o návrhu na nařízení předběžného opatření, o odvolání účastníka proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. 2 NC 1298/2020 ze dne 23. září 2020,

1. Městský soud v Praze jako soud prvního stupně (dále též soud) výše uvedeným usnesením rozhodl, že účastníkovi, společnosti [Jméno advokáta A]., IČO: [IČO advokáta A], sídlem [adresa] se ukládá povinnost zdržet se nakládání s peněžními prostředky na svém bankovním účtu č. [č. účtu] vedeném u [právnická osoba]., a to do celkové výše Kč 66.081.440,99 (výrok I.), že účastníkovi, společnosti [Jméno advokáta A]., IČO: [IČO advokáta A], sídlem [adresa] se ukládá povinnost zdržet se nakládání s peněžními prostředky na svém bankovním účtu č. [IBAN] vedeném u [Anonymizováno]., a to do celkové výše 2.478.674 EUR (výrok II.), [právnická osoba]., IČO: [IČO], se ukládá povinnost, aby z bankovního účtu č. [č. účtu] vedeného pro společnost [Jméno advokáta A]. IČO: [IČO advokáta A], neprováděla výplaty a platby peněžních prostředků, pokud by celkový zůstatek na tomto účtu měl klesnout pod částku 66.081.440,99 Kč (výrok III.), [právnická osoba]., IČO: [IČO], se ukládá povinnost, aby z bankovního účtu č. [IBAN], vedeného pro společnost [Jméno advokáta A]., IČO: [IČO advokáta A], neprováděla výplaty a platby peněžních prostředků, pokud by celkový zůstatek na tomto účtu měl klesnout pod částku 2.478.674 KUR (výrok IV.), účastníkovi, společnosti [Jméno advokáta A]. IČO: [IČO advokáta A], sídlem [adresa] se ukládá povinnost zdržet se veškerých dispozic s pohledávkou za majetkovou podstatou společnosti [právnická osoba]. z titulu úvěrového financování a mimobilančního financování výroby ve výši 66.931.953,78 Kč (výrok V.), návrh, aby insolvenčnímu spráci [právnická osoba]., IČO: [IČO], sídlem [adresa] bylo uloženo, aby v ínsolvenčním řízení vedeném u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. KSPH 61 INS 4252/2016, bylo zakázáno neprovádět ve prospěch účastníka ani jiného subjektu, úhradu pohledávky za majetkovou podstatou společnosti [právnická osoba]. z titulu úvěrového financování a mimobilačního financování výroby ve výši 66.931.953,78, a to v rozsahu úhrady do celkové výše 66.081.440,99 Kč, zamítl (výrok VI.), rozhodl, že návrh, aby insolvenčnímu správci společnosti [právnická osoba]., společnosti [právnická osoba]. IČO: [IČO] byla uložena povinnost složit do soudní úschovy pohledávku společnosti [Jméno advokáta A]., IČO: [IČO advokáta A] za majetkovou podstatou společnosti [právnická osoba]. ve výši 66.931.953,78 Kč, a to v rozsahu 66.081.440.99, se zastavuje (výrok VII.) a navrhovateli uložil, aby ve lhůtě do 15 dnu od doručení tohoto rozhodnutí podal návrh ve věci samé na náhradu újmy ve výši 66.081.440,99 u nadepsaného soudu (výrok VIII.).

