o návrhu na nařízení předběžného opatření, o odvolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. února 2022, č. j. 2 Nc 1261/2022-15

1. Městský soud v Praze v záhlaví označeným usnesením rozhodl tak, že se zamítá návrh na vydání předběžného opatření ve znění: „I. Žalovanému 1 se ukládá povinnost zdržet se jednání za společnost [právnická osoba] IČO: [IČO], se sídlem [Adresa žalované C], a to do doby, než bude pravomocně rozhodnuto o žalobě na určení vlastnického práva žalobce k podílu na společnosti [právnická osoba] IČO: [IČO], se sídlem [adresa] ve výši 1 %, kterému odpovídá vklad do základního kapitálu ve výši 2 000 Kč a který je aktuálně v obchodním rejstříku evidován jako majetek žalovaného 2., II. Žalovanému 2 se ukládá povinnost zdržet se jakýchkoliv právních dispozic s podílem ve společnosti [právnická osoba], IČO: [IČO], se sídlem [adresa] o velikosti 1 %, kterému odpovídá vklad do základního kapitálu ve výši 2.000 Kč, včetně převodu podílu či jeho části, darování podílu či jeho části, vkladu podílu či jeho části do základního kapitálu obchodní korporace, zřízení zástavního práva k podílu či jeho části nebo jiného zatížení podílu či jeho části, a to do doby, než bude pravomocně rozhodnuto o žalobě na určení vlastnického práva žalobce k podílu na společnosti [právnická osoba] IČO: [IČO], se sídlem [adresa] ve výši 1 %, kterému odpovídá vklad do základního kapitálu ve výši 2 000 Kč a který je aktuálně v obchodním rejstříku evidován jako majetek Žalovaného 2., III. Žalovanému 2 se ukládá povinnost zdržet se výkonu práv společníka společnosti [právnická osoba], IČO: [IČO], se sídlem [Adresa žalované C], a to do doby, než bude pravomocně rozhodnuto o žalobě na určení vlastnického práva Žalobce k podílu na společnosti [právnická osoba] IČO: [IČO], se sídlem [adresa] ve výši 1 %, kterému odpovídá vklad do základního kapitálu ve výši 2 000 Kč a který je aktuálně v obchodním rejstříku evidován jako majetek žalovaného 2., IV. Žalovanému 1 se ukládá povinnost zdržet se zásahů do aktuálního pokojného stavu provozu podniku provozovaného společností [právnická osoba] pod názvem [právnická osoba] umístěného v nebytových prostorách č. p. [Anonymizováno] na adrese [adresa] na adrese [adresa] (dále jen „[Anonymizováno]“) pod vedením paní [Anonymizováno], a to včetně zásahů realizovaných třetími osobami, zejména se zdržet fyzické blokace vstupu do [Anonymizováno], narušování samotného provozu [Anonymizováno], pověřování třetích osob k narušování, blokování, či sabotování provozu [Anonymizováno] a pověřování osob k poskytování ostrahy či jiné podobné činnosti, která by mohla provoz [Anonymizováno] narušit či od vstupu odradit potenciální zákazníky, V. Žalobci se ukládá, aby ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto usnesení podal u soudu žalobu, kterou se bude domáhat určení vlastnického práva žalobce k podílu na společnosti [právnická osoba] IČO: [IČO], se sídlem [adresa] ve výši 1 %, kterému odpovídá vklad do základního kapitálu ve výši 2.000 Kč a který je aktuálně v obchodním rejstříku evidován jako majetek Žalovaného 2.“ (výrok I), že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. (výrok II), že žalobkyni se po právní moci tohoto rozhodnutí vrací složená jistota ve výši 50 000 Kč prostřednictvím účtárny Městského soudu v Praze.(výrok III), a že žalobkyně je povinna zaplatit České republice soudní poplatek za podaný návrh na nařízení předběžného opatření ve výši 1 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. (výrok IV.).

