o vylovení neplatnosti usnesení valné hromady ze dne 10. 3. 2016, o odvolání účastnice proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. listopadu 2020, č. j. 73 Cm 154/2018-181

1. Městský soud v Praze v záhlaví označeným usnesením rozhodl tak, že návrh na určení neplatnosti usnesení valné hromady účastnice z 10. 3. 2016 se zamítá (výrok I), a že navrhovatelka je povinna zaplatit Společnosti k rukám jejího zástupce náhradu nákladů řízení ve výši 33 046 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozhodnutí (výrok II).

2. Návrhem doručeným soudu dne 9. 6. 2016 se navrhovatelka domáhá vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady účastnice [Jméno advokáta B]., IČO [IČO advokáta B], sídlem [Adresa advokáta B] (dále i jen „Společnost“) ze dne 10. 3. 2016, kterými bylo rozhodnuto o spojení akcií Společnosti a o dílčích změnách stanov Společnosti vyvolaných spojením akcií Společnosti. Tvrdí, že je akcionářkou účastnice, když jí náleží akcie představující 99,97% podíl na základním kapitálu účastnice, konkrétně 32 akcií účastnice o jmenovité hodnotě 1 000 000 Kč, a to akcie č. 1 až 32, a 5 akcií účastnice o jmenovité hodnotě 100 000 Kč, a to akcie č. 2 až 6. Dodala, že druhým akcionářem účastnice je [fyzická osoba], kterému náleží akcie představující 0,03% podíl na základním kapitálu účastnice, konkrétně 1 akcii o jmenovité hodnotě 100 000 Kč, a to akcii č. 1. Uvedené akcie navrhovatelka nabyla od [fyzická osoba] darem. Důvody neplatnosti usnesení valné hromady dle ní spočívají v tom, že valná hromada nebyla řádně svolána, neboť o jejím konání nebyla navrhovatelka, coby akcionářka účastnice, nijak informována, a nebyla tak usnášeníschopná, když se jí navrhovatelka neúčastnila.

3. Soud prvního stupně ve svém rozhodnutí vyšel z těchto skutkových zjištění, že:

- [Anonymizováno], přítel navrhovatelky a otce jejich společné dcery, vypověděl, že navrhovatelka jednala s [fyzická osoba] i ohledně akcií účastnice, ale že neví, zda [fyzická osoba] navrhovatelce akcie účastnice skutečně daroval nebo, zda jí je svěřil jinak;

- mezi navrhovatelkou a [fyzická osoba] byla dne 20. 1. 2014 uzavřena Komisionářská smlouva, ve které [fyzická osoba] prohlásil, že je vlastníkem všech akcií účastnice, tj. 32 akcií účastnice o jmenovité hodnotě 1 000 000 Kč a 6 akcií účastnice o jmenovité hodnotě 100 000 Kč. Současně bylo mezi nimi ujednáno, že navrhovatelka je povinna držet a uschovat akcie u sebe, jakož i že při změně akcií účastnice na akcie na jméno bude na všech akciích účastnice uvedeno jméno navrhovatelky, a to s výjimkou akcie o jmenovité hodnotně 100 000 Kč č. 1 (čl. II. odst. 4 komisionářské smlouvy z 20. ledna 2014). Rovněž bylo mezi nimi ujednáno, že navrhovatelka bude výkon akcionářských práv pro [fyzická osoba] obstarávat bezúplatně (čl. III odst. 1 komisionářské smlouvy z 20. ledna 2014). Ještě bylo mezi nimi ujednáno, že při ukončení smlouvy vznikne navrhovatelce povinnost převést akcie zpět na [fyzická osoba] nebo na osobu jím určenou (čl. V odst. 3 komisionářské smlouvy z 20. ledna 2014). Podpis navrhovatelky na této smlouvě je jejím pravým podpisem;

- dne 20. června 2014 došlo ke změně formy akcií účastnice na akcie na jméno, přičemž všechny akcie účastnice byly vystaveny na jméno navrhovatelky s výjimkou akcie účastnice o jmenovité hodnotě 100 000 Kč č. 1, která byla vystavena na jméno [fyzická osoba];

