o schválení konečné zprávy, o přiznání odměny a náhrady hotových výdajů likvidátora, k odvolání navrhovatele proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. ledna 2024, č. j. 78 Cm 31/2006-30,

1. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením výrokem I. schválil konečnou zprávu o průběhu likvidace zaniklé společnosti [Jméno navrhovatele B], IČO [IČO], naposledy sídlem [Adresa navrhovatele B] (dále jen „společnost“). Výrokem II. přiznal likvidátorovi [Jméno navrhovatele A] (dále jen „likvidátor“) odměnu za provedenou likvidaci společnosti ve výši 10 000 Kč a výrokem III. přiznal likvidátorovi náhradu hotových výdajů likvidace ve výši 4 403,38 Kč.

2. Usnesení soud prvního stupně odůvodnil s odkazem na § 205 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), kdy soud jmenoval likvidátora do funkce, pročež rozhodl o schválení konečné zprávy předložené likvidátorem. Dále, jelikož likvidátor ukončil likvidaci a společnost byla vymazána z obchodního rejstříku, soud prvního stupně s odkazem na §§ 5, 7 a § 9 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují se některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob (dále jen „nařízení“), konstatoval, že likvidátorovi vznikl nárok na odměnu a náhradu vynaložených nákladů. Likvidátorovi přiznal odměnu ve výši 10 000 Kč, jejíž výši určil s ohledem na administrativní činnost a odbornou kvalifikaci likvidátora a též s přihlédnutím k rozhodovací praxi Vrchního soudu v Praze. Dále přiznal likvidátorovi náhradu účelně vynaložených hotových výdajů v celkové výši 4 403,38 Kč, sestávající se z náhrady za archivaci ve výši 2 000 Kč a za administrativní výdaje ve výši 2 000 Kč a doložené náklady na poštovné a právní poplatky ve výši 403,38 Kč.

3. Likvidátorem původně požadovanou částku 7 000 Kč za archivaci shledal, s ohledem na výši těchto nákladů v obdobných věcech soudu prvního stupně známých z jeho vlastní činnosti, za nepřiměřenou a tím nehospodárnou a neúčelnou. Soud prvního stupně též shledal za nadbytečný a neúčelný náklad za inzerci o vstupu společnosti do likvidace v Obchodním věstníku, když konstatoval, že nebyl-li v průběhu likvidace zjištěn žádný majetek likvidované společnosti, není zveřejnění v Obchodním věstníku důvodné, jelikož toto zveřejnění nemůže mít žádný vliv na průběh likvidace a na nároky případných věřitelů. Zároveň pro splnění povinnosti oznámení vstupu společnosti do likvidace je možné toto učinit zveřejněním v obchodním rejstříku. Ve vztahu k likvidátorem požadované náhradě nákladů likvidace za vedení účetnictví likvidované společnosti soud prvního stupně uvedl, že pokud je společnost neaktivní a nemajetná, pak je zpracování daňových přiznáních a účetních závěrek s nulovými položkami povinností likvidátora a je pokládáno za jiné práce uskutečněné s prováděním likvidace, které jsou již zahrnuty v odměně likvidátora (srov. usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 18. dubna 2023, sp. zn. 8 Cmo 77/2023).

4. Proti výroku III. usnesení soudu prvního stupně podal likvidátor odvolání, navrhuje, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně změnil a přiznal mu náhradu hotových výdajů v plné požadované výši (tj. 16 421,38 Kč).

5. Odvolatel nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně o neúčelnosti vynaložených nákladů na zveřejnění oznámení o vstupu společnosti do likvidace v Obchodním věstníku. K tomu poznamenal, že likvidátor je při výkonu své funkce povinen jednat s péčí řádného hospodáře podle § 193 o. z., § 51 odst. 1 a § 52 odst. 1 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích) /dále jen „z. o. k.“/. Rovněž je povinen plnit zákonnou povinnost danou mu § 198 o. z. ve spojení s § 13 a § 14 nařízení, kdy je likvidátor povinen oznámit vstup společnosti do likvidace bez zbytečného odkladu, kdy tato povinnost je obligatorní a nikoliv dispozitivní, jak se mylně domnívá soud prvního stupně. Bez ohledu na majetnost či nemajetnost likvidované společnosti je likvidátor povinen postupovat dle § 198 o. z., kdy „nemajetnost“ likvidované společnosti je možno konstatovat až teprve při ukončení likvidace a při vyčerpání všech možností, jak zjistit, zdali společnost nemá majetek.

