o zrušení výmazu společnosti PALAES, s. r. o. v likvidaci z obchodního rejstříku, o jejím vstupu do likvidace a jmenování likvidátora, o odvolání účastníků 1) a 2) proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. listopadu 2019, č. j. 74 Cm 153/2018 - 77,

1. Městský soud v Praze v záhlaví označeným usnesením rozhodl tak, že se ruší rozhodnutí Městského soudu v Praze o výmazu [právnická osoba], IČO [IČO advokáta B], se sídlem [adresa], PSČ [adresa] z obchodního rejstříku (výrok I.), že se obnovuje likvidace právnické osoby [právnická osoba], IČO [IČO advokáta B], se sídlem [adresa], PSČ [adresa] (výrok II.), že se likvidátorem právnické osoby [právnická osoba], IČO [IČO advokáta B], se sídlem [adresa], PSČ [adresa], jmenuje [tituly před jménem] [Jméno advokáta C], nar. [Datum narození advokáta C], [adresa] (výrok III.), že účastníci jsou povinni nahradit navrhovateli náklady řízení ve výši 30 798 Kč, a to společně a nerozdílně, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení (výrok IV.) a že navrhovatel je povinen zaplatit na soudním poplatku 2 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení na účet Městského soudu v Praze č. [Anonymizováno], variabilní symbol: [var. symbol], nebo vylepením kolkových známek (výrok V.).

2. Soud prvního stupně vyšel po provedeném dokazování předně ze zjištění, že účastnice 1) byla vymazána z obchodního rejstříku dne 5. 2. 2016; ke dni rozhodnutí o zrušení účastnice 1) s likvidací byla jediným společníkem právnická osoba [právnická osoba]; O zrušení účastnice 1) s likvidací a jmenování likvidátora rozhodl dne 1. 1. 2014 společník [právnická osoba] dne 20. 12. 2013, likvidátorem byl jmenován [tituly před jménem] [Anonymizováno], nar. [Anonymizováno], [adresa], který byl nahrazen účastníkem 2). Dne 10. 12. 2013 byla uzavřena mezi společností [právnická osoba]. (dále i jen „Dlužník“) jako kupujícím a [Anonymizováno] jako prodávajícím smlouva o prodeji podniku [Anonymizováno], kterou se prodávající zavázal převést kupujícímu podnik specifikovaný v článku II. smlouvy a kupující se zavázal zaplatit kupní cenu ve výši 376 000,- Kč. Tato částka byla zaplacena dne 4. 3. 2014. Závazek vůči [právnická osoba] ve výši 9 079 873,- Kč (jistina) a 37 314,54 Kč (úroky) je uveden v příloze č. 2 smlouvy ze dne 10. 12. 2013. [právnická osoba] uvedl v povinné příloze k účetní závěrce roku 2013 výnosy ve výši 376 001,43 Kč. V rozvaze k 31. 12. 2013 jsou uvedeny krátkodobé pohledávky ve výši 376 tis. Kč. Ze zprávy o průběhu likvidace, že společnost evidovala ke dni vstupu do likvidace pohledávku ve výši 376 000 Kč vůči Dlužníkovi – [právnická osoba]. z titulu smlouvy o prodeji podniku ze dne 10. 12. 2013, přičemž tato pohledávka byla z účetnictví společnosti odepsána jako nevymahatelná z důvodu prohlášení konkursu na Dlužníka ze dne 23. 3. 2015. Soudní spory zde zmíněny nejsou. V mimořádné účetní závěrce k 13. 11. 2015 je v části: krátkodobé pohledávky uvedeno: 0. Z přílohy k mimořádné účetní závěrce k 13. 11. 2015 se podává, že společnost nemá žádné informace o tom, že by proti ní byly vedeny soudní spory a aktivní spory neeviduje. Usnesením Městského soudu v Praze č. j. MSPH 79 INS 13739/2014-A-12 ze dne 3. 6. 2014 byl zjištěn úpadek Dlužníka – společnosti [Jméno navrhovatele B]., [adresa], IČO [IČO navrhovatele B], bylo povoleno řešení Dlužníkova úpadku reorganizací a insolvenčním správcem byl ustanoven [právnická osoba]. Usnesením Městského soudu v Praze č. j. MSPH 79 INS 13739/2014-B-36 ze dne 5. 9. 2014 byl insolvenčním správcem Dlužníka potvrzen [Jméno navrhovatele A] – navrhovatel. Usnesením Městského soudu v Praze č. j. MSPH 79 INS 13739/2014-B-70 ze dne 21. 10. 2014 bylo Dlužníku zakázáno nakládání s majetkovou podstatou, dispoziční oprávnění přecházejí na insolvenčního správce. Usnesením Městského soudu v Praze č. j. MSPH 79 INS 13739/2014-B 148 ze dne 23. 3. 2015 bylo rozhodnuto o přeměně reorganizace Dlužníka v konkurs. Toto usnesení bylo v plném rozsahu potvrzeno usnesením Vrchního soudu v Praze č. j. MSPH 79 INS 13739/2014, 4 VSPH 646/2015-B-233 ze dne 5. 10. 2015. Navrhovatel se jako žalobce domáhá žalobou ze dne 2. 6. 2015 proti žalovaným 1: [Jméno advokáta E], a 2: [právnická osoba] určení neplatnosti smlouvy o prodeji o podniku [Jméno advokáta E]. uzavřené dne 10. 12. 2013 mezi společností [právnická osoba]. a [Jméno advokáta E]., a pro případ, že soud nevyhoví tomuto návrhu se domáhá určení, že smlouva o prodeji o podniku [Jméno advokáta E]. uzavřená dne 10. 12. 2013 mezi společností [Jméno navrhovatele B]. a [Jméno advokáta E]. je právně neúčinná, a dále uložení povinnosti [Jméno advokáta E]. vydat do majetkové podstaty Dlužníka [Jméno navrhovatele B]. částku 376 000,- Kč, a konečně uložení povinnosti [Jméno advokáta E]. a [právnická osoba] vydat do majetkové podstaty Dlužníka [Jméno navrhovatele B]. částku 9 134 601,- Kč. Žalobce vyšel z toho, že na základě napadené smlouvy převzal Dlužník podnik [právnická osoba]. a spolu s ním závazek z úvěru od společnosti [právnická osoba], tehdy jediného společníka [právnická osoba]. ve výši jistiny 9 079 873,- Kč a úroků ve výši 37 314,54 Kč, naproti tomu získal Dlužník nadhodnocená aktiva o tržní ceně minimálně o polovinu nižší, než byla zachycena v účetnictví [právnická osoba]. Tvrdí, že tato smlouva je jednou z transakcí, kdy zainteresované osoby vytvořily složitou strukturu úvěrů, nákupů a prodejů aktiv, zřízení zajištění atd., které ve svém důsledku poškodily ostatní věřitele Dlužníka. Určením neplatnosti smlouvy bude postaveno najisto, že Dlužník nepřevzal podnik [právnická osoba]. a s ním vysoký závazek vůči [právnická osoba], který okamžitě úmyslně hradil, čímž poškodil věřitele Dlužníka. Usnesením č. j. MSPH 179 ICm 2180/2015-60 (MSPH 79 INS 13739/2014) ze dne 18. 10. 2018 vyzval soud žalobce k vyjádření, zda na žalobě trvá s ohledem na zánik žalovaného 1 k 5. 2. 2016, v kladném případě nechť upřesní tvrzení uvedená v žalobě a návrh petitu tak, aby byl s ohledem na výše uvedenou skutečnost vykonatelný. Navrhovatel se dále domáhají žalobou v řízení pod sp. zn. MSPH 79 INS 13739/2014 proti žalovanému [Anonymizováno] určení, že úvěrový vztah mezi Dlužníkem a žalovaným dle úvěrové smlouvy ze dne 10. 12. 2013 ve znění dodatků neexistuje, resp. že smlouva o úvěru ze dne 10. 12. 2013 ve znění dodatků je právně neúčinná, a dále určení, že zástavní právo zřízené na základě zástavní smlouvy ze dne 22. 1. 2014 mezi Dlužníkem a žalovaným neexistuje a nevázne na věcech specifikovaných v petitu (zde specifikované jednotky a jim odpovídající spoluvlastnické podíly, spoluvlastnický podíl na nebytové jednotce), a pro případ že soud nevyhoví tomuto návrhu se domáhá (mimo jiné) určení, že smlouva o zřízení zástavního práva k nemovitostem uzavřená dne 22. 1. 2014 mezi Dlužníkem a žalovaným je právně neúčinná.

