o určení vlastnického práva k obchodnímu podílu, k odvolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 7. března 2023, č. j. 73 Cm 65/2020- 312

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 1. 7. 2020 domáhala určení vlastnického práva k podílu ve společnosti [právnická osoba], IČO [IČO], posledně sídlem [adresa], PSČ [adresa] (dále též jen „Společnost“), na který připadá plně splacený vklad do základního kapitálu Společnosti ve výši 200 000 Kč.

2. Společnost [právnická osoba], IČO [IČO], nebyla v posuzované věci účastnicí řízení.

3. Krajský soud v Praze usnesením ze dne 28. 11. 2022, č. j. 73 Cm 65/2020-257, rozhodl tak, že řízení se podle § 96 odst. 2 věty prvé o. s. ř. z důvodu zpětvzetí žaloby zastavuje (výrok I.), že žalobkyni se ukládá povinnost nahradit žalovanému dle § 146 odst. 2 o. s. ř. vynaložené náklady řízení ve výši 8 228 Kč [odměna za zastupování ve výši 6 200 Kč, tj. za 2 úkony právní služby po 3 100 Kč, a to za převzetí věci podle § 11 odst. 1 písm. a), vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „AT“), písemný návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) AT, náhrada hotových výdajů ve výši 600 Kč podle § 13 odst. 4 ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a), d) AT, tj. 2x za každý úkon právní služby po 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT a náhrady za 21% daň z přidané hodnoty z odměny a náhrady hotových výdajů zástupce ve výši 1 428 Kč dle § 151 odst. 2 věta druhá o. s. ř.] (výrok II.), že žalobkyni se vrací zaplacený soudní poplatek ve výši 1 000 Kč dle § 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (výrok III.) a že žalobkyni se ukládá povinnost ve lhůtě 3 dnů sdělit číslo účtu, na který jí má být soudní poplatek vrácen (výrok IV.). Usnesení dle ust. § 169 odst. 2 věty druhé o. s. ř. neobsahovalo odůvodnění.

4. K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 22. 2. 2023, č. j. 7 Cmo 17/2023, usnesení soudu prvního stupně zrušil ve výroku II. a věc mu vrátil k dalšímu řízení pro nedostatek odůvodnění a tudíž nepřezkoumatelnost napadaného nákladového výroku.

5. Usnesením označeným v záhlaví soud prvního stupně rozhodl tak, že žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 8 228 Kč ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupce žalovaného. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že žalobkyně vzala v průběhu řízení žalobu v celém rozsahu zpět, čímž zavinila zastavení řízení, pročež soud postupoval dle § 146 odst. 2 věty první zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) a uložil žalobkyni, aby žalovanému uhradila náklady řízení, spočívající v nákladech na právní zastoupení stanovené dle AT, odpovídající dvěma úkonům právní služby, paušální náhradě hotových výdajů a dani z přidané hodnoty v celkové výši 8 228 Kč. Soud uvedl, že nemá za důvodnou námitku žalobkyně, že by žalovaný měl hradit náklady, neb to byl on, kdo učinil řízením bezpředmětným. Zavinění za zastavení řízení je třeba posuzovat výlučně z procesního hlediska, tedy ve vztahu příčinné souvislosti, kdy důvody, které žalobkyni vedly ke zpětvzetí žaloby, nejsou podstatné. Výjimku představuje ustanovení § 146 odst. 2 věta druhá o. s. ř., podle něhož byl-li pro chování žalovaného vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný, přičemž obě podmínky (důvodnost žaloby a chování žalovaného) musí být splněny současně a navíc důvodem zpětvzetí musí být výlučně chování žalovaného. Důvodnost žaloby se v takovém případě posuzuje výlučně z hlediska procesního, t.j. z hlediska vztahu výsledku chování žalovaného k požadavku žalobkyně. Zde však podmínky pro postup dle § 146 odst. 2 věty druhé o. s. ř. možný není, jelikož žaloba nebyla podána z procesního hlediska důvodně. Nárok žalobce uspokojen nebyl a už nikdy ani uspokojen nemůže být z důvodu zániku Společnosti. Dále soud prvního stupně uvedl, že neshledal ani důvod pro postup dle § 150 o. s. ř., když zde nejsou důvody zvláštního zřetele hodné pro nepřiznání náhrady nákladů řízení žalovanému. Žalobkyní namítané skutečnosti ohledně převodu majetku a následný zánik Společnosti představuje riziko, které podstupuje každý žalobce, žaluje-li na určení vlastnictví k obchodnímu podílu ve společnosti s ručením omezeným. Je třeba přihlédnout i k tomu, že žalobkyně, pokud by nevzala svůj žalobní návrh zpět, by nebyla se svojí žalobou úspěšná z toho důvodu, že nesprávně vymezila okruh účastníků řízení, když Společnost neoznačila jako účastnici řízení, tudíž by žaloba nemohla být úspěšná z nedostatku naléhavého právního zájmu, neb rozhodnutí by nebylo pro Společnost závazné. Tudíž by byla žalobkyně povinna hradit žalovanému náhradu nákladů řízení, avšak dle § 142 odst. 1 o. s. ř., jelikož by nebyla se svým návrhem úspěšná.

