o zaplacení 129 607 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. 6. 2014, č. j. 80 Cm 192/2013-50,
JUDr. Lenka Grollová · předsedkyně senátu · Rozhodnutí ze dne 19. 12. 2024
Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Grollové a soudkyň JUDr. Milady Uhlířové a JUDr. Blanky Trávníkové ve věci
žalobce: [adresa], IČO [IČO]
sídlem [Adresa žalobce]
za účasti vedlejšího účastníka
na straně žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce]
bytem [Adresa žalobce]
proti
žalované: [Jméno žalované], datum narození [Datum narození žalované]
bytem [Adresa žalované]
o zaplacení 129 607 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. 6. 2014, č. j. 80 Cm 192/2013-50,
I. Rozsudek soudu prvního stupně ze dne 12. 6. 2014, č. j. 80 Cm 192/2013-50, se zrušuje a řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.
1. Žalobce se žalobou doručenou soudu prvního stupně dne 21. 11. 2011 ve znění jejích doplnění ze dne 20. 3. 2012, ze dne 2. 9. 2012 a ze dne 16. 10. 2013 domáhal po žalované zaplacení celkové částky 129 607 Kč s příslušenstvím z právního důvodu neuhrazených nákladů spojených se správou domu a pozemku včetně nákladů spojených s užíváním bytové jednotky č. 16 a z právního důvodu neuhrazených vyúčtování služeb za období listopad 2010 až duben 2012.
2. Městský soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem žalobě ve výrocích I. až III. vyhověl a ve výroku IV. uložil žalované povinnost k náhradě nákladů řízení.
3. Proti tomuto rozsudku se žalovaná včasně odvolala.
4. Podáním doručeným soudu prvního stupně dne 6. 6. 2024 vzal žalobce žalobu zpět z důvodu ukončení insolvenčního řízení po splnění oddlužení žalovanou a přiznání žalované osvobození od placení dosud neuspokojených pohledávek. Navrhl zastavení řízení a rozhodnutí o nákladech řízení tak, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.
5. Podle § 222a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), vezme-li žalobce (navrhovatel) za odvolacího řízení zpět návrh na zahájení řízení, odvolací soud zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zruší rozhodnutí soudu prvního stupně a řízení zastaví; to neplatí, bylo-li odvolání podáno opožděně nebo někým, kdo k odvolání nebyl oprávněn, anebo proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné.
6. Podle § 222a odst. 2 o. s. ř. jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, odvolací soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné; v takovém případě po právní moci usnesení pokračuje v odvolacím řízení.
7. Odvolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, proti rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné. Z obsahu odvolání je zřejmé, že žalovaná se žalobou nesouhlasí; odvolací soud proto považoval za nadbytečné souhlas žalované se zpětvzetím žaloby zjišťovat.
8. Odvolací soud proto podle § 222a odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř. zrušil rozhodnutí soudu prvního stupně a řízení zastavil.
9. Nákladový výrok je odůvodněn § 224 odst. 1 a § 146 odst. 1 písm. c) o. s. ř. vzhledem k důvodu zpětvzetí žaloby. Pohledávka, na kterou se vztahuje rozhodnutí o osvobození dlužníka od placení, vydané podle § 414 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, v neuhrazeném rozsahu nezaniká, v soudním či jiném řízení ji však již nelze věřiteli přiznat. Odvolací soud proto neshledal procesní zavinění za zastavení řízení na straně žalobce ani žalované a vyslovil, že právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů nemá žádný z jeho účastníků.
Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu prvního stupně dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o. s. ř.).