o vyslovení neplatnosti rozhodnutí jediného společníka při výkonu působnosti valné hromady ze dne 5. 11. 2020, o odvolání účastnice proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. 11. 2023, č. j. 80 Cm 19/2021-123,

1. Návrhem doručeným soudu dne 4. 2. 2021 se navrhovatel coby zástavní věřitel domáhal vůči společnosti [Jméno advokáta B]., IČO [IČO], sídlem [Adresa advokáta B] (dále též jen „společnost“), vyslovení neplatnosti rozhodnutí jediného společníka při výkonu působnosti valné hromady společnosti přijaté dne 5. 11. 2020 formou notářského zápisu NZ 203/2020, N 2160/2020, o změně zakladatelské listiny části podílu společníka, kdy ve společnosti nově existuje jediný druh podílu, a to podíl základní, který může být představován kmenovým listem. Současně se domáhal vyslovení neplatnosti rozhodnutí jediného společníka společnosti při výkonu působnosti valné hromady přijaté dne 5. 11. 2020 formou notářského zápisu NZ 2104/2020, N 2161/2020, o zvýšení základního kapitálu z původní hodnoty 200 000 Kč na novou hodnotu 2 000 000 Kč, rozdělení podílu na celkem 10 podílů ve výši 10 % odpovídajících vkladu ve výši 200 000 Kč s tím, že závazek ke zvýšení vkladu ve výši 1 800 Kč převezme společnost [právnická osoba], IČO [adresa], sídlem [adresa].

2. V návrhu na zahájení řízení navrhovatel uvedl, že mu svědčí zástavní právo ke 100 % podílu ve společnosti a ke dni podání návrhu je v souladu s § 1326 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), oprávněn k výkonu práv společníka ve společnosti. Dne 5. 11. 2020 přijala společnost [právnická osoba]., IČO [IČO] (dále jen „[Anonymizováno]“) jako jediná společnice společnosti zastoupená předsedou představenstva [Anonymizováno] obě napadená rozhodnutí specifikována v petitu návrhu. Navrhovatel považuje obě napadená rozhodnutí za neplatná pro jejich evidentní rozpor s dobrými mravy a se zákonem, proto se návrhem na zahájení řízení domáhá určení jejich neplatnosti. Navrhovatel je oprávněn k výkonu práv společníka ve společnosti, neboť dne 1. 2. 2011 uzavřel navrhovatel jako úvěrující se společností [Anonymizováno] jako úvěrovanou úvěrovou smlouvu, jejímž předmětem byl závazek navrhovatele poskytnout [Anonymizováno] úvěr ve výši 30 000 000 Kč a závazek [Anonymizováno] úvěr splatit spolu se sjednanými úroky v pravidelných splátkách do 31. 12. 2025. Dne 1. 2. 2011 navrhovatel uzavřel se společností [Anonymizováno] též zástavní smlouvu k zajištění své pohledávky z úvěrové smlouvy, na jejímž základě bylo ve prospěch navrhovatele zřízeno zástavní právo ke 100 % podílu [Anonymizováno] ve společnosti. Dne 31. 1. 2020 však [Anonymizováno] přestala úvěr splácet a porušila tak úvěrovou smlouvu. V souladu s úvěrovou smlouvou navrhovatel úvěr zesplatnil. Dlužná částka ke dni 5. 3. 2020 (k okamžiku zesplatnění) činila 16 824 281,14 Kč. Podle zástavní smlouvy je v případě prodlení [Anonymizováno] se splácením úvěru navrhovatel oprávněn uspokojit svou pohledávku z úvěrové smlouvy výkonem zástavního práva k podílu privátním prodejem zástavy formou obchodní veřejné soutěže. Dne 19. 10. 2020 navrhovatel písemně vyrozuměl [Anonymizováno], že přistoupil k výkonu zástavního práva k podílu, informoval ji, že podíl bude prodán v obchodní veřejné soutěži. Ve stanovené lhůtě se navrhovateli podíl nepodařilo zpeněžit. Od 25. 11. 2020 proto práva společníka společnosti vykonává navrhovatel, který se jich v souladu s § 1326 o. z. ujal tím, že odvolal [Anonymizováno] z funkce jednatele a na jeho místo jmenoval [Anonymizováno] (převzetí kontroly). Svoji aktivní legitimaci k podání návrhu odvíjí navrhovatel od § 191 odst. 1 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích) [dále jen „ZOK“], když k podání návrhu na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady obchodní korporace je oprávněn každý společník. Navrhovatel je od okamžiku převzetí kontroly dne 25. 11. 2020 oprávněn k výkonu práv společníka společnosti. Svědčí mu tedy veškerá práva spojená s podílem. Mezi tato práva spadá i právo domáhat se vyslovení neplatnosti usnesení jediného společníka v působnosti valné hromady společnosti. Neplatnost napadených rozhodnutí jediného společníka při výkonu působnosti valné hromady ze dne 5. 11. 2022 spatřuje navrhovatel v rozporu s dobrými mravy a v rozporu s právními předpisy, kteréžto námitky v návrhu na zahájení řízení blíže specifikuje.

3. Usnesením uvedeným v záhlaví soud prvního ve výrocích I. a II. vyslovil „nicotnost“ obou napadených rozhodnutí jediného společníka při výkonu působnosti valné hromady ze dne 5. 11. 2020. Ve výroku III. soud uložil společnosti povinnost zaplatit navrhovateli na nákladech řízení 41 026 Kč. Po provedeném dokazování soud prvního stupně dospěl k závěru, že ode dne 5. 3. 2020 nemohla [Anonymizováno] vykonávat společnická práva spojená s podílem ve společnosti a napadená rozhodnutí byla přijata po tomto datu (5. 11. 2020). Napadená rozhodnutí tak byla přijata osobou, která nebyla oprávněná společnická práva vykonávat. Ke dni 5. 3. 2020 z důvodu prodlení dlužníka ([Anonymizováno]) se splácením úvěru podle smlouvy o úvěru došlo k případu vymáhání ve smyslu článku 1. 1 zástavní smlouvy, potažmo k situaci, kdy v souladu s článkem 4. 1 zástavní smlouvy vzhledem k takto nastálému případu vymáhání nebyl nadále zástavní dlužník [Anonymizováno] oprávněn vykonávat práva společníka spojená s podílem ve společnosti. Práva ze zajištění závazku posoudil soud podle právní úpravy o. z., přestože zástavní smlouva byla uzavřená přede dnem 1. 1. 2014, kdy o. z. nabyl účinnosti. Na zjištěný skutkový stav soud aplikoval ustanovení § 191 odst. 1 a 2 ZOK, § 1320 odst. 1, § 1322, § 1326, § 1359 odst. 1, § 3073 o. z. a dále ustanovení § 90 odst. 2 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“). Dle názoru soudu prvního stupně došlo k zesplatnění úvěru podle úvěrové smlouvy ke dni 5. 3. 2020. Tímto zesplatněním nastal tzv. případ vymáhání ve smyslu článku 1. 1 zástavní smlouvy a tím potažmo podle článku 4. 1 zástavní smlouvy přestal být dlužník a současně zástavce [Anonymizováno] oprávněn vykonávat práva společníka spojená s obchodním podílem ve společnosti. Pokud následně po datu 5. 3. 2020 přijala [Anonymizováno] jako jediný společník společnosti napadená rozhodnutí, učinila tak jako osoba, která nebyla oprávněna práva jediného společníka vykonávat. Tento závěr podporuje judikatura Nejvyššího soudu, např. rozhodnutí sp. zn. 29 Cdo 3247/2009, kde je obsažen právní názor, že bylo-li sporné rozhodnutí přijato osobou, která nebyla oprávněná vykonávat práva jediného společníka, její rozhodnutí v působnosti valné hromady nemůže mít žádné právní účinky. Tentýž závěr je obsažen v rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 1639/2006, kde se zároveň uvádí, že v takovém případě se neaplikuje omezení týkající se přezkumu platnosti usnesení valné hromady včetně úzkého okruhu aktivně legitimovaných osob, takže návrh na určení, že rozhodnutí není rozhodnutím jediného společníka v působnosti valné hromady a jako takové nemá právní účinky, může podat kdokoliv, kdo na tom osvědčí naléhavý právní zájem. Podobné závěry vyplývají z usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 27 Odo 4500/2018. Z toho důvodu napadená rozhodnutí přijatá zástavním dlužníkem – společností [Anonymizováno] dne 5. 11. 2020, nemají žádné právní účinky, jelikož byla přijata osobou, která nebyla oprávněna vykonávat práva jediného společníka. Jsou tedy „nicotná“. Z uvedených zákonných ustanovení vyplývá, že v rámci řízení o vyslovení neplatnosti rozhodnutí valné hromady (jediného společníka v působnosti valné hromady), soud vysloví „nicotnost“ takového rozhodnutí z vlastního podnětu, pokud ji v řízení zjistí. Ve vztahu k „nicotnosti“ rozhodnutí se pak neuplatní vymezení aktivně legitimovaných osob v § 191 ZOK, tedy pro případ „nicotnosti“ je aktivně legitimovanou osobou každý, kdo má na takovém rozhodnutí právní zájem, což v daném případě navrhovatel jako zástavní věřitel nepochybně je. Z uvedených důvodů soud návrhu vyhověl. Nákladový výrok je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř.

4. Do tohoto usnesení podala včasné odvolání společnost, a to z důvodu § 205 odst. 2 písm. g) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Kromě jiného společnost namítla absenci aktivní věcné legitimace navrhovatele, a to shodně, jako ji namítala již v řízení před soudem prvního stupně. Dle jejího názoru pro vyslovení „nicotnosti“ důvody dány nebyly. Zbývá tedy posoudit, zda může být navrhovatel v řízení aktivně legitimován jako zástavní věřitel, aby mohl soud napadená rozhodnutí jediného společníka podrobit přezkumu jejich platnosti, např. právě pro tvrzený rozpor s dobrými mravy. Společnost se domnívá, že zástavní věřitel, kterému svědčí zástavní právo k podílu, aktivně legitimován k podání návrhu na určení neplatnosti rozhodnutí valné hromady není. Jak plyne z judikatury i komentářové literatury, okruh osob, které jsou oprávněny se domáhat určení neplatnosti rozhodnutí valné hromady, zákon pojímá jako uzavřený (taxativní), přičemž společnost odkázala na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 7. 2016, sp. zn. 29 Cdo 2043/2016, nebo ze dne 20. 9. 2016, sp. zn. 29 Cdo 2236/2016. Společnost v odvolání dále rozsáhle brojí proti závěrům soudu prvního stupně o „nicotnosti“ napadených rozhodnutí jediného společníka v působnosti valné hromady ze dne 5. 11. 2020, podrobně k tomu argumentuje a uzavírá, že navrhovatel v řízení není aktivně legitimován, a protože v řízení nebyl dán žádný důvod pro určení „nicotnosti“ rozhodnutí jediného společníka, měl soud prvního stupně návrh zamítnout. Navrhla proto, aby odvolací soud napadené usnesení změnil tak, že návrh bude v celém rozsahu zamítnut a navrhovateli bude uložena povinnost zaplatit společnosti náklady řízení.

5. Navrhovatel ve vyjádření k odvolání uvedl, že s odvolacími důvody společnosti nesouhlasí, obsáhle k tomu argumentoval a navrhl, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně potvrdil.

6. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené usnesení a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

7. Podle § 191 odst. 1 ZOK ve znění účinném do 31. 12. 2020 každý společník, jednatel, člen dozorčí rady, je-li zřízena, nebo likvidátor se může v mezích tohoto ustanovení dovolávat neplatnosti usnesení valné hromady podle ustanovení občanského zákoníku o neplatnosti usnesení členské schůze spolku pro rozpor s právními předpisy nebo společenskou smlouvou. Bylo-li rozhodnuto mimo valnou hromadu nebo bylo-li rozhodnutí valné hromady přijato dodatečně, právo podat návrh zanikne uplynutím 3 měsíců ode dne, kdy se navrhovatel dozvěděl nebo mohl dozvědět o přijetí rozhodnutí podle § 174 odst. 3 nebo § 177, nejdéle však uplynutím 1 roku od přijetí tohoto rozhodnutí. Totéž platí, rozhodl-li v působnosti valné hromady jediný společník.

8. Podle § 11 ZOK (1) Kapitálovou společnost může založit jediný zakladatel. (2) Kapitálová společnost může mít jediného společníka také v důsledku soustředění všech podílů v jeho rukou.

9. Podle § 12 odst. 1 ZOK působnost nejvyššího orgánu vykonává v jednočlenné společnosti její společník.

10. Podle § 90 odst. 1 z. ř. s. v řízení o vyslovení neplatnosti rozhodnutí orgánu právnické osoby rozhodne soud o tom, že o rozhodnutí orgánu právnické osoby nejde, hledí-li se na něj, jako by nebylo přijato, i bez návrhu.

11. Zástavní věřitel není uveden ve výčtu osob podle citovaného ustanovení § 191 odst. 1 ZOK aktivně legitimovaných dovolat se neplatnosti usnesení valné hromady společnosti s ručením omezeným, potažmo rozhodnutí jediného společníka jednočlenné společnosti přijatého v působnosti valné hromady podle § 12 odst. 1 ve spojení s § 190 ZOK. Jedná se přitom o výčet taxativní, který výkladem nelze rozšiřovat.

12. „Podle § 258 ObčZ „každý člen spolku nebo ten, kdo na tom má zájem hodný právní ochrany, může navrhnout soudu, aby rozhodl o neplatnosti rozhodnutí orgánu spolku pro jeho rozpor se zákonem nebo se stanovami, pokud se neplatnosti nelze dovolat u orgánů spolku“. V případě usnesení valné hromady společnosti s ručením omezeným však právo domáhat se vyslovení jeho neplatnosti není dáno každému, kdo na tom má zájem hodný právní ochrany; § 191 odst. 1 taxativně vypočítává osoby, jimž (a pouze jimž) svědčí aktivní věcná legitimace k podání takového návrhu. Oproti § 131 odst. 1 ObchZ zákon nepřiznává aktivní věcnou legitimaci insolvenčnímu správci. Z toho, že zákon výslovně vypočítává osoby, které mohou napadnout platnost usnesení valné hromady, plyne, že jiným osobám právo zasahovat tímto způsobem do vnitřních poměrů společnosti nesvědčí (srov. i NS 29 Odo 11/2002). Nestanoví-li tudíž zvláštní zákon jinak, nemohou jiné osoby návrh na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady společnosti podat; učiní-li tak, soud jej zamítne pro nedostatek aktivní věcné legitimace navrhovatele (srov. důvody NS 29 Cdo 2043/2016). K výjimkám týkajícím se bývalých společníků srov. níže.“ (ŠUK, Petr. § 191 [Neplatnost usnesení valné hromady]. In: ŠTENGLOVÁ, Ivana, HAVEL, Bohumil, CILEČEK, Filip, KUHN, Petr, ŠUK, Petr. Zákon o obchodních korporacích. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2020, s. 484, marg. č. 4.)

13. Citované ustanovení § 90 odst. 1 z. ř. s. umožňuje soudu, aby v řízení o vyslovení neplatnosti rozhodnutí orgánu právnické osoby rozhodl i bez návrhu o tom, že o rozhodnutí orgánu právnické osoby nejde, hledí-li se na něj, jako by nebylo přijato. Soud prvního stupně tedy nesprávně formuloval výrok I. a II., když na místo toho, aby rozhodl, že nejde o rozhodnutí jediného společníka při výkonu působnosti valné hromady ze dne 5. 11. 2020, vyslovil „nicotnost“ předmětných rozhodnutí jediného společníka, což je v rozporu se zněním § 90 odst. 1 z. ř. s.

14. Soud prvního stupně však především přehlédl usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2020, sp. zn. 27 Cdo 458/2019, které, byť se týká rozhodování orgánu spolku, je dle názoru odvolacího soudu použitelné i v poměrech společnosti s ručením omezeným. Dovolací soud v něm dospěl k závěru, že „Není-li dovolatelka osobou aktivně věcně legitimovanou k podání návrhu na vyslovení neplatnosti rozhodnutí valné hromady spolku, nemůže soud v řízení o takovém návrhu přezkoumávat nejen platnost napadených rozhodnutí, nýbrž ani to, zda se na taková rozhodnutí hledí, jako by nebyla přijata (srov. již shora citovaný § 90 odst. 1 z. ř. s., jakož i důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 9. 2018, sp. zn. 29 Cdo 4727/2016, z nichž plyne, že na určení, že nejde o rozhodnutí orgánu spolku, musí mít navrhovatel naléhavý právní zájem). Nejvyšší soud se tudíž nemohl zabývat dovolatelkou otevřenou otázkou „nicotnosti“ rozhodnutí orgánu spolku přijatých na valné hromadě, jejíž průběh „se příčil všem základním zásadám řádného a transparentního průběhu nejvyššího orgánu spolku“.

