o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady účastnice konané dne 29. 6. 2017, o odvolání účastnice proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. července 2020, č. j 80 Cm 109/2017-248,

1. Městský soud v Praze rozhodl v záhlaví označeným usnesením tak, že soud vyslovuje neplatnost usnesení valné hromady účastníka konané dne 29. 6. 2017 přijaté pod bodem 3. ve znění: „Valná hromada schvaluje řádnou účetní závěrku za rok 2016 ve znění předloženém představenstvem.“ (výrok I.), a že účastník je povinen nahradit navrhovateli, na účet jeho právní zástupkyně, náklady řízení ve výši 36 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení (výrok II.).

2. Navrhovatel se jako akcionář společnosti [Jméno advokátky B]., IČO [IČO advokátky B], (dále i jen „Společnost“) svým návrhem, došlým soudu prvního stupně dne 25. 9. 2017, domáhá vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady účastníka konané dne 29. 6. 2017, jímž byla schválena účetní závěrka společnosti za rok 2016. Důvod neplatnosti uvedeného rozhodnutí valné hromady spočívá dle navrhovatele v tom, že předmětná účetní závěrka byla vypracována v rozporu se zákonem o účetnictví, jelikož došlo k nesprávnému ocenění zásob (k jejich nahodnocení o 110 600 000 Kč), přičemž rovněž auditorské ověření této účetní závěrky bylo nesprávné, když auditor přehlédl významné skutečnosti a vydal pouze výrok s výhradou, což neodpovídá zjištěným skutečnostem, resp. skutečnostem uvedeným v této auditorské zprávě, kdy v takovém případě měl auditor buď vydat výrok záporný, nebo auditorské ověření odmítnout. Jelikož byla účetní závěrka společnosti za rok 2016 (včetně auditorského ověření) zpracována v rozporu se zákonem, nemohla být valnou hromadou společnosti platně schválena.

3. Účastnice (dále i jen „Společnost“) navrhla zamítnutí návrhu v plném rozsahu, předně tvrdí, že navrhovatel se valné hromady společnosti, na které bylo napadené usnesení přijato, záměrně nezúčastnil, čímž obcházel § 424 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích (dále jen „z. o. k.“) se snahou mít lepší postavení, než akcionář, který se valné hromady zúčastnil a na jejím rozhodování se podílel. Dále uvedla, že její účetnictví je vedeno řádně, pročež její účetní závěrka za rok 2016, jakož i auditorská zpráva ji ověřující, byla vypracována v souladu se zákonem.

4. Soud prvního stupně v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že navrhovatel návrh doplnil tak, že napadené valné hromady účastnice se záměrně nezúčastnil pro to, že v případě účasti na předmětné valné hromadě by pak mohl napadat pouze ta usnesení, proti kterým podal protest, a to z důvodů, které by v protestu uvedl, zatímco když se valné hromady společnosti nezúčastní, může napadnout platnost usnesení na této valné hromadě přijatého bez dalšího. V zájmu předejití tomu, že v případě podání protestu by pravděpodobně došlo k následnému polemizování o tom, proti čemu a z jakých důvodů protest byl nebo nebyl podán, se tedy valné hromady nezúčastnil, přičemž v tomto případě může platnost usnesení přijatého na napadené valné hromadě společnosti napadnout i bez podání protestu. Soud prvního stupně tak dospěl k závěru, že navrhovatel coby akcionář společnosti je osobou aktivně legitimovanou k podání návrhu v této věci dle § 428 odst. 1 z. o. k., přičemž svůj návrhu uplatnil dne 25. 9. 2017 včas, tj. v zákonné prekluzivní tříměsíční lhůtě ve smyslu § 428 odst. 1 z. o. k. ve spojení s § 259 o. z. Na navrhovatele je třeba hledět jako na akcionáře společnosti, který má možnost domáhat se vyslovení neplatnosti usnesení přijatých valnou hromadou dne 29. 6. 2017 bez ohledu na to, zda a které důvody neplatnosti byly uplatněny formou protestu, neboť se jednání předmětné valné hromady neúčastnil. Soud prvního stupně přitom vyšel z gramatického výkladu ust. § 421 odst. 1 z. o. k., neboť v době kdy se valná hromada konala, nebyl dosud znám teleologický výklad tohoto ustanovení, dle kterého možnost domáhat se vyslovení neplatnosti usnesení přijatých valnou hromadou náleží toliko akcionářům, kteří se jednání valné hromady nezúčastnili z vážných (omluvitelných) důvodů, k tomu odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. března 2019 sp. zn. 27 Cdo 3885/2017 a ze dne 17. 12. 2019 sp. zn. 27 Cdo 787/2018.

