o zrušení obchodní korporace s likvidací, k odvolání účastnice ad 2/proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. listopadu 2017, č. j. 76 Cm 37/2014 - 114

1. Městský soud v Praze rozhodl v záhlaví uvedeným usnesením tak, že obchodní společnost [Jméno advokátky B]., IČO: [IČO advokátky B], se sídlem [adresa], se zrušuje a nařizuje se její likvidace (výrok I.), že jmenuje likvidátorem společnosti [Jméno advokátky B]., IČO: [IČO], se sídlem [adresa], [právnická osoba]., IČO: [IČO], sídlem [adresa], zapsanou v seznamu insolvenčních správců (výrok II.), a že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).

2. Navrhovatel se návrhem doručeným soudu prvního stupně dne 25. 2. 2014 domáhal zrušení společnosti [právnická osoba]. (dále i jen „Společnost“) a nařízení její likvidace. Tvrdil, že je společníkem předmětné společnosti s 50 % podílem, účastnice 2/ je společnicí Společnosti rovněž s 50% podílem, a je její jedinou jednatelkou. Při založení Společnosti navrhovatel poskytl základní kapitál ve výši 100 000 Kč a provozní úvěry ve výši 117 000 EUR, řízení Společnosti měla obstarávat účastnice 2/ s tím, že pokud bude Společnost úspěšná, stane se navrhovatel jejím druhým jednatelem. V srpnu 2013 navrhovatel požadoval po účastnici 2/ výpisy z účtů, písemné potvrzení přijetí úvěru a rovněž své jmenování do funkce jednatele, toto účastnice 2/ odmítla a přestala až do října 2013 s navrhovatelem komunikovat. Účastnice 2/ jako společnice společnosti porušila zákaz konkurence, stanovený v článku XV společenské smlouvy, neboť dne 1. 7. 2013 změnila účastnice 2/ svoji firmu [právnická osoba]. na [právnická osoba] a rozšířila předmět podnikání uvedené společnosti shodně, jako rozšířila předmět podnikání Společnosti, čímž založila do budoucna podmínky pro záměnu těchto společností. Úvěr, který navrhovatel poskytl Společnosti ve výši 117 000 EUR, byl zanesen v účetnictví Společnosti pouze ve výši 62 000 EUR, a navrhovatel proto hodlá vymáhat zbytek úvěru soudní cestou. Vztahy mezi společníky jsou nenávratně narušené a jsou dány důvody pro zrušení společnosti, neboť navrhovatel nadále nemá k druhé společnici důvěru, z tohoto důvodu Společnost nemůže do budoucna vykonávat svoji činnost, neboť je zřejmé, že každé hlasování valné hromady bude blokováno jedním ze společníků. Podání ze dne 18. 3. 2014 navrhovatel doplnil svůj návrh tak, že jednatelka Společnosti, účastnice 2/, porušuje článek XIII společenské smlouvy, od založení společnosti dne 24. 1. 2013 se konala pouze jedna valná hromada, na kterou udělil plnou moc jednatelce, neboť mělo dojít pouze ke schválení rozšíření předmětu podnikání. Jednatelka dále porušuje své povinnosti, neboť do Sbírky listin zakládá listiny, které nebyly schváleny ani projednány valnou hromadou.