6. Proti usnesení soudu prvního stupně podala včasné odvolání žalobkyně. Namítá, že usnesení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí o náhradě nákladů řízení, jelikož dosud zjištěný skutkový stav neobstojí, neboť tu jsou další skutečnosti nebo jiné důkazy, které nebyly dosud uplatněny, soud prvního stupně dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním a rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Žalobkyně považuje argumentaci soudu prvního stupně za nedostatečně odůvodněnou a nesprávnou, neboť žalobkyně osvědčila, že to bylo právě chování žalovaného, které vedlo k zániku a následnému výmazu Společnosti z obchodního rejstříku, pročež nemohl být žalobkyní důvodný návrh uspokojen a proto vzala žalobkyně svůj žalobní návrh zpět. Žalobkyně má tak za to, že jsou dány důvody pro aplikaci § 146 odst. 2 o. s. ř., případně § 150 o. s. ř. Namítá, že žalovaný účelově převedl majetek Společnosti na jinou společnost ovládanou žalovaným a následně došlo k výmazu Společnosti z obchodního rejstříku. Žalobkyně je přesvědčena, že tyto skutečnosti aplikaci § 146 odst. 2 o. s. ř., případně § 150 o. s. ř., odůvodňují, neboť tím je osvědčeno, že to bylo právě chování žalovaného, které vedlo ke zpětvzetí důvodné žaloby a zastavení řízení. Navrhuje, aby odvolací soud změnil napadené usnesení tak, že nárok na náhradu nákladů řízení se v plném rozsahu přiznává žalobci.

7. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

8. Dle § 146 odst. 2 o. s. ř. jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování žalovaného (jiného účastníka řízení) vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný (jiný účastník řízení).

9. Podle § 150 o. s. ř. jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nebo odmítne-li se účastník bez vážného důvodu zúčastnit prvního setkání s mediátorem nařízeného soudem, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat.

10. Předně odvolací soud uvádí, že nepovažuje odvoláním napadené usnesení za nedostatečně odůvodněné. Z odůvodnění napadeného usnesení je zřejmé, z jakých skutečností soud prvního stupně vycházel, jakými úvahami se řídil, z jaké právní úpravy vyšel, a proti tomu i odvolatelka brojí. Ke kritériím přezkoumatelnosti rozhodnutí srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, uveřejněný pod číslem 100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní. Usnesení soudu prvního stupně je tedy přezkoumatelné.

11. Odvolací soud ze spisu zjistil, že podání žalobkyně ze dne 21. 11. 2022 na č. l. 244, doručené soudu do datové schránky téhož dne, obsahuje zpětvzetí žaloby v plném rozsahu a návrh na zastavení řízení, s odůvodněním, že v důsledku výmazu Společnosti se stalo toto řízení bezpředmětným. Soud prvního stupně, jak již shora uvedeno, usnesením ze dne 28. 11. 2022, č. j. 73 Cm 65/2020-257, řízení pro zpětvzetí žaloby zastavil. Výrok I. o zastavení řízení nabyl právní moci dne 16. 12. 2022.

12. Z úplného výpisu z obchodního rejstříku vedeného Městským soudem v Praze, oddíl C, vložka [Anonymizováno] ze dne 27. 3. 2023 vyplývá, že dne 11. 5. 2022 došlo k výmazu společnosti [právnická osoba], IČO [IČO] z obchodního rejstříku dle projektu rozdělení odštěpením sloučením ze dne 7. 4. 2022.

13. Pokud pouze jedna procesní strana zaviní, že řízení je zastaveno, a proto o věci nemůže být meritorně rozhodnuto a tím zjištěno, zda návrh byl podán důvodně, vzniká jí zásadně povinnost nahradit druhé procesní straně náklady řízení [z judikatury viz např. rozhodnutí uveřejněné v časopise SR, 2009, č. 4, s. 131- sp. zn. ÚS 315/07, S IV (s. 736) - NS sp. zn. 3 Cz 14/82]. Výjimkou z této zásady je ustanovení § 146 odst. 2 věty druhé o. s. ř., podle něhož byl-li pro chování žalovaného vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný. Obě podmínky (důvodnost žaloby a chování žalovaného) musí být přitom splněny současně, a navíc důvodem zpětvzetí musí být výlučně jen chování samotného žalovaného. Zavinění je zde třeba posuzovat výlučně z procesního hlediska.

14. Komentářová literatura k tomu v BÍLÝ, Martin. § 146 [Smír, zastavení řízení, odmítnutí návrhu]. In: SVOBODA, Karel, SMOLÍK, Petr, LEVÝ, Jiří, DOLEŽÍLEK, Jiří a kol. Občanský soudní řád. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2021, s. 704, marg. č. 4 uvádí, že „Zásada zavinění vychází z předpokladu, že kdo zaviní, že řízení musí být zastaveno, nahradí jeho náklady. Toto zavinění se posuzuje výlučně z procesního hlediska (Bureš 2006 s. 662 bod 3, shodně také I. ÚS 1227/09 či NS 28 Cdo 1912/2015). Podle této doktríny nejsou tedy podstatné například důvody, které žalobce vedly ke zpětvzetí žaloby…“, anebo v PUTNA, Mojmír. § 146 [Náhrada v dalších případech]. In: DRÁPAL, Ljubomír, BUREŠ, Jaroslav a kol. Občanský soudní řád I, II. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 990, marg. č. 4.) se k tomu uvádí, že “Je-li důvodem zastavení řízení zpětvzetí návrhu, žalobce (navrhovatel) nezavinil zastavení řízení, jestliže vzal zpět návrh, který byl podán důvodně, pro chování žalovaného (jiného účastníka řízení). Aby se při zpětvzetí žaloby (nebo jiného návrhu na zahájení řízení) nejednalo o zavinění žalobce (jiného navrhovatele), musí být splněny zároveň (kumulativně) obě podmínky:

– žaloba (jiný návrh) byla podána důvodně a

– ke zpětvzetí došlo pro chování žalovaného (jiného účastníka řízení).“

15. Žalobkyně vzala žalobu zpět z důvodu zániku Společnosti, k podílu v níž se domáhala určení vlastnického práva. Společnost nebyla účastnicí řízení. Z procesního hlediska tak žalobkyně zpětvzetím žaloby zavinila zastavení řízení, neb nelze považovat chování Společnosti, která navíc není ani účastníkem tohoto řízení, spočívající v dispozici s jejím majetkem za chování, které vedlo důvodně ke zpětvzetí žaloby žalobkyní. Jedná se toliko o skutečnost, která nastala po zahájení řízení a jež činí z pohledu žalobkyně žalobu bezpředmětnou. Žalobce je pánem sporu a je toliko na něm, zda bude na žalobě trvat či nikoliv. Pokud vzala žalobkyně svůj návrh zpět, zavinila tak zastavení řízení a ani odvolací soud zde neshledal příčinnou souvislost v chování žalovaného a zpětvzetí žaloby žalobkyní. Vzhledem k tomu, že zde není splněna jedna z kumulativních podmínek pro aplikaci ustanovení § 146 odst. 2. věta druhá o. s. ř., je nutné náklady řízení posoudit dle ustanovení § 146 odst. 2 věta první o. s. ř. tak, že žalobkyně procesně zavinila, že řízení muselo být zastaveno a tudíž je povinna hradit náklady řízení žalovanému.

