o zrušení výmazu účastnice z obchodního rejstříku, obnovení její likvidace a jmenování likvidátora, o odvolání navrhovatelky a účastnice do usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. února 2016, č. j. 76 Cm 187/2010-267, ve spojení s doplňujícím usnesením ze dne 10. 2. 2016, č. j. 76 Cm 187/2010-275 a ze dne 7. prosince 2016, č. j. 76 Cm 187/2010-322

1. Návrhem doručeným soudu prvního stupně dne 15. 11. 2010 se navrhovatelka vůči společnosti [Jméno navrhovatelky B], posledně sídlem [Adresa navrhovatelky B], identifikační číslo [IČO navrhovatelky B] (dále jen „Společnost“), domáhala zrušení výmazu účastnice z obchodního rejstříku, obnovení její likvidace a jmenování likvidátora Společnosti, a to [Anonymizováno], bytem [adresa].

2. Usnesením ze dne 3. 5. 2012, č. j. 76 Cm 183/2010-78 soud prvního stupně ve výrocích I. až III. návrh zamítl a ve výrocích IV. a V. rozhodl o náhradě nákladů řízení. Usnesením ze dne 7. 4. 2015, č. j. 7 Cmo 342/2012-190 k odvolání navrhovatelky Vrchní soud v Praze jako soud odvolací usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení z důvodu, že soud prvního stupně neustanovil Společnosti procesního opatrovníka, přestože zde není osoby, která by byla oprávněna za Společnost jednat, čímž zatížil řízení vadou zmatečnosti.

3. Usnesením uvedeným v záhlaví soud prvního stupně ve výroku I. zamítl návrh na zrušení usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. 7. 2004, č. j. F 37139/2004, F 76217/2004-1, o výmazu Společnosti z obchodního rejstříku vedeného Městským soudem v Praze, z oddílu B, vložky 3449. Ve výroku II. zamítl návrh na obnovení likvidace Společnosti, ve výroku III. zamítl návrh na jmenování likvidátora Společnosti [Anonymizováno], bytem [adresa] a ve výroku IV. rozhodl, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení. Zamítavé výroky I. až III. soud odůvodnil nedostatkem aktivní věcné legitimace navrhovatelky coby akcionářky a neprokázáním existence dosud neznámého majetku Společnosti po jejím výmazu z obchodního rejstříku. Věc soud posoudil podle ustanovení § 75b odst. 2 zák. č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále jen „obch. zák.“). Nákladový výrok je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř. a § 146 odst. 1 písm. a) o. s. ř.

4. Doplňujícím usnesením ze dne 10. 2. 2016, č. j. 76 Cm 187/2010-278 soud přiznal [tituly před jménem], advokátu, sídlem [adresa], PSČ [adresa], odměnu za zastupování účastnice ve výši 8 340 Kč a daň z přidané hodnoty ve výši 1 751,40 Kč, celkem 10 091,40 Kč. Dalším doplňujícím usnesením ze dne 7. 12. 2016, č. j. 76 Cm 187/2010-322 soud rozhodl, že navrhovatelka je povinna nahradit státu náklady vynaložené na odměnu opatrovníka účastnice ve výši 8 340 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení a že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

5. Včasným odvoláním napadla navrhovatelka výroky I. až III., Společnost napadla všechny výroky. Navrhovatelka v odvolání kromě jiného namítla, že soud prvního stupně návrh zamítl pro nedostatek její aktivní legitimace, přestože tvrdila, že je též věřitelkou Společnosti a tudíž osobou aktivně věcně legitimovanou pro podání návrhu. Tímto tvrzením se však soud vůbec nezabýval. Navrhla, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, nebo aby ho změnil tak, že návrhu vyhoví.

6. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací se nejprve zabýval tím, zda Společnost je oprávněna k podání odvolání do výroků I. až III. (meritorní výroky) napadeného usnesení.

7. Rozhodné znění občanského soudního řádu pro odvolací řízení (do 31. 12. 2013) se podává z článku II. bodu 2 přechodných ustanovení zákona č. 293/2013 Sb., kterým byl o. s. ř. od 1. 1. 2014 novelizován.