- dne 10. 12. 2015, byla Komisionářská smlouva dohodou navrhovatelky a [fyzická osoba] zrušena, kdy navrhovatelka vrátila akcie Společnosti zpět [fyzická osoba]; podpis na této dohodě je pravým podpisem navrhovatelky. Současně bylo touto dohodou mezi navrhovatelkou a [fyzická osoba] ujednáno, že od 10. prosince 2015 není navrhovatelka oprávněna vykonávat akcionářská práva spojená s akciemi účastnice. Oba rovněž prohlásili, že všechna práva navrhovatelky vůči [fyzická osoba] z komisionářské smlouvy byla mezi nimi vypořádána. Dle této dohody navrhovatelka téhož dne všechny akcie účastnice znějící na její jméno rubopisovala na [fyzická osoba] a předala mu je;

- dne 10. března 2016 se konalo zasedání valné hromady účastnice (notářský zápis [tituly před jménem] [Anonymizováno], notářky v [adresa], [Anonymizováno] z 10. března 2016). Současně dospěl zdejší soud ke skutkovému závěru, že na tomto zasedání bylo přijato (i) usnesení o spojení akcií účastnice v poměru 10 : 1 v případě akcií účastnice o jmenovité hodnotě 1 000 000 Kč č. 1 až 30, resp. v poměru 2 : 1 v případě akcií účastnice o jmenovité hodnotě 1 000 000 Kč č. 31 a 32 a v poměru 5 : 1 v případě akcií účastnice o jmenovité hodnotě 100 000 Kč č. 2 až 6 a (ii) usnesení o změně stanov, která byla vyvolána prve uvedeným usnesením o spojení akcií. K tomu soud dodává, že navrhovatelka se tohoto zasedání jako akcionářka neúčastnila (nesporná tvrzení účastníků řízení).

4. Svá skutková zjištění posoudil soud prvního stupně tak, že navrhovatelce se v řízení nepodařilo existenci darovací smlouvy uzavřené v průběhu roku 2013 mezi ní a [adresa] prokázat a její existence nebyla zjištěna ani soudem v rámci řízení. Naopak bylo zdejším soudem v rámci dokazování zjištěno, že mezi navrhovatelkou a [adresa] byla 20. ledna 2014 uzavřena komisionářská smlouva, na základě které navrhovatelka převzala od [adresa] do správy všechny akcie účastnice a zavázala se k výkonu akcionářských práv z těchto akcií svým jménem a na účet [adresa]. K výkonu těchto práv pak byla na základě této komisionářské smlouvy oprávněna až do 10. prosince 2015, kdy byla tato komisionářská smlouva dohodou navrhovatelky a [adresa] zrušena, a kdy navrhovatelka vrátila akcie účastnice zpět [adresa]. Komisionářská smlouva je platným právním jednáním; neplatností by bylo stiženo dle § 576 zák. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále i jen „o. z.“), pouze její ujednání o bezúplatnosti komise, neboť se neplatnost týká pouze tohoto ujednání a neboť jde o oddělitelné ujednání, a na smlouvu by se hledělo jako na komisionářskou smlouvu bez sjednané výše odměny, na což pamatuje § 2468 o. z. Dle soudu prvního stupně nelze postavení navrhovatelky jakožto akcionářky účastnice dovozovat ze skutečnosti, že v roce 2014 byly vydány všechny akcie účastnice s výjimkou jedné na její jméno, neboť bylo zjištěno, že se jednalo o realizaci dalšího ujednání z komisionářské smlouvy a jde i bez této smlouvy o projev toho, že navrhovatelka vykonávala akcionářská práva [adresa] svým jménem a na účet [adresa].

5. Soud prvního stupně poté dospěl k právnímu závěru, že navrhovatelka není oprávněna domáhat se neplatnosti usnesení předmětné valné hromady dle ust. § 428 odst. 1 zák. č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích, dále i jen „ZOK), neboť není (a ani v době přijetí napadených usnesení nebyla) akcionářkou Společnosti. Vedle toho učinil závěr, že návrh byl navrhovatelkou podán dne 9. června 2016 tedy dle ust. § 259 o. z., tedy včas, a splnění podmínky dle § 424 ZOK, tj. vznesení protestu proti usnesením, jejichž neplatnosti se v řízení domáhá, není vyžadováno, neboť navrhovatelka se neúčastnila. Pro úplnost soud prvního stupně poznamenal, že současně není dána ani žádná ze skutečností, v nichž navrhovatelka spatřuje důvody neplatnosti napadených usnesení, neboť jí nemohlo být upřeno ani právo být řádně a včas pozvána na zasedání valné hromady konané 10. března 2016, ani právo tohoto zasedání se účastnit a hlasovat na něm, když navrhovatelka nebyla v posuzované době akcionářkou účastnice. Soud prvního stupně návrh navrhovatelky zamítl, jednak navrhovatelka není oprávněna domáhat se určení neplatnosti napadených usnesení, a jednak žádná ze skutečností, v nichž navrhovatelka spatřuje důvod neplatnosti napadených usnesení, není dána. O náhradě nákladů řízení rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že v řízení úspěšné účastnici přiznal právo na náhradu nákladů řízení navrhovatelkou a jejich výši určil celkem částkou 33 046 Kč za použití vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále i jen „AT“).

