o zrušení zápisu výmazu společnosti z obchodního rejstříku, o odvolání účastníka proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. 80 Cm 63/2018-32 ze dne 4. ledna 2019,

1. Městský soud v Praze jako soud prvního stupně (dále též soud) výše uvedeným usnesením rozhodl, že zápis o výmazu společnosti [Jméno advokáta], IČO [IČO advokáta], sídlem [adresa] z obchodního rejstříku vedeného Městským soudem v Praze se zrušuje, (výrok I.), že společnost [Jméno advokáta], IČO [IČO advokáta], sídlem [adresa] vstupuje do likvidace, (výrok II.), že likvidátorem společnosti [právnická osoba], IČO [IČO advokáta], sídlem [adresa] se jmenuje [Jméno jednatele], narozený [Datum narození jednatele], bytem [Adresa jednatele] (výrok III.) a že navrhovatel nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV.).

2. Soud v odůvodnění rozhodnutí uvedl, že navrhovatel se domáhal, aby soud ve smyslu § 209 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) rozhodl o zrušení zápisu o výmazu společnosti [Anonymizováno], IČO [IČO advokáta], sídlem [Adresa jednatele] (dále též společnost) z obchodního rejstříku, o jejím vstupu do likvidace a o jmenování [tituly před jménem] [Anonymizováno] jejím likvidátorem s tím, že se jako věřitel společnosti v řízení vedeném u Obvodního soudu pro [adresa] pod spisovou značkou 26 C 56/2016 domáhal určení ručení [tituly před jménem] [Anonymizováno] jako statutárního orgánu společnosti za závazky společnosti, přičemž z důvodu výmazu společnosti z obchodního rejstříku byla žaloba ve věci rozsudkem ze dne 16. 5. 2018 vydaným pod č. j. 26 C 56/2016-270 zamítnuta s ohledem na to, že se zánikem společnosti zanikly rovněž její závazky, pročež již nelze založit ručení [tituly před jménem] [Anonymizováno] za tyto (současně se zánikem společnosti zaniklé) závazky, rozsudek napadl odvoláním. Doplnil, že s ohledem na to, že obnovením zápisu se na společnost hledí, jako by nikdy nezanikla, by v případě vyhovění návrhu navrhovatele v této věci pohledávka navrhovatele za společností nezanikla, a navrhovatel by pak mohl dále pokračovat ve sporu vedeném u Obvodního soudu pro [adresa] pod spisovou značkou 26 C 56/2016. Svůj právní zájem, jakož i jiný zájem hodný právní ochrany ve smyslu § 209 o. z. spatřuje navrhovatel v důvodech výše popsaných v potřebné ochraně práv věřitele (navrhovatele).

3. Společnost se k návrhu navrhovatele vyjádřila prostřednictvím [tituly před jménem] [Anonymizováno], který byl ke dni výmazu společnosti z obchodního rejstříku jednatelem a likvidátorem společnosti tak, že s ohledem na § 209 odst. 2 o. z. by k obnově pohledávek věřitelů (a tedy i navrhovatele) došlo pouze v případě, pokud by důvodem obnovení právnické osoby bylo zjištění neznámého majetku, což však není daný případ. Vzhledem k tomu by ani při zrušení výmazu společnosti z obchodního rejstříku nedošlo k obnovení pohledávky navrhovatele vůči společnosti a nemohlo by být rozhodnutím soudu založeno ručení [tituly před jménem] [Anonymizováno] za závazky společnosti vůči navrhovateli a není dán jiný zájem hodný právní ochrany, který by zrušení výmazu společnosti z obchodního rejstříku odůvodňoval. Navrhla zamítnutí návrhu.

