o určení vlastnictví části obchodního podílu, k odvolání obou žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 18. listopadu 2019, č. j. 13 Cm 116/2018-137

1. Žalobci se domáhali určení, že obchodní podíl o velikosti 47/300 in k celku a k tomu odpovídající vklad ve výši 47 000 Kč ve společnosti [právnická osoba]. (dále též jen „společnost“), z podílu doposud zapsaného v obchodním rejstříku u 1. žalovaného, je společným obchodním podílem žalobců a 2. žalované, přičemž každému náleží 1/3 tohoto společného a obchodního podílu, a to vedle obchodního podílu žalobců a 2. žalované o velikosti 52 % při vkladu 156 000 Kč ve společnosti [právnická osoba]. Uvedli, že 1. žalovaný nabyl část svého podílu ve společnosti ve výši [Anonymizováno], kterému odpovídá vklad do základního kapitálu ve výši 47 000 Kč na základě smlouvy o převodu obchodního podílu ze dne 14. 2. 2007, která byla uzavřena mezi žalobci a druhou žalovanou na straně jedné, jako převodci a žalovaným č. 1 jako nabyvatelem na straně druhé (dále jen smlouva). Druhá žalovaná vystupovala při převodu části tohoto obchodního podílu jako společný zástupce podílníků a to své osoby a prvého a druhého žalobce. Kupní cena za převáděný podíl činila 378 533 Kč a byla zaplacena. V době uzavření smlouvy byli oba žalobci nezletilými. V té době byla hodnota obchodního podílu nejméně několik miliónů Kč, když společnost neměla zásadnější závazky a vlastnila majetek v reálné tržní hodnotě mnoha miliónů. Vzhledem k druhu převodu a neběžné hodnotě převáděného podílu měla být smlouva schválena opatrovnickým soudem. Žalobci nebyli informováni v době uzavření smlouvy o převodu části obchodního podílu. Poté, co se o ní dozvěděli, ji shledali jako neplatnou a neperfektní, když s ní navíc nesouhlasili. Přípisem ze dne 13. 12. 2017 sdělili oběma žalovaným důvody neplatnosti smlouvy a vyzvali je, aby bylo učiněno souhlasné prohlášení, že část obchodního podílu žalovaného ve společnosti v rozsahu [Anonymizováno] k celku je součástí společného obchodního podílu žalobců a druhé žalované. Tuto výzvu oba žalovaní obdrželi. Druhá žalovaná vyslovila s návrhem souhlas, když prvý žalovaný přípisem svého zástupce ze dne 20. 12. 2017 odmítl prohlášení učinit. První žalovaný si musel být vědom skutečnosti, že k uzavření smlouvy bylo třeba schválení opatrovnického soudu. Nelze proto dovodit jeho dobrou víru, jakož i poctivou držbu obchodního podílu. Žalobci a druhá žalovaná jsou nyní evidováni v obchodním rejstříku jako vlastníci obchodního podílu o velikosti 52 %. Tato skutečnost není nikým zpochybňována. Na druhou stranu nyní tvrdí, že jsou spolu s druhou žalovanou i vlastníci, každý podílem jedné třetiny, obchodního podílu ve společnosti o velikosti [Anonymizováno].

2. Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 18. listopadu 2019, č. j. 13 Cm 116/2018-137 rozhodl tak, že „Návrh, aby soud určil, že obchodní podíl o velikosti 47/300 in k celku a k tomu odpovídající vklad ve výši 47 000 Kč ve společnosti [právnická osoba]., IČ [IČO], se sídlem [adresa], z podílu doposud zapsaného v obchodním rejstříku u 1. žalovaného, je společným obchodním podílem žalobců a 2. žalované, přičemž každému náleží 1/3 tohoto společného a obchodního podílu, a to vedle obchodního podílu žalobců a 2. žalované o velikosti 52 % při vkladu 156.000 Kč ve společnosti [právnická osoba]., IČ [IČO], se zamítá.“ (výrok I.), „Žalobci jsou povinni uhradit 1. žalovanému společně a nerozdílně náklady tohoto řízení do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám [Jméno advokáta B], advokáta, se sídlem v [adresa], ve výši 122 936 Kč.“ (výrok II.), „Druhá žalovaná nemá nárok na náhradu nákladů tohoto řízení.“ (výrok III.).

