o určení společníka společnosti, o odvolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 26. listopadu 2020, č. j. 47 Cm 127/2018-281,

1. Krajský soud v Praze rozhodl v záhlaví uvedeným rozsudkem ve výroku I., že se určuje, že jediným společníkem v obchodní společnosti [právnická osoba]., IČO [IČO], sídlem [adresa], je [Jméno žalované A], nar. [Datum narození žalované A], že žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 32 492 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně [tituly před jménem] [Anonymizováno], [tituly za jménem], a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

2. V odůvodnění soud uvedl, že žalobkyně se žalobou doručenou soudu prvního stupně dne 27. 2. 2017 domáhala určení, že [Jméno žalované A] je jediným společníkem v obchodní společnosti [právnická osoba]., IČO [IČO], sídlem [adresa], (dále též jen „Společnost“). Tvrdila, že v době, kdy došlo k převodu obchodního podílu Společnosti žalovaným 1) na žalovaného 2), trvalo manželství žalobkyně a žalovaného 1), kdy však k převodu obchodního podílu došlo bez souhlasu žalobkyně, pročež se žalobkyně dovolává vůči žalovaným neplatnosti právního jednání a tedy určení, že žalovaný 1) je jediným společníkem Společnosti. Její naléhavý právní zájem na požadovaném určení je dán tím, že v opačném případě by byla zkrácena na majetku, ke kterému jí jakožto součásti společného jmění manželů náleží vlastnické právo, a to, aniž by k tomu vyslovila svůj souhlas. Žalovaní 1) a 2) navrhli žalobu zamítnout, neboť dle jejich názoru žalobkyně nemá na požadovaném určení naléhavý právní zájem, kdy pouze tvrdí, že v opačném případě by byla zkrácená na majetku, ke kterému jí jakožto součásti společného jmění manželů náleží vlastnické právo. Žalobkyně netvrdí, jak by mělo být její právo ohroženo, nebo proč by se snad mělo stát její postavení nejistým. V této souvislosti odkázali na usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 1245/11.

3. Soud prvního stupně na základě zjištěného skutkového stavu dospěl k závěrům, že žalobkyně a žalovaný 1) uzavřeli dne 1. 9. 1990 manželství, které bylo rozsudkem Okresního soudu v Příbrami ze dne 11. 9. 2018, č. j. 9 C 187/2016-173, rozvedeno. Za trvání manželství, tj. ke dni 18. 2. 2002, založil žalovaný 1) Společnost. Dne 9. 9. 2016 převedl žalovaný 1) bez souhlasu žalobkyně obchodní podíl ve Společnosti na žalovaného 2).

4. Soud poté dospěl k právnímu závěru, že žalobkyně má na požadovaném určení naléhavý právní zájem podle § 80 o. s. ř., neboť jen tak lze dosáhnout určitého právního stavu představující členství žalovaného 1), který bude zárukou odvrácení budoucích sporů účastníků (spory o vypořádání společného jmění manželů), když případné rozhodnutí jen o neplatnosti právního jednání, kterým pozbyl obchodní podíl, nemůže samo o sobě způsobit žalobkyni žádaný následek, a to obnovení členství žalovaného 1) ve Společnosti a s tím související případný nárok žalobkyně na vypořádání obchodního podílu v rámci vypořádání společného jmění manželů. Tím je odůvodněna i aktivní legitimace k podání této žaloby. Protože nebylo prokázáno udělení souhlasu žalobkyní žalovanému 1) k převodu části majetku (obchodního podílu), soud prvního stupně uzavřel, že smlouva o převodu podílu je neplatným právním jednáním, neboť se jednoznačně nejednalo o běžné jednání ohledně trvajícího společného jmění manželů, což jej činí neplatným a žalobě proto vyhověl. Výrok o náhradě nákladů řízení koresponduje s § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobkyně byla ve sporu úspěšná a byla jí proto přiznána náhrada nákladů řízení.