3. Ve svém rozhodnutí vyšel soud prvního stupně z toho, že navrhovatel a účastnice 2/ jsou společníky společnosti [právnická osoba]. s obchodním podílem každý o velikosti 50 %, a že jako jednatelka společnosti je v obchodním rejstříku zapsána účastnice 2/. Mezi navrhovatelem a účastnicí 2/ rovněž nebylo sporu o tom, že byl podán podnět na zahájení trestního stíhání a jsou vedeny soudní spory, a to mezi navrhovatelem a účastnicí 2/ i mezi navrhovatelem a účastnicí 1/, což vyplynulo i ze soudem provedeného dokazování. Soud prvního stupně proto dospěl k závěru, že hluboké a intenzivní rozpory společníků byly prokázány, neboť nelze předpokládat, že osoby, které iniciují zahájení trestního řízení a vedou soudní spory na vydání plnění již několik let, mohou projevit shodnou vůli při rozhodování o činnosti společnosti, tomuto závěru svědčí i tvrzení navrhovatele, že se nekonají valné hromady a tomuto tvrzení korespondující stav Sbírky listin, kde je založena poslední písemnost, a to účetní uzávěrka za rok 2014, v roce 2015. Z toho, že od založení společnosti se konala pouze jedna valná hromada, a to v roce 2013, jednoznačně vyplývá, že při koncepci úpravy práv a povinností společníků v předmětné společnosti v návaznosti na rovnost podílů, při přetrvávajících rozporech společníků, nelze předpokládat, že společnost může vykonávat svoji činnost. Soud proto Společnost zrušil, neboť „není-li společnost schopna podnikatelské činnosti pro nepřekonatelné rozpory mezi společníky (nejsou-li společníci schopni se na řešení vzniklé situace dohodnout) je třeba volit takové řešení, při kterém bude zachováno rovné postavení obou (všech) společníků ve společnosti“ (citace z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Odo 389/2006). V této souvislosti soud připomíná, že ze strany soudu byl účastníkům vytvořen dostatečný prostor pro dohodu o řešení vzniklé situace, k dohodě však nedošlo. O osobě likvidátora rozhodl v souladu s ust. § 191 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále i jen „o. z.“), a likvidátorem společnosti jmenoval nezávislou osobu, zapsanou v seznamu insolvenčních správců, neboť pro rozpory společníků, o kterých nebylo v řízení sporu, nelze předpokládat, že by mohlo dojít mezi nimi k akceptaci jednoho ze společníků jakožto likvidátora společnosti. Výrok o náhradě nákladů řízení odůvodnil ust. § 23 z. ř. s.

4. Proti usnesení soudu prvního stupně se včas odvolala účastnice 2/, která namítala, že nejsou dány zákonné důvody pro zrušení společnosti s likvidací tak, jak je soud prvního stupně dovozuje. Dle odvolatelky nelze nepřekonatelné rozpory dovozovat z civilní žaloby podané navrhovatelem proti účastnici 2/ a ani z tvrzeného trestního oznámení podaného navrhovatelem proti účastnici 2/. Je skutečností, že navrhovatel se ani nepokusil řešit tvrzené rozpory na valné hromadě Společnosti, kterou by požádal svolat a na ní vypořádat jím tvrzené rozpory dohodou např. ve formě převodu jeho podílu na účastnici 2/. Naopak se uchyluje k řízení u soudu a snaží se vyvolat dojem o nepřekonatelných rozporech za situace, kdy účastnice 2/ se s navrhovatelem žádným způsobem nesporuje. Při jednání odvolacího soudu odvolatelka doplnila, že řízení vedené u Obvodního soudu pro [adresa] již bylo skončeno, a to v roce 2016, přičemž bylo rozhodnuto usnesením, z čehož lze usuzovat, že bylo rozhodnuto z důvodu zpětvzetí žaloby navrhovatelem. Dle odvolatelky zde nejsou takové důvody, které by svědčily o existenci závažného veřejného zájmu na zrušení Společnosti tak, jak se navrhovatel domáhá. Odvolatelka navrhovala převod svého obchodního podílu na navrhovatele a ani to se tedy navrhovatel nesnaží vyřešit prostřednictvím jednání valné hromady, kterou by svolal. Odvolatelka navrhla, aby odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že se návrh navrhovatele na zrušení společnosti s likvidací zamítá a uplatnila náhradu nákladů řízení

