o nařízení předběžného opatření v řízení o určení vlastnického práva k akciím, o odvolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. ledna 2021, č. j. 77 Cm 64/2020-68, ve znění opravného usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. března 2021, č. j. 77 Cm 64/2020-80 a ze dne 25. srpna 2021, č. j. 77 Cm 64/2020 – 86

1. Žalobou doručenou soudu dne 3. 6. 2020 se žalobce domáhá určení, že je vlastníkem 533 kusů zaknihovaných akcií obchodní společnosti [právnická osoba]., IČO [IČO], sídlem [adresa] (dále jen „Společnost“). Předmětné akcie nabyl kupní smlouvou ze dne 2. 12. 2019 od pana [tituly před jménem] [Anonymizováno], nar. [Anonymizováno], bytem [adresa]. Dne 20. 12. 2019 valná hromada Společnosti rozhodla o tzv. squeez-outu, tj. vytěsnění menšinových akcionářů, včetně žalobce, a to ve prospěch akcionáře hlavního, kterým je žalovaná. Žalobce má za to, že vytěsnění bylo provedeno v rozporu se zákonem a dobrými mravy a z toho důvodu zahájil i řízení o neplatnosti usnesení valné hromady o vytěsnění menšinových akcionářů. S ohledem na znění § 260 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) však dle žalobce takový návrh není dostatečným prostředkem pro ochranu jeho práv a zájmů, když řízením o neplatnosti usnesení valné hromady je dotčena Společnost a nikoliv žalovaná, která tak není nijak omezena v dispozicích s akciemi a možností zakládání práv třetích osob ve smyslu § 260 odst. 2 o. z. Žalobce tak vedle návrhu na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady podal žalobu na určení vlastnického práva k akciím vůči žalované jakožto hlavnímu akcionáři s návrhem na vydání předběžného opatření. Žalobce má totiž obavu, že žalovaná bude s předmětnými akciemi disponovat dříve, než dojde k pravomocnému rozhodnutí o žalobě nebo o žalobě na neplatnost usnesení valné hromady. V takovém případě hrozí nejen riziko vzniku námitky dobrověrné třetí osoby ve smyslu § 260 odst. o. z., ale v mezidobí může dojít k podstatným změnám ve Společnosti, přičemž tyto změny by mohly dle žalobce významně ovlivnit jeho následné právní postavení. Proto žalobce navrhl, aby soud vydal předběžné opatření, kterým se žalované do rozhodnutí ve věci samé zakazuje nakládat s 533 kusy zaknihovaných akcií Společnosti, zejména se jí zakazuje tyto akcie zcizit nebo zatížit a žalované se do rozhodnutí ve věci samé zakazuje ve vztahu k Společnosti rozhodnout o zrušení Společnosti, schválení převodu nebo zastavení závodu nebo jeho části a schválení přeměny.

2. O tomto v pořadí prvním návrhu na předběžné opatření rozhodl Městský soud v Praze usnesením ze dne 4. 6. 2020, č. j. 77 Cm 64/2020 – 10, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 8. 2020, č. j. 7 Cmo 243/2020-39, tak, že se odmítá pro včasné neuhrazení jistoty dle § 75b odst. 2 o. s. ř.

3. Žalobce podáním ze dne 6. 1. 2021 podal další návrh na nařízení předběžného opatření v tomto znění: „1) Žalované se ukládá, aby se zdržela nakládání s 533 ks zaknihovaných akcií obchodní společnosti [právnická osoba]., IČ [IČO], se sídlem [adresa], emitovaných pod ISIN:CZ0008210150, zejména pak jejich zcizení nebo zatížení. 2) Žalované se ukládá, aby se zdržela nakládání s podílem ve společnosti [právnická osoba]., IČO [IČO], se sídlem [adresa], v rozsahu 0,17% na základním kapitálu zejména pak jeho zcizení nebo zatížení. 3) Žalované se ukládá, aby ve společnostech [právnická osoba]., IČ [IČO], se sídlem [adresa] a [právnická osoba]., IČO [IČO], se sídlem [adresa] se zdržela přijímání rozhodnutí o přeměně kterékoli z těchto společností nebo o zvýšení či snížení základního kapitálu v nich. 4) Žalované se ukládá, aby do 30 dnů od vydání tohoto usnesení přijala ve společnostech [právnická osoba]., IČ [IČO], se sídlem [adresa] a [právnická osoba]., IČO [IČO], se sídlem [adresa] rozhodnutí valné hromady (jediného společníka) následujícího obsahu: „Valná hromada společnosti uděluje statutárnímu orgánu společnosti pokyn k obchodnímu vedení společnosti tak, že se statutární orgán společnosti mimo obvyklou správu majetku a běžnou podnikatelskou činnost zdrží nakládání s majetkem společnosti, zejména pak nebude zcizovat nemovitosti, dopravní prostředky sloužící k výkonu podnikatelské činnosti a vstupovat do nových úvěrových vztahů přesahujících 5.000.000,-Kč.“ 5) Obchodní společnosti [právnická osoba]., IČ [IČO], se sídlem [adresa] se ukládá, aby nenakládala se svým majetkem mimo obvyklou správu a běžnou podnikatelskou činnost, zejména aby nezcizovala nemovitosti, nezcizovala dopravní prostředky sloužící k výkonu podnikatelské činnosti a nevstupovala do nových úvěrových vztahů přesahujících 5.000.000,-Kč. 6) Obchodní společnosti [právnická osoba]., IČO [IČO], se sídlem [adresa] se ukládá, aby nenakládala se svým majetkem mimo obvyklou správu a běžnou podnikatelskou činnost, zejména aby nezcizovala nemovitosti, nezcizovala dopravní prostředky sloužící k výkonu podnikatelské činnosti a nevstupovala do nových úvěrových vztahů přesahujících 5.000.000,-Kč.“ Žalobce uvedl, že se jeho obava uvedená v prvním návrhu na předběžné opatření naplnila, když v létě 2020 Společnost provedla k 1. 7. 2020 přeměnu, kterou odštěpila ze svého závodu velký počet zaměstnanců a částku 8 100 000 Kč z dlouhodobých rezerv ve prospěch společnosti [právnická osoba]., IČO [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen „[Anonymizováno]“). Dle žalobce tak došlo k tomu, že žalovaná přesunula majetek mezi svými dvěma dceřinými společnostmi, a to ze Společnosti zatížené soudními spory, do nově založené společnosti [Anonymizováno]. Žalobce má za to, že jasně zdůvodnil obavu, že buď budou zcizeny akcie Společnosti, nebo budou zcizeny podíly v dceřiné společnosti [právnická osoba]. a/nebo že bude pokračovat vyvádění majetku ze Společnosti. V případě, kdyby byl majetek Společnosti při přeměně převeden na třetí osobu, která by tyto hodnoty nabyla v dobré víře, jsou pak velmi omezené možnosti zvrátit stav nastolený usnesením valné hromady. Dle žalobce z jím uvedené judikatury plyne, že přeměna společnosti není překážkou vedení řízení o neplatnosti usnesení valné hromady, přičemž soud musí mít možnost pokračovat v takovém řízení s právním nástupcem společnosti. Zároveň má za to, že v případě, že soud rozhodne o neplatnosti usnesení tak, jak je navrhováno, bude na žalobce třeba pohlížet jako na akcionáře společnosti [Anonymizováno] coby společnosti nástupnické. Z těchto důvodů má žalobce za to, že nařízené předběžné opatření by se mělo týkat nejen žalované, ale především jejich dcer (Společnost a [Anonymizováno]), které jsou formálními vlastníky majetku, který byl ke dni, kdy došlo k zásahu do vlastnického práva žalobce, představován předmětnými akciemi.

4. V záhlaví uvedeným usnesením ve znění opravných usnesení soud prvního stupně ve výroku I. návrh na nařízení předběžného opatření v celém rozsahu zamítl. Ve výroku II. soud rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit soudní poplatek za podaný návrh na nařízení předběžného opatření ve výši 6 000 Kč do tří dnů od nabytí právní moci tohoto výroku. V odůvodnění uvedl, že žalobce osvědčil existenci nároku ve věci samé. Soud dále posuzoval, zda navrhovatel prokázal existenci některého z důvodů pro nařízení předběžného opatření. U prvního požadovaného předběžného opatření dospěl k závěru, že důvody pro zatímní potřebu úpravy vztahů nebyly prokázány, když pouze ze skutečnosti, že [Anonymizováno] kraj zveřejnil v roce 2019 svůj záměr provozovat autobusovou dopravu na [Anonymizováno], nelze dovodit, že by žalovaná činila kroky k převodu akcií společnosti [právnická osoba]. na [Anonymizováno] kraj nebo na některou z jím vlastněných společností. U druhého a třetího požadovaného opatření soud též dospěl k závěru, že nebyl navrhovatelem prokázán důvod k jejich nařízení. Stejně tak měl soud za to, že pouhá skutečnost, že společnost [právnická osoba]. nabyla část závodu od společnosti [adresa] a.s., neprokazuje potřebu nařízení předběžného opatření. Nebylo zjištěno, že by žalovaná činila kroky k přijetí rozhodnutí o přeměně Společnosti nebo společnosti [právnická osoba]. Obavu z ohrožení výkonu rozhodnutí následně vydaného rozhodnutí ve věci samé soud nezkoumal s odkazem na usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 12. 2015, č. j. 14 Cmo 260/2015-153. Opatření pod bodem čtvrtým soud nemohl nařídit, protože postrádá dočasnost. Páté a šesté předběžné opatření soud nenařídil, jelikož nebylo prokázáno, že by Společnost nebo společnost [právnická osoba]. nakládaly se svým majetkem tak, že by jej zatěžovaly nebo zcizovaly nebo snižovaly jeho hodnotu. Výrok II. soud odůvodnil ustanovením 4 odst. 1 písm. h) ve spojení s § 2 odst. 1 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen „zákon o soudních poplatcích“).

5. Proti tomuto usnesení podal žalobce včasné odvolání, ve kterém předně namítl, že soud prvního stupně posuzoval návrh na předběžné opatření jako šest samostatných předběžných opatření a hodnotil jednotlivé omezující povinnosti, než aby k nim přihlédl v celém rozsahu. Toto se projevilo především v rozhodnutí soudu o povinnosti úhrady soudního poplatku jako za šest návrhů. Odvolatel má za to, že prokázal potřebu prozatímní úpravy, především obavu z vyvádění majetku a to existencí snahy o převod majetku do vlastnictví Libereckého kraje, která je veřejně deklarována. Nadto k takovému vyvedení majetku již jednou došlo. S odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 2008, sp. zn. 29 Odo 1315/2006, má odvolatel za to, že trvají důvody, které vedly žalovanou k první přeměně, a proto lze očekávat, že žalovaná přistoupí k dalšímu pokusu o vyvedení majetku mimo dosah žalobce. Stejně tak odvolatel má za to, že předběžné opatření nepostrádá znak dočasnosti, když tento znak je dán přímo zákonem a nemůže proto v předběžném opatření či v návrhu na jeho vydání absentovat. S ohledem na výše uvedené proto odvolatel navrhuje, aby odvolací soud napadené usnesení změnil tak, že požadované předběžné opatření vydá a uloží žalobci povinnost uhradit soudní poplatek za návrh na vydání předběžného opatření ve výši 1 000 Kč. Pokud odvolací soud dojde k závěru, že takovýto postup není možný, navrhuje žalobce, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a vrátil k dalšímu řízení soudu prvního stupně.

6. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené usnesení a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

7. Podle § 102 odst. 1 o. s. ř. je-li třeba po zahájení řízení zatímně upravit poměry účastníků nebo je-li po zahájení řízení obava, že by výkon rozhodnutí v řízení posléze vydaného mohl být ohrožen, může soud nařídit předběžné opatření.

8. Podle § 102 odst. 3 o. s. ř. ve věcech příslušejících senátu nařídí předběžné opatření nebo zajistí důkaz senát; předseda senátu tak může učinit, jen je-li tu nebezpečí z prodlení. Ustanovení § 75, 75a, 75b, 75c, 76, 76c, 76d, 76e, 76f, 76g, § 77 odst. 1 písm. b) až d), § 77 odst. 2, § 77a a § 78 odst. 3 se použijí obdobně.

9. Podle § 75c odst. 1 o. s. ř. nepostupoval-li podle § 75a nebo podle § 75b odst. 2, předseda senátu nařídí usnesením předběžné opatření, jestliže bude prokázáno, že je třeba, aby byly zatímně upraveny poměry účastníků, nebo že je tu obava, že by výkon soudního rozhodnutí byl ohrožen, a jestliže budou alespoň osvědčeny skutečnosti, které jsou rozhodující pro uložení povinnosti předběžným opatřením.

10. Podle citovaného ustanovení § 75c odst. 1 o. s. ř. lze návrhu na nařízení předběžného opatření vyhovět, budou-li (kromě jiného) alespoň osvědčeny skutečnosti, které jsou rozhodující pro uložení povinnosti předběžným opatřením. Znamená to, že žalobce musí též osvědčit skutečnosti, z nichž vyplývá existence nároku ve věci samé. Platnost usnesení valné hromady o přechodu všech ostatních účastnických cenných papírů na hlavního akcionáře (§ 375 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích - dále jen „z. o. k.“) a o určení výše přiměřeného protiplnění (§ 376 z. o. k.) může být posouzena pouze v řízení podle § 428 z. o. k. ve spojení s § 258 o. z. a následující. V jiném řízení tato otázka nemůže být řešena ani jako předběžná. Znamená to, že do doby, než soud pravomocně vysloví neplatnost usnesení valné hromady, hledí se na něj jako na platné (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 9. 2019, sp. zn. 27 Cdo 5544/2017 veřejnosti dostupné na jeho webových stránkách).

11. Žalobce netvrdí ani neosvědčuje, že byla pravomocně vyslovena neplatnost usnesení valné hromady Společnosti ze dne 20. 12. 2019 o přechodu účastnických cenných papírů na hlavního akcionáře, na základě kterého přešlo vlastnické právo k účastnickým cenným papírům na hlavního akcionáře (žalovanou) podle § 385 z. o. k. Jiný nabývací titul k předmětným akciím kromě pravomocného rozhodnutí o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady žalobce neuvádí. Je tak zřejmé, že žaloba na určení vlastnického práva žalobce k akciím, které jsou stále ve vlastnictví žalované (což žalobce nerozporuje), je předčasná a tudíž nedůvodná. Za situace, kdy žalobce neosvědčil existenci nároku ve věci samé, nelze návrhu na nařízení předběžného opatření vyhovět (§ 75c odst. 1 o. s. ř.). Vzhledem k učiněnému závěru se odvolací soud z důvodu procesní ekonomie již nezabýval otázkou, zda jsou splněny další zákonné podmínky pro nařízení předběžného opatření.

12. Jelikož za návrh na nařízení předběžného opatření nebyl zaplacen soudní poplatek, soud prvního stupně správně žalobci uložil jeho zaplacení podle § 4 odst. 1 písm. h) zákona o soudních poplatcích, a to ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto usnesení (výrok II.). Poplatková povinnost navrhovatelky spojená s podáním návrhu na nařízení předběžného opatření činí dle položky 5 Sazebníku poplatků však pouze částku 1 000 Kč, nikoliv 6 000 Kč. V posuzované věci se z poplatkového hlediska jedná o jeden návrh na nařízení předběžného opatření, byť se jím žalobce domáhá uložení více než jedné povinnosti či zákazu vůči žalované a třetím osobám (§ 76 odst. 1 a 2 o. s. ř.).

13. Z vyložených důvodů odvolací soud napadené usnesení ve výroku I. potvrdil pro jeho věcnou správnost podle § 219 o. s. ř., byť z jiného důvodu než uvedl soud prvního stupně. Ve výroku II. napadené usnesení změnil pouze ohledně výše částky soudního poplatku, jinak ho pro jeho věcnou správnost též potvrdil.