6. Proti usnesení soudu prvního stupně podala navrhovatelka včasné odvolání, ve kterém namítala předčasnost a neprokázanost závěru, že není akcionářkou Společnosti a skutečným vlastníkem akcií, kdy soud dle ní neprovedl řádně dokazování, tj. některé důkazy soud vyložil contra legem, a některé neprovedl vůbec. Tento závěr soudu prvního stupně je rovněž v rozporu s obsahem čteného listinného důkazu, a sice zaznamenanou výpovědí [tituly před jménem] [Anonymizováno] před Krajským soudem v Brně při konání hlavního líčení dne 03. 6. 2020 a navrhl výslech [tituly před jménem] [Anonymizováno], který nebyl soudem prvního stupně proveden. Odvolatelka má dále za to, že jak komisionářská smlouva, tak i dohoda o zrušení závazků byly uzavřeny jen na oko s tím, že komisionářská smlouva nebyla uzavřena ani v roce 2014. Poprvé ji viděla až v roce 2016. Namítá, že její podpisy na těchto listinách neprokazují ničeho o tom, že jsou smluvní ujednání v nich zachycená de iure skutečnými dohodami a už vůbec ne, jestli došlo k předání akcií z [adresa] na navrhovatelku, potažmo zpět. Dle odvolatelky nebyl dodržen kontraktační proces při uzavírání komisionářské smlouvy. Stejně tak soud nesprávným způsobem vyložil obsah komisionářské smlouvy ve vztahu k tvrzené absolutní neplatnosti. Dle odvolatelky je komisionářská smlouva tzv. smlouvou o výsledku, a to třeba na rozdíl od smlouvy příkazní, která je smlouvou o úsilí, pak proto komisionáři vždy, jakmile splní své povinnosti, vzniká nárok na úplatu. Jelikož smluvní strany v předmětné komisionářské smlouvě projevily vůli, aby komisionář vykonával svoji činnost bezúplatně, je nutno toto ujednání dle odvolatelky vnímat jako odporující zákonu a zároveň smyslu a účelu určité právní normy, tj. ust. § 2455 o. z., a proto měl soud při posouzení platnosti či neplatnosti komisionářské smlouvy aplikovat ust. § 588 o. z., a nikoliv ust. § 576 o. z. Dne 8. 4. 2021 byl odvolacímu soudu doručen návrh odvolatelky na doplnění dokazování, ve kterém soudu zaslala čestné prohlášení Petra Kryštofa a listinu, a to komisionářskou smlouvu ze dne 3. 1. 2014, kdy dle odvolatelky oba důkazy podporují její tvrzení, že akcie obdržela darem a rovněž, že komisionářská smlouva, ale i dohoda o zrušení závazků byly uzavřeny jen na oko, tudíž se jedná o absolutně neplatná právní jednání. Při jednání odvolacího soudu navrhla výslech Petra Kryštofa a to z důvodu, že podané vysvětlení, které poskytl na policii v předchozí době, nekoresponduje s jeho čestným prohlášením, založeným k důkazu v odvolacím řízení. Odvolatelka navrhla, aby odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení se závazným názorem ohledně doplnění dokazování, in eventum sám dokazování doplnil a následně ve věci samé sám rozhodnul.

7. Při jednání odvolacího soudu se k odvolání navrhovatelky účastnice vyjádřila tak, že odvolání navrhovatelky v této věci není důvodné, neboť navrhovatelka nikdy nebyla akcionářkou společnosti, a proto není ve věci aktivně věcně legitimována, jak správně uzavřel soud prvního stupně. Navrhla provedení důkazu rozsudkem Krajského soudu v Brně v trestní věci sp. zn. 52 T 9/2018. V tomto rozsudku byla řešena i otázka darování předmětných akcií a navrhovatelka jím byla odsouzena za trestný čin podvodu, který měla spáchat tím, že převedla část nemovitého majetku ze společnosti účastnice. Účastnice navrhla, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil a uplatnila náhradu nákladů odvolacího řízení, jež jí vznikly zastoupením advokátem za poskytnutý 1 úkon právní služby (účast u ústního jednání odvolacího soudu dne 21. 4. 2022 u VS). Náklady řízení dle něj sestávají z odměny advokáta dle ust. § 9 odst. 3 písm. a) AT ve výši, z režijního paušálu, z cestovného [adresa] a zpět k ústnímu jednání konanému dne 21. 4. 2022 celkem 5 734 Kč (doloženo technickým průkazem vozidla), z náhrady za ztrátu času 16 x ½ hodina á 100 Kč, a z 21% DPH (doloženo osvědčením o registraci advokáta, jako plátce DPH).

8. Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně i z důvodů, které nebyly v odvolání uplatněny (§ 212 a odst. 1 a 5, § 205 odst. 2 o. s. ř.), a po provedeném jednání dospěl k závěru, že odvolání navrhovatelky není důvodné.

9. Odvolací soud posuzoval jiné právní poměry, jež měl vzniknout před účinností zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (§ 3028 odst. 3 o. z.) podle zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále i jen „obč. zák.“) platným do 31. 12. 2013 a práva a povinnosti vzniklé přede dnem účinnosti zák. č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích (§ 775 ZOK) posuzoval dle zák. č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále i jen „obch. zák.“).

10. Podle ust. § 156 obch. zák. (7) Akcie na majitele je neomezeně převoditelná. Práva spojená s listinnou akcií na majitele vykonává ten, kdo ji předloží, nebo ten, kdo prokáže písemným prohlášením osoby, která vykonává úschovu nebo uložení podle zvláštního právního předpisu, že akcie je pro něho uložena podle zvláštního právního předpisu. Předložení akcie nebo prohlášení podle věty druhé může být nahrazeno identifikací akcie podle § 184 odst. 2. V prohlášení musí být uveden účel, pro který se prohlášení vydává, a den jeho vystavení. Osoba, která prohlášení vystavila, nesmí akcii, o které je vystavila, vydat uschovateli (uložiteli) ani třetí osobě do uplynutí doby stanovené pro uplatnění práva, k jehož uplatnění prohlášení vystavila, nebo do uplatnění tohoto práva. Práva spojená se zaknihovanou akcií na majitele vykonává osoba vedená v evidenci zaknihovaných cenných papírů podle zvláštního právního předpisu. (8) Na převody akcií se jinak použijí ustanovení zvláštního právního předpisu.

11. Podle ust. § 13 zák. č. 591/1992 Sb., o cenných papírech (2) smlouva o bezúplatném převodu cenného papíru se řídí úpravou darovací smlouvy v občanském zákoníku, pokud z tohoto zákona nebo z povahy věci nevyplývá něco jiného.

12. Podle ust. § 628 obč. zák. (1) Darovací smlouvou dárce něco bezplatně přenechává nebo slibuje obdarovanému, a ten dar nebo slib přijímá. (2) Darovací smlouva musí být písemná, je-li předmětem daru nemovitost a u movité věci, nedojde-li k odevzdání a převzetí věci při darování. zákon nevylučuje uzavření ústní darovací smlouvy

13. Podle ust. § 428 ZOK ve znění platném do 31. 12. 2020, (1) Každý akcionář, člen představenstva, dozorčí rady nebo likvidátor se může dovolávat neplatnosti usnesení valné hromady podle ustanovení občanského zákoníku o neplatnosti usnesení členské schůze spolku pro rozpor s právními předpisy nebo stanovami.

14. Odvolací soud souhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že návrh byl podán včas ve smyslu ust. § 259 o. z., a dále se zabýval tím, zda navrhovatelce svědčí dle ust. § § 428 odst. 1 ZOK právo domáhat se vyslovení neplatnosti usnesení přijatých valnou hromadou společnosti dne 10. března 2016.

15. Pro posouzení návrhu navrhovatelky dle uvedeného zákonného ustanovení je tak rozhodné vyřešení otázky, zda v době konání valné hromady společnosti navrhovatelka byla, a stále je majitelkou předmětných akcií, (srov. ust. § 13 odst. 2 zák. č. 591/1992 Sb., o cenných papírech ve spojení s ust. § 628 občan. zák), což Společnost rozporuje. K tomu je třeba dodat, že samotné držení akcií na majitele samo o sobě neznamená, že osoba, která je drží, je akcionářem společnost (srov. za mnohé usnesení Nejvyššího sodu sp. zn. 29 Cdo 4366/2010, ze dne 27. 11. 2012, sp. zn. 29 Cdo 312/2011, ze dne 22. 1. 2014, sp. zn. 29 Cdo 1791/2012, nebo ze dne 28. 1. 2016, sp. zn. 29 Cdo 452/2014 (uveřejněné pod číslem 17/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), či ze dne 17. 9. 2019, sp. zn. 27 Cdo 4956/2017).