8. Podle § 201 o. s. ř. účastník může napadnout rozhodnutí okresního soudu nebo rozhodnutí krajského soudu vydané v řízení v prvním stupni odvoláním, pokud to zákon nevylučuje.

9. Podle § 218 písm. b) o. s. ř. odvolací soud odmítne odvolání, které bylo podáno někým, kdo k odvolání není oprávněn.

„Legitimaci k odvolání nemá účastník řízení bez dalšího. Z povahy odvolání jakožto řádného opravného prostředku vyplývá, že odvolání může podat jen ten účastník, kterému nebylo rozhodnutím soudu prvního stupně plně vyhověno, popřípadě kterému byla tímto rozhodnutím způsobena jiná určitá újma na jeho právech” (DRÁPAL, Ljubomír. § 201 [Přípustnost odvolání]. In: DRÁPAL, Ljubomír, BUREŠ, Jaroslav, DLOUHÁ, Eva, DOLEŽÍLEK, Jiří, FIALA, Roman, HORÁČEK, Roman, KRÁLÍČKOVÁ, Zdeňka, KRBEK, Pavel, KRČMÁŘ, Zdeněk, MAZANEC, Michal, NOVOTNÝ, Zdeněk, POLEDNE, Petr, PUTNA, Mojmír, SIMON, Pavel, ŠEBEK, Roman, ŠTENGLOVÁ, Ivana. Občanský soudní řád I, II. 1. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2009, s. 1591.).

10. Ve výrocích I. až III. soud návrh zamítl. Společnosti proto nemohla být těmito zamítavými usneseními způsobena žádná újma na jejích procesních právech. K podání odvolání do výroku I. až III. není proto subjektivně legitimována.

11. Na základě shora uvedeného odvolací soud odvolání Společnosti do výroků I. až III. odmítl podle § 218 písm. b) o. s. ř.

12. K odvolání navrhovatelky odvolací soud přezkoumal napadené usnesení a dospěl k závěru, že odvolání navrhovatelky je důvodné.

13. Vzhledem ke konstitutivní (právotvorné) povaze rozhodnutí o zrušení výmazu právnické osoby z obchodního rejstříku, obnovení její likvidace a jmenování likvidátora rozhodné hmotné právo vyplývá z § 3028 odst. 1 a 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a § 775 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákona o obchodních korporacích) [dále též jen „ZOK“]. Odvolací soud proto věc posoudil podle právní úpravy účinné od 1. 1. 2014 (srov. obdobně usnesení Nejvyššího ze dne 24. 4. 2019, sp. zn. 27 Cdo 3483/2017 veřejnosti dostupné na jeho webových stránkách).

14. Podle § 209 o. z., zjistí-li se neznámý majetek právnické osoby po jejím výmazu z veřejného rejstříku nebo objeví-li se jiný zájem hodný právní ochrany, soud na návrh toho, kdo osvědčí právní zájem, zruší výmaz právnické osoby, rozhodne o její likvidaci a jmenuje likvidátora. Kdo vede veřejný rejstřík, do něho podle tohoto rozhodnutí zapíše obnovení právnické osoby, skutečnost, že je v likvidaci a údaje o likvidátorovi. Od obnovení se na právnickou osobu hledí, jako by nikdy nezanikla (odst. 1). Byla-li právnická osoba obnovena vzhledem k zjištění neznámého majetku, obnoví se neuspokojené pohledávky jejích věřitelů (odst. 2).

15. Ustanovení § 209 o. z., umožňuje podat návrh na zahájení řízení toliko osobám, jimž svědčí právní zájem na zrušení výmazu právnické osoby z veřejného rejstříku a obnovení její likvidace. Právní zájem přitom předpokládá, že zrušení výmazu právnické osoby z veřejného rejstříku a obnovení její likvidace se přímo dotýká právního postavení této osoby, tj. jejích práv a povinností vyplývajících z hmotného práva. Pouhý „morální“, „majetkový“ nebo jiný „neprávní“ zájem nepostačuje (srov. obdobně při výkladu pojmu „právní zájem“ usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2015, sp. zn. 30 Cdo 113/2014, a ze dne 30. 10. 2017, sp. zn. 29 Cdo 2624/2016, uveřejněná pod čísly 74/2015 a 2/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Vzhledem k tomu, že podle citovaného ustanovení § 209 odst. 2 o. z., obnovení právnické osoby z důvodu zjištění neznámého majetku má za následek obnovení neuspokojených pohledávek jejích věřitelů, je věřitel osobou, která má právní zájem na zrušení výmazu právnické osoby z veřejného rejstříku a obnovení její likvidace.

