o přiznání odměny a hotových výdajů opatrovníkovi v řízení o zrušení obchodní korporace s likvidací a jmenování likvidátora, k odvolání JUDr. Kláry Mottlové, advokátky, se sídlem Freyova 82/27, Vysočany, 190 00 Praha 9, opatrovníka, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. ledna 2020, č. j. 85 Cm 2000/2019-10,

1. V záhlaví označeným usnesením soud prvního stupně rozhodl, že [Anonymizováno], advokátce, se sídlem [adresa], opatrovníkovi účastníka 1 a 2 se přiznává na odměně opatrovníka částka 640 Kč a na hotových výdajích částka 300 Kč, a dále DPH 21 % ve výši 197,40 Kč. Částka 1 137,40 Kč bude po právní moci tohoto usnesení vyplacena prostřednictvím účtárny zdejšího soudu. V odůvodnění soud prvního stupně uvedl, že účastníkovi 1 a 2 byl v souladu s ustanovením § 29 odst. 3 o. s. ř. ustanoven opatrovník - advokát. Jelikož bylo ve věci již pravomocně rozhodnuto, náleží opatrovníkovi odměna a hotové výdaje zastupování účastníka podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. Odměna byla určena podle § 9 odst. 5, § 7 bod 2., § 12a odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., když opatrovník zastupoval 2 účastníky a učinil jejich jménem jeden úkon právní služby. Za to mu náleží odměna 640 Kč (za 1 úkon právní služby učiněný pro každého z účastníků po 500 Kč snížená podle § 12 odst. 4, § 12a odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. na 320 Kč). Jako náhrada hotových výdajů byl opatrovníku přiznán jeden režijní paušál podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 300 Kč, neboť se při zastupování několika účastníků jednalo o jediný společný úkon ve věci. Opatrovník je plátcem DPH, které činí 197,40 Kč.

2. Proti usnesení soudu prvního stupně podal opatrovník včasné odvolání. V odvolání uvedl, že byl ustanoven soudem opatrovníkem obou účastníků podle ustanovení § 29 odst. 3 o. s. ř. z důvodu, že se soudu nepodařilo účastníkům doručit písemnost na známou adresu v cizině ani na jinou známou adresu. Po skončení řízení soud rozhodl napadeným usnesením o odměně za zastupování. Soud při rozhodování o odměně aplikoval ustanovení § 9 odst. 5 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif. Odkázala na nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 4/19 ze dne 24. 9. 2019, který s účinností od 20. 11. 2019 ustanovení § 9 odst. 5 vyhl. č. 177/1996 Sb, ve slovech, „jehož pobyt není znám“ zrušil s tím, že dle odůvodnění tohoto nálezu shledají-li obecné soudy v jiných jimi vedených řízeních, že důvody, které v této věci vedly Ústavní soud ke zrušení § 9 odst. 5 advokátního tarifu ve slovech, „jehož pobyt není znám“, jsou naplněny i vůči jiné části § 9 odst. 5 advokátního tarifu, nebudou ani ve zbývající části dané ustanovení v konkrétním případě aplikovat.“ V dané věci nebyl odvolatel ustanoven opatrovníkem účastníků jako osobám, jejichž pobyt není znám, ale jako osobám, kterým se nepodařilo doručit písemnost soudu na známou adresu v cizině ani na jinou známou adresu. Je zřejmé, že po praktické stránce není žádný rozdíl mezi těmito dvěma důvody ustanovení opatrovníka - v obou případech soud nezná místo pobytu účastníka. Rovněž je zřejmé, že důvody, které vedly Ústavní soud ke zrušení slov, „jehož pobyt není znám“ v ust. § 9 odst. 5 advokátního tarifu, se vztahují i na ustanovení opatrovníka osobě, které se nepodařilo doručit písemnost soudu na známou adresu. Má za to, že soud neměl z úřední povinnosti aplikovat ust. § 9 odst. 5 advokátního tarifu ve smyslu shora citovaného odůvodnění nálezu Ústavního soudu a měl o odměně rozhodnout podle ust. § 9 odst. 4 písm. c) ve spojení s § 7, § 12 odst. 4 a § 12a odst. 1 advokátního tarifu takto: 1x úkon právní služby - 2 účastníci 3 968 Kč (2x 2 480 Kč - 20%), 1x režijní paušál á 300 Kč, tedy 300 Kč a 21 % DPH z částky 4 268 Kč, a to 896,28 Kč Celkem 5 164,28 Kč. Z uvedených důvodů navrhl, aby odvolací soud napadené rozhodnutí změnil a přiznal odvolateli odměnu za zastupování účastníků ve výši 5 164,28 Kč.

3. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

4. Podle § 140 odst. 2 o. s. ř. byl-li ustanoven účastníku zástupcem nebo opatrovníkem advokát, platí jeho hotové výdaje a odměnu za zastupování, popřípadě též náhradu za daň z přidané hodnoty, stát; při určení náhrady hotových výdajů a odměny za zastupování se postupuje podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně a náhradu za daň z přidané hodnoty soud určí z odměny za zastupování a z náhrady hotových výdajů podle sazby daně z přidané hodnoty stanovené zvláštním právním předpisem. V odůvodněných případech stát poskytne advokátovi přiměřenou zálohu.

5. Dle § 9 odst. 5 vyhlášky ve znění do 19. 11. 2019 „Při výkonu funkce opatrovníka ustanoveného správním orgánem účastníku řízení, ustanoveného soudem podle zákona upravujícího trestní odpovědnost právnických osob, jmenovaného soudem podle zákona upravujícího zvláštní řízení soudní nebo ustanoveného soudem účastníku řízení, jehož pobyt není znám, jemuž se nepodařilo doručit na známou adresu v cizině, který byl stižen duševní poruchou nebo z jiných zdravotních důvodů se nemůže nikoliv jen po přechodnou dobu účastnit řízení nebo který není schopen srozumitelně se vyjadřovat, se považuje za tarifní hodnotu částka 1 000 Kč.“

6. Stanovení nižší odměny pro advokáta jako opatrovníka v případech vypočtených v ustanovení § 9 odst. 5 vyhlášky (výše citovaného znění) vychází z ničím nepodloženého a paušalizujícího předpokladu jednoduchosti takového zastupování. V kontextu právní úpravy zařazené do § 9 odst. 5 advokátního tarifu dochází k porušení principu rovnosti, a to zejména vůči ustanoveným zástupcům podle § 30 o. s. ř. V obecné rovině nelze dovodit žádné kritérium, dle kterého by činnost opatrovníka zastupujícího osoby v případech vypočtených v tomto ustanovení měla být myšlenkově méně náročná než zastupování osoby jiné dle § 30 odst. 2 o. s. ř. Náročnost úlohy opatrovníka osoby např. neznámého pobytu, či jíž se nepodařilo doručit na známou adresu v cizině, totiž nijak nesnižuje skutečnost, že opatrovaný je neznámého pobytu či se mu nepodařilo doručit na známou adresu v cizině, ale závisí především na konkrétní skutkové a právní složitosti případu. Není vyloučeno, že některé případy výkonu opatrovnictví mohou být snadné, stejně jako některé případy, v nichž byl advokát ustanoven zástupcem účastníka podle § 30 o. s. ř. Stejně tak je možné, že opatrovník z řad advokátů bude ustanoven účastníku ve věci skutkově i právně složité a jinému účastníku stejně tak bude ustanoven advokát coby zástupce podle § 30 o. s. ř. ve věci skutkově i právně složité. Z hlediska stanovení výše odměny je však takové rozlišování nedůvodně diskriminační a v rozporu s principem rovnosti. Nesprávnost rozhodnutí soudu prvního stupně je zřejmá za použití srovnávací metody logického a systematického výkladu. Je-li v rámci jednoho a téhož řízení, kdy soud rozhoduje o otázkách obchodních společností (např. o zrušení obchodní korporace s likvidací), jednomu z účastníků (společníku společnosti s ručením omezeným) ustanoven zástupcem advokát k ochraně jeho zájmů dle § 30 odst. 2 o. s. ř., náleží mu odměna dle ustanovení § 9 odst. 4 písm. c) vyhlášky, dle něhož se za tarifní hodnotu považuje částka 50 000 Kč. Byl-li by jinému účastníku (společníku téže společnosti) v rámci téhož řízení ustanoven advokát jako opatrovník (jenž je vlastně též zástupcem účastníka), počítala by se sazba mimosmluvní odměny dle § 9 odst. 5 vyhlášky z tarifní hodnoty v částce 1 000 Kč. Přičemž de facto stejné povinnosti ohledně téže projednávané a rozhodované věci v rámci jednoho řízení musí plnit advokát ustanovený opatrovníkem v případech vypočtených v § 9 odst. 5 vyhlášky, tak i zástupce ustanovený podle § 30 odst. 2 o. s. ř. Z uvedeného je zřejmé, že aplikací ustanovení § 9 odst. 5 vyhlášky by došlo ke zjevné nespravedlnosti při stanovení odměny pro advokáta jako opatrovníka v případech vypočtených v ustanovení § 9 odst. 5 vyhlášky ve srovnání s odměnou, jež náleží ustanoveným advokátům coby zástupcům účastníků k ochraně jejich zájmů dle § 30 odst. 2 o. s. ř. Takový postup soudů je však nepřípustný.

7. Ústavní soud nálezem ze dne 24. 9. 2019 sp. zn. Pl. ÚS 4/19 (302/2019 Sb.) zrušil část § 9 odst. 5 advokátního tarifu ve slovech „jehož pobyt není znám,“, a to dnem vyhlášení tohoto nálezu ve Sbírce zákonů, neboť dovodil, že daná část citovaného ustanovení je rozporná se zásadou rovnosti ve vztahu k právu získávat prostředky pro životní potřeby prací podle čl. 26 odst. 3 Listiny a s právem na právní pomoc podle čl. 37 odst. 2 Listiny, a to z důvodů, které v nálezu podrobně rozvedl. Ústavní soud v tomto nálezu dále stanovil vodítko pro obecné soudy, jak mají rozhodovat i vůči jiné části § 9 odst. 5 advokátního tarifu, když v odstavci 46 nálezu výslovně uvedl: „Ačkoliv Ústavní soud nemohl podrobit přezkumu celé ustanovení § 9 odst. 5 advokátního tarifu, je zřejmé, že jeho výtky přesahují jím nyní zrušenou část hypotézy tohoto ustanovení. K tomu je vhodné připomenout, že obecné soudy jsou podle čl. 95 odst. 1 Ústavy vázány jen zákonem a mezinárodní smlouvou, která je součástí právního řádu, když dále jsou oprávněny posoudit soulad jiného právního předpisu se zákonem (tedy i s ústavním zákonem) nebo s takovou smlouvou. Podle judikatury Ústavního soudu [srov. například nález ze dne 11. 3. 2003 sp. zn. I. ÚS 276/01 (N 34/29 SbNU 291)] je soudce při použití jiného právního předpisu (tedy podzákonného předpisu) rozporného podle něj se zákonem oprávněn jej v konkrétním případě (tedy s účinky inter partes) nepoužít. Shledají-li proto obecné soudy v jiných jimi vedených řízeních, že důvody, které v této věci vedly Ústavní soud ke zrušení § 9 odst. 5 advokátního tarifu ve slovech „jehož pobyt není znám,“, jsou naplněny i vůči jiné části § 9 odst. 5 advokátního tarifu, nebudou ani ve zbývající části dané ustanovení v konkrétním případě aplikovat.“ (podtržení doplněno odvolacím soudem).

8. Následně Ústavní soud rozhodoval ohledně některých zbývajících částí § 9 odst. 5 advokátního tarifu, když rozhodl pod sp. zn. Pl. ÚS 22/19 dne 14. ledna 2020 takto: „Ustanovení § 9 odst. 5 vyhlášky … se ve slovech „nebo z jiných zdravotních důvodů se nemůže nikoliv jen po přechodnou dobu účastnit řízení“ ruší dnem vyhlášení nálezu ve Sbírce zákonů.“ Dále rozhodl pod sp. zn. Pl. ÚS 23/19 dne 28. ledna 2020 tak, že „Ustanovení § 9 odst. 5 vyhlášky …, se ve slovech „ustanoveného soudem podle zákona upravujícího trestní odpovědnost právnických osob,“ ruší dnem vyhlášení nálezu ve Sbírce zákonů“ a dále rozhodl pod sp. zn. Pl. ÚS 26/19 dne 3. března 2020 tak že „Ustanovení § 9 odst. 5 vyhlášky … se ve slovech „jmenovaného soudem podle zákona upravujícího zvláštní řízení soudní“ ruší dnem vyhlášení nálezu ve Sbírce zákonů.“ s prakticky totožnou argumentací jako v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 4/19 ze dne 24. 9. 2019.

9. V důsledku výše citovaných kasačních nálezů Ústavního soudu zůstalo z posuzovaného ustanovení vyhlášky torzo (ke dni rozhodnutí odvolacího soudu zní: „Při výkonu funkce opatrovníka ustanoveného správním orgánem účastníku řízení nebo ustanoveného soudem účastníku řízení, jemuž se nepodařilo doručit na známou adresu v cizině, který byl stižen duševní poruchou nebo který není schopen srozumitelně se vyjadřovat, se považuje za tarifní hodnotu částka 1 000 Kč.“), jehož aplikace v tam zbylých případech postrádá jakoukoliv logiku a smysl. I kdyby tedy neplatily výše odůvodněné úvahy a závěry odvolacího soudu o nepřípustnosti aplikace celého ustanovení § 9 odst. 5 vyhlášky a ani apel Ústavního soudu vůči obecným soudům na neaplikování ustanovení § 9 odst. 5 vyhlášky i vůči jiné (tj. zbývající, resp. nezrušené) části § 9 odst. 5 vyhlášky, tak by bylo porušením ústavního principu rovnosti aplikovat zbývající (tj. nálezy Ústavního soudu nezrušenou část) ustanovení § 9 odst. 5 vyhlášky, u níž se považuje za tarifní hodnotu částka 1 000 Kč, ve vztahu k Ústavním soudem výslovně zrušeným částem ustanovení § 9 odst. 5 vyhlášky, v nichž by se při rozhodování např. v řízení v otázkách obchodních společností počítala odměna z tarifní hodnoty 50 000 Kč. Není totiž žádného rozumného důvodu činit rozdíl v odměňování opatrovníka, jenž byl ustanoven osobě, jejíž pobyt není znám (tato část předmětného ustanovení byla zrušena výše citovaným nálezem ze dne 24. 9. 2019 sp. zn. Pl. ÚS 4/19) a osobě, jíž se nepodařilo doručit na známou adresu v cizině (tato část zrušena Ústavním soudem nebyla). Tím by byla porušena ústavní zásada rovnosti v návaznosti na právo podnikat a právo získávat prostředky pro své životní potřeby prací podle čl. 26 odst. 1 a 3 Listiny, a to formou závislé činnosti jako zaměstnaný advokát nebo jako advokát vykonávající advokacii v obchodní společnosti, anebo formou podnikání, přičemž odvolací soud (shodně jako Ústavní soud) chápe právo podnikat jako jednu z možností získávat prostředky pro životní potřeby prací.

10. Z výše popsaných důvodů rozhodl odvolací soud o neaplikaci ustanovení § 9 odst. 5 vyhlášky. Na posuzovaný případ tudíž použil ustanovení § 9 odst. 4 písm. c) vyhlášky, dle něhož částka 50 000 Kč se považuje za tarifní hodnotu ve věcech rozhodovaných v řízení v otázkách .. obchodních společností, … ve spojení s § 7 a § 12 odst. 4 a § 12a odst. 1 vyhlášky, jak požadoval odvolatel.

11. Sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby činí 3 100 Kč (§ 7 bod 5 vyhlášky), snížená dle § 12 odst. 4 a ještě dle § 12a odst. 1 vyhlášky o dalších 20%. Odměna tedy činí 1 984 Kč za jeden úkon právní služby (x2) a náhrada jednoho režijního paušálu 300 Kč dle § 13 odst. 3 vyhlášky a náhrada daně z přidané hodnoty 896,28 Kč, celkem tedy 5 164,28 Kč.

12. Odvolací soud proto zcela vyhověl odvolání a usnesení soudu prvního stupně podle ustanovení § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení.