o ustanovení procesního opatrovníka v řízení o ustanovení hmotněprávního opatrovníka právnické osobě, k odvolání účastníka proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 13. listopadu 2018 č. j. 46 Nc 5001/2018-94,

1. V záhlaví označeným usnesením soud prvního stupně rozhodl tak, že „Společnosti [Jméno účastníka]., IČO [IČO účastníka], se sídlem [adresa] se ustanovuje pro toto řízení procesní opatrovník, a to [tituly před jménem] [Anonymizováno], advokátka, č. 16560, se sídlem [adresa]“. V odůvodnění soud prvního stupně uvedl, že návrhem ze dne 4. 6. 2018 podal navrhovatel, jako společník „opatrované“ společnosti [Jméno účastníka]., návrh na ustanovení hmotně právního opatrovníka právnické osobě. Řízení není dosud skončeno, neboť od podání návrhu ze dne 4. 6. 2018 došlo ve společnosti k řadě změn. Nejdůležitější změnou bylo, že pravomocným usnesením Krajského soudu v Plzni sp. zn. 46 Nc 2003/2018 ze dne 29. 8. 2018, potvrzeného usnesením Vrchního soudu v Praze č. j. 14 Cmo 313/2018, bylo stanoveno, že [tituly před jménem] [Anonymizováno], jakožto jediný dosavadní jednatel společnosti [Jméno účastníka]., byl uznán povinným se zdržet jakéhokoliv právního jednání za společnost [Jméno účastníka]., IČO [IČO účastníka]. Účastníky řízení je pak navrhovatel, pan společník [Jméno navrhovatele], a právnická osoba, o jejíchž právech či povinnostech má být jednáno - [Jméno účastníka]. v souladu s ust. § 6 z. ř. s. [tituly před jménem] [Anonymizováno] není účastníkem řízení v této věci. Společnost [Jméno účastníka]., s ohledem na výše uvedené skutečnosti, nemá v současné době statutární orgán. Navrhovatel proto uvedl, že svůj návrh na ustanovení hmotněprávního opatrovníka společnosti „zakládá“ na ust. § 165 odst. 1 o. z. Společnost [Jméno účastníka]. nemá v současné době statutární orgán, neboť nepravomocným usnesením Krajského soudu v Plzni byl z obchodního rejstříku vymazán [tituly před jménem] [Anonymizováno] jako jednatel společnosti se dnem zániku funkce 21. 8. 2018, zároveň navrhovatel podal návrh, aby pro toto řízení ustanovil soud „opatrované“ společnosti procesního opatrovníka dle ust. § 29 odst. 2 o. s. ř. a navrhl, aby opatrovníkem byl soudem vybrán advokát zapsaný v seznamu České advokátní komory, který nemá sídlo v místní působnosti Krajského soudu v Plzni. Dle soudu prvního stupně všechny údaje uváděné navrhovatelem v návrhu, týkající se právního stavu opatrované společnosti, odpovídají skutečnosti. V současné době je takový stav, že za opatrovanou společnost nemá z procesního hlediska kdo jednat, proto soud vybral procesním opatrovníkem této společnosti [tituly před jménem] [Anonymizováno], advokátku, zapsanou v seznamu v ČAK, která sídlí v Českých Budějovicích, která by zastupovala společnost pro řízení, kdy soud bude ustanovovat společnosti opatrovníka dle ust. § 165 odst. 1 o. z., aby společnost mohla do doby, než bude společností řádně zvolen nový statutární orgán, řádně fungovat.