5. Při posuzování důvodů neplatnosti předmětného rozhodnutí valné hromady vyšel soud prvního stupně ze zjištění učiněných ze znaleckého posudku znalce [tituly před jménem] [Anonymizováno], [tituly za jménem] ze dne 2. 4. 2019 č. 49/2/2019, ve spojení s provedeným výslechem tohoto znalce, že auditorské ověření účetní závěrky Společnosti za rok 2016 vykazuje znaky neúplnosti, nepřesnosti a nesprávnosti (viz odst. 6 a 19 usnesení). Znalci ustanovenému soudem nebyl poskytnut auditorský spis potřebný pro posouzení toho, zda činnost auditora byla správná, což zavinila Společnost, neboť nezprostila společnost [Anonymizováno]., provádějící příslušný audit, mlčenlivosti. Proto soud prvního stupně dospěl k závěru, že na předmětnou auditorskou zprávu, jakož i na účetní závěrku společnosti za rok 2016, kterou byla ověřována, je třeba nahlížet tak, že byly zpracovány v rozporu se zákonem, neboť nebylo možno zcela jednoznačně dospět k závěru, že by účetní závěrka společnosti za rok 2016 poskytovala věrný a poctivý obraz o předmětu účetnictví a skutečné finanční situaci společnosti, a že by auditorská zpráva předmětnou závěrku společnosti ověřující byla úplná a správná. Dle názoru soudu prvního stupně Společnost auditorskou společnost provádějící audit účetní závěrky společnosti za rok 2016 nezprostila mlčenlivosti účelově, aby (soudem ustanovený) znalec nemohl vyhodnotit to, že postup auditora nebyl souladný se zákonem, což samo o sobě vzbuzuje pochybnosti o tom, že účetní závěrky a auditorská zpráva ji ověřující byly provedeny řádně, v souladu se zákonem. Soud prvního stupně z uvedených důvodů návrhu navrhovatele vyhověl a o nákladech řízení rozhodl za použití § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (ve spojení s § 1 odst. 3 zákona č. 292/2013 Sb. v platném znění, o zvláštních řízeních soudních) podle úspěchu ve věci a jejich náhradu zcela přiznal úspěšnému navrhovateli ve výši 36 000 Kč.