2. Návrhem doručeným soudu prvního stupně dne 30. 1. 2022 se žalobkyně domáhá nařízení předběžného opatření shora uvedeného znění, který odůvodnila tak, že žalobkyně, za kterou jednal žalovaný 1) jako její jednatel, uzavřela dne 14. 1. 2022 s žalovanou 2) smlouvu o převodu obchodního podílu o velikosti 1% ve společnosti žalované 3), kterému odpovídá vklad do základního kapitálu ve výši 2 000 Kč (dále i jen „Smlouva“); cena za převod podílu měla být předmětem samostatné dohody o ceně. Žalobkyně namítá neplatnost této smlouvy z důvodů, které popisuje, a jež lze shrnout následovně:

- při tomto jednání došlo ke střetu zájmů žalovaného 1), který jednal v rozporu se zájmy žalobkyně, k čemuž odkazuje na ust. § 437 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále i jen „o.z.“),

- jednáním svého jednatele (žalovaného 1) byla žalobkyně značně poškozena, a žalovaný tak nejednal s péčí řádného hospodáře ve smyslu ust. § 159 odst. 1 o. z., žalovaný 1) se pokusil podíl převést bez souhlasu valné hromady, což je v rozporu s ust. § 190 odst. 2 písm. i) zák. č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích a také se společenskou smlouvou,

- žádná ze stran předmětné smlouvy neměla vážnou vůli převod realizovat, a proto se jedná o simulované právní jednání ve smyslu ust. § 552 o. z.

- jednání žalovaného 1) a žalovaných je v rozporu s dobrými mravy dle ust. § 580 odst. 1 o. z. s odkazem na ust. § 6 odst. 2 o. z.

Dle žalobkyně je tak zřejmé, že mezi účastníky řízení existuje nejistota o tom, zda byla Smlouva o převodu podílu platně uzavřena. Tuto nejistotu lze odstranit pouze určovací žalobou; v rámci řízení o této žalobě pak následně soud závazně vysloví, zda k převodu předmětného podílu na žalovanou 2) došlo či nikoliv. Z nejistoty o platnosti Smlouvy plyne následná nejistota o osobě jednatele žalované 3) a ve výsledku každého právního jednání za žalovaného 3). Žalobkyně je přesvědčena o nutnosti zatímní úpravy poměrů mezi účastníky za účelem ochrany pokojného stavu. Žalovaný 1) prokázal, že je připraven nadále vystupovat jako jednatel žalované 3) i za cenu úplného zablokování činnosti této společnosti a ve výsledku zřejmě i vyvedení jejího jediného podnikání (baru [Anonymizováno]) na třetí subjekt. Dále žalobkyně obsáhle rozvádí, že jednáním [Anonymizováno] (2. společníka žalobkyně), která usiluje o pokračování provozu baru [Anonymizováno], nemůže být žalovaný 1) poškozen, a to ani v případě, že se ukáže, že k převodu obchodního podílu na žalovanou 2) došlo platně. Žalobkyně má za to, že osvědčila, že nárok, jehož se hodlá domáhat, je oprávněný, a že je nutno dočasně upravit poměry účastníků navrhovaným způsobem.

3. Soud prvního stupně v odůvodnění svého usnesení vyšel z toho, že z důkazů doložených žalobkyní lze jako (pro vyhovění návrhu) rozhodné zjištění dovodit snad toliko to, že byla podepsána smlouva o převodu podílu ve společnosti [právnická osoba] v ní se ale jako jediný společník/převodce žalobkyně prezentuje žalovaný 1) p. Balcařík jakožto jediný společník a jednatel. Soudu je z jeho úřední činnosti známo, že žalovaný 1) podal u zdejšího soudu žalobu na určení, kdo je společníkem ve společnosti [Jméno žalobkyně]. (vedena pod sp. zn. 79 Cm 265/2021), v této věci žalobkyně, když tvrdí, že je to právě [tituly před jménem] [Anonymizováno], která se prezentuje kmenovými listy žalobkyně v této věci, ačkoli má zato, že jde o pochybné dokumenty, a rovněž podal již dva návrhy na vydání předběžného opatření, kterým soud ani v jednom případě nevyhověl, z důvodu, že bude třeba provádět velmi rozsáhlé dokazování, a proto nelze nařídit předběžné opatření (odst. 4 usnesení). Dále soud prvního stupně konstatoval, že je při rozhodování o návrhu na vydání předběžného opatření povinen vždy dbát principu proporcionality jako obecné zásady právní, z níž vyplývá požadavek na poměřování újmy, jež by mohla vzniknout navrhovateli nevyhověním jeho návrhu s újmou, jež by vznikla účastníku, pokud by návrhu naopak vyhověno bylo. Za popsaného stavu není dán zjevně důvod pro to, aby soud zasahoval do činnosti účastníka, která nevykazuje znaky porušení právní povinnosti (odst. 5 usnesení). Poté dospěl soud prvního stupně k závěru, že žalobkyně (§ 74 odst. 2 o. s. ř.) potřebu zatímní úpravy poměrů účastníků neprokázala (§ 76g o. s. ř.), pročež byl návrh zamítnut, aniž by bylo potřebné zabývat se i tím, zda osvědčila skutečnosti ve vysvětleném smyslu (odst. 6 usnesení). O nákladech řízení bylo rozhodnuto § 142 odst. 1 o. s. ř., a contrario, neboť žalovaným, kteří byli v řízení úspěšní, žádné náklady řízení nevznikly; výrok o vrácení zaplacené jistoty je odůvodněn ust. § 75b odst. 4 o. s. ř.; povinnost k zaplacení soudního poplatku žalobkyní je odůvodněna ust. § 4 odst. 1 písm. h) zákona č. 549/1991 Sb. v platném znění, o soudních poplatcích a jeho výše položkou 5 Sazebníku poplatků.

4. Proti usnesení soudu prvního stupně podala žalobkyně včasné odvolání, ve kterém shrnula skutkové okolnosti případu a obsáhle popisuje skutečnosti týkající se jí avizovaného návrhu ve věci samé, tak i potřeby zatímní úpravy poměrů mezi účastníky, stejně jako ve svém návrhu. Odvolatelka namítá, že se závěry soudu prvního stupně nesouhlasí, neboť osvědčila nárok ve věci samé a i nutnost zatímní úpravy poměrů mezi účastníky, přičemž zdůraznila, že kdyby bylo požadováno více, než prokázání důvodné obavy, ztratilo by vydání předběžného opatření jakýkoliv význam, k čemuž odkázal na nález Ústavního soudu, sp. zn. II. ÚS 221/98. Současně se vyjadřuje k jednání žalovaného 1) v souvislosti s jím podanými žalobami. Odvolatelka navrhla, aby odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že jí požadované předběžné opatření nařídí a žalovaným uloží povinnost nahradit žalobkyni náhradu nákladů řízení.

5. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení dle ust. § 211 a násl. o. s. ř., a to i z důvodů, které nebyly v odvolání uplatněny (§ 212a odst. 1 a 5, § 205 odst. 2 o. s. ř.) a neshledal podmínky pro potvrzení (§ 219 o. s. ř.) ani změnu (§ 220 odst. 1 o. s. ř.) napadeného usnesení.

6. Podle § 75c odst. 1 písm. a) o. s. ř. nepostupoval-li podle § 75a odst. 1 nebo podle § 75b odst. 2, předseda senátu nařídí usnesením předběžné opatření, jestliže bude prokázáno, že je třeba, aby byly zatímně upraveny poměry účastníků, nebo že je tu obava, že by výkon soudního rozhodnutí byl ohrožen, a jestliže budou alespoň osvědčeny skutečnosti, které jsou rozhodující pro uložení povinnosti předběžným opatřením.

7. V této věci se jedná o návrh na nařízení předběžného opatření před zahájením řízení, z důvodu potřeby zatímní úpravy poměrů účastníků (§ 75 odst. 1 o. s. ř.).

8. Prvotním předpokladem pro nařízení předběžného opatření je osvědčení nároku ve věci samé, aniž by však soud při posouzení návrhu na nařízení předběžného opatření mohl předjímat rozhodnutí ve věci samé. Potřebu zatímní úpravy poměrů účastníků je třeba posuzovat ve vztahu k nároku uplatněnému ve věci samé. Institut předběžného opatření slouží k tomu, aby zatímně – do doby, než bude známo, jak budou sporné vztahy účastníků vyřešeny pravomocným rozhodnutím (v řízení posléze zahájeném) – poměry účastníků upravil, přičemž musí být poskytnuta ochrana jak tomu, kdo o vydání předběžného opatření žádá, tak i tomu, proti komu předběžné opatření směřuje. Je vždy třeba zvažovat přiměřenost újmy, která by nařízením předběžného opatření vznikla, tedy zvažovat nejen ochranu tvrzeného práva, ale i míru zásahu do práv toho, vůči němuž předběžné opatření směřuje, případně dopad do práv třetích osob (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2002, sp. zn. III. ÚS 394/01, veřejnosti dostupné na www.usoud.cz).

9. Ve smyslu výše uvedeného se odvolací soud zabýval odst. 4, 5 a 6 napadeného usnesení, obsahující důvody soudu prvního stupně, vedoucí jej k zamítnutí návrhu na nařízení předběžného opatření.

Odvolací soud shledal:

a) k odst. 4 napadeného usnesení, že ačkoliv soud prvního stupně učinil ze smlouvy o převodu obchodního podílu jím uvedená zjištění, neučinil žádný právní závěr o této pro posouzení předběžného opatření rozhodné skutečnosti. Nutno dodat, že vzhledem k tvrzením žalobkyně o obsahu předmětné smlouvy a důvodech vedoucích k její neplatnosti, jež jí mají být osvědčená, jsou i jeho zjištění neúplná. Proč pak v souvislosti s tím uvedl to, co je mu z jeho úřední činnosti známo, tj. že žalovaný 1) podal u Městského soudu v Praze žalobu na určení, kdo je společníkem ve společnosti [Jméno žalobkyně]., v této věci žalobkyně (řízení je vedeno pod sp. zn. 79 Cm 265/2021), a že rovněž podal již dva návrhy na vydání předběžného opatření, kterým soud ani v jednom případě nevyhověl, z důvodu, že bude třeba provádět velmi rozsáhlé dokazování, zůstává otázkou. Z ničeho totiž neplyne žádná jeho úvaha o tom, jaký to má pro toto řízení o předběžném opatření význam, případně jaký je jeho závěr o zjištěních jím uvedených (včetně smlouvy) ve vztahu k povinnosti žalobkyně osvědčit nárok ve věci samé, a proč tedy nelze předběžné opatření nařídit, jak uzavřel.

b) v odst. 5 napadeného usnesení soud prvního stupně konstatoval, že při rozhodování o návrhu na vydání předběžného opatření je povinen vždy dbát principu proporcionality jako obecné zásady právní, z níž vyplývá požadavek na poměřování újmy, jež by mohla vzniknout navrhovateli nevyhověním jeho návrhu s újmou, jež by vznikla účastníku, pokud by návrhu naopak vyhověno bylo. Uvedenému lze sice přisvědčit, ale závěr soudu prvního stupně, který na základě toho učinil, že za popsaného stavu není dán zjevně důvod pro to, aby soud zasahoval do činnosti účastníka, která nevykazuje znaky porušení právní povinnosti, je nesrozumitelný. A to předně proto, že v řízení vystupují na straně žalované tři účastníci, přičemž návrhem na předběžné opatření mají být dvěma z nich, uloženy zcela rozdílné povinnosti, související s jejich postavením v žalobkyni, jež ale není stejné [srov. ust. § 76 odst. 1 písm. d) a e) o. s. ř.]. Kterého účastníka tohoto řízení o předběžném opatření se tedy uvedený závěr týká? O jakou jeho činnost do níž má být nařízeným předběžným opatřením zasaženo, se jedná? A kterou právní povinnost neporušuje? A konečně, jakou to má souvislost s testem proporcionality, kterému má být návrh na nařízení předběžného opatření podroben?

Nutno dodat, že pokud soud prvního stupně hodlal podrobit návrh na nařízení předběžného opatření jím konstatovanému testu proporcionality, bylo by k tomu třeba, aby si nejprve posoudil důvodnost návrhu ve smyslu ust. § 75c odst. 1 písm. a) o. s. ř., což ale neučinil [viz ad a) a ad c)], pročež ani v tomto případě nebyly splněny podmínky k poměřování újmy, jež by mohla vzniknout žalobkyni nevyhověním jejímu návrhu s újmou, jež by vznikla žalovaným 1) a 2), pokud by návrhu naopak vyhověno bylo.

c) k odst. 6 nelze než uvést, že závěr tam soudem prvního stupně přijatý zcela postrádá jeho odůvodnění. Z napadeného usnesení nelze seznat na základě čeho, soud prvního stupně tento závěr učinil, když se tvrzeními žalobkyně o potřebě zatímní úpravy poměrů účastníků řízení o předběžném opatření ve vztahu k předmětu řízení ve věci samé (avizované žalobkyní) vůbec nezabýval a nijak ji neposuzoval.

10. Odvolací soud vzhledem ke všemu výše uvedenému uzavírá, že napadené usnesení soudu prvního stupně je odvolacím soudem pro nedostatek důvodů [§ 75c odst. 1 písm. a) o. s. ř. ve spojení s ust. § 157 odst. 2 o. s. ř.] nepřezkoumatelné.

11. Odvolací soud proto usnesení soudu prvního stupně dle ust. § 219a odst. 1 písm. b) o. s. ř. zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení dle ust. § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř.