o návrhu na jmenování jednatele obchodní společnosti LARA spol. s r.o. soudem, o odvolání navrhovatelky a) proti usnesení Městského soudu Praze ze dne 23. 11. 2022, č. j. 81 Cm 157/2015-265,

1. Městský soud v Praze jako soud prvního stupně (dále též jen „soud“) v záhlaví uvedeným usnesením zamítl návrh na jmenování jednatele společnosti [Jméno jednatele]. soudem (výrok I.), rozhodl, že po právní moci tohoto usnesení bude pokračováno v řízení 81 Cm 67/2015 o zrušení společnosti [Jméno jednatele]. (výrok II.) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).

2. V odůvodnění rozhodnutí soud uvedl, že navrhovatelka a) se domáhala jmenování jednatele účastnice (dále i jen „společnost“) soudem s tím, že je společnicí společnosti s 50 % podílem, že jediný jednatel zemřel, druhým společníkem společnosti s 50 % podílem je [Jméno advokáta B], a proto jí tato skutečnost znemožňuje jmenovat nového jednatele bez jeho souhlasu, nový jednatel nebyl zvolen, přestože o tom bylo hlasováno, navrhla, aby jednatelkou byla soudem jmenována ona, neboť je seznámena s chodem společnosti. Druhý společník uvedl, že s návrhem nesouhlasí. Poukázal na napjaté vztahy mezi společníky s tím, že nelze očekávat, že by nový jednatel mohl být řádně zvolen. Ve stejné věci společník účastnice [Jméno advokáta B] podal také návrh na určení jednatele, čímž se ve věci stal účastníkem a nyní navrhovatelem b).

3. Ve věci byl nejprve návrh na jmenování jednatele účastnice zamítnut, bylo rozhodnuto o tom, že po právní moci bude pokračováno v řízení 81 Cm 67/2015. K odvolání navrhovatelky a) soud odvolací usnesením ze dne 26. 7. 2021, č.j. 7 Cmo 61/2021-223, usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Následně soud prvního stupně usnesením ze dne 15. 11. 2021, č.j. 81 Cm 157/2015 – 234, zamítl návrh na jmenování jednatele a rozhodl o pokračování v řízení, když také toto rozhodnutí soudu bylo k odvolání navrhovatelky a) soudem odvolacím usnesením ze dne 27. 7. 2022, č.j. 7 Cmo 21/2022-244 zrušeno a věc vrácena soudu k dalšímu řízení, přičemž v uvedeném rozhodnutí soudu prvního stupně odvolací soud uložil, aby zkoumal aktivní legitimaci (navrhovatelů) k podání předmětného návrhu.

4. Soud vyšel ze svých předchozích zjištění, a to

- společnost má dva společníky, a to navrhovatelku a) [Jméno navrhovatelky] s podílem 50 % a navrhovatele b) [Anonymizováno] rovněž s podílem 50 %;

- společnost od 5. 11. 2013 nemá žádného jednatele a společníci nejsou schopni, a to ani na valné hromadě, kterou by svolal případný soudem jmenovaný jednatel, se na osobě nového jednatele shodnout, nepodařilo se to ani při soudem nařízeném setkání s mediátorem.

5. Soud dovodil, že pokud by soud na dočasnou dobu jednatele jmenoval, nedošlo by k vyřešení sporů mezi společníky. Odkázal na rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 9.4.2019, sp. zn. I. ÚS 940/2019, podle něhož jestliže jsou mezi společníky nepřekonatelné rozpory, není jmenování jednatele soudem řešením, které by bylo trvalé. Jmenování jednatele soudem je totiž časově omezeno, a to do doby, než valná hromada přistoupí ke zvolení jednatele nového. Dále odkázal na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu, z níž se podává, že soud může zasahovat do vnitřních poměrů obchodní společnosti jen v zákonem stanovených případech a za zákonem stanovených podmínek (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2005, sp. zn. 29 Odo 442/2004).

6. K aktivní legitimaci se při jednání vyjádřili oba navrhovatelé a svůj právní zájem na jmenování jednatele dokládali majetkem společnosti a zájmem o majetkovou sféru účastnice. Soud se zabýval problematikou právního zájmu ve smyslu ust. § 198 zákona č. 90/2012 Sb., zákon o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích) /dále jen „z. o. k.“/, a odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25.11.2015, sp. zn. 29 Cdo 4235/2013, (uveřejněné pod č. R 10/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek /dále jen „R 10/2017“/), podle kterého akcionář, který může postupem podle § 181 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále jen „obchodní zákoník“) dosáhnout svolání valné hromady, zpravidla nemá právní zájem na jmenování chybějících členů dozorčí rady soudem podle § 194 odst. 2 a § 200 odst. 3 obchodního zákoníku. Uvedené rozhodnutí se sice vztahuje k akciové společnosti, když uvedené je také aplikovatelné na společnost s ručením omezeným.

7. Soud má za to, že strany sporů (společníci společnosti s ručením omezeným, každý v rozsahu 50%) jsou schopni svolat valnou hromadu, což se například stalo v dané věci dne 30. 10. 2014, jak vyplývá z notářského zápisu ze stejného dne č. N 1407/2014 a NZ 1248/2014. Skutečnost, že společníci během konání valné hromady nejsou schopni dospět ke konsenzu, však automaticky neznamená právní zájem na požadovaném určení. Dále soud odkázal na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 8. 2022, sp. zn. 14 Cmo 23/2022, podle kterého není pochyb, že akcionář (v tomto posuzovaném případě společník společnosti s ručením omezeným) má zájem na řádném fungování společnosti, avšak z uvedeného nelze automaticky dovozovat právní zájem akcionáře (v tomto posuzovaném případě společníka) na jmenování členů představenstva (v tomto posuzovaném případě jednatele) soudem.

8. Soud dospěl k závěru, že účastníci a) a b), byť jsou společníky účastnice, neprokázali ve věci svoji aktivní legitimaci a již z tohoto důvodu je na místě návrh zamítnout, když skutečnost „pouze pro rozpor mezi společníky“ nepředstavuje dostatečný důvod pro zásah do vnitřních poměrů společnosti jako samostatné právnické osoby.

9. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 23 zákonem č. 292/2013 Sb. o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z.ř.s.“) tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právo, neboť řízení o jmenování opatrovníka lze zahájit i bez návrhu.

10. Proti tomuto usnesení podala navrhovatelka a) odvolání. Uvedla, že dovozovala svou aktivní legitimaci tím, že společnost disponující majetkem bez statutárního orgánu není schopna se o tento majetek efektivně starat a její podíl má bezpochyby nižší hodnotu než u společnosti, která má jednatele. Soud v usnesení odkázal na R 10/2017, podle kterého akcionář, který může postupem podle § 181 obchodního zákoníku dosáhnout svolání valné hromady, zpravidla nemá právní zájem na jmenování chybějících členů dozorčí rady soudem podle § 194 odst. 2 a § 200 odst. 3 obchodního zákoníku. Toto rozhodnutí se ale týká situace, kdy statutární orgán je jmenován a tedy společnost se může řádně starat o svůj majetek a chybí jenom jmenování členů dozorčí rady. Pro danou situaci je nepřiléhavé. Uvedla, že společnost zakládala v r. 1995, aktivně v ní působila a stále působí, zná společnost velice dobře a dlouhou dobu, proto je navrhovatelka vhodnou osobou na jmenování jednatelem, funkci jednatele by vykonávala bez nároku na odměnu jednatele. Navrhla, aby odvolací soud usnesení zrušil a sám jmenoval jednatele.

11. Odvolací soud přezkoumal odvoláním napadené usnesení podle § 212 a násl. občanského soudního řádu, zák. č. 99/1963 Sb. ve znění novel, (dále i jen „o. s. ř.“), a to v celém rozsahu, když výrok II. a III. jsou výroky závislými na výroku I. a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

12. Podle § 198 odst. 1 z.o.k. v případě smrti jednatele, odstoupení nebo odvolání z funkce anebo jiného ukončení jeho funkce, anebo v případě zániku právnické osoby, která je jednatelem, bez právního nástupce zvolí valná hromada do 1 měsíce nového jednatele.