15. Odvolací soud se s tímto právním názorem ztotožňuje a za situace, kdy navrhovatel podal návrh podle ustanovení § 191 odst. 1 ZOK coby zástavní věřitel, což bylo v řízení prokázáno, odvolací soud uzavírá, že k podání předmětného návrhu není aktivně věcně legitimován. Pro posouzení jeho aktivní věcné legitimace v řízení není rozhodné, zda, popřípadě kdy, na něho přešel výkon společnických práv ve společnosti.

16. Judikáty, o něž opřel soud prvního stupně svůj právní názor, že navrhovatel coby zástavní věřitel je v řízení aktivně věcně legitimován, na posuzovanou věc nedopadají (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 10. 2008, sp. zn. 29 Odo 1639/2006, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 12. 2019, sp. zn. 27 Cdo 4500/2018), neboť právní názory zde vyslovené a citované soudem prvního stupně se týkají určovacích žalob podle § 80 o. s. ř., nikoliv řízení podle § 191 odst. 1 ZOK, případně řízení podle § 131 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník.

17. Odvolací soud, na rozdíl od soudu prvního stupně, tak dospěl k závěru, že v dané věci není navrhovatel aktivně věcně legitimován a z tohoto důvodu je nutno návrh zamítnout.

18. Vzhledem k učiněnému závěru se odvolací soud pro nadbytečnost již nezabýval dalšími odvolacími námitkami společnosti.

19. Z vyložených důvodů odvolací soud postupoval podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a usnesení soudu prvního stupně ve výrocích I. a II. změnil tak, že návrh v celém rozsahu zamítl.

20. Nákladový výrok je odůvodněn ustanovením § 224 odst. 1 a 2 a § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť společnost měla v řízení plný úspěch. Společnost je zastoupena advokátem. Za řízení před soudem prvního stupně jí proto náleží odměna za 8 úkonů právní služby (převzetí věci a příprava zastoupení, vyjádření ze dne 5. 5. 2021, 15. 7. 2021, 14. 12. 2021, 13. 7. 2023, účast na jednání dne 8. 12. 2022, 19. 6. 2023, 6. 11. 2023) po 3 100 Kč z tarifní hodnoty 50 000 Kč podle § 9 odst. 4 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) [dále též jen „AT“], ve znění účinném do 31. 12. 2024. Společnosti dále náleží náhrada 8 režijních paušálů na náhradu hotových výdajů podle § 13 odst. 4 AT po 300 Kč a náhrada daně z přidané hodnoty ve výši 5 712 Kč, celkem tedy za řízení před soudem prvního stupně 32 912 Kč. Společnosti dále náleží odměna za dva úkony právní služby vykonané v odvolacím řízení (podání odvolání ze dne 14. 12. 2023 a vyjádření ze dne 3. 3. 2024) po 3 100 Kč, náhrada dvou režijních paušálů po 300 Kč, odměna za jeden úkon právní služby (účast na jednání odvolacího soudu 27. 3. 2025) ve výši 5 620 Kč z tarifní hodnoty 113 000 Kč podle § 9 odst. 4 písm. b) AT ve znění účinném od 1. 1. 2025, k tomu náhrada jednoho režijního paušálu po 450 Kč podle § 13 odst. 4 AT ve znění účinném od 1. 1. 2025, náhrada daně z přidané hodnoty v sazbě 21 % ve výši 2 702,70 Kč a náhrada soudního poplatku ve výši 2 000 Kč, celkem tedy za odvolací řízení 17 572,70 Kč. Náklady řízení společnosti před soudem prvního i druhého stupně činí celkem 50 484,69 Kč.