o vyslovení, že nejde o rozhodnutí jediného společníka ze dne 25. 11. 2020 při výkonu působnosti valné hromady, o odvolání Jonathana Zimmermana, nar. 28. 12. 1960, bytem Villa Le Rose, Via di Brancolano 2, 50023 Impruneta (FI), Italská republika, zastoupen advokátem Mgr. Petrem Mundlem, se sídlem Husova 5, 110 00 Praha 1, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. listopadu 2022, č. j. 80 Cm 186/2020-154,

1. Městský soud v Praze v záhlaví označeným usnesením rozhodl tak, že na rozhodnutí [Jméno navrhovatelky C], nar. [Datum narození navrhovatelky C], bytem [adresa], jednajícího namísto společnosti [Jméno navrhovatelky A]., IČO [IČO navrhovatelky A], sídlem [adresa], [adresa], jako jediný společník společnosti [Jméno navrhovatelky B]., IČO [IČO navrhovatelky B], sídlem [adresa], [adresa], při výkonu působnosti valné hromady společnosti [Jméno navrhovatelky B]., přijaté ve formě notářského zápisu NZ 1374/2020, N 1099/2020 ze dne 25. 11. 2020 sepsaného [tituly před jménem] [Jméno], trvalou zástupkyní [tituly před jménem] [Jméno], notářky v Praze, se hledí jako by nebylo přijato (výrok I.), a že účastník je povinen nahradit navrhovateli náklady řízení ve výši 2 000 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí (výrok II.).

2. Návrhem doručeným soudu prvního stupně dne 9. prosince 2020 se navrhovatel domáhal vyslovení neplatnosti, resp. nicotnosti rozhodnutí [Jméno navrhovatelky C] jako jediného společníka v působnosti valné hromady účastníka přijatého dne 25. listopadu 2020, kterým odvolal [Jméno] z funkce jednatele účastníka a jmenoval nového jednatele [Jméno]. Navrhovatel uvedl, že dne 1. února 2011 uzavřel s [Jméno navrhovatelky C] jako zástavním věřitelem zástavní smlouvu, na jejímž základě bylo zřízeno ve prospěch zástavního věřitele zástavní právo k obchodnímu podílu navrhovatele na účastníku ve výši 100%, na nějž připadá splacený vklad ve výši 200 000 Kč. Uvedl, že dne 19. října 2020 informoval zástavní věřitel navrhovatele o započetí výkonu zástavního práva, které hodlal realizovat formou obchodní veřejné soutěže. Obchodní veřejnou soutěž zástavní věřitel vyhlásil dne 29. října 2020 v obchodním věstníku pod OV04255730, lhůta pro podávání nabídek měla uplynout dne 19. listopadu 2020 v 15:00 hodin. Dne 12. listopadu 2020 podal navrhovatel u Obvodního soudu pro Prahu 10 žalobu na určení nepřípustnosti prodeje zástavy v obchodní veřejné soutěži a dne 13. listopadu 2020 bylo vydáno předběžné opatření č.j. 28 C 383/2020-49, jímž soud zakázal do pravomocného skončení řízení zástavnímu věřiteli prodat zastavený obchodní podíl formou veřejné obchodní soutěže. Poté, co navrhovatel zabránil podanou žalobou a předběžným opatřením snaze zástavního věřitele ovládnout účastníka nezákonným prodejem podílu značně pod cenou, rozhodl [Jméno navrhovatelky C] jako zástavní věřitel o odvolání jednatele účastníka a dosazení „bílého koně“ do pozice jednatele. Navrhovatel dále uvedl, že proti [Jméno] je vedeno 9 exekučních řízení a figuruje v 35 společnostech.

3. Soud prvního stupně vyšel z tvrzení navrhovatel, které učinila účastnice nespornými, a učinil tyto závěry:

- navrhovatel je jako společník zúčastněné společnosti k podání návrhu na vyslovení neplatnosti rozhodnutí jediného společníka v působnosti valné hromady aktivně legitimován. § 191 odst. 1 zák. č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích (dále jen „z. o. k.“), a že návrh byl podán včas,

- [Jméno navrhovatelky C], jehož pohledávka byla zajištěna zástavním právem k obchodnímu podílu ve společnosti [Jméno navrhovatelky B]. na základě smlouvy ze dne 1. února 2011, započal s výkonem zástavního práva, a to prodejem obchodního podílu ve veřejné obchodní soutěži. Dne 12. listopadu 2020 byla navrhovatelem podána žaloba na určení nepřípustnosti prodeje zástavy vedená u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 28 C 383/2020 a následně vydáno předběžné opatření, která bránilo prodeji zastaveného obchodního podílu formou veřejné obchodní soutěže vyhlášené zástavním věřitelem.

