o přiznání odměny a náhrady hotových výdajů likvidátorovi JUDr. Václavu Kulhavému, sídlem Frýdecká 762, 199 00 Praha 9, o odvolání likvidátora proti usnesení Krajského soudu v Plzni č. j. 40 Cm 4/2011-87 ze dne 27. srpna 2021,

1. Usnesením shora uvedeného čísla a data soud v bodě I. výroku soud rozhodl takto: „[tituly před jménem] [Anonymizováno], se sídlem [adresa], likvidátorovi společnosti [právnická osoba]. [Anonymizováno], se sídlem [adresa], identifikační číslo [IČO], se přiznává odměna za provedenou likvidaci ve výši 1000 Kč a náhrada hotových výdajů spojených s likvidací ve výši 11 766 Kč, celkem tedy 12 766 Kč, s ohledem na poskytnutou zálohu na hotové výdaje spojené s likvidací ve výši 5 000 Kč bude likvidátorovi vyplacena částka 7 766 Kč.“

2. V odůvodnění rozhodnutí soud konstatoval, že usnesením č. j. 40 Cm 4/2011-18 ze dne 18. dubna 2012 rozhodl o zrušení společnosti [právnická osoba]., nařídil její likvidaci a jmenoval [tituly před jménem] [Anonymizováno] likvidátorem. Rovněž rozhodl o povinnosti zrušované společnosti zaplatit soudní poplatek ve výši 1000 Kč.

3. Dále z odůvodnění rozhodnutí vyplývá, že podáním, došlým soudu dne 1. září 2020 a doplněným dne 10. listopadu, likvidátor požádal o náhradu hotových výdajů, jež vyčíslil částkou 14 478 Kč.

4. Soud v této souvislosti poukázal na skutečnost, že likvidátor byl jmenován v roce 2012, a tedy se na určení odměny a hotových výdajů použije vyhláška č. 479/2000 Sb., v ustanovení § 4 odst. 1 a 2 stanovící, že skončí-li likvidace dříve, než je zjištěna výše likvidačního majetku, nebo nedostačuje-li likvidační majetek zcela nebo zčásti k úhradě odměny, náleží likvidátorovi odměna ve výši 1 000 Kč. Soud může podle okolností případu odměnu likvidátora podle odstavce 1 přiměřeně zvýšit až do výše 5 000 Kč.

5. V daném případě dospěl soud k závěru, že přiměřená je odměna ve výši 1 000 Kč.

6. V otázce hotových výdajů soud odkázal na dikci ustanovení § 8 odst. 1 vyhlášky č. 479/2000 Sb. a uznal za účelně vynaložené jednotlivé likvidátorem uplatněné hotové výdaje /v odůvodnění rozhodnutí popsané/, vyjma náhrady za opotřebení vozidla ve výši 3,70 Kč/km, neboť dle ustanovení § 1 vyhlášky 429/2011 Sb. a § 1 vyhlášky 435/2013 Sb. předmětnou náhradu lze poskytnout pouze za použití osobního silničního motorového vozidla, nikoli nákladního, jímž likvidátorem použitý nákladní automobil skříňový tovární značky [SPZ].

7. Závěrem soud uvedl, že odměna za provedenou likvidaci a náhrada hotových výdajů, bude po odečtu zálohy 5 000 Kč, tj. suma 7 444 Kč, likvidátorovi vyplacena ze státních prostředků po právní moci tohoto usnesení.

8. Ve včas podaném odvolání, v němž navrhoval změnu rozhodnutí soudu prvního stupně tak, že mu bude přiznána odměna 5 000 Kč a náhrada 3,70 km, likvidátor s odkazem na příslušnou právní úpravu poukázal na skutečnost, že likvidace nekontaktní společnosti, jak tomu bylo i v daném případě, je komplikovanější, než když jsou všechny podklady a informace k dispozici, je třeba vyvinout značnou iniciativu, aby bylo možné provést úkony, potřebné k likvidaci společnosti.

9. K podpoře své argumentace odvolatel odkázal na „Stručný metodický postup likvidace společnosti z rozhodnutí soudu“, vypracovaný Komorou specialistů pro krizová řízení a insolvenci v České republice, z něhož vyplývá, že jednoduchá likvidace vyžaduje v průměru 32-60 hodin. Likvidátor zdůraznil, že společnost byla vymazána z obchodního rejstříku, v této věci přitom likvidátor jednal s finančním úřadem, OSSZ, živnostenským úřadem, úřadem práce a exekutorem. Má za to, že odměna 1000 Kč je nepřiměřeně nízká a je namístě aplikovat ustanovení § 8 odst. 2 předmětné vyhlášky.

10. Dále odvolatel nesouhlasil s postupem soudu, pokud ten mu nepřiznal náhradu za opotřebení vozidla. Připustil, že vozidla typu pick up a skříňová, se považují za nákladní vozidla, nicméně používají se stejně jako vozidla ryze osobní, nejedná se o typické nákladní automobily, odvolatel je přesvědčen, že mu náhrada za opotřebení náleží stejně, jako by používal automobil s označením osobní.

11. Odvolací soud přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu podle § 212, § 212a o. s. ř., aniž za tím účelem nařizoval jednání, /§ 214 odst. 2 písm. c/ o. s. ř./, a dospěl k závěru o částečné důvodnosti odvolání.

12. Pokud jde o odměnu za provedenou likvidaci, soud aplikoval právní úpravu, platnou a účinnou v rozhodném období. Správnost tohoto postupu odvolatel principiálně nezpochybňuje, respektive se v tomto směru se soudem prvního stupně ztotožňuje, přiznanou odměnu nicméně považuje za nepřiměřeně nízkou.

13. Lze konstatovat, že rovněž odvolací soud shledává správným postup soudu realizovaný podle ustanovení § 71 odst. 6 zákona č. 513/1991 Sb. /byl-li likvidátor jmenován soudem, určuje jeho odměnu soud/, pokud s ohledem na datum rozhodnutí o jmenování likvidátorem /18. 4. 2012/ a právní moc rozhodnutí, jež nastala v roce 2012, aplikoval vyhlášku č. 479/2000 Sb.

14. Podle ustanovení § 4 odst. 1 vyhlášky č. 479/2000 Sb. skončí – li likvidace dříve, než je zjištěna výše likvidačního majetku, nebo nedostačuje - li likvidační majetek zcela nebo zčásti k úhradě odměny, náleží likvidátorovi odměna ve výši 1 000 Kč.

15. Podle ustanovení § 4 odst. 2 vyhlášky č. 479/2000 Sb., soud může podle okolností případu odměnu likvidátora podle odstavce 1 přiměřeně zvýšit až do výše 5 000 Kč.

16. V daném případě likvidátor v předmětné věci byl jmenován soudem, a to ze seznamu insolvenčních správců. Existuje bohatá judikatura, jež jmenování likvidátora ze seznamu insolvenčních správců považuje za významnou okolnost. Reflektována je tato okolnost např. v rozhodnutí Vrchního soudu v Praze sp. zn. 7 Cmo 324/2019, v němž odvolací soud zaujal stanovisko, že „ při stanovení výše odměny je třeba brát ohled nejenom na rozsah a složitost provádění likvidace, leč též zohlednit míru odborné kvalifikace likvidátora, jakož i míru jeho odpovědnosti. Míra kvalifikace likvidátora jmenovaného ze seznamu insolvenčních správců je vysoká, když je dána velmi sofistikovanými podmínkami, za nichž může být osoba do seznamu insolvenčních správců zapsána.“ Dále je v citovaném rozhodnutí akcentována rovněž okolnost, že „rozsah minimálně nutných úkonů likvidátora u právnické osoby s majetkem a u nemajetné právnické osoby je shodný, rozdíl je jen v rozsahu vypořádání majetku a vyrovnávání dluhů.“

17. Na v podstatě shodných názorových pozicích stojí řada dalších rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, v nichž je rovněž akcentována okolnost, že pokud soud jmenuje likvidátora z řad insolvenčních správců, a je tím tak /obecně/ využita odbornost, odpovědnost, personální a materiální vybavenost insolvenčního správce.

18. V daném případě ovšem shora popsané teze nemohou být východiskem pro úvahy soudu o zvýšení odměny likvidátora podle ustanovení § 4 odst. 2 vyhlášky č. 479/2000 Sb. /viz níže/, byť obecně lze daná úvahová východiska, nebrání-li tomu jiné okolnosti toho kterého případu, aplikovat i v řízení o rozhodování o odměně a náhradě hotových výdajů dle předchozí právní úpravy, tedy úpravě předcházející zmiňované judikatuře.

19. Jak vyplývá z obsahu spisu, usnesením č. j. 40 Cm 4/2011-39 ze dne 27. 7. 2015 soud likvidátorovi uložil předložit ve lhůtě 15 dnů od doručení usnesení zprávu o průběhu likvidace, tj. zejména uvést, kdy likvidátor oznámil vstup společnosti do likvidace a výzvu věřitelům k přihlášení pohledávek v Obchodním věstníku, zda byla zpracována účetní závěrka předcházející dni vstupu do likvidace a sdělil, kdy předpokládá ukončení likvidace. Opětovná výzva shodného obsahu byla soudem učiněna usnesením č. j. 40 Cm 4/2011-43 ze dne 4. října 2016.

20. Podáním, datovaným dnem 18. 10. 2016, likvidátor soudu sdělil, že pro velkou zaneprázdněnost udělil plnou moc [tituly před jménem] [Anonymizováno] „v dobré víře“, že budě řádně likvidaci zajišťovat, a předal jí veškerou relevantní dokumentaci. Příslušné úkony však nebyly prováděny řádně.

21. Následují ve spise další výzvy soudu k předložení zprávy o učiněných úkonech v likvidaci, a opětovné omluvy, respektive vyjádření likvidátora, učiněné s odkazem na udělení plné moci [tituly před jménem] [Anonymizováno] a mimo její rodinné problémy.

22. Další výzva soudu k předložení zprávy o průběhu likvidace je obsažena v usnesení na č. l. 69 ze dne 10. ledna 2020. Následuje další korespondence ze strany likvidátora, následná výzva soudu likvidátorovi k vyúčtování zálohy na hotové výdaje spojené s likvidací / č. l. 76 spisu.

23. Dále je obsahem spisu „Závěrečná zpráva likvidátora a vyúčtování“ + připojené doklady / č. l. 77-86 spisu /. Rozhodnutím na č. 187 spisu soud rozhodl napadeným usnesením.

24. Podle ustanovení § 13 zákona č. 89/2012 Sb. každý, kdo se domáhá právní ochrany, může důvodně očekávat, že jeho právní případ bude rozhodnut obdobně jako jiný právní případ, který již byl rozhodnut a který se s jeho případem shoduje v podstatných znacích, byl-li právní případ rozhodnut jinak, má každý, kdo se domáhá právní ochrany, právo na přesvědčivé vysvětlení důvodu této odchylky.

25. Odvolací soud v této souvislosti odkazuje na usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. 7 Cmo 261/2021 ze dne 1. prosince 2021, jímž bylo rozhodnuto o odvolání likvidátora, [tituly před jménem] [Anonymizováno], IČ [IČO] proti rozhodnutí Krajského soudu v Plzni ze dne 29. července 2021, č. j. 40 Cm 277/2010-70, jímž byla likvidátorovi přiznána odměna za povedenou likvidaci v částce 1 000 Kč v režimu vyhlášky č. 479/2000 Sb.

26. V předmětném rozhodnutí s odkazem na dikci ustanovení § 71 odst. 6, § 73, § 66 odst. 2 obchodního zákoníku, rovněž § 4 vyhlášky č. 479/2000 Sb., poté, co rekapituloval zjištění, vyplývající z obsahu spisu / zejména výzvy soudu k předložení zpráv o průběhu likvidace, sdělení likvidátora o udělení plné moci [tituly před jménem] [Anonymizováno] a jejím neplnění povinností v likvidaci, odvolací soud konstatoval: „ Předně odvolací soud musí konstatovat, že postup likvidátora, který udělil plnou moc třetí osobě k tomu, aby likvidaci de facto místo něj prováděla, není souladný se zákonem. Závazek likvidátora k provedení likvidace je, obdobně jako závazek statutárního orgánu společnosti k výkonu funkce, závazkem osobní povahy, který nelze postoupit na třetí osobu. Proto je vyloučeno, aby likvidátor prováděním likvidace pověřil na základě plné moci třetí osobu v tomto případě [tituly před jménem] [Anonymizováno], tj. aby de facto na ní postoupil celou svou působnost, svěřenou mu obchodním zákoníkem. Tvrzení likvidátora, že jmenovaná se zpočátku ujala výkonu činnosti a příslušné úkony prováděla pod jeho vedením, jsou v rozporu s tím, že sám likvidátor uvedl, že až zpětnou kontrolou zjistil, že úkony nejsou prováděny řádně /viz jeho podání ze dne 10. 4. 2017/. Odvolací soud proto neshledal relevantní likvidátorovu argumentaci, že likvidace společnosti trvala déle, jelikož jím pověřená [tituly před jménem] [Anonymizováno] ji nevykonávala, neboť k udělení takového pověření nebyl likvidátor ze zákona oprávněn.“

27. V odůvodnění rozhodnutí č. j. 7 Cmo 261/2021 ze dne 1. prosince 2021 odvolací soud poukázal na časové relace průběhu dané likvidace, na okolnost, že v průběhu likvidace likvidátorem nebyly činěny žádné relevantní kroky, které by vedly ke skončení likvidace, své povinnosti neplnil řádně a včas. Odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí uzavřel: „Vzhledem ke všemu uvedenému dospěl odvolací soud k závěru, že v tomto případě zde nejsou žádné okolnosti případu, které by zvýšení odměny likvidátora dle ust. § 4 odst. 2 vyhlášky č. 479/2000 Sb. odůvodňovaly a rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým určil výši jeho odměny částkou 1 000 Kč dle ust. § 4 odst. 1 vyhlášky č. 479/2000 Sb., je proto správné.“

28. Odvolací soud v nyní posuzované věci sp. zn. 7 Cmo 357/2021 se k argumentaci, předestřené v odůvodnění rozhodnutí sp. zn. 7 Cmo 261/2021 hlásí, na ni odkazuje, včetně soudem vymezené související právní úpravy /§ 71 odst. 6, § 732, § 66 odst. 2 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku/, a neshledává důvodu se od ní odchýlit. Odměna ve výši, přiznané v nyní posuzovaném případě, byla vyústěním vyhodnocení obdobných skutkových okolností jako ve věci sp. zn. 7 Cmo 261/2021.

29. Odvolací soud rozhodnutí v části výroku, jíž byla přiznána odměna za provedenou likvidaci v částce 1 000 Kč, jako věcně správné podle ustanovení § 219 o. s. ř. potvrdil.

30. Pokud jde o požadavek na přiznání náhrady hotových výdajů rovněž v rozsahu částky 3,70 Kč za jeden kilometr, v tomto rozsahu považuje odvolací soud odvolání likvidátora za důvodné.

31. Podle ustanovení § 8 odst. 1 vyhlášky č. 479/2000Sb. likvidátorovi náleží náhrada hotových výdajů účelně vynaložených v souvislosti s prováděním likvidace, zejména na soudní a jiné poplatky, cestovní výdaje, poštovné, telekomunikační poplatky, znalecké posudky a odborná vyjádření, překlady, opisy a fotokopie.

32. Podle § 1 písm. b/ vyhlášky č. 429/2011 Sb. /přičemž shodnou úpravu zachovává ve svém § 1 písm. b/ i vyhláška č. 435/2013 Sb./, sazba základní náhrady za 1 km jízdy podle § 157 odst. 4 zákoníku práce činí nejméně /b/u osobních motorových vozidel 3,70 Kč.

33. Jak se podává z odůvodnění napadeného rozhodnutí soudu prvního stupně, soud za účelně vynaložený náklad v souvislosti s prováděním likvidace považoval mimo jiné výdaj za cestovné v celkové výši 1 612 Kč v souvislosti s cestami vykonanými likvidátorem nákladním automobilem skříňovým tov. značky [SPZ], a to v roce 2012 na trase [adresa], kdy šlo o 283 km při průměrné spotřebě paliva 7,7 l/100 km při ceně benzínu Natural 95 34,90 Kč dle vyhlášky č. 429/2011 Sb., a v roce 2014 /soudem nepřesně uvedeno v roce 2013/ na trase [adresa], kdy šlo o 310 km, při průměrné spotřebě paliva 7,7 l/100 km, ceně benzínu Natural 95 35,70 Kč/l dle vyhlášky 435/2013 Sb.

34. Náhradu za opotřebení vozidla v souvislosti s těmito cestami soud likvidátorovi nepřiznal, když shledal, že vyhláška č. 429/2011 Sb. i vyhláška č. 435/2013 Sb. přiznání náhrady za opotřebení nákladního vozidla neumožňují.

35. Odvolací soud konstatuje, že podle kopie velkého technického průkazu, jak se nachází na č. l. 84, 85 spisu, je v rubrice „Základní údaje o registraci“ mimo jiné uvedena registrační značka vozidla [Anonymizováno], a jako provozovatel vozidla uveden [tituly před jménem] [Anonymizováno]. V rubrice „Technický popis vozidla“ je jako druh vozidla uvedeno „Nákladní automobil skříňový“.

36. K tomu je úvodem třeba uvést, že soud prvního stupně považoval za oprávněné použití předmětného vozidla k osobní přepravě likvidátora, tedy v podstatě uznal za oprávněné použití daného vozidla coby osobního silničního motorového vozidla. S tímto stanoviskem se lze ztotožnit. Nešlo o uskutečnění přepravy nákladu, nešlo o uskutečnění přepravy v rámci realizace podnikatelské činnosti. Při realizaci cesty šlo podstatou své funkce o osobní silniční motorové vozidlo, jež likvidátor použil pro svou osobní přepravu. Evidentně nešlo o kamion, či nákladní automobil Tatra a podobně, kde by soud prvního stupně nepochybně nepřiznal nadlimitní náklady cestovného v souvislosti s použitím takového vozidla.

37. Odvolací soud uzavírá, že pokud likvidátor při realizaci předmětných cest v rámci provádění likvidace použil nikoliv veřejnou hromadnou dopravu, nýbrž použil jím provozované silniční motorové vozidlo předmětného typu, má nárok na náhradu vzniklého opotřebení, v rozsahu, jaké by náleželo za opotřebení tzv. osobního silničního motorového vozidla. Tedy požadavek likvidátora na náhradu za opotřebení ve výši, stanovené příslušnou vyhláškou pro osobní motorové vozidlo, nelze považovat za neoprávněný.

38. Pokud odvolání směřovalo do části výroku, jímž bylo rozhodnuto náhradě hotových výdajů likvidátora, odvolací soud změnil rozhodnutí podle ustanovení § 220 odst. 1 o. s. ř. tak, že došlo k přiznání sumy hotových výdajů celkem ve výši 13 960 Kč, zahrnující i celkovou částku za opotřebení vozidla za roky 2012 /1 047 Kč/ a 2014 /1 147 Kč/, jak bylo likvidátorem uplatněno ve vyúčtování.

39. Finální částka, jež bude likvidátorovi vyplacena, zohledňuje okolnost, že již mu byla vyplacena záloha na hotové výdaje ve výši 5 000 Kč, jak o ní soud rozhodl usnesením č. j. 40 Cm 4/2011-31 ze dne 12. 12. 2012.