o zaplacení 237 960 185,35 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. 37 Cm72/2013-791 ze dne 21. července 2022

1. Městský soud v Praze jako soud prvního stupně (dále i soud) rozhodl ve výroku I. nadepsaného usnesení, že soud ukládá osobě [Anonymizováno], nar. [Anonymizováno], [Anonymizováno], aby do jednoho měsíce od převzetí tohoto usnesení formou písemnou sdělil, zda souhlasí s žalobou, kterou podala obchodní společnost [Jméno žalobce]., IČ [IČO] osobou [Anonymizováno] proti žalovaným za prvé [Jméno žalované], za druhé [tituly před jménem] [Anonymizováno], za třetí [Jméno advokáta D], za čtvrté [právnická osoba]., za páté [Jméno advokáta G]. za šesté [Jméno advokáta I]. o zaplacení 237 960 185,35 Kč s příslušenstvím. Ve výroku II. nadepsaného usnesení rozhodl, že řízení se přerušuje do 30. 8. 2023.

2. V odůvodnění rozhodnutí soud uvedl, že zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal, aby soud uložil žalovaným zaplatit mu společně a nerozdílně 237 960 185,35 Kč. Vrchní soud v Praze zrušil tento rozsudek. Soud postupuje podle rozsudku Vrchního soudu v Praze, tj. aby případně rozhodl dle § 104 odst. 2 o. s. ř., nebo aby v řízení pokračoval, má učinit výzvu oprávněné osobě k tomu, zda s podanou žalobou vysloví souhlas. Proto soud tímto usnesením ve výroku I. uvedené osobě ukládá, aby zaujala stanovisko k podané žalobě [Anonymizováno], tj. je nezbytné učinit dotaz na [Anonymizováno]. Vzhledem k tomu, že soud považuje oprávněnou osobu za žalobce jednat [Anonymizováno], pokud se daná osoba na dožádání soudu nevyjádří, případně nebude sděleno, že tato osoba neexistuje, následně bude soud postupovat tak, že žalující společnosti ustanoví opatrovníka, neboť shledá, že za žalobce není osoba oprávněná jednat. O přerušení řízení na stanovenou dobu (výrok II.) soud rozhodl dle § 109 odst. 2 písmeno a) o. s. ř. s ohledem na sdělení Ministerstva spravedlnosti ČR, Mezinárodní odbor civilní (s datem 14. 3. 2022), kdy dle daného sdělení v současné době Ukrajina dočasně nemůže v plné míře zabezpečit své závazky ze Smlouvy mezi Českou republikou a Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech (Kyjev 28. 5. 2001) a protokolu, kterým se smlouva měnila ([adresa]. 9. 2007). Soudům bylo doporučeno do dalšího sdělení ze strany Ministerstva spravedlnosti, aby s odesíláním dožádání na Ukrajinu vyčkaly dalších informací a pokynů z ukrajinské strany a dožádání na Ukrajinu neodesílaly. Soud dosud pokyny neobdržel.

3. Proti tomuto usnesení se odvolal žalobce, a to výslovně do celého rozhodnutí a uvedl, že [Anonymizováno] nebyl jednatelem a společníkem žalobce a že přerušením řízení soudkyně nedůvodně prodlužuje řízení, aby o věci nemusela rozhodovat. V doplnění odvolání uvedl, že [Anonymizováno] není účastníkem řízení, proto soud nesprávně řízení přerušil. Navrhl, aby odvolací soud zrušil napadené rozhodnutí.

4. Žalovaní 1., 3., 4., 5., 6. ve vyjádření k odvolání zejména uvedli, že je napadené odvolání nedůvodné.

5. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací se nejprve zabýval tím, zda odvolání bylo podáno osobou oprávněnou.

6. Podle § 218 písm. b) o.s.ř. odvolací soud odmítne odvolání, které bylo podáno někým, kdo k odvolání není oprávněn.

7. S odkazem na komentářovou literaturu odvolací soud uvádí, že „Z povahy odvolání jakožto řádného opravného prostředku vyplývá, že odvolání může podat jen ten účastník, kterému nebylo rozhodnutím soudu prvního stupně plně vyhověno, popřípadě kterému byla tímto rozhodnutím způsobena jiná určitá újma na jeho právech. Rozhodujícím přitom je výrok rozhodnutí soudu prvního stupně, protože existenci případné újmy lze posuzovat jen z procesního hlediska. Při tomto posuzování také nelze brát v úvahu subjektivní přesvědčení účastníka řízení, ale jen objektivní skutečnost, že rozhodnutím soudu mu byla způsobena určitá, třeba i nepříliš významná újma, kterou lze odstranit zrušením nebo změnou napadeného rozhodnutí.” (srov. Drápal, L., Bureš, J. a kol.Občanský soudní řád I, II Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, 1745 s.).

8. V dané věci soud výrokem I. uložil určitou povinnost osobě odlišné od žalobce, žalobci nebyla tímto rozhodnutím způsobena újma na jeho právech. Žalobce tak není k podání odvolání subjektivně oprávněn.

9. Za této situace odvolací soud podané odvolání do výroku I. napadeného usnesení bez věcného přezkumu odmítl podle § 218 písm. b) o.s.ř.

10. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně ve výroku II. podle § 212 a násl. o.s.ř. bez nařízení jednání a dospěl k závěru, že odvolání žalobce do výroku II. je nedůvodné.

11. Co se týče odvolání do výroku II. napadeného usnesení, doba, na kterou bylo řízení přerušeno, již uplynula.

12. Odvolací soud konstatoval, že za situace, kdy řízení ve věci bylo přerušeno do 30.8.2023 a doba, na kterou bylo řízení přerušeno, již uplynula, napadené usnesení se stalo bezpředmětným.

13. Odvolací soud proto usnesení ve výroku II. podle § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř. změnil tak, že se řízení nepřerušuje.

14. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodne soud v dalším řízení.