6. Proti usnesení soudu prvního stupně se včas odvolala účastnice, která namítala, že nezprostila auditorskou společnost mlčenlivosti proto, aby navrhovatel, který rozhodně nejedná v zájmu účastníka řízení, k čemuž odkázal na řadu obdobných soudních řízení vedených jím proti Společnosti, nezískal jakékoliv citlivé údaje z auditorského spisu, které požívají ochrany jako vnitřní, případně utajované informace a tyto nemohl případně použít takovým způsobem, že by přivodil účastníku újmu. Navíc je z chování a vyjádření navrhovatele již dlouhou dobu patrné, že jeho cílem je výhradně vlastní ekonomický prospěch (ziskový prodej akcií účastníka řízení). Dále též účastník uvádí, že navrhovaný důkaz v podobě znaleckého posudku o ověření činnosti auditora považoval od začátku za nadbytečný, viz podání účastníka řízení ze dne 14. 5. 2018, 1. 7. 2018 a 28. 11. 2018. Závěry soudu prvního stupně, které jej vedly k vyhovění návrhu, jsou jeho pouhou úvahou a ničím nepodloženou domněnkou. V řízení soudu prvního stupně nebyl proveden žádný důkaz, ze kterého by bylo možné zcela jednoznačně dospět k závěru, že účetní závěrka společnosti za rok 2016 neposkytovala věrný a poctivý obraz o předmětu účetnictví a skutečné finanční situaci společnosti. Znalecký posudek se týkal pouze zprávy auditora nikoliv účetní závěrky společnosti za rok 2016 a její vypovídací schopnosti o stavu účetnictví účastníka. Soud prvního stupně při vytváření skutkových závěrů v dané věci pochybil, když vzal v úvahu skutečnosti, které z dokazování nevyplynuly ani nevyšly v řízení jinak najevo a naopak nezohlednil podstatné skutečnosti, které v řízení najevo jednoznačně vyšly, což odvolatelka dále popsala. Odvolatelka rovněž namítala, že soud prvního stupně neseznámil účastnici řízení se svým právním názorem (o možném neúspěchu účastnice řízení pro neunesení břemene tvrzení či důkazního) ani účastnici řízení nepoučil odpovídajícím způsobem dle ust. § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. (ve spojení s ust. § 1 odst. 3 z. ř. s.), aby byly tvrzeny či prokázány potřebné skutečnosti, např. ohledně správnosti a souladnosti účetní závěrky se zákonem. Schválení účetní závěrky bylo otázkou rozhodnutí akcionářů, při vědomí všech popsaných skutečností, včetně možnosti, že přesně vyčíslená reálná hodnota zmíněných zásob se ve skutečnosti může rozcházet s účetně vykazovanou hodnotou (viz zpráva auditora), pročež není správný ani závěr soudu prvního stupně přijatý v odst. 20 napadeného usnesení. Odvolatelka proto navrhla, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že se neplatnost usnesení valné hromady účastníka řízení konané dne 29. 6. 2017 přijaté pod bodem 3. Ve znění: „Valná hromada schvaluje řádnou účetní závěrku za rok 2016 ve znění předloženém představenstvem.“ nevyslovuje, a že navrhovatel je povinen nahradit účastnici řízení, náklady řízení před soudy obou stupňů.

7. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené usnesení i z důvodů, které nebyly v odvolání uplatněny (§ 212a odst. 1 a 5, § 205 odst. 2 o. s. ř.), a neshledal podmínky pro jeho potvrzení (§ 219 o. s. ř.) ani pro jeho změnu (§ 220 odst. 1 o. s. ř.).

8. Dle ust. § 424 odst. 1 z. o. k. neplatnosti usnesení valné hromady se akcionář nemůže dovolávat, nebyl-li proti usnesení valné hromady podán protest, ledaže nebyl podaný protest zapsán chybou zapisovatele nebo předsedy valné hromady nebo navrhovatel nebyl na valné hromadě přítomen, případně důvody pro neplatnost usnesení valné hromady nebylo možné na této valné hromadě zjistit. Podle § 424 odst. 2 z. o. k. je-li sporné, zda byl protest podán, má se za to, že podán byl.

9. Dle ust. § 428 odst. 1 z. o. k. každý akcionář, člen představenstva, dozorčí rady nebo likvidátor se může dovolávat neplatnosti usnesení valné hromady podle ustanovení občanského zákoníku o neplatnosti usnesení členské schůze spolku pro rozpor s právními předpisy nebo stanovami.

10. Ze spisu se podává:

- z návrhu ve věci samé, že jej podali navrhovatel a) [Jméno navrhovatele] a navrhovatel b) [tituly před jménem] [Anonymizováno], nar. [Anonymizováno], bytem [adresa], oba zastoupeni [Jméno advokátky A], advokátkou sídlem [Adresa advokátky A], kteří tvrdili, že valné hromady Společnosti konané dne 29. 6. 2017 se nezúčastnili,

- z protokolu o jednání konaném dne 14. 5. 2018 (č. l. spisu 28 - 30), že jednání se zúčastnil pouze navrhovatel b), který k dotazu soudu uvedl, že předmětné valné hromady se nezúčastnil záměrně z důvodu snahy vyhnout se konfliktům. Protokolace byla opravena tak, že: Navrhovatel b) vysvětluje, že důvodem, proč se navrhovatelé nezúčastnili valné hromady záměrně, je to, že mohou napadat pouze ty části přijatého usnesení, proti kterým podají na valné hromadě protest, zatímco, když se valné hromady nezúčastní, mohou napadat usnesení kdykoliv, pokud by na valné hromadě podávali protest, pravděpodobně by došlo k následnému polemizování o tom, proti čemu byl protest podán nebo nebyl podání, tedy tomu se chtěli vyhnout.,

- z usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. září 2019, č. j. 80 Cm 109/2017-216, které nabylo právní moci dne 5. 10. 2019, že v řízení bude na straně navrhovatele b) nadále pokračováno s [tituly před jménem] [Anonymizováno], nar. [Anonymizováno], bytem č. p. [Anonymizováno], [adresa], a to z důvodu převodu akcií Společnosti dle smlouvy o koupi cenných papírů ze dne 16. 8. 2019, uzavřené mezi navrhovatelem b) jako prodávajícím a [tituly před jménem] [Anonymizováno] jako kupujícím.

- z usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. března 2020, č. j. 80 Cm 109/2017-232, které nabylo právní moci dne 2. 4. 2020, že jím bylo mimo jiné řízení ve vztahu mezi navrhovatelem b) a účastnicí zastaveno dle ust. § 96 odst. 1, 2 o. s. ř.

11. Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 17. 12. 2019, sp. zn. 27 Cdo 787/2018 (odst. 33, 34 a 35 odůvodnění) vyložil, že: „V důsledku gramatického výkladu má v řízení podle § 428 z. o. k. akcionář, který se valné hromady neúčastní bez jakéhokoliv důvodu, lepší postavení než akcionář, který se valné hromady zúčastnil a na jejím rozhodování se podílel. Nicméně gramatický výklad představuje toliko prvotní přiblížení se textu právní normy obsažené ve vykládaném ustanovení. Teologický výklad § 424 odst. 1 z. o. k. (vycházející z účelu, pro který byl institut protestu upraven) vede k odlišnému závěru než výklad gramatický, a to, že je namístě popsanou výjimku upravenou v § 424 odst. 1 z. o. k. zúžit toliko na akcionáře bdělé, tj. pouze na ty, kteří se valné hromady nezúčastnili z vážných (omluvitelných) důvodů. Ke stejnému závěru vede též výklad založený na jedné z hlavních zásad soukromého práva, a to na zásadě rovnosti před zákonem (srov. § 2 odst. 1 a § 3 odst. 3 o. z.). Nejvyšší soud neshledává žádný spravedlivý důvod, pro který by na valné hromadě nepřítomný akcionář měl mít bez dalšího (ve vztahu k oprávnění dovolat se neplatnosti usnesení valné hromady u soudu) lepší postavení než akcionář na jednání valné hromady přítomný (či účastnící se jinak). Platí proto, že akcionář, bez ohledu na to, zda byl na jednání valné hromady přítomen (či jinak účasten), se může domáhat vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady toliko z důvodů uplatněných (lhostejno zda jím osobně či jinou oprávněnou osobou) formou protestu, ledaže protest nemohl uplatnit z vážného důvodu. U nepřítomného akcionáře k tomu může dojít zpravidla tehdy, nemohl-li se jednání valné hromady zúčastnit z vážných (omluvitelných) důvodů.“.

12. Z napadeného usnesení plyne, že soud prvního stupně vyšel z toho, že navrhovatel se předmětné valné hromady Společnosti nezúčastnil a za použití gramatického výkladu ust. § 424 odst. 1 z. o. k. dospěl k závěru, že je zapotřebí na navrhovatele hledět jako na akcionáře společnosti, u kterého s ohledem na jeho neúčast na valné hromadě společnosti konané dne 29. 6. 2017 absentuje povinnost podání protestu proti napadenému usnesení, jež bylo na předmětné valné hromadě společnosti přijato (odst. 15 napadeného usnesení), pročež má právo dovolávat se neplatnosti předmětného usnesení valné hromady. Odvolací soud se s výkladem ust. § 424 odst. 1 z. o. k. učiněným soudem prvního stupně neztotožňuje, neboť pro výklad zákonného ustanovení soudem, není rozhodné, kdy došlo ke skutečnosti, na kterou soud zákonné ustanovení aplikuje, ale doba, kdy soud sám tento výklad činí, tj. kdy danou věc právně posuzuje a rozhoduje o ní. Bylo-li tedy jediným důvodem pro gramatický výklad uvedeného ustanovení soudem prvního stupně to, kdy se valná hromada společnosti konala, nelze než uzavřít, že jeho závěr, ohledně práva navrhovatele domáhat se neplatnosti předmětného usnesení přijatého valnou hromadou dne 29. 6. 2017, není úplný. Z ničeho pak ani neplynou žádné jiné výhrady soudu prvního stupně k odlišnému výkladu daného zákonného ustanovení učiněnému dalšími interpretačními metodami Nejvyšším soudem v odkazovaném usnesení.

13. Z odůvodnění napadeného usnesení dále plyne, že soud prvního stupně při rekapitulaci toho, co je předmětem návrhu ve věci samé, uvedl, že navrhovatel doplnil svá tvrzení o neúčasti na předmětné valné hromadě tak, že napadené valné hromady účastnice se záměrně nezúčastnil pro to, že v případě účasti na předmětné valné hromadě by pak mohl napadat pouze ta usnesení, proti kterým podal protest, a to z důvodů, které by v protestu uvedl, zatímco když se valné hromady společnosti nezúčastní, může napadnout platnost usnesení na této valné hromadě přijatého bez dalšího. V zájmu předejití tomu, že v případě podání protestu by pravděpodobně došlo k následnému polemizování o tom, proti čemu a z jakých důvodů protest byl nebo nebyl podán, se tedy valné hromady nezúčastnil, přičemž v tomto případě může platnost usnesení přijatého na napadené valné hromadě společnosti napadnout i bez podání protestu (odst. 1 napadeného usnesení).

14. Jak ale odvolací soud ze spisu zjistil, tvrzení o důvodech neúčasti jak navrhovatele [dříve navrhovatel a)], tak navrhovatele b) doplnil navrhovatel b) při jednání soudu prvního stupně dne 14. 5. 2018 (č. l. spisu 28 - 30), kterého se navrhovatel a) a ani společný zástupce obou navrhovatelů nezúčastnil. Protože v tomto tzv. nesporném řízení [srov. ust. § 2 písm. e) ve spojení s ust. § 85 písm. a) zák. č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních] nemají navrhovatelé postavení nerozlučných společníků (srov. § 91 odst. 2 o. s. ř.), nelze mít bez dalšího tvrzení navrhovatele b) za tvrzení stávajícího navrhovatele.

15. Soud prvního stupně tak ve svém rozhodnutí označil tvrzení navrhovatele b) za tvrzení navrhovatele, ačkoliv to dosud z ničeho neplyne. K tomu, aby odvolací soud mohl přistoupit k věcnému přezkumu závěru soudu prvního stupně, že navrhovatel je přes svou neúčast na předmětné valné hromadě oprávněn se dle ust. § 424 odst. 1 z. o. k. dovolávat neplatnosti jí přijatého usnesení, tak bylo nejprve třeba napevno postavit, zda tvrzení navrhovatele b) o skutečnosti pro tuto věc rozhodné, lze mít skutečně i za tvrzení navrhovatele.

16. Odvolací soud proto navrhovatele usnesením ze dne 10. prosince 2021, č. j. 346/2020-284, vyzval, aby sdělil odvolacímu soudu, zda se valné hromady společnosti konané dne 29. 6. 2017 společně s [tituly před jménem] [Anonymizováno] [původně navrhovatel b)] nezúčastnili z důvodů tvrzených navrhovatelem b) na jednání soudu prvního stupně dne 14. 5. 2018 s odkazem na protokol o jednání, který byl zaslán jeho zástupkyni soudem prvního stupně.