16. Ze spisu se podává:

V návrhu na zahájení řízení navrhovatelka tvrdí, že je akcionářkou Společnosti, když jí náleží akcie představující 99,97% podíl na jejím základním kapitálu, a to 32 akcií Společnosti č. 1 až 32 o jmenovité hodnotě každé 1 000 000 Kč, a 5 akcií Společnosti č. 2 až 6 o jmenovité hodnotě 100 000 Kč, a to akcie. Dodala, že druhým akcionářem účastnice je [fyzická osoba], kterému náleží akcie představující 0,03% podíl na základním kapitálu Společnosti, konkrétně 1 akcii č. 1 o jmenovité hodnotě 100 000 Kč. Společnost ve svém vyjádření k návrhu namítala nedostatek aktivní věcné legitimace navrhovatelky, neboť navrhovatelka nebyla ke dni konání valné hromady akcionářskou společnosti (č. l. 65-66 spisu). K tomu navrhovatelka při jednání soudu prvního stupně doplnila, že akcie nabyla na základě ústní darovací smlouvy od [adresa] (č. l. 118 spisu). Podáním soudu navrhovatelka označila důkazy k prokázání této skutečnosti (č. l. 122 spisu), a to i listiny jež jsou součástí trestního spisu vedeného Policií ČR, Krajské ředitelství policie Jihomoravského kraje, SKPV, Odbor hospodářské kriminality – 1. oddělení sp. zn. KRPB-79967/Tč – 2016-060081-DA a sp. zn. KRPB-2241123/Tč – 2016-060081-AA. Usnesením ze dne 29. 5. 2020 (č. l. 131 spisu) vyzval soud prvního stupně navrhovatelku s odkazem na ust. § 118a o. s. ř., aby doplnila skutkové okolnosti ohledně uzavřené darovací smlouvy, kde a kdy byla smlouva uzavřena, co bylo jejím obsahem, kdo byl u darovací smlouvy přítomen. K výzvě soudu navrhovatelka doplnila svá tvrzení (č. l. 137 spisu) tak, že dar akcií proběhl na podzim v roce 2013 na adrese [adresa]; předmětem daru byly akcie na doručitele, navrhovatelka obdržela 32 kusů akcií na majitele o nominální hodnotě 100 000 Kč a 5 ks akcií na majitele o nominální hodnotě 1 000 000 Kč, akcie byly vydané v I. emisi na firmu Společnosti. K důkazu navrhla výslech [tituly před jménem] [Anonymizováno], či protokol z hlavního líčení před Krajským soudem v [Anonymizováno] ve věci sp. zn. 52 T /2018.

17. Soud prvního stupně při svém závěru, že se nepodařilo existenci darovací smlouvy uzavřené v průběhu roku 2013 mezi navrhovatelkou a [adresa] prokázat, vycházel ze skutkového stavu, tak jak jej zjistil z výslechu svědka [Anonymizováno]. Protože z napadeného usnesení je zřejmé, že jiné důkazy jím k tomu provedené nehodnotil (viz odst. 16 napadeného usnesení), přistoupil odvolací soud k zopakování některých důkazů, z nichž by mohlo vyplynout jiné skutkové zjištění, než jak je učinil soud prvního stupně (§ 213 odst. 3 o. s. ř.), tak jak to i odvolatelka namítá.

18. Odvolací soud zopakoval k důkazu listiny ze spisu vedeného Policií ČR, Krajské ředitelství policie Jihomoravského kraje, SKPV, Odbor hospodářské kriminality – 1. oddělení sp. zn. KRPB-2241123/Tč – 2016-060081-AA, a to:

- úřední záznam o podaném vysvětlení [Anonymizováno] ze dne 2. 12. 2016

- úřední záznam o podaném vysvětlení [fyzická osoba] ze dne 13. prosince 2016

- dále usnesení ze dne 3. 8. 2017, č. j. KRPB-224112/Tč – 2017 AA

- protokol o výslechu svědka Petra Kryštofa ze dne 25. 9. 2017

- protokol o výslechu svědka [fyzická osoba] ze dne 16. března 2018

a dále protokol o hlavním líčení Krajského soudu v Brně konaném dne 2. – 3. června 2020, sp. zn. 52T 9/2018 – výslech svědka [tituly před jménem] [Anonymizováno].