5. Navrhovatel se k odvolání vyjádřil při jednání odvolacího soudu tak, že toto řízení nelze v žádném případě považovat za nátlakové, přičemž zástupce odvolatelky zaměňuje příčinu a následek. Příčinou toho je právě jednání odvolatelky, a to jako jednatelky Společnosti tak, jak je popsal již ve svém návrhu. Pokud jde o soudní řízení vedené u Obvodního soudu pro [adresa], tak to skončilo pravomocným rozsudkem Městského soudu v Praze č. j. 75 Cm 61/2016-68 ze dne 11. 12. 2018, kdy žalobce byl proti Společnosti úspěšný a bylo společnosti uloženo zaplatit mu 61 909,22 € spolu s příslušenstvím, tuto částku ale do dnešního dne neobdržel. Dle navrhovatele valná hromada není fórum, kde by se měly, řešit spory mezi společníky, k tomu by měly sloužit jiné prostředky. Pokud, ale účastnice má za to, že takové fórum je vhodné pro vyřešení těchto sporů, tak je otázkou, proč tak dosud neučinila sama. Pokud jde o závažný veřejný zájem, ten lze spatřovat například i v tom, že k dnešnímu dni nejsou zakládány účetní závěrky do obchodního rejstříku Společnosti. Dle navrhovatele nepřekonatelné rozpory mezi společníky trvají, a proto navrhuje, aby odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil a současně uplatnil náhradu nákladů řízení.

6. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal odvoláním napadené usnesení soudu prvního stupně podle ustanovení § 212 o. s. ř. a násl., a po provedeném jednání dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

7. Podle ustanovení § 93 písm. c) zák. č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích (dále jen „z. o. k.“) soud na návrh toho, kdo na tom má právní zájem, nebo na návrh státního zastupitelství, pokud na tom shledá závažný veřejný zájem, zruší obchodní korporaci a nařídí její likvidaci také, jestliže nemůže vykonávat svoji činnost pro nepřekonatelné rozpory mezi společníky.

8. Odvolací soud z výpisu z obchodního rejstříku vedeného Městským soudem v Praze pro společnosti [právnická osoba]., spisová značka C 205943, jakož i ze Sbírky listin jež je jeho součástí shledal že Společnost se doposud nepřizpůsobila § 777 odst. 2 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích) [dále též jen „z. o. k.“], a že nezaložila účetní závěrky za roky 2015 až 2019 do sbírky listin.

9. Dle odvolacího soudu bylo v řízení prokázáno, že mezi navrhovatelem a účastnicí existují dlouhodobé rozpory, které se v průběhu řízení do dnešního dne nepodařilo odstranit. Nevyvrací je ani tvrzení odvolatelky, že se s navrhovatelem nesporuje, a že navrhovatel měl nastalou situaci ve společnosti dle ní řešit na valné hromadě, jejíhož svolání se měl domáhat. O jejich účelovosti předně svědčí to, že jednak do působnosti valné hromady Společnosti řešení rozporů mezi společníky nenáleží (§ 190 odst. 2 z. o. k.), a předně pak to, že je to právě účastnice, která je povinna z titulu své funkce jednatelky Společnosti pravidelně valné hromady svolávat (§ 181 odst. 1 ZOK), což ale sama od roku 2013 v rozporu se zákonem nečiní. To, že navrhovatelem podané trestní oznámení na účastnici 2/ bylo příslušným orgánem odloženo je samo o sobě nerozhodné, neboť to ukončení rozporů mezi společníky, pro které byl návrh navrhovatelem podán, neprokazuje. Odvolací soud konstatuje, že ke dni rozhodování odvolacího soudu se nic nezměnilo na zjištěních soudu prvního stupně, že poslední valná hromada Společnosti se konala v roce 2013 a ani na situaci, která ve společnosti, v níž mají jak navrhovatel, tak účastnice obchodní podíl o velikosti 50%, panuje. Vše tak svědčí tomu, že společníci spolu dlouhodobě nekomunikují a nejsou sto se společně na řízení Společnosti prostřednictvím valných hromad, které se od roku 2013 nekonají, podílet.

10. Odvolací soud proto dospěl k závěru, že navrhovatel jako společník vlastnící 50% obchodní podíl ve Společnosti má na jejím zrušení dle ust. § 93 písm. c) z. o. k. právní zájem, pročež je osobou oprávněnou k podání předmětného návrhu. Námitka odvolatelky, že na zrušení společnosti není dán závažný veřejný zájem je irelevantní, neboť tato skutečnost je rozhodná pouze v případě, kdy ji shledá státní zastupitelství, jež je vzhledem k tomu pak další osobou oprávněnou návrh na zrušení společnosti dle § 93 z. o. k.

