti dle ust. § 131 odst. 1 obch. zák., tak jak tvrdí navrhovatel, tak napadené usnesení soudu prvního stupně postrádá dostatek odůvodnění. Pakliže zde takový závěr soudu prvního stupně zcela chybí, činí to napadené usnesení soudu prvního stupně odvolacím soudem nepřezkoumatelným.“

13. K názoru soudu prvního stupně o tom, co dle něj bylo povinností odvolacího soudu poté, co bylo jeho rozhodnutí dovolacím soudem zrušeno (viz bod 3 napadeného usnesení), odvolací soud konstatuje, co je z jeho předchozího rozhodnutí zcela zjevné: Odvolacímu soudu v dalším řízení nepříslušelo se jakkoliv v odvolacím řízení zabývat tvrzeními navrhovatele o rozhodných skutečnostech v této věci, tj. že usnesení valné hromady bylo přijato v rozporu s právními předpisy, neboť nebylo přijato potřebnou většinou hlasů, protože se jimi ve vztahu k námitkám vznesenými účastnicí ohledně neplatnosti ujednání společenské smlouvy, dosud nijak nezabýval soud prvního stupně. V dalším řízení tak bylo na soudu prvního stupně, jak mu bylo uloženo odvolacím soudem, aby se předně zabýval tvrzením navrhovatele, že napadené usnesení valné hromady je v rozporu se zákonem, neboť nebylo přijato potřebnou většinou hlasů. Tedy tím, zda namítaná procedurální vada způsobuje neplatnost předmětného usnesení valné hromady. Na jeho skutkových zjištěních a právních závěrech o nich je závislý jeho další postup v řízení.“ (viz bod 21 posledního rozhodnutí odvolacího soudu).

14. Jak ale odvolací soud z napadeného usnesení shledal, závěr soudu prvního stupně, že v daném případě byl porušen zákon, neboť předmětné usnesení nepřijalo všech 100 % společníků, postrádá ve smyslu ust. § 141 odst. 2 obch. zák. dostatek odůvodnění (srov. ust. § 157 odst. 2 o. s. ř.), neboť z ničeho nelze seznat, proč má soud prvního stupně za to, že v této konkrétní věci bylo předmětným rozhodnutím valné hromady o změně společenské smlouvy, zasaženo do práv všech společníků (viz odst. 14 a 15 napadeného usnesení). Z uvedeného je tak zřejmé, že tato tvrzení navrhovatele o procedurální vadě, kterou je předmětné usnesení valné hromady stiženo, a pro kterou je v rozporu s právními předpisy, převzal soud prvního stupně bez dalšího do svého závěru, aniž by se jakkoliv zabýval k tomu uvedeným tvrzením účastnice, že předmětným usnesením valné hromady bylo vypuštěno neplatné ujednání společenské smlouvy, pročež jím nebylo rozhodováno o právech všech společníků. Lze tak zcela přisvědčit námitkám odvolatelky, že soud prvního stupně se v řízení účastnicí namítanou neurčitostí, potažmo neplatností ujednání společenské smlouvy, které nad rámec zákona upravuje další důvody, pro které se společníci mohou domáhat zrušení Společnosti soudem (§ 152 odst. 2 obch. zák.), a jež bylo předmětným usnesením valné hromady vypuštěno, nijak nezabýval, ačkoliv se jednalo o relevantní obranu účastnice, proti tvrzením navrhovatele o rozhodné skutečnosti.

15. Odvolací soud pak dále z napadeného usnesení shledal, že soud prvního stupně k dalšímu navrhovatelem tvrzenému důvodu, pro který je předmětné usnesení valné hromady neplatné pro rozpor se zákonem, neboť dle něj notářský zápis [Anonymizováno], sepsaný dne 11. 10. 2012 notářkou [tituly před jménem] [fyzická osoba], neobsahuje náležitosti dle ust. § 141 odst. 3 obch. zák., sice učinil skutková zjištění (bod 4 napadeného usnesení), ale neučinil o nich žádný skutkový závěr, a ani žádný závěr právní, přičemž ani neuvedl žádné důvody, pro které by navrhovatelem tato tvrzená skutečnost, již nebyla v této věci rozhodná, a pro které se jí tedy již při svém rozhodování o věci nezabýval. Nutno dodat, že pro tuto věc je nerozhodné, k jakému právnímu závěru o uvedené skutečnosti dospěl soud prvního stupně ve svém prvním rozhodnutí ve věci, neboť to bylo v této části posléze odvolacím soudem zrušeno a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení. Protože soud prvního stupně se tímto dalším navrhovatelem tvrzeným důvodem pro vyslovení neplatnosti předmětného usnesení valné hromady dosud odpovídajícím způsobem ve svém rozhodnutí nezabýval, nemůže se jím relevantním způsobem zabývat v tomto řízení ani soud odvolací.

16. Vzhledem ke všemu uvedenému dospěl odvolací soud k závěru, že soud prvního stupně při svém rozhodování v této věci nejenom, že nedostál pokynům odvolacího soudu přijatých v jeho usnesení ze dne 9. července 2020 č. j. 7 Cmo 502/2016-115, ale tím že své rozhodnutí řádným způsobem neodůvodnil, přičemž se odpovídajícím způsobem nevypořádal s tvrzením navrhovatele o rozhodných skutečnostech, a ani se nijak nezabýval relevantními námitkami účastnicí k tomu vznesenými, porušil právo účastníků na nestranný a spravedlivý soudní proces garantované čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 2. června 2009, sp. zn. II. ÚS 435/09, veřejnosti dostupné na www.usoud.cz). A proto nelze než uzavřít, že usnesení soudu prvního stupně je odvolacím soudem nepřezkoumatelné nejenom v odvoláním napadených výrocích I a III, ale i ve výroku II, jímž soud prvního stupně zamítl návrh navrhovatele na zaplacení přiměřeného zadostiučinění účastnicí ve výši 15 000 Kč dle ust. § 131 odst. 4 obch. zák., neboť ten je výrokem závislým na rozhodnutí o výroku I. [§ 212 písm. a) o. s. ř.].

17. Na okraj odvolací soud k rozhodnutí soudu prvního stupně o povinnosti k náhradě nákladů řízení dodává, že není ani správný názor soudu prvního stupně, že „o nákladech řízení měl v této věci rozhodnout Vrchní soud v Praze, který toto rozhodnutí přenechal soudu prvního stupně“ (bod 18 napadeného usnesení), neboť odvolací soud rozhodl v souladu s ust. § 223 odst. 3 o. s. ř., které stanoví, že zruší-li odvolací soud rozhodnutí a vrátí-li věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení, rozhodne o náhradě nákladů soud prvního stupně v novém rozhodnutí o věci (srov. ust. § 151 odst. 1 o. s. ř.).

18. Ze všech shora popsaných důvodů odvolací soud usnesení soudu prvního stupně v celém rozsahu zrušil dle ust. 219a odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř., a věc mu vrátil k dalšímu řízení, ve kterém soud prvního stupně znovu rozhodne i o náhradě nákladů řízení, a to včetně řízení odvolacích a řízení dovolacího (§ 224 odst. 3 o. s. ř.).

19. V dalším řízení se soud prvního stupně ve smyslu výše uvedeného bude znovu zabývat tvrzeními navrhovatele o rozhodných skutečnostech, tj. o obou důvodech, pro které je dle navrhovatele předmětné usnesení valné hromady neplatné pro rozpor s právními předpisy a skutečnostmi k tomu účastnicí tvrzenými. Při posuzování navrhovatelem tvrzeného důvodu neplatnosti předmětné usnesení valné hromady, které dle něj bylo stiženo procedurální vadou, neboť nebylo přijato hlasy všech společníků, se soud prvního stupně bude relevantním způsobem zabývat tvrzeními účastnice, kdy by neměl opomenout následující:

- zda ujednání společenské smlouvy, které nad rámec zákona upravuje další důvody, pro které se společníci mohou domáhat zrušení společnosti soudem (§ 152 odst. 2 obch. zák.), a jež bylo předmětným usnesením valné hromady ze společenské smlouvy vypuštěno, je či není platné

- bude-li mít pochybnosti o obsahu uvedeného ujednání společenské smlouvy, přistoupí k jeho výkladu, a to ve smyslu závěrů přijatých v usnesení Nejvyššího soudu v této věci, neboť bez toho aniž by se je uvedeným způsobem pokusil odstranit, nemůže případně učinit závěr o neplatnosti právního úkonu pro jeho neurčitost či nesrozumitelnost tak, jak účastnice tvrdí,

- teprve v případě jednoznačného právního závěru o platnosti či neplatnosti uvedeného ujednání společenské smlouvy, lze přistoupit k posouzení toho, zda předmětným rozhodnutím valné hromady bylo či nebylo zasaženo do práv všech společníků, což je rozhodné pro závěr o navrhovatelem tvrzené procedurální vadě, jíž je dle něj předmětné usnesení valné hromady stiženo.

20. Jestliže soud prvního stupně učiní závěr, že předmětné usnesení valné hromady je neplatné dle ust. §131 odst. 1 obch. zák., posoudí i existenci podmínek, pro které nelze neplatnost napadeného usnesení soudem vyslovit, jež upravuje ust. § 131 odst. 3 obch. zák. (srov. např. 29 Cdo 2502/2014). Teprve pak může soud prvního stupně znovu rozhodnout o nároku uplatněném navrhovatelem na zaplacení přiměřeného zadostiučinění ve výši 15 000 Kč (§ 131 odst. 4 obch. zák.). Přičemž soud prvního stupně neopomene své rozhodnutí náležitým způsobem odůvodnit (§ 157 odst. 2 o. s. ř.).