19. Z nich učinil následující zjištění:

- z vysvětlení a výpovědí [Anonymizováno] a [adresa], jež se shodovaly, že [Jméno navrhovatelky] vykonávala akcionářská práva [adresa] ve Společnosti na základě komisionářské smlouvy ze dne 10. 1. 2014 a v rozsahu tam uvedeném, která byla jejími účastníky vypovězena dne 10. 12. 2015. Dle [adresa] mu [Anonymizováno] poté byly vráceny akcie, jednalo se o akcie nové, které byly vydány v souvislosti se změnou právní úpravy. K tomu v roce 2018 uvedl, že v dohodě o zrušení komisionářské smlouvy je uvedeno, že akcie byly předány zpět, ale není si již jistý, neví to přesně;

- z usnesení ze dne 3. 8. 2017, č. j. KRPB-224112/Tč – 2017 AA, že jím bylo zahájeno trestní stíhání [Anonymizováno] pro trestný čin pokusu podvodu. Z jeho odůvodnění se podává, že [Jméno navrhovatelky] v této věci využila svého práva dle ust. § 100 odst. 2 trestního řádu a podání svého vysvětlení odepřela. Dále z něj mimo jiné plyne, že odborným zkoumáním bylo zjištěno, že podpisy na Komisionářské smlouvě ze dne 10. 1. 2014 a na Dohodě o zrušení závazku ze dne 10. 12. 2015 jsou pravými a vlastnoručními podpisy [Anonymizováno]; [Jméno navrhovatelky] si musela být vědoma, že od 10. 12. 2015 není oprávněna jednat a vystupovat jménem Společnosti, přesto za Společnost uzavřela jako prodávající dne 18. 7. 2016 dvě kupní smlouvy o prodeji nemovitostí náležejících Společnosti za kupní ceny 3 951 000 Kč a 2 320 000 Kč se společnosti Ivavin-gastro s. r. o., IČ [IČO], jejímž jednatelem byl [Anonymizováno], který byl její přítel a otec společné dcery;

- [tituly před jménem] [Anonymizováno] vypověděl, že [fyzická osoba] na sebe nechtěl nic mít, neboť mu hrozila exekuce na 72 mil Kč, a to ani akcie. Potom se dělo, co si přál, [tituly před jménem] [Anonymizováno] poslal akcie na jméno koncem roku 2014, které si vzala [Jméno navrhovatelky], měly očíslovat a podepsat, a dal jí to podepsat. Nepochyboval, že akcie jsou [Anonymizováno]. [Anonymizováno] říkala, že jí je dal, akcie mu [adresa] ukazoval. K předložené Komisionářské smlouvě uvedl, že jí viděl, to bylo na dobu, než měli akcie na jméno, pak to mělo padnout. Dále, že nebyl přítomen u něčeho, co jí [adresa] dal a akcie neviděl ani u jiné osoby.

20. Odvolací soud dále k důkazu provedl usnesení Policií ČR, Krajské ředitelství policie Jihomoravského kraje, SKPV, Odbor hospodářské kriminality – 1. oddělení č. j. KRPB-79967-46/TČ-2016-060081-DA ze dne 29. 12. 2016 ze kterého se podává, že jím bylo rozhodnuto o odložení trestní věci podezření ze spáchání zločinu podvodu, neoprávněné vydání cenného papíru, které se měl dopustit [adresa] nar. [Anonymizováno]; z odůvodnění plyne, že v podání vysvětlení v kauze řešené Územním odborem [adresa], PČR Krajské ředitelství policie Jihomoravského kraje [Jméno navrhovatelky] uvedla, že akcie Společnosti dostala od svého strýce [adresa] darem – březen 2013 – existuje darovací smlouva, tuto vyhotovil [Jméno advokáta C] a byla podepsána u [tituly před jménem] [Anonymizováno] notářky v [adresa], smlouvu nemá Kryštofová k dispozici. Toto tvrzení se týká první emise akcií na doručitele, dále změnila formu akcií na jméno. Fyzicky jsou akcie vytištěny na PC a původní vzor vyhotovil [tituly před jménem] [Anonymizováno], akcie jako dokument nemají ochranné prvky. Dále bylo v průběhu vyšetřování zjištěno, že [Jméno navrhovatelky] uzavřela dne 20. 1. 2014 s [adresa] Komisionářsku smlouvu, a dne 10. 12. 2015 uzavřeli Dohodu o zrušení závazků. Dle podání vysvětlení [Anonymizováno], měl [Anonymizováno] [adresa] na valné hromadě Společnosti dne 22. 12. 2015 akcie společnosti při sobě, [Anonymizováno] tyto viděl, které byly rubopisovány, za jakých okolností došlo k převodu akcií, neví.

21. Odvolací soud při hodnocení důkazů nepřihlížel k důkazům provedeným k návrhu odvolatelky, a to ke Komisionářské smlouvě ze dne 3. 1. 2014 a Čestnému prohlášení [Anonymizováno] ze dne 2. 4. 2021, neboť okolnosti, které měly vést navrhovatelku k uzavření Komisionářské smlouvy, případně její možná neplatnost, jsou v této věci nerozhodné, což bude rozvedeno dále.

22. Odvolací soud pak k důkazu neprovedl rozsudek Krajského soudu v Brně v trestní věci sp. zn. 52 T 9/2018, výslech [Anonymizováno] (§ 120 odst. 1 o. s. ř.) a výslech [tituly před jménem] [Anonymizováno], neboť skutečnosti pro věc rozhodné měl za dostatečně zjištěné.

23. Odvolací soud, vycházeje z provedených důkazů, se na základě zjištění učiněných soudem prvního stupně a soudem odvolacím (viz výše) neztotožnil s námitkami odvolatelky, že existenci darovací smlouvy prokazují předně výslech svědka [Anonymizováno] a výpověď svědka [tituly před jménem] [Anonymizováno], učiněná do protokolu o hlavním líčení Krajského soudu v [Anonymizováno] konaném dne 2. – 3. června 2020, sp. zn. 52T 9/2018. Z jejich výpovědí bylo zjištěno pouze to, co jim bylo sděleno samotnou navrhovatelkou, přítomni předání předmětných akcií [adresa] navrhovatelce nebyli, a nevěděli ani kdy k tomuto předání mělo dojít. Pokud svědek [Anonymizováno] vypověděl, že navrhovatelka přinesla akcie domů, a že je viděl, tak to by mohlo případně svědčit držení akcií na majitele navrhovatelkou, což samo o sobě není pro věc rozhodné (viz výše). Z výpovědi [tituly před jménem] [Anonymizováno] pak pouze plyne jeho nekonkrétní povědomí o možných úmyslech [adresa] o případném nakládání s akciemi, nikoliv o tom, kdy a jak s nimi skutečně naložil. To, že [fyzická osoba] předmětné akcie předal navrhovatelce, kdy se tak stalo, a že tak učinil s úmyslem jí je darovat, nebylo prokázáno ani dalšími v řízeních provedenými důkazy.

24. Odvolací soud proto ve shodě se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že v řízení nebylo prokázáno, že navrhovatelka uzavřela ústní darovací smlouvu s [adresa] ve smyslu ust. § 268 obč. zák. ve spojení s ust. § 13 odst. 2 zák. č. 591/1992 Sb., o cenných papírech, jejímž předmětem mělo být 32 akcií Společnosti o jmenovité hodnotě 1 000 000 Kč, znějících na majitele a 5 akcií Společnosti o jmenovité hodnotě 100 000 Kč, znějících na majitele, a to ani v září 2013, ale ani v jiné době, a že se tak jak tvrdí stala a je akcionářkou Společnosti. V řízení pak nebyly zjištěny žádné skutečnosti, které by prokazovaly jiný možný nabývací titul k předmětným akciím na majitele, který by navrhovatelce svědčil, přičemž takové okolnosti ani nevyšly najevo.

25. Jestliže tedy nebyla v řízení prokázána pravdivost tvrzení navrhovatelky, že byla, v době kdy došlo ex lege ke změně akcií Společnosti na majitele na akcie na jméno (viz zák. č. 134/2013 Sb., o opatřeních ke zvýšení transparentnosti akciových společností), vlastníkem akcií Společnosti znějících na majitele, tedy že byla její akcionářkou, nemohou tuto pro věc rozhodnou skutečnost prokázat samy o sobě originály akcií znějící na její jméno, jež jí byly v souvislosti s uvedenou zákonnou změnou formy akcií, jako předsedkyní představenstva Společnosti, vyhotoveny. Pro posouzení zásadní otázky v této věci je tak nerozhodné, zda kopie akcií, které byly navrhovatelkou předloženy a k důkazu provedeny, byly skutečně pořízeny z originálů nových akcií Společnosti znějících na jméno.