3. Soud prvního stupně uvedl, že zjištěnými z provedených důkazů označených v odst. 31 usnesení, kterými dle navrhovatele měla být prokázána propojenost subjektů, jejichž jednání dle jeho tvrzení jako žalobce v incidenčních sporech mělo mít za následek neplatnost, resp. neúčinnost úkonů Dlužníka a osob spřízněných, se blíže nezabýval, neboť mu v nadepsaném řízení nepřísluší řešit nárok navrhovatele uplatněný v incidenčních sporech. Návrh navrhovatele na provedení důkazu dotazem na banku, zda účet, na který byla poukázána kupní ceny za prodej podniku je účtem účastnice 1), zamítl s tím, že byť tato skutečnost nebyla nesporná, nebyla však účastníky řízení zpochybněna.

4. Soud prvního stupně skutkový stav věci právně posoudil dle ust. § 209 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) tak, že právní zájem navrhovatele na podání předmětného návrhu spočívá ve skutečnosti, že navrhovatel vede incidenční řízení o neplatnost, resp. neúčinnost smlouvy o prodeji podniku, a postupem likvidátora (výmaz společnosti z obchodního rejstříku) došlo k zmaření práva insolvenčního správce dlužníka (navrhovatele) na to, aby bylo o podané žalobě rozhodnuto nestranným soudem, což by v případě neobnovení společnosti způsobilo vážnou újmu na právech dlužníka. Dále shledal i naplnění druhého předpokladu uvedeného zákonného ustanovení, k čemuž uvedl, že účelem obnovení právnické osoby podle § 209 odst. 1 o. z. je odstranit právní překážku spočívající v neexistenci právní osobnosti právnické osoby zaniklé s likvidací tak, aby po jejím obživnutí mohla být poskytnuta ochrana nějakému zájmu hodnému právní ochrany. Soud prvního stupně zdůraznil, že tento zájem nemusí mít jen majetkový charakter, může být i soukromý, veřejný, právní, sociální, ekonomický či jiný. Dle něj je v této věci proto dán i jiný zájem hodný právní ochrany, který spočívá ve skutečnosti, že žalobcem napadená smlouva dle žalobních tvrzení významně zkracuje věřitele Dlužníka: Dlužník převzal krom podniku [Anonymizováno] také závazek zaplatit úvěr. Dlužník uhradil tento úvěr z prostředků získaných na základě smlouvy o úvěru uzavřené s [Anonymizováno]. Úvěr (výslovně určený k zaplacení pohledávek nabytých s podnikem [Anonymizováno] a dalších) byl zajištěn zástavní smlouvou. [Anonymizováno] tak má v insolvenčním řízení vedeném vůči Dlužníku postavení zajištěného věřitele ve smyslu § 2 písm. g) insolvenčního zákona a má tak právo na uspokojení pohledávky ze zajištění. Pokud bude v řízení vedeném navrhovatelem jako žalobcem proti [Anonymizováno] vyslovena neplatnost smlouvy o úvěru a navazující smlouvy zástavní, bude to mít vliv na uspokojení ostatních věřitelů Dlužníka. K tomu vede i žaloba, kterou se navrhovatel jako žalobce domáhá neplatnosti, resp. neúčinnosti smlouvy o prodeji podniku [Anonymizováno] jako jednoho z neúčinných – neplatných úkonů. Touto a dalšímu žalobami (např. na neplatnost – neúčinnost smlouvy o prodeji podniku [Anonymizováno]) zamýšlí navrhovatel postavit najisto jednání jím označených osob ve shodě k újmě věřitelů Dlužníka [právnická osoba]. Určením neplatnosti smlouvy o prodeji podniku [Anonymizováno] bude postaveno najisto, že Dlužník nepřevzal podnik [právnická osoba]. a s ním vysoký závazek, který okamžitě úmyslně hradil, čímž poškodil věřitele Dlužníka.

5. Soud prvního stupně se neztotožnil s navrhovatelem v tom, že je dán zájem hodný právní ochrany v možnosti domáhat se náhrady škody na statutárních orgánech společnosti, resp. dalších s ním provázaných osob. Zánik právnické osoby s likvidací nemá vliv na existenci ručení za škodu, bezdůvodné obohacení či nemajetkovou újmu způsobenou trestným činem (popř. správním deliktem) spáchaným zaniklou právnickou osobou (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. února 2006, sp. zn. 21 Cdo 1198/2005).

6. Dle soudu prvního stupně neobstojí tvrzení účastníků o nemajetnosti vymazané společnosti a pouze pro vyčerpání celého předmětu řízení uvedl, že v řízení vyšla najevo existence zaplacené ceny za prodej podniku a lze přisvědčit navrhovateli, že v případě obnovení společnosti [Anonymizováno] může dojít k úhradě pohledávky Dlužníka na vrácení kupní ceny z majetku obnovené společnosti, jakkoli toto není hlavním argumentem navrhovatele pro obnovení společnosti. Dlužník může být v tomto ohledu uspokojen vzhledem k tomu, že společnost [Anonymizováno] bude v případě úspěchu navrhovatele jako žalobce opět vlastníkem podniku [Anonymizováno], který může být zdrojem k uspokojení této pohledávky dlužníka.

7. Protože byly splněny zákonné předpoklady (§ 209 odst. 1 o. z.), soud prvního stupně návrhu navrhovatele vyhověl a likvidátorem účastnice 1) jmenoval účastníka 2), který byl již jednou jmenován do této funkce a se stavem účastníka 1) je dokonale seznámen.

8. Rozhodnutí o povinnosti k náhradě nákladů řízení (výrok IV. usnesení) odůvodnil odkazem na § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a na příslušná ustanovení vyhlášky č. 177/1993 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování služeb (dále i jen „advokátní tarif“), a úspěšnému navrhovateli přiznal na náhradě nákladů řízení celkem částku 30 798 Kč, přičemž k zaplacení zavázal účastníky společně a nerozdílně

9. Rozhodnutí o uložení povinnosti zaplatit soudní poplatek (výrok V. usnesení) soud prvního stupně odůvodnil odkazem na § 4 odst. 1 písm. j) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Navrhovatel v daném řízení není osvobozen od soudního poplatku dle § 11 odst. 2 písm. n) citovaného zákona, nejde o řízení o nárocích, které se týkají majetku patřícího do majetkové podstaty nebo které mají být uspokojeny z tohoto majetku; jeho výši stanovil dle položky 4. 1. písm. c) Sazebníku soudních poplatků.

10. Proti výrokům I., II. III., a IV. usnesení soudu prvního stupně podali odvolání účastnici 1) a 2). Namítali, že řízení je stiženo jinými vadami. Dle odvolatelů až do vyhlášení rozhodnutí se soud ztotožňoval s jejich závěrem, že navrhovatel žádným způsobem neodůvodnil existenci zájmu hodného právní ochrany ani netvrdil, v čem by tento zájem měl spočívat. Dle nich tak neučinil ani na soudní výzvu, na kterou reagoval podáním ze dne 24. 10. 2019, ve kterém dle účastníků neuvedl nic nového. Soud prvního stupně tak postupoval v rozporu se zákazem překvapivých rozhodnutí dle ust. § 118a o. s. ř. a se zásadou rovnosti účastníků; dále mají za to, že ani z napadeného usnesení není zřejmé, v čem by měl zájem hodný právní ochrany spočívat, když soud do svého rozhodnutí převzal pouze konstrukci a odůvodnění navrhovatele a dopustil se nepřípustných zkratek, kdy neuvádí, proč by obnovení účastnice 1) mělo mít vliv na probíhající řízení o neplatnosti/neúčinnosti smlouvy o prodeji podniku, a případně jaký. Dle odvolatelů tak napadené usnesení postrádá dostatek odůvodnění, což je činí nepřezkoumatelným. Soud prvního stupně dále v řízení neprovedl navržené důkazy k prokázání rozhodných skutečností, pročež neúplně zjistil skutkový stav věci a na základě provedených důkazů dospěl k nesprávným právním závěrům o jiném zájmu hodném právní ochrany. Rovněž zopakovali svá tvrzení, že ke zrušení společnosti s likvidací a jejímu následnému výmazu z obchodního rejstříku došlo v souladu se všemi obecně závaznými předpisy; opakují svou argumentaci uvedenou před soudem prvního stupně, že navrhovatel svou pohledávku v zákonem stanovené lhůtě do likvidace nepřihlásil. Rovněž akcentovali svá tvrzení o probíhajících incidenčních sporech, kdy v případě úspěchu insolvenčního správce, který lze považovat za pravděpodobný, by byl dluh dlužníka snížen o částku 582 092 663,37 Kč, tj. z aktuální částky 753 465 037,28 Kč na částku 171 372 313,91 Kč. Tato výsledná částka je nižší než hodnota dlužníkova majetku (249 876 000 Kč), a v takové situaci by došlo k úplnému uspokojení všech věřitelů dlužníka a nemohl by tudíž být dán žádný zájem hodný právní ochrany a ani právní důvod k obnovení společnosti. Při jednání odvolacího soudu doplnili k vyjádření navrhovatele, že v této věci nebyl prokázán a zjištěn především jiný zájem hodný právní ochrany, a proto mají za to, že v této věci se nejedná o stejný případ, který byl odvolacím soudem projednáván pod sp. zn. 14 Cmo 82/2020. Odvolatelé proto navrhli, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně ve výroku I. změnil tak, že návrh na obnovení právnické osoby se zamítá, ve výrocích II. a III. je zrušil a ve výroku IV. je změnil tak, že účastníci mají nárok na náhradu nákladů řízení v prvním stupni a odvolacího řízení, nebo aby napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu projednání.