2. Proti usnesení soudu prvního stupně podal účastník včasné odvolání. V odvolání namítl, že procesní opatrovník „opatrovanému“ byl ustanoven na návrh navrhovatele s tím, aby opatrovníkem byl vybrán advokát zapsaný v seznamu České advokátní komory, který nemá sídlo v místní působnosti Krajského soudu v Plzni. „Opatrovaný“ neprodleně po obdržení tohoto odvoláním napadeného rozhodnutí písemně kontaktoval advokátku [tituly před jménem] [Anonymizováno] na adrese soudem uvedené a požádal ji, aby sdělila „opatrovanému“, jaké kroky v řízení hodlá konat, neboť předmětné řízení má pro „opatrovaného“ zásadní význam. Dotaz byl odeslán doporučeně s doručenkou a dne 21. 11. 2018 byl [tituly před jménem] [Anonymizováno] převzat. [tituly před jménem] [Anonymizováno] nijak nereagovala. „Opatrovaný“ zjistil nahlédnutím na www.čak.cz, že [tituly před jménem] [Anonymizováno] je zaměstnanou advokátkou [tituly před jménem] [adresa] a tuto skutečnost sdělil druhému společníkovi „opatrovaného“, [tituly před jménem] [Anonymizováno]. [tituly před jménem] [Anonymizováno] se proto obrátil přímo na tohoto advokáta. Na osobním jednání s [tituly před jménem] [adresa] se pak dozvěděl, že [tituly před jménem] [Anonymizováno] je sice zaměstnána v [adresa] v kanceláři [tituly před jménem] [adresa] (kde je přítomná vždy v pondělí), ale bydlí a zdržuje se převážně v [adresa] (kde staví dům). [adresa] je obec nacházející se v Plzeňském kraji, vzdálená cca 50 km od Plzně. Z této informace je zřejmé, že soud ustanovil advokátku, která nesplňuje podmínky dané návrhem. [tituly před jménem] [adresa] současně přislíbil, že požádá advokátku [tituly před jménem] [Anonymizováno], aby „opatrovaného“ kontaktovala. K tomuto opět nedošlo. S ohledem na tyto dvě výše uvedené skutečnosti: 1) naprostou nekomunikaci ze strany [tituly před jménem] [Anonymizováno] s „opatrovaným“ a 2) bydliště [tituly před jménem] [Anonymizováno] v Plzeňském kraji, „opatrovaný“ s ustanovením této procesní opatrovnice nesouhlasí, neboť je toho názoru, že tato osoba stěží bude do budoucna v soudním řízení s největším nasazením hájit jeho zájmy, když ani nereaguje na jeho dotaz či na prosbu tlumočenou svým zaměstnavatelem. Dále brojil proti závěru soudu prvního stupně uvedeného v odst. 1. odůvodnění napadeného rozhodnutí, a to že řízení o určení hmotně právního opatrovníka dosud není skončeno. Dne 22. 8. 2018 podal navrhovatel (žalobce) [Jméno navrhovatele] ke Krajskému soudu v Plzni, sp. zn. 46 Nc 5001/2018 (tzn. v této věci) návrh na předběžné opatření a návrh na bezodkladné rozhodnutí, kterým požadoval, aby opatrovanému byl jmenován hmotně právní opatrovník Zdeněk Bořík. Usnesením Krajského soudu v Plzni, č. j. 46 Nc 2003/2018-26 ze dne 29. 8. 2018 byl výrokem II. zamítnut návrh společnosti na jmenování hmotněprávního opatrovníka. Proti tomuto výroku nebylo podáno odvolání a tento výrok je pravomocný. Z výše uvedeného je tedy zřejmé, že řízení o určení opatrovníka bylo pravomocně skončeno jeho zamítnutím.

3. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

4. Předně odvolací soud se musel zabývat odvolací námitkou, že předmětné řízení je pravomocně skončeno a dospěl k závěru, že tomu tak není.

5. Článek 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluvy") zní: "Každý má právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. (…)." Článek 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) zní: "Každý se může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu …." Evropský soud pro lidská práva vyložil obsah čl. 6 odst. 1 Úmluvy v tom smyslu, že je každému zaručeno nejen právo na spravedlivé řízení, ale i přístup k soudu, který spravedlivé řízení povede. Článek 6 odst. 1 Úmluvy tak zajišťuje každému právo, aby: "jakýkoli nárok týkající se občanských práv a závazků byl předložen soudu rozhodujícímu v občanskoprávních věcech. Tímto způsobem zakotvuje "právo na soud", jehož aspektem je také právo na přístup k soudu" (viz např. rozsudky Evropského soudu pro lidská práva ve věci Golder proti Spojenému království ze dne 21. 2. 1975, č. 4451/70, § 36, nebo ve věci Baka proti Maďarsku ze dne 23. 6. 2016, č. 20261/12, § 120).