17. K tomu navrhovatel sdělil odvolacímu soudu, že dne 14. 5. 2018 se jednání u soudu prvního stupně zúčastnil navrhovatel b) [tituly před jménem] [Anonymizováno], kterému navrhovatel [Jméno navrhovatele] plnou moc k zastupování své osoby při tomto jednání neuděloval. Pan [tituly před jménem] [Anonymizováno] při uvedeném jednání poskytoval osobní informace – důvody neúčasti na valné hromadě účastníka řízení, konané dne 29. 6. 2017, které se týkají výhradně jeho osoby. Navrhovatel uvedl, že se zúčastňoval takřka všech valných hromad Společnosti a i dne 29. 6. 2017 měl naplánovanou účast na předmětné valné hromadě. Té, se ale nemohl zúčastnit z vážných rodinných důvodů, které toho dne kolem 10:00 hod nastaly v důsledku zhoršení zdravotního stavu jeho matky nar. 2. 9. 1934, o níž se pak musel postarat, což dále popsal a uvedl, že je připraven na výzvu soudu předložit jako důkaz lékařskou zprávu o jejím zdravotním stavu.

18. K doplněným tvrzením navrhovatele o důvodech, pro které se předmětné valné hromady nezúčastnil, účastnice namítala, že není pravdou, že by se navrhovatel zúčastňoval takřka všech valných hromad svolaných účastnicí, naopak navrhovatel se osobně valných hromad účastnil pouze sporadicky, kdy ze 13 valných hromad konaných od počátku roku 2014 do roku 2020 se navrhovatel osobně zúčastnil pouze tří z nich a na dvou byl zastoupen právní zástupkyní, což dokládá příslušnými prezenčními listinami. Dále navrhovatel ke svému tvrzení o náhlém zhoršení zdravotního stravu matky, nedokládá žádný důkaz. A konečně bydliště matky navrhovatele ([adresa]) je od místa, kde se konala předmětná valná hromada ([adresa]) vzdáleno necelých 60 km, což odpovídá 1 hodině jízdy automobilem. Valná hromada se konala od 14:15 hod. do 15:40 hod. Pokud by navrhovatel měl zájem se valné hromady zúčastnit, stačilo, kdyby z [Anonymizováno] vyjel v 13:15 hod.

19. Lze tak shrnout, že v důsledku svého nesprávného výkladu ust. § 424 odst. 1 z. o. k. nepřistoupil soud prvního stupně k provedení důkazů, jež by měly pro tuto věc rozhodnou skutečnost tvrzenou navrhovatelem prokázat. Soud prvního stupně tak neučinil o důvodech, pro které se navrhovatel předmětné valné hromady nezúčastnil žádné skutkové zjištění a závěry, a z tohoto pohledu tak napadené usnesení postrádá náležitosti dle ust. § 157 odst. 2 o. s. ř. Nadto soud prvního stupně bez dalšího považoval tvrzení o uvedené rozhodné skutečnosti navrhovatele b) i za tvrzení stávajícího navrhovatele.

20. Protože navrhovatel svá tvrzení o rozhodné skutečnosti v této věci, prvně uvedl až v průběhu odvolacího řízení, včetně označení důkazu k jejímu prokázání, není odvolací soud oprávněn se těmito jeho tvrzeními jakkoliv v odvolacím řízení zabývat, neboť tak dosud neučinil soud prvního stupně.

21. Protože za odvolacího řízení nelze učinit závěr, zda byly či nebyly splněny zákonné podmínky, za kterých se navrhovatel, jako osoba oprávněná dle ust. § 428 odst. 1 z. o. k., může dovolávat vyslovení neplatnosti předmětného usnesení valné hromady (§ 424 odst. 1 z. o. k.), nelze ani věcně přezkoumávat důvody, pro které soud prvního stupně jeho neplatnost vyslovil. Odvolací soud se proto dále pouze zabýval námitkami odvolatelky ohledně nesprávného procesního postupu soudu prvního stupně v řízení a i jejími námitkami, pro které je v této části napadené usnesení soudu prvního stupně nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů.