16. Ze spisu odvolací soud zjistil, že v podání doručeném soudu dne 29. 10. 2012 (č. l. 120) navrhovatelka uvedla, že je věřitelkou Společnosti s odkazem na žalobu o zaplacení částky 72 950 DM podanou k soudu dne 13. 6. 2000 a označila důkazy k prokázání svého tvrzení. V podání doručeném soudu dne 28. 2. 2013 (č. l. 160 až 165) navrhovatelka uvedla, že se jednalo o žalobu o neplatnost kupní smlouvy a o zaplacení částky 75 950 DM. Spory byly vedeny u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou pod sp. zn. 7 C 279/99. Při jednání konaném před soudem prvního stupně dne 10. 2. 2016 (protokol o jednání založen na č. l. 238 až 242) navrhovatelka opětovně uvedla, že je věřitelkou Společnosti. Z jejího vyjádření dále vyplývá, že řízení o její žalobě vůči Společnosti neskončilo před výmazem Společnosti z obchodního rejstříku. Tvrzení navrhovatelky, že je věřitelkou Společnosti, je skutečností právně významnou pro posouzení její aktivní věcné legitimace. Přestože ustanovení § 132 o. s. ř. ukládá soudu povinnost pečlivě přihlížet ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci, soud se v odůvodnění napadeného usnesení tímto tvrzením navrhovatelky nezabýval. Napadené usnesení je tak nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů.

17. Na základě shora uvedeného odvolací soud postupoval podle ustanovení § 219a odst. 1 písm. b) o. s. ř., napadené usnesení ve spojení s oběma doplňujícími usneseními zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení podle § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř.

18. V novém řízení soud nejprve navrhovatelku vyzve, aby doplnila a doložila své tvrzení, že je věřitelkou Společnosti. Za situace, kdy existence tvrzené pohledávky navrhovatelky vůči Společnosti nevyplývá z pravomocného vyhovujícího rozhodnutí vydaného v jiném řízení (§ 159a odst. 4 a § 135 odst. 2 o. s. ř.), pouhý odkaz na podanou žalobu a spisovou značku věci je k prokázání existence pohledávky nepostačující.

