o zrušení výmazu právnické osoby, obnovení její likvidace a o jmenování likvidátora, o odvolání navrhovatelů proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 9. listopadu 2018, č. j. 13Cm 1159/2014-177

1. Shora označeným usnesením (dále též „předmětné usnesení“) Krajský soud v Českých Budějovicích (dále též „soud prvního stupně“) návrh, aby soud zrušil výmaz společnosti [právnická osoba] (tj. 1. účastníka) z obchodního rejstříku, nařídil její likvidaci a jmenoval likvidátora, zamítl (výrokem I.), navrhovatelům uložil povinnost zaplatit 1. účastníku na nákladech řízení 20 570 Kč (výrokem II.), 3. a 5. účastníku každému 600 Kč (výrokem III.), 2. účastníku 300 Kč (výrokem IV.) a dále rozhodl, že jinak mezi sebou nemají účastníci právo na náhradu nákladů řízení (výrokem V.).

2. Soud prvního stupně dovodil, že z provedených důkazů se nepodává nic, co by svědčilo o oprávněnosti podezření navrhovatelů, že by 1. účastník mohl mít nějaký nezlikvidovaný majetek, případně, že by likvidátor mohl porušit své povinnosti a způsobit navrhovatelům škodu, což nelze dovodit ani z účetních závěrek, počínaje závěrkou k zahájení likvidace. Věc posuzoval podle § 209 odst. 1 věty prvé zákona č. 89/2012 Sb. v platném znění, občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) a shledal, že navrhovateli tvrzený právní zájem má v podstatě spočívat v tom, že obnovení existence společnosti (1. účastníka) by navrhovatelům umožnilo domoci se určení, že jsou jejími společníky. Potom by měli nárok na podíl na likvidačním zůstatku a zároveň by mohli vykonat své právo na kontrolu dokladů 1. účastníka, při které by mohli objevit dosud nezlikvidovaný majetek, případně zjistit, že likvidátor porušil své povinnosti a způsobil tak 1. účastníku škodu. Nastíněná konstrukce však sama o sobě obsahuje tolik „kdyby“, že ji lze s úspěchem označit za hypotetickou. Z provedeného dokazování pak neplyne byť jen pravděpodobný závěr, že by 1. účastník mohl mít nezlikvidovaný majetek nebo že by likvidátor porušil své povinnosti. I kdyby se tedy po obnovení likvidace 1. účastníka navrhovatelé domohli určení, že jsou jeho společníky, neměli by z toho žádný prospěch, neboť 1. účastník byl v době svého výmazu z obchodního rejstříku předlužen. Právní zájem navrhovatelů tak nelze pokládat za osvědčený. Nesprávnost účetních výkazů nevylučuje závěr o tom, že veškerý majetek prošel likvidací a likvidátor nezpůsobil společnosti škodu. Právo na spravedlivý proces nezahrnuje právo na to, aby byl 1. účastník oživen jenom proto, aby se s ním navrhovatelé mohli soudit. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. v platném znění, občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).

3. Navrhovatelé podali proti všem výrokům předmětného usnesení včasné odvolání. Namítají, že po výmazu 1. účastníka se objevil jiný zájem hodný právní ochrany, jímž je zájem navrhovatelů jakožto jeho společníků, aby 1. účastník vyhotovil řádné účetní výkazy za období bezprostředně předcházející jeho vstupu do likvidace a dále za období, kdy byl v likvidaci, a navrhovatelům tak byla umožněna kontrola správnosti a úplnosti těchto účetních dokladů. Tento zájem se objevil až po výmazu 1. účastníka, protože až tehdy vyšlo najevo, že účetní závěrky jsou nesprávné, a společníci společnosti, jež je v likvidaci, potřebují správné informace například pro posouzení, zda obdrželi likvidační zůstatek ve správné výši, nebo pro posouzení, zda likvidátor porušil své právní povinnosti v průběhu likvidace a tudíž společnosti vznikl nárok na náhradu škody. Jestliže likvidátor tají účetní výkazy a do sbírky listin je založí až těsně před výmazem, které byly soudem vyhodnoceny jako nesmyslné, pak si společníci v takové situaci nemohou získat představu o správnosti likvidace z jiných zdrojů. Soud prvního stupně sám z jiných zdrojů správnost průběhu likvidace neověřil, a jestliže vyhodnotil zahajovací likvidační závěrku jako nesmyslnou, pak z ní nelze vycházet. Poslední hodnověrný výkaz o majetku 1. účastníka pochází z účetní závěrky sestavené za období do 31. 12. 2007. Nelze tak zjistit, zda likvidátor zahrnul do likvidační podstaty všechen majetek 1. účastníka či některý majetek opomenul. Navrhovatel b) dále namítá, že z rozvahy 1. účastníka sestavené ke dni 31. 12. 2007 vyplývá existence vlastního kapitálu 1. účastníka v souhrnné výši 553 047,14 Kč, jakož i nedobytných pohledávek v hodnotě 424 114,14 Kč, což je v rozporu s rozvahou 1. účastníka vyhotovenou [tituly před jménem] [Anonymizováno]. Je proto navrhováno zrušení předmětného usnesení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

4. 1. účastník navrhl potvrzení předmětného usnesení, neboť je správné. 3. účastník uvedl, že není pravdou, že by tajili nějaké účetní závěrky a navrhl rovněž potvrzení předmětného usnesení. 5. účastník uvedl, že výpočty navrhovatele b) neodpovídají skutečnosti a potvrzení předmětného usnesení navrhl taktéž. 2. a 4. účastník se k odvolání nevyjádřili.

5. Jednání odvolacího soudu bylo konáno v nepřítomnosti navrhovatele b), a to z důvodu, že je po celé řízení zastoupen advokátem, který byl k odvolacímu jednání řádně předvolán a který se jej i řádně zúčastnil. Jelikož byl tento zástupce oprávněn ke všem úkonům, které může navrhovatel b) v řízení učinit [§ 28 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 3 zákona č. 292/2013 Sb. v platném znění, o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“)], nepředstavuje neúčast navrhovatele b) u tohoto jednání žádnou procesní vadu, včetně odnětí možnosti jednat před soudem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 4. 1996, sp. zn. Cdon 810/96, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2020, sp. zn. 26 Cdo 2023/2000). Ze stejných důvodů bylo jednáno i v nepřítomnosti navrhovatelky a).

6. Tímto závěrem je opodstatněno i rozhodnutí o zamítnutí návrhu navrhovatele b) na přerušení řízení [§ 109 odst. 2 písm. a), § 211 o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 3 z. ř. s.], k němuž lze doplnit, že odvolání bylo možno posoudit na základě dosavadních tvrzení a provedených důkazů (jak bude zřejmé z odůvodnění výroku o věci samé rozvedeného níže), pročež nebylo objektivně potřebné, aby navrhovateli b) bylo umožněno reagovat na postup odvolacího soudu či vyjádření ostatních účastníků řízení (výrok II.).

7. Odvolací soud přezkoumal předmětné usnesení, včetně řízení, které předcházelo jeho vydání [§ 212 a § 212a o. s. ř..) ve spojení s § 1 odst. 3, 4 a § 28 z. ř. s.] a odvolání neshledal důvodným.

8. Odvolací soud vyšel z rozhodných skutkových zjištění soudu prvního stupně, která jsou pro posouzení věci dostatečná a jejichž správnost nebyla zpochybněna, pročež na ně odkazuje (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 11. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3450/2011, či ze dne 4. 5. 2004, sp. zn. 29 Odo 257/2002).

9. Podle § 209 odst. 1 o. z., zjistí-li se neznámý majetek právnické osoby po jejím výmazu z veřejného rejstříku nebo objeví-li se jiný zájem hodný právní ochrany, soud na návrh toho, kdo osvědčí právní zájem, zruší výmaz právnické osoby, rozhodne o její likvidaci a jmenuje likvidátora. Kdo vede veřejný rejstřík, do něho podle tohoto rozhodnutí zapíše obnovení právnické osoby, skutečnost, že je v likvidaci a údaje o likvidátorovi. Od obnovení se na právnickou osobu hledí, jako by nikdy nezanikla.

10. Podle § 173 odst. 2 o. z., byl-li osvědčen úpadek právnické osoby, zrušuje se bez likvidace zrušením konkursu po splnění rozvrhového usnesení, nebo zrušením konkursu proto, že majetek je zcela nepostačující; do likvidace však vstoupí, objeví-li se po skončení insolvenčního řízení nějaký majetek.

11. Podle § 205 odst. 1 o. z., jakmile likvidátor dokončí vše, co předchází naložení s likvidačním zůstatkem nebo předání likvidační podstaty podle § 202 nebo oznámení podle § 204, vyhotoví konečnou zprávu o průběhu likvidace, v níž uvede alespoň, jak bylo s likvidační podstatou naloženo, a popřípadě též návrh na použití likvidačního zůstatku. K témuž dni likvidátor sestaví účetní závěrku. Likvidátor k účetní závěrce připojuje podpisový záznam. Podle § 205 odst. 3 o. z. výmazu právnické osoby z veřejného rejstříku nebrání, že nebyly schváleny dokumenty uvedené v odstavci 1.

12. Z citovaného ustanovení § 209 odst. 1 o. z., je zřejmé, že návrhu ve věci samé je možné vyhovět ve dvou případech. V případě, zjistí-li se neznámý majetek 1. účastníka po jeho výmazu z veřejného rejstříku, nebo v případě, objeví-li se jiný zájem hodný právní ochrany.

13. První případ v poměrech posuzované věci nenastal, neboť existence takového majetku není nijak konkrétně (účinně) tvrzena a ani nevyšla najevo. Z tohoto pohledu není významné, co bylo evidováno v rozvaze 1. účastníka sestavené ke dni 31. 12. 2007, tedy cca 6 let před zánikem 1. účastníka, a předtím, než proběhl konkurs na jeho majetek, který byl zrušen po splnění rozvrhového usnesení, nýbrž významný je jen současný stav (§ 154 odst. 1 ve spojení s § 167 odst. 2 o. s. ř. a § 1 odst. 3 z. ř. s.). Návrhy na doplnění dokazování učiněné navrhovatelem b) v podání ze dne 29. 4. 2021 byly proto zamítnuty, neboť z nich nevyplývá, že by z nich tato skutečnost mohla být zjištěna (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2004, sp. zn. 30 Cdo 375/2004).

14. Nenastal však ani druhý z těchto případů.

15. Usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 14. 1. 2014, č. j. KCSB 26 INS 8759/2013-A-9, byl zrušen konkurs na majetek 1. účastníka po splnění rozvrhového usnesení, jenž byl na základě tohoto usnesení vymazán z obchodního rejstříku ke dni 25. 3. 2014. Toto usnesení představuje též důvod pro zrušení 1. účastníka bez likvidace (dle § 173 odst. 2 o. z.), což odvolatelé ve své argumentaci zcela přehlíží.

16. Neschválení účetní závěrky (sestavené ke dni vyhotovení konečné zprávy o průběhu likvidace dle § 205 odst. 1 o. z.) není na překážku výmazu právnické osoby z veřejného rejstříku jak v případě, v němž je likvidace prováděna (což vyplývá z § 205 odst. 3 o. z.), tak i v případě, v němž likvidace prováděna v důsledku zrušení konkursu po splnění rozvrhového usnesení není [dle § 173 odst. 2 o. z., při výmazu prováděným postupem na podkladě § 82 odst. 1 zákona č. 304/2013 Sb. v platném znění, o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob a o evidenci svěřenských fondů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2019, sp. zn. 27 Cdo 2143/2017)]. Posléze uvedený případ zjevně dopadá na provedený výmaz (zánik) 1. účastníka (§ 185 o. z.), aniž by zákon sestavení účetní závěrky před takovým výmazem vyžadoval. Tyto závěry pak dopadají tím spíše i na tvrzenou potřebu vyhotovení jiných účetních výkazů, o nichž zákon v souvislosti s likvidací mlčí (a maiore ad minus).

17. Z vysvětleného je zřejmé, že není žádného důvodu pro to, aby bylo návrhu vyhověno za účelem vyhotovení něčeho, co není pro výmaz právnické osoby z veřejného rejstříku nutné.

18. Došlo-li k výmazu 1. účastníka z obchodního rejstříku na základě usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 14. 1. 2014, č. j. KCSB 26 INS 8759/2013-A-9, o zrušení konkursu po splnění rozvrhového usnesení, aniž by bylo v takovém případě vyžadováno provedení likvidace (§ 173 odst. 2 o. z.), pak by vyhovění návrhu dle § 209 odst. 1 o. z., za účelem, aby likvidace proběhla, resp. aby byly provedeny tomu odpovídající úkony, představovalo evidentní obcházení zákona. Jde tudíž o postup nepřípustný (§ 2 o. z.).