16. Moderační právo obsažené v § 150 o. s. ř je mimořádný procesní institut, a takto je třeba s ním v praxi zacházet, když aplikaci § 150 o. s. ř. nelze vykládat tak, že lze kdykoli, bez ohledu na základní zásady rozhodování o nákladech řízení, nepřiznat náhradu nákladů účastníku řízení, který by jinak na tuto náhradu právo měl. Obecně platí, že o nákladech sporného řízení se rozhoduje podle úspěchu ve věci a ustanovení § 150 o. s. ř., které tuto obecně platnou zásadu prolamuje, je výjimkou z uvedené zásady, a jako s takovým mimořádným prostředkem je třeba s ním zacházet. K tomu např. nález Ústavního soudu ze dne 19. 2. 2013, sp. zn. III. ÚS 1526/12, jenž mimo jiné konstatuje, že právní zásada (exceptiones non sunt extendendae) vyžaduje, aby výjimky nebyly interpretovány rozšiřujícím způsobem.

17. Za důvody zvláštního zřetele hodné se považují takové okolnosti, pro které by se jevilo v konkrétním případě nespravedlivým ukládat náhradu nákladů řízení tomu účastníku, který ve věci úspěch neměl, a zároveň by bylo možno spravedlivě požadovat na úspěšném účastníku, aby náklady vynaložené v souvislosti s řízením nesl ze svého (zvažováno může být i jen částečné nepřiznání těchto nákladů). Při zkoumání, zda tu jsou důvody hodné zvláštního zřetele, soud přihlíží v první řadě k majetkovým, sociálním, osobním a dalším poměrům všech účastníků řízení; je třeba přitom vzít na zřetel nejen poměry toho, kdo by měl hradit náklady řízení, ale je nutno také uvážit, jak by se takové rozhodnutí dotklo zejména majetkových poměrů oprávněného účastníka. Významné z hlediska aplikace § 150 o. s. ř. jsou rovněž okolnosti, které vedly k soudnímu uplatnění nároku, postoj účastníků v průběhu řízení a další. Musí jít o takové okolnosti, které mají skutečný vliv na spravedlivost rozhodnutí o náhradě nákladů řízení. Porovnání dopadu uložení povinnosti k náhradě nákladů řízení do majetkových sfér účastníků může mít z hlediska aplikace § 150 o. s. ř. vliv pouze tehdy, přistupují-li ke skutečnosti, že by jejich přiznání přivodilo jednomu účastníku větší újmu, než účastníku druhému, okolnosti další (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2018, sp. zn. 33 Cdo 1529/2017).

18. Odvolací soud má tak shodně se soudem prvního stupně za to, že v daném případě nejsou dány důvody hodné zvláštního zřetele ve smyslu § 150 o. s. ř. pro nepřiznání náhrady nákladů v řízení úspěšnému žalovanému, neboť okolnosti uváděné žalobkyní ve vztahu mezi těmito účastníky takovými mimořádnými důvody, zvláštního zřetele hodnými, nejsou. Žalobkyně toliko namítá, že ke zpětvzetí návrhu došlo z důvodu výmazu Společnosti z obchodního rejstříku, což bylo způsobeno chováním žalovaného, což by mělo být důvodem k aplikaci § 150 o. s. ř. a tedy nepřiznání náhrady nákladů v řízení úspěšnému žalovanému. Tyto důvody však nejsou pro aplikaci § 150 o. s. ř. právně relevantní, neboť, jak již shora uvedeno, žalovanému nelze zavinění za zánik Společnosti přičítat. K majetkovým ani sociálním poměrům účastníků žalobkyně žádné skutečnosti netvrdila ani neprokazovala. Odvolací soud proto shodně se soudem prvního stupně důvod pro aplikaci § 150 o. s. ř. neshledal.

19. Z uvedených důvodů odvolací soud usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil podle § 219 o. s. ř., když pochybení neshledal ani ve výpočtu přiznané náhrady nákladů řízení.

20. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn § 224 odst. 1 o. s. ř. a § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně se svým odvoláním úspěšná nebyla, avšak žalovanému žádné náklady odvolacího řízení nevznikly.