19. V případě, že dle soudu prvního stupně navrhovatelka osvědčí právní zájem na podaném návrhu, bude se soud zabývat otázkou, zda jsou pravdivá její tvrzení o zjištění neznámého majetku Společnosti po jejím výmazu z veřejného rejstříku. Soud přitom nepřehlédne, že otázka, zda nemovitosti označené navrhovatelkou jsou neznámým majetkem Společnosti, byla již vyřešena v odůvodnění usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 9. 2010, č. j. 14 Cm 664/2009-64 tak, že tyto nemovitosti neznámým majetkem Společnosti nejsou. Účastnicemi řízení ve věci 14 Cm 664/2009 byly navrhovatelka i Společnost, usnesení nabylo právní moci dne 24. 11. 2010 a řízení bylo vedeno u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 76 Cm 72/2009. V rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 9. 4. 2014, sp. zn. 26 Cdo 669/2014 veřejnosti dostupném na jeho webových stránkách, dospěl Nejvyšší soud k závěru, že „Závaznost rozhodnutí (a otázek v nich řešených) upravuje ustanovení § 159a o. s. ř. a § 135 o. s. ř. Výkladem ustanovení § 135 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 159a odst. 1 a odst. 4 o. s. ř. při posouzení významu prejudiciélní otázky vyřešené v jiném, svým předmětem souvisejícím řízení mezi týmiž účastníky, se Nejvyšší soud zabýval v řadě svých rozhodnutí (srovnej např. rozsudek ze dne 13. 6. 2000, sp. zn. 25 Cdo 5/2000, uveřejněný pod číslem 48/2001 Sbírky soudních rozhodnutí, rozsudek ze dne 3. 12. 2013, sp. zn. 32 Cdo 4004/2011, usnesení ze dne 19. 10. 2011, sp. zn. 20 Cdo 2431/2010, uveřejněné pod číslem 49/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Pro soud je závazné posouzení předběžné otázky učiněné v jiném řízení mezi týmiž účastníky, jde-li o otázku řešenou ve výroku rozhodnutí (u zamítavého výroku je nutné posoudit výrok rozhodnutí v souvislosti s odůvodněním rozhodnutí – viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 1999, sp. zn. 33 Cdo 1074/98, uveřejněný pod č. 69/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), tedy o otázku, která byla předmětem sporu. Právní vztahy mezi týmiž účastníky, které byly pravomocně vyřešeny soudním rozhodnutím, nemůže soud v jiném řízení znovu posuzovat ani jako otázku předběžnou. Řešení ostatních otázek, s nimiž se musel soud v odůvodnění svého rozhodnutí vypořádat, tak není pro soud v jiném řízení závazné. To ovšem neznamená, že soud může závěry učiněné v předchozím pravomocně skončeném soudním řízení zcela pominout. I když jimi není vázán ve smyslu § 159a odst. 4 o. s. ř., musí se vypořádat se skutkovými zjištěními a právními závěry, v jejichž hodnocení se od dříve vydaného pravomocného soudního rozhodnutí hodlá odchýlit (srovnej např. nálezy Ústavního soudu ze dne 27. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 647/02, ze dne 10. 7. 2008, sp. zn. II. ÚS 2742/07, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 10. 2009, sp. zn. 28 Cdo 1045/2009). Opačný postup by byl v rozporu s požadavkem právní jistoty a předvídatelnosti soudního rozhodování“.

20. Navrhovatelka též tvrdí, že neznámým majetkem společnosti je trezor Buldok nacházející se na adrese [adresa] a že tento trezor je v nájmu Společnosti [právnická osoba]., IČO [IČO]. V podání ze dne 7. 2. 2016 (č. l. 245 až 252) navrhovatelka uvedla, že jednatel společnosti [právnická osoba]. ji společně s prohlášením poskytl fakturu ze dne 26. 7. 1996 a fotografickou dokumentaci trezoru Buldok v počtu dvou fotografií, kteréžto listiny označila k důkazu a připojila je k podání. Soud tedy posoudí, zda se jedná o neznámý majetek Společnosti vyšlý najevo až po výmazu Společnosti z obchodního rejstříku.

21. V novém rozhodnutí ve věci soud při formulaci výroku bude mít na zřeteli, že předmětem řízení je zrušení výmazu Společnosti z obchodního rejstříku, obnovení její likvidace a jmenování likvidátora, nikoliv zrušení usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. 7. 2004, č. j. F 37139/2004, F 76217/2004-1, o výmazu Společnosti z obchodního rejstříku. Vyplývá to ze skutkových tvrzení navrhovatelky i ze znění navrženého petitu, byť poněkud neobratně formulovaného. Pro úplnost odvolací soud uvádí, že v daném řízení soud ani nemá právo pravomocné usnesení rejstříkového soudu o výmazu Společnosti z obchodního rejstříku zrušit.

22. O náhradě nákladů tohoto odvolacího řízení rozhodne soud prvního stupně v konečném rozhodnutí (§ 151 odst. 1 o. s. ř.). Nepřehlédne přitom, že ustanovení § 146 odst. 1 písm. a) o. s. ř. se týká řízení, která mohou být zahájena i bez návrhu, mezi něž řízení o zrušení výmazu právnické osoby z obchodního rejstříku a obnovení její likvidace nepatří. Skutečnost, že opatrovník Společnosti tvrzení navrhovatelky nerozporuje, není v dané věci důvodem pro aplikaci § 146 odst. 1 písm. a) o. s. ř.