o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady konané dne 15. 9. 2004, o odvolání navrhovatelky proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. března 2013, č. j. 36Cm 87/2006 – 833

1. Městský soud v Praze shora uvedeným usnesením rozhodl tak, že návrh, aby soud určil za neplatné usnesení valné hromady odpůrce konané dne 15. září 2004, kterým tato valná hromada schválila návrh smlouvy o prodeji části podniku společnosti [právnická osoba]. společnosti [právnická osoba]. a dále usnesení, kterým valná hromada udělila souhlas a pověřila představenstvo společnosti uzavřít smlouvu o prodeji části podniku se společností [právnická osoba]., se zamítá, zamítá se dále i v té části v níž žádal navrhovatel, aby soud určil odpůrce povinným k zaplacení částky 30 000 Kč (výrok I.) a uložil navrhovateli povinnost zaplatit žalovanému na náhradu nákladů řízení částku 80 308 Kč k rukám zástupce odpůrce do tří dnů od právní moci rozhodnutí (výrok II.).

2. K odvolání navrhovatelky Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 28. 1. 2015, č. j. 7 Cmo 384/2013-904, usnesení soudu prvního stupně v části výroku I., ve které byl zamítnut návrh, aby soud určil za neplatné usnesení valné hromady odpůrce konané dne 15. září 2004, kterým tato valná hromada schválila návrh smlouvy o prodeji části podniku společnosti [právnická osoba]. společnosti [právnická osoba]. potvrdil, v části, ve které byl zamítnut návrh na vyslovení neplatnosti usnesení přijatého valnou hromadou odpůrce konané dne 15. září 2004, kterým valná hromada udělila souhlas a pověřila představenstvo společnosti uzavřít smlouvu o prodeji části podniku se společností [právnická osoba]., změnil tak, že toto usnesení valné hromady konané dne 15. září 2004, je nicotné. Ve zbylé části usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc se mu vrátil k dalšímu řízení. Nejvyšší soud dovolání navrhovatelky proti uvedenému usnesení odvolacího soudu odmítl usnesením ze dne 24. 5. 2016, č. j. 29 Cdo 5499/2015-1031. Nálezem ze dne 31. 10. 2017, sp. zn. III. ÚS 2714/16, Ústavní soud k ústavní stížnosti navrhovatelky zrušil usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 5499/2015.

3. Nejvyšší soud následně usnesením ze dne 28. 8. 2019, č. j. 27Cdo 5397/2017-1074, rozhodl tak, že usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 1. 2015, č. j. 7 Cmo 384/2013-904, v části výroku, kterou byla potvrzena část I. výroku usnesení soudu prvního stupně, jíž byl zamítnut návrh na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady společnosti [právnická osoba]. o schválení návrhu smlouvy o prodeji části podniku – zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

4. Nejvyšší soud v uvedeném usnesení, vyšel z nálezu Ústavního soudu ze dne 31. října 2017, sp. zn. III. ÚS 2714/16 v této věci, který ve skutkově obdobném sporu výslovně uvedl, že ústavně konformním je takový výklad, podle něhož jsou sporné smlouvy a na ně navazující plné moci jednáním nedovoleným a nepožívajícím právní ochrany (srov. nález sp. zn. IV. ÚS 2018/16, odst. 43), a dospěl k závěru, že v projednávané věci nasvědčují doposud zjištěné okolnosti tomu, že účelem sporných smluv a udělených plných mocí bylo v rozporu se zákonem převést na [právnická osoba]., resp. v konečném důsledku na [právnická osoba]., hlasovací (a další akcionářská) práva, aniž by došlo k převodu akcií a aniž by [právnická osoba]., resp. [právnická osoba]., měly skutečně v úmyslu koupit akcie na jméno poté, kdy dojde ke změně stanov v části upravující omezení převoditelnosti akcií (odst. 29 usnesení). Vzhledem k těmto okolnostem dovolací soud uzavřel, že plné moci, které udělily obce [právnická osoba]., (resp. [právnická osoba].) odporují zásadám poctivého obchodního styku a v souladu s § 265 obch. zák. nepožívají právní ochrany. [právnická osoba]., ani [právnická osoba]., na jejich základě nevzniklo oprávnění zastupovat obce, které plné moci udělily, a osoby vykonávající na základě těchto plných mocí akcionářská práva na zasedáních valné hromady společnosti tak nebyly oprávněny učinit (odstavec 30 usnesení). Dle dovolacího soudu závěr odvolacího soudu, podle něhož jsou udělené plné moci platné a plyne z nich oprávnění osob, které se zúčastnily jménem akcionářů – obcí – napadené valné hromady, vykonávat akcionářská práva, tudíž není správný ( odst. 30 usnesení). Ke svému závěru pak Nejvyšší soud podotkl (odstavec 32 usnesení), že ze skutkových zjištění soudů obou stupňů není doposud zřejmé, jaký důsledek by pro platnost napadených usnesení valné hromady měla skutečnost, že k hlasům obcí nelze přihlížet.

5. Ve vztahu k části předmětu řízení otevřeného pro odvolací přezkum usnesením Nejvyššího soudu je ve smyslu ust. § 157 odst. 2 o. s. ř. třeba uvést:

Navrhovatelka se svým návrhem na zahájení řízení domáhala určení neplatnosti usnesení valné hromady společnosti [právnická osoba]. (dále i jen „Společnost“) konané dne 15. září 2004, kterým tato valná hromada schválila návrh smlouvy o prodeji části podniku části podniku Společnosti [právnická osoba]. Navrhovatelka, která je, akcionářem Společnosti se neplatnosti tohoto usnesení valné hromady předně domáhá pro jeho rozpor se zákonem a stanovami Společnosti. Namítala absolutní neplatnost vzájemně svázaných smluv, uzavřených mezi [právnická osoba]. a některými akcionáři Společnosti z řad měst a obcí, následně i neplatnost smlouvy o postoupení či převodu práv a povinností z [právnická osoba]. na skupinu Veolia Water, konkrétně společnost [právnická osoba]. a v důsledku toho jsou i neplatné plné moci udělené na jejich základě. Dalším důvodem neplatnosti přijatého usnesení je neplatnost dohod akcionářů o způsobu hlasování na valné hromadě; k takovým hlasům nemělo být přihlíženo a stejně tak ani nemělo být přihlíženo k hlasům akcionářů jednajícím ve shodě se společností [právnická osoba]., jejíž ovládající osobě byla na valné hromadě poskytována výhoda. Dále tvrdí, že akcionářům nebyly poskytnuty požadované informace, když na předmětné valné hromadě nebyly zodpovězeny dotazy akcionářů související s projednávanou věcí, týkající se výběru strategického partnera, že někteří akcionáři Společnosti (město [adresa], město [adresa] a města a obce, které jsou členy [Anonymizováno]) byli oproti jiným akcionářům zvýhodněni, když před konáním valné hromady měli k dispozici detailní informace o dalším chodu VKM.

6. Účastnice vyvracela tvrzení navrhovatelky. Akcionáři byli na jednání valné hromady řádně zastoupeni a i v případě, že by byly neplatné plné moci, udělené k zastupování [fyzická osoba], neměla by tato skutečnost vliv na přijetí usnesení valné hromady, neboť by se jednalo pouze o nepodstatnou část hlasů. Dále při jednání valné hromady nemohla být porušena práva akcionářů tím, že skupina akcionářů měla informace o projednávaných otázkách již den před konáním valné hromady, když všichni akcionáři měli možnost před jejím jednáním do návrhů obou smluv a znalecké zprávy nahlédnout. Účastnice současně uvedla, že vyslovením neplatnosti napadeného usnesení valné hromady by došlo k podstatnému zásahu do práv získaných v dobré víře třetími osobami, a to zejména v důsledku skutečnosti, že k přijetí předmětného usnesení došlo před více než sedmi lety. Z uvedených důvodů navrhla zamítnutí návrhu.

7. Do zahájeného řízení vstoupilo Městské státní zastupitelství v Praze a v této věci navrhlo, aby soud vyslovil neplatnost napadeného usnesení valné hromady s tím, že při jednání valné hromady byla porušena práva akcionářů, zakotvená v právních předpisech i stanovách účastnice. Ohledně provozního modelu nebyli akcionáři před konáním valné hromady dostatečně informováni. S ohledem na zásadní význam vody jako komodity se strategickým významem je na místě, aby soud přes odstup času od rozhodnutí valné hromady rozhodl dle návrhu.

8. Soud prvního stupně ve svém rozhodnutí dospěl předně k závěru, že navrhovatelka je dle ust. § 131 odst. 1 obch. zák. ve věci aktivně legitimována a návrh byl podán v zákonem stanovené lhůtě. Dále vyšel z toho, že v průběhu let 2002 a 2003 uzavřeli akcionáři měst a obcí, jako budoucí prodávající, a [právnická osoba]., jako budoucí kupující, smlouvy o budoucích smlouvách o koupi akcií Společnosti. Současně s tím uzavřely obce příkazní smlouvy, jimiž jako příkazci udělily [právnická osoba]., příkaz k výkonu akcionářských práv ve společnosti vyplývajících z vlastnictví akcií. Na základě těchto smluv byla [právnická osoba]. zmocněna k výkonu akcionářských práv celé řady měst a obcí. Substitučními plnými mocemi [právnická osoba]. zmocnila k výkonu akcionářských práv a obcí v rozsahu původních plných mocí [právnická osoba]., ta pak dále zmocnila [tituly před jménem]. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že smlouvy nejsou dle ust. § 39 obč. zák. neplatné a neplatné nejsou ani uvedené plné moci s nimi svázané. Pokud jde o obsah příslušných plných mocí, soud nemá za prokázáno tvrzení navrhovatele o tom, že města a obce jednala ve shodě se společností [právnická osoba]. a společností [právnická osoba]., a to pro neexistenci základní náležitosti dle ustanovení § 66b odst. 1 obch. zák., upravující jednání ve shodě, kterým je účel prosazování společného vlivu na řízení nebo provozování odpůrce anebo volby statutárního orgánu nebo většiny jeho členů anebo většiny členů dozorčího orgánu žalovaného nebo jiného ovlivnění jeho chování ze strany měst a obcí. Pokud jde o porušení práv akcionářů, soud prvního stupně shledal, že na informace, jež akcionáři požadovali, měli právo, neboť byly potřebné k rozhodnutí o uzavření smlouvy o prodeji části podniku, a souvisejí s napadeným usnesením o schválení této smlouvy. Soud prvního stupně poté uzavřel, že usnesení předmětné valné hromady byla porušena práva akcionářů na informace, přičemž ale je naplněn důvod, uvedený v ustanovení § 131 odst. 3 písm. a) obchodního zákoníku, pro který nelze neplatnost napadeného usnesení vyslovit k čemuž uvedl, že vázán rozhodnutím Vrchního soudu v Praze č. j. 7 Cmo 354/2010-506 ze dne 2. června 2011. Ze všech uvedených důvodů zamítl návrh navrhovatelky na určení neplatnosti usnesení valné hromady odpůrce konané dne 15. září 2004, kterým tato valná hromada schválila návrh smlouvy o prodeji části podniku společnosti [právnická osoba]. společnosti [právnická osoba].