5. Proti tomuto rozsudku se včas odvolali žalovaní 1) a 2), kteří namítali, že soud prvního stupně neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť neprovedl některé navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností, konkrétně výslechy navržených svědků, jimiž mělo být prokázáno, zda žalobkyně dala souhlas k převodu obchodního podílu na žalovaného 2) a zda předmětný obchodní podíl patřil do společného jmění manželů žalobkyně a žalovaného 1) či nikoliv. Dále žalovaní namítli, že rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci, jelikož soud prvního stupně své rozhodnutí založil na tom, že žalobkyně má naléhavý právní zájem na požadovaném určení, s čímž žalovaní nesouhlasí. Naléhavý právní zájem na určení práva je dán zejména tehdy, pokud by bez takového určení bylo ohroženo právo žalobce nebo kde by se bez tohoto určení stalo právní postavení žalobce nejistým. Dle žalovaných však žádná z výše uvedených podmínek nebyla v souzené věci naplněna, neboť právo žalobkyně nebylo a není žádným způsobem ohroženo, ani se nemůže stát nejistým. Určovací žaloba je nepřípustná tehdy, pokud tato žaloba neslouží potřebám praktického života, což je dle nich tento případ. Žalovaní předložili odvolacímu soudu nedatované prohlášení navrženého svědka [Anonymizováno], v němž [Jméno žalované D] jakožto syn žalobkyně a žalovaného 1) výslovně prohlašuje, že byl v minulosti opakovaně přítomen jednání ohledně Společnosti mezi žalobkyní a žalovaným 1), kdy toto prohlášení obsahuje stvrzení, že matka (tedy žalobkyně) byla srozuměna s tím, že žalovaný 1) z důvodu jeho nepříznivého zdravotního stavu po dohodě všech, tj. žalobkyně, žalovaných a [Anonymizováno], převede firmu na syna, tj. žalovaného 2). Tímto prohlášením žalovaní dokládají skutečnosti, jež měly být obsahem neprovedeného důkazu soudem prvního stupně – svědecké výpovědi [Anonymizováno]. Na základě uvedených důvodů žalovaní mají za to, že rozhodnutí soudu prvního stupně je vadné a navrhli, aby odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení.

6. K odvolání se vyjádřila žalobkyně tak, že předně odmítá námitku, že by na podání žaloby neměla naléhavý právní zájem. Naopak jí žaloba na určení společníka obchodní společnosti poskytuje jediný možný prostředek nápravy protiprávního stavu, který způsobili oba žalovaní. V tomto ohledu též odkazuje na podrobné a správné odůvodnění této otázky soudem prvního stupně, s nímž se plně ztotožňuje. Má za to, že žalovaní neunesli důkazní břemeno k prokázání souhlasu žalobkyně s převodem obchodního podílu ve Společnosti žalovaným 1). Ztotožňuje se se závěry a postupem soudu prvního stupě v neprovedení navržených důkazů, kdy tento postup má za zcela v souladu se zákonnou úpravou a judikaturou, rozsudek je tak bezvadný a navrhuje, aby byl odvolacím soudem potvrzen a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů odvolacího řízení.

7. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadený rozsudek podle § 212 a násl. o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

8. V průběhu odvolacího řízení vstoupil z vlastního podnětu do řízení [Jméno žalované D], narozený [Datum narození žalované D], a to s jejich souhlasem (§ 93 o. s. ř.).

9. Odvolací soud nepředložil věc nadřízenému soudu k rozhodnutí o námitce podjatosti vznesené vedlejším účastníkem v podání doručeným odvolacímu soudu dne 15. 2. 2024 (č. l. 326), neboť v ní jsou uplatněny stejné okolnosti, o nichž bylo rozhodnuto Nejvyšším soudem v usnesení ze dne 7. 11. 2022, č. j. 28 Nd 583/2022-317, a je zde tedy překážka věci rozhodnuté (§ 15b odst. 1 a 3 o. s. ř.).

10. Odvolací soud se nejprve zabýval námitkou žalovaných vznesenou v jejich odvolání, týkající se nedostatku naléhavého právního zájmu žalobkyně v tomto řízení.

11. Podle § 80 o. s. ř. určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

12. Podle § 159a odst. 1 o. s. ř. nestanoví-li zákon jinak, je výrok pravomocného rozsudku závazný jen pro účastníky řízení.

13. Podle § 159a odst. 3 o. s. ř. v rozsahu, v jakém je výrok pravomocného rozsudku závazný pro účastníky řízení a popřípadě jiné osoby, je závazný též pro všechny orgány.

14. Podle § 159a odst. 4 o. s. ř. jakmile bylo o věci pravomocně rozhodnuto, nemůže být v rozsahu závaznosti výroku rozsudku pro účastníky a popřípadě jiné osoby věc projednávána znovu.

15. Z úplného výpisu z obchodního rejstříku, vedeného Městským soudem v Praze oddíl C, vložka [Anonymizováno] ze dne 16. 2. 2024, odvolací soud zjistil, že oba žalovaní jsou v obchodním rejstříku zapsáni jako jednatelé Společnosti, žalovaný 1) se vznikem funkce 18. 2. 2002, žalovaný 2) se vznikem funkce 14. 1. 2016. Zapsaný počet členů statutárního orgánu jsou 2. Žalovaný 2) je zapsán od 9. 9. 2016 též jako společník Společnosti se 100 % podílem.

16. Určovací žaloba má preventivní charakter a má místo jednak tam, kde její pomocí lze eliminovat stav ohrožení práva či nejistoty v právním vztahu, a k odpovídající nápravě nelze dospět jinak, a jednak v případech, kdy určovací žaloba vystihuje účinněji než jiné právní prostředky obsah a povahu příslušného právního vztahu a jejím prostřednictvím lze dosáhnout úpravy, tvořící určitý právní rámec, který je zárukou odvrácení budoucích sporů. Tyto funkce určovací žaloby korespondují právě s podmínkou naléhavého právního zájmu; nelze-li v konkrétním případě očekávat, že je určovací žaloba bude plnit, nebude ani naléhavý právní zájem na takovém určení (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 1999, sp. zn. 2 Cdon 1364/97 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2003, sp. zn. 21 Cdo 58/2003, uveřejněný pod číslem 2/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

17. Pro závěr soudu, zda žalobkyně ve věci má naléhavý právní zájem, je rozhodný stav v době vyhlášení (vydání) rozhodnutí (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 9. 2011, sp. zn. 21 Cdo 2494/2010).

18. V rozsudku ze dne 28. 1. 2021, sp. zn. 27 Cdo 1863/2020, Nejvyšší soud uvedl, že k dosažení určení, že žalobkyně je členkou družstva a nájemkyní bytu, musí žaloba směřovat vůči všem subjektům, jejichž práva mohou být tímto určením dotčena a které jí toto právo upírají (tedy jak vůči tomu, kdo jako nájemce byt užívá, tak proti bytovému družstvu).

19. V rozsudku ze dne 22. 9. 2023, sp. zn. 27 Cdo 1308/2022, Nejvyšší soud dospěl k závěru, že „Jakkoliv lze souhlasit s tím, že se v řízení řešená otázka (členství v bytovém družstvu) dotýká i právních poměrů dotčeného bytového družstva (proto bylo bytové družstvo dle § 94 odst. 1 věty první o. s. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2013, vždy účastníkem takového řízení), není žádného důvodu nutit žalobce (prostřednictvím směšování otázek pasivní věcné legitimace a naléhavého právního zájmu) k tomu, aby žalobu (vždy, bezpodmínečně) směřoval i proti bytovému družstvu. Typicky v situaci, kdy je bytové družstvo připraveno respektovat rozhodnutí ve sporu mezi stranami smlouvy o převodu družstevního podílu (bez ohledu na to, že je takové rozhodnutí nezavazuje), není popsaný postup (vtažení bytového družstva do řízení jako druhého žalovaného) pro dosažení cíle sledovaného žalobcem nutný.“

20. Odvolací soud má za to, že uvedený závěr je použitelný i pro právní poměry společnosti s ručením omezeným. Z úplného výpisu z obchodního rejstříku Společnosti bylo prokázáno, že oba žalovaní jsou jejími jednateli a žalovaný 2) je ovládající osobou Společnosti podle § 75 odst. 2 ZOK. Současně jsou žalovaní stranami smlouvy o převodu 100 % podílu ve Společnosti ze dne 9. 9. 2016, žalovaný 1) coby převodce a žalovaný 2) coby nabyvatel, jejíž neplatnost žalobkyně tvrdí a žalobou chce dosáhnout určení, že jediným společníkem Společnosti je žalovaný 1), nikoliv v obchodním rejstříku zapsaný žalovaný 2).

21. Z obsahu spisu vyplývá, že vztahy mezi stranami sporu jsou vyhrocené, žalovaní se v řízení úporně brání a za pomoci dostupných procesních prostředků se zřejmě snaží oddálit rozhodnutí ve věci. Za této situace nelze uzavřít, že Společnost, zastoupená žalovanými coby jejími jednateli a ovládaná žalovaným 2) coby jediným společníkem – nabyvatelem podílu, je připravena respektovat případné vyhovující rozhodnutí ve věci samé bez ohledu na to, že Společnost takové rozhodnutí nezavazuje (§ 159a odst. 1 o. s. ř.). V dané věci tak bez účasti Společnosti v řízení na straně žalované určovací žaloba nevystihuje účinněji než jiné právní prostředky obsah a povahu příslušného právního vztahu a není zárukou odvrácení budoucích sporů, když pravomocné rozhodnutí ve věci nebude vůči Společnosti ani vůči všem orgánům (včetně soudů) tvořit překážku věci pravomocně rozhodnuté (§ 159a odst. 3 a odst. 4 o. s. ř.). Tato funkce určovací žaloby koresponduje s podmínkou naléhavého právního zájmu. V posuzované věci nelze očekávat, že ji určovací žaloba bude plnit, a není proto dán ani naléhavý právní zájem žalobkyně na požadovaném určení podle § 80 o. s. ř.

22. Nedostatek naléhavého právního zájmu na požadovaném určení je důvodem pro zamítnutí žaloby.

23. Odvolací soud proto podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítl.

24. O náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 a 2 o. s. ř. a § 142 odst. 1 o. s. ř. V řízení byli úspěšní žalovaní, a proto jim soud náhradu nákladů řízení přiznal proti neúspěšné žalobkyni. Protože žalovaní, kterým vznikly společné náklady řízení, nemají postavení nerozlučných společníků, zavázal odvolací soud žalobkyni k náhradě těchto nákladů žalovaným rovným dílem, neboť poměr jejich účastenství na věci nelze určit (§ 140 odst. 1 věta druhá o. s. ř.). Platební místo určil podle § 149 odst. 1 o. s. ř. Výši odměny a náhrad hotových výdajů za právní zastoupení upravuje vyhláška ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen “AT”).

25. Náhrada nákladů žalovaného 1) za řízení před soudy obou stupňů se skládá z odměny za 1 úkon právní služby po 3 100 Kč za převzetí věci a přípravu zastoupení z tarifní hodnoty 50 000 Kč (§ 9 odst. 4 písm. c) AT), za 8 společných úkonů právní služby po 2 480 Kč (odměna je snížena o 20 % podle § 12 odst. 4 AT) a za 1 půlúkon právní služby po 1 240 Kč za vyjádření se k věcné nepříslušnosti Okresního soudu v Příbrami (§ 11 odst. 3 AT). Náhrada za 10 režijních paušálů po 300 Kč činí 3 000 Kč (§ 13 odst. 4 AT), náhrada za promeškaný čas za 3 cesty vykonané z místa sídla advokáta k jednání soudu a zpět, vždy za 4 půlhodiny po 100 Kč, což je celkem 1 200 Kč (§ 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 AT), náhrada 21 % DPH z částky 28 380 činí 5 959,80 Kč (§ 14a AT), celkem tady za žalovaného 1) 34 339,80 Kč.

26. Náhrada odměn a hotových výdajů za právní zastoupení náleží ve stejné výši, tj. 34 339,80 Kč, žalovanému [právnická osoba] tomu jim oběma náleží náhrada 2 uhrazených soudních poplatků po 2 000 Kč za podaná odvolání (první řízení před soudem prvního stupně se konalo před věcně nepříslušným soudem), náhrada cestovného za cestu vykonanou zástupcem žalovaných osobním automobilem registrační značka [SPZ], tovární značka Mercedes – Benz, typ 212, z Příbrami k jednání u KS v Praze dne 23. 1. 2020, což činí za 122 km 795 Kč, za cestu z Příbrami k VS v Praze dne 15. 2. 2024 (nahlížení do spisu) a za cestu z Příbrami k VS v Praze dne 22. 2. 2024 (jednání soudu), za každou tuto cestu činí náhrada cestovného za 122 km 1 033 Kč, náhrada 21 % DPH z cestovného činí 600,81 Kč, celkem tedy za oba žalované 76 141,41 Kč.

27. Náhradu nákladů řízení vedlejšího účastníka na straně žalovaných činí odměna za 1 úkon právní služby po 3 100 Kč (převzetí věci a příprava zastoupení), náhrada 1 režijního paušálu po 300 Kč a náhrada 21 % DPH ve výši 714 Kč, celkem tedy 4 114 Kč.