o návrhu na zápis změny do spolkového rejstříku, k odvolání navrhovatele proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 6. ledna 2020 č. j. L 7897/RD50/KSPL, Fj 20221/2019/KSPL,

1. V záhlaví označeným usnesením soud prvního stupně rozhodl, že návrh na zápis změny do spolkového rejstříku se odmítá. Rozhodnutí odůvodnil tím, že vyzval navrhovatele k předložení originálu či úředně ověřené kopie prezenční listiny z valné hromady konané dne 13. 1. 2019. Navrhovatel podal proti usnesení (výzvě) námitky. Samosoudkyně [Anonymizováno] o nich rozhodla usnesením ze dne 2. 12. 2019 tak, že napadené usnesení potvrdila. Navrhovatel však originál či úředně ověřenou kopii prezenční listiny z valné hromady konané dne 13. 1. 2019 do dne rozhodnutí soudu nepředložil, pročež rejstříkový soud návrh na zápis změn do spolkového rejstříku dle § 86 písm. e) z.v.r. odmítl.

2. Proti usnesení soudu prvního stupně podal navrhovatel včasné odvolání. V odvolání namítl, že navrhovatel nepřipojil k návrhu listinu přítomných, neboť žádný zákon neukládá spolku, aby při jednání nejvyššího orgánu byla vyhotovována listina přítomných a proto ji ani soud nemůže požadovat. Bez ohledu na to, zda byla nebo nebyla listina přítomných připojena nejvyšší orgán navrhovatele prokazatelně v souladu se zákonem rozhodl tak, jak rozhodl. Zápis obsahuje údaje o tom, že byl přítomen potřebný počet členů a bylo naplněno hlasovací kvorum. Povinnost vytvářet listinu přítomných spolek mít nemůže, neboť zákon výslovně umožňuje tomuto typu právnické osoby nevést seznam členů - ust. § 236 o.z.. Soud své rozhodnutí o námitkách odůvodnil odkazem na ustanovení § 19 z.v.r., přičemž se s námitkami navrhovatele nijak nevypořádal. Skutečnost, zda byla valná hromada spolku usnášeníschopná, však není skutečností zapisovanou do veřejného rejstříku a prezenční listina není listinou, která se má zakládat do sbírky listin (ust. § 66 z.v.r.). Usnášeníschopnost je pouze podmínkou konání valné hromady a tuto podmínku ověřuje svolavatel valné hromady (ust. § 253 odst. 1 o.z. stanoví, že: „Kdo nasedání zahájí, ověří, zda je členská schůze schopna se usnášet….“). Zajistit, že se valná hromada koná po splnění zákonných podmínek, je tak odpovědností svolavatele valné hromady. Skutečnost, zda je valná hromada usnášeníschopná, nemusí být ani součástí zápisu z valné hromady, když ustanovení § 254 odst. 2 o.z. stanoví, že: „Ze zápisu musí být patrné, kdo zasedání svolal a jak, kdy se konalo, kdo je zahájil, kdo mu předsedal, jaké případné další činovníky členská schůze zvolila, jaká usnesení přijala a kdy byl zápis vyhotoven. Pokud by zápis z valné hromady obsahoval údaj o tom, že valná hromada usnášeníschopná je, ač nebyla, pak pouze člen spolku má právo platnost rozhodnutí valné hromady napadnout u příslušného soudu, a k tomu mu zákon stanoví subjektivní lhůtu tří měsíců a objektivní lhůtu jednoho roku ode dne konání valné hromady (ust. § 259 o.z.). Soud tak žádal, aby navrhovatel předložil listinu, aby mohl zkontrolovat, že podmínka konání valné hromady byla splněna, což však má činit pouze na návrh (ust. § 258 a násl. o.z.), nikoli z úřední povinnosti. Soud žádá předložit tuto listinu, přičemž ji navrhovatel nemá povinnost vyhotovit, a správnost údajů v takové listině obsažených nemá dle čeho zkontrolovat, neboť spolek nemá zákonnou povinnost vést seznam členů. Na základě uvedeného navrhovatel žádá odvolací soud, aby odvoláním napadené usnesení zrušil a vrátil věc Krajskému soudu v [Anonymizováno] k dalšímu řízení.

3. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

4. V předmětné věci, kdy rejstříkový soud odmítl návrh na zápis změn do spolkového rejstříku z důvodu nepředložení prezenční listiny k zápisu ze zasedání valné hromady spolku coby navrhovatele (ačkoliv byl k tomu rejstříkovým soudem vyzván), je předestřenou a stěžejní otázkou, zda byl vůbec rejstříkový soud oprávněn posuzovat platnost usnesení valné hromady spolku, a potažmo zda byl oprávněn vyžadovat po navrhovateli předložení presenční listiny coby přílohy k zápisu ze zasedání valné hromady předmětného spolku.

5. Základní rámec přezkum v rejstříkovém řízení dává ust. § 90 odst. 1 z.v.r. - „…rejstříkový soud zkoumá, zda údaje o skutečnostech, které se do veřejného rejstříku zapisují, vyplývají z listin, které mají být k návrhu doloženy…“. Podle § 258 o.z. „Každý člen spolku nebo ten, kdo na tom má zájem hodný právní ochrany, může navrhnout soudu, aby rozhodl o neplatnosti rozhodnutí orgánu spolku pro jeho rozpor se zákonem nebo se stanovami, pokud se neplatnosti nelze dovolat u orgánů spolku.“ Nejvyšším soudem nebyla dosud předestřená otázka judikována ohledně přezkumu (rejstříkovým soudem) rozhodnutí nevoleného, nejvyššího orgánu spolku. V poměrech rejstříkového řízení Nejvyšší soud řešil zatím jen v rámci zápisu změn do rejstříku společenství vlastníků jednotek otázku, zda lze platnost rozhodnutí volených orgánů společenství vlastníků lze posuzovat výlučně v řízení o návrhu na vyslovení neplatnosti tohoto rozhodnutí dle § 258 o.z. a násl. o.z. (ve spojení s § 1221 o.z.), či zda může být posuzována, resp. přezkoumávána i v rejstříkovém řízení. Podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 3. 2020 sp. zn. 27 Cdo 4639/2018 (publikovaného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 84/2020) „není-li platnost rozhodnutí výboru (či jiného, stanovami zřízeného voleného orgánu společenství vlastníků) napadena postupem podle § 258 a 259 o. z., popř. nevyhoví-li soud podanému návrhu, je takové rozhodnutí platné, přestože je zatíženo vadou, jež by odůvodňovala vyslovení jeho neplatnosti (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 9. 2019, sp. zn. 27 Cdo 5544/2017, odst. 25 až 28, a judikaturu tam citovanou). Opačný závěr by právní úpravu, začleněnou do § 258 a násl. o. z., činil nadbytečnou a vnášel by - v rozporu s principem právní jistoty - do poměrů společenství vlastníků, vlastníků jednotek a koneckonců i třetích osob právní nejistotu (srov. dále obdobně např. pro poměry politických stran a hnutí rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 6. 2019, sp. zn. 27 Cdo 1159/2018, odst. 18)“; dále konstatoval, že „…závěr odvolacího soudu, podle něhož soud nemůže v rejstříkovém řízení, včetně řízení o návrhu podle § 101 z.v.r., posuzovat platnost rozhodnutí výboru společenství vlastníků, je tudíž správný“. Ohledně právního režimu spolku rozhodl Nejvyšší soud usnesením ze dne 10. 9. 2019, sp. zn. 27 Cdo 5544/2017 (viz. jeho odst. 27), tak, že „…nevyslovil-li soud (dosud) neplatnost rozhodnutí orgánu spolku, je napadené rozhodnutí platné, a to i tehdy, jde-li o rozhodnutí o volbě člena statutárního orgánu.“

6. Nejvyšší soud ve výše jmenovaném usnesení sp. zn. 27 Cdo 4639/2018, jakož i v usnesení sp. zn. 27 Cdo 5544/2017, převzal bez bližšího vysvětlení zákonné zásady určené třem typům obchodních korporací - společnosti s ručení omezeným, akciové společnosti a družstvu. Například u společnosti s ručením omezeným již v usnesení ze dne 20. 4. 2016 sp. zn. 29 Cdo 3899/2015 (uveřejněném pod číslem 59/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) formuloval závěr, že „nevyslovil-li soud neplatnost usnesení valné hromady, je třeba na toto usnesení hledět jako na platné“. Obdobně pak i v usnesení ze dne 29 Cdo 4525/2016 ze dne 23. 8. 2018, podle něhož „jde-li o skutečnost vyplývající z usnesení valné hromady společnosti s ručením omezeným, je nutné vycházet zásadně z toho, že platnost rozhodnutí valné hromady společnosti s ručením omezeným lze přezkoumávat (neurčuje-li zákon jinak) pouze v řízení o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady [§ 191 z. o. k.]; v jiných řízeních nelze otázku platnosti usnesení valné hromady posuzovat ani jako otázku předběžnou (§ 192 odst. 1 z. o. k.). Nebyla-li neplatnost usnesení valné hromady vyslovena soudním rozhodnutím, je třeba je považovat za platné.“ Pro zmíněné typy obchodních korporací uvedený názor vychází z konkrétních ustanovení zákona. Např. podle § 192 odst. 1 z.o.k. pro společnost s ručením omezeným platí, že nebylo-li právo na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady podle § 191 z.o.k. uplatněno v zákonné lhůtě, případně nebylo-li návrhu na vyslovení neplatnosti vyhověno, nelze platnost usnesení valné hromady již přezkoumávat, ledaže jiný právní předpis stanoví jinak. Obdobné je stanoveno v § 429 odst. 2 z.o.k. pro přezkum platnosti usnesení valné hromady akciové společnosti a v § 663 odst. 2 z.o.k. pro přezkum platnosti usnesení členské schůze družstva. Nejvyšší soud však, aniž by jakkoli teoreticky odůvodnil svůj rozšiřující výklad, uvedené pravidlo vztáhl též na společenství vlastníků (na základě přiměřenosti ustanovení o spolku viz. § 1221 ve spojení s § 258 - 261 o.z.), a především i na spolek, viz výše uvedená rozhodnutí. Z účelového hlediska lze plně souhlasit s jeho argumentem, že závěr o možnosti přezkoumávat platnost rozhodnutí orgánu společenství vlastníků, a potažmo tak i spolku rejstříkovým soudem by právní úpravu, začleněnou do § 258 a násl. o. z., činil nadbytečnou a vnášel by - v rozporu s principem právní jistoty - do poměrů společenství vlastníků, vlastníků jednotek a koneckonců i třetích osob (stejně tak spolku a jeho členů) právní nejistotu. Ovšem čistě systematický výklad hovoří proti názoru Nejvyššího soudu, tedy jestliže zákon explicitně nepřipouští přezkum platnosti usnesení valné hromady společnosti s ručením omezeným, akciové společnosti a členské schůze družstva v jiném, než k tomu určeném speciálním řízení o tuto neplatnost (viz shora jmenovaná ustanovení ve spojení s § 258 - 261 o.z.) a tudíž jejich platnost není možné posuzovat v rejstříkovém řízení, pak a contrario ve všech ostatních případech takovýto přezkum přípustný je. Tento argument nebyl Nejvyšším soudem nijak reflektován.

7. Podle odvolacího soudu jsou pro rozhodnutí dané věci určující hlediska teoreticko - právní, logický výklad a systémové hledisko. Jak teorie dlouhodobě dovozuje, je třeba na neplatnost rozhodnutí orgánu právnické osoby (posuzovanou dle § 258 - 261 o.z., a to jak výlučně, tak i nevýlučně či přiměřeně) nahlížet jako na typ relativní neplatnosti. To bylo dovozeno například v monografii: Holejšovský J.: Valné hromady společností s ručením omezeným. Praha: C.H.Beck, 2011, s. 231 podle níž ,,na neplatnost usnesení valné hromady je třeba nahlížet jako na typ relativní neplatnosti…“ Relativní neplatnost ve vztahu k rozhodnutí orgánu právnické osoby tedy znamená, že dokud není o neplatnosti usnesení orgánu právnické osoby soudem rozhodnuto - soudem vyslovena neplatnost, hledí se na ně jako na platné. Tímto směrem ostatně dlouhodobě judikuje (ohledně obchodních korporací) Nejvyšší soud viz. jeho rozhodnutí sp. zn. 29 Cdo 3899/2015 či sp.zn. 29 Cdo 4525/2016.

8. Od 1. 1. 2014 zákon explicitně stanoví pro některé obchodní korporace - není-li návrh na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady podán v zákonné prekluzivní lhůtě (či nebylo-li návrhu ve lhůtě podaném vyhověno), nelze platnost již přezkoumávat (samozřejmě nestanoví-li tak zvláštní právní předpis). I když ohledně rozhodnutí nejvyššího orgánu spolku (či jiného jeho orgánu) případné o rozhodnutí shromáždění vlastníků jednotek (či jiného jeho orgánu) zákon explicitně nestanoví nemožnost přezkumu jeho platnosti v případě, že návrh na přezkum platnosti tohoto rozhodnutí nebyl podán v zákonné prekluzivní lhůtě (§ 259 o.z.), tato nemožnost existuje. Prekluzivní lhůta a její marné uplynutí znamená, že soud již neplatnost usnesení příslušného orgánu nevysloví. Na rozhodnutí se pak hledí jako na platné (viz. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 3899/2015 či sp. zn. 29 Cdo 4525/2016). Takto se na ně ovšem hledí i v situaci, kdy by v případě, byl-li by podán v příslušné lhůtě příslušný návrh, soud jeho neplatnost nevyslovil. Jako na platné se na něj hledí až do doby pravomocného rozhodnutí soudu, jímž je za neplatné prohlášeno - určeno. To je právě ona podstata předmětného typu relativní neplatnosti (podstatný je samozřejmě i okruh aktivně věcně legitimovaných osob mohoucích výlučně návrh podat). Platí tedy, že dokud není vyslovena resp. není-li vyslovena neplatnost rozhodnutí orgánu právnické osoby soudem (ve výroku usnesení soudu), hledí se na toto usnesení jako na platné, tedy považuje se za platné, je platné.

9. Byl-li by rejstříkový soud oprávněn platnost nenapadeného usnesení přezkoumávat a dojít k závěru o jeho neplatnosti, čehož důsledkem by bylo zamítnutí návrhu na zápis do veřejného rejstříku vedeného soudem skutečnosti, údaje z usnesení coby rozhodné skutečnosti vycházejícího, došlo by k situaci, že by sice tento soud v rámci svého rozhodování neplatnost dovodil, nicméně tato neplatnost by nebyla vyslovena, tedy určena - konstituována, rozhodnutím soudu. Neplatnost rozhodnutí orgánu právnické osoby (v případech, že ji je soud oprávněn posuzovat) není, jak již bylo řečeno, neplatností absolutní, ale relativní, pročež teprve pravomocné rozhodnutí soudu o tom, že je usnesení příslušného orgánu právnické osoby neplatné, zakládá, tedy konstituuje tuto jeho neplatnost. Rejstříkový soud však, i kdyby byl k posuzování platnosti rozhodnutí orgánu oprávněn, což podle názoru odvolacího soudu není, by svým rozhodnutím neplatnost nekonstituoval. Jinak řečeno, i kdyby neplatnost dovodil a podle toho rozhodl ohledně navrhovaného zápisu do veřejného rejstříku, nenastal by následek spočívající v neplatnosti usnesení příslušného orgánu právnické osoby; to vše platí, nestanoví-li zákon něco jiného (tedy nestanoví-li, že zamítnutím návrhu na zápis určité skutečnosti do veřejného rejstříku se na tuto skutečnost hledí jako na neplatnou). Z pohledu zápisu v obchodním rejstříku by tak vznikla nepřípustně rozporná situace, kdy by se na jedné straně stále hledělo na usnesení orgánu právnické osoby jako na platné, na straně druhé by byl rejstříkovým soudem na jeho základě pravomocně zamítnut návrh na zápis skutečností, údajů z něj vycházejících. Tyto skutečnosti a údaje by přitom existovaly, jen by nebyly zapsány ve veřejném rejstříku, což by bylo v rozporu s jeho základním účelem, jímž je zápis skutečností, údajů do rejstříku tak, aby zapsané a skutečné údaje byly v souladu. Uvedené hledisko tedy odůvodňuje závěr vztahující se též na společenství vlastníků jednotek a spolek resp. rozhodnutí jejich orgánů včetně orgánů jiných než volených, je-li soud oprávněn přezkoumávat jejich platnost, že nebyl-li v příslušné zákonné lhůtě podán návrh podle § 258 - 261 o.z. či mu nebylo soudem vyhověno, hledí se na rozhodnutí příslušného orgánu jako na platné, a z něj vyplývající závěr, že rejstříkový soud není oprávněn posuzovat platnost resp. neplatnost rozhodnutí orgánu společenství vlastníků jednotek či spolku.

10. Uvedené závěry nijak nenarušují právo a zároveň i povinnost rejstříkového soudu podle § 90 odst. 1 z.v.r. zkoumat, zda údaje o skutečnostech, které se do veřejného rejstříku zapisují, vyplývají z listin, které mají být k návrhu doloženy. Při tomto přezkumu je oprávněn vyzvat navrhovatele k doplnění chybějících listin (viz. § 88 z.v.r.). V rámci tohoto přezkumu je ohledně rozhodnutí orgánů právnických osob, nestanoví-li zákon jinak, oprávněn i povinen zkoumat, zda se na rozhodnutí orgánu právnické osoby hledí, jako kdyby nebylo učiněno, tedy zda je tzv. nicotným (viz. § 245 o.z. pro spolek a společenství vlastníků, § 45 odst.1 a 2 z.o.k. ve spojení s § 245 o.z. pro kapitálové společnosti a družstva). Jak výše rozvedeno, rejstříkový soud není v rejstříkovém řízení oprávněn posuzovat platnost rozhodnutí orgánu (voleného i nevoleného) právnické osoby, nestanoví-li zákon jinak.

11. Výše uvedené závěry promítnuté do posuzované věci znamenají, že rejstříkový soud nebyl oprávněn přezkoumávat v rejstříkovém řízení předmětné rozhodnutí nejvyššího orgánu spolku z hlediska jeho platnosti - z hlediska důvodů, pro něž by byl soud oprávněn vyslovit jeho neplatnost (např. nedostatečné kvórum pro usnášeníschopnost valné hromady). Vyzval-li rejstříkový soud navrhovatele k předložení prezenční listiny (např. z důvodu posouzení usnášeníschopnosti předmětné valné hromady) za situace, že měl k dispozici zápis ze zasedání valné hromady předmětného spolku, z níž vyplývají k zápisu navržené skutečnosti a údaje, a zároveň za situace, že nebyla dána jeho pochybnost o validnosti, autenticitě, pravosti doložených listin, nebyl jeho požadavek k předložení předmětné listiny důvodný. Vydáním takové výzvy zatížil rejstříkový soud řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, což je samo o sobě důvodem pro zrušení rozhodnutí v odvoláním napadené části.

12. Odvolací soud z uvedených důvodů podle § 219a odst. 1 písm. a) a § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadené části zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně v tomto rozsahu k dalšímu řízení, neboť soud prvního stupně se nijak nezabýval dalšími podmínkami navrženého zápisu do spolkového rejstříku.