o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady, o odvolání účastníka proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 14. října 2020, č. j. 49 Cm 109/2018-202

1. Krajský soud v Plzni (dále též „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 14. 10. 2020, č. j. 49 Cm 109/2018-202 (dále též „předmětné usnesení“), rozhodl, že usnesení valné hromady společnosti [právnická osoba] (dále též „účastník“) ze dne 21. 8. 2018 „Z funkce jednatele společnosti se odvolává pan [Jméno navrhovatele], narozen [Anonymizováno], bytem [adresa], a to k dnešnímu dni“ (dále též „napadené usnesení“) je neplatné (výrokem I.) a účastníku uložil povinnost zaplatit navrhovateli na náhradě nákladů řízení částku 43 140 Kč (výrokem II.).

2. Dovodil, že bylo prokázáno, že navrhovatel neumožnil dne 25. 6. 2018 nahlížet do podkladů a materiálů účastníka druhému společníkovi prostřednictvím [tituly před jménem] [Anonymizováno], který měl k tomu udělenu plnou moc se závazkem mlčenlivosti. Navrhovatelem nebylo [tituly před jménem] [Anonymizováno] umožněno dělat si jejich kopie. V notářském zápisu se hovoří, že porušení povinností navrhovatele bylo opakované, tato opakovanost však nebyla prokázána, neboť je zadokumentován jen případ ze dne 25. 6. 2018. Napadené usnesení je neplatné proto, že důvody pro odvolání v něm uvedené, dle nichž, podstatné důvody spočívající v porušení právních povinností jednatele jsou přesně vymezeny v návrhu na ustanovení hmotněprávního opatrovníka účastníkovi, kterou projednává Krajský soud v Plzni pod spisovou značkou 46 Nc 5001/2018, přičemž dalším podstatným důvodem je opakované porušení právních povinností jednatele [tituly před jménem] [Anonymizováno] spočívající v nedodržení § 155 zákona o obchodních korporacích, kdy přes opakované výzvy a předžalobní upomínku ze dne 21. 6. 2018, doručenou téhož dne, neumožnil jako jednatel druhému společníkovi M. Buchtovi nahlédnutí do obchodních listin společnosti a jejich kontrolu, je nepřezkoumatelné. Nelze v žádném případě akceptovat, že by v rozhodnutí, kterým se zásadně mění funkce jednatele, bylo odkazováno na jakékoliv řízení projednávané soudem, byť určené spisovou značkou, tedy na skutky, které jsou zmiňovány v nějaké úplně jiné listině. Na usnesení valné hromady jsou kladena poměrně přísná pravidla pro jeho vypracování, resp. musí být jasně zřejmé, čeho se měl jednatel dopustit a v čem měl porušit své právní povinnosti. Důvody k postupu dle § 260 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. v platném znění, občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), soud neshledal. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. v platném znění, občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).

3. Proti oběma výrokům předmětného usnesení podal účastník odvolání. Namítá, že předmětné usnesení je nesprávné, nedostatečně odůvodněné, nepřezkoumatelné, jakož i nepředvídatelné, a to z důvodů, které podrobně popisuje. Zdůrazňuje, že navrhovatel nikdy nenapadal určitost a srozumitelnost porušení právních povinností navrhovatele spočívající v nedodržení § 155 zákona o obchodních korporacích, jakož i to, že soud prvního stupně byl povinen zabývat se jen těmi důvody neplatnosti, které byly navrhovatelem včas uplatněny. Dále obsáhlé popisuje právní povinnosti (jednání), které navrhovatel porušil. Domáhá se takové změny předmětného usnesení, aby byl návrh zamítnut.

4. Navrhovatel podané odvolání důvodným neshledává. Veškerá v odvolání popisovaná jednání nastala po konání předmětné valné hromady a navíc nejsou protiprávním jednáním.

5. Odvolací soud přezkoumal předmětné usnesení, včetně řízení, které předcházelo jeho vydání [§ 212 a § 212a o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 3, 4 a § 28 zákona č. 292/2013 Sb. v platném znění, o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“)], a odvolání shledal důvodným.