11. Dle ustálené judikatury, činnost pro kterou nemůže obchodní korporace vykonávat pro nepřekonatelné rozpory mezi společníky ve smyslu § 93 písm. c) z. o. k., nelze redukovat pouze na podnikatelskou činnost (popř. jinou činnost sloužící k plnění účelu, pro který byla obchodní korporace založena) projevující se ve vztahu ke třetím osobám (navenek). S ohledem na další důvody pro zrušení obchodní korporace s likvidací uvedené v § 93 písm. a) a b) z. o. k. (zaměřené právě na nečinnost obchodní korporace navenek) jde v případě nemožnosti výkonu činnosti dle § 93 písm. c) z. o. k. především o (ne)činnost směřující dovnitř obchodní korporace, projevující se zejména dlouhodobou či trvalou nefunkčností jejích orgánů. (Srov. za všechna rozhodnutí usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. července 2012, sp. zn. 29 Cdo 273/2011, ze dne 20. března 2014, sp. zn. 29 Cdo 3259/2012, ze dne 23. července 2014, sp. zn. 29 Cdo 2125/2014, ze dne 30. září 2015, sp. zn. 29 Cdo 1935/2013, či ze dne 25. listopadu 2015, sp. zn. 29 Cdo 4235/2013, uveřejněné pod číslem 10/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále též jen „R 10/2017“, či ze dne 28. března 2019, sp. zn. 27 Cdo 3081/2017, rozhodnutí jsou dostupná na www.nsoud.cz).

12. Promítnuto do poměrů projednávané věci je zřejmé, a to z tvrzení navrhovatele, a i postoje účastnice 2/, která z titulu své funkce jednatelky Společnosti valné hromady od roku 2013 nesvolává, že kvůli nepřekonatelným rozporům mezi společníky, kdy každý z nich vlastní obchodní podíl ve Společnosti o velikosti 50%, je ochromena vnitřní rozhodovací činnost Společnosti. Valná hromada společnosti tak dlouhodobě nepřijímá a ani nemůže přijímat žádná rozhodnutí koncepčního a zásadního charakteru, kterým je mimo jiné i rozhodnutí valné hromady o podřízení se Společnosti zákonu o obchodních korporacích dle ust. § 775 odst. 25 ZOK. Dlouhodobá nefunkčnost nejvyššího orgánu společnosti, způsobená narušenými vztahy mezi společníky, sama o sobě (aniž by bylo nutné se zabývat dalšími okolnostmi) vede k závěru, podle něhož Společnost nemůže vykonávat svou činnost pro nepřekonatelné rozpory mezi společníky (srov. výslovně i R 10/2017).

13. Vzhledem k uvedenému odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně uzavírá, že není-li valná hromada společnosti v daném případě schopna přijímat rozhodnutí v důsledku závažně narušených vztahů mezi společníky, je naplněn důvod pro zrušení společnosti a nařízení její likvidace předjímaný v § 93 písm. c) z. o. k. Správné je i rozhodnutí soudu prvního stupně o jmenování likvidátora Společnosti z řad osob zapsaných v seznamu insolvenčních správců, a to dle ust. § 191 odst. 4 o. z., neboť se nejeví účelné jmenovat likvidátorem Společnosti její jednatelku (§ 191 odst. 3 o. z.), která si povinnosti plynoucí z této funkce neplní (viz výše).

14. Ze shora popsaných důvodů odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně potvrdil dle ust. 219 o. s. ř., jako věcně správné, jakož i jeho související výrok o náhradě nákladů řízení, jež je souladný se zákonem (§ 23 z. ř. s.).

15. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ust § 23 z. ř. s., neboť obecně řízení o zrušení společnosti lze zahájit i bez návrhu a odvolací soud neshledal žádné okolnosti případu, jež by některému z účastníků přiznání náhrady nákladů řízení odůvodňovaly.