o nařízení předběžného opatření, k odvolání účastnice proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. října 2019, č. j. 2Nc 1286/2019-7

1. V záhlaví označeným usnesením soud prvního stupně rozhodl, že „Účastnici se zakazuje nakládat s bytovou jednotkou č. [Anonymizováno] v budově č. p. [Anonymizováno], která je součástí pozemku p. č. [Anonymizováno], spolu se spoluvlastnickými podíly na budově č. p. [Anonymizováno] a na pozemku parc. č. [Anonymizováno], které jsou s vlastnictvím bytové jednotky č. [Anonymizováno] spojeny, vše v katastrálním území [adresa], obec [adresa], okres hlavní město [adresa], zejména se zakazuje předmětné nemovitosti zcizit, zatížit věcným břemenem, zástavním, budoucím zástavním, podzástavním, pachtovním, nájemním či předkupním právem.“ (výrok I),“Navrhovatel je povinen zaplatit soudní poplatek za podaný návrh na nařízení předběžného opatření ve výši 1.000 Kč, a to a to do tří dnů od nabytí právní moci tohoto výroku.“ (výrok II), „Navrhovateli se ukládá, aby ve lhůtě 30 dnů od doručení tohoto usnesení podal návrh ve věci samé.“ (výrok III). V odůvodnění soud prvního stupně uvedl, že návrhem na nařízení předběžného opatření doručeným 15. října 2019 zdejšímu soudu se navrhovatel domáhá nařízení předběžného opatření, kterým by bylo účastnici zatímně zakázáno nakládat s bytovou jednotkou (přesněji specifikovanou). Uvedl, že je společníkem a jednatelem účastnice. K tomu poznamenal, že usnesením Obvodního soudu pro Prahu 5 č. j. 133 EXE 770/2012-65 z 9. ledna 2013 byla na jeho majetek nařízena exekuce. Následně bylo rozhodnuto o provedení exekuce postižením podílu navrhovatele v účastnici, načež Elena Děnisovová rozhodla, v domnění, že se stala jediným společníkem účastnice, o odvolání navrhovatele z funkce jednatele. Toto rozhodnutí však bylo usnesením zdejšího soudu č. j. 78 Cm 182/2013-115 ze 7. října 2014 ve znění usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. 14 Cmo 26/2015-148 z 20. dubna 2016 prohlášeno za neplatné, a to proto, že v rámci exekučního řízení nebylo navrhovateli řádně doručováno, pročež jeho účast v účastnici nezanikla. Dodal, že od té doby nebylo přijato žádné nové rozhodnutí, kterým by byl z této funkce odvolán. Dále uvedl, že nahlédnutím do katastru nemovitostí zjistil, že v současnosti probíhá u Katastrálního úřadu pro [Anonymizováno] pod spisovou značkou V-61192/2019-101 katastrální správní řízení, jehož předmětem je převod vlastnického práva k předmětné bytové jednotce na [Anonymizováno]. Uvedl, že v této skutečnosti spatřuje úmysl [Anonymizováno] převést na sebe majetek účastnice a poškodit tak věřitele účastnice a navrhovatele, jakožto společníka účastnice. Úmysl poškodit účastnici spatřuje u [Anonymizováno] i v jiném jednání, a to ve znaleckém ocenění majetku účastnice. Soud prvního stupně uvedl, že vycházel z tvrzení „žalobkyně“ a dospěl k závěru, že ve věci samé mu bylo osvědčeno, že je společníkem a jednatelem účastnice. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 5 č. j. 133 EXE 770/2012-65 z 9. ledna 2013 byla na jeho majetek nařízena exekuce. Následně bylo rozhodnuto o provedení exekuce postižením podílu navrhovatele v účastnici, načež Elena Děnisovová, druhá společnice účastnice, rozhodla, v domnění, že se stala jediným společníkem účastnice, o odvolání navrhovatele z funkce jednatele. Toto rozhodnutí však bylo usnesením zdejšího soudu č. j. 78 Cm 182/2013-115 ze 7. října 2014 ve znění usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. 14 Cmo 26/2015-148 z 20. dubna 2016 prohlášeno za neplatné, a to proto, že v rámci exekučního řízení nebylo navrhovateli řádně doručováno, pročež jeho účast v účastnici nezanikla. Soud dále vycházel z tvrzení „žalobkyně“ a dospěl k závěru, že ohledně existence důvodu pro nařízení požadovaného předběžného opatření mu bylo prokázáno, že účastnice má ve vlastnictví, mimo jiné, předmětnou bytovou jednotku, jakož i že v současnosti účastnice tyto své nemovitosti převádí na [Anonymizováno], když probíhá u příslušného katastrálního úřadu pod spisovou značkou V-61192/2019 katastrální řízení, jehož předmětem je zápis [Anonymizováno] jako nového vlastníka těchto nemovitých věcí. Vzhledem k tomu, že se navrhovatel domáhá nařízení předběžného opatření, postupoval soud prvního stupně podle § 75c odst. 1 o. s. ř. a požadované předběžné opatření nařídil. Nejdříve si posoudil, zda navrhovatel osvědčil existenci nároku ve věci samé. Dospěl přitom k závěru, že navrhovatel existenci nároku ve věci samé, tj. nároku na určení, že je jednatelem a společníkem účastnice, osvědčil, když z jeho tvrzení nevyplývá, že jím tvrzený nárok není zjevně nedůvodný. Dále posoudil, zda navrhovatel prokázal existenci potřeby zatímní úpravy vztahů mezi účastníky nebo obavy o ohrožení možného výkonu rozhodnutí vydaného později v tomto řízení. Dospěl přitom k závěru, že tato skutečnost byla navrhovatelem prokázána, když v posuzovaném případě je dána potřeba zatímní úpravy vztahů mezi účastníky. Jak totiž navrhovatel doložil, [Anonymizováno], coby současný jednatel účastnice, převádí nemovité věci ve vlastnictví účastnice, přičemž tímto převodem se zmenšuje majetek účastnice, čímž dochází ke zhoršování postavení věřitelů účastnice a k poškozování práv dalších společníků účastnice, tj. navrhovatele. Soud prvního stupně ještě poznamenal, že existenci druhého z předpokladů, tj. obava z ohrožení výkonu rozhodnutí následně vydaného, nezkoumal, neboť podle ustálené soudní judikatury nemůže být tento předpoklad dán, je-li řízení ve věci samé řízení o určovací žalobě (např. usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. 14 Cmo 260/2015-153 z 1. prosince 2015). Dále uvedl, že vzhledem k tomu, že s podáním návrhu na nařízení předběžného opatření je spojena poplatková povinnost, vznikla „žalobkyni“ povinnost zaplatit soudní poplatek za podaný návrh na nařízení předběžného opatření, a to ve výši 1 000 Kč. Avšak protože tento soudní poplatek nebyl při podání návrhu uhrazen, postupoval zdejší soud podle § 4 odst. 1 písm. h) zák. o soud. popl. ve spojení s § 2 odst. 1 písm. a) zák. o soud. popl. a uložil navrhovateli povinnost tento soudní poplatek zaplatit. Jeho výši přitom určil podle položky 5 sazebníku poplatků ve výši 1 000 Kč.

2. Proti usnesení soudu prvního stupně podala účastnice - společnost včasné odvolání. V odvolání namítla, že zákonné podmínky pro nařízení předběžného opatření nebyly splněny. Nezpochybňuje, že rozhodnutí [Anonymizováno] jako jediného společníka při výkonu působnosti „odpůrcovy“ valné hromady, jímž byl dne 18. 3. 2013 navrhovatel odvolán z funkce jednatele, bylo usnesením Městského soudu v Praze č. j. 78 Cm 182/2013-115 ze 7. 10. 2014 ve znění usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. 14 Cmo 26/2015-148 z 20. 4. 2016 prohlášeno za neplatné, jelikož exekuční příkaz č. j. 069 EX 2804/12-15 ze dne 18. 1. 2013, jímž byl navrhovatelův obchodní podíl v „odpůrci“ postižen, nebyl navrhovateli řádně doručen. Citované soudní rozhodnutí nabylo právní moci 30. 5. 2016. Navrhovatel a v návaznosti na to také soud prvního stupně však naprosto opomněli skutečnosti, k nimž došlo následně. V reakci na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze totiž soudní exekutor [tituly před jménem], Exekutorský úřad [adresa], předmětný exekuční příkaz navrhovateli doručoval znova, tentokrát do datové schránky jeho zástupce, advokáta [tituly před jménem], a to ačkoli exekuční příkaz byl navrhovateli zjevně doručen již dříve, jak vyplynulo z jeho argumentace v řízení před Městským soudem v Praze a následně Vrchním soudem v Praze. Exekuční příkaz, jímž byl postižen navrhovatelův podíl v účastnici, tak nabyl právní moci nejpozději 16. 5. 2016, kdy byl řádně doručen do datové schránky navrhovatelova zástupce. Právní mocí tohoto exekučního příkazu navrhovatelova účast v účastnici zanikla podle § 206 odst. 1 věty druhé z. o. k., neboť byl po uplynutí lhůty uvedené ve výzvě ke splnění vymáhané povinnosti pravomocným exekučním příkazem postižen jeho obchodní podíl ve společnosti, a tento podíl se tudíž stal podílem uvolněným a práva a povinnosti s ním spojená nebylo možno podle § 212 odst. 4 z. o. k. vykonávat. Tato skutečnost s veškerými svými důsledky přitom byla navrhovateli známa, jelikož mu byl exekuční příkaz řádně doručen prostřednictvím jeho advokáta zmocněného k zastupování navrhovatele v exekučním řízení, tedy prostřednictvím osoby znalé práva. V návaznosti na to [Anonymizováno] jako jediná společnice v působnosti valné hromady společnosti [právnická osoba]. rozhodla 9. 6. 2017 o odvolání navrhovatele z funkce jednatele účastnice, a to ke dni účinnosti tohoto rozhodnutí. Jelikož navrhovatel nedbal svých práv a o opětovné zapsání sebe jako jednatele do obchodního rejstříku nijak neusiloval, a nikdy k němu tudíž nedošlo, nebylo technicky možné zapsat do obchodního rejstříku ani jeho opětovné odvolání z funkce jednatele ze dne 9. 6. 2017. Navrhovatel jako společník účastnice byl vymazán z obchodního rejstříku rozhodnutím Městského soudu v Praze č. j. C 63169/RD41/MPSH, Fj 133044/2019/MPSH ze dne 12. 4. 2019. Účastnice ve svém návrhu na zápis těchto změn v obchodním rejstříku sice nedopatřením uvedla, že předmětný exekuční příkaz nabyl právní moci 13. 2. 2013, tato skutečnost však nemá žádný právní význam, neboť rozhodující je toliko to, že daný exekuční příkaz skutečně byl pravomocný. Navrhovatel proti žádnému z výše uvedených kroků po dobu několika let žádným způsobem nebrojil a od vydání rozhodnutí Vrchního soudu v Praze byl zcela pasivní: neusiloval o opětovný zápis své funkce jednatele do obchodního rejstříku, nedosáhl zrušení exekučního příkazu ani nepodal návrh na vyslovení neplatnosti rozhodnutí jediného společníka v působnosti valné hromady, a to ačkoli jeho účast v účastnici zanikla již před více než třemi lety a jeho funkce jednatele již před více než dvěma lety. Ke dni podání návrhu na nařízení předběžného opatření navrhovatel nebyl v obchodním rejstříku zapsán ani jako společník, ani jako jednatel účastnice, a z účastnicí předložených listin je na první pohled a bez potřeby složitého dokazování zřejmé, že navrhovatelova účast na společnosti i jeho jednatelská funkce zanikly již před několika lety, a převod nemovité věci se tak nemůže žádným způsobem dotknout jeho práv. Navrhovateli jistě nelze bránit v tom, aby se domáhal u soudu určení, že nadále je společníkem i jednatelem účastnice, v žádném případě však nelze předběžným opatřením citelně zasáhnout do práva účastnice disponovat se svým majetkem, pokud navrhovatel neuvedl žádné skutečnosti a nedoložil listiny, které by potřebě zatímně upravit vztahy mezi účastníky (tedy potřebě naléhavě chránit navrhovatelova práva) svědčily. Samotná skutečnost, že se navrhovatel chystá podat žalobu ve věci samé, k nařízení předběžného opatření postačovat nemůže. Vzhledem k tomu, že navrhovatel neosvědčil, že je třeba zatímně upravit poměry mezi účastníky, účastnice navrhla, aby odvolací soud napadené usnesení změnil tak, že předběžné opatření se nenařizuje, a uložil navrhovateli povinnost nahradit účastnici náklady řízení o nařízení předběžného opatření.

3. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

4. Podle ust. § 74 odst. 1 o. s. ř. před zahájením řízení může předseda senátu nařídit předběžné opatření, je-li třeba, aby zatímně byly upraveny poměry účastníků, nebo je-li obava, že by výkon soudního rozhodnutí byl ohrožen. Podle § 74 odst. 2 o. s. ř. účastníky řízení jsou navrhovatel a ti, kteří by jimi byli, kdyby šlo o věc samu.

5. Podle ust. § 75 odst. 2 o. s. ř. návrh na nařízení předběžného opatření podle § 76 o. s. ř. musí kromě obecných náležitostí (§ 42 odst. 4 o. s. ř.) obsahovat jméno, příjmení a bydliště účastníků …, vylíčení skutečností o tom, že je třeba, aby byly zatímně upraveny poměry účastníků, nebo že je tu obava, že by výkon soudního rozhodnutí byl ohrožen, vylíčení skutečností, které odůvodňují předběžné opatření, a musí být z něj patrno, jakého předběžného opatření se navrhovatel domáhá.

6. Podle ust. § 75a odst. 1 o. s. ř. návrh na předběžné opatření, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, předseda senátu odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; ustanovení § 43 o. s. ř. se nepoužije.

7. Dle § 75c odst. 4 o. s. ř. pro předběžné opatření je rozhodující stav v době vyhlášení (vydání) usnesení soudu prvního stupně.

8. Dle návrhu na nařízení předběžného opatření z 15. 10. 2019, v němž navrhovatel označil jako účastníky řízení pouze svoji osobu - [Anonymizováno], nar. [Anonymizováno] a „odpůrkyni“ [právnická osoba], tento navrhuje vydání předběžného opatření, jímž se „odpůrkyni“ zakazuje jakkoliv nakládat s bytovou jednotkou (v návrhu blíže specifikovanou). Dle odůvodnění návrhu na vydání předběžného opatření navrhovatel má za to, že je stále společníkem „odpůrkyně“ a dále že je i ve funkci jednatele, resp. nebyl z této funkce platně odvolán, s tím, že podá „žalobu“ na určení, že je jednatelem a společníkem „odpůrkyně“. Soud prvního stupně nařídil předběžné opatření v navrženém znění a zakázal účastnici nakládání s předmětnou bytovou jednotkou a dále navrhovateli uložil podání návrhu ve věci samé ve lhůtě 30 dnů od doručení usnesení. Odvolací soud z vlastní činnosti zjistil, že podáním ze dne 19. 11. 2019 byla navrhovatelem podána „žaloba na určení“, jíž se domáhá vydání rozsudku, jímž by soud určil, že žalobce je společníkem žalované s podílem 80%, jemuž odpovídá vklad do základního kapitálu žalované ve výši 80 000 Kč (výrok I.), že žalobce je jednatelem žalované (výrok II.) a dále, že paní [Anonymizováno], nar. 15. 3. 1976 není jednatelem žalované (výrok III.).

9. Z hlediska posouzení podaného návrhu na nařízení předběžného opatření před zahájením řízení je podstatné, jaký konkrétní návrh či žalobu hodlal navrhovatel následně podat. Řízení o určení jednatele je totiž řízením o některých otázkách týkajících se právnických osob, konkrétně řízením ve statusových věcech právnických osob dle § 85 písm. a) zák. č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále též jen z. ř. s.), a to řízením ve statusové věci obchodní společnosti [právnická osoba], jenž je řízením svou povahou nesporným. Naopak řízení o určení, že žalobce je společníkem žalované s podílem 80%, jemuž odpovídá vklad do základního kapitálu žalované ve výši 80 000 Kč, je řízením sporným dle § 9 odst. 2 písm. e) o. s. ř. Pro úplnost ještě odvolací soud poznamenává, že pojem „odpůrkyně“ coby označení účastníka, resp. účastnice řízení, jenž, použil navrhovatel ve svém návrhu, nemá žádnou právní oporu jak z hlediska sporného řízení (kde vystupují jako účastníci řízení žalobce a žalovaný, resp. žalovaní), tak nesporného řízení (navrhovatel a další účastníci).

10. V dané věci se jedná o návrh na nařízení předběžného opatření, které má být nařízeno před zahájením řízení podle ust. § 74 odst. 1 o. s. ř., proto musí být z návrhu na jeho nařízení zřejmé, jakou žalobu/jaký návrh hodlá žalobce/navrhovatel po jeho nařízení podat, a tedy jaké řízení bude následovat, aby byla definitivně vyřešena „věc“ mezi všemi účastníky prostřednictvím této žaloby/návrhu a řízení na jejím/jeho základě zahájeného. Jak konstatováno odvolacím soudem výše, navrhovatel v návrhu na nařízení jednoho předběžného opatření nijak nespecifikoval, jaké následné řízení ve věci samé má být po nařízení předběžného opatření skutečně zahájeno, jehož budou jím označení účastníci řízení o předběžném opatření také současně účastníky ve smyslu ust. § 75 odst. 2 o. s. ř. To nelze z obsahu návrhu seznat, když navrhovatel pouze deklaruje podání „žaloby“ na určení, že je jednatelem a společníkem „odpůrkyně“. Jak vyplývá z výše nastíněného, nejedná se o věc, která je soudy projednávána ve shodném procesním režimu (tj. na základě jedné žaloby), neboť určení jednatele je projednáváno soudem v režimu zákona o zvláštních řízeních soudních v rámci svou povahou nesporného řízení (majícího zcela jiná pravidla pro určení okruhu účastníků řízení, ad.), kdežto v řízení o určení společníka obchodní společnosti soud rozhoduje na základě podané žaloby ve sporném řízení, jehož účastníky jsou žalobce a žalovaný, přičemž je zcela na vůli žalobce, koho označí za žalovaného, resp. za žalované (viz též závaznost rozsudku), přičemž jeho pochybení v tomto směru mu může být k tíži (případné zamítnutí žaloby). Má – li být ve smyslu § 74 odst. 2 o. s. ř. totožný okruh účastníků řízení v řízení o předběžném opatření a v následně zahájeném řízení ve věci samé, musí být z návrhu na nařízení předběžného opatření nade vší pochybnost zřejmé, jakou konkrétní žalobu (návrh) následně podá. Tak tomu však nebylo v posuzované věci. Odvolací soud dospěl k závěru, že z návrhu navrhovatele nelze jednoznačně určit, jakou žalobu/návrh skutečně hodlá navrhovatel po nařízení předběžného opatření podat, tedy jaká věc má být následně v řízení zahájeném k žalobě/návrhu žalobce/navrhovatele mezi všemi účastníky tohoto řízení vyřešena. Jinak řečeno není zřejmé- jestli navrhovatel (žalobce) následně podá návrh na určení jednatele či žalobu na určení společníka. Nelze tak vůbec určit, jaké bude řízení ve věci samé povahy, tj. zda sporné či nesporné. K tomu odvolací soud zdůrazňuje, že řízení sporné a nesporné jsou řízeními, která nemohou být vedena soudem společně (viz §112 o. s. ř.), a to vzhledem k rozdílnosti jejich procesních pravidel. Z těch plyne i jiný postup při určení, kdo je jejich účastníkem. Nelze tudíž učinit jednoznačný závěr o totožnosti okruhu účastníků v řízení o předběžném opatření a účastníků v řízení o věci samé (§ 74 odst. 2 o. s. ř.). Důsledkem uvedeného nedostatku návrhu je pak i to, že nelze posoudit, jestli povinnost, která má být předběžným opatřením uložena, má vůbec vztah k věci samé, a zda jsou tak splněny podmínky pro nařízení předběžného opatření dle ust. § 74 odst. 1 a § 76 o. s. ř.

11. Z výše uvedených důvodů odvolací soud uzavírá, že návrh na nařízení předběžného opatření neobsahuje všechny náležitosti, je neurčitý a nesrozumitelný ve smyslu ust. § 75a o. s. ř. a soud prvního stupně pochybil, když přes jeho nedostatky v řízení pokračoval a předběžné opatření požadovaného znění nařídil. Odvolací soud proto napadené usnesení soudu prvního stupně podle ust. § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil tak, že návrh na nařízení předběžného opatření se odmítá podle ust. § 75a o. s. ř.

12. Odvolací soud o náhradě nákladů řízení rozhodl dle ust. § 151 odst 1 o. s. ř. za použití ust. § 224 odst. 1, 2 a § 146 odst. 3 o. s. ř., dle kterého odmítne-li soud návrh na zahájení řízení, je navrhovatel povinen nahradit ostatním účastníkům jejich náklady. V odvolacím řízení bylo změněno k odvolání účastnice napadené usnesení soudu prvního stupně o nařízeném předběžném opatření tak, že návrh navrhovatele byl odmítnut a odvolatelce tudíž přísluší náhrada nákladů řízení. Před soudem prvního stupně jí však žádné náklady řízení nevznikly. Její odvolací náklady spočívají v nákladech za právní zastoupení advokátem, a ty sestávají z odměny advokáta za 2 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení a odvolání) v celkové výši 6 200 Kč (po 3 100 Kč za jeden úkon právní služby podle § 7 bodu 5. ve spojení s § 9 odst. 4 písm. c/ vyhlášky č. 177/96 Sb.), spolu s náhradou hotových výdajů za dva úkony právní služby v celkové výši 600 Kč dle § 13 odst. 3 výše uvedené vyhlášky. Advokátka soudu nepředložila, že je plátcem daně z přidané hodnoty. Celkem tedy činí náhrada jejích nákladů řízení 6 800 Kč.

13. Soud prvního stupně po právní moci tohoto usnesení rozhodne o vrácení složené jistoty podle ust. § 75b odst. 4 o. s. ř.