13. Podle § 198 odst. 3 z.o.k. nebude-li jednatel zvolen podle odstavce 1, jmenuje jednatele soud na návrh osoby, která na tom má právní zájem, a to na dobu, než bude řádně zvolen nový jednatel, jinak může soud společnost i bez návrhu zrušit a nařídit její likvidaci.

14. Soud prvního stupně se správně na základě závazného právního názoru vysloveného v dané věci odvolacím soudem zabýval aktivní legitimací navrhovatelů k podání návrhu na jmenování jednatele společnosti soudem.

15. Rozhodovací praxe odvolacího soudu vychází při posuzování návrhů na jmenování jednatelů dle právě citovaného ustanovení předně ze sjednocujících judikaturních závěrů Nejvyššího soudu zformulovaných a odůvodněných v usnesení ze dne 20. dubna 2016, sp. zn. 29 Cdo 3899/2015, uveřejněném pod číslem 59/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní (dále jen „R 59/2017“), v němž Nejvyšší soud ve vztahu k § 198 odst. 3 z. o. k. uvádí, že „jmenování chybějícího jednatele soudem je totiž (jakožto zásah veřejné moci do vnitřních poměrů obchodní společnosti) krajním řešením (ultima ratio), k němuž je na místě přikročit pouze tehdy, nemůže-li se s nastalou situací vypořádat společnost sama (srov. obdobně důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. listopadu 2015, sp. zn. 29 Cdo 4235/2013).“

16. Obdobně Nejvyšší soud v R 10/2017 v poměrech úpravy akciové společnosti v obchodního zákoníku dovodil, že „není pochyb o tom, že akcionář (jakožto společník akciové společnosti, jemuž náleží práva vtělená do akcie – srov. zejména § 155 odst. 1 obch. zák.) má zájem na řádném fungování společnosti. Současně platí, že předpokladem řádného fungování společnosti je i schopnost představenstva a dozorčí rady plnit své funkce (srov. zejména § 191 a 197 a 198 obch. zák.). Jinak řečeno, akcionář má beze sporu zájem na tom, aby oba obligatorně zřizované volené orgány společnosti byly obsazeny v souladu se zákonem a stanovami. Nicméně z uvedeného nelze bez dalšího dovozovat právní zájem akcionáře na jmenování chybějících členů představenstva či dozorčí rady soudem podle § 194 odst. 2 a § 200 odst. 3 obch. zák. Postup podle citovaných ustanovení je krajním řešením (ultima ratio), k němuž je na místě přikročit až tehdy, nemůže-li jmenovat chybějící členy v rozumné době příslušný orgán společnosti. S odvolacím soudem lze proto souhlasit i v závěru, podle něhož zpravidla nebude potřebný právní zájem na jmenování chybějících členů dozorčí rady svědčit akcionáři, který může s využitím postupu podle § 181 obch. zák. dosáhnout jejich jmenování usnesením valné hromady (k postupu podle § 181 obch. zák. v situaci, kdy společnost nemá představenstvo, srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. února 2011, sp. zn. 29 Cdo 4946/2009, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 12, ročník 2011, pod číslem 174). To platí i tehdy, není-li valná hromada – jako je tomu v projednávané věci – schopna přijímat rozhodnutí jen proto, že mezi třemi akcionáři společnosti [navrhovateli b), c) a d), disponujícími dohromady 50 % všech hlasů spojených s akciemi emitovanými společností] na straně jedné a zbývající akcionářkou [navrhovatelkou a), disponující zbývajícími 50 % všech hlasů spojených s akciemi emitovanými společností] na straně druhé existují závažné rozpory, pro které nejsou s to se shodnout ani na osobách členů volených orgánů. Institut jmenování chybějících členů dozorčí rady neslouží k řešení sporů mezi akcionáři; jsou-li mezi akcionáři společnosti natolik nepřekonatelné rozpory, že jim brání v přijetí rozhodnutí valné hromady o jmenování členů dozorčí rady (a v důsledku toho není obsazen orgán, který podle stanov jmenuje členy představenstva), je na místě postupovat podle § 68 odst. 6 písm. a) nebo c) obch. zák. Zbývá dodat, že akcionáři, jenž nemá právo požádat o svolání valné hromady podle § 181 obch. zák., bude naopak zpravidla právní zájem na jmenování chybějících členů dozorčí rady podle § 194 odst. 2 a § 200 odst. 3 obch. zák. svědčit. Obdobně tomu může být (podle okolností případu) i tehdy, půjde-li o akcionáře, který se na „patové“ situaci ve společnosti (neschopnosti valné hromady přijímat rozhodnutí pro existující rozpory mezi některými akcionáři) nepodílí a současně nedisponuje počtem hlasů potřebným k přijetí usnesení valné hromady o volbě členů dozorčí rady.“

17. Nejvyšší soud v R 59/2017 nabádá k obdobnému použití shora citovaných závěrů z R 10/2017 v poměrech společnosti s ručením omezeným a právní úpravy obsažené v § 198 odst. 3 z. o. k. Právní úprava v § 194 odst. 2 větě [právnická osoba] zákoníku shodně s nyní aplikovanou úpravou v § 198 odst. 3 z. o. k. podmiňuje aktivní věcnou legitimaci právním zájmem navrhovatele.

18. V poměrech projednávané věci je evidentní, že důvod pro navrhovateli požadovaný krajní a autoritativní zásah soudu do vnitřních poměrů společnosti není dán. Společnost má funkční valnou hromadu, která může v případě potřeby jednatele jmenovat. Jen případné neshody společníků v názoru na osobu jednatele nezakládají právní zájem navrhovatelů na podání návrhu dle § 198 odst. 3 z.o.k. S ohledem na nedostatek právního zájmu navrhovatelů není v nadepsaném řízení pro řešení zmíněné právní otázky prostor.

19. S ohledem na shora uvedené skutečnosti odvolací soud usnesení soudu prvního stupně dle § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil ve správném znění, včetně závislého výroku o nákladech řízení, společnosti totiž v řízení před soudem prvního stupně žádné náklady nevznikly. Jinak by měla právo na jejich náhradu dle § 142 odst. 1 o. s. ř. Jde totiž o výlučně návrhové řízení a § 23 z. ř. s. se nepoužije, ten dopadá toliko na ta řízení, která lze zahájit i bez návrhu, jak vyplývá z jeho znění.

20. O nákladech odvolacího řízení odvolací soud rozhodl dle § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 o. s. ř. s tím, že v odvolacím řízení úspěšné společnosti žádné náklady nevznikly, jak uvedeno ve výroku.

21. Jelikož soud prvního stupně nerozhodl o nákladech řízení státu, odvolací soud mu výrokem III. tohoto usnesení nařídil, aby své rozhodnutí postupem dle § 222 odst. 2 o. s ř. ve spojení s § 166 o. s. ř. doplnil a o nákladech řízení státu vzniklých v řízení před soudem prvního stupně rozhodl. Odvolací soud o podaném odvolání rozhodl, aniž by věc vrátil bez vyřízení soudu prvního stupně k vydání doplňujícího usnesení o nákladech řízení státu, v souladu se zásadou hospodárnosti a rychlosti řízení, když jde již o třetí rozhodnutí soudu prvního stupně, návrh byl podán již v roce 2015. Proto odvolací soud zvolil uvedený postup, tj. rozhodl o podaném odvolání a soudu prvního stupně nařídil samostatným výrokem, aby své rozhodnutí postupem dle § 166 o. s. ř. doplnil a rozhodl o nákladech řízení (o nichž opomenul rozhodnout). Soud prvního stupně nepomine, že doplnění rozhodnutí v nařízeném rozsahu je nutno provést do doby, než rozhodnutí nabude právní moci, tedy ještě před tím, než doručí rozhodnutí odvolacího soudu účastníkům řízení (tj. navrhovateli a společnosti).