26. Vzhledem k výše uvedeným závěrům, jsou pro posouzení vlastnického práva navrhovatelky k předmětným akciím na majitele, potažmo k novým akciím na jméno, již nerozhodná tvrzení odvolatelky, že Komisionářská smlouva uzavřená je neplatná, a že byla právě kvůli jí tvrzené ústní darovací smlouvě „uzavřena na oko“. V řízení měla být dle Společnosti uzavřenou Komisionářskou smlouvou ze dne 20. 1. 2014 a Dohodou o jejím zrušení ze dne 10. 12. 2015 mezi navrhovatelkou a [adresa], vyvrácena tvrzení navrhovatelky, že byla a je akcionářkou společnosti, neboť s [adresa] v roce 2013 uzavřela ústní darovací smlouvu. Pakliže ale bylo v řízení prokázáno, že navrhovatelka s [adresa] ústní darovací smlouvu, jejímž předmětem měly být předmětné akcie na jméno, neuzavřela, tj. že se akcionářkou Společnosti se nestala, je již nerozhodné, zda Komisionářská smlouva, potažmo Dohoda o jejím zrušení jsou či nejsou platné. Ostatně ani případná neplatnost Komisionářské smlouvy nemůže tvrzení navrhovatelky o uzavření ústní darovací smlouvy bez dalšího prokázat. Skutečnost, že navrhovatelka Komisionářskou smlouvu a Dohodu o jejím zrušení s [adresa] uzavřela (ať již platně či neplatně), tak ta dle odvolacího soudu spíše podporuje výše uvedený závěr, který byl v řízení prokázán, že mezi navrhovatelkou a [adresa] darovací smlouva uzavřena nebyla, neboť pokud by tomu tak bylo, a navrhovatelka by byla akcionářkou Společnosti, nebylo žádného důvodu, aby takovou Komisionářskou smlouvu a Dohodu o jejím zrušení podepsala, což bylo v řízení odborným posouzením prokázáno. A lze i usuzovat, že dle této Komisionářské smlouvy jako předsedkyně představenstva Společnosti posléze vyhotovila nové akcie Společnosti znějící na její jméno.

27. Ze všech shora popsaných důvodů odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně uzavírá, že navrhovatelka v této věci nemá aktivní věcnou legitimaci k podání návrhu na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady Společnosti ze dne 10. 3. 2016 dle ust. § 428 odst. 1 ZOK, neboť k tomu dni nebyla akcionářkou Společnosti, a není jí ani ke dni rozhodnutí odvolacího soudu. Protože uvedený závěr je důvodem pro zamítnutí návrhu navrhovatelky bez dalšího, nelze se již dále zabývat důvody, pro které jsou dle navrhovatelky usnesení předmětné valné hromady neplatná.

28. Odvolací soud proto usnesení soudu prvního stupně potvrdil dle ust. § 219 o. s. ř. jako věcně správné, a to včetně jeho výroku o náhradě nákladů řízení, který je souladný se zákonem.

29. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 151 odst. 1 o. s. ř. a § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť v odvolacím řízení měla plný úspěch účastnice. Náklady řízení účastnici vznikly poskytnutím jednoho úkonu právní služby jejím zástupcem dle § 11 odst. 1 písm. g) AT (účast při jednání odvolacího soudu dne 21. 4. 2022) a sestávají z odměny advokáta ve výši 3 100 Kč dle ust. § 9 odst. 4 písm. c) ve spojení s § 7 bod 5 AT, z náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč dle § 13 odst. 1 a 4 AT, z náhrady cestovného při použití osobního vozidla reg. zn. [SPZ] na trase [adresa] a zpět dle § 13 odst. 5 AT ve výši 5 711,11 Kč (772 km, v trvání 8 hodin, doložená průměrná spotřeba benzinu 8,7 l/100 km), z náhrady za promeškaný čas ve výši 1 600 Kč dle § 14 odst. 1písm. a) a odst. 3 AT, a z 21% DPH ve výši 2 247,02 Kč (§ 137 odst. 1, 3 o. s. ř.). Celkem náklady odvolacího řízení účastnice činí 12 947,13 Kč, a v této výši jí byla jejich náhrada přiznána; platební místo bylo určeno dle § 149 odst. 1 o. s. ř.