6. Podle § 191 odst. 1 zákona č. 90/2012 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2020, o obchodních korporacích (dále jen „z. o. k.“), každý společník, jednatel, člen dozorčí rady, je-li zřízena, nebo likvidátor se může v mezích tohoto ustanovení dovolávat neplatnosti usnesení valné hromady podle ustanovení občanského zákoníku o neplatnosti usnesení členské schůze spolku pro rozpor s právními předpisy nebo společenskou smlouvou. Bylo-li rozhodnuto mimo valnou hromadu nebo bylo-li rozhodnutí valné hromady přijato dodatečně, právo podat návrh zanikne uplynutím 3 měsíců ode dne, kdy se navrhovatel dozvěděl nebo mohl dozvědět o přijetí rozhodnutí podle § 174 odst. 3 nebo § 177, nejdéle však uplynutím 1 roku od přijetí tohoto rozhodnutí. Totéž platí, rozhodl-li v působnosti valné hromady jediný společník. Podle § 173 odst. 1 písm. c) z. o. k., společník nevykonává hlasovací právo, jestliže valná hromada rozhoduje o tom, zda má být odvolán z funkce člena orgánu společnosti pro porušení povinností při výkonu funkce.

7. Podle § 192 odst. 1 z. o. k. nebylo-li právo podle § 191 uplatněno v zákonné lhůtě, případně nebylo-li návrhu na vyslovení neplatnosti vyhověno, nelze platnost usnesení valné hromady již přezkoumávat, ledaže jiný právní předpis stanoví jinak. Podle § 192 odst. 2 z. o. k. neplatnosti usnesení valné hromady se společník nemůže dovolávat, nebyl-li proti usnesení valné hromady podán protest, ledaže nebyl podaný protest zapsán chybou zapisovatele nebo předsedy valné hromady nebo navrhovatel nebyl na valné hromadě přítomen, případně důvody pro neplatnost usnesení valné hromady nebylo možné na této valné hromadě zjistit.

8. Podle § 259 o. z. právo dovolat se neplatnosti rozhodnutí zaniká do tří měsíců ode dne, kdy se navrhovatel o rozhodnutí dozvěděl nebo mohl dozvědět, nejpozději však do jednoho roku od přijetí rozhodnutí.

9. Postupu, jakým soud prvního stupně přistoupil k přezkumu platnosti napadeného usnesení, nelze přisvědčit. Předně, pro rozsah, v jakém lze napadené usnesení přezkoumat z hlediska jeho neplatnosti (§ 191 odst. 1 z. o. k.), jsou určující důvody, vymezené v návrhu či podáních, jež došla soudu v prekluzivní lhůtě k podání takového návrhu, tj. v poměrech přezkoumávané věci v návrhu, jenž došel soudu prvního stupně dne 25. 9. 2018. V tom je namístě odvolateli přisvědčit.

10. Tento závěr vyplývá z § 191 odst. 1 a § 192 odst. 1, 2 z. o. k., z nichž je případné dovodit, že prekluzivní lhůta k podání návrhu podle § 259 o. z. ve spojení s § 191 odst. 1 z. o. k. se vztahuje nejen na okruh usnesení, jež jsou napadaná, ale taktéž na důvody, z jakých tak navrhovatel činí (srov. např. Štenglová, I., Havel, B., Cileček, F., Kuhn, P., Šuk, P.: Zákon o obchodních korporacích. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2020, marg. č. 191 60, nebo usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 7. 2021, sp. zn. 7 Cmo 259/2018, mutatis mutandis). Účelem institutu protestu tím, že omezuje právo společníka dovolat se neplatnosti usnesení postupem podle § 191 odst. 1 z. o. k., je též to, že dává společnosti (účastníku) relativní jistotu, že může – nejsou-li vzneseny žádné protesty – z přijatých usnesení vycházet (spolehnout se na to, že jejich platnost nebude zpochybněna; srov. např. Štenglová, I., Havel, B., Cileček, F., Kuhn, P., Šuk, P.: Zákon o obchodních korporacích. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2020, § 192, marg. č. 10,11). Soudní praxe je pak dlouhodobě ustálena v posouzení, dle něhož, z jiných než navrhovatelem vymezených důvodů soud platnost usnesení valné hromady posuzovat nemůže (srov. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2016, sp. zn. 29 Cdo 4814/2015, mutatis mutandis).

11. Navrhovatel tímto způsobem shledává napadené usnesení vadným ze čtyř důvodů (námitek).

12. Podstatou prvé z námitek je tvrzení, že předmětná valná hromada byla svolána druhým společníkem ([Anonymizováno]) účastníka, aniž by k tomu byly splněny předpoklady. Je skutečností, že společník mohl předmětnou valnou hromadu svolat na podkladě § 187 z. o. k., pokud včas požádal navrhovatele (v postavení jednatele účastníka) o svolání valné hromady žádostí, obsahující požadavek (tj. v poměrech posuzované věci žádost ze dne 26. 2. 2018, obsahující návrh programu), jejíž doručení navrhovatel doznává, a navrhovatel této žádosti nevyhověl. Předpokladem pro svolání předmětné valné hromady společníkem je pak zjištění, že program předmětné valné hromady uvedený v pozvánce na ní byl věcně totožný se záležitostmi (návrhem programu), které měly být projednány dle žádosti adresované jednateli dle § 187 odst. 1 z. o. k. (ve smyslu, že usnesení, jež měla být na předmětné valné hromadě projednána, byla obsahem zmíněné žádosti). Existenci této shody však soud prvního stupně neposuzoval, pročež je jeho posouzení věci neúplné a nedostatečné (nepřezkoumatelné). Jestliže navrhovatel tvrdí, že svolal valnou hromadu účastníka na den 16. 7. 2018, pak platí, pokud bylo jejím programem projednání záležitostí, které ve vyloženém smyslu požadoval projednat druhý společník (v rámci žádosti o její svolání), a pokud byla řádně svolána ve smyslu § 184 odst. 2 z. o. k. tak, že druhému společníkovi došla tomu odpovídající pozvánka na ní, že nebyly splněny podmínky pro svolání předmětné valné hromady druhým společníkem (§ 187 odst. 2 z. o. k.), došlo-li k jejímu svolání až po dojití pozvánky na valnou hromadu svolávanou na den 16. 7. 2018. Pokud by totiž navrhovatel takto svolal valnou hromadu na den 16. 7. 2018 a pozvánka na ní by došla druhému společníkovi, nebyl by pro svolání valné hromady druhým společníkem již žádný důvod, neboť takové právo představuje výjimku z pravidla, že valnou hromadu svolává jednatel (§ 181 odst. 1 z. o. k.), pročež je namístě jí vykládat restriktivně, a nadto by takové svolání bylo v rozporu s principem loajality společníka ke společnosti (§ 212 odst. 1 o. z.), neboť by vyvolalo na straně účastníka zbytečné náklady v souvislosti s jejím svoláním a konáním (srov. přiměřeně např. Štenglová, I., Havel, B., Cileček, F., Kuhn, P., Šuk, P.: Zákon o obchodních korporacích. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2020, marg. č. 187 12). Soud prvního stupně však neposuzoval, zda navrhovatel vskutku tuto valnou hromadu na den 16. 7. 2018 řádně svolal či nikoliv, pročež je jeho posouzení věci neúplné a nedostatečné (nepřezkoumatelné).

13. Druhá námitka spočívá v tvrzení, že na plné moci osoby jednající jménem druhého společníka ze dne 3. 5. 2018 absentuje ověřený podpis společníka (§ 441 o. z.). Touto námitkou a jejími případnými dopady se soud prvního stupně nezabýval vůbec, ačkoliv to bylo jeho povinností. Pokud však společenská smlouva účastníka nestanovila jinak, platí, že plná moc udělená k právnímu jednání, pro které zákon vyžaduje formu notářského zápisu o právním jednání (§ 441 odst. 2 in fine o. z.), není neplatná pro nedostatek formy vyžadované zákonem, není-li pochyb o tom, kdo (která osoba) plnou moc udělil (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2014, sp. zn. 29 Cdo 3919/2014, v: Sbírka soudních rozhodnutí a stanovisek č. 43/2015).

14. Třetí námitka spočívá v tvrzení, že se předmětné valné hromady neúčastnil jednatel účastníka, tj. navrhovatel (§ 184 odst. 4 z. o. k.). Je však zřejmé, že pokud byla navrhovateli pozvánka na ní doručena, v situaci, kdy byl druhý společník oprávněn předmětnou valnou hromadu svolat (tj. pokud bude zjištěno, že předpoklady pro postup dle § 187 odst. 2 z. o. k. byly splněny), pak platí, že rozhodnutí navrhovatele se na předmětnou valnou hromadu nedostavit představuje důsledek jeho jednání, z něhož nemůže mít prospěch (§ 6 odst. 2 o. z.), pročež nejde vadu napadeného usnesení.

