o zrušení společnosti s likvidací a jmenování likvidátora, o odvolání účastníků 2), 3) a 4) proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. dubna 2017, č. j. 84 Cm 442/2017 - 5,

1. Městský soud v Praze v záhlaví označeným usnesením ve výroku I. zrušil společnost [Jméno navrhovatele]., IČO [IČO navrhovatele], sídlem [Adresa navrhovatele] (dále jen “Společnost”) a nařídil její likvidaci. Ve výroku II. jmenoval likvidátorem Společnosti [tituly před jménem] [Anonymizováno], nar. [Anonymizováno], sídlem [adresa], ve výroku III. rozhodl o povinnosti Společnosti zaplatit České republice soudní poplatek ve výši 2 000 Kč do deseti dnů od právní moci usnesení a ve výroku IV. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

2. Návrhem doručeným soudu dne 15. 3. 2017 se navrhovatel domáhal zrušení Společnosti, nařízení její likvidace a jmenování likvidátora. Svůj návrh odůvodnil tím, že Společnost po dobu delší než čtyři roky nevykonává svou činnost, jelikož za zdaňovací období roku 2012 až 2015 nepodala daňová přiznání k dani z příjmů právnických osob, jak je povinna dle § 38m odst. 1 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů. Přestože byla vyzvána k jejich doložení, ničeho nedoložila. Poslední účetní závěrka je ve Sbírce listin obchodního rejstříku založena za rok 2008. Navrhovatel tak má za to, že Společnost neplní zákonné povinnosti (§21a odst. 4 zákona č. 563/1991 Sb., § 66 písm. c) zákona č. 304/2013 Sb.) z čehož lze usuzovat na to, že nevykonává svou činnost a neplní tak svůj účel.

3. Soud prvního stupně v odůvodnění svého rozhodnutí vyšel z toho, že jsou dány důvody pro zrušení Společnosti s likvidací podle § 93 písm. b) zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích (dále jen “z. o. k.”), neboť nezakládáním zákonem stanovených listin svědčí o její nečinnosti, přičemž na výzvu soudu k odstranění důvodu vedoucích k jejímu zrušení ze dne 21. 3. 2017, č. j. 84 Cm 442/2017-4, Společnost nijak nereagovala. Likvidátora Společnosti soud jmenoval s odkazem na § 191 odst. 1 a 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Statutární orgán Společnosti je nekontaktní, a proto bylo nutno jmenovat likvidátora ze seznamu osob zapsaných do seznamu insolvenčních správců. Povinnost k úhradě soudního poplatku soud uložil Společnosti dle § 2 odst. 1 písm. e) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, položky 4 odst. 1 písm. c) sazebníku soudních poplatků. Nákladový výrok IV. je odůvodněn nesporným návrhovým řízením.

4. Proti tomuto usnesení podal včasné odvolání společník společnosti [tituly před jménem] [Anonymizováno] (dříve účastník 2), a to proti všem jeho výrokům a navrhl zrušení napadeného usnesení. Protože [tituly před jménem] [Anonymizováno] dne [Anonymizováno] zemřel, rozhodl soud prvního stupně usnesením ze dne 19. 12. 2019, č. j. 84 Cm 442/2017-42, tak, že v řízení bude v souladu s § 107 odst. 1, větou třetí, o. s. ř. na místo s [tituly před jménem] [Anonymizováno] pokačováno s [Jméno advokáta A], na. dne [Datum narození advokáta A], (nyní účastník 2) [Jméno advokáta B], nar. dne [Datum narození advokáta B] (nyní účastnice 2) a [Jméno advokáta D], roz. [Anonymizováno], nar. dne [Datum narození advokáta D], (nyní účastnice 3), kteří jsou jeho dědici, a podle výsledku dědického řízení převzali povinnosti, o něž v řízení jde (§ 107 odst. 2 o. s. ř.). Podáním ze dne 9. 6. 2020 účastnice 3) k výzvě soudu prvního stupně doplnila odvolání, a to tak, že dle ní pominuly důvody uvedené v návrhu, pro které bylo rozhodnuto o zrušení Společnosti s likvidací, když je ze sbírky listin vidno, že účetní závěrky byly v dodatečné lhůtě založeny.

5. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené usnesení i z důvodů, které nebyly v odvolání uplatněny (§ 212a odst. 1 a 5, § 205 odst. 2 o. s. ř.), přihlížel k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 212a odst. 5 o. s. ř.) a neshledal podmínky pro potvrzení (§ 219 o. s. ř.) ani změnu (§ 220 odst. 1 o. s. ř.) napadeného usnesení.

6. Podle § 93 písm. b) z. o. k. soud na návrh toho, kdo na tom má právní zájem, nebo na návrh státního zastupitelství, pokud na tom shledá závažný veřejný zájem, zruší obchodní korporaci a nařídí její likvidaci také, jestliže není schopna po dobu delší než 1 rok vykonávat svou činnost a plnit tak svůj účel.

7. Podle § 172 odst. 2 o. z. umožňuje-li zákon soudu zrušit právnickou osobu z důvodu, který lze odstranit, soud jí před vydáním rozhodnutí stanoví přiměřenou lhůtu k odstranění nedostatků.

8. Usnesením ze dne 21. 3. 2017, č. j. 84 Cm 442/2017 - 4 (dále jen „Výzva“) soud prvního stupně Společnost vyzval, aby se ve lhůtě 10 dnů ode dne doručení vyjádřila k podanému návrhu, uvedla, zda skutečnosti uvedené v návrhu uznává, popřípadě v jakém rozsahu, a aby vylíčila rozhodné skutečnosti ve věci, zejména, zda souhlasí se svým zrušením a označila důkazy k prokázání tvzených skutečností. Současně ji soud vyzval, aby odstranila důvody vedoucí k jejímu zrušení, s tím, že v opačném případě ji soud zruší dle ust. § 93 písm. b) z. o. k.

9. Účastníkem řízení o zrušení společnosti je vždy přímo tato obchodní korporace (o jejích právech a povinnostech se jedná) a také případný navrhovatel (§ 6 z. ř. s.). Z rozhodovací praxe přitom plyne, že osobami, o jejichž právech a povinnostech se jedná, jsou v řízení o zrušení obchodní korporace rovněž její společníci (srov. nález Ústavního soudu sp.zn. IV. ÚS 230/95 ze dne 12. 9. 1996, uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu č. vydání 6, ročník 1995, str. 39 popř. nález Ústavního soudu sp.zn. I. ÚS 83/04 ze dne 29. 6. 2005, uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu č. vydání 37, ročník 2005, str. 665).

10. Z obsahu předloženého spisu odvolací soud zjistil, že návrh byl doručen do datové schránky Společnosti a Městského státního zastupitelství v Praze. Návrh na zahájení řízení pak nebyl soudem prvního stupně doručen společníku Společnosti, kterým v té době byl [tituly před jménem] [Anonymizováno], přičemž mu byl doručen až společně s jeho rozhodnutím o věci samé.

11. Uvedeným postupem soud prvního stupně pochybil, neboť v řízení nejednal se společníkem společnosti jako s účastníkem řízení, čímž zatížil řízení vadou zmatečnosti (ust. § 229 odst. 3 zákona o. s. ř., ke které přihlíží soud z úřední povinnosti (§ 212a odst. 5 o. s. ř.), což je samo o sobě důvodem pro zrušení napadeného usnesení (§ 219a odst. 1 písm. a/ o. s. ř.).

12. K samotnému obsahu Výzvy pak odvolací soud uvádí: “Obligatorním obsahem výzvy dle § 172 odst. 2 je označení důvodu, pro který má být právnická osoba zrušena, včetně označení nedostatků, které je třeba odstranit. Důvod i nedostatky musí být odstranitelné. Z výzvy by mělo být patrné, jakým způsobem lze nedostatky představující důvod zrušení odstranit. Soud přitom není povinen, ba ani oprávněn poučovat účastníka řízení, resp. zrušovanou právnickou osobu v rovině hmotného práva, je povinen mu poskytnout odpovídající procesní poučení. Vzhledem k podstatě věci musí toto procesní poučení minimálně obsahovat pojmenování důvodu zrušení a možnosti odstranění nedostatků, tedy právních skutečností svojí povahou hmotněprávních. Další náležitostí je stanovení lhůty k odstranění nedostatků, jakož i poučení o tom, co může nastat, neučiní-li právnická osoba dle výzvy v soudem určené přiměřené lhůtě.” (srov. Lavický, P. a kol.: Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1−654). Komentář. 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2014, 901 s.).

13. Z obsahu Výzvy, obsažené v usnesení soudu prvního stupně, odvolací soud neshledal její dostatečnou návodnost. Její obsah je obecný a nedostatečně určitý. Neobsahuje označení nedostatků, které je třeba odstranit, chybí specifikace způsobu možné nápravy soudem vytknutého nedostatku. Nad to pak působí Výzva svým samotným obsahem poněkud matoucím dojmem, když ve výroku II. Výzvy soud prvního stupně poučil společnost o možnosti jejího zrušení s odkazem na ust. § 93 písm. b) z. o. k., přičemž v odůvodnění výzvy uvádí, že lze usuzovat na její nečinnost, neboť nezakládá do Sbírky listin obchodního rejstříku listiny zákonem uvedené, ty ale ani nespecifikoval. Ze strany soudu prvního stupně tak nebyla společnosti, před vydáním napadeného rozhodnutí v rozporu s ust. § 172 odst. 2 o. z., dána možnost nápravy. Tímto nesprávným postupem soud prvního stupně zatížil řízení další jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a za odvolacího řízení nelze zjednat nápravu.

14. K důvodům pro které soud prvního stupně splečnost zrušil dle ust. § 93 písm. b) ZOK odvolací soud konstatuje, že soud může rozhodnout o zrušení obchodní korporace podle uvedeného zákonného ustanovení, je-li obchodní korporace neschopna vykonávat svou činnost a neschopnost trvá po dobu delší než 1 rok a současně neschopnost vykonávat svou činnost je v příčinné souvislosti s neschopností plnit účel společnosti (srov. Zákon o obchodních korporacích, Komentář, autoři: Jan Lasák, Jarmila Pokorná, Zdeněk Čáp, Tomáš Doležil aj., nakladatel: Wolters Kluwer (ČR), místo vydání: Praha, datum vydání: 2014, právní stav v ASPI k: 1. 1. 2014, komentář k ust. § 93). Podmínky musí být splněny kumulativně. S odkazem na komentářovou literaturu dále odvolací soud uvádí, že “Neschopnost vykonávat činnost po dobu delší než 1 rok se váže na objektivní stav - pokud korporace činnost vykonávat může, ale nechce, není to důvod pro její zrušení.” (Štenglová, I., Havel, B., Cileček, F., Kuhn, P., Šuk, P.: Zákon o obchodních korporacích. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, 212 s.).

15. Dle odvolacího soudu neschopnost obchodní korporace vykonávat svou činnost není možné zaměňovat s její nečinností, tak jak to učinil soud prvního stupně. Neschopnost obchodní korporace vykonávat svou činnost současně nelze zaměňovat ani s neschopností vykonávat svou činnost řádně. Zákon o obchodních korporacích sice konkrétně nestanoví, kdy je obchodní korporace neschopná vykonávat svou činnost, ale tato neschopnost musí trvat po dobu delší než jeden rok a musí být v příčinné souvislosti s neschopností plnit účel společnosti, přičemž na zrušení společnosti musí soud shledat závažný veřejný zájem. Odvolací soud shledal, že soud prvního stupně neučinil ke skutečnostem, které jsou v této věci rozhodné, žádné relevantní zjištění a ani tomu odpovídající právní závěr ve smyslu ust. § 93 písm. b) ZOK. Rozhodnutí soudu prvního stupně proto neobsahuje dostatek důvodů, což je činí současně odvolacím soudem nepřezkoumatelným.

16. Na okraj odvolací soud podotýká, že zákon obsahuje speciální skutkovou podstatu pro zrušení právnické osoby, resp. obchodní korporace pro neplnění povinností vůči rejstříkovému soudu, do něhož spadá i nezakládání listin do sbírky. Zrušení právnické osoby z důvodu uvedeného podle § 105 z. v. r. spadá do skupiny důvodů podle § 172 odst. 1 písm. d/ o. z. Zrušení obchodní korporace z důvodu, že neplní povinnosti zakládat do sbírky listin zákonem požadované listiny je ale až krajním opatřením, jemuž by musel předcházet postup rejstříkového soudu podle § 104 zákona č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob a o evidenci svěřenských fondů, takový postup soudu ale ze spisu neplyne.

17. Ze shora popsaných důvodu odvolací soud podle § 219a odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř. usnesení soudu prvního stupně zrušil a podle § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V něm bude soud postupovat ve smyslu výše uvedených závěrů odvolacího soudu, které jsou pro něj závazné podle § 226 odst. 1 o. s. ř., přičemž se bude zabývat i skutečnostmi tvrzenými v odvolání. Pokud bude soud prvního stupně provádět ke skutkovým zjištěním dokazování, je vždy třeba, aby nařídil ve věci jednání dle ust. § 19 z. ř. s.