o odvolání likvidátora, o odvolání účastníka 2) proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. září 2020, č. j. 77 Cm 67/2020-9

1. Městský soud v Praze rozhodl v záhlaví uvedeným usnesením tak, že druhý účastník, [Jméno navrhovatele B], se odvolává z funkce likvidátora společnosti [Jméno navrhovatele A], IČO [IČO navrhovatele A], sídlem [adresa] (výrok I.), že likvidátorem společnosti [Jméno navrhovatele A], IČO [IČO navrhovatele A], sídlem [adresa], se jmenuje [tituly před jménem] [Anonymizováno], insolvenční správce, sídlem [adresa] (výrok II.), že druhý účastník, [Jméno navrhovatele B], je povinen zaplatit České republice na účet zdejšího soudu soudní poplatek ve výši 2 000 Kč, a to do tří dnů ode dne, kdy tento výrok nabude právní moci (výrok III.) a že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV.).

2. Navrhovatel se jakožto správce daně domáhal odvolání druhého účastníka z funkce likvidátora společnosti [Jméno navrhovatele A], IČO [IČO navrhovatele A], sídlem [adresa] (dále jen „Společnost“) a to z důvodu, že nepodal daňové přiznání k dani z příjmů právnických osob za zdaňovací období 2015, 2016, 2017 a 2018, ačkoliv k tomu byla právnická osoba vyzvána, tyto výzvy jí byly doručeny, ale právnická osoba na ně nijak nereagovala. Navrhovatel dále uvedl, že likvidátor [Jméno navrhovatele B] nepodal daňové přiznání k dani z příjmů právnických osob, a to již od roku 2009. Likvidátor tak dle navrhovatele neplní řádně své povinnosti. Na výzvu soudu, aby se k návrhu vyjádřil, nereagoval.

3. Soud prvního stupně na základě skutečností známých mu z jeho vlastní činnosti, jakož i na základě nesporných tvrzení účastníků, dospěl k závěru, že jsou dány předpoklady k odvolání druhého účastníka z funkce likvidátora Společnosti, neboť likvidátor nevykonává řádně svoji funkci, když provádí likvidaci již déle než 12 let, a když nepodává za Společnost daňová přiznání. Soud uvedl, že likvidátor ani nesdělil okolnost, která by bránila v dokončení likvidace nebo podání daňových přiznání. Soud prvního stupně na základě těchto skutečností dospěl k závěru, že jsou dány předpoklady podle § 191 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Vzhledem k tomu soud prvního stupně rozhodl současně podle § 191 odst. 1 věty první a odst. 3 a 4 o. z., a jmenoval likvidátora nového. K tomu soud prvního stupně dodal, že postupoval podle § 89 odst. 1 zákona č. 292/2013 o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“) a rozhodl bez nařízení jednání, protože nebylo v souladu s § 121 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) potřeba provádět dokazování, když soud vycházel ze skutečností, které jsou mu obecně známy nebo známy z jeho vlastní činnosti. Soud uložil povinnost odvolanému likvidátorovi zaplatit soudní poplatek dle § 11 odst. 2 písm. a) ve spojení s § 4 odst. 1 písm. i) a s § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích v platném znění. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 23 z. ř. s.

4. Proti I. a III. výroku usnesení soudu prvního stupně se včas odvolal druhý účastník řízení, který namítal, že již od 11. 12. 2009 není likvidátorem Společnosti, neboť k uvedenému datu byl z funkce odvolán jediným společníkem Společnosti v likvidaci a do funkce likvidátora byl jmenován pan [Anonymizováno], jednatel Společnosti. K důkazu uvedl notářský zápis sepsaný [tituly před jménem] [Anonymizováno], notářem v [Anonymizováno] ze dne 12. 12. 209, č. [Anonymizováno] Odvolatel má tak za to, že k jeho odvolání dojít nemohlo a že i výrok III. je za daných okolností nesprávný, když nezavinil potřebu zahájení řízení. Proto odvolatel navrhuje, aby odvolací soud napadené usnesení v napadené části zrušil.

5. K odvolání se vyjádřil navrhovatel tak, že o případné existenci notářského zápisu o odvolání z funkce nevěděl a dozvěděl se o ní až z odvolání, přičemž tuto okolnost nemohl ze své pozice ani zjistit. I přesto navrhovatel uvedl, že likvidace Společnosti jmenovaným likvidátorem probíhá již 12 let. Má za to, že vzhledem k tomu, že z ničeho nevyplývá, že likvidátor plní řádně své povinnosti, které mu ukládá zákon, byly podmínky pro odvolání likvidátora splněny, pročež se ztotožňuje s rozhodnutím soudu prvního stupně.

6. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené usnesení i z důvodů, které nebyly v odvolání uplatněny (§ 212a odst. 1 a 5, § 205 odst. 2 o. s. ř.), přihlížel k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 212a odst. 5 o. s. ř.) a neshledal podmínky pro potvrzení (§ 219 o. s. ř.) ani změnu (§ 220 odst. 1 o. s. ř.) napadeného usnesení.

7. Předně odvolací soud konstatuje, že toto řízení o odvolání likvidátora právnické osoby je podle ust. § 85 písm. a) z. ř. s. řízením o některých otázkách týkajících se právnických osob, a to řízením ve statusových věcech právnických osob, které upravuje z. ř. s. (§ 2 písm. e)).

8. Podle ust. § 89 odst. 1 z. ř. s. ve spojení s ust. § 19 z. ř. s. neprovádí-li soud dokazování, není ve věcech uvedených v § 85 třeba jednání nařizovat. „Taková situace nastane např. v případě, že veškeré pro rozhodnutí podstatné skutečnosti jsou předmětem shodného tvrzení účastníků, případně jsou obecně známé nebo soudu známé z úřední činnosti (např. stav zápisu ve veřejných rejstřících apod.). Takovou situací naopak není, pokud pro rozhodnutí důležitá fakta, třeba i jednoznačně, vyplývají z listin dodaných některým z účastníků. Provedení důkazních prostředků je součástí procesního dokazování a jednání je proto třeba za účelem přečtení listin nařídit.“ (Svoboda, K., Tlášková, Š., Vláčil, D., Levý, J., Hromada, M. a kol.: Zákon o zvláštních řízeních soudních. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2015, s. 31 – 32).

9. Podle ust. § 191 odst. 2 o. z., soud na návrh osoby, která na tom osvědčí právní zájem, odvolá likvidátora, který řádně neplní své povinnosti, a jmenuje nového likvidátora.

10. Odvolací soud shledal, že soud prvního stupně v řízení neprovedl žádné důkazy, přičemž uvedl, že svá zjištění, ze kterých usuzuje na nečinnost likvidátora Společnosti, učinil na základě skutečností mu známých z jeho vlastní činnosti a nesporných tvrzení účastníků. Z napadeného usnesení lze pouze usuzovat, že těmito skutečnostmi jsou dle soudu prvního stupně ty, že likvidátor provádí likvidaci přes 12 let, neboť byl likvidátorem jmenován rozhodnutím společníka v roce 2008, a že nepodává za Společnost daňová přiznání.

11. K uvedenému odvolací soud podotýká, že žádná z uvedených skutečností neprokazuje, že likvidátor si své povinnosti neplní řádně ve smyslu ust. § 191 odst. 2 o. z. Z ničeho ani neplyne, že by tvrzení navrhovatele, ze kterých soud vycházel, byla nesporná, když se druhý účastník k výzvě soudu nevyjádřil a v odvolání uvedl, že již není od 11. 12. 2009 likvidátorem Společnosti, což i dokládá. Odvolací soud proto shledal, že v daném případě se nejedná o situaci, kdy soud nemusí nařídit jednání dle ust. § 89 z. ř. s.

12. Odvolací soud proto uzavírá, že soud prvního stupně svým nesprávným postupem, tj. že v řízení nenařídil jednání ke zjištění pro věc rozhodných skutečností, odňal účastníkům možnost v průběhu řízení jednat před soudem. Soud prvního stupně tak zatížil řízení jinou vadou, a to vadou zmatečnosti (ust. § 229 odst. 3 o. s. ř.), ke které přihlíží soud z úřední povinnosti (§ 212a odst. 5 o. s. ř.). Odvolací soud se proto nemohl dále zabývat odvoláním věcně, a to včetně nové skutečnosti tvrzené odvolatelem, kterou se dosud soud prvního stupně nezabýval.

13. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací z výše uvedených důvodů napadené usnesení soudu prvního stupně podle ust. § 219a písm. a) o. s. ř. v celém rozsahu zrušil, neboť jeho výroky II. a IV., jsou závislými výroky na odvoláním napadených výrocích I. a III. [§ 212 písm. a) o. s. ř.]; věc mu podle ust. § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. vrátil k dalšímu řízení.

14. V dalším řízení se soud prvního stupně bude zabývat jak tvrzeními navrhovatele, tak skutečnostmi uvedenými druhým účastníkem v odvolání. Pokud bude soud prvního stupně provádět ke skutkovým zjištěním dokazování, je vždy třeba, aby nařídil ve věci jednání dle ust. § 19 z. ř. s.