11. Navrhovatel ve svém vyjádření k odvolání uvedl, že odvolání neobsahuje žádné relevantní námitky, způsobilé zpochybnit správnost napadeného usnesení. Při jednání odvolacího soudu argumentoval i závěry přijaté Vrchním soudem v Praze v jeho usnesení sp. zn. 14 Cmo 82/2020 o jiném zájmu hodném právní ochrany; odvolací soud zde rozhodoval o obdobném případu tak, že návrhu navrhovatele, který je navrhovatelem i v této věci, vyhověl. Navrhl, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil a uplatnil náhradu nákladů odvolacího řízení, které specifikoval ve svém podání doručeném soudu dne 7. 1. 2022.

12. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení soudu prvního stupně v odvoláních napadeném rozsahu dle ust. § 212 a násl. o. s. ř. a neshledal je důvodnými.

13. Odvolací soud předně neshledal jiné vady řízení tvrzené odvolateli. Odvolatelé tvrdili, že soud prvního stupně postupoval v rozporu se zákazem překvapivých rozhodnutí dle ust. § 118a o. s. ř. a se zásadou rovnosti účastníků, protože dle nich se až do vyhlášení svého rozhodnutí ztotožňoval s jejich tvrzením, uvedeném i v jejich vyjádření (č. l. spisu 61, - 62), tj. že dle nich navrhovatel k tomu svá tvrzení k výzvě soudu podáním ze dne 24. 10. 2019 nedoplnil. Takový závěr soudu prvního stupně ale poté, co obdržel uvedená podání všech účastníků a při následném jednání provedl další dokazování, ze spisu neplyne (viz. protokol o jednání ze dne 13. 11. 2019 č. l. 68 -70 spisu). Pročež dle odvolacího soudu nelze uvedená tvrzení účastníků v jejich vyjádření, a z toho jimi usuzovaný předpoklad, že navrhovatel nebude v řízení úspěšný, hodnotit jinak, než jen jako jejich subjektivní dojmy, které ale překvapivost napadeného usnesení nejsou sto způsobit. Odvolací soud se neztotožnil ani s námitkami odvolatelů ohledně nepřezkoumatelnosti napadeného usnesení, neboť to ve vztahu k předmětu tohoto řízení, obsahuje veškeré náležitosti ve smyslu ust. § 157 odst. 2 o. s. ř., soud prvního stupně se řádně a logicky vypořádal se všemi důkazy a argumentačními tvrzeními všech účastníků a své rozhodnutí zákonem stanoveným způsobem odůvodnil. Žádné nedostatky, které by byly na újmu uplatnění práv odvolatelů, pak i vzhledem k obsahu odvolání, odvolací soud neshledal.

14. Odvolací soud proto přezkoumal napadené usnesení věcně a dospěl k závěru, že skutková zjištění soudu prvního stupně jsou dostatečná, zcela se s nimi ztotožnil a ztotožnil se i s jeho právním hodnocením.

15. Dle ust. § 209 odst. 1 o. z. zjistí-li se neznámý majetek právnické osoby po jejím výmazu z veřejného rejstříku nebo objeví-li se jiný zájem hodný právní ochrany, soud na návrh toho, kdo osvědčí právní zájem, zruší výmaz právnické osoby, rozhodne o její likvidaci a jmenuje likvidátora. Kdo vede veřejný rejstřík, do něho podle tohoto rozhodnutí zapíše obnovení právnické osoby, skutečnost, že je v likvidaci a údaje o likvidátorovi. Od obnovení se na právnickou osobu hledí, jako by nikdy nezanikla.

16. V této věci je třeba zdůraznit, že důvodem pro obnovení obchodní společnosti může být nejen skutečnost, že se následně po výmazu společnosti z obchodního rejstříku objeví její dosud neznámý majetek, nýbrž i existence jiného zájmu hodného právní ochrany, tak jako je tomu v projednávané věci. Ustanovení § 209 odst. 1 o. z. tento pojem blíže nespecifikuje. Ze smyslu a účelu uvedeného ustanovení, jakož i z podstaty věci, lze dovodit, že jiným zájmem hodným právní ochrany je třeba rozumět takový zájem, který je nezbytné vypořádat, aby mohla být uplatněna práva oprávněné osoby, kdy však uplatnění těchto práv brání neexistence (výmaz) společnosti. Jinak řečeno jiný zájem hodný právní ochrany představují situace, kdy zánik právnické osoby brání uplatnění práv, k němuž je nutná existence této právnické osoby, a zároveň tato práva nezanikla či nepozbyla účinnosti v důsledku provedené likvidace (viz komentář k § 209 o. z., Lavický, P. a kol.: Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1−654). Komentář. 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2014, 1058 – 1067 s.).

17. Vrchní soud v Praze již ve svých usneseních ze dne 2. října 2017, sp. zn. 14 Cmo 82/2015, či usnesení ze dne 18. října 2018, sp. zn. 14 Cmo 212/2016 - akcentoval, že vymezení toho, co je a není „jiným zájmem hodným právní ochrany“ záleží na rozhodnutí soudu v poměrech každé konkrétní věci. Je však třeba se vyvarovat paušalizujících závěrů - např. že vedení jakéhokoliv soudního (či správního) řízení, jehož je likvidovaná právnická osoba účastníkem, brání jejímu výmazu z veřejného rejstříku, a pokud k němu přesto došlo, že je to důvodem pro zrušení jejího výmazu, obnovení likvidace a jmenování likvidátora.

18. Ve smyslu výše uvedeného, od čehož nemá důvod se odvolací soud v této věci odchýlit, bylo soudem prvního stupně postupováno i v tomto případě, ve kterém je rozhodné, že probíhající incidenční řízení, jehož předmětem je určení neplatnosti, resp. neúčinnost smlouvy o prodeji podniku, kdy nelze vyloučit, že způsob a okolnosti vedoucí k jejímu uzavření mohly podstatně zkrátit Dlužníka, neboť v rámci převzetí podniku převzal i výše specifikované závazky přesahující částku 9 079 873 Kč, včetně vyčíslených úroků, přičemž Dlužník dle této Smlouvy zaplatil jak kupní cenu smlouvou určenou, tak i závazky, které dle ní převzal. Výmaz společnosti z obchodního rejstříku tak došlo k zmaření práva insolvenčního správce Dlužníka (navrhovatele) na to, aby bylo o podané žalobě v rámci incidenčního řízení rozhodnuto nestranným soudem. Dle odvolacího soudu pak žádný další z vedených incidenčních sporů nevyřeší namítanou neplatnost/neúčinnost smlouvy o prodeji podniku a s ním související převzetí závazku z úvěru vůči společnosti [právnická osoba], a to ani jako otázku předběžnou.

19. Odvolací soud tak stejně jako soud prvního stupně shledal, že zánik Společnosti brání meriornímu rozhodnutí soudu v incidenčním řízení, ve kterém se navrhovatel jako insolvenční správce dlužníka domáhá určení neplatnosti, resp. neúčinnost předmětné smlouvy o prodeji podniku. Z uvedeného je tak zřejmé, že případné kladné rozhodnutí v uvedeném incidenčním řízení může mít dopad jak do poměrů dlužníka, potažmo do samotné majetkové podstaty, tak i do poměrů jeho věřitelů. Jinak řečeno zánik Společnosti brání uplatnění práv navrhovatele jako insolvenčního správce dlužníka, což by mohlo způsobit i vážnou újmu jak na právech samotného Dlužníka, tak na právech i jeho věřitelů.

20. Odvolací soud proto ve shodě se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že navrhovatel, jako insolvenční správce Dlužníka ve smyslu ust. § 209 odst. 1 o. z. svůj právní zájem v této věci osvědčil a výše uvedené okolnosti tohoto případu představují dle uvedeného zákonného ustanovení právě ten jiný zájem hodný právní ochrany, pro který je třeba návrhu navrhovatele vyhovět.

21. Nadto skutečnosti, že částka 376 000 Kč byla v účetnictví společnosti vedena jako její pohledávka za společností [Jméno navrhovatele B]. z titulu nezaplacení kupní ceny dle předmětné smlouvy o prodeji podniku, a že tato pohledávka byla z účetnictví společnosti odepsána jako nevymahatelná z důvodu prohlášení konkursu na Dlužníka ze dne 23. 3. 2015, samy o sobě nevyvrátily zjištění, že z tohoto titulu byla tato částka Společnosti zaplacena, a to již v době, kdy Společnost byla v likvidaci. Za těchto okolností tak lze oprávněně usuzovat, že tento majetek Společnosti neprošel zákonným procesem likvidace, což dle odvolacího soudu rovněž představuje jiný zájem hodný právní ochrany dle uvedeného zákonného ustanovení.

22. Vzhledem ke všemu uvedenému pak dle odvolacího soudu námitky odvolatelů, že z odůvodnění napadeného rozhodnutí není zřejmé, v čem by obnovení společnosti mělo mít vliv na řízení mezi navrhovatelem a společností [Anonymizováno], jakož i proč by vyslovení neplatnosti smlouvy o prodeji podniku mělo vést k neplatnosti smlouvy o úvěru a zástavní smlouvy, jakož i jejich argumentace týkající se pravděpodobného výsledku dalších incidenčních sporů nepovažuje odvolací soud za důvodné, neboť nejsou sto vyvrátit správnost rozhodnutí soudu prvního stupně. Odvolací soud se proto jimi více nezabýval, neboť se netýkají vztahu mezi účastníky tohoto řízení a posuzování oprávněnosti nároků uplatněných v rámci insolvenčního řízení soudu v tomto řízení nepřísluší a nelze je řešit ani jako otázku předběžnou. Správnost napadeného usnesení soudu prvního stupně vzhledem ke všem okolnostem případu, postup likvidátora při provádění likvidace nevyjímaje, pak nemůže vyvrátit ani ta skutečnost, že navrhovatel nepřihlásil své pohledávky do likvidace.

23. Odvolací soud proto usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu podle § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil.

24. Odvolací soud o náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl dle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť toto řízení lze zahájit pouze na návrh. Odvolatelé nebyli v odvolacím řízení úspěšní a navrhovateli tak vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů odvolacího řízení, které sestávají z odměny advokáta za poskytnuté dva úkony právní služby [vyjádření k odvolání, účast při jednání odvolacího soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a k) advokátního tarifu] podle § 9 odst. 4 písm. c) a § 7 bodu 5 advokátního tarifu ve výši 2 x 3 100 Kč, k tomu dva režijní paušály ve výši 2 x 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, dále pak cestovní výdaje dle § 13 odst. 1 advokátního tarifu ve výši 2.642,07 (cesta [adresa] a zpět, celkem 412 km, při průměrné spotřebě 7,40 l nafty na 100 km, ceně nafty 27,20 Kč/litr a sazbě základní náhrady za používání silničních motorových vozidel ve výši 4,40 Kč za 1 km v souladu s vyhláškou MPSV č. 589/2020 Sb.), to vše navýšené o DPH podle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 1.982,84 Kč (zástupce účastnice doložil Rozhodnutí o registraci k DPH). Náklady odvolacího řízení navrhovatele činí celkem 11.424,90 Kč, a v této výši tak odvolací soud uložil povinnost k jejich náhradě účastníkům řízení 1) a 2), a to rovným dílem, neboť v tomto tzv. nesporném řízení nemají tito účastníci postavení nerozlučných společníků.