o zaplacení částky 58 297 Kč s přísl., o odvolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 8. října 2020, č. j. 47 Cm 204/2018-113, ve znění opravného usnesení ze dne 23. listopadu 2020, č. j. 47 Cm 204/2018-126,

1. Krajský soud v Praze (dále též jen soud) rozhodl v záhlaví uvedeným rozsudkem tak, že žaloba se zamítá (výrok I. a výrok II.), žalobce je povinen nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 42 843,68 Kč (výrok III.).

2. V odůvodnění rozhodnutí uvedl, že žalobce se domáhal informací o obsahu stavební činnosti, kdo ji realizoval a jaké finanční prostředky žalovaná vynaložila na realizaci stavby.

3. Soud dospěl k závěru, že výkon práv žalobce je v tomto případě nepřiměřený, neboť žalobce požadované informace získal již v průběhu stavebního řízení. Pokud žalobce měl v úmyslu získat informace o případném vlastnictví k předmětné stavbě, mel využít jiných institutů a s tím spojených nároků. Pokud jde o rozpočet předmětné stavby, zjistil, že žádný rozpočet nebyl zhotoven a že nedošlo k převodu práv a povinností k předmětné stavbě na žalovanou, a proto je i v této části požadavek žalobce nedůvodný. Žalobu v celém rozsahu zamítl. O nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, která byla v řízení zcela úspěšná, náhradu nákladů řízení ve výši 42 843,68 Kč, přičemž náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému dle § 7, § 9 odst. 4 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění (dále jen „advokátní tarif“) náleží odměna ve výši 3 100 Kč a dle § 13 odst. 1 a 3 advokátního tarifu náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč, a to za každý z 9 úkonů právní služby, cestovní náhrady v celkové výši 3 208 Kč, náhrady za ztrátu času v celkové výši 1 600 Kč a dani z přidané hodnoty ve výši 21 % ve výši 7 435,68 Kč.

4. Proti výroku III. rozsudku soudu se včas odvolal žalobce. Uvedl, že na základě jeho výpovědi mohl soud učinit skutkový závěr, že převod procesních práv ze spol. [právnická osoba]. na žalovanou byl učiněn jen formálně. Žalovaná však tyto informace nebyla žalobci ochotna poskytnout. Pokud by žalovaná rozvedla informaci o tom, že neexistuje listina o převodu vlastnictví, nebyl by žalobce nucen vést tento spor. Žalobci dále není zřejmé, jakých institutů a s tím spojených nároků měl využít k získání informací, jichž se domáhá, jak uvedl soud. Z postoje žalované v řízení lze dovodit, že by se žalobce požadované informace nedozvěděl ani na valné hromadě. Žalovaná byla úspěšná ve sporu, který fakticky vyvolala svým porušením práva žalobce na informace dle ust § 155 ZOK. Za této situace považuje žalobce za nespravedlivé, aby mu byla uložena náhrada nákladů řízení žalované, když žalovaná mohla splněním své povinnosti dle ust. § 155 ZOK celému sporu předejít. Navrhl, aby soud odvolací napadený rozsudek ve výroku III. změnil a uložil žalovanému povinnost nahradit mu náklady řízení.

5. Žalovaná ve vyjádření k odvolání zejména uvedla, že byla úspěšná při bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl, a proto jí byly oprávněně přiznány náklady řízení v plné výši. Občanský soudní řád neumožňuje soudu, aby přiznal náklady žalobci, který byl ve věci zcela neúspěšný. V dané věci nelze uvažovat ani o separaci nákladů, neboť tato se uplatní v případech procesního zavinění ohledně nákladů, například v případě, kdy účastník řízení neplní procesní povinnosti nebo ztěžuje průběh řízení. K tomuto ze strany žalované nedošlo. Navrhla, aby soud odvolací rozsudek ve výroku III. porvrdil.

6. Odvolací soud přezkoumal usnesení soudu prvního stupně v napadené části dle § 212a o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

7. Ze spisu se podává, že soud po provedeném dokazování učinil právní závěr, že žaloba není důvodná a je ji proto třeba zamítnout. O nákladech řízení soud rozhodl, jak výše uvedeno. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu, že je na místě rozhodnout o nákladech řízení podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a úspěšnému žalovanému přiznat náhradu nákladů řízení.

8. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.

9. Náhrada nákladů řízení je v civilním řízení sporném založena na zásadě úspěchu ve věci vyjádřené v ust. § 142 občanského soudního řádu (o. s. ř.), která stanovuje určitá pravidla, jimiž se soud při rozhodování o náhradě nákladů řídí. Zásadně platí, že náhrada nákladů sporného řízení náleží tomu účastníku, který ve věci plně uspěl, proti účastníku, který naopak ve věci neuspěl (ust. § 142 odst. 1 o. s. ř.).

10. Za dané situace, kdy žalobce neměl ve věci úspěch ani částečný, bylo na místě rozhodnout o nákladech řízení podle § 142 odst. 1 o. s. ř.

11. Návrh žalobce, aby soud uložil žalované povinnost nahradit žalobci náklady řízení, nemá oporu v zákoně.

12. Soud tedy učinil správný závěr, že žalované náleží náhrada nákladů řízení náklady řízení, neboť měla ve věci plný úspěch.

13. Na základě uvedených důvodů odvolací soud usnesení soudu prvního stupně v napadené části podle ustanovení § 219 o. s. ř. potvrdil.

14. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. s tím, že přiznal úspěšné žalované náhradu náklady odvolacího řízení, které sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží za vyjádření k odvolání odměna ve výši 2 820 Kč, když tarifní hodnotou je částka 42 843,68 Kč, náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ve výši 655,20 Kč, celkem 3 775,20 Kč.