o zrušení účasti společníka ve společnosti s ručením omezeným, k odvolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. září 2018 č. j. 73 Cm 49/2015-172,

V záhlaví označeným rozsudkem soud prvního stupně rozhodl tak, že „Žaloba na zrušení účasti [Jméno žalobce]… ve společnosti [Jméno žalované]…, se zamítá.“ (výrok I.), „Žalobce je povinen uhradit žalované k rukám jejího zástupce náhradu nákladů řízení ve výši 53.000 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.“ (výrok II.).

Proti rozsudku soudu prvního stupně podal žalobce včasné odvolání.

Podáním doručeným Vrchnímu soudu v Praze ze dne 15. 6. 2021 žalobce v reakci na výzvu odvolacího soudu sdělil, že dne 8. 6. 2021 došlo k uzavření smlouvy o převodu obchodních podílů a na základě této skutečnosti výslovně vzal svoji žalobu v celém rozsahu zpět. Uvedl, že dle dohody společníků uvedené v zápisu z valné hromady ze dne 2. 10. 2019 netrvá žádná ze zúčastněných stran na náhradě nákladů řízení. Tuto skutečnost doložil uvedeným zápisem z valné hromady, jež tvoří přílohu předmětného podání.

Vrchní soud v Praze jako odvolací soud v důsledku zpětvzetí žaloby rozhodl o zrušení odvoláním napadeného rozsudku soudu prvního stupně a řízení zastavil (§ 222a odst. 1 o. s. ř.).

Odvolací soud byl povinen rozhodnout o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Žalovaná měla právo na náhradu nákladů řízení, jelikož žalobce procesně zavinil zastavení řízení (§ 146 odst. 2 věta první o. s. ř.), avšak žalovaná ji nepožadovala, rozhodl odvolací soud tak, jak je uvedeno ve výroku II.