3. V odůvodnění soud prvního stupně (dále též jen „soud“) dospěl ke skutkovému závěru, že po smrti [Anonymizováno] došlo k majetkovým přesunům obchodních podílů společníků ve společnosti [právnická osoba]. (smlouva o převodu části obchodního podílu ze dne 14. 8. 2006 a smlouva). Co se týká vypořádání za převody, tyto byly provedeny v kontextu s hodnotou společnosti [právnická osoba]., jak vyplývá z dědického řízení po [Anonymizováno]. Smlouva nebyla dána ke schválení k opatrovnickému soudu, nýbrž byla přímo předložena rejstříkovému soudu, který podle ní provedl změnu zápisu v obchodním rejstříku. První žalovaný poté disponoval získaným obchodním podílem v [právnická osoba]. jako vlastník v podobě všech výkonů práv společníka, kromě jeho převodu. Po celou tuto dobu mu nikdo nesdělil, že smlouva potřebuje schválení opatrovnického soudu. Dopisem zástupce žalobců ze dne 13. 12. 2017 mu bylo oznámeno, že smlouva je neplatná, neboť postrádá toto schválení, a že žalobce a druhá žalovaná jsou tedy stále vlastníky převedené části společného obchodního podílu. Po citaci příslušných zákonných ustanovení (§ 3028 odst. 3 věta prvá o.z., § 39 obč.zák., 179 o. s. ř. ve znění do 31. 12. 2013, § 3066 o.z., § 990 - 995 o.z., § 1090 odst. 1 o.z., § 1095 o.z., § 56 odst. 1 písm. a) not.řádu,, § 21 odst. 1 zákona o advokacii) soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalující strana neprokázala u prvého žalovaného existenci nepoctivě drženého společného obchodního podílu v [právnická osoba]. od žalobců a druhé žalované před uzavřením smlouvy, v jejím průběhu či krátce poté. Soud odkázal na obě citované smlouvy o převodu části podílů, dále na, že celou realizaci smlouvy měli na starosti právníci, kteří ke schválení smlouvy opatrovnickým soudem nic nepodnikli a na konec i na to, že i rejstříkový soud tuto skutečnost nepožadoval. Nepoctivost držby se žalující straně nepodařilo prokázat ani v následné době po uzavření smlouvy, když osvědčená prvá skutečnost ohledně neplatnosti smlouvy, se kterou byl žalobce seznámen, vyplývá až z dopisu žalobců ze dne 13. 12. 2017. Soud je toho názoru, že prvému žalovanému nelze přisoudit úmysl být při a po uchopení se držby obchodního podílu nepoctivým, když zřejmě nelze dovodit ani jeho nedbalost. I případná nedbalost by však byla nedostatkem nepoctivého úmyslu, což by postačovalo pro mimořádné vydržení (nakladatelství Beck, Občanský zákoník III. Věcná práva (§ 976 - 1474), 1. vydání, 2013, s. 326 - 7). Pokud tedy první žalovaný držel obchodní podíl od 17. února 2007, tak šestiletá promlčecí lhůta dle §§ 1091 odst. 1 a 1095 o.z. končí 14. února 2013, což ve smyslu ust. § 3066 OZ k mimořádnému vydržení nestačí. Nicméně tato vydržecí doba běžela ještě 2 roky dle naposledy citovaného ustanovení o.z. za jeho účinnosti a skončila tedy dnem 1. 1. 2016. Protože do této doby byl první žalovaný v poctivé držbě či se má vzhledem k dokazování za to, že tato ve smyslu ust. § 994 o.z. byla poctivá a pravá, tak první žalovaný společný obchodní podíl mimořádně vydržel, proto žalobu zamítl, uzavřel soud prvního stupně.

4. Proti rozsudku soudu prvního stupně podali oba žalobci včasná odvolání shodného obsahu. Vznesly tyto stěžejní odvolací námitky:

1) Napadený rozsudek spočívá zejména na nesprávném právním posouzení věci, a to v otázce splnění podmínek tzv. mimořádného vydržení, přičemž tento institut dopadá pouze na případy, kdy nelze zjistit nabývací titul. V případech, kdy je znám nabývací titul, je třeba posuzovat otázku držby v souladu s obvyklými výklady vydržení

2) Podle § 1094 o.z. nemohla ani začít běžet vydržecí doba, neboť oba žalobci byli v předmětné době nezletilí a pro uzavření předmětné kupní smlouvy se žalovaným 1/ by jim musel být ustanoven kolizní opatrovník.

3) Nesprávný závěr soudu o tom, že žalovaný nebyl v tzv. nepoctivém úmyslu ve smyslu příslušného ustanovení týkajícího se mimořádného vydržení.

4) Neprovedení důkazů, a to výslech notáře [Anonymizováno] a [Anonymizováno] ve vztahu ke skutečnosti, že žalovaný 1/ byl informován o neplatnosti tohoto převodu, a tedy že se žalovanému narušila dobrá víra a případně ve vztahu k nepoctivému úmyslu.

5) Nevypořádání se s účastnickým výslechem žalované 2/, která potvrdila skutečnost, že žalovaný 1/ byl již dříve informován o neplatnosti převodu obchodního podílu.

5. Odvolatelé navrhli, aby odvolací soud napadené rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, případně aby rozsudek změnil tak, že žalobě vyhoví.

6. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené rozhodnutí soudu prvního stupně a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné, vyjma nesprávného náhradově nákladového výroku. Nicméně důvody vedoucí odvolací soud k potvrzení rozsudku soudu prvního stupně v jeho výroku I. jsou zásadně odlišné od důvodů zamítnutí návrhu soudem prvního stupně.

7. Primární a určující v dané věci tzv. určovací žaloby, jíž bylo požadováno, aby soud určil de facto vlastnictví obchodního podílu ve společnosti [právnická osoba]. coby společného podílu žalobců a druhé žalované v určité výši podílu - 47/300 k celku a tomu odpovídajícího vkladu ve výši 47 000 Kč z podílu dosud zapsaného v obchodním rejstříku u 1. žalovaného, je existence naléhavého právního zájmu žalobců na takovémto určení.

8. Dle ustanovení § 80 o. s. ř. určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem. Naléhavý právní zájem na požadovaném určení je dán zejména tam, kde by bez autoritativního výroku soudu bylo právo žalobce ohroženo, nebo kde by se stalo jeho právní postavení nejisté. Určovací žaloba má preventivní povahu a má za účel poskytnout ochranu právnímu postavení žalobce dříve, než dojde k porušení právního vztahu nebo práva, přičemž požadované určení musí být objektivně vzato způsobilé odstranit stav nejistoty žalobce nebo ohrožení jeho práva.

9. Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu přijaté při výkladu § 80 o. s. ř. (shrnuté v jeho usnesení ze dne 23. 10. 2019 sp.zn. 27 Cdo 3306/2019) se podává:

„1/ Určovací žaloba podle § 80 písm. c) o. s. ř. je preventivního charakteru a má místo jednak tam, kde její pomocí lze eliminovat stav ohrožení práva či nejistoty v právním vztahu, a k odpovídající nápravě nelze dospět jinak, jednak v případech, v nichž určovací žaloba účinněji než jiné právní prostředky vystihuje obsah a povahu příslušného právního vztahu a jejím prostřednictvím lze dosáhnout úpravy, tvořící určitý právní rámec, který je zárukou odvrácení budoucích sporů účastníků. Tyto funkce určovací žaloby korespondují právě s podmínkou naléhavého právního zájmu; nelze-li v konkrétním případě očekávat, že je určovací žaloba bude plnit, nebude ani naléhavý právní zájem na takovém určení. Přitom příslušné závěry se vážou nejen k žalobě na určení jako takové, ale také k tomu, jakého konkrétního určení se žalobce domáhá (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 1997, sp. zn. 3 Cdon 1338/96; srov. i důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 1999, sp. zn. 2 Cdon 1628/96, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 5. 2005, sp. zn. 30 Cdo 695/2005, rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3469/2009, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2014, sp. zn. 23 Cdo 2332/2013, rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 17. 4. 2014, sp. zn. 33 Cdo 1734/2013, a judikaturu v nich citovanou).

2/ Naléhavý právní zájem na určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, je dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo ohroženo právo žalobce nebo kde by se bez tohoto určení jeho právní postavení stalo nejistým, a nemá-li žalobce k dispozici jiný právní prostředek, jehož pomocí by mohl své právo hájit účinněji. Prostřednictvím určovací žaloby nelze řešit otázky, které mají význam jen pro jiné již probíhající řízení (v němž je lze řešit jako předběžné otázky) nebo které mají být podle zákona řešeny v jiném řízení; určovací žaloba je nepřípustná tam, kde neslouží potřebám praktického života, ale jen ke zbytečnému rozmnožování sporů (k tomu srov. zejména rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 10. 2000, sp. zn. 21 Cdo 267/2000, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 29 Cdo 2792/2015, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2017, sp. zn. 27 Cdo 5581/2016, či ze dne 24. 4. 2018, sp. zn. 27 Cdo 223/2018).“

10. Dle § 159a odst. 1 o. s. ř. „Nestanoví-li zákon jinak, je výrok pravomocného rozsudku závazný jen pro účastníky řízení.“ Dle § 139 odst. 1 z.o.k. se společníci společnosti s ručením omezeným zapisují do seznamu společníků, který vede společnost. Dle § 196 z.o.k. jednatel společnosti zajišťuje řádné …. vedení seznamu společníků… Do seznamu společníků je tak jednak zapisovány údaje identifikující společníka - jméno či název, bydliště (místo pobytu) čí sídlo. Vedle tohoto je předmětem zápisu do seznamu společníků též výše vkladu každého společníka a rozsah jeho splacení, výše podílu každého společníka, u společného podílu platí, že i všechny osoby, jimž společný podíl náleží (které jsou společníky), druh jeho podílu resp. označení podílu a název druhu podílu /případně údaje o tom, že byl na podíl vydán kmenový list/. Uvedené vyplývá z toho, že se jmenované skutečnosti zapisují u společníků s ručením omezeným do obchodního rejstříku (viz. § 48 odst. 1 písm. b) a j) z.v.r.), a protože společnost má povinnost podat návrh na zápis těchto údajů (viz. § 11 odst. 1 a 2 z.v.r.), musí být společnosti tyto údaje též i známy. Skutečnosti zapisované do seznamu společníků nicméně přímo vyplývají z ust. § 139 odst. 2 z.o.k. - do seznamu společníků se zapisuje jméno a bydliště nebo sídlo společníka, případně jiná společníkem určená adresa pro doručování, výše jeho podílu, jemu odpovídající výše vkladu, počet hlasů náležející k podílu, povinnost přispět na vytvoření vlastního kapitálu peněžitými prostředky nad společníkův vklad (dále jen „příplatek“) spojenou s podílem, bude-li určena, den zápisu do seznamu společníků a označení podílu, může-li společník vlastnit více podílů. Pokud společník vlastní více podílů, uvede se jejich výše a jim odpovídající výše vkladu u každého podílu. Upravuje-li společenská smlouva více druhů podílů, uvede se i jejich název. Vydala-li společnost kmenové listy, zapisuje se o tom poznámka u podílu, ke kterému byl kmenový list vydán, a číslo kmenového listu. Společnost provede zápis zapisované skutečnosti bez zbytečného odkladu poté, co jí bude změna prokázána.

11. Zobecněno platí, že požaduje-li žalobce, aby soud určil žalobcovo vlastnictví podílu ve společnosti s ručením omezeným v určité výši a k němu se vztahujícího vkladu společníka, (tak jako tomu bylo i v daném případě, kdy žalobci spolu s žalovanou ad 2. měli být dle žaloby společnými společníky jimž náleží též i společný podíl o velikosti 47/300 k celku a k tomu se vážící vklad ve výši 47 000 Kč), jenž je však v obchodním rejstříku zapsán u jiné osoby (v daném případě u 1. žalovaného), pak neoznačí-li v žalobě jako žalovanou též i předmětnou společnost s ručením omezeným, v níž má žalobce - společník vlastnit podíl v žalované výši (a být tudíž i jejím společníkem s odpovídajícím podílem a vkladem), a neučiní tak ani nikdy dále v řízení před soudem prvního stupně, není výrok rozhodnutí soudu určující vlastnictví podílu pro společnost závazný. Není tomu tak proto, že společnost, v níž má být podíl ve vlastnictví společníka - žalobce, není účastnicí řízení o takovémto určení, pročež pro ni není rozhodnutí soudu závazné. Jak výše citováno, „nestanoví-li zákon jinak, je výrok pravomocného rozsudku závazný jen pro účastníky řízení“. Specialitu pro obchodní korporace resp. společnost s ručením omezeným zákon nestanoví. Nebyla-li by předmětná společnost s ručením omezeným účastnicí řízení - žalovanou, v řízení o určení vlastnictví žalobce k podílu resp. určení výše jeho podílu a vkladu, nebyl by pro ni výrok rozhodnutí soudu toto určující závazný. Nenastaly by tak vůči společnosti účinky jmenovaného soudního rozhodnutí, pročež z tohoto rozhodnutí by společnosti nevznikla povinnost do seznamu společníků zapsat soudem takto určenou výši podílu a vkladu společníka - žalobce. A potažmo i navrhnout k zápisu do veřejného rejstříku obchodního rejstříku příslušné zápisy ohledně společníka, výše jeho podílu a vkladu. Jinak řečeno, vůči společnosti by nedošlo k právní skutečnosti, která by měla za následek vznik její povinnosti nakládat se žalobcem (v daném případě žalobci a žalovanou ad 2) jako s vlastníkem (vlastníky) předmětného podílu resp. podílu v určovací žalobou požadované výši, včetně k němu se vážícího vkladu. Skutečnostmi, na základě kterých společnosti povinnost vzniká, jsou například smlouva o převodu podílu či jeho části, kdy doručením platné a účinné smlouvy společnosti nastávají věcně právní účinky převodu podílu resp. jeho části, potažmo tak dochází k tomu odpovídající změně - (změna společníka či změna výše podílu a s ním souvisejícího vkladu společníka). Ke shodným účinkům může dojít v důsledku soudního rozhodnutí, jímž soud vyhověl žalobě o určení vlastnictví podílu ve společnosti s ručením omezeným vůči této společnosti, ovšem jen tehdy, je-li účastníkem řízení - žalovaným, i tato společnost, pročež je rozhodnutí - rozsudek soudu pro ni závazný. Nebylo-li by pro ni rozhodnutí - rozsudek soudu závazný - například proto, že nebyla účastnicí řízení - žalovanou, nemůže mít žalobce naléhavý právní zájem na předmětném určení (že je vlastníkem určité části podílu a potažmo tak společníkem odvozující míru své účasti od tohoto podílu).

12. Naléhavý právní zájem na určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, je dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo ohroženo právo žalobce nebo kde by se bez tohoto určení jeho právní postavení stalo nejistým, kde by jeho právo bylo stanoveno tak, že by již nemohlo být ohrožováno, tedy stanoveno definitivně. To samozřejmě předpokládá, že v důsledku rozhodnutí soudu o určovací žalobě dojde k takovým účinkům, majícím za důsledek změnu skutečností rozhodných pro právo, právní stav žalobce. To v daném případě znamená, že právní zájem žalobce na určovací žalobě o určení vlastnictví podílu v s.r.o. je dán jen tehdy, jestliže vyhovění této žalobě pro žalobce znamená, že vůči společnosti o podíl, v níž se jedná, má rozhodnutí - rozsudek soudu závaznost resp. v důsledku rozhodnutí - rozsudku soudu vznikne společnosti povinnost zapsat žalobce, coby společníka s jím „vyžalovanou“ výší podílu a tomu odpovídajícího vkladu /jakož i dalších souvisejících skutečností/ a jako s takovýmto společníkem s ním pak v důsledku zápisu do seznamu společníků též nakládat. Jeho společnictví spojené s příslušným podílem, vkladem i následně promítnout do zápisu v obchodním rejstříku. V případě, že rozhodnutí soudu není pro společnost závazné, k příslušné změně v seznamu společníků s.r.o. nedojde, pročež se nijak postavení žalobce (coby společníka s podílem o žalované výši) nevyjasní. Naléhavý právní zájem takovýto žalobce nemá a mít nemůže.

