o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady ze dne 14. 7. 2017, k odvolání navrhovatele proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. ledna 2022, č. j. 80 Cm 12/2018-100,

1. Návrhem doručeným soudu dne 19. 1. 2018 se navrhovatel jako společník společnosti [právnická osoba], IČO [IČO advokáta B], sídlem [Adresa advokáta B] (dále též jen „ Společnost“) domáhal vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady Společnosti ze dne 14. 7. 2017 přijatými pod body 2, 3A, 3B, 3C, 3D, 3E, 3G, 4, 5 a 6 z důvodu jejich rozporu se společenskou smlouvou a zákonem podle § 191 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích (dále jen “ZOK“). Návrh odůvodnil tím, že valná hromada nebyla řádně svolána, jelikož navrhovateli jako druhému společníkovi Společnosti vedle [tituly před jménem] [adresa] [Anonymizováno] nebyla zaslána pozvánka na valnou hromadu. Posléze navrhovatel namítal, že není jisté, zda obsahem zásilky byla pozvánka na předmětnou valnou hromadu, a že je na Společnosti, aby tuto skutečnost prokázala. Navrhovatel získal první povědomí o tom, že byla konána valná hromada, teprve z dopisu [tituly před jménem] [adresa] [Anonymizováno] ze dne 7. 11. 2017. V průběhu ledna 2018 se mu podařilo získat zápis z napadené valné hromady. Jako další důvod neplatnosti pouze některých napadených usnesení valné hromady, specifikovaných navrhovatelem v návrhu, spatřuje navrhovatel v tom, že nebyla přijata potřebnou kvalifikovanou většinou podle článku X. bod 5 společenské smlouvy.

2. Společnost na svoji obranu uvedla, že doložila originálem obálky a potvrzením pošty, že si navrhovatel pozvánku nevyzvedl, ač mu byla doručována na adresu, kterou má coby společník uvedenou v obchodním rejstříku a na které se též zdržuje. Postup svolavatele valné hromady, kdy po jejím zahájení a konstatování, že se pozvaný navrhovatel nedostavil, otevřel vrácenou obálku s pozvánkou, aby se přítomni mohli přesvědčit o tom, že obsahuje pozvánku, považuje Společnost za korektní.

3. V usnesení uvedeném v záhlaví soud prvního stupně po provedeném dokazování uzavřel, že zásilka obsahující pozvánku ze dne 8. 6. 2017 byla téhož dne předána k poštovní přepravě na adresu navrhovatele uvedenou v seznamu společníků, do dne 29. 6. 2017 byla uložena na poště, jelikož adresát nebyl zastižen, a dne 1. 7. 2017 byla vrácena odesílateli. Skutečnost, že si navrhovatel zásilku nepřevzal, ač se dostala do jeho dispoziční sféry, může být kladena jen k jeho tíži. Tímto má soud za prokázané, že se navrhovatel mohl o konání valné hromady a též o přijatých usneseních dozvědět již v den konání valné hromady, tj. 14. 7. 2017. Subjektivní tříměsíční prekluzivní lhůta k podání návrhu na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady tak navrhovateli začala běžet dne, kdy se předmětná valná hromada Společnosti konala, a marně uplynula dne 15. 10. 2021, přičemž návrh byl soudu doručen až dne 19. 1. 2018, tedy pozdě. Pokud navrhovatel tvrdil, že údaje týkající se podané zásilky nedokazují, že zásilka obsahovala pozvánku na valnou hromadu, pak soud hodnotí tuto argumentaci jako účelovou i s ohledem na provedený výslech [Jméno], který potvrdil tvrzení Společnosti, že před začátkem valné hromady byly formální náležitosti kontrolovány a byla otevírána zalepená obálka obsahující listinu. Soud má za to, že s ohledem na datum konání valné hromady a podání této zásilky k poštovní přepravě skutečně touto listinou byla pozvánka na valnou hromadu. Protože návrh byl podán až poté, co právo navrhovatele dovolat se neplatnosti usnesení valné hromady Společnosti zaniklo uplynutím tří měsíců ode dne, kdy se navrhovatel mohl o rozhodnutí dozvědět, nezbylo soudu než pozdě podaný návrh zamítnout pro nedostatek aktivní legitimace. Zjištěný skutkový stav soud prvního stupně podřadil pod ustanovení § 191 odst. 1 a 2 ZOK ve znění účinném do 31. 12. 2020, § 192 odst. 1 až 3 ZOK a § 259 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Soud se dále nad rámec uvedeného zabýval přezkumem druhého důvodu neplatnosti usnesení valné hromady uplatněného navrhovatelem, a to nedostatkem kvóra při hlasování. Nákladový výrok je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř.

4. Jedná se již o druhé rozhodnutí soudu prvního stupně v dané věci. Poprvé soud rozhodl usnesením ze dne 20. 5. 2019, č. j. 80 Cm 12/2018-67, kterým návrh též zamítl. K odvolání navrhovatele Vrchní soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 30. 7. 2021, č. j. 7 Cmo 204/2019-94, usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení s tím, že závěr soudu o dostatku aktivní věcné legitimace navrhovatele pro podání návrhu není ve vztahu k závěru o řádném a včasném doručení pozvánky na valnou hromadu navrhovateli odůvodněn. Soud se totiž vůbec nezabýval otázkou včasnosti podání návrhu ve světle ustanovení § 259 o. z., přestože napadená valná hromada se konala dne 14. 7. 2017 a návrh na zahájení řízení byl soudu doručen až 19. 1. 2018. Tuto otázku zkoumá soud z moci úřední. Navrhovatel v návrhu na zahájení řízení tvrdil, že první povědomí o konání valné hromady získal až z dopisu [tituly před jménem] [adresa] [Anonymizováno] ze dne 7. 11. 2017. V případě závěru soudu o řádném a včasném doručení pozvánky na valnou hromadu navrhovateli se však soud měl zabývat otázkou, zda navrhovateli nezačala plynout subjektivní tříměsíční lhůta pro podání návrhu stanovená v § 259 o. z. již ode dne 14. 7. 2017, tj. ode dne konání valné hromady.

5. Do usnesení označeným v záhlaví podal navrhovatel včasné odvolání. Uvedl, že považuje napadené usnesení za nesprávné a nedostatečně až povrchně odůvodněné. Navrhovatel nepovažuje za správný skutkový ani následný právní závěr soudu prvního stupně, pokud dovozuje, že z pozvánky s obálkou, z detailního přehledu informací k zásilkám a z podacího lístku je možné dovodit cokoliv o tom, zda obsahem obálky skutečně byla pozvánka či nikoli. Z těchto důkazů lze zjistit pouze to, že zásilka s určitým podacím lístkem byla zaslána navrhovateli, nikoliv co bylo jejím obsahem. Jediným v řízení provedeným důkazem způsobilým prokázat obsah zásilky je výslech [Jméno], jednatele Společnosti. [Jméno] měl být přítomen otevírání předmětné obálky, ze které [Jméno] po jejím otevření vyndal nějaké listiny, které neviděl. Navrhovatel nepovažuje soudem zvolený procesní postup při výslechu jednatele společnosti za zákonný. Podle § 131 odst. 1 o. s. ř. platí, že důkaz výslechem účastníka může soud nařídit, jestliže dokazovanou skutečnost nelze prokázat jinak a jestliže s tím souhlasí účastník, který má být vyslechnut. Jestliže z výslechu [Jméno] vyplynulo, že na místě byly přítomny další tři osoby, z nichž [Jméno] a [tituly před jménem] [Jméno] nejsou a nikdy nebyli statutárními orgány Společnosti, pak nemohla být splněna podmínka § 131 odst. 1 o. s. ř., tedy že skutečnost, ke které byl [Jméno] vyslechnut, nelze prokázat jinak. Je zcela zřejmé, že Společnost mohla své tvrzení prokázat výslechy dvou jiných osob, důkaz výslechem [Jméno] tak vůbec není přípustný. Na okraj je možnost zmínit, že zcela obvyklým způsobem prokazování obsahu zásilky je ponechání předmětné obálky neotevřené a provést důkaz jejího obsahu až při otevření v případném soudním řízení. Je to zjevně jediný způsob, jak zcela prokázat, co bylo obsahem předmětné zásilky. V další části odvolání napadá odvolatel závěry soudu prvního stupně ohledně dostatku kvóra při přijímání usnesení valné hromady napadených navrhovatelem též z tohoto důvodu. Proti závěru soudu prvního stupně navrhovatel brojí a obsáhle k tomu argumentuje. Navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení změnil tak, že návrhu v celém rozsahu vyhoví.

6. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené usnesení a dospěl k závěru, že odvolání navrhovatele důvodné není.

7. Podle § 191 odst. 1 ZOK, ve znění účinném do 31. 12. 2020, každý společník, jednatel, člen dozorčí rady, je-li zřízena, nebo likvidátor se může v mezích tohoto ustanovení dovolávat neplatnosti usnesení valné hromady podle ustanovení občanského zákoníku o neplatnosti usnesení členské schůze spolku pro rozpor s právními předpisy nebo společenskou smlouvou. Bylo-li rozhodnuto mimo valnou hromadu nebo bylo-li rozhodnutí valné hromady přijato dodatečně, právo podat návrh zanikne uplynutím 3 měsíců ode dne, kdy se navrhovatel dozvěděl nebo mohl dozvědět o přijetí rozhodnutí podle § 174 odst. 3 nebo § 177, nejdéle však uplynutím 1 roku od přijetí tohoto rozhodnutí. Totéž platí, rozhodl-li v působnosti valné hromady jediný společník.

8. Podle § 259 o. z., ve znění účinném do 30. 6. 2020, právo dovolat se neplatnosti rozhodnutí zaniká do tří měsíců ode dne, kdy se navrhovatel o rozhodnutí dozvěděl nebo mohl dozvědět, nejpozději však do jednoho roku od přijetí rozhodnutí.

9. Podle § 192 odst. 1 ZOK, nebylo-li právo podle § 191 uplatněno v zákonné lhůtě, případně nebylo-li návrhu na vyslovení neplatnosti vyhověno, nelze platnost usnesení valné hromady již přezkoumávat, ledaže jiný právní předpis stanoví jinak.

10. Podle § 184 ZOK (1) Termín konání valné hromady a její pořad se společníkům oznámí písemně nejméně 15 dnů přede dnem jejího konání, neurčí-li společenská smlouva jinak; součástí pozvánky je i návrh usnesení valné hromady. (2) Pozvánka se zašle na adresu společníka uvedenou v seznamu společníků, ledaže společenská smlouva určí jinak.

11. Podle § 570 odst. 1 o. z., právní jednání působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí projev vůle dojde; zmaří-li vědomě druhá strana dojití, platí, že řádně došlo.

12. Z pozvánky na valnou hromadu Společnosti ze dne 8. 6. 2017 bylo odvolacím soudem zjištěno, že adresátem pozvánky je [Jméno navrhovatele], [adresa]. Po oslovení „Vážený pane [Jméno]“ Společnost navrhovateli oznámila, že v souladu se společenskou smlouvou a zákonem svolává valnou hromadu na den 14. 7. 2017 v 8.00 hodin do sídla společnosti na adrese [adresa]. Poté následuje uvedení programu a návrhů usnesení valné hromady. Z připojené obálky odvolací soud zjistil, že jako adresát je zde označen navrhovatel jménem, příjmením a adresou [adresa]. Jako odesilatel je označena Společnost. Na obálce je uveden kód číslo [Anonymizováno], dále je zde uvedena [právnická osoba], [adresa]. a otíštěno razítko z něhož vyplývá, že zásilka byla dána k poštovní přepravě dne 8. 6. 2017 s tím, že její gramáž je 0,102 kg. Na zadní straně obálky je uvedeno, že adresát nebyl zastižen, oznámeno dne 9. 6. 2017, úložní doba končí 26. 6. 2017, u toho je razítkem vytištěno jméno [Jméno] a nečitelný podpis. Uložení zásilky bylo dále oznámeno dne 29. 6. 2017, s úložní dobou do 1. 7. 2017, u toho je razítko se jménem [Jméno] a nečitelný podpis. Důvodem vrácení zásilky bylo její nevyžádání, což vyznačila [Jméno], dále je zde kulaté razítko pošty [adresa] s datem 27. 6. 2017. Z podacího lístku České pošty, s. p. odvolací soud zjistil, že zásilka byla podána na poště [adresa] pod podacím číslem [Anonymizováno]. Zásilka byla podána dne 8. 6. 2017, gramáž 0,102 kg, jako odesilatel je označena Společnost, jako adresát navrhovatel s adresou [adresa]. Z detailní informace k zásilkám odvolací soud zjistil, že zásilka je označena [Anonymizováno], typ zásilky: doporučené psaní, hmotnost zásilky 0,102 kg, počet kusů jeden, zásilka uložena do 17. 7. 2017. Dne 8. 6. 2017 byly obdrženy údaje k zásilce, dne 8. 6. 2017 byla zásilka podána na poště [adresa], dne 9. 6. 2017 byla zásilka doručována, dne 9. 6. 2017 byla uložena z důvodu, že adresát nebyl zastižen, dne 27. 6. 2017 byla zásilka odeslána zpět odesílateli z důvodu, že si adresát zásilku nevyzvedl ve stanovené odběrní lhůtě, dne 29. 6. 2017 byla zásilka připravena k doručení, téhož dne, 29. 6. 2017 byla doručována, dne 29. 6. 2017 byla uložena z důvodu, že adresát nebyl zastižen a dne 1. 7. 2017 byla zásilka vrácena odesílateli.

13. Z listin shora uvedených učinil odvolací soud následující skutkové závěry.

14. Dne 8. 6. 2017 podala Společnost k poštovní přepravě zásilku jako doporučené psaní [Anonymizováno] o hmotnosti 0,102 kg. Zásilka byla adresována navrhovateli, odesilatelem byla Společnost. Dne 9. 6. 2017 byla zásilka doručována, adresát však nebyl zastižen a uložení zásilky bylo adresátu (navrhovateli) oznámeno dne 9. 6. 2017. Dne 27. 6. 2017 byla zásilka odeslána zpět Společnosti z důvodu, že si ji adresát ve stanovené odběrní lhůtě (do 16. 6. 2017) nevyzvedl. Poté, dne 29. 6. 2017 byla zásilka opětovně doručována navrhovateli, adresát však nebyl zastižen. Uložení zásilky bylo navrhovateli oznámeno dne 29. 6. 2017 a dne 1. 7. 2017 byla zásilka vrácena odesílateli, tj. Společnosti (tyto skutečnosti byly prokázány z obálky, podacího lístku a detailní informace k zásilce č. [Anonymizováno]). Obsahem zásilky byla pozvánka na valnou hromadu Společnosti ze dne 8. 6. 2017, konanou dne 14. 7. 2017, adresována navrhovateli (tyto skutečnosti byly prokázány z pozvánky na valnou hromadu a připojené obálky).

15. „Nejvyšší soud v řadě svých rozhodnutí vyložil, že účinnost adresných jednostranných hmotněprávních úkonů (jakým je i výpověď z nájmu bytu) v režimu občanského zákoníku (zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění do 31. 12. 2013 – dále „obč. zák.“) předpokládá, že projev vůle dojde, resp. je doručen adresátovi, tj. že se dostane do sféry jeho dispozice (§ 45 odst. 1 obč. zák.). Slovní spojení „dostane do sféry jeho dispozice“ nelze vykládat ve smyslu procesněprávních předpisů. Je jím třeba rozumět konkrétní možnost nepřítomné osoby seznámit se s jí adresovaným právním úkonem. Právní teorie i soudní praxe takovou možností chápe nejen samotné převzetí písemného hmotněprávního úkonu adresátem, ale i ty případy, kdy doručením dopisu či telegramu, obsahujícího projev vůle, do bytu adresáta či do jeho poštovní schránky, popřípadě i vhozením oznámení do poštovní schránky o uložení takové zásilky, nabyl adresát hmotněprávního úkonu objektivní příležitost seznámit se s obsahem zásilky. Přitom není nezbytné, aby se adresát skutečně seznámil s obsahem hmotněprávního úkonu, dostačuje, že měl objektivně příležitost tak učinit (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 15. 1. 2004, sp. zn. 32 Odo 442/2003, ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 28 Cdo 72/2004, a ze dne 16. 3. 2005, sp. zn. 26 Cdo 864/2004). K uvedenému právnímu názoru se Nejvyšší soud přihlásil také v rozhodnutích ze dne 19. 11. 2008, sp. zn. 26 Cdo 238/2008, ze dne 22. 9. 2010, sp. zn. 26 Cdo 4074/2009, a ze dne 8. 6. 2011, sp. zn. 26 Cdo 268/2011, v nichž rovněž dovodil, že občanský zákoník nestanoví pro výpověď z nájmu bytu co do jejích hmotněprávních účinků jiný právní režim než pro ostatní jednostranné adresné hmotněprávní úkony. Není proto důvod bránit se tomu, aby se výklad uvedený shora vztahoval i na ni. S předestřenými právními názory se Nejvyšší soud ztotožňuje i v poměrech právní úpravy obsažené od 1. 1. 2014 v zákoně č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“). Povaha výpovědi z nájmu bytu jakožto adresného jednostranného hmotněprávního jednání totiž zůstala nedotčena a i nadále platí, že právní jednání působí vůči nepřítomné osobě v okamžiku, kdy jí projev vůle dojde (§ 570 odst. 1 o. z.) - srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 11. 2017, sp. zn. 26 Cdo 198/2017, ze dne 22. 1. 2019, sp. zn. 26 Cdo 3716/2018.“ (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 4. 2019, spisová značka 26 Cdo 4082/2018 a v něm odkazovanou judikaturu, veřejnosti dostupné na webových stránkách Nejvyššího soudu).

16. Skutečnost, že zásilka dána 8. 6. 2017 Společností k poštovní přepravě jako doporučené psaní č. [Anonymizováno] obsahovala pozvánku na valnou hromadu Společnosti konanou dne 14. 7. 2017, Společnost prokázala tím, že soudu předložila k důkazu vrácenou obálku obsahující pozvánku na valnou hromadu. Zásilka obsahující pozvánku na valnou hromadu Společnosti konanou dne 14. 7. 2017 se dostala do dispoziční sféry navrhovatele (§ 570 odst. 1 o. z.) dne 9. 6. 2017, kdy doručující pošta oznámila navrhovateli, že zásilka je uložena na poště a připravena k vyzvednutí. Od tohoto dne měl tedy navrhovatel objektivní možnost seznámit se s obsahem zásilky, tj. s obsahem pozvánky na předmětnou valnou hromadu. Není nezbytné, aby se adresát s obsahem zásilky skutečně seznámil, postačuje, že měl objektivně možnost seznat její obsah.

17. „Obecnou úpravu lhůt k uplatnění práva podat návrh na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady nalezneme v § 259 ObčZ. Ten stanoví, že „právo dovolat se neplatnosti rozhodnutí zaniká do tří měsíců ode dne, kdy se navrhovatel o rozhodnutí dozvěděl nebo mohl dozvědět, nejpozději však do jednoho roku od přijetí rozhodnutí“. Návrh musí být podán v subjektivní tříměsíční lhůtě, která začíná běžet dnem, kdy se oprávněná osoba dozví (nebo může dozvědět) o tom, že valná hromada přijala určité usnesení. Nestačí tedy vědomost o tom, že se konala valná hromada; oprávněná osoba se musí dozvědět, resp. mít možnost se dozvědět i o tom, jaká usnesení přijala. Oproti vládnímu návrhu nového občanského zákoníku (srov. § 260 návrhu) i oproti § 131 ObchZ zákon nerozlišuje, zda valná hromada byla svolána řádně či nikoliv, a neupravuje pro případ řádného svolání objektivní tříměsíční lhůtu. Nicméně tato odlišnost nebude mít pro praxi, alespoň jde-li o společníky, obvykle žádný dopad; je-li valná hromada řádně svolána, mohou se společníci o jejím jednání i usneseních, jež mají být přijata, dozvědět okamžikem doručení pozvánky. I tehdy, neúčastní-li se valné hromady, lze mít obvykle za to, že se o přijetí usnesení mohli dozvědět v den jednání valné hromady, a pro začátek běhu subjektivní tříměsíční lhůty bude rozhodný den jednání valné hromady. Stejně jako tomu bylo v režimu obchodního zákoníku (§ 131 odst. 1 ObchZ), i nadále zákon upravuje z důvodu zachování právní jistoty objektivní lhůtu jednoho roku, počítanou ode dne přijetí usnesení; po jejím uplynutí nelze platnost usnesení napadat, a to ani tehdy, dozví-li se oprávněná osoba o přijetí usnesení až poté, kdy objektivní lhůta uplyne.“ (srov. Štenglová, I., Havel, B., Cileček, F., Kuhn, P., Šuk, P.: Zákon o obchodních korporacích. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2017, 416 s.).

18. S uvedeným názorem komentářové literatury se odvolací soud ztotožňuje a uzavírá, že navrhovateli byla pozvánka na valnou hromadu doručena dne 9. 6. 2017 (§ 184 odst. 1 a 2 ZOK a § 570 odst. 1 o. z.). Má se tedy za to, že navrhovatel, který se valné hromady neúčastnil, se o přijetí napadených usnesení mohl dozvědět v den konání valné hromady, tj. 14. 7. 2017, a proto pro začátek běhu subjektivní tříměsíční lhůty stanovené v § 259 o. z. je rozhodný den jednání valné hromady. Napadená valná hromada společnosti se konala dne 14. 7. 2017, tříměsíční prekluzivní lhůta pro uplatnění práva dovolat se neplatnosti přijatých usnesení valné hromady uplynula v pondělí 16. 10. 2017. Návrh na zahájení řízení byl soudu doručen dne 19. 1. 2018, tj. po uplynutí zákonné prekluzivní lhůty pro podání návrhu na zahájení řízení v předmětné věci. Protože právo podle § 191 ZOK nebylo uplatněno v zákonné lhůtě, nelze platnost usnesení valné hromady již přezkoumávat (§ 192 odst. 1 ZOK). Subjektivní lhůta k podání návrhu na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady uplynula tedy navrhovateli marně. Soud prvního stupně proto postupoval správně, když opožděně podaný návrh zamítl pro nedostatek aktivní věcné legitimace navrhovatele, jemuž v důsledku marného uplynutí lhůty právo podat návrh zaniklo. Zabývat se věcným přezkumem tvrzené neplatnosti dotčených usnesení napadené valné hromady však bylo již nadbytečné.

19. Odvolací soud proto postupoval podle ustanovení § 219 o. s. ř. a usnesení soudu prvního stupně ve výroku I. pro jeho věcnou správnost potvrdil, pouze ve správném znění, neboť též zamítavý výrok musí obsahovat specifikaci napadených usnesení valné hromady vzhledem k tomu, že pravomocné rozhodnutí ve věci samé tvoří překážku věci rozsouzené (§ 159a odst. 4 o. s. ř.). Tuto specifikaci navrhovatel učinil v petitu návrhu, soud prvního stupně ji pouze opomenul uvést ve výroku, ačkoliv z odůvodnění napadeného usnesení je zřejmé, že byla napadena usnesení valné hromady číselně označena body 2, 3A, 3B, 3C, 3D, 3E, 3G, 4, 5 a 6. Pochybení odvolací soud neshledal ani v nákladovém výroku II.

20. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť Společnost měla v odvolacím řízení plný úspěch. Náklady řízení činí odměna za jeden úkon právní služby (účast na jednání odvolacího soudu dne 20. 1. 2023) ve výši 3 100 Kč z tarifní hodnoty 50 000 Kč, náhrada jednoho režijního paušálu ve výši 300 Kč a náhrada daně z přidané hodnoty v sazbě 21 % ve výši 714 Kč, což činí celkem 4 114 Kč.