4. Soud prvního stupně uzavřel, že vyslovil nicotnost napadeného rozhodnutí přijatého zástavním věřitelem vykonávajícím práva jediného společníka v působnosti valné hromady pro rozpor se zákonem (§ 90 odst. 1 z. ř. s.), a to ust. § 117a odst. 7 zák. č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, neboť zástavní věřitel nebyl oprávněn práva společníka vykonávat, když v době přijetí napadeného rozhodnutí, tj. ke dni 25. listopadu 2020, nedošlo k neúspěšnému pokusu o prodej zástavy, a to z důvodu, že byla včas podána žaloba a prodej formou veřejné obchodní soutěže tak nemohl proběhnout. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř.

5. Proti usnesení soudu prvního stupně se odvolal [Jméno navrhovatelky C], který předně namítal, že soud prvního stupně v řízení postupoval v rozporu se zákonem, neboť [Jméno navrhovatelky C] má být dle ust. § 6 odst. 1 z. ř. s. účastníkem tohoto řízení, neboť se v něm jedná o jeho právech, protože jeho předmětem je posouzení neplatnosti či nicotnosti jeho rozhodnutí. Právě z takového posouzení pak přímo vyplývá, zda převzal [Jméno navrhovatelky C] výkon společnických práv ve Společnosti v souladu se zákonem či nikoliv, a zda je tedy oprávněn nadále vykonávat společnická práva ve Společnosti. A i pokud by měl soud prvního stupně opačný názor, měl jeho účastenství formálně ukončit v souladu s ust. § 7 z. ř. s., protože s ním soud prvního stupně jako s účastníkem řízení jednal. Skutečnost, že [Jméno navrhovatelky C] byl z počátku účastníkem řízení, v jehož rámci bylo vydáno jím napadené usnesení, pak vyplývá již z toho, že soud prvního stupně účastníkovi doručoval vyjádření navrhovatele, např. dne 26. března 2021 mu doručil vyjádření navrhovatele na č. l. 91 spisu. Nesprávný procesní postup soudu prvního stupně přitom mohl mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, neboť byla zcela ignorována stanoviska [Jméno navrhovatelky C] - účastníka řízení. Současně tím, že soud prvního stupně nedoručil [Jméno navrhovatelky C] rozhodnutí o ukončení jeho účasti v řízení, mu znemožnil proti předmětnému usnesení podat odvolání a svůj závěr o účastenství v řízení obhájit před odvolacím soudem. Účastníkovi jsou známy závěry usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. září 2018, sp. zn. 29 Cdo 4727/2016, přičemž je ale přesvědčen, že tyto závěry se na projednávanou věc neuplatní, neboť jeho postavení je specifické a odlišné. Z podání účastníka učiněných v posuzovaném řízení pak je nadevší pochybnost zřejmé, že se domáhá přesně takového určení, tedy že jeho rozhodnutí je řádně přijaté a vyvolalo zamýšlené právní účinky. Odvolatel dále vznesl i věcné námitky, které obsáhle odůvodnil. Navrhl, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

6. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací se nejprve zabýval otázkou, zda odvolání podala oprávněná osoba a dospěl k závěru, že odvolání bylo podáno osobou, jež k tomu oprávněna není.

7. Podle § 218 písm. b) o. s. ř. odvolací soud odmítne odvolání, které bylo podáno někým, kdo k odvolání není oprávněn.

8. Odvolací soud předně konstatuje, že řízení o vyslovení, že o rozhodnutí orgánu společnosti nejde, je podle ust. § 85 písm. a) zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“) řízením o některých otázkách týkajících se právnických osob, a to řízením ve statusových věcech právnických osob. Toto řízení lze zahájit pouze na návrh a účastenství v nich se řídí ust. § 6 odst. 1 z. ř. s.

9. Podle ust. § 6 odst. 1 z. ř. s. v řízení, které může být zahájeno i bez návrhu, je účastníkem řízení (dále jen „účastník“) navrhovatel a ten, o jehož právech nebo povinnostech má být v řízení jednáno.

10. Vrchní soud v Praze ji ve svém usnesení ze dne 7 Cmo 247/2016 – 161, č. j. 1. března 2017, dospěl k závěru, že: „Ust. § 6 odst. 1 z. ř. s. se použije též ve vztahu k řízením podléhajícím zákonu o zvláštních řízeních soudních, jež lze zahájit jen na návrh (výlučně návrhovým), není-li v nich okruh účastníků vymezen speciálně ve smyslu § 6 odst. 2 z. ř. s. Účastníkem řízení o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady společnosti s ručením omezeným je kromě navrhovatele toliko společnost, jejíž valná hromada napadené usnesení přijala. Účastníkem takového řízení není z pozice osoby, o jejíchž právech a povinnostech má být v řízení jednáno, společník společnosti s ručením omezeným, o jejíž valnou hromadu se jedná. Vedlejší účastenství v řízení o určení neplatnosti usnesení valné hromady společnosti s ručením omezeným je nepřípustné.“ (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. října 2012 sp. zn. 29 Cdo 1982/2011). Uvedený závěr je dle odvolacího soudu aplikovatelný i na toto řízení o vyslovení, že v případě rozhodnutí [Jméno navrhovatelky C] 25. 11. 2020 nejde o rozhodnutí orgánu společnosti (dle dřívější právní úpravy řízení o určení, že rozhodnutí valné hromady je nicotné).

11. Nejvyšší soud pak ve svém usnesení ze dne 19. 9. 2018, sp. zn. 29 Cdo 4727/2016, přijal závěr, že: „Účastníkem řízení o vyslovení nicotnosti usnesení valné hromady akciové společnost je vedle navrhovatele pouze tato společnost. O různých návrzích na určení nicotnosti usnesení valné hromady, popř. na určení, že určité usnesení valné hromady není nicotné (že jde o usnesení valné hromady), musí být vedeno společné řízení (§ 131 odst. 12 obch. zák. per analogiam).“.

12. Ze spisu se podává, že:

- řízení bylo zahájeno dne 9. prosince 2020 k návrhu navrhovatele, který za účastníka řízení označil Společnost. Navrhovatel se domáhal předmětného určení proto, že rozhodnutí v působnosti valné hromady nepřijal její jediný společník, ale [Jméno navrhovatelky C], který je zástavním věřitelem navrhovatel dle zástavní smlouvy, jíž bylo zřízeno ve prospěch zástavního věřitele zástavní právo k obchodnímu podílu navrhovatele na účastnici ve výši 100%;

- soud prvního stupně usnesením ze dne 23. prosince 2020, č. j. 80 Cm 186/2020-32 rozhodl

o návrhu navrhovatele na nařízení předběžného opatření mimo jiné tak, že [Jméno navrhovatelky C], nar. [Datum narození navrhovatelky C], bytem [adresa], jako osobě vykonávající práva jediného společníka společnosti [Jméno navrhovatelky B]., IČO [IČO navrhovatelky B], sídlem [Adresa navrhovatelky A], namísto společnosti [Jméno navrhovatelky A]., IČO [IČO], sídlem [Adresa navrhovatelky A], se zakazuje do doby pravomocného skončení řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 28 C 383/2020 vykonávat hlasovací práva a přijímat jakákoli rozhodnutí jediného společníka v působnosti valné hromady společnosti [Jméno navrhovatelky B]., vykonávat hlasovací práva a přijímat jakákoli rozhodnutí na valné hromadě společnosti [Jméno navrhovatelky B]., jakkoli právně disponovat se 100% podílem na společnosti [Jméno navrhovatelky B]., jemuž odpovídá plně splacený vklad do základního kapitálu společnosti ve výši 200 000 Kč (výrok [právnická osoba] záhlaví tohoto usnesení jsou označeni jeho účastníci, a to navrhovatel a Společnost, jako účastnice.;

- proti tomuto usnesení se odvolal [Jméno navrhovatelky C], jež označil své odvolání (č. l. 57 – 61 spisu), jako odvolání účastníka, přičemž uvedl, že „ač není stranou tohoto řízení, dovozuje své právo podat odvolání z toho, že mu byl předběžným opatřením uložen zákaz. K tomu odkazuje na soudcovský komentář k § 74 - § 78g o. s. ř., ze kterého uvádí příslušnou pasáž týkající se práva třetí osoby podat odvolání proti usnesení o nařízení předběžného opatření, jímž jí byla uložena povinnost.;