13. V posuzovaném případě žalobci nezažalovali společnost [právnická osoba]., IČ [IČO] se sídlem [adresa], přitom se domáhají, že jsou spolu se svou matkou - žalovanou ad 2/ jejími společníky na základě vlastnictví společného podílu (dříve obchodního podílu) ve výši 47/300 a tomu odpovídajícího vkladu 47 000 Kč. Usilují-li žalobci předmětnou určovací žalobou dle § 80 o. s. ř. o vyjasnění, že jsou společníky předmětné společnosti [právnická osoba]. (maje za to, že předmětná smlouva o převodu podílu byla od samého počátku neplatná, pročež se žalovaný ad 1/ se vlastníkem předmětného podílu nikdy nestal), nemůže předmětná žaloba o určení vlastnictví k podílu společníků společnosti v příslušným společným podílem a vkladem splňovat podmínky preventivního charakteru a eliminace stavu ohrožení práva či nejistoty v právním vztahu, protože i v případě úspěchu žalobce by takové rozhodnutí dle § 159a odst. 1 o. s. ř. nebylo pro společnost [právnická osoba]. coby neúčastníka řízení závazné. Jinak řečeno společnost by na základě takového rozhodnutí - rozsudku soudu neměla právní povinnost žalobce zapsat do seznamu společníků, neboť by takové rozhodnutí - rozsudek nebyl pro společnost závazný. Žalobci se tedy mohli (a měli) domáhat příslušných určení i vůči společnosti [právnická osoba]. (měli žalovat též společnost). Neučinili-li tak, nemají žalobci na požadovaném určení naléhavý právní zájem ve smyslu § 80 o. s. ř., neboť by takové rozhodnutí nebylo zárukou odvrácení budoucích sporů (a to proto, že by společnost na základě takové rozhodnutí neměla povinnost žalobce uznat a zapsat do seznamu společníků jako společníky resp. ani jim náležející podíl v příslušné výši, vklad). Nedostatek naléhavého právního zájmu žalobců na požadovaném určení obstojí jako samostatný důvod pro zamítnutí žaloby, pročež nemá již významu se zabývat odvolateli tvrzenými skutečnostmi ve věci samé.

14. Odvolací soud pro přehlednost doplňuje, že dle § 216 odst. 1 o. s. ř. ust. § 92 o. s. ř. o připuštění dalšího účastníka na návrh žalobce, pro odvolací řízení neplatí. V odvolacím řízení tedy není přípustné, aby byl přibírán další žalovaný.

15. Z výše uvedených důvodů odvolací soud podle § 219 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. potvrdil jako věcně správný, vyjma akcesorického náhradově nákladového výroku II., jenž podle ustanovení § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku, neboť soud prvního stupně v něm vyšel při výpočtu odměny advokáta z nesprávné částky 9 860 Kč za jeden úkon právní služby, ačkoliv správně činí odměna za jeden úkon právní služby dle § 7 ve spojení s § 9 odst. 4, písm. c) vyhl.č. 177/1996 Sb. /dále jen „vyhláška“/ částku 3 100 Kč. Po přepočtu se tak jedná o částku ve výši 41 140 Kč, jež náleží žalovanému 1/.

16. Ohledně náhrady účelně vynaložených nákladů odvolacího řízení, v souladu se zásadou úspěchu ve věci (§ 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 211 o. s. ř. a § 1 odst. 3 z.ř.s.) platí, že jejich náhrada náleží úspěšným žalovaným. Žalovaná 2/ se však při jednání odvolacího soudu výslovně náhrady nákladů odvolacího řízení vzdala. Žalobci jsou tudíž povinni společně a nerozdílně nahradit náklady odvolacího řízení jen žalovanému 1/, jenž náhradu nákladů odvolacího řízení požaduje. Ty sestávají z odměny advokáta za 2 úkony právní služby v celkové výši 6 200 Kč (vyjádření k odvolání a účast na jednání odvolacího soudu dne 1. 10. 2021, přičemž za jeden úkon právní služby dle § 7 ve spojení s § 9 odst. 4, písm. c) vyhl.č. 177/1996 Sb. /dále jen „vyhláška“/ náleží odměna 3 100 Kč) a náhrady hotových výdajů ve výši 600 Kč (přičemž náhrada hotových výdajů činí za jeden úkon právní služby dle ust. § 13 odst. 3 vyhlášky 300 Kč). K tomu je třeba přičíst náhradu za cestovné ve výši 1 860 Kč, náhradu za promeškaný čas ve výši 1 000 Kč (10x 100 Kč dle § 14 vyhlášky), a náhradu daně z přidané hodnoty ve výši 2 028,60 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.), celkem 11 688,60 Kč, jež jsou žalobci povinni společně a nerozdílně zaplatit k rukám advokáta coby zástupce žalovaného 1/ (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).