o splnění informační povinnosti, o odvolání žalobce a žalované do rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. srpna 2021, č. j. 73 Cm 57/2020-95,

1. Žalobou doručenou soudu dne 13. 3. 2020 se žalobce domáhal po žalované nahlédnutí do dokladů společnosti specifikovaných v žalobním petitu a pořízení si kopií těchto dokladů na vlastní náklady. Současně se domáhal poskytnutí vysvětlení ohledně záležitostí též specifikovaných v žalobním petitu.

2. Rozsudkem uvedeným v záhlaví soud prvního stupně ve výroku V. žalobu částečně zamítl, ve zbývající části ve výrocích I. až IV. žalobě vyhověl. Ve výroku VI. soud rozhodl o povinnosti žalobce zaplatit žalované na náhradě nákladů částku 16 940 Kč.

3. Do tohoto rozsudku podali včasné odvolání žalobce i žalovaná.

4. Žalobce svým odvoláním ze dne 4. 10. 2021 napadl pouze výroky V. a VI. rozsudku. Má za to, že obsah odůvodnění rozsudku nasvědčuje tomu, že k zamítavé formulaci výroku V. došlo omylem. Druhou vadu rozsudku pak představuje výrok o náhradě nákladů řízení, které byly přiznány žalované, byť plný úspěch ve věci dle § 142 odst. 1 o. s. ř. a 137 o. s. ř., na který sám soud odkazuje, měl žalobce. Žalobce se domnívá, že obě vady rozsudku vznikly omylem, a proto navrhuje, aby odvolací soud změnil napadený rozsudek ve výroku V. tak, že žalovaná je povinna podat žalobci vysvětlení, z jakého důvodu byla jako smluvní partner smlouvy „[Anonymizováno]“, na jejímž základě byla dne 2. 11. 2016 připsána na účet žalované částka ve výši 5 337 834,19 Kč, vybrána právě společnost [Anonymizováno], kdo je jejím skutečným majitelem, a kdo za tuto společnost jednal při uzavírání uvedené smlouvy, a to do tří dnů od právní moci rozsudku, a ve výroku VI. tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci k rukám jeho zástupce náhradu nákladů řízení včetně DPH, a to do tří dnů od právní moci rozhodnutí.

5. Žalovaná ve svém odvolání ze dne 4. 10. 2021 uvedla, že s ohledem na veřejné vyhlášení rozsudku, kdy byla žaloba zamítnuta, je písemné vyhotovení rozsudku neplatné. Odůvodnění v písemném vyhotovení rozsudku je v přímém rozporu s odůvodněním vyhlášeným veřejně, a proto k němu nelze dle žalované přihlížet. Žalovaná namítá i to, že písemné vyhotovení rozsudku je nedůvodné a věcně nesprávné. Závěrem též nesouhlasila s vypočtenou částkou nákladů řízení, když jí soud opomněl přiznat odměnu za účast na jednání konaném dne 17. 8. 2021, které trvalo dvě a půl hodiny. S ohledem na výše uvedené žalovaná navrhuje, aby odvolací soud žalobu ve výrocích I., II., III., IV. a V. zamítl, a výrok VI. změnil tak, že žalobce je povinen zaplatit žalované k rukám jejího zástupce náhradu nákladů ve výši 20 570 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozhodnutí, a přiznal žalované náhradu nákladů odvolacího řízení.

6. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací dospěl k závěru, že odvolání žalované je důvodné.

7. Podle § 156 odst. 3 o. s. ř. jakmile soud vyhlásí rozsudek, je jím vázán.

8. Podle § 40 odst. 2 věta čtvrtá o. s. ř. v případě rozporu protokolu a záznamu má přednost záznam.

9. V rozsudku ze dne 14. 12. 2016, sp. zn. 22 Cdo 3780/2015, Nejvyšší soud uvedl, že vázanost soudu vyhlášeným rozsudkem se projevuje jednak v tom, že soud nemůže již vyhlášený rozsudek zásadně zrušit nebo změnit, jednak v tom, že písemné vyhotovení rozsudku se nesmí s vyhlášeným zněním rozcházet, tj. zejména výrok rozsudku se musí obsahem a zněním shodovat s tím, co bylo vyhlášeno. K vázanosti soudu vyhlášeným rozsudkem se přihlásila nejen praxe dovolacího soudu [např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 10. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3601/2014 (uveřejněný v časopise Soudní rozhledy, 2015, č. 3, str. 93], ale i rozhodovací praxe Ústavního soudu [srovnej usnesení Ústavního soudu ze dne 4. 10. 2011, sp. zn. IV. ÚS 2146/11 (dostupné na http://nalus.usoud.cz), nebo nález Ústavního soudu ze dne 4. 12. 2012, sp. zn. III. ÚS 953/12 (uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 65, ročník 2012)].

10. Odvolací soud z protokolu o jednání ze dne 17. 8. 2021, jenž se nalézá ve spise na č. l. 71 zjistil, že dle tohoto protokolu byl vyhlášen rozsudek ve znění jako v jeho písemném vyhotovení.

11. Z doslovného přepisu zvukového záznamu z jednání konaného dne 17. 8. 2021, který si odvolací soud vyžádal a jenž je založen na čl. 126 spisu, odvolací soud zjistil, že žaloba ze dne 13. 3. 2020 byla v celém rozsahu zamítnuta; soud prvního stupně dále rozhodl o povinnosti žalobce uhradit žalované k rukám jejího právního zástupce náhradu nákladů řízení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí s tím, že výše nákladů bude stanovena v písemném vyhotovení rozhodnutí.

12. Z výše uvedeného vyplývá, že protokol o jednání ze dne 17. 8. 2021 se liší od zvukového záznamu, přičemž v takovém případě má zvukový záznam přednost. Výrok písemného vyhotovení rozsudku je tak v rozporu s jeho vyhlášeným zněním, což činí napadený rozsudek nepřezkoumatelným.

13. Z vyložených důvodů odvolací soud napadený rozsudek zrušil podle § 219a odst. 1 písm. b) o. s. ř. a věc vrátil podle § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

14. O náhradě nákladů tohoto odvolacího řízení rozhodne soud prvního stupně v konečném rozhodnutí (§ 151 odst. 1 o. s. ř.).