19. Institut obnovení likvidace neslouží k vytváření podmínek pro podání žaloby proti likvidátorovi z důvodu porušení povinností při výkonu likvidace, včetně případného pochybení při sestavení účetní závěrky, ani překonání tzv. informačního deficitu pro účely takového řízení, neboť žaloba může být proti likvidátorovi podána, za splnění dalších zákonných podmínek, přímo a bez dalšího, bez ohledu na to, zda byl předmětem likvidace veškerý majetek 1. účastníka či nikoliv s tím, že otázku tzv. informačního deficitu je možno posuzovat v rámci takového řízení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2009, sp. zn. 29 Cdo 1664/2007, ze dne 27. 2. 2019, sp. zn. 27 Cdo 2143/2017).

20. Obecně též platí, že byl-li majetek 1. účastníka znám, ale nebyl vypořádán v rámci konkursního řízení, není to důvodem pro obnovení likvidace anebo o rozhodnutí o vstupu do ní (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. 1. 2009, sp. zn. 29 Cdo 1664/2007, ze dne 24. 11. 2009, sp. zn. 29 Cdo 5033/2008, a ze dne 26. 1. 2011, sp. zn. 29 Cdo 5264/2009, a § 173 odst. 2 o. z.).

21. V zájmu úplnosti lze dodat, že přisvědčit odvolatelům není možné ani v námitce, že nemohli mít představu o majetku 1. účastníka, neboť tu mohly získat v rámci insolvenčního řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí, na jehož podkladě byl 1. účastník z obchodního rejstříku vymazán.

22. Předmětné usnesení bylo proto potvrzeno jako věcně správné, a to včetně závislých výroků o nákladech řízení, podle § 219 o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 4 z. ř. s. (výrok I.).

23. O nákladech řízení ve vztahu mezi navrhovateli a 1. účastníkem (výrok III.) bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 3, 4 z. ř. s., neboť 1. účastník byl v odvolacím řízení plně úspěšným. Navrhovatelé jsou proto povinni nahradit 1. účastníkovi jím požadované náklady řízení spočívající v nákladech jeho právního zastoupení za 1 úkon právní služby podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. v platném znění, o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „AT“), a to za účast na jednání odvolacího soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) AT ve výši 3 100 Kč za tento úkon, určené na podkladě § 9 odst. 4 písm. c) AT z tarifní hodnoty 50 000 Kč (což je opodstatněno typovou obtížností posuzované věci, jež se projevuje ve stanovení věcné příslušnosti podepsaného soudu k jejímu projednání), ve spojení s § 7 bodem 5 AT, a dále v paušální náhradě za tento úkon právní služby ve výši 300 Kč dle § 13 odst. 3 AT. Dále 1. účastníku náleží náhrada za promeškaný čas ve výši 8 započatých půlhodin x 100 Kč za cestu k jednání soudu z místa sídla kanceláře jeho právního zástupce a zpět, dle § 14 odst. 3 AT (z googlemaps.cz bylo zjištěno, že obvyklá doba trvání této jednosměrné cesty trvá nejméně 1 hodinu a 37 minut). Celkem náleží 1. účastníkovi 5 082 Kč [(3 100 Kč + 300 Kč + 800 Kč) + 21% DPH, neboť zástupcem 1. účastníka je advokát ve smyslu § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř., jenž je plátcem této daně (s účinností od 1. 7. 2009, jak bylo zjištěno z osvědčení k této dani)]. Povinnost k úhradě nákladů řízení rovným dílem vyplývá z § 140 odst. 1 o. s. ř. (ve spojení s § 1 odst. 3 z. ř. s.), neboť návrh mohl podat každý z navrhovatelů samostatně, pročež nejde o nerozlučné společenství dle § 91 odst. 2 o. s. ř. (ve spojení s § 1 odst. 3 z. ř. s.).

24. O nákladech řízení ve vztahu mezi navrhovateli a 2. – 5. účastníkem bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. a contrario (a s § 1 odst. 3 z. ř. s.), neboť i tito účastníci byli v odvolacím řízení plně úspěšní, avšak žádné náklady řízení jim nevznikly (výrok IV.).