- na č. l. 91 – 93 spisu je vyjádření navrhovatele k duplice [Jméno navrhovatelky C] na vyjádření navrhovatele k jeho odvolání proti usnesení o nařízení předběžného opatření,

- Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 6. dubna 2021, č. j. 7 Cmo 89/2021 – 101 výrok I. nařízeného předběžného opatření změnil tak, že návrh na nařízení předběžného opatření, jímž byly [Jméno navrhovatelky C] uloženy předmětné povinnosti, se zamítá. Usnesení bylo zástupci této osoby doručeno dne 19. 5. 2021. Dále s touto osobou v řízení jednáno nebylo.

13. Ve smyslu výše uvedené judikatury, není dle odvolacího soudu ani v tomto případě žádného důvodu přiznat [Jméno navrhovatelky C] více práv, než má kterákoliv jiná osoba, která přijala rozhodnutí jako orgán společnosti, a jejíž postavení ve společnosti, a z toho plynoucí oprávnění takové rozhodnutí přijmout, je v řízení o vyslovení, že se nejedná o rozhodnutí orgánu společnosti, řešeno jako otázka předběžná.

14. Odvolací soud proto dospěl k závěru, že odvolatel [Jméno navrhovatelky C] není dle ust. § 6 odst. 1 z. ř. s. účastníkem tohoto řízení, neboť o jeho právech a povinnostech se v něm nejedná, a nebylo tak (a ani není) žádného důvodu pro jeho přibrání do řízení dle ust. § 7 odst. 1 z. ř. s.

15. Dle odvolacího soudu není ani relevantní námitka odvolatele, že s ním bylo v řízení jako s jeho účastníkem jednáno, a pokud s ním soud prvního stupně dále takto nejednal, měl jeho účast ukončit dle ust. § 7 odst. 2 z. ř. s. Z obsahu spisu (viz výše) je zcela zřejmé, že soud prvního stupně s [Jméno navrhovatelky C] v řízení jednal pouze v rámci řízení o předběžném opatření, a to jako s třetí osobou stojící vně řízení, které měla být, dle návrhu navrhovatele na nařízení předběžného opatření, uložena povinnost (§ 76 odst. 2 o. s. ř.). Ostatně i on sám se tohoto svého postavení třetí osoby dovolával v rámci svého odvolání (č. l. 57 – 61 spisu). Nebylo tedy žádného důvodu pro ukončení účasti [Jméno navrhovatelky C] v řízení dle ust. § 7 odst. 2 o. s. ř. soudem prvního stupně, neboť s ním jako s účastníkem řízení (§ 6 odst. 1 z. ř. s.) jednáno nebylo.

16. Dle odvolacího soudu nelze odvolateli ani přisvědčit v tom, že se svými podáními v řízení domáhá ve smyslu závěrů přijatých Nejvyšším soudem v jeho usnesení ze dne 19. 9. 2018, sp. zn. 29 Cdo 4727/2016, právě takového určení, tj. že jeho rozhodnutí je řádně přijaté. Dle obsahu podání [Jméno navrhovatelky C] (§ 41 odst. 2 o. s. ř.) je zcela nepochybné, že nejsou jeho návrhem na zahájení řízení o určení, že jím přijaté rozhodnutí je rozhodnutím orgánu společnost ve smyslu ust. § 79 o. s. ř. (§ 1 odst. 3 z. ř. s.), ale že jsou procesní obranou třetí osoby v řízení o předběžném opatření vedeném v rámci řízení o věci samé (§ 102 odst. 1 a 3 o. s. ř.). Nutno dodat, že pokud, jak sám odvolatel tvrdí, mu byla příslušná judikatura známá, nic mu nebránilo takový řádný návrh podat a domáhat se tak ochrany svých soukromých práv (§ 3 o. s. ř.), čehož by bylo důsledkem jeho projednání v tomto řízení, což ale neučinil.

17. Ze všech shora popsaných důvodů odvolací soud odvolání [Jméno navrhovatelky C] podle ustanovení § 218 písm. b) o. s. ř. odmítl.

18. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud dle ust. § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ust. § 146 odst. 3 o. s. ř., neboť účastníků řízení náklady řízení spojené s vedením tohoto odvolacího řízení nevznikly.