4. Soud konstatoval, že je soudem vedoucím obchodní rejstřík a je mu z jeho vlastní činnosti, a to z úplného výpisu společnosti z obchodního rejstříku (zapsáno v oddílu C vložce 60067), známo, že ke dni 28. 12. 2017 byla společnost, včetně všech zapsaných skutečností, vymazána z obchodního rejstříku z důvodu zrušení konkursu na majetek dlužníka, jelikož majetek podstaty nepostačuje k úhradě nákladů konkursu, usnesením Městského soudu v Praze ze dne 10. 5. 2017 č. j. MSPH 79 INS 14936/2015-B-54, které nabylo právní moci 27. 5. 2017, jakož i to, že ke dni výmazu společnosti z obchodního rejstříku byl jednatelem a likvidátorem společnosti [Anonymizováno], [Jméno jednatele].

5. Konstatoval též, že mezi účastníky řízení je nesporné, že společnost byla z obchodního rejstříku vymazána, že v řízení vedeném u Obvodního soudu pro [adresa] pod spisovou značkou 26 C 56/2016 byl dne 16. 5. 2018 pod č. j. 26 C 56/2016-270 byl vydán rozsudek, jímž soud žalobu žalobce (v této věci navrhovatele) zamítl s odůvodněním, že výmazem z obchodního rejstříku zanikla společnost a s ní i její závazky, a proto již nelze rozhodnutím soudu založit ručení [tituly před jménem] [Anonymizováno] za tyto zánikem společnosti zaniklé závazky. Konstatoval též, že sporné mezi účastníky řízení zůstalo, zda uvedené skutečnosti naplňují zákonné předpoklady pro zrušení zápisu o výmazu z obchodního rejstříku, o jejím vstupu do likvidace a o jmenování [tituly před jménem] [Anonymizováno] jejím likvidátorem stanovené v § 209 o. z.

6. Soud konstatoval, že o návrhu navrhovatele rozhodl v souladu s § 89 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen z. ř. s.) bez nařízení jednání, neboť v daném případě se jedná o řízení dle § 85 písm. a) z. ř. s. a soud neprováděl dokazování, když pro relevantnost posouzení této věci postačovaly údaje z úplného výpisu společnosti z obchodního rejstříku, které jsou zdejšímu soudu coby soudu vedoucímu obchodní rejstřík známy z jeho vlastní činnosti (§ 1 odst. 2 z, ř. s. ve spojení s § 121 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též o. s. ř.) a nesporná skutková tvrzení účastníků tohoto řízení stran probíhající ho soudního sporu vedeného u Obvodního soudu pro [adresa] pod spisovou značkou 26 C 56/2016, přičemž soud si nahlédnutím do informačního systému Obvodního soudu pro [adresa] o průběhu řízení vedeného pod spisovou značkou 26 C 56/2016 ověřil, že rozhodnutí vydané v tomto řízení bylo napadeno odvoláním.

7. Soud dospěl k závěrům, že navrhovatel je jako věřitel společnosti domáhající se v rámci řízení vedeného u Obvodního soudu pro [adresa] pod spisovou značkou 26 C 56/2016 určení ručení [tituly před jménem] [Anonymizováno] za závazky společnosti, pro jehož další průběh je nezbytné obnovení společnosti, osobou osvědčující právní zájem na požadovaném zrušení zápisu o výmazu společnosti z obchodního rejstříku, jejím vstupu do likvidace a o jmenování [tituly před jménem] [Anonymizováno] jejím likvidátorem a že navrhovatel osvědčil existenci jiného zájmu hodného právní ochrany ve smyslu § 209 odst. 1 o. z., neboť tím, že výmaz společnosti z obchodního rejstříku brání meritornímu projednání věcí vedené u Obvodního soudu pro [adresa] pod spisovou značkou 26 C 56/2016, by došlo k odepření práva navrhovatele v uvedeném řízení na spravedlivý proces Konstatoval, že z dikce § 209 odst. 1 o. z. je zřejmé, že již tento důvod (existence jiného zájmu hodného právní ochrany) je sám o sobě dostatečným pro to, aby mohlo být návrhu navrhovatele vyhověno.

8. Soud uvedl též, že se neztotožnil s názorem společnosti, že by k obnově pohledávky navrhovatele došlo pouze v případě, pokud by důvodem obnovení právnické osoby bylo zjištění neznámého majetku, tudíž ani při zrušení výmazu společnosti z obchodního rejstříku by nedošlo k obnovení pohledávky navrhovatele. Podle poslední věty § 209 odst. 1 o. z. se obnovují i pohledávky věřitelů společnosti, nehledě na to, zda důvodem obnovy je zjištění neznámého majetku nebo objevení jiného zájmu hodného právní ochrany. Podle § 68 zákona č. 90/2012, o obchodních korporacích (dále též z. o. k.), může soud při naplnění zde uvedených podmínek rozhodnout, že člen nebo bývalý člen statutárního orgánu ručí za splnění povinností obchodní korporace. Podmínkou pro to je však existence závazků, které by mohly založit ručení statutárního orgánu obchodní korporace, a tedy i existence obchodní korporace, v daném případě společnosti, za kterou věřitelé své pohledávky evidují.

9. Soud uzavřel, že v daném případě došlo k naplnění podmínek ve smyslu § 209 odst. 1 o. z., a proto návrhu vyhověl. O nákladech řízení rozhodl za použití § 1 odst. 3 z. ř. s. ve spojení s ust. § 150 o. s. ř. s ohledem na to, že v případě společnosti nelze o úspěchu či neúspěchu hovořit, v čemž soud spatřuje důvody hodné zvláštního zřetele.

10. Proti rozhodnutí se účastník a [Jméno jednatele] odvolali a uvedli, že výkladem § 209 odst. 2 o. z. je nutné dospět k závěru, že je-li důvodem obnovení právnické osoby jiná skutečnost, než zjištění neznámého majetku, k obnovení neuspokojených pohledávek věřitele právnické osoby nedochází, přitom je potřeba toto ustanovení vztáhnout na všechny věřitele bez rozdílu. Obnovení společnosti [právnická osoba] by tak nemělo pro navrhovatele žádný význam, není proto dán zájem hodný právní ochrany na zrušení výmazu společnosti [právnická osoba] z obchodního rejstříku. Navrhli, aby odvolací soud napadené usnesení změnil a návrh zamítl.

11. Účastník ve vyjádření k odvolání zejména uvedl, že jen v případě obnovení zápisu společnosti navrhovatel bude moci pokračovat ve sporu vedeném u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. 26 C 56/2016. Soud správně dovodil, že ust. § 209 odst. 2 o. z. se týká jen dosud neuspokojených pohledávek, které lze, a mohou být uspokojeny z dodatečně zjištěného majetku společnosti. Výklad odvolatelů § 209 odst. 1 a 2 je v rozporu se základním právním a morálním principem, že dluhy se mají plnit. Odvolání nebylo podáno oprávněnou osobou, když likvidátor jmenovaný soudem v souvislosti s rozhodnutím soudu o vstupu společnosti do likvidace, se sice stává účastníkem řízení dnem, kdy soud rozhodl o jeho jmenování, ovšem práva a povinnosti účastníka řízení může vykonávat pouze v rozsahu vymezeném výrokem o svém ustanovení. Odvolání bylo sepsáno advokátem na základě procesní plné moci vystavené likvidátorem společnosti, jedná se však o plnou moc ze dne 18. 06. 2015, která ve smyslu § 448 odst. 1 o. z. zanikla ke dni zániku této společnosti 28. 12. 2017. Navrhl, aby odvolací soud odvolání odmítl, nebo aby napadené usnesení potvrdil.

12. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené usnesení podle § 212 a násl. o. s. ř. a dospěl k tomu, že napadené rozhodnutí nelze jako správné potvrdit.

13. Odvolací soud se nejprve zabýval tím, zda byla odvolání podána oprávněnými osobami. Konstatoval, že, co se týče odvolání Pavla Fišera, odvolání nebylo podáno osobou oprávněnou k podání odvolání, a odvolání společnosti bylo podáno oprávněnou osobou.

14. Řízení o obnovení likvidace právnické osoby dle § 209 o. z. je stejně jako řízení o zrušení právnické osoby s likvidací a jmenování likvidátora řízením ve statusové věci právnické osoby podle § 85 písm. a) zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále též jen „z. ř. s.“). K otázce účastníků řízení o zrušení zápisu o výmazu společnosti z obchodního rejstříku a o jejím vstupu do likvidace a jmenování likvidátora se vyslovil Nejvyšší soud v usnesení ze dne 25. 2. 2004, sp. zn. 29 Odo 1154/2003, uveřejněném pod číslem 43/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dostupném na www.nsoud.cz). V něm Nejvyšší soud zformuloval a odůvodnil závěr, podle něhož účastníkem řízení je (též) vymazaná společnost, přičemž osobami oprávněnými v řízení jednat za vymazanou společnost jsou ti, kdo k tomu byli oprávněni ke dni jejího výmazu z obchodního rejstříku. Tyto závěry se uplatní i v řízení o zrušení zápisu o výmazu společnosti z obchodního rejstříku podle právní úpravy účinné od 1. 1. 2014. Odvolací soud má dále za to, že účastníky řízení jsou dle § 6 z. ř. s. současně osoby v postavení posledních společníků společnosti.

15. Z výpisu z obchodního rejstříku společnosti vyplynulo, že [Jméno jednatele], který podal odvolání s tím, že byl v postavení posledních společníků společnosti, však ke dni výmazu společnosti z obchodního rejstříku společníkem společnosti nebyl. Společnost byla vymazána ke dni 28. 11. 2017, [Jméno jednatele] byl jako společník vymazán ke dni 10. 9. 2013. [Jméno jednatele] tedy není účastníkem řízení.

16. Odvolací soud proto odvolání podané Pavlem Fišerem podle § 218 písm. b) o. s. ř. odmítl jako odvolání podané někým, kdo k odvolání není oprávněn.

17. Co se týče odvolání podaného společností, ze spisu se podává, že [Jméno jednatele] byl ke dni výmazu společnosti z obchodního rejstříku jednatelem a likvidátorem společnosti. [Jméno jednatele] byl proto v souladu s výše uvedeným osobou oprávněnou v řízení jednat za vymazanou společnost. Ze spisu se dále podává, že [Jméno jednatele] udělil advokátu [tituly před jménem] [Anonymizováno] plnou moc dne 21. 1. 2019, tedy před podáním odvolání. Pokud tedy udělil [Jméno jednatele] uvedenému advokátu předmětnou plnou moc, byl tento oprávněn zastupovat společnost v odvolacím řízení, a tedy i podat odvolání. Odvolání společnosti tedy bylo podáno oprávněnou osobou.

18. Co se týče věci samé, odvolací se ztotožnil se zjištěními soudu, neztotožnil se však s jeho závěry.

19. Co se týče zjištění soudu, odvolací soud odkazuje na odůvodnění napadeného rozhodnutí, neboť jsou správná.

20. Podle § 209 odst. 1 o. z. zjistí-li se neznámý majetek právnické osoby po jejím výmazu z veřejného rejstříku nebo objeví-li se jiný zájem hodný právní ochrany, soud na návrh toho, kdo osvědčí právní zájem, zruší výmaz právnické osoby, rozhodne o její likvidaci a jmenuje likvidátora. Kdo vede veřejný rejstřík, do něho podle tohoto rozhodnutí zapíše obnovení právnické osoby, skutečnost, že je v likvidaci a údaje o likvidátorovi. Od obnovení se na právnickou osobu hledí, jako by nikdy nezanikla.

21. Podle odst. 2 uvedeného ustanovení byla-li právnická osoba obnovena vzhledem k zjištění neznámého majetku, obnoví se neuspokojené pohledávky jejích věřitelů.

22. Nejvyšší soud České republiky v usnesení č. j. 27 Cdo 1319/2018-195 ze dne 26. 2. 2020 formuloval, že smyslem sankčního ručení podle § 68 z. o. k. je kompenzovat zhoršenou dobytnost pohledávek věřitelů obchodní korporace, která je způsobena tím, že obchodní korporace je v úpadku a člen (nebo bývalý člen) statutárního orgánu nejednal s péčí řádného hospodáře, neboť neučinil vše potřebné a rozumně předpokladatelné, aby úpadek obchodní korporace odvrátil (ačkoli věděl, že korporaci úpadek hrozí anebo o tom vědět mohl a měl).

23. V usnesení Nejvyšší soud České republiky zejména uvedl, že i když neuspokojené pohledávky či části pohledávek dlužníka, který je právnickou osobou, zanikají zánikem právnické osoby, k němuž došlo v důsledku zrušení konkursu podle § 308 odst. 1 písm. d) insolvenčního zákona (§ 173 odst. 2 o. z.), nelze přijmout závěr, který by neumožňoval založit ručení člena (nebo bývalého člena) statutárního orgánu obchodní korporace za takto zaniklé neuspokojené pohledávky či jejich části. Pokud by totiž mělo platit, že po zániku neuspokojených pohledávek obchodní korporace nebo jejich částí [k němuž došlo v důsledku zániku korporace proto, že byl konkurs na majetek korporace zrušen podle § 308 odst. 1 písm. d) insolvenčního zákona] nelze založit sankční ručení (bývalých) členů statutárního orgánu, zůstal by smysl § 68 odst. 1 z. o. k. nenaplněn. Z teleologického hlediska přitom není důvod rozlišovat mezi situacemi, kdy je ručení založeno před zánikem ručením zajišťovaných pohledávek nebo jejich neuspokojených částí podle § 311 insolvenčního zákona a situací, kdy je ručení založeno po zániku těchto pohledávek. Lze tak dovodit, že soud může podle § 68 odst. 1 z. o. k. s odkazem na § 2026 odst. 2 o. z. per analogiam založit ručení člena (nebo bývalého člena) statuárního orgánu obchodní korporace za splnění povinností obchodní korporace také tehdy, zanikla-li obchodní korporace (a spolu s ní i zajišťované pohledávky či jejich části) v důsledku zrušení konkursu na majetek korporace podle § 308 odst. 1 písm. d) insolvenčního zákona.

24. Odvolací soud dospěl k závěru, že za situace, kdy lze založit ručení člena nebo bývalého člena statutárního orgánu obchodní korporace za již zaniklé neuspokojené pohledávky či jejich části v důsledku zániku právnické osoby, k němuž došlo v důsledku zrušení konkursu podle § 308 odst. 1 písm. d) insolvenčního zákona, aniž by byl zrušen výmaz společnosti, nařízena její likvidaci a jmenován likvidátor a navrhovatel právní zájem ve smyslu § 209 o. z. spatřoval v tom, že pouze v případe vyhovění návrhu navrhovatele v této věci by pohledávka navrhovatele za společností nezanikla a navrhovatel by pak mohl dále pokračovat ve sporu vedeném u Obvodního soudu pro [adresa] pod spisovou značkou 26 C 56/2016, nelze dovodit, že byl osvědčen právní zájem navrhovatele na zrušení výmazu právnické osoby, rozhodnutí o její likvidaci a jmenování likvidátora.

25. Z uvedeného totiž plyne, že i bez toho, aby bylo návrhu vyhověno, může navrhovatel pokračovat ve sporu o založení ručení člena nebo bývalého člena statutárního orgánu obchodní korporace za již zaniklé neuspokojené pohledávky či jejich části v důsledku zániku právnické osoby, k němuž došlo v důsledku zrušení konkursu podle § 308 odst. 1 písm. d) insolvenčního zákona. Není tak na místě návrhu vyhovět.

26. Na základě uvedených důvodů odvolací soud napadené rozhodnutí podle § 220 o. s. ř. změnil a návrh zamítl.

27. O nákladech řízení před soudy obou stupňů rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. a úspěšnému účastníku přiznal náhradu nákladů na zastoupení advokátem, který vykonal v odvolacím řízení 1 úkon právní služby, kdy byl účastník zastoupen advokátem, proto mu náleží odměna ve výši 3 100 Kč, 300 Kč jako paušální náhrada, (advokát neosvědčil, že je plátcem DPH). Celkem 3 400 Kč.