9. Proti usnesení soudu prvního stupně se včas odvolala navrhovatelka, která namítala, že soud prvního stupně zaměnil příčinu a následek, a dopustil se tak při zjišťování skutkového stavu nepřesných zjištění, které pak měly za následek nesprávné právní hodnocení. Nesprávně právně vyhodnotil důsledky uzavření balíku smluv s [právnická osoba]. v letech 2002 – 2003. Z důkazů provedených soudem prvního stupně vyplývá, že plné moci vystavené městy a obcemi společnosti ČS a.s. a dále plné moci pro [právnická osoba]. ve spojení s příkazními smlouvami dávají „zástupci“ možnost vykonávat hlasovací práva ve VKM podle vlastního uvážení a jedná se tedy o disponování s hlasovacími právy dle § 66a odst. 6 obch. zák. Právní posouzení soudu prvního stupně, že [právnická osoba]. nebyla na předmětné valné hromadě vyloučena z hlasování a ohledně jaké výše podílu na hlasovacích právech nesprávné. Namítala absolutní neplatnost uzavřených smluv o smlouvách budoucích o koupi akcií, včetně jejich příloh, tedy i příkazních smluv a předmětných plných mocí. Odvolatelka dále postrádá závěr soudu o jednání ve shodě podle ust. § 66b odst. 2 písm. b), c) a d) obch. zák. mezi [právnická osoba]. ([právnická osoba].) a [právnická osoba]. Odvolatelka navrhla, aby jejímu návrhu bylo odvolacím soudem vyhověno, pokud se týká rozhodování valné hromady o převodu části podniku. Pokud by k tomuto závěru odvolací soud nedospěl, navrhuje toto vyloučit a v tomto rozsahu usnesení soudu prvního stupně zrušit a vrátit mu věc k dalšímu rozhodnutí. Uplatnila náhradu nákladů odvolacího řízení.

10. Účastnice se k odvolání vyjádřila tak, že odvolatelka neustále v odvolání opakuje argumentaci, která se týká a dotýká věcně i procesně výlučně jiných subjektů – akcionářů, nikoliv navrhovatelky. Odkázala na č. l. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Výsledkem postupu odvolatele je to, že po dobu 9 let tohoto řízení je účastnice udržována ve stavu právní nejistoty, co bude následovat, což negativně působí na ekonomickou činnost Společnosti a její výsledky. Odvolatelka své odvolání podala, ačkoliv jí musí být zřejmé, že prohlášení neplatnosti předmětných usnesení z valné hromady ze dne 15. 9. 2004 by ve smyslu nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1768/09 (obdobně např. I. ÚS 2154/11) bylo stiženo vadou i na úrovni ústavnosti. Odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 2963/1999. Tvrzení odvolatelky, že hlasování podle pokynů [právnická osoba]., bylo předchozí podmínkou navrácení hlasovacích práv a ukončení smluv, a dále, že s hlasovacími právy nedisponovali akcionáři pro sebe, ale pro [právnická osoba]. je ničím nepodložené a účelově nepravdivé nejen neodpovídající spisu a předloženým důkazů, ale současně popírající jakékoliv rozhodující mechanismy probíhající u obcí v souladu s obecním zřízením, včetně statutárního města Kladna. Odvolatelka rovněž nerozlišuje při posuzování neplatnosti smluv o smlouvách budoucích mezi smlouvami o smlouvě budoucí o převodu akcií a vlastní smlouvou o převodu akcií, k jejímuž uzavření v drtivé většině případů nedošlo. Účastnice navrhla potvrdit rozhodnutí soudu prvního stupně a uplatnila náhradu nákladů odvolacího řízení.

11. Vrchní státní zastupitelství v Praze se k odvolání vyjádřilo při jednání odvolacího soudu (v prvním odvolacím řízení) tak, že se ztotožňuje s vyjádřením Městského státního zastupitelství v Praze. Argumentace účastnice ohledně platnosti, či neplatnosti smluv o smlouvách budoucích v návaznosti na příslušné kupní smlouvy není případná, neboť pokud je smlouva o smlouvě budoucí platná, je i účinná a dochází tedy k převodu majetku obcí. Pokud jsou součástí smluv o smlouvách budoucích příkazní smlouvy a plné moci, tak by i tyto příkazní smlouvy a plné moci v důsledku neplatnosti smluv o smlouvách budoucí měly být neplatné. K rozhodnutí soudu prvního stupně uvedlo, že zákonodárce samozřejmě předpokládá konání valných hromad i za situace, kdy ve společnosti vystupují menšinoví akcionáři a i v tomto případě zákon předpokládá, že valné hromady musí být konány v souladu se zákonem a stanovami společnosti. Navrhlo, aby odvolací soud odvolání navrhovatelky v plném rozsahu vyhověl s tím, že náhradu nákladů řízení neuplatňuje, neboť mu nevznikly.

12. Vrchní soud v Praze napadené usnesení soudu prvního stupně přezkoumal v rozsahu otevřeném pro odvolací přezkum podle § 212 o. s. ř. a § 212a o. s. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2013, tentokrát již bez nutnosti nařízení jednání (§ 214 odst. 2 písm. d) o. s. ř.). Po tomto přezkoumání dospěl k závěru, že napadené usnesení nelze ani potvrdit (§ 219 o. s. ř.) ani změnit (§ 220 o. s. ř.).

13. Odvolací soud posuzoval danou věc s ohledem na ustanovení § 775 zákona č. 90/2012 Sb. o obchodních korporacích podle zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále i jen obch. zák.), účinného ke dni 15. 9. 2004, tedy ke dni jednání mimořádné valné hromady.

14. Odvolací soud se, vzhledem k závěrům přijatým Nejvyšším soudem v jeho usnesení ze dne 28. 8. 2019, č. j. 27Cdo 5397/2017-1074 v této věci, předně zabýval právním závěrem soudu prvního stupně, že smlouvy o budoucích smlouvách o koupi akcií Společnosti, které uzavřela řada akcionářů měst a obcí (dále jen „obce“) v letech 2002 – 2003 jako budoucí prodávající, a [právnická osoba]., jako budoucí kupující a současně uzavřené příkazní smlouvy, jimiž jako příkazci udělili [právnická osoba]., příkaz k výkonu akcionářských práv ve společnosti vyplývajících z vlastnictví akcií (dále jen „sporné smlouvy“), nejsou neplatné dle ust. § 39 zák. č. 40/1964 b., občanský zákoník. A že platné jsou i substituční plné moci, kterými [právnická osoba]. zmocnila k výkonu akcionářských práv obcí v rozsahu původních plných mocí [právnická osoba]., jakož i plné moci, kterými [právnická osoba]. dále zmocnila [fyzická osoba] k výkonu akcionářských práv obcí na valné hromadě.

15. Odvolací soud při respektování závěrů Nejvyššího soudu (§ 243g odst. 1 o. s. ř., věta první za středníkem a ust. § 226 odst. 1 o. s. ř.), proto uzavírá, že z týchž důvodů, pro které nebyl Nejvyšším soudem shledán správným závěr odvolacího soudu v této věci, není ani správný závěr soudu prvního stupně, že plné moci, které udělila řada obcí [právnická osoba]., resp. [právnická osoba]., potažmo plné moci udělené [právnická osoba]. [fyzická osoba], jsou platné, a že tyto osoby na základě nich byly oprávněny vykonávat akcionářská práva obcí na jednání valné hromady.

16. Z napadeného usnesení soudu prvního stupně a ze spisu odvolací soud shledal, že soud prvního stupně sporné smlouvy a plné moci sice právně hodnotil, přičemž k tomu rozhodné skutečnosti měl za prokázané pouze ze 4 smluv o smlouvách budoucích uzavřených 4 městy s [právnická osoba]., které k důkazu provedl (viz str. 15 odst. 4 napadeného usnesení). Dle soudu prvního stupně obdobné smlouvy (soudem označované i jako „balík smluv“) uzavřely i další obce, které příkladmo uvedl (str. 12 odst. 2 napadeného usnesení), bez toho aniž by bylo možné seznat, jaké důkazy k tomu provedl, a co z nich má za prokázané. Lze se tedy pouze domnívat dle obsahu spisu, že k uvedenému závěru dospěl z provedeného důkazu na svém jednání dne 6. 10. 2009 (č. l. 383 spisu), a to seznamem těchto obcí, který soudu doložila navrhovatelka (podání navrhovatelky č. l. 352 spisu). Z Listiny přítomných akcionářů měl pak soud prvního stupně za prokázáno, že akcionáře obce uvedené pod poř. č. 57 – 103 zastupoval na základě plné moci [fyzická osoba]. Z listin týkajících se průběhu valné hromady, které ovšem nijak nekonkretizoval, měl za zřejmé, že v případě některých obcí, které udělily plné moci této osobě, došlo k tomu, že [fyzická osoba] vykonával hlasovací práva pouze k části akcií, a že ve zbývající části akcií vykonávaly hlasovací práva obce prostřednictvím svých zástupců a jako příklad bez dalšího uvedl, že k tomu došlo v případě města [adresa] (str. 15 odstavec druhý). Dle odvolacího soudu tak z dosavadních zjištění soudu prvního stupně, nelze učinit žádný závěr o tom, kteří akcionáři – obce, byli na jednání valné hromady zastoupeni na základě předmětných plných mocí, jaké akcie Společnosti ke dni jednání valné hromady vlastnily, jaký počet hlasů byl s jejich akciemi spojen, a ani jak a kým bylo jejich hlasovací právo na valné hromadě vykonáno a v jakém rozsahu.

17. Odvolací soud proto dospěl k závěru, že ke skutečnostem, které jsou pro přezkum platnosti napadeného usnesení valné hromady rozhodné, ve smyslu závěrů přijatých dovolacím soudem, neprovedl soud prvního stupně dosud téměř žádné dokazování, případně dokazování, které provedl ohledně malé části takto neoprávněně zastoupených akcionářů, je nedostatečné. Za tohoto stavu nelze proto učinit žádné relevantní závěry k jakému počtu hlasů a kterých akcionářů - obcí nelze přihlížet a následně pak ani právní závěr, zda způsob přijímání usnesení valné hromady byl či nebyl v rozporu se zákonem nebo stanovami Společnosti, tj. zda valná hromada Společnosti byla či nebyla usnášeníschopná, a potažmo zda předmětné usnesení valné hromady bylo či nebylo přijato potřebnou většinou hlasů. Vzhledem k tomu se odvolací soud již dalšími námitkami odvolatelky nezabýval.

18. Ze všech výše uvedených důvodů odvolací soud uzavírá, že ke zjištění skutkového stavu věci je třeba provést další účastníky navržené důkazy, případně ve smyslu ust. §120 odst. 2 o. s. ř. i jiné, je-li jich třeba. Ty ale nemohou být provedeny v odvolacím řízení, neboť doplnění dokazování by bylo rozsáhlé (vzhledem k počtu akcionářů – obcí na valné hromadě zastoupených) a ke skutečnostem, které jimi mají být prokázány, bylo soudem prvního stupně provedeno zcela nedostatečné dokazování (§ 213 odst. 4 o. s. ř.).

19. Odvolací soud proto napadené usnesení soudu prvního stupně dle ust. § 219a odst. 2 o. s. ř. zrušil a věc mu dle ust. § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. vrátil k dalšímu řízení, ve kterém soud prvního stupně znovu rozhodne i o náhradě nákladů řízení, a to včetně odvolacích a dovolacích řízení (§ 224 odst. 3 o. s. ř.).

20. V dalším řízení soud prvního stupně ve smyslu všeho výše uvedeného doplní dokazování tak, aby zjistil, k hlasům kterých akcionářů – obcí nelze přihlížet a aby učinil závěr, zda a případně jaký má tato skutečnost důsledek pro platnost napadeného usnesení valné hromady. Následně znovu posoudí, a to i s ohledem na předešlé, další důvody neplatnosti napadeného usnesení navrhovatelkou tvrzené. Dospěje-li k právnímu závěru, že přijaté usnesení valné hromady je neplatné pro rozpor se zákonem nebo stanovami (§131 odst. 1 obch. zák.), bude se dále zabývat i důvody pro které nelze neplatnost napadeného usnesení vyslovit (§131 odst. 3 písm. a) a b) obch. zák.).