6. Dle obsahu předloženého spisu bylo předmětné řízení o ustanovení hmotněprávního opatrovníka zahájeno návrhem [Jméno navrhovatele] ze dne 4. 6. 2018 a je vedené Krajským soudem v Plzni pod sp. zn. 46 Nc 5001/2018. Podáním ze dne 22. 8. 2018 (ke sp. zn. 46 Nc 5001/2018) se navrhovatel domáhal v rámci tohoto řízení nařízení předběžného opatření. V tomto podání je navrhováno, aby soud prvního stupně bezodkladně rozhodl ve věci samé a pro případ, že tak soud neučiní, navrhl navrhovatel nařízení předběžného opatření. Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 29. srpna 2018 č. j. 46 Nc 2003/2018-26 nařídil předběžné opatření, jímž [tituly před jménem] [Anonymizováno] uložil povinnost zdržet se jakéhokoli právního jednání za společnost [právnická osoba], IČO 6834131, sídlem [adresa] /bod 1./ s tím, že předběžné opatření zanikne právní mocí konečného rozhodnutí ve věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 46 Nc 5001/2018 /bod 2/(výrok I.); a zamítl návrh „společnosti“ na jmenování hmotněprávního opatrovníka (výrok II.), dále jen „usnesení o předběžném opatření“. Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 16. října 2018 č. j. 14 Cmo 313/2018 – 153 (dále též jen „usnesení odvolacího soudu“) potvrdil usnesení o předběžném opatření ve výroku I. V záhlaví usnesení o předběžném opatření soud prvního stupně uvedl jako předmět řízení „o návrhu na předběžné opatření“ (nikoliv o ustanovení hmotněprávního opatrovníka) a dále v odůvodnění tohoto usnesení uvedl, „Teprve nebude – li … tímto způsobem chybějící statutární orgán společnosti ustanoven, je namístě, aby soud po provedeném řízení ustanovil společnosti opatrovníka…Podle názoru soudu v mezidobí zatím postačí, aby bylo nařízeno výše uvedené předběžné opatření a soud proto nerozhodoval o alternativním návrhu navrhovatele k ustanovení opatrovníka společnosti..“ Z uvedeného jasně vyplývá, že soud prvního stupně nerozhodoval ve věci samé. V usnesení odvolacího soudu odvolací soud v odůvodnění pod bodem 15. uvedl: „…byl u Krajského soudu v Plzni podán návrh, aby byl společnosti jmenován hmotněprávní opatrovník Zdeněk Bořík… řízení vedené pod sp. zn. 46 Nc 5001/2018 dosud není skončeno.“ Z usnesení o předběžném opatření (ze záhlaví a především z výroku I. bodu 2. a i z odůvodnění) jasně plyne, že soud prvního stupně ve věci samé o ustanovení hmotněprávního opatrovníka nerozhodoval, proto také navrhovatel nepodal ani odvolání proti výroku II. usnesení o předběžném opatření. Ke stejnému závěru, tedy že soud prvního stupně nerozhodoval ve věci samé dospěl i Vrchní soud v Praze v usnesení ze dne 16. října 2018 č. j. 14 Cmo 313/2018 – 153. Bylo by přepjatým formalismem, kdyby odvolací soud v posuzované věci dospěl k opačnému závěru, v jehož důsledku by navrhovateli byla odňata možnost projednání věci samé před soudem. A především by byl takový závěr v rozporu v Listinou (36 odst. 1) a Úmluvou (článek 6 odst. 1).

7. Po vyřešení této stěžejní odvolací námitky se odvolací soud mohl zabývat tím, zda byly splněny předpoklady pro ustanovení procesního opatrovníka či nikoliv a dospěl k závěru, že zákonné předpoklady pro jeho ustanovení splněny nebyly.

8. Dle odvoláním napadeného usnesení soud prvního stupně ustanovil obchodní společnosti [právnická osoba] (dále jen „společnost“) pro řízení o ustanovení hmotněprávního opatrovníka procesního opatrovníka s argumentací, že společnost nemá v současné době statutární orgán a že za společnost nemá z procesního hlediska kdo jednat. Z podaného odvolání ve spojení s předloženou plnou mocí však takový závěr učinit nelze. Předložené odvolání podal za společnost obecný zmocněnec [Jméno zmocněnce]. Z předložené plné moci (na č. l. 108) vyplývá, že [Jméno zmocněnce] coby obecný zmocněnec je oprávněn na základě této plné moci jednat i před soudem. Předmětnou plnou moc udělila společnost jednající jednatelem [tituly před jménem] [Anonymizováno] „k veškerému jednání jménem společnosti“ dne 16. 3. 2015. Dle výpisu z obchodního rejstříku předmětné společnosti vyplývá, že [tituly před jménem] [Anonymizováno] coby jednatel společnosti byl oprávněn k tomuto dni tuto plnou moc udělit. Odvolací soud neshledal ani konflikt zájmů obecného zmocněnce se zájmy zastoupené právnické osoby ve smyslu § 21 odst. 4 o. s. ř. Odvolací soud tedy shrnuje, že zákonné předpoklady pro ustanovení procesního opatrovníka dány nebyly.

9. Na základě výše uvedeného odvolací soud usnesení soudu prvního stupně podle ustanovení § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení.