o zaplacení 620 232 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 31. října 2018 č. j. 37 Cm 53/2013-291,

1. V záhlaví označeným rozsudkem soud prvního stupně „Žalovaný je povinen zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku částku 8 735,70 Kč.“ (výrok I.), „Co do zbytku, tedy ohledně částky 611 496,30 Kč se žaloba zamítá.“ (výrok II.), „Žalobce je povinen zaplatit žalovanému do tří dnů od právní moci z titulu nákladů řízení částku 125 932 Kč, a to k rukám jeho advokáta [Jméno advokáta].“ (výrok III.).

2. V odůvodnění soud prvního stupně uvedl, že žalobce se domáhal vydání rozsudku, kterým by žalovanému družstvu byla uložena povinnost zaplatit částku 620 232 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 7,75%, spolu s jistinou, a to za dobu prodlení od 1. 1. 2012 do zaplacení, jakož i nahradit žalobci náklady řízení. Svůj nárok opíral o pravomocné usnesení Okresního soudu v [adresa], dle kterého nabyl žalobce veškerý majetek po zesnulé pí [Anonymizováno] - babičce žalobce, zemřelé [Anonymizováno]. Předmětem dědictví se stal mj. „majetkový podíl“ zůstavitelky v žalovaném družstvu. Žalobce byl rovněž členem družstva, přičemž toto členství zaniklo ukončením pracovního poměru ke dni 31. 12. 2004. V době úmrtí zůstavitelky (28. 10. 2006) již členem žalovaného nebyl a uplynutím sedmi let ode dne vzniku nároku na dědictví ve smyslu stanov žalovaného, jakož i § 233 odst. 4 obch.zák., svůj nárok na vypořádání majetkového podílu uplatnil soudní cestou, neboť četná předsporová korespondence, včetně jednání o smírném vyřešení věci, nevedla k cíli. Dědictví po zůstavitelce bylo projednáno Okresním soudem v [adresa] pod č. j. 25 D 224/2006-2. Žalovaný ve svém vyjádření navrhl žalobu jako nedůvodnou zamítnout, případně vyplatit žalobci toliko částku 8 735,70 Kč, ke které dospěl za použití dále uvedených dat:

- splacený členský vklad paní [Anonymizováno] — 591 150 Kč,

- ukončené roky členství (k 31. 12. 2004) — 12 let,

- vklady všech členů — 10 401 344 Kč,

- ukončené roky jejich činností — 12 x 71 = 852

3. Za použití vyjmenovaných dat dospěl žalovaný ke stanovení tzv. koeficientu ve výši 0,0008. Vklad všech členů družstva k 31. 12. 2004 byl představován částkou 10 401 344 Kč. Zjištěný koeficient je třeba vynásobit vlastním kapitálem (po odpočtu kapitálu v nedělitelném fondu - 10 919 587 Kč) činí vypořádací podíl 8 735,70 Kč (10 919 587 Kč x 0,0008 = 8 735,70 Kč). Za účelem ocenění nemovitého majetku tvořící součást majetkového podílu byl z iniciativy zástupkyně žalobce vyhotoven znalecký posudek, a sice [Anonymizováno], který dospěl k ocenění ve výši 620 232 Kč. Na tento posudek reagoval právní zástupce žalovaného kritikou v tom smyslu, že posudek je v rozporu s platnou právní úpravou a nelze jej pro účely tohoto řízení použít.

4. Po reprodukci tvrzení navrhovatele a stručného vyjádření účastníka soud prvního stupně uvedl, že po provedeném dokazování učinil následující skutková zjištění, která pak podrobil právnímu hodnocení. Dle soudu prvního stupně je mezi účastníky nesporné, že žalobce nabyl vypořádací podíl, a to po zesnulé pí [Anonymizováno]. Dále soud uvedl, že pro argumentaci žalobce je příznačné, že opakovaně tvrdí totéž, avšak bez toho, že by svá tvrzení bez jakýchkoliv pochybností též prokázala. Pouze tvrzený, avšak důkazně nijak nepodložený, zůstává údaj o vložení členského vkladu zůstavitelky do žalovaného družstva v částce vyšší než 10 000 Kč. Naproti tomu s žalovaným nelze souhlasit, že by žalobce neprokázal, že pí [Anonymizováno] ukončila členství před datem jejího úmrtí. Ve spise se nachází přípis jmenované, ze kterého je patrné, že pí Vlasta [Anonymizováno], bytem [adresa], žalovanému oznamuje, že ke dni 28. 9. 2004 se rozhodla ukončit své členství v družstvu. Stejně tak „stávají pochybnosti“ o tom, že žalobce byl též dědicem členských práv a povinností v žalovaném družstvu dle § 232 obch.zák., když paní [Anonymizováno] byla členkou žalovaného družstva od 1. 1. 1993, a to na základě transformačního procesu. K této transformaci byl její majetkový podíl stanoven dle § 17 zák. č. 42/1992 Sb., v úplném znění na částku 591 151 Kč. Jelikož se však rozhodla pokračovat ve svém členství v družstvu, nedošlo k vypořádání tohoto majetkového podílu, jeho vydáním. Současně však toliko majetkový podíl nebyl vložen do žalovaného družstva jako další členský vklad. Pro určení správné výše vypořádacího podílu je nezbytné minimálně prokázat stav účetní závěrky za rok, který byl pro zůstavitelku v Zemědělském družstvu, rokem posledním. Stejně tak nezbytné je, aby byl prokázán počet členů družstva, jakož i souhrn splacených členských vkladů všech členů (pí V. [Anonymizováno] nevyjímaje). Vyjmenované údaje jsou nezbytné pro přesný výpočet vypořádacího podílu. Uvedené okolnosti musí dle soudu prvního stupně prokazovat žalobce, je to on, na kterém v souzené věci leží, ohledně vyjmenovaných tvrzení, důkazní břemeno, byť soud připouští, že ať již účetní závěrka, či seznam všech členů žalovaného, jsou pro něj listiny těžko dosažitelné. K opakované výzvě soudu žalovaná strana listiny, které obsahují právě uvedené údaje, nepředložila s odůvodněním, že je nemá k dispozici a že mu ani nesvědčí povinnost tyto listiny bez časového omezení archivovat. Nicméně zůstává skutečností, že pokud se žalobce domáhá vypořádacího podílu tak, jak je předmětem tohoto řízení, musí právě posledně uvedené skutečnosti prokázat. V opačném případě nelze říci, že důkazní břemeno ohledně rozhodných skutečností žalobce unesl. Dále soud prvního stupně uvedl, že pro právní posouzení skutkového stavu v předchozích odstavcích je nutno aplikovat obchodní zákoník, konkrétně Díl I. a taktéž stanovy žalovaného [právnická osoba] a citoval ustanovení § 228, 232 odst. 1 a 2, 233 odst. 1 až 4 obch.zák. s tím, že seznam členů družstva s vyznačenými změnami evidovaných skutečností coby důkaz, který má pro rozhodnutí ve věci klíčový význam, žalobce nepředložil. Dále soud prvního stupně pokračoval, že pro určení vypořádacího podílu je rozhodný stav vlastního kapitálu družstva podle účetní závěrky za rok, v němž členství vzniklo. Při určování výše vypořádacího podílu se nepřihlíží ke kapitálu, jenž je v nedělitelném fondu, a jestliže to vyplývá ze stanov, i v jiných zajišťovacích fondech. Žalobce rovněž takovýto důkaz nepředložil. Do spisu založené stanovy žalovaného, včetně těch, které se vztahují k inkriminovanému období, jsou v řešených otázkách ve shodě s obchodním zákoníkem. Soud prvního stupně uzavřel, že „Ze shora řečených důvodů rozvedených pod body 10-22 soudu nezbylo, než žalobu v podstatné části 611 496,30 Kč jako nedůvodnou zamítnout a přisoudit toliko 8 735,70 Kč.“ Ohledně náhradově nákladového výroku soud prvního stupně uvedl, že ,,žalovaný se z podstatné části žalobě ubránil, jeho neúspěch byl bagatelní a soud proto postupoval za použití ust. § 142 odst. 3 OSR, které předepisuje, že i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení.“

5. Proti rozsudku soudu prvního stupně ohledně jeho výroků II. a III. podal účastník včasné odvolání. V odvolání vznesl tyto stěžejní odvolací námitky:

1) Soud prvního stupně vůbec nerozhodl o „celé žalobě“, když o úrocích z prodlení nerozhodl vůbec.

2) Výroky rozhodnutí se neopírají o řádné odůvodnění rozhodnutí, neodpovídají provedenému dokazování.

3) Ve znaleckém posudku [Anonymizováno] jsou uvedeny údaje, o kterých soud ve svém rozhodnutí uvádí, že je žalobce nedoložil, jsou zde uvedeny údaje z účetní závěrky ke dni 31. 12. 2004, která je rozhodující ve věci, neboť právě údaje z této účetní závěrky dle stanov mají být použity pro výpočet vypořádacího podílu p. [Anonymizováno]. Není tedy pravdou, že soud neměl k dispozici potřebné podklady z příslušné účetní závěrky za rok 2004 pro výpočet vypořádacího podílu.

4) Z obsahu znaleckého posudku jednoznačně vyplývá, že nebyl vyhotoven jako „ocenění nemovitého majetku“, jak uvádí soud.

5) Neodpovídá skutečnosti, obsahu spisu a provedenému dokazování konstatování soudu prvního stupně, že nebylo důkazně podloženo tvrzení o

a) vložení členského vkladu zůstavitelky do družstva v částce vyšší než 10 000 Kč, když bylo jednoznačně prokázáno, že p. [Anonymizováno] měla složen základní členský vklad ve výši 10 000 Kč a další členský vklad ve výši 581 150 Kč

b) počtu členů družstva i souhrnu splacených členských vkladů všech členů, což žalobce prokázal korespondencí se žalovaným

6) Pro výpočet vypořádacího podílu je závazné a podstatné znění stanov družstva k okamžiku ukončení členství, nikoli jen znění obchodního zákoníku, jak ho cituje soud.

7) Není pravdou, že stanovy žalovaného předložené ve věci byly totožné se zněním obchodního zákoníku.

8) Soud prvního stupně vycházel pouze ze znění obchodního zákoníku a ke znění stanov jak po transformaci tak platných a účinných ke dni ukončení členství p. [Anonymizováno] v družstvu nepřihlédl. Soud se vůbec nevyrovnal se zněním stanov ohledně toho, že majetkový podíl z transformace člena se považuje „ze stanov“ ve zbývající části za další členský vklad a ani s tím, že žalovaný dopisem ze dne 11. 10. 2004 p. [Anonymizováno] oznámil, že má složen další členský vklad v družstvu a že vše podléhá vypořádání dle stanov.

9) Soud v rozhodnutí vůbec neuvádí, jak a proč dospěl k částce 8 738,70 Kč, kterou žalobci přisoudil.

10) Družstvo se dopustilo evidentní výpočtové chyby (jež byla podrobně specifikována); ukončené roky členství p. [Anonymizováno] činí správně 12 a nikoli 11 let.

11) Žalobce svá tvrzení doložil důkazy a svá tvrzení prokázal.

6. Navrhl, aby odvolací soud změnil napadený rozsudek a uložil žalovanému zaplatit žalobci 611 496,30 Kč a specifikovaným úrokem z prodlení a náklady řízení.

7. Účastník se vyjádřením ze dne 11. 2. 2019 vyjadřoval k jednotlivým sporným otázkám - „shodně jako v průběhu řízení před soudem prvního stupně“ (tj. 1/ výše členského vkladu, 2/ ukončení členství pí [Anonymizováno], 3/ ukončení členství žalobce, 4/nárok žalobce získaný v dědickém řízení) a navrhl potvrdit odvoláním napadený rozsudek.

8. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

9. Podle čl. II. bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., jímž byl s účinností od 1. 1. 2014 novelizován občanský soudní řád, se pro řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona použije zákon č. 99/1963 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (dále jen „o. s. ř.“). Protože toto řízení bylo zahájeno dne 23. 5. 2013, byl odvolacím soudem použit o. s. ř. ve znění do 31. 12. 2013.

10. Základní pochybení soudu prvního stupně spočívá v tom, že chybně podřadil předmětné řízení procesnímu režimu, jež na danou věc nedopadá. Na základě samotného odvoláním napadeného rozhodnutí lze dospět k závěru, že si soud prvního stupně vůbec nepoložil, a tím pádem ani nezodpověděl základní otázku, jakým procesním režimem se předmětné řízení řídí. Zřejmě vyšel z označení účastníků řízení použitého navrhovatelem (jež se sám /nesprávně/ označil a považoval za žalobce a družstvo za žalovaného a návrh na zahájení řízení označil a považoval za žalobu), a věc projednal a rozhodl v tzv. sporném procesním režimu. Předmětné řízení zahájené dne 23. 5. 2013 však bylo dle právní úpravy platné a účinné do 31. 12. 2013 řízením tzv. nesporné povahy /viz § 200e ve spojení s § 9 odst. 2 písm. g/ o. s. ř. dle něhož „Krajské soudy rozhodují jako soudy prvního stupně - ve sporech z právních vztahů mezi obchodními společnostmi (družstvy) a jejich zakladateli (společníky nebo členy), jakož i mezi společníky (členy nebo zakladateli) navzájem, jde-li o vztahy týkající se účasti na společnosti (členského vztahu v družstvu)…“, a jeho účastníky byli podle ustanovení § 200e odst. 3 o. s. ř., odkazujícího na ustanovení § 94 odst. 1 věta první o. s. ř., navrhovatel a ti, o jejichž právech nebo povinnostech má být v řízení jednáno, tj. další účastník (nikoliv žalobce a žalovaný, jakožto účastníci sporného řízení podle první definice účastníků v § 90 o. s. ř.). Po změně právní úpravy od 1. 1. 2014 by se sice jednalo již o spor, ale touto právní úpravou se věc neřídí.

11. Dělení na tzv. sporná a nesporná řízení nemá totiž jen teoretický význam. Uvedené dělení má význam pro správný, tedy zákonný postup soudu při zjišťování skutkového stavu, na základě něhož meritorně rozhoduje. V nesporném řízení obecně platí, že soud není vázán tvrzeními a důkazními návrhy účastníků řízení, může vyšetřovat skutkový stav podle svého uvážení. Jedná se o zásadu vyšetřovací legislativně vyjádřenou v § 120 odst. 2 o. s. ř. Odpovědnost soudu za zjištění skutkového stavu nicméně nelze vykládat tak, že by účastníci mohli být zcela pasivní. Naproti tomu ve sporných řízeních se uplatňují jiná pravidla a zásady, např. zásada tzv. zákonné koncentrace (§ 118b o. s. ř.), což má podstatný vliv na celý průběh, a potažmo i výsledek řízení. Projednal-li a rozhodl-li posuzovanou věc soud prvního stupně v rozporu se zákonem v režimu tzv. sporného řízení, ovládaného zcela jinými zásadami a procesními pravidly, ač se v daném případě jedná o řízení nesporné, zatížil tím řízení vadou, jež je sama o sobě důvodem pro zrušení napadeného rozhodnutí bez dalšího.

12. Z výše popsaného pochybení vyplývá nesprávné označování účastníků řízení soudem prvního stupně, které odvolací soud kvůli přesnosti a hlavně přehlednosti reprodukční části odůvodnění svého rozhodnutí - ve vztahu k výroku rozhodnutí soudu prvního stupně a jeho odůvodnění, sice ponechal, nicméně v následující části odůvodnění používá již správné označení účastníků řízení v souladu s právní úpravou, která se na dané řízení aplikuje. Dalším pochybením, pramenícím též z nesprávného procesního režimu aplikovaného na posuzovanou věc, byla nesprávná forma rozhodnutí - rozsudek namísto usnesení - viz § 200e odst. 3 o. s. ř. Pochybení soudu uvedená v tomto odstavci však nejsou sama o sobě důvodem pro zrušení napadeného usnesení.

13. Dle ust. § 157 odst. 2 o. s. ř. musí odůvodnění rozhodnutí obsahovat stručně a jasně, které skutečnosti má soud prokázány a které nikoliv, o které důkazy opřel svá skutková zjištění a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, proč neprovedl i další důkazy, jaký učinil závěr o skutkovém stavu a jak věc posoudil po právní stránce; …. Soud dbá o to, aby odůvodnění usnesení bylo přesvědčivé. Uvedené ustanovení se uplatní i pro posuzovaný případ.

14. Rozhodnutí ohledně věci samé je nepřezkoumatelné. Z rozhodnutí není seznatelné, zda se soud prvního stupně zabýval aktivní věcnou legitimací navrhovatele a s jakým závěrem. Pod bodem 22. odůvodnění rozsudku soud prvního stupně uvedl, že „Ze shora řečených důvodů rozvedených pod body 10-22 soudu nezbylo, než žalobu v podstatné čísti 611 496,30 Kč jako nedůvodnou zamítnout…“ Z odůvodnění pod body 10-22 však není zřejmé, jak soud prvního stupně k uvedenému závěru dospěl. V první řadě je třeba zdůraznit, že soud prvního stupně sice zmiňuje, že je třeba aplikovat obchodní zákoník a taktéž stanovy družstva, a hovoří o „inkriminovaném období“, nicméně již neuvádí, v jakém znění (tj. k jakému rozhodnému datu) obchodní zákoník aplikuje a na základě jakých myšlenkových úvah a pochodů a z jakých skutkových zjištění učiněných na základě jakých provedených důkazů dospěl k rozhodnému datu, k němuž je třeba v daném případě aplikovat příslušné znění obchodního zákoníku. To platí v podstatě i ohledně stanov. Stran stanov soud prvního stupně sice zmiňuje stanovy družstva založené do spisu, blíže je však nespecifikuje, neuvádí žádné relevantní (specifikované) znění stanov, resp. jejich konkrétní část, kterou aplikoval. Nijak tyto stanovy družstva nevyhodnocuje z hlediska zákonné dispozice…Metaforicky řečeno, soud prvního stupně začal stavět dvoupatrový dům od druhého nadzemního podlaží, nikoliv však od základů. Dále je třeba vytknout soudu prvního stupně, že neuvedl, které konkrétní důkazy provedl, jak je vyhodnotil, jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, jaká skutková zjištění a závěry z nich učinil. Chybí i právní hodnocení věci, tedy uvedení konkrétních ustanovení zákona a stanov, z nichž dovodil soud prvního stupně, že nárok navrhovatele dán není. To činí předmětné rozhodnutí zcela nepřezkoumatelné.

15. Nadto ještě odvolací soud poukazuje na to, že soud prvního stupně nerozhodl o celém předmětu řízení - o příslušenství navrhovatelem požadované částky (tj. o úrocích). Z hlediska hospodárnosti řízení však odvolací soud již věc soudu prvního stupně nevracel k doplňujícímu rozhodnutí.

16. A konečně nepřezkoumatelný je i akcesorický náhradově nákladový výrok za situace, kdy soud prvního stupně neuvedl konkrétní ustanovení právního předpisu v právně relevantním znění, z něhož dovozuje, kolik činí odměna za jeden úkon právní služby. Nepřezkoumatelným činí náhradově nákladový výrok i to, že soud prvního stupně uvedl jen počet úkonů právní služby, aniž by uvedl konkrétní úkony právní služby, za něž přiznal odměnu za zastupování.

17. Z výše uvedených důvodů odvolací soud podle § 219a odst. 1 písm. a), b) a odst. 2 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně v napadených výrocích II. a III. zrušil a v tomto rozsahu mu věc vrátil k dalšímu řízení (§ 221 písm. a/ o. s. ř.). V něm se soud prvního stupně řádně vypořádá v režimu tzv. nesporného řízení též se všemi odvolacími námitkami a reakcí družstva v jeho vyjádření ze dne 11. 2. 2019 (č.l. 328).