o vyloučení člena statutárního orgánu obchodní korporace z výkonu funkce, o odvolání navrhovatelky a účastníka č. 2. proti usnesení Krajského soudu v Plzni č. j. 49 Cm 31/2020-176 ze dne 31. srpna 2020, ve znění opravného usnesení Krajského soudu v Plzni č. j. 49 Cm 31/2020-188 ze dne 9. září 2020

1. Krajský soud v Plzni jako soud prvního stupně (dále též jen soud) výše uvedeným usnesením zamítl návrh, aby soud rozhodl, že účastníku č. 1 se zakazuje vykonávat funkci člena statutárního orgánu jakékoli obchodní korporace nebo být osobou v obdobném postavení, a to po dobu tří let (výrok I.), uložil navrhovatelce povinnost nahradit účastníkovi náklady řízení (výrok II.) a rozhodl, že účastníku č. 2 se náklady řízení nepřiznávají (výrok III.).

2. V odůvodnění rozhodnutí uvedl, že navrhovatelka uvedla, že návrh o vyloučení jednatele společnosti z výkonu funkce může podat kdokoliv, kdo má na něm důležitý zájem (§ 63 odst. 3 zákona o obchodních korporacích, dále jen ZOK), že je jednatelkou účastníka řízení č. 2 - společnosti [právnická osoba], že účastník č. 1 vykonává neřádný výkon funkce jednatele společnosti, navrhovatelce znemožňuje řádně vykonávat funkci jednatelky společnosti a společnost řádně spravovat. Soud uvedl, že navrhovatelka detailně rozepsala důvody, které potvrzují a odůvodňují důvod na vyloučení společníka, tedy účastníka č. 1, ze společnosti účastníka č. 2 a č. 3. Účastníci č. 1 až č. 3 s návrhem nesouhlasili, účastník č. 1 uvedl, že řádně plnil své povinnosti statutárního orgánu. Soud konstatoval, že provedl k důkazu aktuální výpisy z obchodního rejstříku účastníka č. 2 a č. 3, když shledal, že nejsou v úpadku. Další důkazy neprováděl, neboť jsou nadbytečné.

3. Soud uvedl, že návrh na vydání rozhodnutí podle § 63 odst. 3 ZOK může podat každý, kdo na něm má důležitý zájem. Konstatoval, že zákon o obchodních korporacích upravuje v § 63 až 69 pravidla diskvalifikace členů statutárních orgánů (a osob v obdobném postavení). Podle zákona o obchodních korporacích funkce člena statutárního orgánu zaniká pouze tehdy, rozhodne-li soud z důvodů uvedených v § 64 nebo 65 o jejím vyloučení z výkonu funkce (§ 66 odst. 1). Pravidla diskvalifikace upravená v § 65 a násl. se přitom vztahují pouze na členy statutárních orgánů obchodních korporací, včetně zástupců právnických osob ve statutárním orgánu, popř. na osoby v obdobném postavení. Rozhodne-li insolvenční soud o tom, že obchodní korporace je v úpadku, zahájí ex officio i řízení o vyloučení člena statutárního orgánu upadnuvší korporace z výkonu funkce člena statutárního orgánu, nasvědčují-li skutečnosti zjištěné v průběhu insolvenčního řízení, že jsou dány důvody pro vyloučení některého z členů statutárního orgánu upadnuvší obchodní korporace, popř. osoby v obdobném postavení, podle § 64. Neučiní-li tak, může návrh na zahájení řízení o vyloučení podat kdokoliv, kdo na něm má důležitý zájem - § 63 odst. 3 ZOK, takovou osobou může být jiná obchodní korporace, členem jejíhož statutárního orgánu je některý z členů statutárního orgánu upadnuvší korporace, či členové jejich orgánů, věřitelé či společníci těchto jiných korporací apod.