6. Zpracování účetních výkazů, tj. podání daňových přiznání, odvolatel rovněž považuje za účelně vynaložený náklad likvidace, neboť likvidátor je povinen zpracovat a podat daňové přiznání za příslušný rok, zajistit řádné vedení účetnictví a podle § 199 o. z. je povinen sestavit ke dni vstupu právnické osoby do likvidace zahajovací rozvahu a soupis jmění společnosti. Konstatuje, že výdaje na účetní služby nelze zahrnout do odměny likvidátora. Pro tuto činnost je třeba mít odborné znalosti. Po likvidátorovi, který těmito odbornými znalostmi nedisponuje, nelze spravedlivě požadovat, aby tuto činnost vykonával výlučně sám na svůj náklad. K tomu odkázal na usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 11. 2016, sp. zn. 14 Cmo 322/2016, ze dne 21. 12. 2020, sp. zn. 7 Cmo 169/2020, či ze dne 6. 2. 2023, sp. zn. 7 Cmo 273/2022.

7. Výdaj za archivaci též považuje za účelně vynaložený náklad, požadovanou částku má za přiměřenou. K tomu poukázal na odlišnou rozhodovací praxi Městského soudu v Praze. Výše nákladů za archivaci na dobu 10 let odpovídá rozsahu předpokládaných činností s archivací spojených (např. zpracování a evidence dokumentů, skartace dokumentů, přeprava dokumentů apod.).

8. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení soudu prvního stupně a dospěl k závěru, že odvolání je částečně důvodné.

9. Z obsahu předloženého spisu se podává, že:

- odvolatel byl jmenován likvidátorem společnosti usnesením soudu prvního stupně ze dne 5. srpna 2020, č. j. 78 Cm 31/2006-23, jež nabylo právní moci dne 5. září 2020;

- odvolatel v rámci vyhledávací a zjišťovací činnosti vyzval společnost i statuární zástupce k předání veškeré dokumentace společnosti, zejména účetnictví apod.; k předání dokumentů však nedošlo;

- oznámení o vstupu společnosti do likvidace likvidátor zveřejnil v Obchodním věstníku ve dnech 8. června 2023 a 22. června 2023 a současně vyzval věřitele likvidované společnosti, aby ve stanovené lhůtě přihlásili své pohledávky;

- společnost nemá žádný movitý ani nemovitý majetek a nemá žádné zaměstnance;

- pohledávky společnosti ani závazky vůči třetím osobám zjištěny nebyly;

- se společností nejsou vedeny žádné soudní či jiné spory;

- likvidační zůstatek činí 0 Kč;

- společnost zanikla výmazem z obchodního rejstříku dne 28. 10. 2023;

- dne 6. listopadu 2023 doručil likvidátor soudu prvního stupně zprávu o provedení likvidace společnosti datovanou dne 25. října 2023, v níž likvidátor požadoval náhradu hotových výdajů ve výši 16 421,38 Kč a odměnu za provedenou likvidaci. Likvidátor vyčíslil výdaje, které mu vznikly v souvislosti s prováděním likvidace, následovně:

- zveřejnění v Obchodním věstníku – 2 178 Kč;

- zpracování daňových přiznání – 4 840 Kč;

- poštovné a správní poplatky – 403,38 Kč;

- administrativní výdaje (kancelářské potřeby, kopírování, telefon) – 2 000 Kč;

- archivace – 7 000 Kč.

10. Vzhledem k tomu, že odvolatel byl jmenován likvidátorem společnosti v roce 2020 (viz výše specifikované usnesení soudu prvního stupně), je třeba při zkoumání toho, zda likvidátorovi přísluší náhrada uplatněných výdajů, vycházet z právní úpravy účinné v době, kdy byl likvidátor soudem jmenován do své funkce, v daném případě tedy z nařízení (jak správně učinil soud prvního stupně).