15. Poslední námitka spočívá v tvrzení, že navrhovatel neporušil žádnou ze svých povinností jednatele. Odvolací soud v této souvislosti nesdílí závěr soudu prvního stupně, že v napadeném usnesení musí být popsány určitě konkrétní skutky, pro které byl navrhovatel z funkce jednatele odvolán [§ 190 odst. 2 písm. c) z. o. k.], neboť zákon nic takového nevyžaduje. Ze stejného důvodu pak obstojí i obecné a stručné vymezení programu předmětné valné hromady, pokud jde o odvolání jednatele [tj. odvolání pana [Jméno navrhovatele] z funkce jednatele společnosti (pro závažná porušení právních povinností při výkonu funkce jednatele); § 184 odst. 3 z. o. k.].

16. Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem dovozeným odbornou literaturou, dle něhož, ze zápisu z valné hromady musí být zjevné, že člen voleného orgánu je odvoláván pro porušení povinností při výkonu funkce a v jakých skutečnostech je porušení spatřováno, aby bylo možno v případě sporu posoudit, zda tento důvod byl dán a zda dotčený společník skutečně nemohl o svém odvolání hlasovat (srov. např. Štenglová, I., Havel, B., Cileček, F., Kuhn, P., Šuk, P.: Zákon o obchodních korporacích. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2020, marg. č. 173 12).

17. V současném období řízení zřejmé, že by tomuto požadavku zápis z předmětné valné hromady nevyhovoval, neboť porušení povinností navrhovatele je shledáváno v porušení právních povinností jednatele přesně vymezených v návrhu na ustanovení hmotněprávního opatrovníka účastníkovi, který projednává Krajský soud v Plzni pod sp. zn. 46 Nc 5001/2018. Jelikož obsah tohoto návrhu soud prvního stupně nezjišťoval, nelze posoudit, zda jsou v něm obsaženy skutečnosti, které odpovídají porušení povinností navrhovatele při výkonu funkce jednatele, či nikoliv.

18. To má za následek, že soud prvního stupně je povinen si tento návrh opatřit a posoudit jej z hlediska, zda vskutku obsahuje vymezení takovýchto skutečností. Pokud je obsahuje, je povinen zabývat se tím, zda navrhovatel tyto povinnosti porušil či nikoliv a pokud je porušil, zda byly důvodem pro jeho odvolání z této funkce napadeným usnesením [§ 173 odst. 1 písm. c) z. o. k.]. Připomíná se, že soudní praxe je ustálena v posouzení, dle něhož v řízení o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady o odvolání člena orgánu právnické osoby soud posoudí, zda byl tvrzený důvod odvolání z funkce naplněn či nikoliv (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 585/2010, nebo usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 10. 2017, sp. zn. 14 Cmo 192/2016, v: např. www.beck-online.cz).

19. Vyjádřeno jinými slovy, není významné, že v napadeném usnesení nebylo uvedeno, pro jaké porušení povinností při výkonu funkce jednatele je navrhovatel z této funkce odvoláván, a ani to, že toto porušení je obsahem další listiny, nýbrž to, zda tato další listina obsahuje určitý (přezkoumatelný) popis porušení těchto povinností a zda tyto důvody z hlediska § 173 odst. 1 písm. c) z. o. k. obstojí. Stejný závěr pak dopadá i na druhý důvod, pro který byl navrhovatel z funkce jednatele odvolán a který je obsahem téhož zápisu, tedy, že přes opakované výzvy a předžalobní upomínku neumožnil druhému společníkovi nahlédnutí do obchodních listin účastníka a jejich kontrolu [pod což lze zahrnout i neumožnění pořídit si jejich kopie na náklady druhého společníka, na což měl druhý společník právo (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3704/2009)].

20. Odvolací soud proto předmětné usnesení podle § 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř. zrušil a podle § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. (ve spojení s § 1 odst. 3 z. ř. s.) věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, protože věc není soudem prvního stupně objasněna z hlediska podstatné části pro rozhodnutí nezbytných skutečností a jejich zjišťování odvolacím soudem by nahrazovalo činnost soudu prvního stupně. Soud prvního stupně tak tyto skutečností objasní tak, jak bylo výše vyloženo. Při rozhodnutí o věci samé pak neopomene rozhodnout ani o nákladech dosavadního řízení, včetně řízení odvolacího (§ 224 odst. 3 o. s. ř.). Tímto právním názorem je soud prvního stupně vázán (§ 226 odst. 1 o. s. ř.).