22. Odvolací soud konstatuje, že soudem jmenovaný znalec k tomu, aby mohl soudem zadaný znalecký úkol splnit řádně, musí mít při podání znaleckého posudku k dispozici stejné podklady, jaké měl k dispozici auditor, a to včetně příslušného auditorského spisu, přičemž znalec, který se při zpracování znaleckého posudku seznámí s obchodním tajemstvím, je povinen je zachovat (srov. obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 4. 2006, sp. zn. 29 Odo 371/2005). A je to pouze soud, který postupem dle ust. § 127 odst. 4 o. s. ř. může nejenom účastníkům řízení, ale i třetím osobám, uložit povinnost, aby znalci příslušné podklady poskytli. K donucování účastníků nebo třetích osob ke splnění jim uložených povinností pak soud může použít příslušná pořádková opatření. Takový postup, ale soud prvního stupně v této věci nezvolil, přičemž se nijak ani nevypořádal s tím zda jednání Společnosti, je či není odepřením potřebné součinnosti znalci jmenovanému soudem, tak jak jí byla soudem uložena, a zda jí tvrzené důvody jsou v této věci relevantní. Ze spisu pak plyne, že sám znalec soudu prvního stupně sdělil, že uvedený auditorský spis je významným podkladem k tomu, aby mohl soudem zadaný znalecký úkol řádně splnit, a aby soud proto posoudil možnost si tento spis vyžádat dle ust. § 20a odst. 3 písm. g) zák. č. 93/2009 Sb., zákon o auditorech (č. l 101 spisu). Na tuto jeho žádost ale soud prvního stupně nijak nereagoval. Pokud se tedy soud prvního stupně relevantním postupem dle příslušných ustanovení o. s. ř. nepostaral o to, aby znalec měl dostatek podkladů k řádnému splnění jím zadaného znaleckého úkolu (§ 127 odst. 4 o. s. ř.), nelze jeho nedostatečná skutková zjištění o skutečnosti, k níž je třeba odborných znalostí, a potažmo tak i jeho nejednoznačný závěr o skutkovém stavu věci, vykládat v neprospěch účastnice řízení tak, jak to učinil (odst. 19 napadeného usnesení).

23. Dále odvolací soud shledal, že napadeného usnesení v této části postrádá i právní posouzení věci soudem prvního stupně, tj. jaká hmotně právní ustanovení na danou věc aplikoval, a na základě jakých zákonných ustanovení neplatnost přijatého usnesení valné hromady vyslovil, pročež v této části postrádá jeho rozhodnutí náležitosti dle § 157 odst. 2 o. s. ř. Nutno dodat, že dospěje-li soud k závěru, že jsou dány důvody pro vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady, posuzuje dále možnost aplikace ust. § 260 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, které upravuje důvody, pro které soud neplatnost usnesení valné hromady nevysloví, což ale soud prvního stupně v tomto řízení neučinil.

24. Ze shora popsaných důvodů odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně zrušil dle ust. § 219a odst. 1 písm. a), b) a odst. 2 o. s. ř. (§ 213 odst. 4 věta za středníkem o. s. ř.) a podle ust. § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. mu věc vrátil k dalšímu řízení.

25. Soud prvního stupně vzhledem ke všemu výše uvedenému předně v dalším řízení znovu posoudí, zda jsou splněny zákonné podmínky (§ 424 odst. 1 z. o. k.), za kterých je navrhovatel oprávněn se dovolávat vyslovení neplatnosti předmětného usnesení valné hromady Společnosti soudem. Teprve v případě, že soud prvního stupně dospěje k závěru, že tomu tak je, se dále může věcně zabývat důvody tvrzenými navrhovatelem, pro které má být soudem neplatnost usnesení valné hromady vyslovena, přičemž přitom neopomene věcné námitky odvolatelkou k tomu vznesené.