11. Podle § 9 nařízení (2) Likvidátor má právo na náhradu účelně vynaložených hotových výdajů v prokázané výši, nejvýše však ve výši odpovídající ceně obvyklé v době a místě uplatnění těchto hotových výdajů. (3) Hradí-li stát náhradu hotových výdajů v případě, že ji nelze zcela nebo zčásti uhradit z majetku zrušené právnické osoby, uhradí ji v rozsahu, ve kterém ji nelze hradit z těchto zdrojů, nejvýše však ve výši 50 000 Kč.

12. Podle § 198 o. z. (1) Likvidátor oznámí vstup právnické osoby do likvidace všem známým věřitelům. (2) Likvidátor zveřejní bez zbytečného odkladu nejméně dvakrát za sebou alespoň s dvoutýdenním odstupem oznámení podle odstavce 1 společně s výzvou pro věřitele, aby přihlásili své pohledávky ve lhůtě, která nesmí být kratší než tři měsíce od druhého zveřejnění.

13. Odvoláním nastolenou otázkou v projednávané věci je, zda lze likvidátorovi přiznat náhradu jím požadovaných hotových výdajů. Soud prvního stupně likvidátorovi přiznal náhradu hotových výdajů toliko ve výši 4 403,38 Kč (výdaj za poštovné a správní poplatky ve výši 403,38 Kč, archivaci ve výši 2 000 Kč a administrativní náklady ve výši 2 000 Kč) z jím nárokované částky 16 421,38 Kč.

14. Odvolací soud se proto zabýval jednak účelností nákladů vynaložených likvidátorem v souvislosti s učiněným oznámením o vstupu společnosti do likvidace v Obchodním věstníku (částka 2 178 Kč), jednak výší a účelností nákladů za archivaci (v požadované výši 7 000 Kč), jakož výdajů vynaložených za provedené účetní služby (částka 4 840 Kč).

Výdaje za zveřejnění oznámení o vstupu společnosti do likvidace v Obchodním věstníku

15. V poměrech projednávané věci odvolací soud nesdílí právní názor soudu prvního stupně, jímž s odkazem na výše uvedená usnesení Vrchního soudu v Olomouci odůvodnil nepřiznání hotových výdajů za zveřejnění oznámení vstupu společnosti do likvidace v Obchodním věstníku. Odvolacímu soudu je známo stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 14. února 2024, sp. zn. Cpjn 203/2023, podle něhož „nezjistí-li likvidátor jmenovaný soudem nebo jiným orgánem veřejné moci po provedení potřebného šetření žádný majetek právnické osoby, podá bez dalšího návrh na její výmaz z veřejného rejstříku podle § 82 odst. 1 věty druhé z. v. r., nebrání-li tomu překážky uvedené v § 82 odst. 2 z. v. r., popř. probíhající trestní stíhání proti právnické osobě nebo výkon trestu, který jí byl uložen podle zákona upravujícího trestní odpovědnost právnických osob a řízení proti nim (srov. § 90 odst. 2 z. v.r. ve spojení s § 32 zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim). Postup podle § 198 odst. 2 o. z. není v takovém případě zapotřebí. Pro účely posouzení, zda hotové výdaje vzniklé likvidátorovi v souvislosti s postupem podle § 198 odst. 2 o. z. lze považovat za účelně vynaložené ve smyslu § 9 odst. 2 nařízení č. 351/2013 Sb., je nutné zabývat se tím, zda likvidátor mohl nejpozději v okamžiku, kdy uplynula lhůta „bez zbytečného odkladu“ ve smyslu § 198 odst. 2 o. z., důvodně předpokládat, že nezjistí žádný majetek právnické osoby“.

16. Jelikož byl likvidátor jmenován do funkce usnesením soudu prvního stupně ze dne 5. srpna 2020, č. j. 78 Cm 31/2006-23, jímž byl též odvolán z funkce dosavadní likvidátor společnosti z důvodu jeho vysokého věku, má odvolací soud za to, že bylo namístě oznámit vstup společnosti do likvidace všem známým věřitelům podle § 198 o. z., zejména v situaci (jak se podává z obsahu spisu), kdy společnost neposkytla odvolateli přes jeho výzvu dokumenty společnosti, z nichž by bylo možné zjistit její majetek. Společnost byla zrušena s likvidací již v roce 2006, a bylo tedy třeba ověřit stav společnosti, stav jejích aktiv i pasiv, včetně případných věřitelů. V poměrech projednávané věci vzhledem k daným okolnostem považuje odvolací soud postup likvidátora za správný, zejména se zřetelem na skutečnost, že jej tíží povinnost postupovat při výkonu své funkce s péčí řádného hospodáře a odpovídá třetím osobám za škodu, kterou jim způsobí porušením této povinnosti (§ 159 odst. 1 a 3 a § 193 o. z.).

17. V poměrech projednávané věci dospěl odvolací soud k závěru, že postup podle § 198 odst. 2 o. z. je souladný se smyslem a účelem právní úpravy likvidace, neboť v daném případě nelze uzavřít, že nově jmenovaný likvidátor mohl ve „lhůtě bez zbytečného odkladu“ důvodně předpokládat, že nezjistí žádný majetek společnosti. Výdaje vynaložené v souvislosti se zveřejněním oznámení o vstupu společnosti do likvidace v Obchodním věstníku považuje odvolací soud v daném případě za účelně vynaložené, proto požadovaný náklad ve výši 2 178 Kč (doložený fakturou č. 9915077960, vystavenou společností [právnická osoba].) likvidátorovi přiznal.

Výdaje za účetní služby

18. Odvolací soud rovněž posuzoval účelnost nákladů vynaložených likvidátorem za účetní služby poskytnuté společností [právnická osoba], která tyto služby vykonávala a likvidátorovi za ně fakturovala (za „vedení účetnictví v rámci likvidace, včetně uzávěrek a DPPO za období likvidace“) částku 4 840 Kč se splatností 25. srpna 2023 (předložená faktura č. 2023/166).

19. V poměrech projednávané věci odvolací soud ze své ustálené rozhodovací praxe, podle níž likvidátor není povinen vést účetnictví – včetně vyhotovení účetních závěrek a potřebných daňových přiznání – osobně, neboť i v případě, že společnost je nečinná a nevykazuje žádný majetek, je třeba pro tuto činnost mít příslušné odborné znalosti, včetně znalosti právě platné legislativy. Po likvidátorovi, který těmito odbornými znalostmi nedisponuje, nelze spravedlivě požadovat, aby tyto činnosti vykonával výlučně sám na svůj náklad a odpovědnost (srov. např. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. července 2018, sp. zn. 14 Cmo 22/2018, ze dne 2. listopadu 2016, sp. zn. 14 Cmo 322/2016, či ze dne 1. února 2023, sp. zn. 14 Cmo 244/2022, jež jsou dostupná např. v právním systému www.beck-online.cz). Skutečnost, že společnost nemá žádný majetek, by měla být reflektována ve výši úplaty požadované za poskytnuté účetní a daňové služby, jak je tomu v projednávané věci. Částku 4 840 Kč – s ohledem na poznatky z vlastní rozhodovací činnosti v obdobných věcech – považuje odvolací soud za přiměřenou. Z uvedených důvodů odvolací soud požadované hotové výdaje spojené s vedením účetnictví společnosti v likvidátorem požadované výši 4 840 Kč odvolateli přiznal.

Archivace dokumentů

20. Ani v případě likvidátorem nárokované náhrady nákladů za archivaci dokumentů společnosti v celkové výši 7 000 Kč nepovažuje odvolací soud závěr soudu prvního stupně o neúčelnosti a nehospodárnosti výdajů (specifikovaných a vynaložených likvidátorem), spojených s archivací dokumentů, za správný. Podle faktury č. 303/2023, vystavené společností [právnická osoba]., byla likvidátorovi fakturována částka 7 000 Kč za „archivaci dokumentů společnosti na období 10 let (2023-2033)“. V této souvislosti odvolací soud dodává, že skartační lhůty vyplývají ze zákona č. 563/1991 Sb. o účetnictví (§ 31) a zákona č. 499/2004 Sb., o archivnictví a spisové službě a o změně některých zákonů, přičemž zjednodušeně řečeno se faktury, daňové doklady pro DPH, bankovní výpisy, přehledy pro Českou správu sociálního zabezpečení a zdravotní pojišťovny, včetně účetních závěrek a výročních zpráv se uchovávají po dobu deseti let, pokladní doklady mají skartační lhůtu pětiletou, firemní korespondence má skartační lhůtu tříletou, mzdové listy, skartace evidenčních listů důchodového pojištění je možná po uplynutí 30leté archivační lhůty (dle doporučení činí skartační doba až 45 let). Likvidátorem specifikované náklady zaplacené za archivaci jsou hotovými výdaji vynaloženými v souvislosti s likvidací společnosti, byly prokázány a jejich vynaložení nebylo nedůvodné, povinnost archivace listin vyplývá pro společnost ze zákona a cena za tyto služby je cenou obvyklou, když odvolací soud ověřil z obecně dostupných ceníků archivačních služeb (poskytovaných v sídle mimo sídlo zákazníka), že obvyklá cena za zpracování dokumentů, jejich sepsání a zařazení ve spisovně se pohybuje v částkách 500 - 1 000 Kč/1 bm, za archivaci dokumentů se pak pohybuje v rozmezí 0,80-1,2 Kč/1 bm/1 den, fyzická skartace je hrazena částkou 350-450 Kč/1bm, rovněž se započítává doprava dokumentů částkou 150 Kč/1 hod. + 25 Kč/1 km; ceny jsou bez DPH. Proto odvolací soud likvidátorovi požadované vynaložené výdaje za archivaci dokumentů ve výši 7 000 Kč přiznal.

Poplatky a poštovné

21. Odvolací soud likvidátorovi rovněž přiznal požadovaný náklad ve výši 403,38 Kč za poštovné (dle podacího archu České pošty, s. p. ze dne 24. 6. 2021) a správní poplatky (dle faktury č. 222201659, vystavené společností Centrální depozitář cenných papírů, a. s., za „výpis z účtu majitele k zadanému datu včetně zástav a PPN“), neboť likvidátor tyto výdaje soudu doložil a odvolací soud, shodně se soudem prvního stupně, tyto výdaje považuje za účelně vynaložené náklady spojené s likvidací společnosti.

Administrativní výdaje

22. Likvidátor dále požadoval přiznat náhradu za administrativní výdaje (kancelářské potřeby, kopírování, telefon) ve výši 2 000 Kč. Nelze pominout, že likvidátora tíží povinnost veškeré požadované výdaje jednoznačně specifikovat a doložit, což se v daném případě nestalo. Z jeho podání ze dne 6. 11. 2023 nelze určit, jak likvidátor k požadované částce dospěl. Při řešení otázky přiznání náhrady požadovaných hotových výdajů spojených s likvidací je třeba zohlednit (přihlédnout k němu) kritérium účelnosti vynaložených výdajů (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 2. října 2013, sp. zn. II. ÚS 736/2012, dostupný na www.usoud.cz), přičemž předpokladem náhrady hotových výdajů účelně vynaložených v souvislosti s prováděním likvidace je podle § 9 odst. 2 nařízení jejich prokázání. Za účelně vynaložené náklady spojené s likvidací společnosti odvolací soud proto tyto (nedostatečně specifikované a nedoložené výdaje) nepovažuje. Právo likvidátora na paušální náhradu administrativních nákladů, jak je např. upraveno ve vztahu k advokátům v § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), nařízení vlády nestanoví. Tyto tvrzené výdaje nebyly ze strany likvidátora blíže specifikovány a doloženy. Proto není možné tuto částku přiznat. Není-li likvidátor schopen tyto výdaje blíže jednotlivě vyčíslit a doložit, nezbude, než aby je nesl ze svého v rámci přiznané odměny (srov. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. listopadu 2016, sp. zn. 14 Cmo 322/2016-73, či ze dne 29. srpna 2019, sp. zn. 14 Cmo 243/2019).

23. Vzhledem k výše uvedenému odvolací soud podle § 220 odst. 1 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadeném výroku III., kterým bylo rozhodováno o náhradě hotových výdajů likvidátora, změnil tak, že výše likvidátorovi přiznané náhrady hotových výdajů činí částku 14 421,38 Kč [2 178 Kč (výdaj za inzerci v Obchodním věstníku) + 4 840 Kč (vedení účetnictví společnosti) + 7 000 Kč (archivace dokumentů) + 403,38 Kč (poštovné a poplatky)].

24. Jelikož je likvidátor jediným účastníkem řízení, nepřichází v úvahu rozhodování o náhradě nákladů řízení.