4. Soud učinil závěr, že požaduje-li navrhovatelka, aby soud zakázal účastníkovi č. 1 vykonávat funkci člena statutárního orgánu jakékoliv obchodní korporace po dobu tří let, přičemž navrhovatelka, má na tom důležitý zájem dle § 63 odst. 3 ZOK, je možno považovat takovou žalobu za důvodnou pouze v případě, kdyby nějaká společnost, v níž je účastník č. 1 statutárem, byla v insolvenčním řízení. Pokud by se jednalo pouze o vyloučení člena statutárního orgánu, nelze v daném případě aplikovat ani § 64. Vyloučit člena statutárního orgánu lze také dle § 65 ZOK, podle kterého lze člena statutárního orgánu pouze vyloučit, pokud v posledních třech letech opakovaně a závažně porušoval péči řádného hospodáře, případě jinou péči spojenou podle jiného právního předpisu s výkonem jeho funkce. Nelze tedy, když se nejedná o insolvenční řízení společnosti, v níž je osoba statutárním orgánem, zakázat jí po dobu tří let vykonávat funkci statutárního orgánu v obchodních korporacích nebo v obdobném postavení u jiných obchodních společností.

5. Jelikož navrhovatelka v návrhu odkázala na § 63 odst. 3 ZOK, soud návrh zamítl, neboť zakázat někomu vykonávat funkci člena statutárního orgánu po dobu tří let lze pouze v souladu s § 63 ZOK, nikoliv § 65 ZOK. O nákladech řízení ve vztahu navrhovatelky a účastníka č. 1 rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal účastníku č. 1 náhradu nákladů řízení. O nákladech řízení ve vztahu navrhovatelky a účastníka č. 2 rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. s tím, že účastníku č. 2 žádné náklady nevznikly.

6. Proti uvedenému usnesení se navrhovatelka odvolala. Uvedla, že uplatnila nárok podle ustanovení § 65 ZOK, podle kterého mimo případy uvedené v § 63 a 64 může soud i bez návrhu rozhodnout o vyloučení, vyjde-li najevo, že člen statutárního orgánu v posledních 3 letech opakovaně a závažně porušoval péčí řádného hospodáře, případně jinou péči spojenou podle jiného právního předpisu s výkonem jeho funkce. V návrhu odkázala na § 65 odst. 1 ZOK a výslovně uvedla, že se jedná o návrh na vyloučení člena statutárního orgánu z výkonu funkce podle citovaného ustanovení zákona, uvedla též, že účastník č. 1 v posledních třech letech opakovaně a závažně porušoval péči řádného hospodáře ve vztahu ke společnosti (k jejímu majetku, pohledávkám a závazkům) a jsou tak splněny podmínky zakotvené v ust. § 65 odst. 1 zákona o obchodních korporacích pro vyloučení účastníka č. 1 z výkonu jeho funkce jednatele společnosti. Jde zejména o jednání uváděná v čl. I. návrhu, kdy účastník č. 1 jako jednatel společnosti se nechoval s péčí řádného hospodáře ve vztahu k majetku společnosti. Skutkové okolnosti porušování povinnosti účastníkem č. 1 popsal v návrhu. Není jasné, jak soud dospěl k tomu, že se jedná o návrh dle § 63 ZOK, který se uplatňuje jen v případě úpadku obchodních korporací, který žádný z účastníků řízení netvrdil. Soud má posuzovat návrh podle jeho obsahu, pokud soud zkoumal úpadek obchodní korporace, nebyl jeho postup správný. Návrh podle § 65 ZOK může podat každý, kdo na něm má důležitý zájem (§ 63 odst. 3 ZOK). Podle § 63 odst. 1 ZOK platí, že v průběhu insolvenčního řízení insolvenční soud i bez návrhu rozhodne, že z důvodů podle §64 člen statutárního orgánu upadnuvší obchodní korporace, který byl ve funkci v době vydání rozhodnutí o úpadku nebo po něm nesmí po dobu 3 let od právní moci rozhodnutí o vyloučení vykonávat funkci člena statutárního orgánu jakékoli obchodní korporace nebo být osobou v obdobném postavení (dále jen vyloučení). V citovaném ustanovení zákona byla zákonodárcem využita legislativní zkratka, která byla následně použita v dalších ustanoveních zákona, kdy pojem „vyloučení“ znamená, že dotčená osoba nesmí vykonávat funkci člena statutárního orgánu. Pokud ustanovení § 65 ZOK mluví o vyloučení, myslí se tím, že soud rozhodne o tom, že dotčená osoba nesmí vykonávat funkci člena statutárního orgánu. Pokud soud nepřijatelným způsobem vykládá § 65 ryze formalisticky a tvrdí, že návrh měl obsahovat slovo „vyloučení“, a nikoliv zákaz funkce, vykládá zákon způsobem, který lze označit za přepjatý formalismus. Je přitom zřejmé, že mezi návrhy dle §63 ZOK a §65 ZOK je částečná věcná shodnost (liší se jen důvody pro vyloučení), kdy následek má být vždy stejný, a to zabránit dotčené osobě vykonávat funkci člena statutárního orgánu. Pokud byl soud přesvědčen o tom, že je zde rozpor mezi odůvodněním návrhu a tím, co se navrhuje, nesplnil svou poučovací povinnost ve vztahu k projednatelnosti návrhu. Soud rovněž, aniž seznámil účastníky řízení se svým závěrem v průběhu řízení a umožnil jim na jeho předběžný závěr reagovat, ve věci rozhodl způsobem, který byl pro účastníky řízení překvapivý. Zákon nerozlišuje mezi následky dle § 63 ZOK a § 65 ZOK, kdy následky v případě obou situací řeší v § 66 ZOK, kde se již ve shodě s legislativní zkratkou hovoří jen o rozhodnutí o vyloučení, kdy je zřejmé, že podle § 63 odst. 1 ZOK jde o rozhodnutí, na základě kterého dotčená osoba nesmí vykonávat funkci. Soud pochybil, i pokud, přestože v návrhu navrhovatelka podala návrh, aby účastníkovi č. 2 byl ustanoven opatrovník pro toto řízení, nechal za tohoto účastníka č. 2 jednat účastníka č. 1. Tímto postupem soudu tak bylo řízení stiženo vadou, která měla za následek vadné řízení. Uvedl též, že obecně se v tomto druhu řízení náhrada nákladů řízení nepřiznává, a pokud ano, měly by pro takový postup svědčit okolnosti případu. Z odvoláním napadeného rozhodnutí nevyplývá, na základě jaké konkrétní skutečnosti soud některým účastníkům řízení přiznal náhradu nákladů řízení. Usnesení soudu je i proto nepřezkoumatelné. Navrhla, aby odvolací soud usnesení zrušil a věc vrátil soudu k dalšímu řízení.

7. Proti uvedenému usnesení se odvolal účastník č. 2. Uvedl, že rozhodnutí je nesprávné, soud věc nesprávně posoudil.

8. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací konstatoval, že podle § 201 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) může účastník napadnout rozhodnutí soudu, pokud to zákon nevylučuje. Právo odvolání však přísluší jen tomu účastníku, jemuž byla rozhodnutím soudu způsobena v jeho právech určitá újma.

9. Usnesením, jímž soud prvního stupně zamítl návrh navrhovatelky, účastníku č. 2 žádná újma způsobena nebyla.

10. Za dané situace, kdy žalobci nebyla napadeným usnesením způsobena žádná újma, odvolací soud odvolání účastníka č. 2 podle § 218 c) o. s. ř. odmítl.

11. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené usnesení podle § 212 a násl. občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání navrhovatelky je důvodné.

12. Odvolací soud z obsahu spisu zjistil, že navrhovatelka se návrhem domáhala, aby soud rozhodl, že [tituly před jménem] [Anonymizováno], nar. [Datum narození advokáta B], bytem č. [adresa] [Jméno advokátky D] - účastníku č. 1, se zakazuje vykonávat funkci člena statutárního orgánu jakékoli obchodní korporace nebo být osobou v obdobném postavení, a to po dobu tří let od právní moci tohoto rozhodnutí. Návrh odůvodnila tím, že je jednatelkou společnosti [právnická osoba] - účastníka č. 2, že účastník č. 1 je jednatelem společnosti [Jméno advokátky C]., IČ [IČO advokátky C] sídlem [Jméno advokátky D] [adresa] [Jméno advokátky D] - účastníka č. 3. Uvedla též, že účastník č. 1, který je také jednatelem účastníka č. 2, nevykonává řádný výkon funkce jednatele společnosti. Navrhovatelka v návrhu popsala, v čem podle jejího názoru spočívá porušení povinnosti účastníka č. 1 postupovat při výkonu funkce jednatele s péčí řádného hospodáře. K uvedeným tvrzením navrhla důkazy. Navrhovatelka též navrhla, aby soud účastníkovi č. 2 ustanovil opatrovníka pro toto řízení, když za účastníka č. 2 podle společenské smlouvy jednají oba jednatelé společně, přičemž jednateli jsou navrhovatel a účastník č. 1, kteří jsou ve střetu zájmů a nemohou tedy v tomto řízení za ní jednat. Účastníci č. 1 až č. 3 navrhli návrh jako nedůvodný zamítnout, neboť účastník č. 1 řádně plnil své povinnosti. Soud neprovedl dokazování navrhovatelkou navrženými důkazy, provedl důkaz pouze aktuálním výpisem z obchodního rejstříku účastníka č. 2 a č. 3, neboť dospěl k tomu, že jsou nadbytečné, když učinil závěr, že někomu vykonávat funkci člena statutárního orgánu po dobu tří let lze pouze v souladu s § 63 ZOK v souvislosti s insolvenčním řízením, nikoliv dle § 65 ZOK.

13. Podle § 63 odst. 1 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích ve znění platném v rozhodné době (dále jen ZOK) v průběhu insolvenčního řízení insolvenční soud i bez návrhu rozhodne, že z důvodů podle § 64 člen statutárního orgánu upadnuvší obchodní korporace, který byl ve funkci v době vydání rozhodnutí o úpadku nebo po něm, nesmí po dobu 3 let od právní moci rozhodnutí o vyloučení vykonávat funkci člena statutárního orgánu jakékoli obchodní korporace nebo být osobou v obdobném postavení (dále jen „vyloučení“).

14. Podle odst. 2 to platí obdobně o tom, kdo v době vydání rozhodnutí o úpadku členem statutárního orgánu obchodní korporace nebo osobou v obdobném postavení již nebyl, ale jehož dosavadní jednání k úpadku obchodní korporace zřejmě přispělo.

15. Podle odst. 3 návrh na vydání rozhodnutí podle odstavce 1 může podat každý, kdo na něm má důležitý zájem.

16. Podle § 65 odst. 1 ZOK mimo případy uvedené v § 63 a 64 může soud i bez návrhu rozhodnout o vyloučení, vyjde-li najevo, že člen statutárního orgánu v posledních 3 letech opakovaně a závažně porušoval péči řádného hospodáře, případně jinou péči spojenou podle jiného právního předpisu s výkonem jeho funkce; ustanovení § 63 odst. 3 se použije obdobně.

17. Z uvedeného plyne, že návrh podle §65 ZOK může podat každý, kdo na něm má důležitý zájem (§ 63 odst. 3 ZOK) a že podle § 65 odst. 1 ZOK platí, že soud může i bez návrhu rozhodnout o vyloučení, vyjde-li najevo, že člen statutárního orgánu v posledních 3 letech opakovaně a závažně porušoval péči řádného hospodáře, případně jinou péči spojenou podle jiného právního předpisu s výkonem jeho funkce. Důvodem pro vyloučení přitom nemůže být jakékoli porušování stanovených povinností členem statutárního orgánu, musí jít o porušování opakované a současně závažné. Zákon sice blíže nevymezuje, co považovat za opakované porušování povinností, avšak za opakované porušování lze považovat nejen případy, kdy se člen statutárního orgánu dopustil vícekrát porušení zákonem stanovených povinností, ale i porušování trvající, spočívající buď v tom, že člen orgánu více navazujícími jednáními porušuje po určitou dobu své povinnosti (nejde tedy o ojedinělý exces spočívající v jediném porušujícím jednání, ale o soubor navazujících jednání směřujících k dosažení určitého pro obchodní korporaci nežádoucího výsledku), nebo v tom, že důsledky jeho jediného jednání působí delší dobu pro společnost nepříznivě. Jak opakovaní jednání člena statutárního orgánu, tak jeho závažnost bude vždy třeba posuzovat podle konkrétních okolností daného případu.

18. Odvolací soud přisvědčil názoru navrhovatelky, že v ustanovení § 63 odst. 1 ZOK byla zákonodárcem využita legislativní zkratka, která byla následně použita v dalších ustanoveních zákona, kdy pojem „vyloučení“ znamená, že dotčená osoba nesmí vykonávat funkci člena statutárního orgánu a pokud ustanovení §65 ZOK mluví o vyloučení, myslí se tím, že soud rozhodne o tom, že dotčená osoba nesmí vykonávat funkci člena statutárního orgánu (tj. že se mu výkon této funkce zakazuje).

19. V daném případě navrhovatelka se svým návrhem domáhala, aby soud rozhodl, že se [tituly před jménem] [Anonymizováno], nar. [Datum narození advokáta B], bytem č. [Anonymizováno], [adresa] [Jméno advokátky D] - účastníku č. 1, zakazuje vykonávat funkci člena statutárního orgánu jakékoli obchodní korporace nebo být osobou v obdobném postavení, a to po dobu tří let od právní moci tohoto rozhodnutí s odůvodněním, že je společně s účastníkem č. 1 jednatelkou účastníka č. 2, že účastník č. 1 je jednatelem společnosti [Jméno advokátky C]., že účastník č. 1 nevykonává řádný výkon funkce jednatele účastníka č. 2. V návrhu popsala, v čem spočívá porušení povinnosti účastníka č. 1 postupovat při výkonu funkce jednatele s péčí řádného hospodáře, ke svým tvrzením navrhla důkazy.

20. Odvolací soud učinil závěr, že soud měl vycházet z ustanovení § 65 odst. 1 ZOK a zkoumat, zda má navrhovatelka na podání návrhu důležitý zájem a zda účastník č. 1 jako člen statutárního orgánu v posledních 3 letech opakovaně a závažně porušoval péči řádného hospodáře, případně jinou péči spojenou podle jiného právního předpisu s výkonem jeho funkce, jak popsala v návrhu navrhovatelka a zda je na místě rozhodnout, jak navrhla navrhovatelka. Soud měl též provést k tvrzením navrhovatelky důkazy, které navrhovatelka na podporu svých tvrzení označila.

21. Pokud soud uvedeným způsobem nepostupoval a návrh zamítl, aniž zkoumal, zda má navrhovatelka na podání návrhu důležitý zájem a zda jsou naplněny důvody stanovené v ust. § 65 odst. 1 ZOK pro to, aby soud vyslovil, že se zakazuje [tituly před jménem] [Anonymizováno], nar. [Datum narození advokáta B], bytem č. [Anonymizováno], [adresa] [Jméno advokátky D] - účastníku č. 1, vykonávat funkci člena statutárního orgánu jakékoli obchodní korporace nebo být osobou v obdobném postavení, a to po dobu tří let od právní moci tohoto rozhodnutí, je rozhodnutí soudu nepřezkoumatelné.

22. Soud pochybil, i pokud se nezabýval návrhem navrhovatelky, aby soud účastníkovi č. 2 ustanovil opatrovníka pro dané řízení, když navrhovatelka a účastník č. 1 nemohou pro střet zájmů v tomto řízení za něj jednat. Soud též nerozhodl o nákladech řízení ve vztahu ke všem účastníkům řízení.

23. Vzhledem k tomu, že je rozhodnutí nepřezkoumatelné, odvolací soud napadené usnesení podle § 221 a odst. 1 písm. b) o. s. ř. zrušil a podle § 221 odst. 2 písm. a) o. s. ř. věc vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V tomto řízení bude soud prvního stupně zkoumat, zda má navrhovatelka na podání návrhu důležitý zájem a zda jsou naplněny navrhovatelkou tvrzené důvody § 65 odst. 1 ZOK pro vyslovení zákazu [tituly před jménem] [Anonymizováno], nar. [Datum narození advokáta B], bytem č. [Anonymizováno], [adresa] [Jméno advokátky D] - účastníku č. 1, vykonávat funkci člena statutárního orgánu jakékoli obchodní korporace nebo být osobou v obdobném postavení, a to po dobu tří let od právní moci tohoto rozhodnutí.

24. O nákladech odvolacího řízení odvolací soud nerozhodoval, neboť tímto rozhodnutím řízení o věci nekončí.