2. V odůvodnění rozhodnutí soud uvedl, že navrhovatel žádal vydání předběžného opatření, kterým by soud uložil účastníkovi předmětné předběžné opatření a alternativně, pokud by soud nemohl předběžným opatřením uložit povinnost insolvenčnímu správci neprovést úhradu pohledávky, aby pohledávku společnosti [Jméno advokáta A]. složil do soudní úschovy do výše Kč 66.081.440,99. Soud též uvedl, že návrh navrhovatel odůvodnil tím, že navrhovateli byla účastníkem jako osobou vlivnou ve smyslu § 71 ZOK, způsobena újma, kterou navrhovatel vyčíslil nejméně na částku 66.081.440,99 Kč, když účastník prostřednictvím bývalých jednatelů navrhovatele a tollingové smlouvy, ovlivnil jednání navrhovatele, když umožnil společnosti [právnická osoba]. užívání majetku navrhovatele, poskytl určité peněžní prostředky, převedl pozemek ze svého vlastnictví na třetí osobu propojenou s těmito osobami, a to bez důvodu a bez poskytnutí protiplnění. Že jediným majetkem účastníka, ze kterého muže být pohledávka navrhovatele na úhradu uvedené újmy uhrazena, je pohledávka, kterou účastník má za majetkovou podstatou společnosti [právnická osoba], ve výší Kč 66.931.953,78, přitom existence a výše pohledávky vyplývá z usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 61 INS 4252/2016-B-267 ze dne 18.12.2019 a z dopisu insolvenčního správce ze dne 3.9.2020. Uvedl, že má obavu z ohrožení výkonu rozhodnutí, neboť považuje za jisté, že jakmile účastník finanční prostředky obdrží, budou nenávratně odeslány mimo dosah navrhovatele a soudních orgánů ČR. Navrhovatel účastníku nedůvěřuje, finanční prostředky nebudou na náhradu újmy splněny dobrovolně.

3. Soud konstatoval, že jde o návrh na nařízení předběžného opatření podle § 74 občanského soudního řádu ( dále jen o.s.ř. ) a návrh byl podán pro obavu, že by výkon soudního rozhodnutí byl ohrožen tím, že jediný majetek účastníka, kterým je přiznaná pohledávka, bude ze společnosti vyveden.

4. Soud konstatoval, že podle přiložených důkazů, a to výpisů z obchodních rejstříků, grafu svědčícího o propojení společností včetně personálního propojení, má za osvědčené personální propojení shora uvedených společností a že účastník neprovozuje žádnou činnost, že pohledávka již přiznaná v konkurzním řízení se dostane do sféry účastníka, neboť o ní bylo v konkurzním řízení pravomocně rozhodnuto. Soud učinil závěr, že pokud by pohledávka byla vyvedena z majetkové sféry účastníka, je nárok navrhovatele ohrožen při výkonu budoucího soudního rozhodnutí, a proto návrhu z důvodu právní jistoty vyhověl. Soud má za prokázané, a to výpisy z katastru nemovitostí, znaleckým posudkem, že navrhovatel je vlastníkem nemovitostí a neobdržel žádnou náhradu za jejich užívání. Podle § 74 odst. 1) o.s.ř. soud uložil navrhovateli lhůtu k podání návrhu ve věci samé.

5. Soud dále uvedl, že podle § 76 odst. 2 o.s.ř. předběžným opatřením lze uložit povinnost někomu jinému než účastníku tehdy, pokud to po něm lze spravedlivě žádat. Soud učinil závěr, že aby byly zajištěny peněžní prostředky, lze žádat po bankovním ústavu, aby s nimi na žádost oprávněného nedisponoval, pokud trvá předběžné opatření. Dále soud uzavřel, že takovou povinnost nelze uložit insolvenčnímu správci, který je nebo bude vázán pravomocným rozhodnutím insolvečního soudu.

6. Pokud jde o návrh, aby insolvenční správce složil do soudní úschovy peněžní prostředky určené pro účastníka, takovému návrhu soud pro překážku věci rozhodnuté (§ 159a o.s.ř.) nevyhověl, neboť o něm bylo soudem pravomocně rozhodnuto.

7. Uvedl též, že o nákladech řízení bude rozhodnuto samostatným usnesením.

8. Proti uvedenému rozhodnutí se účastník odvolal, a to výslovně všech výroků předmětného usnesení. Uvedl zejména, že v průběhu insolvenčních řízení vedených proti společnostem [Anonymizováno] a [právnická osoba] vystupoval jako investor a s ohledem na průběh insolvenčních řízení je poškozeným účastník, neboť jeho pohledávky z insolvenčního financování nebudou v obou insolvenčních řízeních uspokojeny vůbec anebo částečně. Navrhovatel (jako část majetkové podstaty společnosti [Anonymizováno]) byl společností [právnická osoba] nabyt za nulovou hodnotu. Společnost [právnická osoba] se tak prostřednictvím svého podílu v navrhovateli, který je sám na pokraji insolvence a nedokáže obnovit svůj provoz, snaží na účastníkovi získat téměř polovinu kupní ceny, kterou zaplatil. Tvrzení o roli účastníka a společnosti [právnická osoba] v insolvenčním řízení jsou nepravdivá. Použití mimobilančního financování (tollingové smlouvy) bylo v rámci insolvenčního řízení transparentně schváleno věřiteli společností, bylo pod dohledem insolvenčního správce, insolvenčního soudu a státního zastupitelství, k jeho realizaci však nikdy nedošlo. Veškeré financování společností [Anonymizováno] a [právnická osoba] bylo realizováno prostřednictvím úvěrového financování. Tvrzení navrhovatele o kontrole, řízení a machinacích jsou nepodloženými tvrzeními. Lichá jsou tvrzení o tom, že by byli navrhovatel a účastník kontrolováni prostřednictvím dosazených jednatelů, resp. jednatele a prokuristy, pan [Anonymizováno] byl do funkcí v účastníkovi a navrhovateli jmenován v souvislosti s vyjednáváním vstupu strategického investora do insolvenčního řízení, panu [Anonymizováno], byla prokura v navrhovateli udělena až v květnu roku 2017 a v účastníkovi až v říjnu roku 2017, tedy až ke konci údajného období kontroly. Pokud navrhovatel tvrzení o neprůhledné majetkové struktuře účastníka dokládá novinovými články, tyto nelze považovat za relevantní důkaz. Poukázal na skutečnost, že u společnosti [právnická osoba], která je jedinou společnicí navrhovatele, se nelze dopátrat skutečného majitele. Pokud navrhovatel uvádí, že jeho nemovitosti byly v průběhu reorganizace využívány účastníkem, aniž by za toto užívání bylo hrazeno nájemné, hopdnota nájemného určená znaleckým posudkem byla stanovena pouze jako hodnota teoretická, při využití celého areálu a reálně je pronajímán pouze zlomek nemovitosti, přitom během insolvenčního řízení byla uzavřena řádná nájemní smlouva mezi účastníkem a společností [právnická osoba] k části nemovitostí skutečně využívaných účastníkem k realizaci výroby a nájemné bylo stanoveno na 15 000 Kč měsíčně. Též uvedl, že pokud navrhovatel uvádí, že mu údajná škoda vznikla tím, že mu účastník dne 10. 6. 2016 zaslal částku ve výši 10 880 319, 18 Kč a z titulu zápůjčky ze dne 18. 7. 2016 částku ve výši 9 000 000 Kč, když tyto prostředky měly být použity na hrazení závazků společnosti [Anonymizováno], v době výše uvedených jednání byl jednatelem navrhovatele [Anonymizováno] a jednatelem účastníka [fyzická osoba], a tedy personální propojení navrhovatele a účastníka v této době neexistovalo. Navrhovatel tyto prostředky v roce 2016 použil na hrazení závazků své mateřské společnosti, neboť bylo zájmem navrhovatele, aby reorganizace společností [Anonymizováno] proběhla řádně, když společnosti [Anonymizováno] a [právnická osoba] byly největším klientem navrhovatele. Pokud navrhovatel poskytl společnostem [Anonymizováno] a [právnická osoba] finanční prostředky, měl svou pohledávku přihlásit do insolvenčního řízení. Uvedl, že pohledávka vyplývající z úvěrové smlouvy uzavřené dne 23. 8. 2016 mezi účastníkem jako věřitelem a společností [Anonymizováno] jako dlužníkem a to ve výši 66.931.953,78 Kč již není ve vlastnictví účastníka, neboť dne 24. 4. 2019 došlo k postoupení pohledávky účastníka a také všech pohledávek účastníka z tollingové smlouvy na společnost [právnická osoba]. Má za to, že omezení uložená mu předběžným opatřením a s tím spojené zásahy do jeho svobod a újma, která vznikne jemu i třetím osobám, jsou nepřiměřené ve vztahu k tvrzenému porušení práv navrhovatele. Též má za to, že nárok navrhovatele není dostatečně prokázán. Blokování částky ve výši 66 081 440,99 Kč a jejího ekvivalentu v eurech duplicitně na dvou bankovních účtech účastníka znemožňuje fungování účastníka a naprosto jej paralyzuje, když mu neumožňuje hradit nezbytné minimální platby nezbytné pro zachování existence účastníka. Soud nařízením předběžného opatření ohrožuje účastníka insolvencí. Předběžné opatření zasahuje i do práv třetích osob, konkrétně společnosti [právnická osoba], jejíž pohledávka, postoupená na ni účastníkem, má být částečně uspokojena v insolvenčním řízení proti společnostem [Anonymizováno] a [právnická osoba]. Irelevantní jsou výroky navrhovatele o údajném protiprávním převodu pozemku navrhovatele na třetí osobu, když otázka zmiňovaného převodu je předmětem samostatného soudního řízení a s tímto řízení nesouvisí. Účastník též namítal, že složení jistoty ve výši 50 000 Kč s ohledem na závažnost předběžného opatření, tj. blokování finančních prostředků do výše Kč 66 081 440.99 Kč na účtu účastníka, není dostatečné a má za to, že je třeba ve smyslu ustanovení § 75b, odst. 1 o.s.ř, aby soud uložil navrhovateli povinnost složit na bankovní účet soudu dodatečnou jistotu ve výši alespoň 15 000 000 Kč. Navrhl, aby bylo napadené usnesení v celém rozsahu zrušeno. Alternativně navrhl, aby soud nebo odvolací soud v případě ponechání usnesení v platnosti, rozhodl, že napadené usnesení se potvrzuje a navrhovateli se ukládá povinnost složit na účet soudu jistotu ve smyslu § 75b odst. 1 o.s.ř. ve výši 3 304 072 Kč.

9. Podle § 201 o.s.ř. účastník může napadnout rozhodnutí okresního soudu nebo rozhodnutí krajského soudu vydané v řízení v prvním stupni odvoláním, pokud to zákon nevylučuje.

10. Podle § 218 o.s.ř. odvolací soud odmítne odvolání, které bylo podáno někým, kdo k odvolání není oprávněn; směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není odvolání přípustné.

11. Vrchní soud v Praze konstatoval, že ve smyslu § 201 o.s.ř. může účastník napadnout rozhodnutí odvoláním pouze v případě, že mu tímto rozhodnutím byla v jeho právech způsobena újma. V daném případě byl návrh ve výroku VI. a VII. zamítnut (soud sice uvedl ve výroku VII., že návrh se zastavuje, avšak z odůvodnění rozhodnutí vyplývá, že návrh soud zamítl, avšak došlo ke zřejmé nesprávnosti v psaní, kterou soud kdykoli opraví), a tedy účastníkovi uvedeným rozhodnutím žádná újma způsobena nebyla.

12. Odvolací soud proto odvolání účastníka směřující proti výroku VI. a VII. podle § 218 c) o.s.ř. odmítl.

13. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené usnesení ve výroku I., II., III., IV., V. a VIII., přičemž jde o výroky zasahující do práv odvolatele a výroky závislé, podle § 212 a násl. o.s.ř. bez jednání podle § 214 písm. c) o.s.ř. a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

14. Ze spisu vyplynulo, že navrhovatel návrh na vydání předběžného opatření zejména odůvodnil tím, že mu byla účastníkem, jakožto osobou vlivnou ve smyslu ust. § 71 ZOK, způsobena újma, alespoň v částce 66.931.953,78 Kč, a to tím, že účastník ve spolupráci s bývalými jednateli navrhovatele ovlivnil jednání navrhovatele tak, že navrhovatel umožnil společnosti [právnická osoba]. používání svého nemovitého majetku, poskytl společnosti [Anonymizováno] určité finanční prostředky, převedl pozemek ze svého vlastnictví na třetí osobu propojenou s největší pravděpodobností rovněž s těmito osobami, a to vše bez protiplnění. Uvedl též, že účastník s největší pravděpodobností nevlastní žádný majetek, že jediným jeho majetkem, z něhož bude moci být pohledávka navrhovatele na náhradu způsobené újmy uhrazena, je pohledávka, kterou má účastník za majetkovou podstatou společnosti [Anonymizováno] ve výši 66.931.953,78 Kč. Uvedl též, že smyslem navrhovaného předběžného opatření je zajistit výkon následného soudního rozhodnutí o návrhu ve věci samé tím, že budou zajištěny prostředky, které má nyní účastník obdržet na úhradu pohledávky, neboť je téměř jisté, že jakmile účastník, kterému nelze důvěřovat, tyto prostředky obdrží, budou z jeho účtu odeslány mimo dosah navrhovatele a soudních orgánů ČR.

