o splnění informační povinnosti, k odvolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. prosince 2024, č. j. 77 Cm 181/2022-51,

1. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením výrokem I. rozhodl tak, že „Jednání nařízené ve věci u Městského soudu v Praze na 10. 12. 2024, ve 14.30 hodin se ruší.“ Výrokem II. zastavil řízení o uložení povinnosti předložit žalobcům doklady žalované – všechny účetní doklady evidované v účetnictví za účetní období od 1. ledna 2020 do 31. prosince 2021, veškeré účetní závěrky za účetní období let 2020 a 2021, včetně účetních knih a všech inventurních inventur rozvahových účtů, veškeré doklady o smluvních vztazích, jejichž smluvní stranou v období od 1. ledna 2020 do 31. prosince 2021 byla či dosud je žalovaná a roční vyúčtování služeb za období let 2020 a 2021. Výrokem III. uložil žalované povinnost zaplatit žalobcům „společně a nerozdílně“ na náhradě nákladů řízení částku 20 093,80 Kč a výrokem IV. rozhodl, že o vrácení poměrné části soudního poplatku ve výši 1 000 kč žalobcům.

2. V odůvodnění napadeného usnesení soud prvního stupně uvedl, že žalobou podanou dne 29. listopadu 2022 (správně 28. listopadu 2022 – pozn. odvolacího soudu) se žalobci na žalované domáhali vydání výše specifikovaných dokladů, které jim žalovaná na základě jejich žádosti ve lhůtě do 15. listopadu 2022 neposkytla. Žalovaná namítala, že žalobci mají možnost se s požadovanými doklady seznámit u účetní [Anonymizováno], o čemž byli opakovaně informováni. Podáním ze dne 4. prosince 2024 vzali žalobci žalobu zcela zpět s tím, že na základě informací auditorky se žalovaná rozhodla provést opravu účetnictví za roky 2019–2023, předseda valné hromady přislíbil společníkům dne 27. června 2024 předložení nových účetních závěrek za uvedené roky. Na další valné hromadě konané dne 29. listopadu 2024 byla žalobcům podána informace o stavu účetnictví žalované za roky 2019–2023, valnou hromadou byly schváleny nové, opravené účetní závěrky. Žalovaná tedy požadované dokumenty předložila až v průběhu řízení dne 29. listopadu 2024, pročež odpadl důvod řízení. Soud prvního stupně proto ve smyslu § 96 odst. 1, 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), předmětné řízení zastavil.

3. Při rozhodování o nákladech řízení soud prvního stupně postupoval podle § 146 odst. 2 o. s. ř. a příslušných ustanovení vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Dle soudu prvního stupně „žalovaná poskytnutím formálně řádných (opravených) účetních dokladů společnosti žalované za období 2020-2021 poskytla žalobcům až 29. 11. 2024 z procesního hlediska zavinila zastavení řízení…“ Žalobcům přiznal náklady řízení v celkové výši 20 093,80 Kč, sestávající se z poměrné části zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč, z odměny advokáta za 3 úkony právní služby, z náhrady 3 režijních paušálů, navýšené o 21% DPH.

4. O vrácení poměrné části soudního poplatku žalobcům soud prvního stupně rozhodl podle § 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen „ZSop“).

5. Proti výrokům II., III. a IV. usnesení soudu prvního stupně podala žalovaná odvolání, navrhujíc, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

6. Odvolatelka považuje napadené usnesení za nesprávné, je přesvědčena, že řízení nemělo být zastaveno a že měla být soudem prvního stupně s ohledem na průběh daného řízení „dotazována, zda se zastavením řízení souhlasí“, byť si je vědoma toho, že ke zpětvzetí žaloby ještě před prvním jednáním ve věci.

7. Odvolatelka se vyjadřuje k tvrzením žalobců, která je vedla ke zpětvzetí žaloby, s těmito nesouhlasí. Má za to, že skutečnosti obsažené ve zpětvzetí žaloby se netýkají merita věci a se sporem nesouvisí. Rekapituluje, jaké listiny žalobci požadovali předložit a opakuje, s odkazem na své vyjádření v dané věci k podané žalobě učiněné, že veškeré žalobci požadované dokumenty, tedy i kompletní účetnictví je uloženo v kanceláři u účetní společnosti paní Kačírkové, o čemž žalobci věděli a bylo na nich si domluvit termín pro nahlédnutí do požadovaných dokladů. Odvolatelka žalobcům v přístupu ke svému účetnictví nikdy nebránila.

8. Odvolatelka potvrdila, že žalobcům přislíbila provedení auditu, nicméně je přesvědčena, že tato skutečnost se žalovaným nárokem nesouvisí. Byly-li účetní závěrky chybné, nemá to žádný vliv na to, že žalobci měli plný přístup k těmto chybným účetním závěrkám u účetní žalované společnosti. Odvolatelka tak má za to, že žalobci zaměňují schválení opravených účetních závěrek s předložením a přístupem k účetní dokumentaci odvolatelky, které byly předmětem daného řízení.

9. Své námitky odvolatelka blíže rozvádí.

10. Žalobci se k podanému odvolání nevyjádřili.

11. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací nejprve posuzoval, zda je žalovaná osobou oprávněnou k podání odvolání proti výroku IV. usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo rozhodnuto o vrácení poměrné části zaplaceného soudního poplatku žalobcům, a dospěl k závěru, že tomu z níže uvedených důvodů není.

12. Podle § 201 o. s. ř. účastník může napadnout rozhodnutí okresního soudu nebo rozhodnutí krajského soudu vydané v řízení v prvním stupni odvoláním, pokud to zákon nevylučuje.

13. Podle § 218 písm. b) o. s. ř. odvolací soud odmítne odvolání, které bylo podáno někým, kdo k odvolání není oprávněn.

14. Oprávnění k podání odvolání má účastník řízení. Podle ustálené soudní praxe však toto oprávnění svědčí pouze tomu účastníkovi, jemuž byla rozhodnutím soudu způsobena určitá újma. Jinak řečeno, odvolání mohou podat jen osoby, které jsou nositeli tzv. subjektivní legitimace; těmi se rozumí osoby, kterým nebylo - objektivně nahlíženo - rozhodnutím soudu prvního stupně plně vyhověno nebo jimž byla tímto rozhodnutím způsobena újma na právech, kterou lze odstranit zrušením nebo změnou napadeného rozhodnutí (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. srpna 2000, sp. zn. 2 Cdon 1648/97, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 12, ročník 2000 pod č. 138 či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. května 2011, sp. zn. 20 Cdo 922/2011, dostupná, stejně jako další uvedená rozhodnutí, na www.nsoud.cz.). Při posuzování subjektivní legitimace je třeba vycházet z výroku napadeného rozhodnutí a případnou újmu posuzovat pouze z procesního hlediska (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. června 2000, sp. zn. 21 Cdo 2323/1999).

15. Výrokem IV. napadeného usnesení bylo rozhodnuto o vrácení poměrné části žalobci zaplaceného soudního poplatku za jimi podanou žalobu ve smyslu § 10 odst. 3 ZSop, když předmětné řízení bylo zastaveno před prvním jednáním. Uvedený výrok napadeného usnesení se dotýká pouze práv žalobců. Žalované předmětným rozhodnutím v uvedeném rozsahu (objektivně vzato) nebyla způsobena žádná újma na jejích právech, nezakládá žádnou její povinnost. Právní postavení odvolatelky není tudíž v odvoláním napadeném výroku IV. žádným způsobem dotčeno, a proto není oprávněna proti tomuto podat odvolání.

16. Protože odvolání žalované proti výroku IV. je subjektivně nepřípustné, odvolací soud postupoval podle § 218 písm. b) o. s. ř. a odvolání odmítl.

17. Odvolací soud dále přezkoumal usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadených výrocích II. a III. a dospěl k závěru, že odvolání proti výroku II. není důvodné, opodstatněné je však odvolání proti výroku III., a to z níže uvedených důvodů.

18. Podle § 96 odst. 1 o. s. ř. žalobce (navrhovatel) může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela.

19. Podle § 96 odst. 2 o. s. ř. je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Je-li návrh na zahájení řízení vzat zpět až poté, co již soud o věci rozhodl, avšak rozhodnutí není dosud v právní moci, soud rozhodne v rozsahu zpětvzetí návrhu též o zrušení rozhodnutí.

20. Podle § 96 odst. 3 o. s. ř. jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné. Nebylo-li dosud o věci rozhodnuto, pokračuje soud po právní moci usnesení v řízení.

21. Podle § 96 odst. 4 o. s. ř. ustanovení odst. 3 neplatí, dojde-li ke zpětvzetí návrhu dříve, než začalo jednání.

22. Z obsahu spisu se mimo jiné podává, že:

- předmětné řízení bylo zahájeno dne 28. listopadu 2022. Žalobci podali žalobu na splnění informační povinnosti, požadovali poskytnutí těchto informací: předložit žalobcům 1) všechny účetní doklady evidované v účetnictví žalované za účetní období od 1. ledna 2020 do 31. prosince 2021, 2) veškeré účetní závěrky za účetní období let 2020 a 2021, 3) včetně účetních knih a všech inventurních inventur rozvahových účtů, 4) veškeré doklady o smluvních vztazích, jejichž smluvní stranou v období od 1. ledna 2020 do 31. prosince 2021 byla či dosud je žalovaná a 5) roční vyúčtování služeb za období let 2020 a 2021;

- žalovaná s podanou žalobou nesouhlasila (k žalobě se vyjádřila na základě výzvy soudu prvního stupně), majíc za to, že žalobci měli a mají možnost se plně seznámit s veškerou dokumentací, byli opakovaně informováni, kde se dokumentace nachází a o možnosti sjednat si termín pro nahlédnutí do účetnictví a dokladů žalované;

- jednání nařízené na 1. října 2024 bylo odročeno pro nemoc zástupce žalované, další ústní jednání nařízené na 10. prosince 2024 se nekonalo;

- žalobci dne 4. prosince 2024, tj. před prvním jednáním ve věci samé, vzali žalobu výslovně v plném rozsahu zpět (s argumentací již uvedenou výše);

- soud prvního stupně vydal odvoláním napadené usnesení.

23. Odvolací soud připomíná, že zpětvzetí žaloby je procesním úkonem adresovaným soudu, jímž žalobce/žalobkyně sděluje, že na věcném projednání svého žalobou uplatněného požadavku netrvá (nemá již dále zájem); zpětvzetí žaloby nemusí odůvodnit. Ve sporném řízení tak v takovém případě nelze pokračovat. Pro úplnost je třeba dodat, že dispoziční právo nakládat se žalobou je v případě, kdy ke zpětvzetí žaloby dojde až poté, kdy začalo jednání (tato situace však v daném případě nenastala), do jisté míry omezeno (mj. ustanovením § 96 odst. 3 o. s. ř.).

24. V poměrech projednávané nedošlo do doby vydání odvoláním napadeného usnesení k zahájení jednání přednesem žaloby. V nadepsané věci vzali žalobci podanou žalobu výslovně zcela zpět (podáním ze dne 4. prosince 2024) před prvním jednáním ve věci; žalované tudíž nepřísluší relevantně uplatnit nesouhlas se zpětvzetím žaloby (§ 96 odst. 4 o. s. ř.). Pakliže soud prvního stupně při rozhodování o zastavení řízení pro zpětvzetí žaloby ve smyslu § 96 o. s. ř. před vydáním napadeného usnesení nezjišťoval stanovisko žalované, je za výše popsané situace jeho postup souladný se zákonem. Soud prvního stupně proto postupoval správně, pakliže předmětné řízení v souladu s dispozitivním projevem vůle žalobkyně na základě zpětvzetí žaloby zastavil. Argumentace odvolatelky proti výroku II. usnesení soudu prvního stupně tudíž neobstojí.

25. Odvolací soud však nesdílí závěr soudu prvního stupně o tom, že zastavení řízení zcela zavinila žalovaná.

26. Podle § 146 odst. 2 o. s. ř. jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování žalovaného (jiného účastníka řízení) vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný (jiný účastník řízení).

27. Obecně platí, že náhradu nákladů řízení ovládá zásada úspěchu ve věci, která je doplněna zásadou zavinění. Zásada zavinění se uplatní zejména v případě, kdy je řízení zastaveno a jejím smyslem je sankční náhrada nákladů řízení, které by při jeho řádném průběhu nevznikly, uložená rozhodnutím soudu tomu, kdo jejich vznik zavinil (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. dubna 2003, sp. zn. II. ÚS 563/01). Pokud tedy soud zastavuje řízení, zabývá se v souladu s ustanovením § 146 odst. 2 o. s. ř. při rozhodování o nákladech řízení nejprve otázkou, zda některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno. Pokud tedy žalobce vezme svou žalobu zpět, zkoumá se, zda k tomu došlo pro chování žalovaného (zavinění zastavení řízení na straně žalovaného), pro jiný žalobcem uvedený důvod (např. si není jistý výsledkem řízení nebo zvolí jiný způsob obrany svých práv, pročež již nechce v řízení pokračovat; jedná se o zavinění zastavení řízení na straně žalobce) nebo pro chování obou účastníků řízení (typicky půjde o uzavření mimosmluvní dohody, bez určení náhrady nákladů řízení; účastníci řízení tak zavinili zastavení řízení, pročež si každý ponese své náklady řízení sám). Aby mohla být žalobci přiznána náhrada nákladů řízení, musí být zároveň splněny dvě podmínky – podaný návrh musí být důvodný a k jeho zpětvzetí došlo pro chování žalovaného. Důvodnost návrhu se posuzuje pouze z procesního hlediska (rozhodný je vztah výsledku chování žalovaného k požadavkům žalobce).

28. Předně je třeba vyjít z toho, že žalobci se domáhají na žalované poskytnutí informací dle § 155 a násl. zákona č. 90/2012 Sb., zákona o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích) /dále jen „z. o. k.“/, ve výše specifikovaném rozsahu.

29. Odvolací soud přisvědčuje odvolatelce, že v poměrech projednávané věci nelze učinit jednoznačný závěr o tom, že zavinila zastavení řízení, když „žalobcům poskytla formálně řádné (opravené) účetní doklady za období roku 2020-2021 až 29. listopadu 2024“, jak uzavřel soud prvního stupně. Odvolací soud má za to, že v poměrech projednávané věci nelze pominout, že účetní závěrka za rok 2020 byla žalovanou rejstříkovému soudu doručena již 30. května 2021, ve sbírce listin byla zveřejněna 16. června 2021, tj. před podáním žaloby a šlo o informaci veřejně dostupnou [požadavek uplatněný pod výše uvedeným bodem 1)]. Požadovaná účetní závěrka za rok 2021 [požadavek uvedený pod bodem 2)] ve Sbírce listin založena není; žalovaná ji poskytla žalobcům až po zahájení předmětného řízení. Splnění informační povinnosti v rozsahu dalších žalobou uplatněných požadavků specifikovaných pod body 3), 4) a 5) až po zahájení předmětného řízení se z podání žalobců ani z obsahu spisu nepodává; žalobci blíže zpětvzetí žaloby v tomto rozsahu neodůvodnili.

30. Vzhledem k výše uvedenému nelze dle odvolacího soudu učinit závěr o tom, že ke zpětvzetí žaloby došlo výlučně pro chování žalované a tudíž ji stíhá povinnost zaplatit žalobcům vzniklé náklady řízení v plném rozsahu. Odvolací soud má proto v poměrech projednávané věci za to, že to byli žalobci, kteří v převážné míře zavinili, že řízení bylo zastaveno, a proto bylo namístě jim podle § 146 odst. 2 o. s. ř. uložit povinnost nahradit žalované vzniklé náklady řízení. Dlužno dodat, že je nerozhodné, zda by byla či nebyla podaná žaloba v uvedeném rozsahu úspěšná z hlediska hmotného práva, neboť k takovému posouzení již nemůže pro zpětvzetí žaloby dojít, a to ani v odvolacím řízení.

31. Náklady řízení vzniklé žalované za řízení před soudem prvního stupně v součtu činí 8 228 Kč; žalovaná je v řízení právně zastoupena. Při určení výše odměny právního zástupce s ohledem na povahu daného řízení je třeba vyjít pro řízení před soudem prvního stupně z tarifní hodnoty 50 000 Kč dle ustanovení § 9 odst. 4 písm. c) advokátního tarifu, účinného do 31. prosince 2024 a tomu odpovídající odměny 3 100 Kč za jeden úkon právní služby. Z obsahu spisu se podává, že právní zástupce žalované účelně učinil 2 úkony právní služby – příprava a převzetí právního zastoupení a vyjádření k žalobě [§ 11 odst. 1 písm. a), d) advokátního tarifu]. Za právní zastoupení náleží odměna za 2 úkony právní služby po 3 100 Kč, včetně 2 režijních paušálů po 300 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu). Žalobci mají podíl ve společnosti ve spoluvlastnictví, jsou tudíž společným společníkem společnosti, a proto jim byla uložena povinnost zaplatit žalované vzniklé náklady řízení společně a nerozdílně.

32. S ohledem na shora uvedené důvody odvolací soud usnesení soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. v odvoláním napadeném výroku II. jako věcně správné potvrdil; ve výroku III. je podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil a povinnost hradit vzniklé náklady řízení uložil žalobcům, tj. žalované přiznal vůči žalobcům právo na náhradu nákladů řízení ve výši 8 228 Kč. Odvolání proti výroku IV., jak je výše uvedeno, bylo odmítnuto dle § 218 písm. b) o. s. ř. Pro úplnost dodává, že rozhodnutí soudu prvního stupně o vrácení poměrné části soudního poplatku za podanou žalobu je správné.

33. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 a § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalovaná byla v odvolacím řízení úspěšná částečně; úspěch žalované a žalobců byl stejný, nadto žalobcům v odvolacím řízení žádné náklady řízení ani nevznikly.