15. Co se týče tvrzeného ovládání navrhovatele účastníkem, navrhovatel uvedl, že navrhovatel je jednou ze společností historicky náležející do skupiny společností [Anonymizováno], která zahrnovala společnost [Anonymizováno] a společnost [právnická osoba], obě tyto společnosti jsou od roku 2015 předmětem vzájemně provázaných insolvenčnich řízení, přičemž insolvenční řízení a zejména reorganizace byly pod kontrolou společnosti [právnická osoba] a společnosti [Anonymizováno]. Společnost [právnická osoba] a účastník přitom byly a jsou kontrolovány stejným společníkem, společností [Anonymizováno]. Jejich konečným vlastníkem je pan [Anonymizováno], který tyto společnosti ovládal prostřednictvím jím dosazeného jednatele, pana [fyzická osoba]. Uvedené propojení vyplývá též ze skutečnosti, že obě společnosti zastupuje advokátka, [Jméno advokáta B]. Pan [Anonymizováno] tak stál za společností [Anonymizováno]. Z majetku navrhovatele tak byly pod kontrolou účastníka v průběhu reorganizace skupiny [Anonymizováno] vyvedeny finanční prostředky a zároveň byl její nemovitý majetek užíván bez odpovídajícího protiplnění. Uvedl též, že k vyvádění peněžních prostředků z majetku navrhovatele byla účastníkem, jako vlivnou osobou, použita tollingová smlouva, kdy v rámci reorganizace mělo být účastníkem poskytnuto financování pro zajištění provozu závodů společností [Anonymizováno] a [právnická osoba]. Uzavření této smlouvy bylo schváleno dne 30. května 2016 věřitelským výborem [Anonymizováno], který ovládal jediný zajištěný věřitel [právnická osoba]. Podstatou tollingové smlouvy přitom bylo plné ovládnutí společností [Anonymizováno], a tedy i navrhovatele a [právnická osoba] prostřednictvím účastníka, který tak získal pod kontrolu veškeré obchodní aktivity společnosti [Anonymizováno] a všechny zásoby materiálu společnosti [Anonymizováno] (čl. 4.6, čl. 11.1) a zajistil si právo rozhodovat o veškerých zakázkách [Anonymizováno] (čl. 5.1 ) a získal veškeré know-how [Anonymizováno] (čl. 13). Zároveň bylo vyloučeno jakékoli standardní bankovní financování (čl. 3.2) a účastníkovi tak byl zajištěn pevný výnos bez ohledu na další faktory a náklady (čl. 3.8). Uvedl též, že z úplných výpisů navrhovatele a účastníka z obchodního rejstříku je zřejmé, že obě společnosti byly personálně propojeny, když jednatelem navrhovatele byl pan [Anonymizováno], nar. [Anonymizováno] a prokuristou účastníka byl taktéž [Anonymizováno], nar. [Anonymizováno]. Táž osoba tak byla oprávněna jednat za obě strany.

16. Soud poté, co učinil závěr, že navrhovatel osvědčil personální propojení shora uvedených společností a že účastník neprovozuje žádnou činnost a že navrhovatel prokázal, že navrhovatel je vlastníkem nemovitostí a neobdržel žádnou náhradu za jejich užívání, uzavřel, že pokud by pohledávka přiznaná v konkurzním řízení, která se dostane do sféry účastníka, byla vyvedena z majetkové sféry účastníka, je nárok navrhovatele ohrožen při výkonu budoucího soudního rozhodnutí. Z důvodu právní jistoty proto návrhu vyhověl.

17. Podle § 71 odst. 1 zákona č. 90/2012 Sb., zákon o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích) každý, kdo pomocí svého vlivu v obchodní korporaci (dále též vlivná osoba) rozhodujícím významným způsobem ovlivní chování obchodní korporace (dále též ovlivněná osoba) k její újmě, tuto újmu nahradí, ledaže prokáže, že mohl při svém ovlivnění v dobré víře rozumně předpokládat, že jedná informovaně a v obhajitelném zájmu ovlivněné osoby.

18. Podle § 74 odst. 1 o.s.ř. před zahájením řízení může předseda senátu nařídit předběžné opatření, je-li třeba, aby byly zatímně upraveny poměry účastníků, nebo je-li obava, že by výkon soudního rozhodnutí byl ohrožen.

19. Odvolací soud konstatoval, že předběžné opatření podle § 74 a násl. občanského soudního řádu je výjimečnou možností, kterou zákon dává věřitelům, aby se bránili odlivu majetku dlužníka ke třetím osobám, a nedošlo tak k situaci, kdy věřitel sice bude disponovat vykonatelným exekučním titulem, ovšem dlužník během nalézacího řízení stihl svá aktiva převést jinam. Pravidla pro nařízení předběžného opatření v případě, že výkon rozhodnutí může být ohrožen, jsou: osvědčení skutečností, které jsou rozhodující pro uložení povinnosti předběžným opatřením, prokázání, že je tu obava, že by výkon soudního rozhodnutí byl ohrožen, nařízení předběžného opatření musí být přiměřené okolnostem a zejména zásahu do práv a zájmů povinného a třetích osob. Uvedené podmínky musejí být splněny kumulativně.

20. Co se týče první podmínky, osvědčení skutečností, které jsou rozhodující pro uložení povinnosti předběžným opatřením, navrhovatel musí vždy osvědčit svůj tvrzený nárok. Osvědčení je méně než prokázání, avšak nárok navrhovatele se musí jevit alespoň jako pravděpodobný (k tomu viz usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. 1 Cmo 162/2014-222 ze dne 29.9.2014). V opačném případě není nárok osvědčen a soud se dále již prokázáním obavy o výkon rozhodnutí nezabývá.

21. Co se týče prokázání, že je tu obava, že by výkon soudního rozhodnutí byl ohrožen, navrhovatel musí prokázat skutečnosti, které odůvodňují obavu, že by výkon budoucího rozhodnutí mohl být ohrožen. Typicky půjde o situaci, kdy se dlužník svého majetku zbavuje nebo takový postup plánuje. Navrhovatel současně musí tvrdit a prokázat, že odpůrce nemá jiný majetek, z něhož by mohl navrhovatel uspokojit svou pohledávku; pokud by jej měl, výkon rozhodnutí by nemohl být zcizením nebo zatížením této části majetku ohrožen, protože by se navrhovatel mohl uspokojit ze zbývajících aktiv dlužníka. Předběžné opatření je institutem mimořádným a mělo by být využíváno pouze v případech, kdy se dlužník zbavuje svého jediného majetku, který by stačil k pokrytí pohledávky navrhovatele. V ostatních případech není předběžné opatření na místě.

22. Odvolací soud dospěl k rozdílnému závěru, než ke kterému dospěl soud, že existence navrhovatelem tvrzeného nároku není osvědčena a navrhovatel neprokázal, že je tu obava, že by výkon soudního rozhodnutí byl ohrožen.

23. Z § 71 odst. 1 zákona o obchodních korporacích vyplývá, že jednání, které za podmínek stanovených v tomto ustanovení vede ke vzniku újmy, je jednáním protiprávním. Podle zákona je vadný vliv škodlivý, nikoli každý vliv. Aby mohlo být určité jednání posouzeno jako jednání ve smyslu uvedeného ustanovení, musí být splněny kumulativně určité podmínky, a to, jednající musí mít přímý nebo nepřímý vliv na jednání nebo chování korporace, tento vliv musí být ve vazbě na konkrétní jednání nebo chování korporace rozhodující a významný. Jde tedy o vliv skutečný, v jehož příčinné souvislosti dojde k chování korporace a ke vzniku újmy. Podstatné je tak vždy zjištění, zda konkrétní jednání nebo chování škůdce vedlo k ovlivnění korporace a ke vzniku újmy.

24. V daném případě navrhovatel tvrdil k otázce ovlivnění to, že společnosti navrhovatele a účastníka byly personálně propojeny, když jednatelem navrhovatele byl pan [Anonymizováno], a prokuristou účastníka byl taktéž [Anonymizováno] a byl tak osobou oprávněnou jednat za obě strany. Též tvrdil, že navrhovatel je jednou ze společností historicky náležejících do skupiny společností [Anonymizováno], která zahrnovala společnost [Anonymizováno] a společnost [právnická osoba], že obě tyto společnosti jsou od roku 2015 předmětem vzájemně provázaných insolvenčnich řízení, přičemž insolvenční řízení a zejména reorganizace byly pod kontrolou společnosti [právnická osoba] a společnosti [Anonymizováno]. Společnost [právnická osoba] a účastník přitom byly a jsou kontrolovány stejným společníkem, společností [Anonymizováno]. Jejich konečným vlastníkem je pan [Anonymizováno], který tyto společnosti ovládal prostřednictvím jím dosazeného jednatele, pana [fyzická osoba]. Též tvrdil, že k ovlivnění navrhovatele použil účastník tzv. tollingovou smlouvu, jejíž podstatou bylo plné ovládnutí společnosti [Anonymizováno], tedy i navrhovatele, a jejímž prostřednictvím účastník získal kontrolu veškerých obchodních aktivit společnosti [Anonymizováno], všechny zásoby materiálu společnosti [Anonymizováno], zajistil si právo rozhodovat o veškerých zakázkách [Anonymizováno] a veškeré know-how [Anonymizováno] a zároveň bylo vyloučeno standardní bankovní financování a účastníkovi tím byl zajištěn výnos

25. Odvolací soud učinil závěr, že pokud navrhovatel předmětnou újmu spatřuje v tom, že společnost [právnická osoba]. používala jeho nemovitý majetek, že poskytl společnosti [Anonymizováno] určité finanční prostředky, že převedl pozemek ze svého vlastnictví na třetí osobu propojenou s největší pravděpodobností rovněž s uvedenými osobami a neobdržel žádné protiplnění, přičemž neuvedl žádné konkrétní jednání nebo chování účastníka, které vedlo k rozhodujícímu a významnému ovlivnění navrhovatele vedoucího ke vzniku této újmy, nelze mít za to, že bylo osvědčeno, že účastník měl přímý nebo nepřímý vliv na konkrétní jednání nebo chování navrhovatele a že tento vliv byl ve vztahu ke konkrétnímu jednání nebo chování navrhovatele rozhodující a významný a že v jeho příčinné souvislosti došlo ke vzniku tvrzené újmy. Pouhé tvrzení navrhovatele, že společnosti navrhovatele a účastníka byly personálně propojeny a že účastník použil tollingovou smlouvu k plnému ovládnutí společností [Anonymizováno], tedy i navrhovatele, nejsou tvrzeními, které by osvědčovalo, že došlo k ovlivnění navrhovatele ve smyslu výše uvedeném.

26. I když se za této situace, kdy není předmětný nárok osvědčen, nemusel se odvolací soud dále již zabývat, zda navrhovatel prokázal, že je tu obava, že by výkon soudního rozhodnutí byl ohrožen, odvolací soud konstatoval, že navrhovatel ani neprokázal, že je zde obava, že by výkon rozhodnutí posléze vydaného byl ohrožen. Navrhovatel totiž netvrdil skutečnosti a nenavrhl důkazy, z nichž by bylo zřejmé, že bude případný výkon rozhodnutí ohrožen. Pouhé tvrzení, že navrhovatel účastníkovi nevěří, že je téměř jisté, že jakmile účastník uvedené finanční prostředky obdrží, budou z jeho účtu odeslány mimo dosah navrhovatele a soudních orgánů ČR, že navrhovatel s největší pravděpodobností nemá žádný další majetek, nejsou tvrzeními, z nichž by bez dalšího vyplývalo, že je zde obava o výkon rozhodnutí.

27. Protože dospěl odvolací soud k závěru, že v daném případě nejsou dány důvody pro nařízení předběžného opatření dle § 74 odst. 1 o.s.ř., odvolací soud usnesení ve výrocích I., II., III., IV., V. a VIII. podle § 220 o.s.ř. změnil tak, že návrh se zamítá.

28. O nákladech odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 2 o.s.ř., jak uvedeno ve výroku rozhodnutí.